neděle 9. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 25.11.2012 - Den 17 - Přílet ČR

Tak díky časovém posunu máme najednou o 6 hodin více neboli jsme se přehouply do neděle rána. Dostali jsme zase nějaký blaf k jídlu, ale na tu bídu je to ještě celkem poživatelné. Dneska už nezbývá než rekapitulovat. Byla to absolutně úžasná dovolená, bylo to 17 dní ale viděl jsem takovej kus světa a tolik věcí že mám pocit že se vracím do reality tak minimálně po měsíci. Vyšlo nám prakticky úplně všechno, akorát na té plavbě po Bahamách ten poslední den kdy jsme museli zůstat na lodi, to byla celkem škoda. Na soukromý ostrov Norwegianu jsem byl opravdu zvĕdavej. 

Co doporučuji na cestu - stokrát se vyplatil pořádnej telefon, ušetřil nám spoustu času a díky němu jsme viděli mnoho věcí navíc. Tentokrát jsem totiž žádný přesný itinerář v detailu na hodiny nepřipravoval, byl to jen rozpis v jakém městě který den budem a jaký tam máme hotel, někdy i hlavní atrakci, takže hodně věci jsme rozhodovali na místě. Pomohl nám k tomu určitě internet, je opravdu dobrý mít na hotelu možnost wifi zdarma. A když nebyl internet, měl jsem na Miami a Orlando staženou aplikaci od Tripadvisoru z Android marketu. Mohu jí vřele doporučit, je to celé offline, má to i podporu gps a i mapu města. Takže přesně na mapě vidíte kde jste a co je zajímavého poblíž a jaké to má hodnocení. K tomu to má v sobě i mapu metra, což je taky super. No a bez navigace do USA nelez, hlavně v Miami kde jedete v šesti pruzích a podle cedulí fakt nevíte kam se máte zařadit, tak se to fakt hodilo. Ale i navigace tu občas měla problémy a říkala úplný kraviny. Ale celkově navigaci Sygic mohu jednoznačně doporučit, dá se to používat offline úplně bez problémů. Super je taky aplikace booking kde vidíte svoje rezervace, i když jsme to tak úplně nepotřebovali. Jo a dobrý je mít vždy u sebe nějaké ty čtvrťáky a jednodolarové bankovky, opravdu je celkem často využijete, ať pro placení mýtného a nebo na jízdenku na metro nebo v autobuse městský dopravy. 

Zase jsem trochu nasál té americké mentality a kultury, tak jsem zase o něco chytřejší. Do doby než jsem se do ameriky vydal jsem měl jen zprostředkované informace a velice malou představu o američanech, teďka už si nemyslím že jsou to takový pitomci. Především na zápase amerického fotbalu jsme se občas divili, jak to umí prožívat. Kdyby mi před rokem někdo řekl že tento rok strávím v americe celkem měsíc času, myslel bych si že je blázen. Když ale vidím kolik je tam krásných a nádherných věcí, a to jsme pořádně ještě nevyrazili do jejich přírody a byli jen v pár státech, člověk by tam mohl jezdit každej rok a měl by na 20 let vystaráno. 

Nejlepší z dovolené - fakt nevím ale nejvíc na mě zanechalo dojem Seaworld v Orlandu, vystoupení delfínů a kosatek. Bylo to tak nádherný že si nepamatuju na krásnější zážitek, mrazilo mě při tom na těle a to si nedělám srandu. Mosty na Key West a samotný Key West to je taky kapitola sama pro sebe. Ale překvapilo mě Miami, je to neskutečně krásný město a tam se mi fakt líbilo moc. Je tam ale dost draho, koukal jsem že byty tam stojí taky 2 milióny dolarů, ano v dolarech... A nesmím zapomenout na Adana, Filipínce kterej nám večeře na lodi hodně zpříjemňoval. 

Co nevyšlo - tak nevyšel hlavně ten 1 den na Bahamách, kdy jsme měli být soukromém ostrově Norwegianu. A ten den co jsme měli být ve Freeportu na Bahamách a místo toho jsme byli na lodi, to jsme mohli vymyslet možná lépe. Ale ty Bahamani z nás prostě chtěli vytáhnout moc peněz a to nás naštvalo. Příště bych se chtěl podívat také ještě na jiný stadion hlavně asi na baseball do Marlin parku v Miami, ten stadion vypadá naprosto překrásnĕ a co jsem tak o něm četl tak je to fakt bomba, ale teďka se nic nehrálo. 

Co nás překvapilo - překvapili mě američani jaký jsou to kliďasové a mám z nich pocit jako kdyby neměli žádný starosti. Nevím proč, prostě to tak vypadá. 

Co bych udělal jinak - moc mě toho nenapadá, všechno krásně vyšlo. Snad jen příště se namazat celej než se jde šnorchlovat, ty záda jsem měl fakt spálený hezky. 

Nejlepší ubytování - shodli jsme se že to byla La Quinta in Cocoa beach na Cape Canaveral. Měla internet, moc příjemné recepční, rozumnou cenu, ucházející snídani a hlavně jako jediní vyhřívaný bazén. 

Kdy jsme měli pocit že nám někdo věší bulíky : za prvé to bylo v půjčovně aut. Cena necelých 5000 kč za půjčení auta když jsme si ho online rezervovali ještě v Čechách, se nám zdála dost nízká, takže s něčím navíc na místě jsme počítali, že to ale bude skoro $400 s tím jsme teda opravdu nepočítali. Pak taky když po nás na Freeportu na Bahamách chtěli $30 dolarů na osobu za taxi do města. A pak taky taxikář který po nás chtěl $37 z hotelu na Miami beach do Miami přístavu k lodi. Nakonec jsme se domluvili na $30 ale ten šmejd ani nezapnul taxametr a nakonec si řekl ještě o dva dolary navíc, jinak neotevřel kufr kde jsme měli zavazadla. 

