neděle 25. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 1.1.2015 - Den 23 - Přílet do ČR

Let byl v pohodě, samozřejmě jsme od letušek žádné zázraky nečekali, i když jsme trochu doufali, že třeba roznesou něco k pití, jelikož letíme na silvestra. No jo no Delta Airlines... Dosedli jsme již před desátou hodinou v Amsterodamu.

V Amsterodamu čekáme téměř čtyři hodiny a pokračujeme do Vídně a to KLM, let KL1847, odlet 14:25 plánovaný přílet 16:15. Zde na security se mi ptali co to jako vezu... tak jim říkám masku z mexika... tak to dvakrát projeli skenerem a pak dali pokoj, pro jistotu mě ale nechali vyndat skoro všechny věci z malého batohu. Masku jsem pronesl v pohodě i do letadla.

Ve Vídni jsme přistáli na čas, někdy okolo čtvrté hodiny odpoledne. Chtěli jsme jet se Student Agency do Prahy, ale bohužel volná místa během letu byla fuč. Dopředu jsme to nechtěli kupovat, jelikož jsme nevěděli, jestli nebudeme mít zpoždění a tak. Bereme si taxíka na letišti, který nás za 34 EUR dovezl na autobusové nádraží Erdberg, odkud jezdí Eurolines v 18:00 do Prahy, cena 22 EUR. Míst mají volných spoustu, takže kupujeme lístek, ale to tady nestačí, na vedlejší přepážce se půl hodiny před odjezdem musí udělat check-in, což známená že paní si vzala jízdenku a půlku si odtrhla. K tomu nám dala nějaký papírek, který si pak řidič vybírá. Zajímavé také bylo, že ke koupy letenky byl potřeba pas.

Eurolines jede přímo do Prahy a přijíždíme na Florenc okolo desáté. A tím končí naše dlouhá cesta do Mexika.

A co říci o výletu a Mexiku?
Pár věcí jsem se zase přiučil. Rozhodně se vyplatí vzít si sebou navigaci a to i pro případ, kdyby se necestovalo půjčeným autem, a samozřejmě dobrého průvodce.

Jak hledat ubytování:
Nejlepší je si ubytování hledat přes booking.com, což jsem ostatně dělal, ale následně ho nerezervovat ale nechat to až na místě.
- Bývá to tak o 10 procent minimálně levnější (provize pro booking), dále je možno si pokoj před zaplacením prohlédnout a pokud se nelíbí tak se jít prostě podívat jinam
- někdy se dá ještě ukecat sleva za to, že se bere více nocí či více pokojů
- nejlepší průvodce je od Lonely Planet, kde se dají pro každé městečko najít doporučené hotely s krátkou recenzí a cenou, i když ta samozřejmě není většinou již aktuální ale pro představu velmi dobré.

Výběr restaurace:
- opět je možno použít průvodce či se podívat na tripadvisor.com

Ceny:
Určitě nás překvapili ceny, které jsou buďto v přepočtu na koruny stejné jako v Čechách ale spíše vyšší. V restauraci se najíte okolo 100 pesos, tzn. 160 Kč, kafe tak 35 pesos atd. Vajíčka k snídani dostanete tak za 60 pesos... To nám také dělalo trochu čáru přes rozpočet a všichni jsme tam nechali všechny dolary a ještě vybírali z karet další hotovost či kartami rovnou platili. Jediné co je levné, je benzin neboli gasolina, brali jsme v Pemexu vždy Magnum 87, který stojí 13 pesos za litr. Levné jsou tu také banány, do 10 pesos za kg. Ostatní ovoce a zelenina, možná ještě kromě pomerančů je tu drahá - např. jablka 40 pesos za kilogram. Člověk si říká, jak vlastně tu ty mexičané přežívají, pokud berou průměrně osm nebo deset tisíc pesos, fakt žádná sláva.

Drahé tu jsou také vstupy do památek, začíná to někde u 50 pesos ale na ty nejznámější je to i okolo 200 pesos.

Co se možná trochu nepovedlo či co bychom udělali jinak:
- tak trochu nás může mrzet, že jsme nenavštívili žádný ostrov - buďto Isla Cozumel nebo Isla Mujeres. Ale jednosměrná jízdenka přívozem stála 19 USD a to si teda myslím je trošku moc.
- ubytování v Hacienda Morelos v Puerto Morelos bylo fakt špatné, ale nic volného za rozumnou cenu nebylo. I ta cena za tohle špatné ubytování byla premrštěná - 1500 pesos za noc a pokoj pro dva lidi. Tohle vědět, tak bychom vyměnili Puerto Morelos za Tulum, kde jsme za nižší cenu než stáli dva pokoje v Hacienda Morelos, měli krásný apartmán pro čtyři osoby.
- v Cancunu nemá cenu se zastavovat ani na jeden den, fakt tu nic není, jen turistický blázinec, spousty lidí a smog. Navíc je to ošklivé město. Možná že na Isla Cancun je to trochu hezčí, ale turistů tam bude ještě mnohem více.

Jak zhodnotit výlet
Výlet se jistě hodně povedl, viděli jsme téměř vše, co jsme měli v plánu. Mayské památky byly nádherné, je vidět že mexičané se snaží ty památky rekonstruovat a otevírat veřejnosti. Těch mayských sídlišť tu ale bylo spoustu, takže stejně člověk neuvidí všechny, po prvním týdnu na mayských pyramidách se vám už o nich skoro zdá. Krásný byl také výlet za plameňáky v Rio Lagartos. A samozřejmě, na východním pobřeží jsou nádherné pláže, pro mě určitě zvítězil Tulum, nádherná pláž, která není přeplněná lidmi.

Určitě je sranda a také se vyplatí při nákupech smlouvat, cena se dá stlačit na padesát procent.

Určitě se vyplatí umět trochu španělsky, i když je Yucatán dosti turistický, tak anglicky se tu domluvíte spíše pouze na východním pobřeží, kde se soustředí turistické resorty a na Američany jsou tu zvyklý. Asi se to bez španělštiny dá rukama nohama, ale bylo by to někde dosti složité, protože někde ani v hotelech ve městech neumí slovo anglicky.

Hodně nás také překvapili všude přítomné příčné prahy na silnicích, autem jsme ujeli 2800 km, takže těch prahů bylo stovky a stovky, někdy máte třeba pro jistotu tři za sebou. Někdy jsou tak vysoké že jsme o ně škrtali spodkem auta a pak se modlili, aby se někde něco neutrhlo.

Na silnicích je tu fakt na každém kousku nějaká hlídka policie ci vojáci. Občas vás zastaví a vyptávají se, někdy chtějí vidět papíry od vozidla, řidičák, nebo kufr. Asi chtěli nějaký úplatek, ale když jsme dělali blbý a že neumíme slovo španělsky, vždycky jsme prošli i bez úplatku. Nikde jsme se tu necítili nějak ohroženě a nikdo se nás nepokoušel okrást, jen možná při posledním čepování benzínu, kdy jsme platili 200 pesos pětistovkou a vrátil mi jen 50 pesos, ale když je mu řekl, že jsem mu dal 500 tak to pak vrátil celé. Někde tu lidé žebrají způsobem, že natáhnou přes silnici provaz a chtějí zaplatit za průjezd, stačí to ignorovat, nebavit se s nima a počkat až ho dají pryč anebo to rovnou projet.

Takže návštěvu Mexika, konkrétně Yucatánu, lze jen doporučit, nejlépe zkombinovat návštěvu mayských památek, koupání v cenotech, prohlídku měst jako je Valladolid, Merida a Campeche, a válení u moře, protože moře a pláže tu jsou fakt krásné. Nejsem sice moc válecí typ, ale musím přiznat, že po pár dnech na pláži, s drinkem pod slunečníkem, občas skočit do moře, se mi tento styl dovolené začínal líbit. Určitě, pokud má někdo více času nebo mu nevadí přepravovat se nočními autobusy, by bylo dobré navštívit např. střední mexiko, kde v dávných dobách vládli Aztékové a další kultury, a vidět zas trochu něco jiného z dávných kultur na území Mexika.

pár suvenýrů z Mexika

Fotogalerie

Mapa



a to je vše, přátelé..

Deník - Mexiko 2014 - 31.12.2014 - Den 22 - Odlet do ČR

Tak v noci se v motelu úplně dobře nespalo, pořád tam někdo jezdil okolo auty. K tomu ta postel byla dost tvrdá a možná už jsme také nemohli dospat odjezdu. Masku, kterou převážím, jsem zabalil do černého igelitu a oblepil novinami. Nakonec to ponesu sebou do letadla, takže pokud to přivezu až do Prahy, tak to bude trochu zázrak, ale věřím si.

Před půl desátou ráno odjíždíme a před desátou jsme v autopůjčovně Sixt u letiště a vracíme auto. Naštěstí auto převzali v pohodě a nedělali žádné problémy, takže půjčovné na nějakých 20 dní vyšlo celkově na nějakých 18000 Kč (při kurzu českých korun k dolaru 22,5 Kč). Z půjčovny nás odvezli na letiště a tam od deseti čekáme na letadlo, které odlétá v 13:38.

Při odbavení a kontrolách u gate se snažím tu masku tak trochu maskovat za své tělo a prošel jsem s tím až do letadla úplně v pohodě. Letíme s Delta Airlines z Cancunu do Minneapolis, let KL7845. Plánovaný přílet je v 17:45. Nakonec jsme i pri zpoždění na odletu dosedli na čas.

