neděle 17. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 17.04.2016 - Den 23 - Přílet do ČR

V letadle nás obsluhuje letušák, je to o dosti příjemnější než ty gertrudy, které mám s KLM spojené. Z Amsterodamu pokračujeme letem KL1355 do Prahy, odlet 12:00.

Nezbývá než zhodnotit tento výlet. Celkově to hodnotím pozitivně. S těmi koly to nebyl tak úplně špatný nápad. Alespoň jsme se u toho neustálého pití rumu trochu také hejbali. Ale těch hodin, který jsme ztratili nakládáním a vykládáním, těch je škoda a stáli nás spousty času. Dodávka jezdila celkem pomalu, což nám na přejezdech větších vzdálenosti vzalo také více času, než jsme plánovali. Ono v té dodávce dopravovat 10 lidí, osm kol a všechny batohy, to je fakt moc. Ale nic lepšího prý sehnat nešlo. Původně jsme měli jet dvěma osobáky a kola měli být na nosičích na střechách. To by teprve byl průser, nakládalo by se mnohem déle a ty kola by to neměla šanci přežít. Vždyť jsme si to jedno odpoledne zkusili při výjezdu na Gran Piedro, hned to bylo odřený a začali z toho odpadávat odrazky, nosiče na láhve apod. Takže pokud někdo plánuje kola na Kubě, je hodně důležité zjistit, čím se budou přepravovat, pokud samozřejmě nebudete jezdit výhradně na kole. Ty cesty jsou tu z většiny hodně rozmlácené. Pokud by jste jeli samozřejmě po hlavním tahu mezi Havanou a východem země, tam je silnice mnohem lepší. Ale v tom horku by se mi tu pouze na kole jezdit fakt nechtělo. Hlavně ten střed země je dosti fádní a určitě by mě to nebavilo.

Projeli jsme téměř celý ostrov, což je určitě super, i přes ty dlouhé přejezdy, které trvali i celé dny. Průměrná rychlost se u nás pohybovala okolo 40 - 50 km/h. Dodávka jezdila pomaleji než autobusy apod., už má asi svá nejlepší léta za sebou.

A jací ti Kubánci teda jsou?
Tak většina je fakt dobrosrdečných. Jsou sice někdy prudcí, ale jinak si žijou pěkně v klídku. Spoustu času jen tak prosedí na svém houpacím křesle a jen tak prokecají. Hodně času také tráví hraním domina, což je tu takový národní sport. Dveře na ulici mají z domu pořád otevřené, takže když se právě nehoupou, tak sedí venku, sledují co se děje a samozřejmě kecají. Na to že stále řeší, čím se nají, kdy asi bude ke koupení to či ono, který den dostanou do krámu máslo apod., tak jsou vlastně naprosto v pohodě. Stres tu moc neznají a dožívají se běžně 90 i 100 let. Hodně si toho slibovali od návštěvy Obamy, ale už zjistili, že se touto návštěvou zas tolik nezmění.

Dva miliony Kubánců už také emigrovalo. A jelikož Obama nenaplnil jejich očekávání, že se konečně začne něco dít, bude asi emigrační vlna pokračovat. Obama tu byl asi týden před naším příletem, pár dní předtím tu byli Rolling Stones a pro kubánce koncert zadarmo – účast 500 000 lidí, to museli být něco.

Pokud Kubánec vystuduje univerzitu, musí si odpracovat dva roky v nějakém programu. Pokud emigruje a pak se chce vrátit, musí za studia zaplatit 25000 USD ročně nebo si to jít opět odpracovat, proto se asi moc Kubánců nikdy nevrátí i kdyby chtěli.

A navštívit Kubu?
Tak rozhodně. Ale trochu se obrnit trpělivostí a mít časové rezervy. Asi čtyřikrát jsme měnili kolo, jednou došel diesel, častokrát se nějaký diesel hledal vůbec k natankování. Kubánci mají taky na vše dost času, takže je třeba je popohánět. Prvních pár dnů je to kulturní šok ale pak si zvyknete a je to celkem v pohodě.

Rumu jsem vypil jak nikdy v životě. Hlavně při celodenních přesunech, což byly vzdálenosti okolo 400 km, ho bylo potřeba dost.

A co doporučuji na navštívit?
Tak krásně je tam skoro všude.

Havana je krásná. Přičtěte si nádherná stará americká auta, je to prostě takové živé automobilové muzeum, večery s mojitem, prostě strávit zde dva tři dny je potřeba.

Viňales je hezké ale zas kvůli Viňales jet na západ od Havany, no nevím, asi není potřeba.

Ve středu země toho moc není. Stojí za to se asi podívat do Cienfuegos, pokud budete projíždět, na chvíli možná i Trinidadu, je tam ale spousta turistů a moc nechápu proč. Pokud tam budete, zajeďte určitě na věž Torre de Manaca Iznaga, několik kilometrů před je také krásná vyhlídka. Ještě je zajímavé město Camagüey, ale opět jen pokud projíždíte a máte čas.

Ale nutnost je podívat se na východ země. Ano je to daleko, je tam všude bída, je tam ještě větší horko nežli jinde na ostrově, hlavně v Santiagu, ale prostě nikde to podle mého není lepší. Začal bych v Baracoa, projít se po městě, dojet si do Humboldtova národního parku, hlavně si ale vylézt na El Yungue a dole pod horou se vykoupat v krásně čisté řece. V Baracoa si skočit na hodinu salsy nebo si zatancovat před Casa de la trova. A nakonec se vypravit do Yumurí, kouknout se do kaňonu.