Konec rozumování, sedím polomrtvej v letadle i když ve 380ce je pohodlno, máme tři ráno středoevropského času tak se jdu pokusit usnout. To se teda moc nepovedlo, celou noc jsem koukal na filmy. Pan pilot za to vzal a za osm a půl hodiny jsme měli za sebou přes 8000 km a před sedmou ráno jsme ve Frankfurtu. V 9:10 sedneme na přískok do Prahy neboli LH 1394 a budeme zpátky v realitě. A to je konec povídání o tomto krásném výletě, zbytek už jen osobně :-)

Fotogalerie

a to je vše prátelé..

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 24.11.2012 - Den 16 - Miami

Tak jsem poprvé spal v Hilton hotelu ale že bych z toho byl nějakej unešenej tak to teda ani náhodou. Spíše naopak, byl to asi ten nejhorší hotel ve kterým jsme tu spali. Jediný pozitivum je že v televizi měli celkem dost kanálů a že se nemusí dělat checkout, účet Vám v noci hodí pod dveře a kartu od pokoje hodíte do takovýho boxu na recepci a nebo necháte na pokoji. Pak jenom při odchodu zavoláte z pokoje a řeknete že se checkoutujete. Ale, na pokoji není lednička, což se mi v USA stalo snad poprvé, klimatizace umí jen chladit, naproti pokoji na chodbě byl mrazák na led, kterej nám řval do pokoje, byl to nejdražší hotel jaký jsme tu v USA měli a výhled jsme měli na střechu garáže. Za $150 za pokoj a noc se mi to zda ubohý. 

Downtown Miami

Pak jsem ale koukal na tripadvisor a ono se zdá že v Downtown Miami je to asi nejlevnější hotel, uffuff. Nespornou výhodu to mělo, před hotelem staví Metromover, který Vás po tom nejužším centru dopraví zadarmo. Tak jsme si ráno zabalili a vyrazili do města a to přímo do centra do Bayfront parku. Opravdu krásný místo, hezkej park, na jedný straně voda a na druhý nádherný mrakodrapy. Pak jsme se šli podívat do Bayside marketplace což je hned u toho a po chvíli chození jsme objevili Walt Disney store. Měli tam nějakou akci a nádherný plyšový a velký mickey mouse, tak jsme si dva odnesli. Šli jsme se s tím fotit do parku, takze na nás lidí koukali co to tam zase je za blázny. Takže zpátky do hotelu, nacpat mišáka do narvaného kufru a hurá na letiště. 

Blázen v parku...

Cesta na letiště je tu hodně jednoduchá. Mají tu tři linky Metromoveru a všechny jedou na Government station, kde je přestup na Metrorail. Ten Vás doveze až na letiště. Jen je nutný vědět že po stejných kolejích jezdí dvě linky, zelená která na letiště nejede a oranžová která tam jede. Označeny to mají fakt blbě, jediný označení že to co jede je oranžová linka jsem našel na přijíždějícím metru jen zepředu. Pak se dá ještě řídit podle jízdního řadu. Každá linka jede o víkendu jednou za půl hodinu.

Dojeli jsme na letiště, je opravdu velký, rozdělený na tři terminály, má to tak cirka 100 gates a včera nad Miami přistávalo jednu dobu každou minutu letadlo. Koukáme na Airbus A-380, opravdu velký letadlo a tím taky pojedeme domů, jsem na to zvĕdavej jelikož je to moje premiéra v tomhle letadle. Kupuji něco na letišti a oni mi ten nákup ani nechtěli dát, že prý až na gate. A fakt že jo, v tubusu k letadle stojí černoch a když mu dávám účtenku tak on mi dal můj nákup, tomu se říká umělá zaměstnanost. Američani jsou v tomto mistři a už jsme viděli hromady lidí který dělali jako že dělají ale vlastně nic kloudného nedělají. Sem zvědavej jak tohle velký tele se vůbec zvedne ze země s těma 500ti lidma. 

Airbus A380 - naše letadýlko pro nás právě přiletělo

Tak tele se v 16:30 opravdu zvedlo a to až překvapivě rychle, sem se teda divil. Vevnitř moc hezký letadlo, je taky asi necelý rok starý a je to vidět. Máme před sebou necelých 9 hodin plánovaného letu a 8179 km na letu LH463...

Fotogalerie

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 23.11.2012 - Den 15 - Miami

Tak a dneska se vstávalo v 6:30, pěkně zabalit, pak si zajít vyplatit kredit, co nám z těch $100 který jsme si uložili na kreditku, zbylo. Moc nam toho nevrátili jelikož se z toho automaticky strhlo $12 na osobu a den jako dýško pro obsluhující personál. Pak jsme skočili na malou snídani, po včerejší večeři u Adana jsme toho fakt moc sníst nemohli a pak dobalit věci. Někdy po osmé jsme vzali kufry a šli z lodi. Vyplnili si hezky celní deklaraci a během 5ti minut byli z terminálu pryč. Chtěli vidět jen pas a to bylo vše. 

