úterý 1. října 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 1.9.2013 - Den 24 - Přílet do ČR

Tohle to hezky začalo,  sedím v jedné z posledních řad a tak na mě nezbylo kuře a dostal jsem nějaký neidentifikovatelný blevajz. Ale když je hlad... ještě že mám chilský sušenky.

Do Zurichu jsme přiletěli na čas a let byl ok. Spal jsem tak jak zabitej. To bude asi tím že mě tam nerušil šílenej kolumbijec jako na cestě do Bogoty...

Dále letíme z Zurichu do Prahy letem LX 1486, odlet 12:35, přílet 13:55, opět Swiss Airlines. Aaa tak neletíme, let zrušen pro technickou závadu. Nakonec odlétáme všichni letem 17:30 Swissem do Prahy, kterej nám posunuli na 17:50. A krátce po sedmé večer jsme v Praze. Je to k nevíře ale nedorazilo pouze jedno zavazadlo a to Evy, a Tomášovi trošku rozmlátili kufr. Tak jsme se pomalu rozloučili a skoro se slzou v oku opouštím tuhle skvělou partu.

No a jak bych tenhle vylet shrnul? Byla to paráda!
Ale především bych ocenil :
- návštěva Cuzca
- Machu Pichu
- Cesta posvátným údolím
- Vlak z Aquas Calientés do Ollantaytamba
- výlet po Isla del Sol
- sjezd "the death road" na kolech
- Salar de Uyuni
- laguny na bolivijském altiplánu s plameňáky

A konečně také dobrá a opravdu schopná průvodkyně, akorát posledních pár dní jsem měl pocit že už toho má taky plný brejle, ani se nedivím.

Také musím dodat že se sešla super parta lidí s kterou jsem strávil téměř měsíc svého života takže jsme se spřátelili a vypadá to že se nevidíme naposledy. Děkuji Vám přátelé za společnost a spoustu srandy které jsme si užili!

Zdraví Vás Venda, pro účastníky zájezdu PačaVaša (to jsem dostal po inckém bohu Pačamamě) :-)

A to je vše přátelé, zbytek dojmů a zážitků se dovíte již pouze soukromě.

Pár drobností na památku
  
A kolik se tam pro představu utratilo peněz? Celkem jsem potřeboval na jídlo, nákupy, vstupy a podobně 260 + 210 + 150 = 620 USD.

Fotogalerie


a to je vše prátelé...

pondělí 30. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 31.8.2013 - Den 23 - Odlet do ČR

Tak dneska nastalo opět balení, tentokrát už poslední. Hotel se s námi rozloučil opět hodně dobrou snídaní.

Já jsem vyrazil ještě do města. Konečně jsem vyřešil problém jménem pohledy a to na mercado central neboli centrální tržnici. Je to tu hlavně o nákupu čerstvých mořských potvor, poprvé jsem viděl prodávat chobotnice, hnusný to potvory, nechápu jak to někdo může jíst.

Mořský potvory na tržnici mercado central...

Pak jsem také konečně natrefil na otevřenou hlavní poštu. Známka do Evropy stojí 590 pesos.
Pak jsem také konečně natrefil na otevřenou katedrálu Cathedral de Santiago na hlavním náměstí Plaza de Armas. Opravdu krásná stavba a to hlavně zevnitř.

V Chile jsem na těchto pár dní měnil celkem 150 USD.

Pokračoval zrychlený přesun do hotelu a v deset se odjíždí na letiště. Přijeli jsme tam okolo 10:45 a začalo to...
Šli jsme na check-in a tam jsme byli posláni na odbavení na terminál. Na někoho pas to chtělo odbavovat 3 lidi, na můj pas to odbavilo jen mě. Jenže lidem to většinou tisklo palubní vstupenku jen ze Santiaga do Sao Paulo, mě to teda vytisklo i zbývající dvě. Takže se s nima Martina trochu pohádala a šli jsme na přepážku. Tam chaos gradoval, provázený neustálými hádkami, Martina jim dávala co proto. Ale oni fakt byli marní.

Já jsem dopadl dobře,  odbavila mě až do Prahy ale dala mi jen první palubní vstupenku, po mém upozornění vytiskla i ostatní a bylo to v pohodě.  Ale např. Šebkovic rodina ta dopadla hůř - na jejich pas odbavili a vytiskli palubní vstupenky lenky a hanky ale samozřejmě se šebkovic zavazadlama. Naštěstí si toho šebkovic všimli načež to slečna asi nervově nezvládla a řekla že odchází. Podobně to pokračovalo s ostatními lidmi. Většinou jim tiskli buď jen jednu palubní vstupenku a nebo i druhou do Zurichu. Všichni nakonec snad všechny vstupenky na svá jména dostali kromě Heleny, ta bude muset v Zurichu sehnat tu do Prahy.

No na pasovce jsme odevzdali ten zelený papírek který nám zbyl při vstupu do Chile. Nejvtipnější pak byla security. Všechny batohy prošli a to včetně dvoulitrovky coca coly apod. Zajímavé jak nám na vstupu prolejzali autobus a mě převrtali oba batohy úplně celý. Ale heslo odvez si co chceš tu asi platí do puntíku.

Letíme letadlem Boeing 777-300 společnosti TAM Linhas Aereas, let JJ 8027, plánovaný odlet ze Santiaga 12:50, ale ten určitě nestihneme, to je právě ve chvíli co píšu tyto řádky a my stále stojíme. Plánovaný přílet do Sao Paulo je v 17:25, mají tam o hodinu více takže let by měl trvat  jen 3,5 hodiny.

V Sao Paulu to bude asi trochu vzrůšo, na přestup tam máme 65 minut a odlet ještě z terminálu 2, kdežto přiletíme na terminál 1, navíc je jasný že odlétáme ze Santiaga se spožděním. Nakonec na odletu zpoždění 25 minut ale přílet na čas. V Sao Paulu jsme museli projít na transfer security a pak z terminálu 1 až do terminálu 2. Tak jsme to měli jen taktak. Do gate jsme přišli v 18:25...

Naše cesta pokračuje ze Sao Paulo letem LX 93 do Zurichu, plánovaný odlet v 18:30, přílet zítra v 11:05, doba letu je teda 11,5 hodiny. Letíme Swiss Airlines, Airbus A340-300. Nakonec startujeme okolo 17:45 a máme to nějakých 9600 km.


Přehazuji si čas na evropský at si zvykám ;-) a rázem máme 1.9.2013.

neděle 29. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 30.8.2013 - Den 22 – Valparaíso

Tak dobře jako na dnešek jsem se na výletu ještě nevyspal a snídaně byla také nejlepší. Prostě nejlepší bydlení...

Dnes se jedeme podívat okolo Santiaga. První zastávka vede na vinice, ono být v Chile a nevidět jejich vinici je opravdu dle mého názoru hřích, i když to nebylo v oficiálním programu.

První zastávka byla na vinici Emiliana, bio vinice. Ty blázni chtěli za 30ti minutovou tour po vinici 6000 pesos,  30ti minut. degustaci 4 vín 8000 pesos. Za 12500 pesos obojí a pro naši skupinu nabízeli slevu na 9500 pesos za osobu. Tak jsme jeli pryč, jelikož ta tour byla bez návštěvy sklepů...

Dále jsme se vydali do města Valparaíso, kde je také důležitý přístav. Koukli jsme se po městě, historické centrum je zapsáno jako památka Unesco. Pak jsme navštívili dům spisovatele Pabla Nerudy, který tu měl jeden ze svých domů a který měl tak blbý jméno že se přejmenoval podle našeho Nerudy. Koukli jsme také do přístavu, kde jsou i lodě chilského námořnictva. Nahoře nad přístavem je krásná vyhlídka a hned vedle je velení chilského námořnictva a námořnické muzeum v překrásné budově.

Valparaíso

Pak jsme dali rychlý oběd a sjeli z kopce lanovkou za 300 pesos. Rychle jsme přejeli do Viña del Mar, což je moderní městečko přímo spojené s Valparaisem. Mají tu hezkou pláž ale na koupání to není.

V 16:00 jede menší skupinka na víno. Jedeme do Viña casas del Bosque. Tak jsem zvědavý co nám za těch 8500 pesos ukáží.

Větší skupinka jede do Santiaga na kopec Cerro San Cristóbal (nakonec se tam ale bohužel nedostali) a na hotel.