Pokračovat do Santiago de Cuba přes horskou silnici La Farola, opravdu krása, škoda že nám pršelo, na kole by to bylo ještě mnohem krásnější.

Santiago de Cuba stojí za to. Ať nádherná bazilika, překrásný západ slunce z terasy hotelu Casa Grande, bazilika El Cobre a nebo překrásný hřbitov.

No a třešničkou na dortu je pak Pico Turquino, nejvyšší kubánská hora v pohoří Sierra Maestra.

Kuba je prostě synonymem krásných starých aut, rumu, doutníků, salsy, houpacích křesel, krásných koloniálních budov a pohodové atmosféry od prvního do posledního dne. Doufejme, že taková ještě dlouho zůstane a že problém chudoby, která je tam téměř všude, nedostatku skoro všeho a potravinových přídělů, bude minimálně zmírněn.

A zde přídávám pro účastníky několik nesmrtelných hlášek Pepy

Přátelé, víte jakou máme jistotu, že přijedeme na ubytování za tmy? Stoprocentní.

Já jestli nepřijedeme na letiště za tmy tak prostě neodletím.

Petr má hlad, to končí sranda přátelé a začíná průser.

Přátelé o téhle cestě by měl někdo sepsat příběh. Tady Venda ten by mohl, ale to by nesměl chlastat.

Pepo, tys zas zaplatil špatným pesem. Joo, to sem zaplatil. No ale to nedělej, Markéta ti ušetřila peníze. Prosímtě mě jde tady o život a ty mě tu povídáš o tom, že jsem ušetřil 20 korun.

Ty Kubánci to jsou takový amatéři, ty ten amatérismus dovedli k dokonalosti. Ví vůbec, že jsou na Kubě?



a to je vše, přátelé…

sobota 16. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 16.04.2016 - Den 22 - Havana

Dneska už to ma rychlý průběh. Zaskočíme na snídani a jedeme do Havany. Tam jsme se setkali s češkou Janou, která tu žije 51 let. Prostě si jí kubánec na pracích v Čechách vyhlédl a už spolu zůstali. Tak jsme mohli slyšet o Kubě z jiného, trochu méně zaujatého pohledu.

Navštěvujeme zdejší hřbitov, který je podobně nádherný jako v Santiagu de Cuba. Neskutečná kamenická práce. Posloucháme zajímavé příběhy o jednotlivých lidech, kteří tu mají opravdu působivé hrobky.


hřbitov v Havaně

Pak jdeme na opravdu super místo. Myslím, že se ten hotel jmenuje Fox, a ve 33tím patře je bar a restaurace. Je odsud nádherně vidět téměř celá Havana, a dost se mi ten pohled líbí.


Havana

Vidím náměstí revoluce s obrovským památníkem, ale také např. Americkou ambasádu, před kterou Kubánci postavili spoustu sloupů, to tehdy když Američané začali na střeše promítat zprávy ze světa. Údajně to postavili přes noc, aby se náhodou kubánci nedozvěděli nějaké novinky.


ambasáda USA v Havaně

Poslední zastávkou je Havana Vieja, stará Havana, takové rychlé rozloučení na závěr. Nakoukneme do baru La Bodegita del Medio, proslaveného tím že jej často navštěvoval Hemingway. Zajímavý je také příběh jak toto místo vlastně vzniklo. Vedle v domě byla tiskárna, a když lidi čekali, až se jim něco vytiskne, viděl je muž ve vedlejším domě a pozval je na oběd. Jelikož manželka velmi dobře vařila, lidi tam strašně rádi chodili. Až si nakonec otevřeli malou hospůdku. A La bodegita byla na světě. Vevnitř je díky Hemingwaiovi narváno, drinky tak o sto procent dražší nežli jinde - mojito např. za 5 nebo 6 CUC. Mimochodem bar se stejným názvem je i v Praze a prý stojí za návštěvu.

Na dotaz jestli je možno si zde koupit nějaké staré auto nám Jana říká, že je to zakázané. To nás trochu zklamalo. Na parkovišti před hotelem ve Varaderu jsme nádherných starých aut viděli spoustu. Údajně cena auta je okolo 10 000 CUC u auta ve špatném stavu, u zrekonstruovaného se může cena šplhat k 20 - 30 000 CUC.

Pak už jen cesta na letiště, rozloučení se s řidiči Beninem a Wilsonem a naším super průvodcem Manuelem. Hlavně ten mi bude fakt chybět. Oni všichni byli dobří, ale Manuel byl fakt super. Na jejich aprílový žert kdy nás v noci všechny nechali vystoupit, Wilson dělal, že ho popadl amok a nechali nás tlačit na šílený silnici auto z kopce, na to jen tak nezapomenu. S Wilsonem jsme si říkali hermano - česky bratr, od té doby co jsem mu řekl, že to moje kolo je mého bratra. Byla s ním strašná sranda.


a jsme v cíli, před letištěm v Havaně – zleva René, Petr, Benino, Manual, já, Wilson, Pepa, a dole Markéta s Dominikou

Kubáncům ty naše kola dělají na letišti problémy, i když je už vůbec nevezeme. Každýho se ptají, jestli vezeme kola, a oni se toho v systému nějak nemohou zbavit. Na emigračním snímají oční sítnici a také se tam odevzdává druhá část papírku z ambasády, první si odtrhávali při příletu.