Vzali jsme si taxíka a za $10 nás během chviličky hodil na hotel. Tentokrát to byl Hilton v Downtown Miami, dokonce nám už takhle po ránu dali i pokoj, takže v devět hodin už jsme byli ubytovaní a mohli vyrazit do výru velkoměsta. Samozřejmě jsme tu koukali na ty jejich mrakodrapy a šli po pobřeží směrem na jih. Popojížděli jsme Metromoverem, což je  takový malý metro bez řidiče, které tu jezdí v nejužším centru, k tomu je to zadarmo a jezdí celkem často. Pak jsme dokonce objevili BUS B, což je ten který nás umí dopravit na ostrov Key Biscayne, kde mají prý hezké parky. Šli jsme do toho vzdálenějšího neboli Bill Baggs Cape Florida, tam jsme za vstup vypálili $2. 

havěť v Key Biscaine

Mají tu krásné pláže a vzadu je hodně starý maják, měli jsme štěstí jelikož v jednu po obĕdĕ ho otevírá ranger a zezhora z výšky 95 stop je nádherný výhled na Miami siluetu. Po parku jim tu lítá různá zajímavá havěť a celkově to mají hezky udržovaný. 

pohled na Miami z majáku v Bill Baggs State Park

Pak jsme sjeli zpátky, pozřeli opět jedno hodně nezdravé jídlo v Burger King a vyrazili se podívat do Little Havana, což je čtvrť hned vedle centra přes Miami river. Moc nás to tu nenadchlo, člověk by se tu v noci i bál chodit, ty kubánci jsou tu fakt divný. Takže rychle pryč, každopádně opravdu zajímavé co se 2 km od šílených mrakodrapů tady zdržuje za lidi. Tak koupit pár dárků, skočit na Metromover a směr Omni station kde je náš hotel.

Fotogalerie

sobota 8. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 22.11.2012 - Den 14 - Bahamy

Tak dnešek začal neradostnou zprávou když kapitán vyhlásil že se zůstává na lodi a že žádný výlet na soukromý ostrov Norwegian společnosti kterému říkají Great Stirrup Island nebude. Jsou totiž velké vlny a z lodi se tam musí jet katamaranem. Takže bude celej den dost velká nuda a taky že byla, takže jsme toho zase snědli o něco více než bychom měli. K tomu sledování scifi filmu a pak amerického fotbalu. Večer jsme vyrazili zase do Crossing restaurace a objednali si stůl do sektoru kde obsluhuje Adan. Stůl jsme dostali okamžitě a tak přeskočili frontu asi 20ti lidí kteří tam čekali s pagerem na řadu. 

Atrium na lodi Norwegian Sky

Byl den díkůvzdání takže američani se na to hezky vystrojili a menu mělo čtyři chody, alespoň to menu pro ostatní lidi. Nám Adan připravil něco speciálního. Říkal tomu že nám připraví surprise, to předevčírem znamenalo že nám místo jednoho desertu na stůl přinesl všechny co měli, a jen to uvodil tím ať si užijeme dovolenou. Šli jsme z tý restaurace tak prežraný že jsme prostě včera k Adanovi nešli, říkali jsme si že bychom našemu zažívacímu traktu měli dat trochu oddychu. 

Takže když jsme si dneska sedli tak to začalo obvyklým máslem k takovým moc dobrým malým bochánkům. Pak jsme pokračovali předkrmem což byla játrová pomazánka ale naprosto vynikající a se šunkou, pokračovali jsme polévkou a mezi to nám Adan jako speciálitu podával opravdu úžasný Caesar salát, byl fakt perfektně ochucenej. Pak jsme se dostali k hlavnímu chodu, což byly plátky krocana nebo krúty nevím a s bramborovou kaší, to už jsme do sebe tlačili že všech sil a Adan si dělal pořád srandičky. No a pak nám každému přinesl dva deserty, pomalu už začal tušit co komu chutná. Já dostal takovou ovocnou třeň z jablek a nad tím zmrzlinu a druhej deset byl zase jiná zmrzlina. Adan nám prostě udělal zase to jeho surprise. No prostě opravdu masakr, 7 chodů... 

 Adan, ten co nás chtěl zabít žrádlem:-)

Martin jen opakoval že Adan nás chce zabít žrádlem. S Adanem jsme udělali pár fotek, dal jsem mu na sebe kontakt a těžko jsem se s ním loučil. Opravdu takhle pozitivního člověka jsem snad ještě nepotkal. Skončili jsme zase v Captain Cook baru s Paulem za pianem, dali nějakej drink a okolo půl jedné jsme to zabalili.

Fotogalerie

pátek 7. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 21.11.2012 - Den 13 - Bahamy - Nassau

Dneska jsme v osm ráno dorazili do Nassau, hlavního města Baham. Vyrazili jsme do města jelikož naštěstí přístav je hned ve městě a už se to na nás sypalo že všech stran co všechno si máme koupit a kam s nimi máme jet. Šli jsme se projít sami, mají tu pár set metrů od přístavu bordel a bordel hned za hlavní silnicí. Podívali jsme se na government building, celkem pěkná budova, jinak je to tu celkem děs že jsem to ani nefotil. Už v přístavu vidíte polorozpadlý budovy a se vzdáleností se to samozřejmě zhoršuje. Za $12 nás pustili do pirátského muzea kousek od přístavu, moc jsme od toho nečekali a tak prohlídka tak nějak splnila očekávání. Když to porovnáme s tím zbytkem okolo tak to bylo moc hezky udělaný muzeum. Bylo půl druhý a my nevěděli co dělat, tak že si vezmeme taxíka a pojedeme na ten jejich Paradise Island, je to hnedka vedle přístavu ale jede se tam přes mosty který jsou celkem daleko. 

Klinika v Nassau ...

Jak na zavolání na mě začal pokřikovat jeden Bahamec a když jsem mu řekl že chceme na ten ostrov tak on říká že za čtyři dolary na osobu nás tam hodí, to nám přišlo v porovnání s těma třiceti dolary na Freeportu velmi rozumné a tak jsme jeli. Mají tam krásnou pláž, Cabbage beach, byli tam krásný vlny až tak krásný že vlála červená vlajka, protože ta vlna Vás prostě vyvrhla až na břeh. 