Nejdříve jsme prošli výrobu, obrovské nerezové sudy kde fermentuje až přes milión litrů vína. Vedle zase skladiště s dubovými sudy ve kterých zraje především červené víno. Krásný skládeček se stovkami soudků :-)  No a pak jsme šli na ochutnávku,sice pouze jedno bílé víno a dvě červená ale stejně ta atmosféra být v Chile na ochutnávce je prostě neopakovatelná. Tohle rodinné vinařství má krásný areál okolo kterého jsou všude vinice. Jestli někdy na tuto značku narazím v Čechách, určitě si vínko koupím, hlavně to bílé Savignon blank bylo krásně svěží i když mladé víno roku 2012.

Vinařství Viña casas del Bosque

Návrat do Santiaga okolo půl osmé,  poté opět masová empanáda.

Po deváté hodině začal rozlučkový večírek. Aktuálně máme okolo jedné ráno. Všechno víno jsme uz samozřejmě vypili a nyní pijeme náš oblíbený rum Abuelo (v překladu dědeček), padne tak asi do pěti minut ;-)

sobota 28. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 29.8.2013 - Den 21 - Cesta do Santiago de Chile

Kdyby ten autobus tolik nefučel z tý klimatizace a já nebyl nastydlej a neměl pořád zalehlý jedno ucho, skoro bych si to tu užíval. Spal jsem jako dudek. V deset ráno vyjíždíme z La Serena a máme to do Santiaga necelých 500 km. Škoda že tu maj rychlostní limit 100 km v hodině. Jakmile jej řidič přesáhne, začne to v celém autobusu pípat dokud zase nezpomalí. Tenhle dvoupatrový autobus by mohl jet mnohem rychleji. No nic už to nějak doklepeme.

K snídani sušenka a juice, k obědu opět sandvich s colou. Ještě že máme něco nakoupeno ze San Pedra:-)

Silnice po které jedeme je fakt velmi slušná a za La Serenou se z ní stala hezká dálnice. Aktuálně jedeme kousek od mořského pobřeží. Fakt neskutečný rozdíl oproti Bolívii nebo Chile. Až by mne zajimalo jak je to možné. Chile je prý rybářská velmoc a pak také snad bohatá na nějaké suroviny. Má prý také mnohem nižší korupci v porovnání s ostatními státy Jižní Ameriky.

Projíždíme pouští Atacama. Okolo čtvrté hodiny odpoledne, po necelých 24 hodinách přijíždíme na autobusové nádraží do Santiaga. Bereme taxíka a v půl páté jsme v hotelu Paris Londres boutique hostel. Moc krásný hotýlek v pařížském stylu, ve velmi klidné ulici ale přesto kousek od hlavního náměstí a v centru. Koukám že cena za noc se pohybuje okolo 50 USD.

Po páté hodině jdeme obhlédnout centrum. Santiago má 8 mil. obyvatel. Je to město jako normální evropské město. Ale počet těch obchodů v centru je fakt velkej. Nejen že každá ulice je obsypaná obchody ale v každém bloku jsou křížem krážem pasáže kde jsou spousty dalších obchodů. Celkem pěkný město, i by se tady dalo žít :-)


Náměstí v Santiago de Chile

I ceny jsou tady mnohem příznivější než v turistickém San Pedru.
- 1 kg banánů 500 pesos namísto 1000 pesos v San Pedru
- pohled 300 pesos
- empanada - šáteček plněný masem 750 pesos


K večeři jsme si dali empanádu a pak zašli do cukrárny, kalorické bomby jako blázen. Jo pár kilo jsem tu na výletě určitě nabral a s tím jsem nepočítal.

pátek 27. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 28.8.2013 - Den 20 – Gejzíry El Tatio

Tak dneska se vstávalo ve 4:00, jelikož jsme jeli na 90 km vzdálené gejzíry El Tatio a chtěli jsme je vidět při východu slunce. Jsou to nejvýše položené gejzíry na světě - v 4320 metrech nad mořem. Také jsou to třetí největší - je jich zde 300 což je osm procent všech gejzírů na světě. Po půl šesté jsme na místě. Zima jak blázen -12ºC a foukal šílenej vítr. Také výškový rozdíl je velký, San Pedro leží ve 2000 metrech nad mořem.
Za dopravu minivanem jsme platili každý 20000 pesos. Za vstupenku na gejzíry pak 5000 pesos.

Gejzíry mne celkem zklamaly, byly to povětšinou takové bublající loužičky které nanejvíc bublali do jednoho metru. Žádný bombastický východ slunce se nekonal. Dalo se tam také vykoupat v termálním bazénu ale ani tam nebylo úplně nejtepleji. Každopádně jsem do toho nešel.

Gejzíry El Tatio

Z mého pohledu byla zajímavější cesta zpátky do údolí, ty panoramata byly prostě překrásný.

V poledne jsme vyrazili minibusem od hotelu do údolí smrti, a poté do údolí měsíce - Valle de la Luna, tam se platí 2000 pesos. Moc mě to teda nezaujalo.

Údolí smrti

Následoval okolo třetí hodiny oběd (hovězí plátek, volské oko, hranolky a rýže za 3500 pesos) a pak již přesun ke kanceláři dopravní společnosti, kde nám v 16:40 jede autobus do Santiago de Chile.

Autobus odjel trochu dřív, jelikož je lůžkový a místenkový a jsme jediní kteří ze San Pedra jedeme. Čeká nás prý 23 hodin cesta a 1350 km.

Možná tedka něco o Chile. Země která má 4300 km pobřeží. Platí se zde chilskými pesos. Kurz aktuálně je 1 USD = 500 pesos. Okamzitě co jsme přejeli hranice z Bolívie do Chile, tak byl vidět obrovský rozdíl. Jednak v infrastruktuře - asfaltové silnice,  standardní města se standardními baráky jak je známe, čerpací stanice, spousty větrných elektráren, pouliční osvětlení dokonce někde napájeno solárním panelem. Prostě jiný svět.

Bohužel to ale platí i o cenách. Doprava z hranic do San Pedra což bylo 4 hodiny prý stála tolik co 1,5 jeepu na ty tři dny v Bolívii.

Ceny
- 1,5 litru vody - 1000 pesos
- 1 kg banánů - 1000 pesos
- 150g salámu - 1500 pesos

- večeře ve formě menu - 6000 pesos - a to šlo jistě o tu levnější restauraci
- místní pivo v restauraci 0,33 l - 1500 pesos
- 2 dcl vína - 2000 pesos
- fanta - 1000 pesos

Tak musím opravit údaj o délce trasy do Santiaga. Po 5ti hodinách cesty, v deset večer, jsme v Calamě a za ním byl ukazatel do Santiaga 1368 km, takže tipuju že to máme minimálně 1750 km.

Je tu i něco jako servis v letadle. Večer jsme vyfasovali krabičku s colou a sandvichem. Bohužel teplé nápoje ani teplé jídlo se tu neservíruje.

V autobuse jsem krásně usnul což byla chyba jelikož jsme sestoupali z 2300 metrů k nule metrů a bolí mě šíleně uši a pořádně neslyším, protože jsem nevyrovnával tu změnu tlaku "polykáním". V Calamě byla přestávka a tak jsem zašel na špagety, cena 2500 pesos což je celkem ok a dalo se to i jíst.

Ta klimatizace mě úplně ničí,  z nachlazení mi tu určitě udělá ještě něco horšího.

Jde se spát...


čtvrtek 26. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 27.8.2013 - Den 19 - Přejezd do Chile

Šlo se spát za velké zimy, nabalenej ve spacáku se spalo krásně a bylo teplo. Ale jakmile člověk po tý pátý hodině ráno vylez, byla kosa větší než večer.

Okolo 5:20 byla snídaně, venku mrzlo, což dokazovala jinovatka na oknech. Byl trochu problém s nastartováním jednoho jeepu, nakonec to vyřešilo zapůjčení baterie z jiného jeepu.

Všude samý plameňák :-)

Vyjeli jsme okolo půl sedmé. Plán byl být v deset na hranicích kde na nás bude čekat minibus a odveze nás do San Pedra. Tam bychom měli ještě před západem slunce navštívit údolí slunce Vally de Luna.

Cestou jsme měli poruchu, prasklá pojistka, tak jsme na přechod nedorazili v deset podle původního plánu ale až v jedenáct.

Pro představu - v Bolívii jsem utratil 210 USD.