Letíme bohužel zase s KLM, to se zas moc nenajíme ani nenapijem. Let KL0724, plánovaný odlet 16:50, který se nám zdržel o 30 minut. Letíme do Amsterodamu.

Vzdálenost: 150 km autem

pátek 15. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 15.04.2016 - Den 21 - Varadero

No tak co říci k Varaderu. Je to 19 km dlouhý a asi 400m úzký výběžek na kterém je spousta státem vlastněných resortů a státu z toho plynou nemalé peníze.

Co říci o hotelu? Je to sice čtyřhvězdičkový hotel ale v Evropě bych ho ocenil tak na dvě hvězdičky. Je to obrovský resort, tak minimálně pro tisíc lidí bych řekl. Pokoje moc hezké nejsou. Je to všechno dosti vybydlené, něco je rezavé, no prostě nic moc. Máme sice all inclusive, je tu sice asi šest barů a my se tak těšili na mojito, ale každý bar je otevřen jen v určitou dobu a např. mojito neměli prakticky nikde. Buďto řekli ze mátu nemají nebo jim už došla a že máme jít tam a tam... Navíc všechno včetně kafe i drinků nalévají do plastových ani ne dvoudeckových kelímků. V resortu jsou bazény, ale k nim jsme se nějak neměli čas dostat. Buďto jsme popíjeli nebo to prokecali. Ono co tady taky dělat že.


hotel Brisas del Caribe

Musím ale říct že pláž ve Varaderu, je opravdu hezká to zase jo.


pláž ve Varaderu

Ale kdo tu očekává nějaký komfort či přepych v hotelu tak podle mě bude zklamán. Alespoň pokud to srovnávám s Evropou. To že mi lezou nějací brouci v pokoji, mravenci a podobná havěť, to asi v čtyřhvězdičkovém hotelu normální není. Je to ale státní hotel takže to podle toho asi vypadá. Jídla tam bylo taky dost, ale některé dobré moc nebylo. Stejně tak drinky, když už jsme sehnali mojito, tak prostě bylo úplně jiné nežli v barech po Kubě, tam ale za ně zaplatíte tak 3 CUC. O piňakoládě nebo Cuba Libre ani nemluvě. Navíc v těch prťavých umělých kelímcích.


hotel Brisas del Caribe

Jednou větou, je to prostě taková továrna na rekreaci a kvalita určitě neodpovídá ani počtu hvězdiček ani proslulosti místa Varadero. Jelikož tu všechny hotely jsou státní, předpokládám, že v ostatních hotelích to bude podobné. Možná kromě úplně nových, staví se tu totiž další a další resorty.

Ubytování: Varadero, hotel Brisas del Caribe

čtvrtek 14. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 14.04.2016 - Den 20 - Cesta do Varadera

Dneska to bude opět hlavně o přesunu, a to do Varadera. To je asi poslední střípek do mozaiky, aby náš pohled na Kubu byl kompletní. Je to největší zdejší letovisko, které je navíc celé vlastněné státem.

Po cestě zastavujeme v Cienfuegos, koloniálním městě které bývalo kvůli pěstování cukrové třtiny velmi bohaté. Má to krásné náměstí, kde stojí nakouknout do prostor divadla Teatro Tomás Terry. Prohlídka je za 2 CUC, pokud se jde na představení tak je to za max. 10 kubánských pesos. Zajímavé. Město má také krásný záliv, na ten je krásný pohled z jiné části města, kde je Pallacio de Valle. Za 2 CUC je tu vstup na vyhlídku a Cuba libre k tomu.


záliv v Cienfuegos z vyhlídky na Pallacio de Valle

Pak pokračujeme dále do zátoky sviní, kde se v roce 1961 vylodili kubánští exulanti vycvičení americkou armádou, aby tu udělali kontrarevoluci, ale Fidel Castro to se svojí armádou během tří dnů potlačil, poté právě Amerika nasadila obchodní embargo. Bohužel u playa Girón je muzeum této akce, ale v rekonstrukci, takže jsme viděli prd.

Pokračujeme teda do Varadera. Strava už se omezuje pouze na známé housky s vepřovým, to je tu k dostání u cesty skoro všude, cena je 10 kubánských pesos. Prostě se tam už těšíme, zítra bude první a také poslední den kdy si budeme dělat, co chceme, takže válet si šunky a popíjet mojito ;-).

Naše průměrná rychlost autem po Kubě je tak 50 km/h, takže i 250 km přesuny máme s nějakými přestávkami na celý den. V půl páté jsme konečně po nějakém bloudění Varaderem dojeli do hotelu.

Následovalo samozřejmě trochu přežrání na večeři, koupání a popíjení rumu.

Něco o Kubě
40 procent příjmu do rozpočtu Kuby jde z turistiky. Aby ne, pokud z ubytování dostává stát až 90 procent ceny. To procento se ale mění region od regionu, město od města.