Cabbage Beach, Paradise Island, Nassau, Bahamy

Na ostrově stojí Atlantis hotel, je to na styl Las Vegas, akorát že tady to je na ostrově a okolo hotelu je přístav s takovejma jachtama těch hodně bohatejch lidiček. Vevnitř je obrovský casino přesně po vzoru Vegas a za tím je nějaký zábavní centrum, plnej vstup tam stojí $140, nějakej omezenější $40. Bude to něco jako Sea world v Orlando. No nic, vzali jsme taxíka zpátky, koupili a poslali pohledy a tradá na loď.

Fotogalerie

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 20.11.2012 - Den 12 - Bahamy

Dneska jsme okolo osmé ráno dorazili do první zastávky na Bahamách, do Freeportu. Dali jsme si pořádnou snídani a vyrazili ven. Tam jsme zjistili že to tu není tak jednoduché, všude taxíky a autobusy a lidi tam strkali ve velkým, fakt masovka. Ptal jsem se jak daleko je město Freeport a odpověď byla že 15 mil. Trochu jsme na to koukali a tak se ptám za kolik nás tam doveze taxík a odpověď byla $30 dolarů na osobu a to už mě úplně odzbrojilo. Mají to tu vymyšlený hezky. Odvezou sem tisíce lidí a ti nemají jinou šanci, buď zůstat na lodi a nebo tu platit tyhle pálky. 

Naše lodička Norwegian Sky

To nás naštvalo a tak jsme šli zpátky na loď a od deseti do tři odpoledne jsme jen leželi a opalovali se u bazénu, já u toho usnul takže jsem se spálil i na druhé straně (záda jsem si spálil při šnorchlování). Samozřejmě jsme tuhle nudu prokládali jídlem, a podle toho to také dopadlo. Jinak ty lodě tu byli tři takže pokud tu vybírali takovéhle prachy tak takovýmhle jedním přístavem celkem zachraňují bahamskou ekonomiku. Večer jsme se vypravili na večeři do Crossingu a poprosil jsem abychom mohli být obsluhováni Adanem. Jelikož bylo celkem plno tak jsme dostali pager a čekali na místo. V půl devátý jsme dostali místo a začalo to. Jako obvykle to začalo předkrmem, pak jsme měli steak a jako desert jsme chtěli zmrzlinu, ale Adan povídá něco o tom že bude překvapení. A ten jouda nám přinesl čtyři deserty a postavil to před nás, říkal jsem mu že umřeme přežráním ale on že si máme dovolenou užít. Nevím jak to dělá ale pak jsme si objednali capuccino a on po nás zase nechtěl kartu a my jsme to zase neplatili. Z Adana pak vypadli dost smutný věci že domů jezdí jednou za 8 měsíců na 2 měsíce a že před 15ti dny mu zemřela manželka. No pak jsme se nějak vyvalili z restaurace ale hodně stĕžka, koupili něco v gift shopu a šli se trochu projít na ovál. 

 Casino na lodi Norwegian Sky

Ušli jsme něco přes míly ale vůbec to nepomohlo. Tak jsme šli na živou hudbu k James Cookovi kde hrál pan Paul na klavír a dost mu to šlo, a celej den letošení a jídla jsme završil cuba libre. No jsem jak váleček...

Fotogalerie

čtvrtek 6. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 19.11.2012 - Den 11 - Norwegian sky - Odplutí Bahamy

Dneska zase fouká vítr jak blázen, ostatně po ránu je to tu celkem pravidlem. Před devátou jsme vyrazili na pláž co máme za hotelem. Je to tak 200m, vítr už se celkem umoudřil ale vlny byly prostě parádní. Jen co jsem tam vlezl tak mě to začalo hodně bavit a to nepatřím k plážovým povalečům. Ani se mi ven nechtělo. Pak jsme teda zabalili a že pojedeme BUSem 119 do Downtown Miami hnedka před ostrov kde se máme nalodit na naší jízdu okolo Baham. No Google dost zklamal, tvrdil že 119ka jede přímo před hotelem ale kde nic tu nic. Skoro to vypadalo že jí úplně zrušili. No Martin chtěl jet od začátku taxíkem a tak mi bylo jasný že se mnou na jinej bus a to 120ku nepůjde, bylo to o něco dál a ta už opravdu jezdila. Tak jsem teda šel za taxikářům za kolik by nás hodil až na ostrov a on že $37, tak jsem se otočil a říkám že to je moc. A on jako kolik mám tak jsem mu řekl že $30. On ať si teda sedneme. 

Cesta na Dodge Island neboli port of Miami trvala z Beach place hotelu asi půl hodiny, mělo to být něco okolo 12ti mil. Ono na ten ostrov by jsme si stejně z Downtown Miami museli vzít taxík jelikož co jsem viděl tak jak na mostě tak na samotném ostrově vůbec neexistují chodníky, s pĕšími se tu moc nepočítá. Když jsme dorazili k terminálů C který je Norwegian společnosti s kterou se plavíme tak dávám černochovi těch $30 a on že ať mu dám ještě dva dolary. Na to že neměl puštěný vůbec taxametr tak celkem drzej. Martin chtěl otevřít kufr ale byl zamčenej. Černochovi jsem řekl že už peníze nemám ale moc ho to nezajímalo, nakonec jsem dva dolary vzal u Martina a teprve potom odemknul od sebe kufr a my se k naším zavazadlům dostali. Nestihl jsem ani vystoupit a naběhli další černoši a jako že s kým jedeme a na jakou loď. Jakmile jsem řekl že na Norwegian Sky tak se sápal po zavazadlech a říkal že chce dva dolary za zavazadlo. Koukali jsme jak blázni jelikož jsme byli pouze na parkovišti. No a jako že jaké jsme číslo kajuty apod. Tak jsme mu dali po dvou dolarech, on dal na kufr štítek Norwegianu s číslem kajuty a bylo. Trochu jsem se o naše zavazadla začal bát ale měli jich tam ve vozozíkách jak na letišti celek spoustu. 