Vstup do Chile

Jeepy jsme projeli přes bolivijskou hranici, jelikož výstupní razítko jsme dostali už na imigračním v Uyuni. Za hranicí nás čekal minibus, kam jsme všechno přeházeli a vyplnili 2 formuláře pro vstup do Chile. Minibusem jsme popojeli na celnici v Chile a na imigračním si nechali potvrdit vstup do Chile do pasu a na jeden z těch papírů. Pak jsme kousek popojeli a museli vyndat všechny věci z busu a jít s nimi na kontrolu. Vyházeli mi z velkýho baglu všechny věci ale koku mi naštěstí nechali. Ale nesmí se převážet žádné ovoce, zelenina, rostliny apod.

Ve 12:00 jsme vyrazili směr San Pedro. Řidič je pěknej kretén, hnedka odmítl s námi dojet do údolí měsíce takže máme po srandě.

Dorazili jsme do San Pedra okolo čtvrté odpoledne. Náš hotel se jmenuje Don Raul a je moc hezkej, jsou to jednotlivé pokoje na nádvoří, krasné... San Pedro je malé městečko a na první pohled žije z turistického ruchu, jeden hotýlek za druhým. Zajímavý je že má všude i v centru pouze prašnou silnici.

V Chile jsem měnil 100 USD. Kurs je za jeden dolar 500 chilských pesos.

Je to tu trošku dražší, tak o 25 - 50 procent více než u nás. Takže trošku šok oproti Bolívii.

V sedm jdeme na večeři,  cena je 6000 pesos, tak jsem na toho krocana zvědavej :-)

Krocan byl úžasnej a víno za 2000 pesos ještě lepší.


středa 25. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 26.8.2013 - Den 18 - Laguny na Bolivijském altiplánu

Dnes jsme vyjížděli již před osmou hodinou jelikož jsme přesně nevěděli jestli chilané otevřou hranici u San Pedra přes kterou máme zítra přejet do chile. Takže jsme následovali nakonec původní plán.

Ráno zima jak blázen, jsme přes 4000 metrů nad mořem, jezírko před hotelem zamrzlé. Projíždíme náhorní plošinou a všude okolo nás hory se zasněženými vrcholky. Strašně fouká vítr tak je to dost nepříjemné a je šílená zima.

Nejdříve jsme navštívili místo kde větrná eroze vyřezává ze skal krásné siluety.

Pak jsme navštívili několik lagun, v první bylo jen pár plameňáků ale ve druhé jich už byli snad stovky. Naprosto překrásné pohledy, hlavně když se plameňáci vznesou nad hladinou.

Laguna a plameňáci

Pak jsme navštívili další místo s erozí ohlodanými skalami, kde je i známý objekt ve tvaru hřibu.

Naposledy jsme navštívili Laguna Colorada, opravdu to nejkrásnější jezero. Leží v národním parku kde se za vstup muselo zaplatit 150 boliviánů na osobu. Voda červená od řas které tam rostou, břehy porostlé žlutou trávou a keři a všude stovky plameňáků. V povzdálí na jezeru ledové ostrůvky a pozadí lemovali hory se zasněženými vrcholky. Neskutečná nádhera!

Laguna Colorada, neskutečná nádhera...

Asi 5 km od tohoto jezera jsme se ubytovali ve státním zařízení.

Trošku drsnější podmínky. Teplá voda není a vevnitř bylo okolo deváté večer čtyři stupně a teplota dál klesala. Elektřina funguje pouze od sedmi do desíti. Dozvěděli jsme se nepříjemnou zprávu že přechod u San Pedra je stále zavřený a nevypadá to že se zítra otevře. Pro nás to znamená změnu plánů neboli se zítra vrátit skoro celou cestu co jsme dneska ujeli a vstoupit do chile jiným přechodem. Takže budíček bude v 5:00 a vyjíždět se bude v šest hodin. Pár loků moravské meruñkovice od Ivana, spousta vtipů především od Vaška a před desátou se jde spát. Zima jak blázen. Topení samozřejmě neexistuje, spí se po šesti na pokoji.

úterý 24. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 25.8.2013 - Den 17 - Salar de Uyuni

Dneska začal náš výlet v jeepech. Předtím však předcházela návštěva imigračního oddělení v Uyuni kde si od nás vybrali papírky co jsme dostali na bolivijské straně prechodu Peru-Bolívie a narazítkoval nám do pasu razítko že můžeme být v Bolívii do 27.8.2013, kdy máme právě přejíždět do Chile.

 Nasedat a jedéééém

Naše výprava vyfasovala 3 jeepy. Před jedenáctou jsme vyrazili z Uyuni kousek za město kde na planině je proslulý hřbitov lokomotiv - cementerio de los trenes. Fouká velkej vítr ale stejně to byl nesmírně krásnej zážitek. Nádherné fotografické místo.

Pokračovali jsme na solnou pláň, nejdříve jsme navštívili továrnu na zpracování soli. Velmi jednoduché. Sůl si na pláni nakopou a udělají z ní kopečky na kterých to nechají uschnout. Pak to přivezou do továrničky kde to dají na takové plato - po 500ti kilogramech a půl hodiny pod tím topí a promíchávají. Tím to úplně uschne, pak to promíchají s jodem a hodí do drtičky která to rozdrtí na finální krystalky. Pak už se to jen ručně pytluje do kilogramových pytlíků. 50 kg prodávají za 15 Boliviánů. S čištěním si hlavu nelámou.

Solná pláň vznikla tím že v této oblasti bylo před desítkami milionů let moře a pak se zemská deska Nasca zvedla a moře vyschlo. Tak vznikla solná pláň s rozlohou 12000 km2, vrstva soli je průměrně okolo 12ti metrů. Soli teda mají dost a dost.

Další zastávkou bylo jedno místo kde se na pláni suší sůl než se převeze ke zpracování.

Další zastávkou byl kaktusový ostrov Isla del Pescado přímo na solné pláni. Tam jsme také dostali oběd který jsme si vezli sebou. Neskutečně nádherné místo, prostě ostrov plný kaktusů i 900 let starých.

Kaktusový ostrov Isla del Pescado

Dále jsme navštívili Ojos de Salar - oči Salaru, kde vyvěrá na povrch voda.

Pak jsme jako ostatně asi všichni fotili blbosti na solné pláni. Začali jsme s tím že jsme pomocí všech lidí včetně řidičů vytvořili nápis Livingstone - mimochodem můj nápad :-)

Pomóóóc
  
Livingstone

Pak už jsme jen asi hodinu a půl jeli do našeho bydliště - hotelu ze soli v osadě San Juan kam jsme dojeli přes úplnou větrnou bouři po šesté hodině.

Večeře v osm a pak jsme začali hrát kostky. Popíjeli jsme u toho Sincano a panamský rum Abuelo, mimochodem fakt vynikající, přejmenovali jsme ho na dědku nemáš něco k snědku? . No naše jeep skupina skončila okolo půl čtvrté tak z nás asi měli zase všichni velkou radost...


Celý den nám strašně foukal vítr takže to bylo trochu náročnější ale stejně skvělej den.

pondělí 23. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 24.8.2013 - Den 16 - Mincovna Potosí a přesun do Uyuni

Den začal neočekávaně. Potosí je v nadmořské výšce 4000 metrů, ráno okolo 2ºC a začalo tu chumelit.

Dneska byla v plánu mincovna přímo v Potosí, kde si španělé razili z velmi kvalitního stříbra zde vytěženého mince, které se používali téměř po celém světě.

Velmi zajímavá dopolední prohlídka.
Používali se tu velmi jednoduché postupy. Stříbro se sem přivezlo, nasypalo se to do takového kotlíku a přidal se cín, jelikož se vyráběli mince pouze s 70ti procentním obsahem stříbra. Pod kotlíkem se topilo dřevem, keříky a lamím trusem a oheň navíc ručně rozdmýchávali aby zde bylo 1000 stupňů při kterých se stříbro nalévalo do forem aby vznikly stříbrné pruty. Ty se hned odváželi po můstku do vedlejší budovy, kde se na třikrát tento prut lisoval aby z toho vznikl stříbrný plát požadované tloušťky pro ražbu mincí. Tyto lisy byly poháněny čtyřma mulama ve spodním patře budovy. Pak se již razila mince. Vyražené mince ve velké míře putovali přes moře do Španělska.

Pak jsme si dali kafčo v moc hezké kavárně na náměstí, mimochodem velmi hezké náměstí na to jak celé Potosí je dost ošklivé - všude samé neomítnuté, nedostavěné a nebo opuštěné baráky. V jednu následoval oběd v restauraci hned vedle hotelu. Mimochodem kafe na náměstí stálo 25 Boliviánů, menu v restauraci kousek od náměstí se strašně dobrou polívkou jen 15 Boliviánů.