Dalších 40 procent, jak říkal Manuel, jde státu z kooperace s ostatními státy. To jsem totiž netušil, že údajně skoro každý desátý Kubánec je lékařem a ty tu pak léčí pacienty ze zahraničí, tzv. zdravotní turistika, nebo jsou přímo posíláni do různých zemí a Kuba za to dostává dobře zaplaceno. Každý desátý, to Manuel samozřejmě přehnal ale jak jsem si pak potvrdil u češky která tu žije 51 let, lékařů je tu fakt dost. Školství obecně je tu prý na velmi dobré úrovni.

Kubánci mají zajištěnou zdravotní péči. Také tu mají přídělový systém na jídlo, např. na hlavu dostávají 5 liber rýže měsíčně. Stát s tím má velké výdaje, rýže je z většiny dovážena z Číny.

Od doby co je Raul Castro u moci se prý věci mění k lepšímu, prý je chytřejší a více otevřenější novým věcem. Proto se také za poslední dva roky dosti změnil např. poměr mezi těmi 60 let starými auty a auty novými. Těch nových podstatně přibývá. Stále tu ale je problém, že někteří Kubánci peníze mají, např. majitelé lepších cas v Trinidadu, a nemají je za co utratit, a to doslova. To určitě nějaký čas ještě potrvá, když přijdete do obchodu, tak je to vidět, skoro nic tam nemají.

Kvalita silnic je někde katastrofální, ale jak říká Manuel, je to o prioritách vlády.

Co mě hodně překvapilo je to, že Kubánci mohou vycestovat do zahraničí, jediný problém je ten že naprostá většina Kubánců na to nemá peníze.

Embargo USA
Platí někdy od roku 1962, kdy Američani vycvičili několik set Kubánců na Floridě a pak je poslali na Kubu, aby zde udělali revoluci. Castro totiž samozřejmě byl pod vlivem Sovětského svazu a budoval socialismus a to se Američanům nelíbilo. Navíc Američané zjistili, že tu Rusové mají sila s raketami, údajně na obranu Kuby, ale jasně že pravda je jiná, jsme tu přeci jen něco okolo 120 km od Miami. Svět byl na pokraji třetí světové války, Chruščov nakonec dostal rozum a rakety stáhnul. Tak se to Američané pokusili otočit, ale nepovedlo se. Jednak Kubánci sestřelili letadlo, které pilotoval Američan, čímž jim bylo jasné, kdo to celé spunktoval, jednak si jeden rybář všiml lodí, které se blíží ke kubánskému pobřeží - známá zátoka sviní. Kontrarevoluce se teda nepovedla a tak to Američané zkusili s embargem, že by si třeba Kubánci tu revoluci proti vládě udělali sami. Ale to se také nepovedlo. Embargo má na Kubánce velký vliv, mezinárodní obchod je obtížný, je to sice embargo USA ale je jasné že to hodně zasahuje do mezinárodního obchodu. Aktuálně v roce 2016 se stavidla trochu otevírají ale i po návštěvě Obamy embargo stále platí. To totiž může zrušit pouze kongres spojených států. Z těchto skutečností je také asi jasné že Američany tu v lásce nemají. A základna Guantanámo jim musí neskutečně ležet v žaludku. Původně si Američané tu oblast pronajali na 100let, do roku 2034, ale pak byl údajně sepsaný dodatek, který tu obast pronajal na neurčito. A nájem - směšných 2000 USD ročně.

Překvapili mě také názory našeho průvodce Manuela na život na Kubě. Je to velmi vzdělaný člověk, učitel, hovoří plynně anglicky a francouzsky, kterou i učí. Navíc dělá průvodce pro různé cestovky. Se státním zřízením prakticky souhlasí. Když něco nejde nebo je komplikované tak na to řekne - This is Cuba, zasměje se a dál se tím netrápí. Když se ho zeptáte, jestli se cítí svobodným, tak odpoví, že nikdo na světě není svobodný. Když mě šokovalo, že do teďka nepostavili dálnici na jih země, kterou tu budovali se sovětskou pomocí, a po pádu sovětského svazu pomoc od Ruska skončila a tím také tato stavba, tak jen řekne, že je to o prioritách a ty jsou třeba ty, aby se lidi nakrmili. Mimochodem po pádu sovětského svazu to tu asi byl masakr. Sověti to tu asi dost dotovali, a když s tím rázem přestali, musela to být hrůza.

Ubytování: Varadero, hotel Brisas del Caribe
Vzdálenost: 250 km autem

středa 13. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 13.04.2016 - Den 19 - Trinidad

Dnes to je poklidný den. Trinidad není velké město, centrum je zapsané v Unesco, ale je malinké. Stojí celkem za to si to projít.


náměstí v Trinidadu

V parku tu celkem hezky brnkají muzikanti. Z věže kousek od náměstí je vidět hezky celý Trinidad.


Trinidad

Pak se jedeme podívat za město, na hezkou vyhlídku kde bývali plantáže. Když to tak vidím, je ta Kuba celkem fotogenická.