Do přístavu jsme přijeli asi v půl dvanáctý, když jsme zjistili že tam žádný chodníky nejsou a že teda z focení Miami mrakodrapů nebude nic, jelikož jsme byli na druhý odvrácený straně, tak jsme se šli odbavit. Bylo to skoro jak na letišti. Nejdříve security kontrola a pak jsme šli na checkin. Akorát jsme ještě vyplňovali papír že jsme jako zdraví. Na checkinu jsme dali jen voucher co jsme dostali z cestovky, zdravotní formulář a pasy a za 5 minut bylo vyřízeno. Ještě chtěl po nás jestli si nechceme z kreditky převést nějaky peníze na naší kartu kterou jsme dostali, se kterou se platí nadstandard, pod tímto slovem chápej třeba coca cola, drinky, pivo a nebo třeba kafe v restauraci apod. Karta je na jméno a také se jí otvírá kajuta. 

 Pohled na Miami Downtown z lodi

Platí se jí také dýško pro personál $12 na den, který je povinný a není započítána do ceny zájezdu, absolutně nechápu proč. Jen zase tahání peněz z kapes. Výlet je celkem drahý, ale pak z Vás ještě takhle tahají další a další peníze. Pak jsme šli čekat do haly, cestou jsme dostali lístky s číslem devět a to jako že na loď se chodí po skupinách a my půjdeme v deváté skupině. Šlo to celé celkem rychle a někdy v jednu hodinu nás na tu loď pustili. Tak jsme se šli najíst jelikož do kajut se pouští až ve dvě hodiny. Jídlo formou bufetu celkem OK, k pití nějaký limonády, kafe. No pak jsme teda zašli do kajut, celkem pěkná a s hezkým kulatým okýnkem ven, neboli typ kajuty Ocean view. Máme kajutu 8210 neboli osmý deck celkem u přídĕ. 

 Naše kajuta na lodi

V půl pátý byl na šestém decku nácvik kdyby se něco stalo, mají tu loď rozdělenou do sektorů, my jsme sektor A a taky si nás u sektoru A pěkně označili že jsme na nácviku byli. A kdo nebyl tak ten půjde druhý den. Obědy jsou asi do čtyř hodin takže jsme před tím stihli ještě malou svačinku. Zavazadla už k nám taky konečně dorazili na chodbu před kajutu. Ale že to trvalo, na to že jsme je odevzdali v půl dvanácté a měli jsme je až nějak okolo páté hodiny. Pak jsme si šli nabít tu naší kartu kterou má každý na jméno penězi, každej jsme tam hodili $100. Jsme zvědavý jestli nám tam něco zbyde, minimálně se z toho bude platit to dýško pro personál. V pět jsme měli vyplouvat z Miami ale povedlo se to až okolo šesté, nevíme proč ale po pátý přijela záchranka k lodi tak možná někoho odváželi. 

Loď vyjela směrem do centra Miami, už se hodně setmělo, prakticky už byla tma a my jsme konečně viděli ty krásné mrakodrapy Miami a takhle v noci, z vody a ještě pomalu z ptačí perspektivy jsou to neskutečně krásný siluety. Na začátku přístavu to bylo trochu rozšířené, takže lodička udělala obrat o 180 stupňů a pluli jsme přístavem vstříc Bahamy. Na zádi jsme měli dost a dost času vychutnat si opravdu krásnej pohled na Miami. Následovala večeře, šli jsme do Crossing restaurace, už to není forma bufetu ale standard restaurace akorát že mají pouze Menu kde je možno si vybírat asi z 5ti předkrmů a 5ti hlavních jídel. Steak co jsme dostali byl fakt perfektní, ujal se nás Filipínec Adan Pomperado, s kterým jsme celkem nakonec pokecali. Říkal jsem mu že chci jet na Filipíny což je pravda a tak jsme to začali rozebírat. Už se nedivím že je tu na 2000 hostů 930 členů personálu. Filipínec s náma kecal asi půl hodiny a vůbec mu to nevadilo. Večer jsme se šli podívat do divadla, ale moc nás ta jejich sranda nezaujala, možná to bylo tím že jsme jim pořádně nerozuměli. Chvili jsme se poflakovali po lodi a zjišťovali co kde a jak a pak přežraný šli spát.

Fotogalerie

středa 5. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 18.11.2012 - Den 10 - Miami Beach & South Beach

Tak dnešek pojímáme trochu odpočinkovĕji, jedem se podívat na South Beach a Ocean Drive, což je čtvrť pod Miami beach kde mají být ty nejlepší pláže. Mají tam ještě podél pláže tzv. board walk takže se tam dá chodit po krásný dřevěný podlaze a koukat na oceán. Hodně Američanů tam chodí běhat, to se v Čechách nevidí. Ocean drive je pak ulice kde je hromada restaurací a obchodů. Nejlepší je to tam prý ale v noci ale to my teda neplánujeme. 