Po obědě následuje přesun do Uyuni, vyjíždíme ve 14:15 z Potosí. Krajina se začíná dost měnit a to to máme do Salaru okolo 200 km. Okolo vidíme zelené kopečky střídající se s tmavě rudými, spousta kaktusů. Všude se pasou stáda lam a koz. Krásná krajinka.

Bolivijské altipláno
  
Po 4 hodinách jsme po šesté hodině dojeli do Uyuni. Teďka v osm hodin sedíme v restauraci a dozvídáme se že chilská hranice přes kterou máme ze Salaru přejíždět do chile za 3 dny je uzavřena kvůli 10 cm sněhu a tím pádem neprůjezdnosti. Pokud se situace nezlepší, budeme muset změnit kus programu na Salar de Uyuni a přijdeme o pár krásných míst:-(


Jinak v Potosi nám od rána sněžilo a v Salaru nám sněží také, venku máme asi něco málo nad nulou. Vevnitř v hotelu máme sedm stupňů. Tak jsem koupil flašku Singana neboli jejich vínovice a při hře v kostky jsme se celkem zahřáli. Je tu teda fakt kosa. Bydlíme v Kori Wasy a topení tu fakt nemají. Můj pokoj má asi 7 m2 a je bez okna.

neděle 22. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 23.8.2013 - Den 15 - Stříbrný důl v Potosí

Dnes byl den opět ve znamení přesunu a to z nádherného Sucre do hornického Potosí. Jeli jsme linkovým busem z nádraží v 9:30, předpokládaný příjezd v 12:30 se ale nezdařil, přijeli jsme až v 13:30  a celý časový plán se začal trochu bortit. Nejdříve jsme se ubytovali v moc hezkém hotelu El Turista. Pak rychle do supermarketu jelikož byl strašnej hlad a na oběd v restauraci už bylo pozdě.

Pak už jsme se vypravili do dolu kde hlavní komoditou je stříbro. Navlékli nás do munduru, gumaček a helmy s baterkou a šli jsme se na to podívat. Podmínky v dole jsou fakt zoufalý, těží tu stříbrnou rudu tak jako pred 200 lety. Vozíky na kolejničkách a pěkně ručně táhnout z dolu ven. V dole si to k vozíkům tahají na kolečkách, někde to tahají na kbelíku po provaze, když kutají svislou štolu. Pak si to dávaj do takových tašek. Provázeli nás takový týpci který pořád pojídali koku a to ve velkém množství a byli asi pěkně sjetý. Podle toho taky vypadal ten výklad... Občas něco zadunělo, to byl dynamit, který jsme si mimochodem také v krámcích před dolem mohli koupit a pak jej třeba darovat horníkům. Ale byli jsme ujištěni že ten dynamit byl odpálen daleko:-)

Kopec kde se těží stříbro již stovky let


Stříbro se tu těží 300 let, již pred příchodem Španělů se tu těžilo ale jen okrajově pro ozdobné účely. Když přišli španělé tak to začlo ve velkým. Prý se tu vytěžilo tolik stříbra že by se z toho mohl postavit most odsud až do Španělska. Španělé díky tomuto dolu na kopci a ražbě stříbra ve zdejší mincovně financovali všechny svoje expanzní aktivity. Jelikož Bolívie neměla přístup k moři, tak se stříbrné mince dopravovali k pobřeží dlouhými karavanami lam, které měli až 800 lam. Pak se postavila železnice. V době největšího boomu žilo v Potosí okolo 500 000 lidí.  Dnes je to okolo 220 000 lidí. Výtěžnost stříbra už není taková.

Horníci tu mají těžkou práci a pokud to dělají mnoho let, dožívají se pouze tak 55 let. Sdružují se v korporacích, která jim za vytěžené stříbro podle množství a kvality platí. Navíc korporaci odvádí daň asi 10 procent a korporace jim za to spoří na důchod a také např. platí vdovský důchod v případě úmrtí horníka.
Horník si vydělá průměrně 2500 Boliviánů měsíčně neboli 7500 Kč.  Průměrný plat Bolivijce je přitom 1000 Boliviánů.

V dole jsme prolezli pár pater které jsou přístupné pomocí vertikálních šachet s žebříky. Celkem nebezpečné, všechno kluzké, bezpečnost žádná. Bohužel jsme se do spodních pater kde měli být horníci, dostali až po šesté hodině kdy jim končí směna, takže při práci jsme neviděli žádného. Trochu zklamání, vstup za 100 Boliviánů.

Z dolu jsme vylezli po sedmé hodině takže jsme ani neviděli jak ze stříbrné rudy samotné stříbro separují.


Večer jsme si trochu prošli město a dali za 13 Boliviánů kuře s rýží.

sobota 21. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 22.8.2013 - Den 14 – Sucre

Dneska byl na programu dne pouze jeden bod a to prohlídka hlavního města Bolívie - Sucre. Žije zde okolo 220 tisíc lidí takže se nejedná o žádnou megametropoli. Mimochodem Bolívie má přes 1 mil. km2 a to ještě o polovinu území ve válkách v minulých stoletích přišla. V zemi žije okolo 10 mil. obyvatel. Pro srovnání v Peru žije 26 mil. obyvatel a rozlohu má přes 2 mil. km2.

Město postavili španělé když kolonizovali toto území. Zde potřebovali kontrolovat obchod se stříbrem ze 160 km vzdáleného dolu Potosí, ale jelikož to leží ve vysoké nadmořské výšce, tak jim tam klima nevyhovovalo. Proto postavili Sucre v mnohem nižší nadmořské výšce.

Hotel leží 200 metrů od hlavního náměstí takže pohoda. Náměstí je fakt nádherné, spousta krásných budov a hezký parčík uprostřed. Téměř všechny historické budovy mají fasády na bílo. Pokračovali jsme procházkou a navštívili muzeum textilu. Dále jsme se chtěli podívat na hřbitov pro bohatý ale byl přes poledne zavřený. Na místním trhu Mercado Central jsme si dali oběd a pak úplně úžasnou věc - fresh juice. Fakt mňamka.

Náměstí v Sucre

Mimochodem 3 menší banány tu lze koupit za 3 boliviány alias 9 korun. Polévka tu stojí na trhu 4 boliv. a hlavní jídlo okolo 10ti boliv.

Odpoledne jsme vyjeli do místní cementárny, kde byly objeveny stopy dinosaurů. Udělali zde okolo toho takový malý dinopark Parque Cretácico. Celkem zajímavé, je zde údajně 5000 stop což je nejvíce objevených stop na jednom místě na světě.

Cestou zpět jsme zastavili na celkem hezké vyhlídce na město Sucre - Recoleta.

Sucre z vyhlídky Recoleta


Pak jsme si šli dát večeři do našeho oblíbeného tržiště a den zakončili sledováním folklorních vystoupení na hlavním náměstí.

pátek 20. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 21.8.2013 - Den 13 - Cesta do Sucre

Dnešek je ve znamení dlouhého přesunu z La Pazu do Sucre, koloniálního skvostu Bolívie. Z hotelu jsme po osmé hodině vyjeli taxíkama na místní autobusové nádraží kde na nás čekal soukromý lůžkový autobus. Vyjeli jsme okolo deváté hodiny a minimálně hodinu se vymotávali z La Pazu. Kromě pár budov v centru města fakt ošklivý město. Tak jako v Peru, všude neomítnuté zděné budovy které mají kostru domu betonovou. Autobus pohodlný, a místa ažaž.

Na venkově to vypadá také stejně jako v Peru. Většina obydlí je postavena z nepálených cihel - mají šedou barvu. Je to udělané ze směsi trusu, slámy a země.  Udělá se z toho cihla a pak se to nechá na slunci vyschnout a jde se stavět.

Bolivijské altipláno

Projíždíme celkem nehostinnou krajinou, vyprahlá zem a občas nějaké malé keříky. Většina půdy je neobdělávaná. V povzdálí jsou buďto kopce a nebo hory. Máme půl sedmé a my jsme stále ještě na cestě. Do Sucre je to něco okolo 500ti kilometrů ale jede se pořád alespoň odpoledne z kopce a do kopce, všude samá zatáčka. Brzdy pěkně smrdí tak snad to přežijou a my s nimi.

Typické bolivijské vesnické obydlí


Nakonec jsme jeli do Sucre přes Potosí takze 700 km, prý ta druhá kratší cesta má nějaký problém. Pořád do kopce a z kopce, samé serpentýny. Do hotelu Recoleta Sur **** jsme dorazili před jedenáctou hodinou večer hladový jak blázen.