Zde v americe je specialita, že si člověk musí i při přestupu dojít k zavazadlovému pásu a svoje zavazadlo si vzít a odnést ho k takové přepážce a tam ho odevzdat. Navíc mohou být pohovory na imigračním atd. a na přestup máme pouze hodinu a půl.

Takže procházíme imigračním, před kterým musíme vyplnit ještě papír k celní deklaraci, dáváme otisky prstů, ale žádný pohovor se tam nekoná. Pak jsme si vyzvedli kufr na páse a pronesli to přes celnici, naštěstí se nám v tom hrabat nechtěli. Pak za rohem jsme hodili na pás velké zavazadlo a pokračovali do odletové haly. Zde jsme prošli security kontrolou, tam si chvíli na rentgenu tu masku prohlíželi, ale pak ji pustili. No a u gate jsem ji zas schoval tak trochu za sebe a byla v letadle.

Pokračujeme Delta Airlines do Amsterodamu, let KL6058, odlet v 19:16, plánovaný přílet je v 10:35.

Fotogalerie

Deník - Mexiko 2014 - 30.12.2014 - Den 21 - Cancún

Tak radovánky u pláže končí a my se již přesouváme k místu našeho odletu, Cancúnu.

moře v Puerto Morelos z našeho pokoje v hotelu

Máme to 30 km, takže za chvíli jsme na místě. Hotel máme ale až na druhém konci města, na výpadovce směrem na Meridu. Ono se ale nejedná o hotel, ale spíše o motel či hodinový hotel. To je fakt super, nechápu, jak se to mohlo dostat na stránky booking.com. Každopádně cena 961 pesos za 2 pokoje na 1 noc je celkem v pořádku. Paní neuměla ani slovo anglicky, ale nějak jsme se domluvili. Pokoj vypadá tak, že je tady v řadě spousta pokojů jako řadovek a u každého je garáž. Z garáže se jde pak hned do pokoje, to aby tu lidi vůbec nemuseli z auta vylézat a nikdo je neviděl. Pokoj také zajímavý, na stropě nad postelí je velké zrcadlo. No prostě masakr.

Jdeme se podívat do města, ale je to velká bída. Ani průvodce lonely planet prakticky neměl žádnou zajímavost, která by v Cancúnu byla. Dá se samozřejmě dojet na pláž či se podívat na Ostrov Cancún, což je prakticky jen tzv. zona hotelera, kde je u pobřeží jeden hotel za druhým, není to tedy žádný ostrov, jen se tomu tak říká. Prolézáme tu Outlet centrum, ale ceny nic moc. Pak chodíme po Avenida Tulum, což je zde hlavní ulice Cancúnu, kde je nejvíce obchodů a také asi nejvíce lidí i aut. Když tak všude sleduji ty ceny - buďto vyšší nežli u nás anebo prakticky stejné, nechápu, jak zde lidé žijí, pokud tu někdo bere třeba 4000 nebo 8000 pesos. Každopádně Cancún nám nic hezkého neukázal, takže tento den byl tak trochu ztracený čas.

Ubytování - Cancún, Motel Costa Express
Ujeto : 50 km

Fotogalerie

Deník - Mexiko 2014 - 24.12.2014 - 30.12.2014 - Den 15 - Den 20 - Puerto Morelos

24.12.2014 - Den 15 - Puerto Morelos
Dnes jsme se loučili s naším nejlepším bydlením v Mexiku, opravdová paráda. Krásné klidné místo, nádherný apartmán, 2 km daleko nejkrásnější pláže a bazén dva metry od vchodu.

Po snídani jsme jeli kousíček za Tulum směrem na Cobá, do Grand Cenote, je to 3 km. Vstup byl 150 pesos, takže také celkem zdražili, jelikož průvodce z roku 2009 uváděl cenu 80 pesos. Cenot byl ale nádherný, na jedné straně bylo asi 20 želv, ve zbytku se dalo plavat a šnorchlovat. Byly tu krásné malé rybičky, podplouvala se taková jeskyně, no prostě paráda.

Grand cenote

Poté jsme vyrazili směr Puerto Morelos, kde budeme trávit prakticky již zbytek dovolené - 6 nocí. Je to 100 km, takže za hoďku jsme byli na místě. Toho, čeho jsme se obávali, se potvrdilo, lidé na tripadvisor a booking.com to tu dost hanili. Za jeden dvoupokoják na šest dní cena 9500 pesos, takže ještě více nežli v Tulumu, kde to byl luxusní apartmán. Pláž celkem nic moc, voda v moři před hotelem špinavá a paní na recepci hodně nepříjemná. No, to nás tedy čekají věci. Jelikož jsme přijeli v poledne a check-in je až od 15:00, zašli jsme si na oběd. Ceny tu mají zas o něco vyšší - filet z ryby za 100 pesos, a to jsme byli v té rozumnější restauraci. Jdeme se projít po pláži směrem na sever od hotelu a pláž se tu rapidně zlepšuje, takže budeme chodit asi sem. Piňakoládu na pláži tu dostanete za 70 pesos, takže to bude asi naše pití.

V půl čtvrté jdeme zpět do hotelu, že bychom se ubytovali. Nejdříve chyběly ručníky, pak nám nešel odemknout pokoj, tak jsme čekali na jiné klíče, pak jsme nedostali ovladač od klimatizace. No, služby opravdu „naprd“. Hodně budeme litovat, že jsme nezůstali v Tulumu, zde nám to nenabízí absolutně žádnou výhodu, pokoje jsou také nic moc. Ale toto jsme nemohli tušit, hotely byly všude v okolí vybookované, původně jsme chtěli být u Playa del Carmen, ale ceny tam byly ještě vyšší. Nezbývá než vymyslet náhradní program, výlety do cenotů, šnorchlování u korálového útesu, který tu na východní straně Yucatánského poloostrova je atd.

Každopádně Puerto Morelos nedoporučuji, lepší si z Cancúnu zajet až do Tulumu. Není tam tolik lidí jako na Playa del Carmen, o tom se ostatně dojedeme ještě přesvědčit, jak to tam je, a také to nestojí tolik peněz a služby jsou nesrovnatelně lepší. Puerto Morelos je sice 30 km od Cancúnu, jako největšího turistického centra na Yucatánu, ale je tu špína a válí se tu odpadky atd. Navíc je to hooodně malé městečko, takže tu bude tak trochu nuda.

Ubytování - Puerto Morelos, Hotel Hacienda Morelos
Ujeto km - 100 km

25.12.2014 - Den 16 - Puerto Morelos
Dnes to byl pouze den na pláži. Měli jsme pod mrakem, ale to mi nezabránilo v tom se hezky spálit. Nechápu to, ale je to tak.

26.12.2014 - Den 17 - Puerto Morelos
Dnes celkem foukal vítr, sluníčko trochu svítilo, převážně bylo pod mrakem. Přes den opět na pláži. Večer jsme měli stejně jako včera tacos v tacos.com, pán nás už zná, tak z něho zkoušíme vymámit nějaká moudra.

27.12.2014 - Den 18 - Puerto Morelos
Vítr fouká o něco méně, ale také je o něco méně sluníčka než včera.

Večeře opět v tacos.com, trochu se snažím z pana majitele a kuchaře v jedné osobě vytáhnout lámanou španělštinou nějaké údaje. Takže jmenuje se Abelardo a je mu 45 let. Otevřené to tu má 5 let a pracuje zde celá jeho rodina. A kolik udělá tacos denně, na to odpověděl, že hodně... Dokonce mi dal i mail - tacos.com@hotmail.com, to asi abych se ho už na nic neptal, jelikož nemá čas (tacos tu jdou docela na odbyt), a napsal mu raději ty dotazy e-mailem. Nebo si možná vzpomněl, že den předtím jsem jej informoval, že kamarád je žurnalista, takže potřebujeme nějaké informace a také foto té jeho moc dobré restaurace. Jídlo je fakt super, a přitom je to taková téměř garáž na ulici - vejde se do ní tak maximálně 15 lidí a to z toho 2 stoly jsou prakticky na chodníku před. A mimochodem na trip advisoru to má 4,5 hvězdičky z pěti možných. A cena tacos - 80 - 109 pesos, což je na naše koruny celkem dost, ale v Puerto se prakticky levněji najíst nedá a na zbytku Yucatánu to není o moc lepší.

nejlepší tacos na Yucatánu, restaurace tacos.com v Puerto Morelos

28.12.2014 - Den 19 - Puerto Morelos
Dneska se jedeme podívat do Playa del Carmen, městečka, kde jsme původně plánovali, že zůstaneme na tento týden u moře. Je to asi 30 km směrem na Tulum a cestou opět sledujeme ty vjezdy do obrovských resortů, které tu jsou poseté okolo silnice, kde jedna noc stojí 10 000 - 20 000 Kč. Vjezdy jsou fakt monstrózní, např. před jedním je asi 50 m dlouhý bazén. Playa del Carmen je celkem velké město, ale celé zaměřené na turisty. Velké promenády a všude spousta krámků se suvenýry a nahaněči z restaurací. Pláž je plná lidí, takže jsme celkem rádi za Puerto Morelos. Tady se teda koupat nehodláme, takže zpět na naši pláž do Puerto Morelos a nějaký drink.
Dneska celkem hezké počasí, svítí sluníčko a voda je úžasná.
Ujeto : 60 km