Sklízení plodů

Pořádáme soutěž jak koupit poštovní známky v neděli. Nepovedlo se, pošty jsou zavřený a v obchodě kde jí měli za to chtěli moc peněz. Pak jsme ještě chvíli procházeli po Lincoln drive což je zase dlouhá ulice udělaná jako pěší zóna se spoustou obchodů. No nachodili jsme tak 7 km a pak jsme se jeli podívat na druhý břeh aby jsme se podívali na siluetu Miami. 

Miami

Prasknul jim tady asi vodovod jelikož ve spoustě ulic mají až 20 cm vody. Tak jsme udělali pár fotek a rozhodli se že už pojedeme vrátit auto na letiště. Musíme jej vrátit do sedmé večer ale říkáme si že to vrátíme a půjdeme se pak vykoupat do oceánu. Při přejezdu do Miami nás čekalo zase mýto tentokrát se platilo za počet osob neboli $1,5 za jednu nebo dvě osoby. Na letišti jsme byli za chvíli. Vrácení proběhlo nezvykle rychle. Ukazatele před letištěm nás přímo navedli do parkovacích domů půjčoven a pak i do správného patra a půjčovny. Tam se hošík zběžně kouknul na auto a vystavil nám papír s kterým že máme jít to čtvrtého patra. To byla obrovská hala kde měli jednotlivě půjčovny své kanceláře. Chlapík si od nás vzal papíry které jsme dostali při přebírání vozu a papír který nám dál ten hošík při vrácení vozů. Pak jen řekl že je to hotový, strčil nám do ruky jeden papír a bylo hotovo. 

Následovala bojovka jak se dostat do hotelu. Našel jsem Metrorail kterej Vás za $2 hodí do centra. O víkendu to jezdí každou půl hodinu tak jsme si tam samozřejmě pěknou chvíli počkali. 6 zastávek zvládnul asi za 15 minut, vystoupili jsme na Historical Overtown. Tam jsme někde potřebovali najít BUS 120 kterej jede přímo do Miami Beach k našemu hotelu na Collins Avenue. Chvíli to trvalo, jelikož zastávku co jsem měl najitou tak byla zavřená, byla tam v celém bloku nějaká akce. 

Po chvíli si vyřítil z křižovatky ostřeji černoch s 120 BUSem a ani nám neujel. Cesta nám z Miami Downtownu na Collins Avenue 85tou ulici trvala hodinu. Autobus fakt drsnější, zastávky tu označené nejsou a v autobuse je okolo oken natažený žlutý drát, za kterej se tahá když chcete zastavit. Jelikož běžně se nestaví, zastávky jsou tu totiž velice často... Hrozně tu fouká vítr skoro každej den takže dnešní koupání v atlantiku neklapne.

Fotogalerie

úterý 4. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 17.11.2012 - Den 09 - Miami Hurricanes

Dneska jsme začali návštěvou těch proslulých Miami beach pláží, když od nich bydlíme asi 200 metrů. Jsou fakt moc hezké. Moře je tu trochu divočejší ale má krásnou zelenou barvu a na pozadí ta silueta s mrakodrapy to je prostě nádhera. Všude samozřejmě ty budky pro plavčíky, prostě akorát chybí Mich z pobřežní hlídky. 

Miami Beach

Pak jsme s paní recepční řešili lístky na americký fotbal který se dneska hraje v Miami Garden na Sun life stadium. Nastartovali jsme ticketmaster.com portál, ale bohužel pro kreditky které nepocházejí z USA není možno koupit lístek online a rovnou si ho vytisknout. Je nutné jít na přepážku Will call a to se nám nechtělo jelikož jsme nevěděli jak by to dopadlo, jestli je otevřená apod. Nakonec jsme okolo půl jedné prostě vyrazili na stadion. Jeli jsme jiným mostem do Miami a hle mýtné, takže tak jak jsme zvyklý tak jsme zapluli do pruhů pro předplacené, máme přece ten SunPass a ono nic, závora pořád dole, takže zpátečka a do pruhu kde se platí. Tam zase ale jenom čtvrťákama. No naštěstí asi nejsme jediný takže přiběhla paní, dostala od nás jednu dolarovku a pustila nás. Na stadionu nás za $30 pustili na parkoviště a pak jsme koupili lístky za $29 jeden a bylo vyřízeno.

To co se tady před utkáním děje je ale prostě něco pro nás neznámého. Američani prostě přijedou na parkoviště, za autem si roztahnou stan, začnou si grilovat a popíjet, no prostě si udělají takovou malou party. Pro nás opravdu něco nepředstavitelné. No u černošky jsme koupili lístky a šli dovnitř. Hraje Miami Hurricanes proti USF. Hurricanes je univerzitní team a USF předpokládám také. Ten stadion je fakt nádherný a jak jsem nakonec zjistil tak i velkokapacitní, až pro 75000 lidí. Proto jsme se pořád divili že parkoviště je narvaný tisícema aut ale stadion je poloprázdný. Každopádně američani si to užívají.

Sun Life stadium, poprask před utkáním

Americký fotbal je celkem zajímavá hra a vyplatí se jí vidět. V každém teamu je asi 50 hráčů, no prostě ti když nastupují tak je jich plnej stadion. Hra začala okolo třetí hodiny a skončila okolo půl sedmé. Američani se u toho hodně baví a o zarputilé fanoušky tu není nouze. Miami bylo celý zápas na koni a tak to skončilo celkem jednoznačně 40:9. Nejsou to sice profesionálové ale i tak prostě ta hra měla svoji nespornou kvalitu a to hlavně na straně Miami. A lidi si to tu užívají. K našemu překvapení ani po konci utkání ty lidi nikam nejedou, sednou si na to parkoviště k autu, nebo pod stan samozřejmě v barvách hurricanes a party pokračuje.