čtvrtek 19. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 20.8.2013 - Den 12 - The Death road

Tak dneska nás čekal výlet na kolech po takzvané silnici smrti, jelikož počet úmrtí na této silnici byl extrémní.

Nejdříve nás čekal výjezd minibusem do 4700 metrů. Pak jsme jeli 20 km po asfaltové silnici za normálního provozu, což jsme měli na necelou hodinu i s focením.  Pak jsme platili 25 Boliviánů za vstup a kola naložili na auto a popojeli 8 km. Tam už nás čekala původní prašná silnice která začala v 3050 metrů nad mořem.

Silnici stavili Paraguayjští vězni na konci devatenáctého století a ještě před deseti lety to byla jediná spojnice mezi La Pazem a městem v Amazonii Coroico. Pak se postavila nová, již asfaltová silnice. Po staré silnici trvala cesta 2,5 hodiny, po nové silnici to trvá 3,5 hodiny. Takže stále se i stará silnice používá.

The Death road

Silnice je zařezaná do hor v oblasti začínající Amazonie, takže jsou z ní absolutně překrásné výhledy, to nejde ani popsat. Z počátku byla cesta poměrně úzká, z jedné strany skála a z druhé 400 - 500 metrů hluboká propast. Po několika kilometrech se silnice rozšířila. Občas na nás zezhora sprchla padající voda, občas jsme míjeli malinké vodopády. Občas jsme také minuli pomníček některého smolaře který tu zanechal život. Viděli jsme i zdemolované auto které skončilo v propasti ale těch tu bylo celkem za ty desítky let spousty. Říká se že řidič se na kopci vždy posilnil, možná i na kuráž... Druhým důvodem je i to že pokud se potkali 2 auta v protisměru,  tak jedno muselo couvat i stovky metrů k nějakému rozšíření vozovky, jelikož silnice a to hlavně v horních pasážích měla pouze 2.5 metru. A neštěstí bylo nasnadě. ..

Naše skupina na Death road

Cesta je dosti kamenitá a samá zatáčka, mít tak celoodpružené kolo a nejenom přední vidlici, to by byl ale zážitek. Ale i takto to bylo prostě úžasné.

Já na Death road

Na cestu jsme vyrazili před dvanáctou hodinou a byl to nepopsatelný zážitek. Naklesali jsme z 3050 metrů nad mořem do 1200 metrů nad mořem, délka této prašné cesty byla okolo 40 km a okolo třetí hodiny jsme byli dole. Pak jsme si v městečku Coroico dali bufetový oběd typu sněz kolik chceš, sprchu a zakončili bazénkem. Výlet zajišťoval madness team bolivia a stálo to 400 Boliviánů. Sídlo mají přímo proti hotelu v La Pazu na ulici sagarnata.

Nepopsatelný zážitek hned bych jel znova.


A zakončeno mojitem v kubánským baru... A to si pište že nebylo jen jedno :-)

středa 18. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 19.8.2013 - Den 11 - La Paz

Dneska jsme odjížděli po osmé hodině z hotelu. Byl přistaven dědeček autobus tak snad to dopadne dobře. První zastávka byla ještě v Copacabaně na zdejší katedrálu. Nyní to máme 150 km do La Paz, cesta prý na 4 hodiny...

Katedrála v Copacabaně

Dojeli jsme do San Pedro de Tiquina na břehu Titicaca, kde se potřebujeme přes úžinu jezera dostat na druhý břeh do San Pablo tiquina. Je to tak 300 metrů ale jelikož tu nemají most, tak z bezpečnostních důvodů jde autobus na vor a my všichni plujeme člunem. Prezident Bolívie chtěl na stavbu mostu dát peníze ale vypukla stávka, že by lidi přišli o práci. Máme 10 hodin a 100 km do La Pazu. Loučíme se s jezerem Titicaca.

převoz minibusu přes úžinu na jezeře Titicaca na voru

Po poledni vjíždíme do La Pazu. La Paz leží v nadmořské výšce 3200 - 4000 metrů nad mořem. Je to v takové dolině. Nahoře bydlí ti nejchudší a podmínky tam mají dost hrozivé. Dole pak je business centrum a bydlí tam ti nejbohatší. Město je ale dost ošklivý. Bydlíme kousek od historického centra. Hotel Sagarnaga je nic moc ale zde asi jeden z těch lepších. Zašli jsme na bufetový oběd, stálo to 80 boliviánů což je ve zdejších poměrech opravdu moc. Ale Lama Kebab byl úžasnej, k tomu zeleninový bufet. Hezky jsme se tam přejedli.

La Paz

La Paz toho moc historického nemá. Zašli jsme na náměstí s prezidentským palácem, přijímali tam akorát nějakou delegaci takže tam vojáci meli nějaké představení, celkem hezké. Pak jsme prošli jednou hezkou uličkou a procházeli tržišti. To bylo asi tak vše. Večer jsme si osladili v hezké kavárně a přípravu na zítřejší cestu smrti jsme zakončili na hotelu nad lahví Pisca.


úterý 17. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 18.8.2013 - Den 10 - Isla del Sol

Dneska jsme vyrazili na jeden z ostrovů na jezeře Titicaca a to sluneční ostrov neboli Isla del Sol, který byl pro Inky velmi posvátným místem jelikož zde uctívali a dávali obětiny slunci.

Lodí je to asi 20 km z Copacabany. Vyjíždět se mělo v osm ale lod nepřijela, takže před devátou dorazila náhradní. Za 2 hodiny jsme dorazili na severní konec ostrova, jelo to fakt pomalu i když to smažil na oba motory. Pak jsme zaplatili vstupné a našli průvodce s kterým jsme vylezli na kopec k jedný Incký památce. Pak se lidi rozdělili, někteří šli zpátky do člunu, který je převezl na jižní konec ostrova a zbytek čekala krásná 10 km procházka po hřebenech ostrova až na jižní konec ostrova. Byly zde úchvatné výhledy, krásný ostrov, blankytně modrá voda jezera Titicaca, v dáli hory se zasněženými vrcholky.

Isla del Sol a jezero Titicaca aaaa Já ;-)

Na ostrově žije kolem 4000 lidí, jediná doprava je tu pěšky a nebo pomáhají oslové. Drsný život. Turistů tu moc také není, v sezóně okolo 4000 (to je na machu Pichu za den) za měsíc. A na túru skrz celý ostrov se vidá jen někdo.

Každopádně ta procházka byla nádherná a na konci jsme měli objednáno menu se pstruhem. Na krásné terase s výhledem na Titicaca a další ostrov Isla del Luna neboli ostrov měsíce jsme dostali opravdovou dobrotu. A cena byla 30 boliviánů, na to jak to bylo dobrý a že jsme byli na ostrově, je ta cena včetně super polévky myslím že super.

Na tu 10 km túru jsme vyrazili v jednu a dorazili po půl páté. Z ostrova vyjíždíme po půl šesté a okolo půl sedmé si vychutnáváme západ slunce na jezeru Titicaca.

Západ slunce na jezeře Titicaca

Pak už jen následovala večerní prohlídka města kde jsem musel koupit prstový hračky. Doufám že se to neteři Karolínce bude líbit. Prodávají to tu po dvou boliviánech neboli 6 korun.

pondělí 16. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 17.8.2013 - Den 09 - Plovoucí ostrovy kmene Uros

Dneska jsme po osmé hodině vyrazili k přístavu v Punu který leží na jezeru Titicaca. Titacaca je nejvýše položené splavné jezero na světě, ale neptejte se mi co to přesně znamená splavnost... Leží ve výšce okolo 3900 metrů nad mořem. Loďka nás dovezla na plovoucí rákosový ostrov. Takto tu žije kmen Uros, asi 1500 obyvatel obývá 80 rákosových ostrovů. Každý ostrov má průměr asi 30 metrů a obývá ho okolo šesti až osmi rodin. Ostrov je udělaný tak že v období dešťů kdy se rákos i s chumáčem země zvedne ze dna, tak oni odříznou bloky té země třeba bloky 2x2 metry a odtáhnou na cílové místo. Tam ty bloky poskládaj a zatlučou do nich kůly. Pak ty bloky svážou provazem který obmotaj okolo těch kůlů. Na to pak už pokládají jednotlivé vrstvy rákosu do výšky asi metru. A na tom už si staví z rákosu obydlí.