29.12.2014 - Den 20 - Puerto Morelos
Dnes jsme poslední den u moře, takže bychom rádi konečně šnorchlovali. Sondovali jsme, kolik tak chtějí za to nás tam dostat, je to tak max 300 metrů od pláže, povídali 25 USD na hlavu. Korálový útes okolo východního pobřeží Yucatánu je druhý největší na světě, po velkém bariérovém útesu, tak uvidíme, jestli tam něco uvidíme :-) Dnes jsem našel chlápka, který mi to nabízel za 300 pesos, nakonec jsme ho s Milanem ukecali na 225 pesos, ale to už se hodně otáčel. Dneska je fakt nejhezčí počasí, svítí sluníčko a vítr tolik nefičí.
Plánovaný odjezd na šnorchlování byl ve 12, ale ten jouda neměl místo, tak řekl, ať přijdeme v jednu odpoledne, trochu jsme se začali obávat, jestli nezdrhnul se zálohou 500 pesos, jelikož v jednu tam nikdo nebyl, nakonec tedy přišel a my mohli okolo půl druhé vyjet. Zastavili jsme se na dvou místech, bylo tu celkem mělko, k tomu začaly být celkem vlny, při kterých tam někdy bylo třeba i jen 40 cm hloubky, což způsobilo, že mě to jednou hodilo na korál a trochu jsem se odřel. No, ale celkově tam té fauny moc nebylo, viděli jsme baracudu, a pár desítek rybiček. Ale kolik jsme toho museli obeplavat, abychom něco viděli...
Večer byla opět návštěva tacos.com, opět jsme si pochutnali a nakonec jsem se s pánem rozloučil a poděkoval za dobré jídlo. Zítra budeme balit a pojedeme se podívat do Cancúnu.

Ubytování - Puerto Morelos, Hotel Hacienda Morelos

Fotogalerie

pátek 23. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 23.12.2014 - Den 14 - Tulum

Dneska to máme takový plonkový den. Ráno kluci volali do čech, pak měl jeden spolucestovatel střevní problémy, a tak jsme vyjížděli vstříc novým zážitkům až v půl jedenácté. Chceme se podívat do rezervace Sian Ka'an, která začíná kousek od hotelové ulice u pobřeží. Rezervace má celkem 5000 km2. Projedeme ulicí okolo pobřeží, je tam jeden hotel na druhém, a vjíždeme do rezervace. Cesta je tu prašná, vede parkem až do vesničky Punta Allen, ale je prý sjízdná pouze pro jeepy, čemuž celkem věřím. V rezervaci se nedá chodit, celá cesta je obehnaná plotem, po 3 km se ale dostáváme ke stánku, kde se prodávají výlety loďkou po laguně a kanálech, které jsou v rezervaci. Chlapík mluvil dobře anglicky a dal nám cenu 900 pesos na osobu, pokud budeme čtyři, za 3,5 hodiny projížďku po laguně, kanálech, kde jsou zbytky mayských památek, možná i nějaký ten krokodýl. To je fakt dost peněz, tak to zkoušíme z druhé strany. U Muyilu, což je asi 20 km zpátky směrem k Chetumalu, je parkoviště před Muyil mayskými památkami, hned asi 100 metrů zatím je neznačená prašná cesta, která vede až k laguně. Zde také dělají projížďky, dostáváme cenu 50 USD na osobu, poté slevuje na 40 USD na osobu, takže dneska na to kašleme, ceny jsou tu fakt trochu mimo.

Jedeme zpátky do Tulumu a měníme dolary na pesos, kurz tu mají zatím nejlepší - 13,8 pesos za dolar. S Martinem jdeme na oběd opět k La Coqueta, ale udělal jsem špatný výběr a dostal ohřátý sýr v zapékací misce, k tomu 3 torilly. A kokosový fresh nebyl také nic moc, i když paní byla družná a lila to z kokosu přímo přede mnou, až mě i polila :-)

Jelikož výměna téměř posledních 200 USD se mi nezdá dostatečná, zavítáme ještě do místního supermarketu a vybírám za poplatek 40 pesos, dalších 5000 pesos. To už by snad, probůh, mohlo stačit do konce naší výpravy, uvidíme. No, a odpoledne se válíme u bazénu v Aldea Zomo, jelikož sluníčko tu zapadá po páté hodině a dneska úplně hezky nebylo, fičel pěkný vítr.

Ubytování - Tulum, Aldea Zomo
Ujeto km - 50 km

Fotogalerie

čtvrtek 22. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 22.12.2014 - Den 13 - Tulum

Dnes probíhá přesun do Tulumu, je to okolo 260 km. Za tři hodinky, tzn. ve dvanáct, jsme na místě. Hledáme naše ubytování, to nejluxusnější na naší cestě, máme totiž booknutý přes booking.com apartmán pro čtyři lidi. Je to také dosti drahé, ale zde je jinak všechno beznadějně obsazené. Až později zjišťujeme, že tohle byla naprosto super cena za takovéto bydlení. 

Chetumal má 150 000 obyvatel, Tulum pouze 15 000, a také to tak vypadá. Dálnice mezi Chetumalem a Cancúnem vede skrz město a tato silnice tvoří také hlavní ulici ve městě. Samotné město - říkají mu Tulum Pueblo, je asi 3 km od moře, naše bydlení je asi v polovině cesty z Tulumu směrem k pobřeží. Vzniká tu v lese prakticky nová čtvrť, hodně se tu staví a právě zde je naše bydlení, jmenuje se Aldea Zama Condo 104 (označení přímo našeho apartmánu), v „hotelu“ Real Zama. Vejdeme dovnitř a fakt čučíme, krásný bazén a okolo něho vstupy do apartmánů, prostě paráda, tři metry od obývákových francouzských oken máme bazén. No cena bude za dvě noci a čtyři osoby celkem přes 7000 Kč, takže to bude také druhé nejdražší bydlení na naší cestě (to nejdražší bylo v Puerto Morelos).

Po ubytování jedeme na doporučení do města do restaurace La Coqueta a neděláme vůbec špatně. Ceny tu jsou zas o něco vyšší, ale buríto za 105 pesos je výborné, za 36 pesos dostanete fresh juice, opravdový fresh, asi první nešizený tady v Mexiku. Pokračujeme dále, jedeme k moři, jsou tu veřejné pláže u odbočky z ulice Avenida Coba Sur doleva směrem k mayským ruinám. Pláž je nádherná, krásný bílý písek a příjemně teplé moře.

pobřeží v Tulumu

Poté se jdeme podívat na mayské sídliště - Zona Arqueológica de Tulum, je to jediné místo, kde to mayové u moře postavili. Opravdu krásné místo, vstup za 59 pesos, pro informaci. Ale je potřeba se připravit, že je tu spousta lidí, zatím nejvíc, co jsme viděli, což trochu ten dojem a zážitek kazí.

mayské naleziště v Tulumu

Pokračujeme do obchodního domu na nákup a pak se v apartmánu vaří večeře, steak z argentinského býka, luxusní mňamka.

pláž v Tulumu

O Tulumu se dá říci, že zde začíná ta opravdová turistická oblast, která pokračuje na sever ke Cancúnu, všude spousta hotelů, tady mají přímo ulici podél pobřeží jen s hotely. Lidí je na plážích celkem dost, ale žádná tlačenice, jelikož pláž je celkem dlouhá.

Ubytování - Tulum, Aldea Zomo
Ujeto km - 260 km

Fotogalerie

středa 21. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 21.12.2014 - Den 12 - Bacalar a Chetumal

Jelikož včera jsme zjistili, že v Chetumalu toho k vidění moc není, a vypadá to, že ani bezcelní zóna s nákupy ve městě není, což se potvrdilo, jelikož na recepci hlásili, že to je 100 km daleko směrem k Belize, tak jsme se rozhodli, že pojedeme do Bacalaru, městečka, které leží u Laguna de siete colores - laguny sedmi barev. Což byl také jeden z návrhů již původního plánu. Je to 37 km od Chetumalu směrem na Tulum a Cancún. Městečko velmi malé a jak psal průvodce, tak také ospalé. Je neděle a v deset ráno nikde ani noha, hledáme téměř marně, kde bychom se mohli nasnídat. Nakonec jsme skončili v nějakém balneario publico neboli veřejném koupališti, kam nás za 10 pesos na osobu a 10 pesos za auto, pustili. Není tu pláž, je tu asi 16 poskoků, kteří nás obletují, jelikož jsme skoro jediní hosté. U strany je zaparkováno pár lodiček, tak se jdu zeptat, co by to stálo taková plavba po jezeře, umí tu samozřejmě jen španělsky, tak to je trochu problematické, jelikož jakmile nedávají jednoduché odpovědi, tak se trochu ztrácím, co mi vlastně chtějí říci. Každopádně plavba je na hodinu a půl za 150 pesos na osobu, akorát že jsme pouze čtyři, tak šel hombre shánět nějaké další lidi, což se po chvíli povedlo. Po ránu je zataženo, ale když jsme vyjeli, začalo svítit sluníčko a ta voda v zátoce, která je sladkovodní, měla opravdu více barev, podle toho jak hluboko kde bylo.

bydlení u Laguna de siete Colores, Bacalar

Objíždíme pobřeží, v zátočinách jsou cenoty, voda úplně tmavá, takže celkem hluboké koupání, v mělkých vodách zase krásná nazelenalá průzračná. Koupání je celkem osvěžující, po necelých dvou hodinách se vracíme zpět a celkem mile překvapení, na to, jak nás po ránu uvítal Bacalar. Každopádně v balneariu to už při našem odjezdu začínalo okolo té jedné hodiny odpoledne celkem žít. Jinak tu ve městečku nic není, navštěvujeme ještě kavárnu na náměstí, ale je nic moc. Vracíme se zpět do Chetumalu a po drobném odpočinku chceme tohle město ještě prozkoumat.