Následuje přesun k věži Torre de Manaca Iznaga. 45 metrů vysoká věž, ze které plantážníci sledovali otroky, jestli se neflákají. Krásný výhled do údolí de los Ingenios, vstup 2 CUC. 


výhled z věže Torre de Manaca Iznaga

Odpoledne se jedeme vykoupat na pláž Ancón, kde jsou i nějaké ty hotely. Celkem příjemné koupání a hlavně tam nikdo kromě nás nebyl.


naše výjezdová skupina komplet

Večer jdeme na doporučení Manuela do jedné restaurace na rybu. Dostali jsme dvě fakt velké ryby, kterým tu říkají Bonita, je to asi mořská makrela. Moc dobrý, a abych se přejedl ryby, to se mi v životě nestalo, a to jsme ani nebyli schopni ji dojíst.

Mezitím jsme prodali kola, já jsem prodával toho mého křápa řidiči Wilsonovi, Petr zas Beninimu. Nechali jsme jim to za 90 a 100 CUC, což je slušné na to že to jsou hodně stará kola. Výhodné to je i pro ně, jelikož kluci tu o něco lepší dvě kola prodali za 550 CUC majiteli půjčovny kol, a trvalo to prý dvě minuty. Půjčovné kola tu stojí okolo 8 CUC denně, takže on to jistě bude mít rychle zpět. Jedno z těch kol bylo údajně staré asi 20 let, tak jen pro představu jaký je tu po takovýchto věcech hlad.

Ubytování: Trinidad, casa El Guayito
Vzdálenost: 20 km na kole, 40 km autem

úterý 12. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 12.04.2016 - Den 18 - Cesta do Trinidadu

Noc v case byla naprosto kouzelná. Krásný dřevem obložený pokoj. Vedle krásná restaurace na terase, pod tím teče řeka a okolo ní pobíhají koně.

Jeepem jedeme asi 20km do městečka Bartolome Maso, kde na nás čeká již náš minivan. Kluci řidiči se s námi vítají, jako kdyby nás neviděli pět let, je to příjemné přivítání. Cesta z horské vesničky Santo Domingo je vysekaná v horách, musím tu Kubánce pochválit, protože jsou to kopce šílený, jede se nahoru a dolů v takových stoupáních a klesáních že to je pouze pro jeepy. Silnici ale udělali poradně širokou, navíc je tu nulový provoz.

Pokračujeme přes Bayamo do Camagüey, to je asi 200 km a cesta na čtyři hodiny.


občerstvovna s fresh džusy u silnice

Camagüey je město, které bývalo za koloniálních dob velmi bohaté. Proto také bylo cílem pirátů a bukanýrů, kteří ho několikrát dobyli. Je to spleť úzkých uliček aby to pro piráty nebylo tak jednoduché se městem prodrat, ale nestačilo to. Každopádně v městečku je hodně budov na více náměstích, které stojí za vidění.


kravičky na pastvě a pohled na krajinu centrální Kuby

Pokračujeme dále po kubánské centrální silnici, která je v každém směru jednopruhová na Sancti Spiritus a dále až do Trinidadu.


náměstí v Camagüey

Kubánci začali tímto směrem ze Santiago de Cuba do Havany stavět dálnici se sovětskou pomocí ale po pádu sovětského svazu pomoc skončila a dálnice se přestala stavět. Kubánci na to prostě nemají peníze.

Z Camagüey do Trinidadu to máme za pět hodin. Večer se jdeme podívat na náměstí, jsou tu takové schody, na kterých se posedává a nosí tu až pod nos mojito. Tolik turistů jako v Trinidadu jsem na Kubě ještě neviděl.

O Kubě
Zas tu v centrální části Kuby vidíme všude tu bídu. Hlavním dopravním prostředkem je tu na vesnicích kůň. Ve městech pak cyklorykša. Někde se tu cukrová třtina sklízí ještě ručně. Jak jsme také viděli na několika místech, na zpracování např. cukrové třtiny se používají ruční lisy nebo velmi jednoduché lisy s motorem. Opravdu strašně zaostalá země. A rozdíly mezi lidmi jsou tu jistě mnohem větší nežli u nás. A pokud sem vletí Američani, tak to bude ještě horší.

Jak říkal náš průvodce Manuel, Kubánci neřeší, co bude za rok za měsíc a dokonce ani zítra, většina řeší pouze přítomnost neboli z ruky do huby. Také si myslí, že se to i přes uvolňování různých mezinárodních bariér stejně nějak brzo nezmění, a tím myslí celou Kubu obecně.

Ubytování: Trinidad, casa El Guayito
Vzdálenost: 440 km autem

pondělí 11. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 11.04.2016 - Den 17 - Trek do Santa Dominga

V campismo Joachín to byla rušná noc. Ale venku se spalo dobře, dokonce bez komárů. Ráno ale většina výpravy nebyla schopna vstát, takže jsme vyšli směrem na Alto de Naranjo až v devět hodin. Nevím kolik to bylo přesně kilometrů ale cesta je pořád do schodů nahoru, ze schodů dolu. Jde se po hřebenech stále ve výšce okolo 1300 m.n.m. Ujít se to dá tak za tři čtyři hodiny, je to 10 km. V našem případě to bylo čtyři a půl, lidi už jsou asi nějací unavení. Opět během cesty došlo ke střídání průvodců v parku. Jdeme strašně pozdě, a jsem zvědavej, jestli se podíváme vůbec tím 6km okruhem po Comandancia la Plata, což byla tajná základna Fidela Castra v horách Sierra Maestra po dobu Kubánské revoluce.