Ale je to už velká turistická atrakce takže tam prodávají suvenýry apod. a není to úplně ono. Pak jsme na rákosové bárce odjeli na druhý ostrov a pak se již na lodi vrátili okolo poledne do Puna. Zašli jsme si na oběd, menu ze 4 chodů za 7 Sol, a ještě k tomu pití a ještě k tomu to bylo moc dobré. Ale při našem odchodu ukradli Eleně foťák v cene asi 3000 Euro. Takže my jsme na kolorykšách jeli na autobusové nádraží kde nám jel v 14:30 autobus který nás odveze do Bolívie do městečka Copacabana na břehu Titicaca a Martina šla s Elenou na policii sepsat protokol o krádeži aby něco aspoň dostala od pojišťovny.

Plovoucí rákosové ostrovy na jezeře Titicaca

Pro představu - za těch 9 dní jsem tu utratil 260 USD neboli okolo 750 Solů.

Vstup do Bolívie

Vstup do Bolívie probíhal okolo páté odpoledne následovně. Když jsme vstupovali do Peru, vyplnili jsme v letadle takový imigrační papír, který jsme odevzdali na imigračním na letišti a dostali jsme od toho papírek s počtem dnů které můžeme v Peru strávit. Na hranicích jsme šli s tímto papírkem a pasem na policii, kde nám ho potvrdili. Pak jsme s tím šli na imigrační kde si ten papírek vzali a potvrdili nám razítkem něco do pasu. Pak jsme popošli asi 300 metrů na bolivijské imigrační a tam odevzdali imigrační lístek který jsme vyplnili v turistickém autobuse kterým jedeme. Z toho lístku nám kousek vrátili a orazítkovali nám ten lístek na 30 dnů které můžeme v Bolívii strávit. Stejných 30 dnů narazítkovali do pasu. Autobus na nás čekal za branou a tak jsme pokračovali.

Na hranicích jsem měnil na Boliviány 120 USD což bylo za kurs 6.8 okolo 810 Boliviánů.

V Copacabaně bydlíme v hotelu Paraiso asi 100 metrů od pláže. Mimochodem ta pláž v Riu se prý jmenuje právě po tomto místě jelikož se tu po návštěvě kostela jedna dcera velmi bohatého Argentince vyléčila ze slepoty a na ten popud ten Argentinec pojmenoval v Riu kde bydlel tu pláž podle tohoto místa.


Hotel je sice super ale opět tu není topení takže je tu celkem zima. Radiátory měli zatím pouze v Cuzcu a bylo to super.  A to tady mají větší kosu, zdá se.

neděle 15. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 16.8.2013 - Den 08 - Peruánským altiplánem do Puna

Dneska byl ve znamení útěku před stávkou která se v Cuzcu koná. Takže nejezdí doprava apod. a to proto že peruánci si zase chtějí něco na vládě vymoci - menší daně apod. Tak jsme vstávali ve čtyři ráno a stávce jsme ujeli. Cuzco je okolo 3300 metrů nad mořem, Puno okolo 4000 metrů.
První zastávka před sedmou ráno byla Rumi Colca. Byla to jedna z bran do Cuzca, odkud měli Inkové krásný přehled o dění v údolí.

Další zastávkou byla vesnička Andahuylillas, mají tam pěkný kostelíček ale také protialkoholickou poradnu. Vstup přímo z náměstí :-) Ostatně alkoholismus je v Peru velký problém a hodně chlapů po výplatě toho hodně propije.

Třetí zastávkou bylo Raqchi, kde byl největší Incký chrám, samozřejmě zbouraný španěli. Dále tu měli Inkové spoustu sýpek kde pro celé okolo schraňovali obilí a podobně na horší časy, například pokud přišlo nějaký rok velké sucho.

Ještě je dobré poznamenat že v Peru mají pouze 2 roční období. Prvním je období dešťů které trvá někdy od prosince do půlky května. Druhým pak je období sucha do kterého jsme přijeli. Teďka v srpnu jsme tu viděli sklízet např. obilí.

Další zastávka byla Abla La Raya, což je 4335 metrů nad mořem. Byl tu taky hezký trh, kde prodávali koberečky prý z Alpaky s motivem např. kondora. V Peru se hodně smlouvá a smlouvání mě začíná dost bavit.  Většinou bez problémů se dostanete na slevu alespoň třetinu,  pokud jste drsnější tak někdy to jde i na polovinu. Tenhle koberec byl za 180 Sol, jen jsem se zeptal ze zvědavosti na cenu, poděkoval a odcházel. Trhovec vzal koberec a rychle za mnou, já ani nesmlouval a za 3 minuty jsme byli na 100 Sol. Ten koberec jsem si nakonec nekoupil a dost roho lituju. Máme okolo poledního a ještě 200 km do Puna, tzn. že jsme v půlce cesty, nejvyšší bod jsme právě překročili v těch 4335 metrech.

A jaký tu jsou vlastně ceny?
- přívěsek na provázku 2 Sol
- přívěsek z keramiky se dá usmlouvat na 7 Sol
- náramek z keramiky 2 Sol
- tričko 13 Sol
- různé látkové kapsičky 3 - 10 Sol podle velikosti
- pohled 1 Sol
- známka do Evropy 6 Sol
- na ulici dostanete kus masa na špejli s bramborou za 3 Sol
- teďka jsme projížděli vesničkou a šest takových malých chlebíků se dá pořídit za 2 Sol
- vyprání kila prádla - 3 Sol a ještě Vám to donesou do hotelu a mají to za 3 hodiny i s usušením. V mém případě dali akorát moje kalhoty do tašky někoho jiného - naštěstí také z našeho zájezdu...

- menu v restauraci - tak v Limě se dalo pořídit za 6,5 Sol zde to ale byla cena bez pití, v Cuzcu jsme jedli kousek od náměstí za 15 Sol, v Pisacu to byl úlet - jedli jsme za 25 Sol a dobrý to vůbec nebylo a v Ollantaytambu jsme jedli za 13 Sol. A na tržnici v Cuzcu jíte i za 3.5 Sol a rozhodně to jídlo nebylo horší než v těch restauracích spíše naopak a ještě s autentickou atmosférou mezi ostatními domorodci:-)

1Sol = asi 7 korun

Nejhorší jsou tu vstupy do památek, platit za vstup do kostela 15 Sol mi přijde opravdu hodně. Stejně tak ten turistický lístek za 130 Sol je dle mého dost přepálený. O cestě do Aquas Callientés ani nemluvě.

Celý den projíždíme Peruánským altiplánem, náhorní plošinou nad 4000 metrů nad mořem. Teď v srpnu je to vyprahlá stepní krajina obklopená horami, přesto to má nesporně svou krásu. Všude se pasou lamy, alpaky, ovce. Občas je zde malé jezírko a občas naši silnici protne řeka.

Návštěva u jedné vesnické rodiny – balónky udělaly velkou radost :-)


Poslední zastávkou kousek před Punem bylo místo Sillustany. Jedná se o kopec na kterém jedna před-Incká kultura pohřbívala své důležité lidi do pohřebních kamenných věží. Kopec je skoro celý obklopený jezerem a na jezeře je naprosto nádherný ostrov který je vyhlášen přírodní rezervací a žijí tam divoké vikuni, morčata a další havěť.

Pohřební věže v Sillustany

Okolo půl šesté jsme konečně dorazili do Puna, tzn. 12 hodin na cestě. Puno leží přímo na břehu jezera Titicaca. Bydlíme asi 200 metrů od hlavního náměstí v tříhvězdičkovém hotelu Puno Terra. V šest jdeme na Kuy neboli morčata tak jsem na to moc zvědavej...


Jako morče zajímavý jídlo, to maso bylo křehký ale že bych si na tom nějak extra pochutnal to teda ne. Ale jíst se to dá.  Cena 15 Sol za půlku morčete a masa na něm moc nebylo.

sobota 14. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 15.8.2013 - Den 07 - Posvátným údolím do Cuzca

Dnes odjíždíme v 8:53 vlakem z Aquas Calientés do Ollantaytambo. Z Aquas Calientés je se světem jediné spojení a to právě vlakem. Cesta vede mezi horami a je naprosto úchvatná. Však ta cena 41 USD za jednu cestu je taky pěkná. Prakticky celá cesta je hezky stoupavá. Cesta tam stojí ještě více - 45 USD.

Cesta z Aquas Calientés

Pak jsme si dojeli do jedné vesničky ochutnat jeden z vesnických alkoholických nápojů Chicha. Vyrábí se nejčastěji z kukuřice, přes noc se dá do studené vody, pak se vyndá a nechá se kukuřice klíčit 15 dní, pak se to semele, uvaří a nalyje do velkého keramického demižonu. Pak je nápoj hotov. Je to pěkně trpký a vůbec mi to nechutnalo.  Druhá varianta je, že se do toho přimíchají jahody, pak se to dá i celkem pít:-)

Chicha (Číča) – místní alkoholický nápoj vesničanů

Již dříve jsme ochutnávali pisco, což je kořalka z hroznů vína, pak se dělá pisco sour, kdy se tam přidává bílek, angostura a pár dalších ingrediencí, dobré pitíčko.
Jako nealkoholický nápoj tu mají Inca cola, jak říká průvodkyně, je to jako pedro, je to žlutý a pít se to rozhodně dá.