Jelikož včera jsme v Chetumalu nic moc zajímavého neviděli a obáváme se, že centrum bylo jinde, nežli vedly naše kroky, raději se poptám na recepci, kde to centrum je. Je to prý vedlejší ulice, která nás zavede k museu mayské kultury, a tam prý to je. Asi to tam teda bylo, spousta krámů na jedné ulici a pak náměstí kde stojí právě i mayské muzeum, ale jakmile odbočíte do jakékoliv jiné ulice, tak je tu prakticky mrtvo. Průzkum tedy ukázal, že zde nic zajímavého k vidění nebude, mayské muzeum nebylo schváleno, tak se půjde pomalu na večeři. Jdeme na jih k pobřeží do naší včera prověřené restaurace Almina café, ale bohužel je zavřeno. Vedle v hotelu dostáváme tip na restauraci kousíček vedle - Spezias. A opravdu to byl dobrý tip. Obsluhoval nás dokonce přímo kuchař, jelikož asi nikdo jiný neuměl anglicky. Jídlo bylo super, všichni jsme se olizovali až za ušima. Ale Almina café byla přeci jen o něco lepší, to se musí nechat.

A jaké vlastně máme počasí?
Obecně je tu teplo, a to i večer, i když to už se občas mikina hodí. Stmívá se strašně brzy, mezi pátou a šestou odpolední. To je velká škoda, jelikož po tmě objevovat nová místa ve městě je dost „naprd“. Teplo je tu prakticky celý rok, jde jen o to, jestli u toho prší či ne, období deštů je tak od května do září.
Prvních 10 dní - Cancún, Valladolid, Merida, Palenque bylo tak 20-25°C.
V Chetumalu jsou už fakt pařáky, je tu tak přes 30°C a venku celkem dusno, takže na hotelu jede klimatizace na plné otáčky. Absolutně tu neprší a jediný zatažený den byl při cestě z Palenque do Chetumalu, a pak ráno v Bacalaru. Jinak je tu prakticky pořád sluníčko. 

Ubytování - Chetumal, hotel Marlon
Ujeto km - 80 km

Fotogalerie

úterý 20. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 20.12.2014 - Den 11 - Cesta do Chetumalu

Dnes nás toho moc zajímavého nečeká, je před námi cesta do Chetumalu, takže úplně na druhý břeh Yucatánského poloostrova k hranicím s Belize. Z Palenque to máme hezkých 480 km. Takže se ráno rozloučíme s opravdu hezkým hotelem Caňada Internacional a okolo půl deváté vyrážíme na cestu. Cesta do Chetumalu je celkem slušná, takže se dá téměř pořád jet 100 - 120 km/h. Samozřejmě nechybí všude spousta příčných prahů, někdy nejsou ani označené značkou, to se pak musí rychle brzdit. Někdy jsou ty prahy tak vysoké, že spodkem auta o ně škrtáte, naštěstí kluci už to mají natrénované, takže toto se nám stávalo dříve. Staví nás také asi dvakrát hlídka policie, ono těch hlídek je tu fakt dost. Chce od nás papíry od půjčovny, bohužel neumíme moc španělsky, ale myslím, že od nás chtěl nějaké peníze, že máme nějaký papír z půjčovny pouze fotokopii, ale že bychom měli mít originál, pravděpodobně mu šlo o technický průkaz nebo něco takového. Z půjčovny máme totiž jen pár papírů, ale žádný průkaz od vozidla či něco takového. Silnice se tu dělají také dosti široké, takže problém s předjížděním tu moc není, jelikož kdyžtak se protijedoucí auto trochu uhne ke krajnici.

Do Chetumalu dojíždíme okolo třetí hodiny odpoledne, čistého času jsme byli na cestě téměř šest hodin. Navigace to spočítala na 7 hodin, takže se moc nemýlila, ale my jeli rychleji, nežli je povolená rychlost. Hledáme hotel, ten, co jsme měli zabookovaný, jsme rezervaci zrušili, protože byl dost drahý. Něco jsme sehnali na bookingu, tak to teď objíždíme. Nakonec jsme skončili v hotelu Marlon, jsou tu dva naproti sobě, ten jeden má ještě předponu Grand, tak v tom nejsme. Oba mají ale podobné ceny a jen v tom druhém mají volná místa, takže máme štěstí - volná místa jsme kontrolovali včera na bookingu. Máme opravdu slušné bydlení za 550 pesos, dvoulůžkový pokoj. Spíme tu 2 noci.
Po ubytování si dáváme osvěžení v bazénku v atriu a jdeme se podívat do města. Chetumal má mít 150 000 obyvatel, ale podle toho, kolik je lidí na ulicích, to v žádném případě nevypadá. Jdeme k pobřeží, kde je taková celkem hezká promenáda okolo břehů, lidi tu prakticky žádní nejsou. Fakt divné město. Podle mapy to vypadá, že nemá ani žádné pořádné náměstí. Na druhou stranu, všechny ulice jsou velmi široké a směry jsou od sebe ještě oddělené širokým travním pruhem a stromy, ale kam se poděli lidi, to je fakt záhada.

Chetumal

Na doporučení jdeme na večeři do restaurace Almina café. To jídlo je naprosto skvělé. Sice to nejsou žádná mexická jídla, ale takhle jsme si tu v Mexiku nepochutnali - Caesar salát, tatarák z tuňáka, tuňák s kokosovou krustou. Všichni jednomyslně hodnotíme jako nejlepší jídlo, co jsme tu jedli. Zbývá dokoupit colu k večernímu posezení s Captain Morganem a partičkou karet UNO a může se jít do hotelu. Je okolo osmé večer, a pokud nejdete tou úplně hlavní ulicí, člověk by skoro dostal strach, všude tma, nikde žádní lidé a občas na vás štěká pes za plotem. V Chetumalu prostě nic moc k vidění asi určitě nebude.

západ slunce v Chetumalu


Ubytování - Chetumal, hotel Marlon
Ujeto km - 480 km

Fotogalerie

pondělí 19. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 19.12.2014 - Den 10 - Palenque a vodopády Agua Azul

Dnes začínáme v mayském sídlišti jménem Palenque, je to asi 8 km od hotelu v Palenque. Za vstup do národního parku se platí 18 pesos za osobu, za vstup na mayské sídliště se pak platí dalších 59 pesos. Na lokalitě jsme asi 2 hodiny, otevíralo se v osm, my jsme na místě byli okolo půl deváté. Lidí je tu celkem dost, ne že by to byla nějaká šílená tlačenice, ale v porovnání s ostatními lokalitami je tu lidí rozhodně nejvíce. Celé mayské sídliště je tu hezky v džungli, a není to tak vyumělkované jako v Chichen Itzá, kde to bylo všechno až moc upravené. Zde mezi jednotlivými skupinami objektů procházíte prakticky džunglí, a má to tu velkou sílu, která na vás hned zapůsobí. Nejkrásnější stavba je palác, který má třípatrovou věž, velmi fotogenické místo.

mayské naleziště Palenque

Jelikož jsme právě asi ty největší mayské památky na poloostrově Yucatán již shlédli, dovolím si jejich vyhodnocení od nejlepších, alespoň těch, které jsme viděli:
1. Palenque -  protože se nachází v džungli a palác je krásný, není to tak vyumělkované a místo má velkou sílu
2. Uxmal - protože jsou tam krásné pyramidy a na jednu se dá vylézt a pozorovat vše tak trochu z ptačí perspektivy, navíc je to v džungli, málo turistů
3. Edzná - zajímavé stavby, velké prostory, málo turistů
4. Ek Balam - na vše se dá vylézt, obklopeno džunglí, málo turistů
5. Chichen Itzá
6. Kabah, Sayil, Labná atd. - rozhodně je nezavrhuji, jen jsou to poměrně malé lokality anebo mne ničím zvláštním nezaujali

Rozhodně tyto všechny lokality stojí za návštěvu, Chichen Itzá je nejznámější a proto také je na žebříčku nízko, jelikož je to tam už hodně vyumělkovaný - všude prosekané velké prostory, krásné chodníčky, miliony stánků se suvenýry a prakticky na žádnou stavbu se nedá vylézt.