Sierra Maestra, nejvyšší pohoří na Kubě

Nakonec jsme se tam teda dostali, za 15 CUC plus 5 CUC za odvoz z Alto de Naranjo do Santo Domingo jeepem a snack k tomu jako bonus asi. Přišlo mi to celkem dost, když jsem slyšel, že je to ještě na černo, tak mi splaskla čelist. Údajně to oficiálně, vstup do Comandancia a odvoz do Santo Domingo, což je fakt kousek, stojí 33 CUC. Neskutečný. Ale není tu žádná pokladna nic, takže na černo jim to celkem slušně asi prochází.

Jak je naším zvykem, jsme tu zas příliš pozdě. Do Comandancia vycházíme ve dvě hodiny a má to být 6 km, navíc jeep nám má přijet v půl čtvrté. Takže nás průvodce žene nahoru dolů úprkem. V džungli toho tu k vidění moc není, ani za těch 20 CUC na černo si myslím, že to nestojí. V džungli tu je pár chatrčí a to je asi tak vše. Jediné kde bylo něco vidět je castrovo bydlení. Je tam dokonce i jeho původní lednička. Bydlel tam se svoji sekretářkou a nejzajímavější tak je, jestli spolu něco měli, a nebo ne. Další zajímavostí je budova vedle Castrova obydlí, kde prý sepsal kubánskou ústavu. Údajně tu v Castrově velitelství bylo pouze okolo 26 lidí, na to že tu měli dva okruhy ochrany, ten větší měl 6 km po obvodu, Guevara tu provozoval malou nemocnici pro místní a vojáky, na kopci tu měli rádio, kde vysílali, tak fakt nevím, jak to tu dělali v tak málo lidech.


Fidelovo obydlí v Comandancia la Plata

Pak už jen sjíždíme pár kilometrů do městečka Santo Domingo do naší casy. Je u řeky, krásné ubytování a ještě hezčí restaurace. Dostáváme welcome drink, dle přání mojito, tady ví, jak si mají zákazníky hýčkat. A když náhodou máte v mojitu málo rumu, můžete si ho tam dle libosti dolít.


pohádkové bydlení v Santo Domingo - Casa Sierra Maestra

Tohle ubytování je prostě kouzelné, opravdu. Navíc je tu super servis, a super jídlo.

Vzdálenost: 15 km pěšky
Ubytování: Santo Domingo, Casa Sierra Maestra
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

neděle 10. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 10.04.2016 - Den 16 - Výstup na Pico Turquino

Dneska se vstává před pátou hodinou ráno, potřebujeme brzo vyrazit, ale nedaří se odjet v pět. Např. Kubánci zjistili, že musí vyměnit kolo. Jedeme po pobřeží asi 15km do Las Cuevas, kde je nástupní místo na trek na nejvyšší vrchol Kuby - Pico Turquino, 1974 m.n.m. Zaplatíme 45 CUC na osobu, hezky zdražují, čekali jsme cenu okolo 20 CUC. V ceně je výstup na horu s průvodcem, sestup s druhým průvodcem dolů do campu Joachín. K obědu jsme jeětě od průvodce dostali pořádný flák sýru a šunky, ale to jsme zjistili až na vrcholu když to na nás průvodce vybalil. V ceně je pak také nocleh v kempu s večeří a snídaní.

Byrokracie postoupila, takže před vstupem se musí opsat iniciály z pasu. Vycházíme v 6:45. Stoupání nahoru je celkem prudké, výstup deštným pralesem krásný, i když trochu náročný, a výhledy na moře a okolní hory pohoří Sierra Maestra nádherné.


cesta na Pico de Turquino

Nejdříve se dostáváme na vrchol Pico de Cuba, druhý nejvyšší vrchol na Kubě, okolo 1800 metrů.


cesta na Pico de Turquino

Není tam ale ani značka a tak jsem to ani nezaznamenal a rovnou jsem vlítnul na Pico de Turquino. Bohužel fotky jsem po cestě nedělal, a když jsme dorazili nahoru, byla všude mlha. Takže fotky nejsou. Navíc vrchol je hodně plochý, je tam bista José Martího a vidět nikam není. Přesto jsme si to užili, cesta tou prosekanou džunglí byla moc hezká. Za šest hodin jsme na vrcholu.


na vrcholu Pico de Turquino

Pak jdeme po dalších zdejších kopcích nahoru a dolů až sestoupíme s druhým průvodcem až do campismo Joachín okolo 1000 m.n.m., kam jsme se po třech hodinách okolo páté odpolední doplácali. Máme nastoupáno okolo 2200 metrů minimálně, šlo to ale lépe, než jsem si myslel. Místo vevnitř v boudě už není, takže budeme spát pěkně pod hvězdami:-) Nejlepší byl Manuel, když se ptá, kolik máme sebou spacáků, hlásíme že všichni, a on na to že on ho nemá…

Naštěstí tu Manuel nějak splašil rum. Za hrneček rumu chtějí 1,5 CUC. Tak říkáme, že si dáme dvě rundy. On na to že nám to přinese, že bude náš barman:

Manuel:
"I will be your barman. I am expecting tips for guy who is running up and down. I know you. You will drink two bottles..."