Odpoledne bylo volné na nákupy v Cuscu, tak jsem taky nakupoval, 2x jsem musel navštívit směnárnu jelikož penízky došli... Na místním tržišti jsem byl taky na jídle a jen pro porovnání, u takové babči jsem dal za polévku a pak rybu s rýží a hranolkami 3,5 Sol. A bylo to moc dobrý.


Večer jsme byli na hudebním a tanečním vystoupení místního divadla.

pátek 13. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 14.8.2013 - Den 06 - Machu Picchu

Tak a dneska se vyráží na Machu Picchu. Vstáváme ve čtyři ráno a v pět odcházíme na autobus. Vstup na Machu Picchu stojí včetně možnosti vylézt na horu Huyana Picchu 152 Sol. Autobus stojí 18.5 USD zpáteční jízdenka jen pro informaci. Autobusy vyjíždějí od 5:30, přesto že v 5:15 už jsme na místě tak před námi je už asi 200 lidí. Machu Picchu se otevírá od šesti, my jsme dorazili okolo 6:15 a to brzké vstávání stálo opravdu za to. Vylezli jsme ke strážní věži kousíček před východem slunce a byla to nádhera to pozorovat. Jelikož jsme tam byli takhle brzo, nebyla památka ještě tolik obklopena turisty. Je to možná profláklá památka ale stejně je to fakt překrásný.

svítání na Machu Picchu

Na desátou dopoledne máme koupenu možnost vylézt na Huyana Picchu a většina také jde. Zespoda se ani nezdá že se na to dá vylézt ale opravdu to jde. Je to teda masakr, šílený schody ale za 45 minut jsem byl nahoře. Pohled na Machu Picchu je úžasný.

Huyana Picchu  - ten kopec vpravo, tak tam jsme lezli...


Pak je možnost ještě jít na Intipunko tak taky jdu ale již osamocen jen s Elenou. Je to na vršku a je to vlastně poslední bod na cestě Inca trail, což je trek na 4 dny, který končí právě na Machu Picchu. Výhled je odtud opravdu úžasný. Machu Picchu prostě stojí za to vidět. Je to sice nedokončené dílo, jelikož přišli španělé ale i tak je to velkolepé a krásné dílo.

Machu Picchu

Pak jsem to vzal ještě pěší stezkou až do Aquas Calientés a to byl celkem masakr. Jde asi o 800 schodů a některé mají i půl metru. Seběhl jsem to dolu k řece za 25 minut a hezky se mi klepala kolena. Pak to bylo tak 2 km do Aquas.

Mají tu v Aquas také termální lázně, tak jsme to také zkusili, vstupné 10 Sol.


A teďka testujeme steak z Alpaky, což je něco jako lama, za 15 solu ale žádný zázrak.

čtvrtek 12. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 13.8.2013 - Den 05 - Cesta do Aquas Calientes

Dneska jsme začali prohlídkou skalního bludištěm Quengo. Následovala prohlídka pevnosti Sacsayhuamán. Moc hezká záležitost kde se jednou Inkové vzepřeli španělské nadvládě. Pak jsme navštívili výrobnu ručně tkaného oblečení, kde si ručně barví přírodními barvivy vlnu. Pak jsme navštívili městečko Chinchero.

Bombóny z Čech, to je ale dobrota...


Poté jsme pokračovali na něco naprosto překrásnýho - Salinas de Maras. Je to okolo 5000 jezírek do kterých se nechá natéct voda která má vysoký obsah soli. Voda se nechá odpařit a zbyde tam jen sůl, která se naloží, vyčistí a pak velmi dobře prodává. Ta voda má vysoký obsah soli protože protéká horou ve které je kamenná sůl.

solná jezírka Salinas de Maras

Dále jsme navštívili místo se jménem Moray. Zde Inkové zkoumali pěstování plodin - co které plodině vyhovuje a co ne. Následoval sjezd horami do posvátného údolí, úžasně krasné hory i údolí, které vede od Pisaqu do Aquas Calientés. Posvátné bylo proto že zde byla údajně nejúrodnější pole.

Sjeli jsme až do městečka Ollantaytambo, kde je ve skále velká pevnost. V této pevnosti se Inkové bránily při španělském obsazování. Byla to předposlední bašta kde se Inkové bránily španělům, pak utekli do Amazonie, do Vilcabamby. Zde byli nakonec španěli dobyti.

pevnost Ollantaytambo

Incká říše tu byla od 1438 - 1532, samotní Inkové pak od roku 1200 . Incká říše vznikla když Chankové napadli Cuzco a tuto bitvu vyhráli Inkové. Tím začal rozmach říše a Inkové začali dobývat. Co ale Inkové za tu dobu dokázali je naprosto neuvěřitelné. Těch skalních měst vybudovali asi 100, když člověk vidí jaká to byla dokonalá práce tak mu zůstává rozum stát. Inkové za 100 let posunuli Inckou říši z malé oblasti okolo Cuzca až 5000 km na sever a 3500 km na jih. Pak přijeli španělé a jelikož přijeli s velkýma fousama, což u Inků měli bozi, mysleli si že přijeli bojové a bez velkých bojů se nechali obsazovat.


V 20.30 nastupujeme do vlaku který nás doveze do Aquas Calientés. Odjíždíme v 21.00 a měli bychom tam být za dvě hodiny. Je to okolo 80ti kilometrů. Lístky kupovala cestovka 2 měsíce dopředu, přesto na sedmou večerní už nebyly, takže jedeme až v devět. Cena mě dost šokovala, cesta tam za USD 45, cesta zpět za USD 41. Ale jiná možnost než vlak tam neexistuje,  proto toho asi tak zneužívají. Přijíždíme okolo jedenácté a ubytováváme se v hotelu Las Rocas. Mnohem horší kvalita než máme v Cuzcu.

středa 11. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 12.8.2013 - Den 04 - Okolí Cusca

Dneska jsme vyjeli okolo Cusca. Byli jsme se podívat na ruinách hradeb hned nahoře za městem a také v soukromé Zoo kde léčí různě postižená zvířata, často zabavená při pašování z Peru. Hlavním cílem bylo ale velké skalní město Pisaq. Platí tam ta velká vstupenka za 130 Sol kterou jsme včera koupili v Cuscu - jmenuje se Boleto turístico del Cusco. Cestou už jsme se kochali zdejšími horami a začátkem posvátného údolí které vede od Pisaqu do Ollantaytamba.

Posvátné údolí Inků

Skalní město Pisaq je opravdu zážitek, samozřejmě velká většina města je pryč ale ty stupňovité terasy které tu Inkové na těch kopcích udělali jsou působivé. A na vrcholcích tech kopců si postavili bydlení.  Na těch stupňovitých terasách provozovali zemědělskou činnost.

A obydlí si nahoře na kopcích stavili z několika důvodů. Chtěli mít jednak rozhled co se v údolí děje, mělo to svou obrannou funkci a pak především proto že chtěli být blíže svým bohům, především bohu slunce. Všechny města a vesničky byli zařazeny pod nějakou provincii, které vládnul něco jako guvernér, a ten se zodpovídal již jen Inkovi, to byl jejich vládce. Inkové hodně expandovali a všechna území které Inkúm podléhali tak museli odvádět daně a dále pak museli být lidé k službám velkého Inky. Inka tak měl obrovské spousty lidí kteří mohli pracovat na těch velkých skalních městech atd.

Skalní město Pisaq

Po prohlídce jsme jeli na oběd. Menu bylo za 25 Sol a byla to fakt špatná volba. Je zajímavé že v čím jsme v menším městě, menu je dražší, porce je menší, jídlo horší a čekáme na jídlo déle. Když jsem dostal jako přílohu 5 koleček brambor, tak jsem se fakt divil. Navíc byly neskutečně vysušený. Za velký pivo tam chtěli 10 sol, což už si myslím je opravdu hodně přehnaná cena.
Po obědě jsme jeli na chvíli na trh do Pisaqu. Potom jsme se podívali na ruiny Tambo Machay a červené pevnosti Puca Pucara. Ostatní ruiny jsme nestihli tak si je necháme na zítra.