Po prohlídce odjíždíme 60 km směrem na Ocosingo, kde jsou vodopády Agua Azul, měly by být ty nejhezčí v Mexiku. Jede se tam samými serpentýnami, a ta silnice není úplně nejlepší, někde ji kus chybí, na mnoha místech je různě propadlá a samozřejmě všude jsou příčné práhy. Do toho se vám tlačí malé děti pomalu na kapotu, a u příčných prahů se vám snaží prodat pomeranče, banány a podobně. Také se tu zkouší nový trik - děti či ženy natáhnou provaz přes cestu a chtějí, abyste za průjezd zaplatili. Buďto jsme jeli dál, jako by se nic nedělo, anebo zastavili a jakoby se bavili jen spolu a vůbec na ně nereagovali, oni to za chvíli vzdali. Naštěstí do auta apod. nekopají, to prý dělají cikáni na Slovensku. Cesta k vodopádům trvá asi hodinu a půl, vstupné zde zaplatíme 25 pesos. Ta voda je krásná, do takových zelenavých barev, vodopádů je tu mnoho kaskádovitě nad sebou a dají se sledovat z jednotlivých vyhlídek, na které se dá dojít pěšky. Jsou tu i vyhrazená místa ke koupání, označená provazy ve vodě. Většina těch míst jsou jen taková jezírka bez atmosféry a tam, kde to za něco stojí, je zas dost lidí a ještě více těch, co na vás čučí, takže koupání se zase nekoná, jelikož sám tam přece nepolezu.

vodopády Agua Azul

Vracíme se do Palenque a jdeme na oběd, pak se jdeme projít do centra Palenque, jelikož bydlíme v turistické oblasti La Caňada, kde je přece jen to prostředí naprosto odlišné - jen samé hotely a hezké restaurace. Za to, když proménádou dojdete k mostu a ten přejdete, začíná pravé mexické městečko. Lidi tu vozí naprosto běžně na korbě jeepů, všude samé zaprášené bary a hospody pro místňáky, na náměstí zas piští šíleným způsobem nějací ptáci schovaní v korunách stromů. No, bude lepší navštívit obchodní dům kousek od hotelu, chceme nakoupit nějaký alkohol pro následující dny, kdy se přesouváme na východní břehy poloostrova Yucatán. A jako na potvoru mají dnes na všechen tvrdý alkohol 20 procent slevu, takže lahvička tequily a pět lahviček Captain Morgan to jistí. Největší problém byl vysvětlit Mexičanům, že chci na ten alkohol nějakou krabici, nakonec se ale přece jen povedlo. Vypadá to, že se takhle za chvíli nevejdeme ani do auta, natož abychom se pak srovnali se zavazadly do letadla.

Ubytování - Palenque, hotel Caňada Internacional
Ujeto km - 120 km

Fotogalerie

neděle 18. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 18.12.2014 - Den 09 - Cesta do Palenque a vodopády Misol-Ha

Tak noc nebyla nic moc, přece jen pokoj bez oken není úplně ono. Navíc nám přes zeď celou noc něco bzučelo, jak nějaký transformátor, tak jsem se moc nevyspal. Den jsme začali okolo půl osmé snídaní v La Parroquia, celkem ta vajíčka ušla. Pak jsme se rozloučili v hotelu, nevím proč, ale chtěli po mně emailovou adresu plus mi dali webovou stránku na tripadvisoru, abych je doporučil. No, doporučím, napíšu pravdu, hezký čistý hotel v samotném centru Campeche na výborné adrese, ale nejsou okna v pokojích...

Asi v 8:20 vyjíždíme na dlouhou cestu do Palenque, máme to 360 km. Jedeme k pobřeží, abychom se nemuseli proplétat celým Campeche, a také se tam neplatí mýto. U pobřeží jsme za chvíli, ale pak jsou trochu zácpy, jedeme směrem na Champotón, kde se pak tato pobřežní cesta sbíhá se zmiňovanou dálnicí. Tam uhybáme směrem na Escarcega a poté jedeme směrem na Villahermosa, ale z cesty uhýbáme v Catazajá na Palenque. Po cestě je, jako všude, stovky příčných prahů, je to fakt hrůza, někdy auto spodkem o ten práh škrtá. Jednou také platíme 20 pesos mýto, pravděpodobně za přejezd mostu, který následoval. Cesta je jinak celkem slušná, povolená rychlost je tu 90 km/h, místy je povolená 100 či 110 km/h. My to svištíme, pokud to jde, tak 120 km/h. Občas jsou u silnice policajti se samopaly, ale umíme už udělat evropský úsměv a vždy nás pustili, jednou jsem se ho šel i zeptat na cestu, to asi nečekal.

Cesta nám trvá čistého času asi pět hodin. V Palenque, v turistické čtvrti, které říkají La Caňada, máme z průvodce Lonely Planet vybraný hotel, ale pak vidíme hotel Caňada Internacional a ten se nám hodně líbí. Jdeme se podívat, kolik chtějí za pokoj, a za dvoulůžkový pokoj chtějí 550 pesos na noc, takže moc nesmlouváme a bereme dvě noci. Zajímavé je, že recepční neumí vůbec anglicky, ale má španělština na objednání pokoje a pár dotazů okolo už stačí. Pokoje jsou opravdu hezké, když to vezmu kolem a kolem, tak nejslabší hotel byl v Cancúnu, který jsme měli dopředu zarezervovaný, ostatní jsme jen vybírali většinou podle průvodce Lonely Planet a vyplatilo se. Cena byla vždy nižší než by byla při rezervaci přes booking.com a byly všechny hezké. Pominu-li tedy chybějící okna v Maya Campeche, což průvodce neuváděl.

Na oběd jdeme do nedaleké restaurace, můj salát se zeleninou a kuřetem za 70 pesos je dobrý, kluci si také nestěžují. V půl čtvrté vyrážíme 20 km k vodopádům Misol-Ha. Je to takovými serpentýnami, až k vodopádům staví dost širokou silnici. U vodopádů jsou i nějací lidé, asi tak 20, což je zatím asi rekord, co jsme tu u památek viděli. Vodopády jsou krásné, dá se zajít až pod ně, kde to na Vás také hezky prší.

vodopády Misol-Ha

Následuje kávička a návštěva obchodního domu, kde mají konečně alkohol. Večer bude párty, dáme si Captain Morgan s Colou :-) No trochu jsme přihli alkoholu, a to rovnou před hotelovou recepcí ;-)

Ubytování - Palenque, hotel Caňada Internacional
Ujeto km - 400 km

Fotogalerie

sobota 17. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 17.12.2014 - Den 08 - Edzná a Campeche

Ráno jsme se rozloučili dobrou snídaní s Eco hotýlkem, paní nás políbila a popřála šťastnou cestu, Milan jí dal vizitku, aby se ozvala, kdyby někdy jela do České republiky, následovalo focení. Jedeme směrem na jih, na Campeche, přesněji ale do další archeologické lokality jménem Edzná. Je to okolo 120 km, cesta trvá něco málo přes dvě hodiny. Všude po celém Yucatánu jsou zpomalovací prahy, někdy je jich i ve vesnici deset za sebou, takže projet městečkem celkem trvá.

V Edzná jsme před jedenáctou, vstupné je 48 pesos. Budu se opakovat, ale ty pyramidy jsou fakt nádherné a lidí tam kromě nás bylo asi pět, přitom opravdu velmi fotogenické místo.

mayské naleziště Edzná

Poté vyrážíme do Campeche, 60 km až do hotelu nám trvá hodinu a půl. Před Campeche nás staví hlídka policie, odstaví náš vůz a jeden z nich se začne vyptávat. Samozřejmě mu moc nerozumím, ale ptá se, odkud jsme, pak asi kolik sem stojí letenka a jestli jsou ceny zde pro nás nižší nebo vyšší nežli u nás doma. Tak jsem se mu snažil říci, že jsme češi, letenka že stála 10 000 pesos, a že ceny jsou tady pro nás vyšší. No, nechali nás na pokoji, asi viděli, že z nás nic nekápne, možná chtěli dostat nějaký malý úplateček, ostatně v průvodcích se o tom píše, že má mít člověk nachystané dolarové bankovky na podobné účely.

Campeche je hodně rozkopané a jsou tu okolo té jedné hodiny odpolední celkem zácpy. Dojíždíme do hotelu Maya Campeche, který se zdál podle průvodce Lonely planet celkem v pohodě. Je to v samém centru Campeche. Pán na recepci neumí anglicky, ale má tam vedle nějakého dědu, který nám ochotně ukazuje pokoj, a hrozně to tu všechno vychvaluje. Tak si teda ty pokoje bereme, jsou celkem levné - 1 pokoj pro dva lidi za 550 pesos na noc. Když ale přijdeme do pokoje, tak vidíme, že nemá okna, což jsme si vůbec nevšimli. No, takže jsme v takové kobce, ale na jednu noc se to dá vydržet. Navíc je to asi 200 metrů na hlavní náměstí, takže máme všechno celkem blízko.

kostel na náměstí v Campeche

Campeche bych rozdělil na dvě části, absolutní centrum, které je obehnané hradbami, a ten zbytek. To centrum, kde je i náš hotel, je opravdu kouzelné, úzké uličky, všechny jednosměrné a nádherné malé koloniální domy s barevnými a hlavně opravenými fasádami. To, co je mimo hradeb, to je takové velkoměsto a při příjezdu jsme si mohli všimnout, že opravdu ošklivé. Centrum je v UNESCO a myslím, že celkem právem. Hradby a obranné bašty zde vznikly jako obrana proti pirátům, kteří město drancovali a jednou téměř celé zničili. Nyní jsou v baštách muzea, v jednom dokonce botanická zahrada, což jsme na vlastní oči viděli. Campeche leží na břehu mexického zálivu a okolo moře má celkem hezkou promenádu, škoda že hned vedle vede dálnice, která ten dojem samozřejmě totálně ničí.

Na oběd jdeme do La Parroquia, kousek od náměstí. Dávám si Tamal Colado, k mému překvapení je to to, co jsem měl už v Chaya maya v Méridě, akorát se to tady jmenuje jinak. Takže opět brambora s masem obalená v banánovém listu, no prostě žádná delikatesa, cena byla pro informaci okolo 60 pesos. Ten ananasový juice, který měl být fresh, také moc fresh nebyl, možná našim dotazům číšník špatně rozuměl.

Procházíme si město, které se nám fakt libí, popíjíme kafíčko, mají tu také dobrou zmrzlinu, prostě plácáme páté přes deváté.