Když nám skončil fotbal, tak jsme se rozjeli na drobné nákupy do obchodního centra Aventura Mall, nejdřív jsme se zastavily v Best Buy pro čtečky Kindle. To obchodní centrum je fakt obrovský, některý lidi tu vozí na elektrickým malým jeepu. V tom baráku je asi pouze oblečení, takže stovky obchodů. Prostě v Americe, jak jsem se již několikrát přesvědčil se dělá všechno ve velkým a když ne ve velkým tak v gigantickým. Má to několik pater a všude jsou moc ochotný. No zašli jsme do Hollister a tam něco koupili. A pak už jsme raději vyrazili směr hotel. Zase jeden hodně náročnej den kterej končí až po desáté večerní po přejezdu na hotel.

Fotogalerie

pondělí 3. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 16.11.2012 - Den 08 - Everglades National Park

Tak dneska vyrážíme zpět po 42 mostech z tohoto krásného místa do té velké civilizace. Po 260 km jsme dorazili do městečka Homestead kde jsme to zahli do Everglades National park. Moc hezké místo ale hlavně obrovské. Po parku je několik návštěvnických center mezi kterými jsou natažené krásné asfaltové cesty které u nás občas nejsou ani na jedničkách. 

Dostali jsme se jen do prvního návštěvnického centra a pak jezdili chvíli po parku a obcházeli různé vyhlídkové trasy které tu mají pro návštěvníky připravené. Dorazili jsme sem někdy před dvanáctou a odjížděli okolo půl páté. Viděli jsme i pár krokodýlů. Mají to moc hezky udělané, v návštěvnickém centru vyfasujete mapu, pak zaplatíte na bránĕ $10 za vstup a jezdíte si kde a jak chcete. Ke každý trase si dojedete autem, všude mají parkoviště a udržované toalety apod.. Všude si přečtete co na trase uvidíte a jak je dlouhá a jde se na procházku. Trasy jsou tak do 1km. 


Everglades National Park

Ta krajina je moc hezká a každá trasa vede jiným typem, někde je to les, někde to jde nad vodou a někde zase něčím co bych srovnal s tundrou, určitě by se vyplatilo se podívat ještě jinam v parku ale na další návštěvnické centrum je to parkem asi 60 mil. Za to Vás tam ale nechají třeba projet po parku na kánoi a nebo Vás povozí na vznášedle.

Everglades National Park, krokodýl u chodníku, ale byl klidnej:-)

Pak jsme jeli tankovat benzín, to byla zase akce. Automat totiž nebere kreditky vydané u nás, chce to zip kód a když zadáte ten českej tak Vám to řekne ať si dojdete k obsluze. Každopádně tak už jsme dopadli poprvé, tentokrát jsme tam ale přišli a říkáme že chceme načepovat gasoline 87 za $10. Koukala na nás jak na blázny, pak se začala smát, pak se začali smát obě pokladní, pak se 3x zeptala jestli určitě nechceme plnou nádrž a nakonec si teda vzala kreditu a z ní strhla za 10 dolarů. Ono jim nechceme toho benzínu moc nechat když za 2 dny to auto vracíme do půjčovny. No nic stojan nám pak vydal přesně benzín za 10 dolarů, pak se zastavil a my jsme pokračovali v naší cestě. 

Do Miami beach to máme okolo 90 km a jedeme tam samozřejmě přes Miami. Netušil jsme jak je to velké město, ale když jste na dálnici kde je v každém směru 5 pruhů tak nám bylo jasný že tohle bude o něco větší než např. Orlando. Pak se vynořili v povzdálí ty mrakodrapy a my jen koukali. Jelikož bylo okolo šesté hodiny tak jsme si Miami projeli ve večerní špičce a užili si trochu toho traffic jamu. 

Ale nic strašného, projeli jsme most a předpokládali že Miami beach bude absolutně klidné místo. No tady už bylo v každém směru pouze po třech pruzích ale i tak, čekal jsem to mnohem klidnější. Následovalo ubytování v Beach place hotel a pak jsme vyrazili na večeři. Po nějakém tom hledání jsme asi kilometr a půl od hotelu zapadli do Flanigan a neudělali jsme chybu. Sice jsme se přejedli ale to plněné kuře bylo prostě mňam a rozhodně zdravější než např. ten hamburger v Key West. No hotel nemá vyhřívaný bazén, takže má docela studenou vodu takže se jde spát. Musíme uznat že zatím nejlepší hotel jaký jsme v americe měli, byl La Quinta na Cape Canaveral.

Fotogalerie

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 15.11.2012 - Den 07 - Key West

Tak dneska jsme vlítli po ránu do recepce, koupili si šnorchlování a po půl deváté vyrazili do města. Zašli jsme na williams street a udělali checkin na jízdu se SunSet watersport. V jedenáct jsme vyrazili na katamaránu. Za 45 minut jsme byli na prvním stanovišti u nějakého starého majáku. Bylo tam hodně mělko takže bylo krásnĕ to mořské dění vidět až na dno. 

Druhé stanoviště bylo ještě lepší, krásné shluky nádherných rybiček. Ve dvě jsme byli zpátky a v přístavu pokukovali po výletní lodi s poznámkou : Uvědomuješ si že za pár dní na něčem podobným budeme obeplouvat Bahamy :-) Pak jsme se trochu potulovali po městě, je to sice na konci světa ale fakt to tu žije. A v noci to žije ještě mnohokrát více. Pak jsme si dali bazének v hotelu, bylo nutno smít tu mořskou sůl z těla takže sprcha nutná. No a pak jsme tu autem objizděli kus pobřeží. 