Vzdálenost: 17 km pěšky, 15 km autem
Ubytování: campismo Joachín
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

sobota 9. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 09.04.2016 - Den 15 - Cesta do Sierra Maestra

Jedeme z Chivirico do campismo La Mula. Příjemná cesta, jelikož již od Baracoa do Santiaga a pak dále je tu všude velmi slušná asfaltka. Vede to okolo moře, krásné výhledy a rozhodně to stojí za to. Všude okolo nás vidíme tu bídu, jak tu projíždíme vesničkami. Jsou tu chatrče v kopcích, okolo plot z klacků nebo kaktusů a nějaký ten domácí dobytek. Prasata, kozy, krocani. Rozdáváme malé dárečky - pastelky, sešity, malé hračky, pohledy apod. Vděk je v těch očích jasně vidět. Při příjmu 1 USD denně se není co divit.

V městečku po cestě sledujeme baseballový zápas. Jsou tu do toho hodně zapálení, je to národním sportem. Ale diváků tu moc není, asi proto, že hraje nějaký dorost.


dorost hraje baseball

Za nějaké tři hodiny jsme urazili 43 km do campismo La Mula. Velmi příjemné místo, startovní bod odkud nás zítra odvezou na trek po pohoří Sierra Maestra.


východ Kuby je ta nejchudší část na Kubě

Opět tu máme kubánský čas, objednáme si jídlo a prý že bude za hodinu, no a dvě hodiny pryč a jídlo nikde. Nakonec něco přišlo ale asi jen půlka jídel, a pak řekli, že zbytek už nemají. Tak to tu prostě chodí. Kemp je jinak příjemný. Vedle teče říčka La Mula, která dostala jméno po mule, která do řeky spadla, dostala se až do moře a pak doplavala nějakou náhodou zpátky až do řeky a zachránila se. Spaní je v bungalovech, ale ty matrace jsou šílený. Z té mojí čouhají dráty, takže se na ní nedá spát a musím si ji vyměnit.


kubánský autobus

Hospodářství Kuby
Hlavním zdrojem státního rozpočtu je turismus, asi 40 procent. Hlavně samozřejmě Varadero a pak ostrůvky na jihu země. Není se co divit, pokud za ubytování se odvádí 90 procent státu. Turisti sem jezdí hlavně z Kanady, mají to kousek. Teďka po návštěvě Obamy v březnu 2016 se to jistě více otevře.

Ubytování: Campismo La Mula
Vzdálenost: 43 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

pátek 8. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 08.04.2016 - Den 14 - Cesta do Chivirica

Dneska jdeme do museo del Ron, celkem zajímavé malé muzeum kde se dá vidět postup výroby rumu.

Postup výroby rumu
-          Šťáva se vaří a vzniká z toho melasa
-          Cukrová třtina se lisuje a teče z toho šťáva
-          Melasa se fermentuje a poté destiluje a vzniká z toho aguardiente, první lihovina
-          Lihovina se pak nechává uzrát v sudech z bílého dubu
-          Pak se destiluje podruhé
-          Přimíchávají se přísady, recepturu si drží každý maestro jako tajemství celého podniku.

Následuje prohlídka hřbitova Santa Ifigenia, opravdu něco nádherného. Jsou zde pochováni velcí revolucionáři. Včetně José Martího, plantážníka, který zrušil svým otrokům otroctví a nechal je bojovat za svobodu. Tehdy začala revoluce a boj za nezávislost Kuby. U jeho monumentu stojí čestná stráž, která se každou půlhodinu mění. Ceremoniál je hezký, podobný střídání stráží na pražském hradě. Ale na hřbitově? Velmi neobvyklé.



Santa Ifigenia v Santiago de Cuba

Pak vyrážíme na kolech okolo jižního pobřeží, ze Santiago de Cuba do městečka Chivirico, 70 km na kole.

Krásná projížďka, okolo moře, trochu protivítr. Celkem ale příjemná teplota, nejsou to ty čtyřicítky, co byly v Santiagu a předchozích městech, naštěstí.


kubánská cihelna

Dorážíme po sedmé hodině. Rybáři před Chiviricem právě při západu slunce loví sardinky. Překrásná momentka. V case nás čeká úžasná večeře. Na jídlo si tu opravdu stěžovat nelze. Je vidět, že Kubánci se snaží, protože z jídla něco konečně mají. Z ubytování musí 90 procent odvádět státu.


lov sardinek u Chivirica

Večeře jsou naprosté hody. Langusty, ryby, kuře, všechno strašně dobré. Ryba a kuře je za 8 CUC, langusty za 10 CUC, včetně příloh a salátů. Nechtějí po nás pasy, takže je jasné, že tu jsme na černo, že to pan vlastník riskne, že ho nikdo neudá a neodvede za nás daň. Navíc si tu dáváme večeři a snídani takže si vydělal hodně moc peněz.

Vzdálenost: 88 km na kole
Ubytování: Chivirico, casa Villa Paraiso
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

čtvrtek 7. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 07.04.2016 - Den 13 - Santiago de Cuba

Dneska jsme popojeli na kole asi 12 km k pevnosti El Morro, která chránila zátoku Santiaga před piráty a podobnými vykuky. Kuba totiž byla velmi důležitá strategicky pro španěly, kteří měli dlouhou dobu Kubu v područí. Španělé tu totiž naposledy před plavbou do Evropy zastavovali, když např. vozili zlato z Jižní Ameriky do Španělska, nabrat zásoby na cestu. Zajímavé také je, že tu před fidelovou revolucí vláli dvě vlajky - kubánská a americká. Po revoluci pak americkou odřízli i s kusem stožáru, to aby to bylo lépe poznat.


výhled z El Morro na záliv

Následuje trochu pro kola strastiplný přejezd na horu Gran Piedro ve výšce 1243 m. Jedou totiž na nosičích na dvou osobácích. Cesta nahoru je po asfaltce ale po dost špatné, a s velkým stoupáním, naše dodávka se tam totiž trochu bála, navíc neměla náhradní pneumatiku, takže jela hledat, kde zalepit pneu. Je fakt, že sem nahoru by asi fakt nevyjela. Tak jsme si užili trochu cesty v padesát let starých bourácích značky Ford a Chevrolet.


výhled z Gran Piedro

Vylezeme po pár set schodech na horu, krásný výhled ale trochu jsme chytli mlhu. Dolu to pak máme na kolech 14 km z kopce a kocháme se výhledy, trochu zamlženými. Pak opět nakládame kola a jedeme zpět do casy. Počítáme ztráty, upadlý nosič na flašky, opadané odrazky, odřené řídítka apod. Původně jsme měli celou cestu po Kubě absolvovat takovýmito auty a s koly na nosičích, to by byla opravdu tragédie, navíc bychom neustálým přivazováním a odvazováním kol strávili půlku dovolené.

Jdeme na prohlídku centra Santiaga. Manuel, který tu žije, zná celkem dobře historii tohoto města. Na hlavním náměstí mají překrásnou katedrálu, opravdu nádhera.


katedrála na hlavním náměstí v Santiago de Cuba

Naproti ní je dům, z jehož balkónu měl projev Fidel Castro, když osvobodil Santiago. Na rohu je hotel Casa grande, kde za 3 CUC, můžete vyjet nahoru na terasu a sledovat zátoku s přístavem. V ceně je i jedno mojito. Doporučuji tam být na západ slunce, je to opravdu překrásné a navíc s tím geniálním drinkem ;-)



západ slunce nad katedrálou na hlavním náměstí v Santiago de Cuba

Večeře v Bendita Farándula byla naprosto luxusní. Předkrm krevety apod. Následují langusty, ryby, ale nejlepší bylo asi to moje jídlo - jehněčí na víně. Mojito i další míchané drinky byly také úžasné. Mohu doporučit.

Pak jsme se samozřejmě museli také kulturně vzdělat, takže jsme navštívili dva podniky s živou kubánskou hudbou. Většinou tu samozřejmě jede salsa a někteří to opravdu umí neskutečně rozbalit, ať mladí nebo staří. A samozřejmě mojito teklo proudem.

A jaké je vlastně Santiago de Cuba?
Je to prostě hezké město, alespoň to centrum. Je to druhé největší město na Kubě, má okolo 2 milionů lidí. Jsou to většinou úzké uličky, ne jako široké bulváry v Havaně. Připomíná mi to Meridu v Mexiku. A ten pohled z hlavního náměstí, z hotelu casa grande na ten přístav a záliv je opravdu překrásný.

Ubytování: Santiago de Cuba, casa Confort
Vzdálenost: 50 km autem, 26 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

středa 6. dubna 2016

Deník - Kuba na kolech 2016 - 06.04.2016 - Den 12 - Cesta do Santiaga de Cuba

Dnes byl v plánu přejezd na kolech po legendární horské silnici La Farola vedoucí z Baracoa na jižní pobřeží k Santiagu. Prší ale celou noc a ráno také, takže z toho nic není a jedeme to celé autem. Ta cesta tím horským pralesem je naprosto ohromující i takto když prší a není toho moc vidět. Musí to být na kole strašná dřina ale také nezapomenutelný zážitek. Velká velká škoda, takhle v pralese a nějakých 20 nebo 30 km do kopce ;-).


tak v tomto pralese vede La Farola

Dojeli jsme do Guantanama, od kterého je 30 km daleko známá námořní základna. Američani si to tu pronajali na 99 let, v době kdy se kubánci a američani hodně kamarádili (tzn. před Castrovou revolucí), a pak dokonce nějak ukecali Kubánce na dobu neurčitou, nájem je 2000 USD ročně. Kubánci to samozřejmě dost nelibě nesou.

Na tomto jižním pobřeží je mnohem tepleji, než bylo na severním. Po šesti a půl hodinách dojíždíme do Santiaga. Hotel, či taková větší casa pro nás všechny, je opravdu suprová, kromě toho že pokoje nemají okna ven ale jen do chodby. Ale fakt si není nač stěžovat. Paráda.

Vytahujeme kola a jedeme se podívat na baziliku El Cobre, která je nejsvatějším místem pro každého Kubánce. Říká se, že každý Kubánec by měl toto místo alespoň jednou v životě navštívit.


bazilika El Cobre

Je teda opravdu krásná, škoda že jsme přijeli, až v šest kdy se bazilika zavírá a bohoslužba právě končila.


bazilika El Cobre

Vracíme se do Santiaga, máme najeto 40 km na kole. Samozřejmě opět za tmy.

Ubytování: Santiago de Cuba, hotel confort
Vzdálenost: 160 km autem, 40 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7