Hlavní náměstí se jmenuje Parque Principal a je opravdu kouzelné. Na jedné straně se tyčí katedrála, ostatní strany mají opět krásné budovy. Uprostřed je park, který byl přes den krásný, ale když se setmělo, nestačili jsme se divit. Všechny stromy jsou ověšené světly, která blikají, do toho hraje jakoby vánoční hudba, ale v disco provedení, a k tomu tu na pódiu tancují nějaké divné tance. 

Opravdu dost divný pohled, v pozadí s krásně nasvícenou katedrálou. Ale asi to tak mají mexičani rádi.

Tento blázinec zakončujeme v jedné restauraci v prvním patře domu na náměstí, takže se sklenkou drinku to sledujeme trochu z nadhledu. Musíme jít brzy spát, zítra nás čeká opravdu dlouhá cesta do Palenque.

Něco o Mexiku:
Dnes jsme se ptali paní domácí v hotelu Eco Nueva Altia, jak jsou na tom vlastně mexičani s platem, jelikož je tu opravdu celkem draho. Dá se říci, že věci jsou tu minimálně stejně drahé jako u nás, mnoho z nich dokonce dražší. Minimální mzda v Mexiku je 2500 pesos, průměrně si tu člověk vydělá okolo 8000 pesos, specialisté tu mají okolo 20000 - 30000 pesos, vysoký management okolo 50 000 pesos. Znamená to, že většina lidí se tu opravdu nemá dobře, a už chápeme, proč jsme v Santa Elena nemohli dostat žádný tvrdý alkohol, prostě jim na to nezbydou peníze.

Ubytování - Campeche, Hotel Maya Campeche
Ujeto km - 180 km

Fotogalerie

pátek 16. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 16.12.2014 - Den 07 - Puucká cesta a Grutas de Loltún

Tak tento Eco hotýlek v lese, spíše vlastně v džungli, mě fakt dostává. Takhle dobře jsem se tady v Mexiku ještě nevyspal. Je tu naprostý klid, jen cvrčci cvrdlikají a prostředí je překrásné. V osm hodin jsme měli snídani, to byla také dobrůtka, přesně jak paní domu včera večer slibovala. Samozřejmě byla vajíčka, se sýrem, nějaká ta zeleninka a ovoce a bonus navíc, mňam mňam, müsli s mlékem.

Vydáváme se vstříc dalším památkám, dneska to jsou památky na tzv. Puucké cestě, jsou nedaleko odsud. Jedná se o soubor mayských sídlišť, které mají jednotný styl, kterému se říká puucký styl.

První sídliště, které je hned u hlavní silnice, je Kabah, je částečně zrestaurované a opravdu krásné, platí se tu 43 pesos vstupné a jsme tu prakticky sami. Nejhezčí je asi palác Codz Poop, který má na průčelí více než 250 masek boha Chaka s velkým nosem. Cestou k oblouku potkáváme také pár leguánů.

sochy na paláci Codz Poop, mayské naleziště Kabah

Poté musíme odjet s jedním členem naší výpravy zpět do hotelu, pravděpodobně mu nesedla včerejší večeře.

Okolo půl dvanácté jsme na další památce, s názvem Sayil, platíme opět 43 pesos vstupné. Původně zde bydlelo okolo 8000 lidí, nyní je zde vidět pouze pár staveb. Každopádně třípatrový mayský palác stojí za to vidět.

mayské naleziště Sayil

Třetí zastávkou je Xlapac, zde se vstupné neplatí a také víme proč. Jsou tu sice hotové krasné cestičky, ale vedou pouze k ruinám, neboli hromadě kamení, které teprve na rekonstrukci do původní velkoleposti čekají. Je tu prakticky jediná stavba, a to palác s maskami boha deště. Každopádně na některých místech, např. v Uxmalu jsme viděli, že restaurační a rekonstrukční práce běží, takže možná za pár let i na tomto místě budou k vidění krásné a okázalé mayské stavby.

Okolo jedné hodiny jsme na posledním místě Puucké cesty, a to Labná, opět se platí vstupné 43 pesos. Opět několik velmi hezkých staveb, některé již částečně zrestaurované. Je zde také vidět rozdíl mezi nedotčenou a zrekonstruovanou budovou. Mexičané si opravdu máknou, protože, mnohdy jsou vrchní vrstvy kamenného zdiva velmi poničené. Je zde velmi zachovaný mayský oblouk, dále je k vidění krásný palác či objekt El Mirador neboli observatoř.

Ke všem těmto památkám se dá dojet pohodlně autem. Těch mayských pyramid a sídlišť už bylo celkem dost, takže poslední dnešní zastávka jsou jeskyně s názvem Grutas de Loltún. Je to nejdelší jeskynní systém na Yucatánu. Platí se za vstup celkem dost, 108 pesos. Navíc dostáváme informaci, že v tom prakticky nejsou zahrnuty služby průvodce, který je ale pro návštěvu jeskyní povinný. Jako na všech dnešních památkách jsme tu opět prakticky sami. Dokonce jsme nahlásili, že bychom rádi prohlídku v angličtině, a dostali jsme anglicky hovořícího průvodce. Hezky se nám představil a hupky už jsme v jeskyni. Jeskyně má celkem 6 km chodeb, pro návštěvníky je otevřen 1 km. Jeskyně ve svých předních částech byla používána i samotnými mayi, ale bohužel stopy tu po nich nejsou - nástěnné malby byly za ta léta turisty úplně zničeny. Jeskyně je jedním slovem překrásná, obrovské prostory, všude stalaktity, které visí ze stropu. Prohlídka trvá okolo 40ti minut a jelikož jsme chudí češi a nebereme jeho řeči o tom, že dostává okolo 500 - 700 pesos za prohlídku od skupin, úplně vážně, tak od nás dostane celkem jen 150 pesos, přesto vypadá, že je rád, asi nečekal tolik, když jsme jen tři.

Vracíme se zpět do hotelu a okolo páté hodiny jedeme na pozdní oběd do Santa Eleny, hned na kraji je restaurace a hotel The Pickled Onion. Je to mimochodem ta restaurace, kde jsme včera marně jako místo poslední záchrany, sháněli lahev rumu nebo tequily. Odpadl další člen, je mu prý blbě, takže na obědě sedíme jen dva. Dáváme si Fajitas de pollo. Opravdu velmi velmi dobré jídlo a návštěvu lze jen doporučit, pokud někdo pojede okolo. Shodou okolností se setkáváme také s majitelkou. Je to angličanka, Viktorie, postarší dáma, která nám vypráví, jak celý hotel i s restaurací vybudovala z džungle. Je tu osm let a říká, že do poloviny ledna má všechny pokoje obsazené. Každopádně jak jinak, v restauraci sedíme sami dva, a okolo se tu motají nebo spíše nic nedělají 4 mexičani. Paní musím dát také za pravdu, koukám na booking a všechno obsazené, dokonce i v dalších měsících už je toho hodně plného. Ptám se jí, jak je možné, že na takovýchto místech, na kterých jsme dnes byli, nejsou žádní lidé, ona říká, že to neví, ale že teďka běží ta největší sezóna. Jediné, kde prý turisté zastavují, je Kabah, což je pravda, když jsme Kabah opouštěli, zastavil tam jeden autobus. Ostatní lokality jsou kousek stranou od hlavní silnice a tam už nepáchne ani turistická noha, tedy kromě těch našich :-). Vtipnější je ale její odpověď na otázku, kde můžeme koupit v Santa Elena nějaký alkohol, ona říká, že tam alkohol nekoupíme, že tam jsou velmi chudí lidé, a tak na alkohol nemají peníze, pro něj prý musíme do 15 km vzdáleného města Ticul. Pak se ptá, odkud vlastně jsme, říkáme, že z České Republiky, usmívá se a říká, no joo, tady u nás pijí pouze češi a rusové ...:-)

Večer si konečně užívám hamaky, kterou nám na terásce před vstupem do ložnice včera natáhli. Zítra to asi bude náročnější, půlka osádky polomrtvá, tak uvídíme, jaká bude cesta do Campeche.

Pár rad:
- určitě je dobré mít pro takovéto cestování dobrého průvodce v tištěné formě. Ja používám od DK (Dorking Kindersley), své průvodce uvozují názvem Společník Cestovatele. Průvodce je barevný a spousta fotek napoví, zdali místo vidět či ne. Pokud ale nemáte dopředu zarezervované ubytování a nemáte stanovený pevný program, je jistě nejlepší ten od Lonely Planet, kde těch praktických informací - např. kde je jaké ubytování v jakých cenových relacích, kde se dobře najíte apod., nejvíce. My jsme měli s sebou oba, a to je úplně nejlepší :-)
- je také dobré sehnat si nějakého místního tištěného průvodce, např. na Yucatánu se vydává měsíčník, je to takový časopis se spoustou fotek a navíc je úplně zadarmo, mají ho jednak na turistických informacích ve velkých městech a také většinou na hotelech.
- ukázalo se, že ceny ubytování na booking.com jsou vyšší, nežli můžete v jednotlivých hotelech dostat (neplatí to vždy, bývá to alespoň zde tak o 10 procent, což je způsobeno provizí, kterou si bere booking.com za zprostředkování rezervace), takže s nějakým malým riskem je nejlepší si hotel podle průvodce či booking.com vybrat, ale nerezervovat ho, dojet si tam a platit na místě. Navíc vám rádi pokoje ukáží a vy tak víte, do čeho jdete. Nemluvě o tom, že někdy nejde rezervace stornovat, a pokud potřebujete program změnit, tak vás to vyjde draho.
- někde, když se zeptáte na hotelu, dostanete např. 10 procent slevu, když zůstáváte déle než na jednu noc

Ubytování - Santa Elena, Eco hotel Nueva Altia
Ujeto km - 100 km

Fotogalerie

čtvrtek 15. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 15.12.2014 - Den 06 - Uxmal

Dnes jsme se po ranní snídani v Meridě s tímto městem rozloučili. Nejprve jsem teda zjisťoval, kolik bude stát poslání masky přes mexickou poštu, pokud balík má do dvou kilogramů, bude stát přes 500 pesos, pokud 3 kg, tak mě to bude stát přes 800 pesos. V deset dopoledne vyjíždíme směrem na jih, první zastávka je Hacienda Yaxcopoil, ve stejnojmenné vesnici, nedaleko od Umánu. Dříve se tu pěstovala agave a na haciendě se zpracovávala. Hacienda je v celkem nedobrém stavu, je ale soukromá, takže vstupné 65 pesos. Mají to tu opravdu hezké.