Zkusili jsme si i na nejjižnějším místě udělat nějaký snímeček ale bylo to beznadějný. Tak jsme hodili auto do města a šli se navečeřet. Nejdřív jsme si dali v jedný přístavní restauraci hot wings, nedalo se to jíst. Pak byl opravdu velkej hamburger a to už bylo docela dobrý, no prostě klasicky jsem se pěkně přežral. Koukáme na ten kouzelnej přístav okolo nás, opravdu jinej svět. 

Key West, západ slunce

Není to žádná milionářská čtvrt velkého města. Tohle je městečko které má pouze jednu komunikaci která ho spojuje s dalšími ostrovy, ten přístav tu stojí desítky let, má to všechno prostě pocit historie a starých časů. Opravdu nádherný město, může tu bydlet několik málo set či tisíc lidí i když tu dokonce na tomto ostrůvku mají i mezinárodní letiště. 

Key West

Letadlo jsme dneska jedno přistávat viděli :-). Pár fotek přístavu v noci a nočního života v přístavu a jede se na hotel. Zítra přesun do Miami...

Fotogalerie

neděle 2. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 14.11.2012 - Den 06 - Cesta na Key West

Tak dneska jsme se rozloučili s Cocoa beach a vypravili se na 569 km dlouhou cestu na Key West. Vyjíždíme před půl devátou tak snad tam do 16:00 budeme. Čím více poznávám Ameriku tím více musím uznat že tu spousty věcí mají vymyšlených lépe než u nás. Např. odstavné pruhy mají na dálnici po obou stranách. Nájezdy na dálnice jsou klopené. Dálnice se jmenuji např 96S a 96N aby každej věděl jestli jede na jih nebo na sever. Podle navigace se pak jede perfektně. Když mají odpočívadla tak ho mají občas mezi dálničním směry takže jedno odpočívadlo obsluhuje oba směry akorát se dálnice okolo odpočívadla obepíná. Když mají dálnice dva pruhy každým směrem, tak si mezi směry nechávají asi 10 metrů široký pruh uvnitř aby tu dálnici v případě potřeby mohli jednoduše rozšířit což jsme taky viděli v realitě. Vyjde je to pak mnohem levněji. 

Taky vidíme výhody Sunpassu což je obdoba našeho elektronického mýtného u nás. V půjčovně nám ho nacpali asi za $40 na těch našich 10 dní. V té ceně máme Sunpass a Pass24 ale všude jsme zatím projížděli jen pod cedulí Sunpassu. Říkal jsem jim že ho nechceme že budeme platit jednotlivě na mýtnicích. Ale jen cestou do Seaworld a Universal studia bychom stavěli asi 6x. Pak nám taky tvrdil že někde už se dá jet pouze s elektronickým mýtným, mysleli jsme že nás chce jenom natáhnout ale pak jsme viděli už několikrát že někdy už opravdu je vjezd pouze se Sunpass. Když se tam projede bez toho tak by čekala později hezká pokuta $100. 

Jinak je taky dobře vědět že na křižovatce se může odbočovat do prava i na červenou a na křižovatce bez světel by měl mít přednost ten kdo na ni přijel první. Pak došlo na první čerpání paliva. Strčíte kreditku do stojanů a chce to zip kód. Tak tam dáváme naše pražský 181 00 ale nejde to a říká že si máme dojít za obsluhou. Tak tam jdu a říkám že jsme u čerpací stanice poprvé, paní se začala smát a vzala si od nás kreditku, strčila jí do čtečky a pak šla s náma. Natankovala nám benzín a pak jsme si s ní došli zpátky pro kreditku a bylo. Říkala něco o tom že tyhle naše kreditky ani do stojanů dávat nemáme a jít hned za obsluhou asi právě kvůli tomu zip kódu. No čerpali jsme plnou. Devět galonu neboli něco před třicet litrů za 32 dolarů. Benzín tu mají fakt strasně levný. Tankovali jsme gasoline neboli benzín unleaded neboli bezolovnatý 87, což je oktanové číslo. To jsme aspoň našli v knížce k vozu a zatím to jede. 

Pokračovali jsme na Key West a po téměř 400 km jízdy jsme konečně viděli moře a začínala naše 200 km cesta přes ostrovy a mosty na Key West. Celkem těch mostů mezi ostrovy cestou na key west je 42 a délka té cesty je okolo 200 km. Barva moře je tu nádherná a ty městečka jsou na těch malých ostrůvcích samozřejmě roztomile malá. Je to fakt trochu něco jinýho než známe. Nakonec jsme po půl čtvrté dorazili do našeho hotelu Ibis bay resort. Takže cesta 570 km nám vzala 7 hodin cesty včetně přestávek na benzín a pak jsme se na jednom z ostrovů zastavili na jídlo. Hotel je celkem ok, recepčního dělá Bělorus, takže nám hned začal povídat co umí říci česky, no moc toho ale nebylo... Po ubytování jsme vyrazili pěšky do města, to jsme se teda celkem prošli. Ale mají to tu fakt kouzelný, okolo břehu alespoň teda ze severní strany jsou samé restaurace a bary a jsou to dost staré budovy takže to vypadá kouzelně a jak kdyby se zde zastavil čas. 

 Key West

No opravdu krása, zítra to uvidíme za světla. Viděli jsme také bílý maják, dále pak rodný dům Ernsta Hemingwaye. Pak jsme došli na prý nejjižnější bod usa. Odtud je to na Kubu 90 mil. 

Key West

Koupil jsem také šnorchl, zítra by jsme měli jet šnorchlovat tak jsem na moje první šnorchlování zvědavej jestli něco uvidíme. A to je asi za tento den tak v kostce všechno.

Fotogalerie