Večer jsem se šel projít do města a trochu fotit. Opravdu, osvětlená Qoriqancha a hlavní náměstí Plaza de la Armas jsou nádherné. A to je vše. Ráno zbalit a na dva dny budeme bydlet v Aquas Calientes.

úterý 10. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 11.8.2013 - Den 03 – Cusco

Tak dneska se vstávalo v 5.15, v 6.15 byl odjezd na Limské letiště a tam to začalo být zajímavé. Let přesunuli z 8.45 na 8.35, odbavení se vůbec nehejbalo i když nám martina domluvila přednostní odbavení.  Nakonec jsme se odbavili okolo 8.10, prošli rentgenama a do autobusu jsme vlezli asi v 8.30. Teda ne všichni,  známé dvě firmy  zase lítali po záchodech takže před rentgenama se pěkně zasekli. Martina je tam nějak našla a nějak je speciálně protáhla.  Nakonec jsme mohli odletět skoro na čas ale uvízli jsme někde na ranveji. Nakonec jsme odlétali po deváté hodině a to letem 2I 1181, malým letadlem pro necelých 100 lidí BAE 146.

Celý let jsme letěli čumákem zvednutým, vždyť jsme také letěli pomalu z nulové nadmořské výšky do Cusca které leží okolo 3399 metrů nad mořem. Letěli jsme celkem nízko a tak si mohli vychutnávat neskutečně nádherný Andy se zasněženými vrcholky. Přiletěli jsme po desáté hodině a vzali minivan do hotelu. Bydlíme v hotelu San Blas II, který je fakt nádherný.  Mám úžasný výhled na kus Cusca a hory okolo. Krásnej pokoj a jsme kousek od hlavního náměstí Plaza de Armas. Máme trochu problémy s dýcháním, ten přechod je opravdu znát. Náměstí Plaza de Armas vypadá v tom krásném prosluněném dni úchvatně.

Plaza de Armas v Cuscu

Obídek za 15 Sol byl taky dobrý. Pak kupujeme lístek na památky které navštívíme zítra, stojí 130 Sol, Sol je okolo 7 Kč takže celkem drahá sranda. Pak jdeme do chrámu Qorikancha, vstup 10 sol. Chrám postavili španělé když to tu obsadili a to na inckém chrámu Qorikancha. Pak jsme se zašli jen podívat na zdejší tržnici,  nakoupil jsem tam nějakou koku v listech a balení čaje. Je to tu překrásný.  A teďka je půl dvanácté a já se půjdu pomalu uložit do své úžasné postele s těma krásnýma panoramatama.

Dobrou noc...

pondělí 9. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 10.8.2013 - Den 02 – Lima

Tak dneska byla na pořadu prohlídka Limy. Nejdřív jsme se zašli podívat na vlny Tichého oceánu a pak nás převezli do historického centra, které je vyhlášeno památkou Unesco. Lima obecně není moc hezké město, jsou tady i typické slamy těch nejchudších lidí. Co je ještě šílenější je to že tu bydlí 8.5 milionů lidí, t.j. třetina obyvatel Peru. My jsme dojeli na náměstí St. Marten a to bylo opravdu překrásný.  Pak jsme šli na Plaza de Armas kde je prezidentský palác. To je ještě krásnější. Obě dvě náměstí jsou ve velkém kontrastu s tím co je vidět okolo a na cestě do centra. Překrásný stavby. V poledne je také před prezidentským palácem slavnostní střídání stráží. Ve směnárně jsme směnili americké dolary na peruánské soly, poměr 1USD = 2, 8 Sol. Přidal se k nám také poslední člen výpravy, který přijel včera večer,  takže celkem nás je 16 + průvodce. Na oběd jsme šli do jejich typické restaurace na menu - za 6.5 sol to v mém podání byla ocopa jako předkrm (rozkrájená brambora politá omáčkou) a pak nějaký hovězí maso s omáčkou. Bylo to dobré.

Jedna z krásných budov na Plaza de Armas

Pak jsme šli na prohlídku kláštera st. Francisco. Říká se že ve své době se pod tento klášter pohřbívali všichni zemřelí v Limě,  ale fakt nevím jak by se tam vešli. V samošce tu mají 0,7 litru Havany za 24 Sol tak sem si jednu musel koupit:-) Pak jen přesun taxikem do hotelu. Jde se brzo spát,  zítra se odjíždí na letiště v 6.15 od hotelu.

neděle 8. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 9.8.2013 - Den 01 - Odlet do Limy

Tak začíná zase jeden větší výlet. A proč vlastně Jižní Amerika? No někdy v březnu byl cestovatelský festival na Ládví v kulturáku a jeden klučina tam přinesl neskutečně krásný fotky z Bolívie, takže za nějaký čas jsem zrušil úvahy jet na Aljašku,  stejně to kamarád který měl jet se mnou zrušil a já tak byl nucen jet s cestovkou. No a našel jsem si zájezd od Livingstone. Zájezd už byl sice zavřený, jelikož cena letenek šla nahoru, ale jelikož jsem byl ochoten si za ty letenky připlatit 7000 Kč, tak mě ještě vzali.

  Probudil mě budík ve dvě ráno a já byl tak ožralej ze jsem prostě nemohl vstát. Z toho horka a dusna ještě zpocenej no prostě strašnej stav. Ve 2.45 přijel taxík a jelo se. Sraz na letišti ve 4:00. Pak odlet lufthansou letem LH 1403 v šest ráno. Přílet okolo 7.15 do Frankfurtu a jel jsem se podívat do města. Jede tam S-bahn asi 20 minut na hauptbahnhof za 8,30 Euro zpáteční. No město je fakt divný, prakticky žádné historické centrum, bída s nouzí... Tak zpátky na letiště a nuda pokračuje. Pasovka v pohodě ale fór byl na skenerech. Našli mi v baťohu foťák a ten putoval na test jestli v něm nemám výbušninu, ještě k tomu se mě ujal nějaký čech který tu bydlí a pracuje s manželkou.  Naštěstí jsem tam výbušninu neměl:-)
  Odlétáme v 14:30 s lufthansou letem LH 542 do Bogotty v Kolumbii. Přílet je plánován na 18:59 místního času, časový posun je 7 hodin. Takže nás čeká 11,5 hodiny v letadle. Tenhle den bude opravdu hodně dlouhej...
Tak let byl ještě delší jelikož můj soused byl největší idiot v celým letadle. Nejdřív seděl na blbým místě a němec který chtěl pouze svoje místo, tak ty se skoro porvali. Pak si sednul znova blbě a pak když si sednul už správně vedle mě tak si nepřestal stěžovat.  Nakonec mu našli místo, takže tam sem se stěhoval i já. Pořád si na něco stěžoval, že němci jsou debilové a francouzi taky, že lepší než s lufthansou je to se Španělama atd. Celou cestu pořád něco mlel a vyžadoval pozornost. Uf, ještě že to mám za sebou. Odletěli jsme nakonec ve tři hodiny a kolem sedmé hodiny kolumbijského času přistáli v Bogotě. Letěli jsme Airbusem A340 krásných 11.5 hodiny.


V Bogotě čekáme na linku TA141 do Limy. Odlet byl plánován na 21:56 ale nakonec jsme vzlétali okolo 22:40. Mohu říct že lepší jídlo v letadle jsem snad ještě neměl i když to bylo jen kuře s rýží. V letadle každý kdo v Limě končí cestu, dostane dva papíry,  jeden je celní deklarace a druhej takový vstupní formulář který se odevzdává na imigračním.  Příjezd do Limy byl plánován na 00:51, přiletěli jsme skoro na čas. Pak jsme se motali na imigračním, kde se odevzdá ten vstupní formulář, oni se zeptají jak dlouho zde plánujete být a odtrhnou kus z toho formuláře a napíší tam na jak dlouho Vám povolují pobyt. Tento kus papíru se pak odevzdává při odjezdu ze země, v našem případě na peruánských hranicích s Bolívií pak už jsme jen vzali batohy z pásu a na celnici odevzdali deklaraci a v poklidu vylezli. To bylo tak okolo druhé hodiny. Než jsme se dostali do hotelu Imperial v limském distriktu Miraflores, byly už skoro tři hodiny. A než jsem se umyl,  udělal převaz toho mýho prstu, tak tu ve čtyři ráno dopisuju tento deník a jdu spát. Takže vstával jsem v Praze ve dvě ráno a teď máme čtyři ráno peruánského času, takže 33 hodin na cestě.... jdu chrnět, budíček je v osm ráno.

Fotogalerie