Okolo dvanácté hodiny pokračujeme dále, dojíždíme do městečka Santa Elena, kde máme vyhlídnuté bydlení. Bydlení se jmenuje Eco hotel Nueva Altia, je kousek za městem. Celé je to v lese, spí se v bungalovech. Je to tu fakt krásné, a 650 pesos za dva lidi na noc včetně snídaně mi připadá celkem dobrá cena. Mají tu i bazének a celé je to hezky upravené, navíc mluví plynně anglicky.

Vracíme se 15 km zpět do Uxmalu, mayské lokality, jedné z těch nej lokalit v Mexiku. V Uxmalu jsem čekal obrovské fronty, ale fronty se nekonají. Není tu skoro ani živáčka, jestli celkem 100 lidí, tak je to moc. Vstupné je 188 pesos a v areálu jsme skoro sami. Zdejší mayská lokalita je z mého pohledu zatím ta nejhezčí, kterou jsme viděli. Celé je to opět v lese, na jednu pyramidu se dá dokonce vylézt, a tak se nabízejí krásné výhledy na celou lokalitu a okolní krajinu. Opravdová paráda. Některé stavby jsou velmi dobře zrekonstruované, takže např. kouzelníkova pyramida vysoká přes 30 metrů je opravdu nádherná. Kocháme se zde asi 2,5 hodiny.

mayské sídliště Uxmal

Poté jedeme zpět do Santa Elena, zastavujeme se na večeři v restauraci, kterou nám doporučili v hotelu Nueva Altia - El Chac mool, říkáme si, že jsme neudělali špatně, ale pak se z toho dva lidi po... Dávám si opět panuchos - na malých plackách směs kuřecího masa a zeleniny. Paní je velmi milá, ukazuje nám, jak venku peče placky z kukuřičného těsta. Snažíme se ve městě sehnat rum nebo tequillu, abychom se večer napili v hotelu, ale nedaří se. Posílají nás od čerta k ďáblu, jediné, co jde v některých krámech sehnat, je pivo. Dokonce v jednom krámku nám říkají, že alkohol tu neseženeme (je tu fakt chudoba, takže na tvrdý alkohol tu nemají peníze), jen nám poradí, že v restauraci pickled onion, nám možná něco prodají. Tam ale říkají, že vlastně žádnou celou plnou lahev nemají, a stejně kdo ví, kolik by za to chtěli.

Po příjezdu na hotel je venku trošku zima, ale na partičku karet to je v pohodě. Škoda, že se k tomu nemůžeme zahřát tím rumem. Ten je tu také celkem levný, v Méridě stála lahev 0,7 litru Bacardi jen 120 pesos.

Ubytování - Santa Elena, Eco hotel Nueva Altia
Ujeto km - 120 km

Fotogalerie

Deník - Mexiko 2014 - 14.12.2014 - Den 05 - Mérida

Dnes se nic zajímavého neděje, pouze brouzdáme Méridou, největším yucatánským městem s miliónem obyvatel. Bydlíme na Calle 63, která přímo vede na hlavní náměstí Plaza de la independencia. Kousek od hlavního náměstí se nachází velká tržnice, kterou celou prošmejdíme, všude je hrozný mumraj. Cestou sledujeme místní dopravu, všude spousta autobusů, které na sobě mají napsané, kam jedou, hodně se tu používají také colectivos - malé dodávky, kam se vleze tak 10-12 osob, opět mají pevně určené místo, kam pojedou. Všude je tu celkem bordel, hygiena se moc neřeší.

je libo buríto nebo tacos… tržnice v Meridě

Na Plaza de la independencia se jdeme podívat do Palacio de Gobierno, opravdu krásná budova, ve které jsou velké mnohametrové malby. Také se jdeme podívat do Cathedral de Mérida, která je hned vedle. Dnes se tu pravděpodobně koná svatba, lidí je tu celkem dost.

prodej ovoce a zeleniny na ulici v Meridě

Následuje procházka po calle 60 směrem na sever od náměstí. Zde dostávám tip na obchod s mayským zbožím "Cooperativa Yaakun Maya", adresa je Calle #62 Entre La 55 y 57. Mě primárně zajímá hamaka - houpací síť. Tento obchod je tzv. kooperativa, tzn. že věci by měly být vyrobeny ručně mayskými lidmi, zakoupením se tak podporují původní obyvatelé. No, trochu tam s pánem diskutujeme, asi půl hodiny přemýšlím, jestli ji vůbec koupím nebo ne, pak se hledá barva - mají buďto bezbarvé anebo jedno či vícebarevné. Dále je to také otázka materiálu - mayové to dělají z agave, což je ta nejdražší hamaka, mnohem levnější hamaka je nylon či bavlna - tam je to okolo 300 - 600 pesos. Pak je také otázka velikosti - dělá se např. medium pro dva lidi, či king pro čtyři lidi. Nakonec vybírám hamaku z agave, medium velikost, vyrobenou z neobarvené agave, takže je to taková špinavě bílá barva. Z ceny 1900 pesos jsme se dostali na 1350 pesos, za kterou si hamaku také odnáším, mám z ní celkem radost, i když zatím nemám pro ní to správné místo, kde by se mohla houpat. Pán tvrdil, že tato z agave by měla vydržet 20 - 30 let, a že ji mayové vyráběli 3 měsíce, tak uvídíme.

Na oběd jdeme na tržiště, které jsme si dopoledne obhlédli. Za 15 pesos tu dostanete tortu - kus bagety, která je rozříznutá, a vevnitř je směs vepřového masa, guacamole, cibule. Pak zkoušíme také tacos - opět směs, tentokrát nasypaná na malou tortillu.
Pokračujeme delší procházkou k začátku Paseo de Montejo - Calle 56A. Je to na sever od hlavního náměstí, asi 1 km daleko. Vypadá to, jako kdybychom byli v jiném městě a zemi. Z jednosměrných přepolněných a smradlavých ulic v centru tu najednou vidíme bulvár, kde je v každém směru po třech jízdních pruzích, chodníky maji asi 5 metrů a všude u silnice jsou stromy. Navíc je tu krásně uklizeno a lidí celkem poskrovnu. No opravdu překvapení, ulice je v tomto provedení asi 1 km dlouhá a po jejích stranách je množství krásných historických budov. My navštěvujeme Palacio Canton, kde je Museo Antropología. Ta budova je nádherná zvenku i zevnitř, navíc je zde překrásná výstava o Puucké kultuře. Jsou zde vystavené krásné keramické vázy a spousta fotografií s nalezišti Puucké architektury, např. Uxmal atd. To nás také v následujících dnech ještě čeká. Na konci je pak uprostřed kruhového objezdu Monumento a la patria , s mayskou tématikou. Tahle ulice mi připomíná Karl Marx Allee v Berlíně, kde je v celkem nezajímavé části města najednou neskutečná až magická ulice tipu Champs-Élysées. Opravdu překrásné, jak v takto celkem ošklivém městě může být takhle krásná ulice s takovou spoustou nádherných starých budov, které jsou navíc všechny opravené.

Palacio Canton, Merida

Pak už jen následuje návrat do centra, večeře je opět v La Chaya Maya. Tentokrát si dávám Orden de panuchos, tři tortilly, na které je nasypaná směs vepřového masa, nějaké omáčky, cibule atd. Je to moc dobré, zapíjím nápojem Chaya. Při návratu do hotelu již jen sledujeme ruch na hlavním náměstí - silnice na náměstí jsou pro auta zavřená, celý den jsou tu všude stánky, především s jídlem a spousty lidí.

Ceny v mexiku – potraviny a jídlo

1l vody - 8 pesos
torta - bageta na tržišti - 15 pesos
Orden de panuchos v La Chaya Maya - 64 pesos
nápoj Chaya v La Chaya Maya - 19 pesos
panuchos v restauraci – okolo 70 pesos
Fajitas v restauraci – okolo 100 pesos
Pivo v obchodě – plechovka – 10 pesos
Pivo v restauraci – 35 pesos
Espresso - 35 pesos
Frappé - 45 pesos
zmrzlina - 18 pesos (kopečková, ale kopeček je asi tak za tři v Čechách)
mléko 1l - 16 pesos
Captain Morgan rum 0,7 l - 140 pesos

Ceny v mexiku – ostatní

ubytování v Méridě - Hotel Dolores Alba - 650 pesos / 1 noc / pro 2 lidi
vstupné na památky - 50 - 200 pesos
poštovní známka do Evropy - 14 pesos
benzín - 13,3 pesos za litr
pohlednice - 8-10 pesos


Ubytování - Merida, Hotel Dolores Alba

Fotogalerie

středa 14. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 13.12.2014 - Den 04 - Chichen Itza a Izamal

Dnes opouštíme Valladolid a přesouváme se dále na západ. Jelikož nechceme v Chichen Itzá „chytit“ spousty lidí, vstáváme v šest ráno a přesouváme se do Chichen Itzá, což je asi 50 km od Valladolidu. V Chichen Itzá jsou opět památky mayské kultury, turisticky jedno z nejnavštěvovanějších míst na Yucatánu. V hotelu Dolores Alba, kde jsme původně měli spát, si dáváme snídani a v osm hodin jsme v Chichen Itzá. Za chvíli budou otvírat, jsme tu prakticky sami, před námi asi 3 lidi, takže tu budeme mít dost klidu na prohlídku. V Chichen Itzá jsou ty nejzachovalejší mayské památky na Yucatánu, některé z nich jsou navíc hezky zrekonstruované. Vstupné je 204 pesos. Lokalitě dominuje El Castillo, 24 metrů vysoká pyramida, dále je tu míčové hřiště (hra pelota, která se na něm hrála, se hrála tak, že 2 družstva se snažila házet míč do takových kruhů, poražené mužstvo bylo obětováno, alespoň tak se domnívají odborníci), chrám válečníků, observatoř atd. Všechno je to moc krásné, ale bohužel na památky se nedá vylézt, takže se jen obcházejí okolo. Ek Balam byl sice menší, ale měl lepší atmosféru, jelikož je celý schován ve velké džungli, zde to je hodně upravené - jak anglický parčík. Ve stáncích se tu dají koupit velmi hezké dřevěné masky s mayskou tématikou. Nejdříve si kupuji takovou asi 30 cm vysokou, ta stojí 300 pesos. Pak ale „bohužel“ uvidíme tak krásnou masku, asi 1 metr vysokou a já po velkém dumání ji za 700 pesos kupuji, no jsem zvědav, jak ji budu převážet do Evropy. Mimochodem prvotní cena byla 1500 pesos a po drobném snažení jsem tu cenu dostal na 700 pesos. Doprava bude trochu oříšek... Chichen Itzá opouštíme okolo půl jedenácté, to už se sem začínají sjíždět autobusy turistů, stánkaři už mají vybaleno spoustu suvenýrů a začíná ten pravý lov na turisty, ještě že toto jsme nemuseli absolvovat, po ránu tu totiž těch stánkařů bylo jen pomálu.

mayská pyramida v Chichen Itzá

V Izamalu jsme okolo dvanácté hodiny, bylo to jen asi 70 km. Je to menší městečko, máme to při cestě do Meridy. Izamalu se někdy říká La Ciudad Amarilla - žluté město, jelikož alespoň v centru jsou všechny fasády natřené žlutou barvou. V Izamalu jdeme na oběd do restaurace El toro, hned vedle františkánského kláštera Conviento de San Antonio de Padua. Restaurace byla vybraná podle průvodce a byla fakt super. Dal jsem si Enchiladu za 55 pesos a bylo to moooc dobré, takže zde to mohu jistě doporučit. Následuje prohlídka kláštera, byli jsme ale prakticky jen v kostele, který je moc hezký. Ono celé to město je celkem hezké, alespoň v centru. Mají tu nějakou pouť, takže je tu celkem dost lidí, všude stánky a vyhrává muzika. Druhá věc, kterou je tu možné navštívit je pyramida K'inich K'ak' M'o, ale po těch v Chichen Itzá a hlavně Ek Balamu, na kterou se dalo i vylézt, je tohle o něco slabší. Na druhou stranu je odsud nádherný výhled na město, a to především na františkánský klášter. Původní plán tu byl přespat, ale po kafíčku na náměstí se rozhodneme přesunout do Meridy. Od Cancunu totiž nemáme až do Chetumalu zarezervovaný žádný hotel, což se ukazuje jako velmi dobrá volba, a tak máme celkem volnost. Mimochodem např. ve Valladolidu se ukázalo, že ceny hotelu na booking.com jsou větší nežli cena, za kterou hotel dostanete, pokud přijedete napřímo. Cena hotelu ve Valladolidu byla po slevě 980 pesos, za dvoulůžkový pokoj na jednu noc. Po druhé hodině teda odjíždímě směr Merida, čeká nás okolo 70 km a po čtvrté hodině jsme v Meridě.

Merida je největší město na Yucatánu, žije tu 1 milión lidí. Při vjezdu do města se to nezdá, ale pak jsme dojeli do centra a věřit začali. Ulice jsou tu prakticky všechny v centru jednosměrné, máme tu pěknou zácpu a lidí jsou tu plné chodníky. Měl jsem vyhlídnutý hotel Dolores Alba, a tam také směřujeme. Nachází se na Calle 63 a vypadá velmi dobře. Necháme si ukázat pokoje, cena dvoulůžkového je 650 pesos na noc, tak to bereme. Mají tu i bazén, tak se jdeme trochu osvěžit. Pak se jdeme cournout po městě, ale již okolo šesté zapadneme do jedné z restaurací, kterou jsem vyhrabal někde v nějakém cestopisu - La Chaya Maya. Restaurace je kousek od hlavního náměstí, prostředí je krásné, obsluha je také super a jídlo je vynikající. Akorát jsem neměl šťastnou ruku s výběrem, dal jsem si takovou bramboru s masem zabalenou do banánových listů, takže moje jídlo hodnotím jen jako velmi dobré, cena 70 pesos. K pití jsem měl Chaya, nevím přesně, co to je, každopádně je to limonáda se šťávou z limetek, je tam cítit ještě něco jako máta a je to vynikající. Po večeři už jen na skok do vedlejšího baru na panáka tequily a jde se na hotel. Zítra bude klídek, budeme celý den jen v Meridě.

uvaděčka v restauraci La Chaya Maya, Merida

Ubytování - Merida, Hotel Dolores Alba
Ujeto km - okolo 200 km

Fotogalerie

neděle 11. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 12.12.2014 - Den 03 - Ek Balam a Rio Lagartos

Ráno jsme zašli vedle hotelu na tržiště, kde jsme si dali snídani. Ceny jsou tu o dost příjemnější, nežli to bylo např. včera v naší hotelové restauraci. Míchaná vajíčka s burritem za nějakých 30 pesos, parádní drink - z papayi a kdo ví, co tam ještě bylo, za asi 10 pesos. Poté jedeme na devátou hodinu do Cenote Dzitnup. Parkoviště u toho měli snad pro tisíc aut ale v cenotu jsme byli naprosto sami. Cenote je vlastně vodní plocha někde v jeskyni, kde se dá koupat, my jsme toho ale zatím nevyužili. Cenot je 7 km západně od Valladolidu, vstupné 59 pesos za osobu.

Po prohlídce cenotu jedeme na sever od Valladolidu do Ek Balam, tam má být zatím celkem neprofláknutá mayská architektura. Je to opravdu nádhera, vstupné 122 pesos na osobu je trochu dost, ale stojí to za to. V džungli tu jsou pozůstatky mayské architektury, kterou lze bez omezení procházet. Největší pyramida má výšku 30 metrů a shora je vidět na okolí. Ale všude okolo jen džungle.

mayské naleziště Ek Balam

Po prohlídce Ek Balamu jedeme dále na sever k městečku Rio Lagartos. Po cestě potkáváme spousty skupin, které doprovázejí běžce s loučí a ohněm. Dnes je totiž, jak jsem již psal, svátek Panny Guadalupské, takže pokračuje to, co včera začínalo.

Do Rio Lagartos dojíždíme okolo 13:30, dáváme oběd a já se číšníka ptám, jestli by nevěděl kde sehnat plavbu lodí k plameňákům. Říká, že ano, a za 15 minut je tam človíček, s kterým se domlouvám. Cena je, myslím, celkem přijatelná - za celou loď na 3 hodiny chce za nás čtyři lidi 900 pesos. Vyjíždíme do zátoky okolo 14:30 a zanedlouho jsme u břehů, kde se potulují pelikáni, orli, atd. Krásné vidět tuhle nádheru takhle živě v přírodě. Občas vidíme krokodýla, ale jen oči, jakmile nás zmerčí, tak zdrhá. Plavíme se až za Las Coloradas, což je vesnice, kde bydlí lidé, kteří tu pracují v továrně na výrobu soli anebo loví ryby.

Rio Lagartos

Pak přijde ta největší nádhera - spousty růžových plaměňáků si tu lebedí ve vodě a my tu cvakáme foťáky jak šílení.

plameňáci na Rio Lagortos

Pak už nezbývá než se otočit a vrátit se. Okolo páté je za námi tento výlet a nás čeká jen cesta do Valladolidu. Všude opět auta doprovázející běžce s pochodní, už je tma ale to jim nevadí. Hlad je již velký, tak si dáváme na ulici burrito, pak přidávám palačinku s čokoládou - mňam a opět zmrzlinu jako včera. Velmi hezký den zakončujeme v hotelovém baru u bazénu, a to skleničkou Piňakolády. Zítra nás čeká ranní výjezd z Valladolidu, což je fakt nádherné městečko, cíl bude Chichen Itzá.

Ubytování - Valladolid, El Meson del Marques
Ujeto km - okolo 250 km

Fotogalerie
https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA