neděle 19. srpna 2018

18.8.2018 - 19.8.2018 - 10 Lužických sedmistovek - 8.ročník

Akce : 10 Lužických sedmistovek
Kategorie : 2 etapový ultramaraton
Kdy : 18.8.2018 8:00, 19.8.2018 7:00
Kde : Sloup v Čechách, Prázdninový dům Sloup, Lužické hory
Trasa : 1. etapa 66 km s převýšením 1995m, 2. etapa 43 km s převýšením 1148m
Web : http://www.10luzickychsedmistovek.cz
Výsledky : https://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-8-rocnik/
Foto :
Garmin aktivita : 1. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/2942692675 , 2. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/2944868325

... budu se opakovat, ale prostě víkendový balzám na duši, 
víkend s úžasnými lidmi s láskou k běhu...


Na této akci jsem byl poprvé před rokem, takže opakovat nějaké obecné informace nebudu, to je možno si přečíst zde - https://kolpek.blogspot.com/2017/08/1982017-2082017-10-luzickych-sedmistovek.html

V rámci přípravy jsem si týden před touto akcí dal 36km běh v sobotu a  a v neděli maraton Českým rájem a ono to celkem šlo, vypadalo to že regenerační postupy mám celkem zvládnuté.

Spoustu lidí jsem tu znal z minulého ročníku a ty co jsem neznal jsem poznal během pátku, soboty či neděle při společném ubytování, závodu či vysedávání na zahrádce ;-) Byl jsem zvědavej jako dopadnu, cíl byl určitě zkusit zlepšení o 30 minut a zlepšit i celkové desáté místo. Ale jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl jestli budu moci jet, dával jsem si dosti do těla při úterních a středečních trénincích, prostě vyladěněj jsem na tuto šílenost určitě nebyl. Je to krásný závod, ale opravdu těžký.

18.8.2018 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m

Celkem jsem se dobře vyspal, ale abych se probral, dal jsem si studenou sprchu, ta probere bezpečně ;-) Vzal jsem si sebou troje boty a neuměl jsem rozhodnout v jakých půjdu. Nakonec jsem zvolil INOV 8 Trail Talon a vložky na míru, šel jsem v nich před rokem B7, od té doby jsem je ale neměl na noze. Ale jsou o půl čísla větši než mé ostatní boty, takže se celkem hodí na takovéto delší běhání. Laboroval jsem jestli si nevezmu silniční, bylo hezky sucho ale jsem rád že jsem to neudělal, na tom štěrku a kamení by to bylo nic moc. Druhou dobrou věc co jsem udělal bylo že jsem si vzal kromě kompresních podkolenek i kompresní stehenní návleky.


START 1 etapy. Je 8:00 jako obvykle v Sloupu v Čechách a okolo 50ti lidí se vydalo na trať -  na zteč lužických 700 metrových vrcholů.


zábava začíná...

Vyběhl jsem poklidně, ale přesto jsem měl tepy hrozně vysoko, okolo 155 tepů - aerobní práh, nutno podotknout že to ale bylo pořád trochu do kopce. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km, ani mi to nepřišlo a třetina trati za mnou, kartičku procvaknout kleštěma a letí se dolů. Nohy jsou naprosto v klidu, držím se někde okolo osmého místa. Tak jsem to trochu rozbalil a letěl pár kilometrů okolo 4:30.

po 3,5 hodinách sobotního běhu, pohoda veliká

Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), byl drsnější, pěknej krpál po asfaltce kterej fakt běžet neumím. No a pak jsme pokračovali - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Tentokrát jsem se moc nekochal, nebyl na to čas. Chtěl jsem průměrné tempo na celou etapu mít okolo 6:00. Po 30ti km jsem začal cítit nožky, po 40ti km ještě více. Ale nejotravnější to bylo cestou z LUŽe do Krompachu, tam se běží po asfaltu asi 3km, v serpentýnách, nekonečné. Navíc už bylo hezky teplo, asi okolo 28°C, o dost tepleji než před rokem, to bylo asi 20°C. Do Krompachu jsem doběhl celkem unavenej, ale posunul jsem se na páté místo. Prakticky celou trasu od 20tého km až do Krompachu jsem běžel sám.

V Krompachu poslední občerstvení a odchod na zteč s posledním vrcholem. Nohy byly v těch kopcích zatím celkem v pohodě, ale tenhle kopec je fakt ošklivej. Nejříve z Krompachu do kopečku po asfaltce, pak lesem do kopce, tam už jsem to šel, a na konec krpál po kamení až nahoru -  -  HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, na vrcholu mě dohnal klučina za mnou, a po kamení dolů jsme chytli třetího v pořadí. Do cíle asi 4km z kopce maximálně, a mě začali chytat křeše do lýtek, to se mi v závodě ještě nestalo, naštěstí to byl jen náznak, drobné protažení, zvolnit na chvíli běh a pak bylo vše v poho. 62km v nohách ale tu možnost doběhnout alespoň první etapu na třetím místě jsem si nechtěl nechat ujít, i když takticky to nebylo správné rozhodnutí, před zitřejší etapou. Prostě jsem to napálil a poslední kilometr běžel z kopce v tempu okolo 4:00, po těch 65km to byla pro mě ukrutná rychlosti. Do cíle jsem teda doběhl asi půl minuty minutu náskokem na čtvrtého a pátého, ale měl jsem dost. Nebyl jsem schopen ani stát a chodit mi taky nešlo.

CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:34:28, průměrné tempo 6:11min/km (plán byl ale 6:00 ;-) ). Průběžné třetí místo. Ale hlavně zlepšení přesně o 20 minut oproti loňsku, navíc v mnohem větším teplu, možná to trápení na Slovakmanu, kde bylo 35°C přeci jen k něčemu bylo. Z třetího místa jsem měl velkou radost, ale tušil jsem že tohle udržet zítra po druhé etapě nejde.

Pak převoz do Sloupu na ubytovnu a rychle zahájit regeneraci. Chtěl jsem si trochu zchrupnout ale nějak to nešlo. No tak nic no, bohužel v noci se tam strašně chrápalo, takže jsem ani v noci toho moc nenaspal. Bál jsem se jak budu po tom finiši ráno vypadat, ale nad očekávání to nebylo tak špatný.


19.8.2018 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m

Ráno to bylo takové unavené, spal jsem asi 4 hodiny a to možná přeháním. Ráno studená sprcha mě trochu probrala. Ve vybavení jsem nic nezměnil, kromě toho že jsem si nevzal tepák. Jednak jsem se nechtěl dívat na ty šílený tepy, který mi včera i při chůzi šli snad na 170 tepů, a jednak mám pocit že mi to také zhoršuje dýchání, protože mi to stahuje hrudník.

START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm a start i cíl je ve Sloupu přímo pred ubytovnou.

nedělní start byl snad ještě radostnější než ten sobotní ;-)

Vyběhl jsem svižněji a držel jsem se hned za klučinou co včera doběhl čtvrtý. Moc jsem tomu nevěřil, že bych mohl udržet třetí místo, trochu sem věřil že čtvrté bych udržet mohl, ale pátý v průběžném pořadí utekl hned po startu a čtvrtého jsem se držel, ale vypadal velmi svěže, navíc včera když běžel lesem na poslední vrchol, kde já jsem šel a měl jsem dost, to mi sebevědomí nepřidalo. No nic uvidíme.

Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Nohy vlastně neboleli vůbec, trochu stehna teda, hlavně to levé ale celkem v pohodě, bolest byla od začátku stále konstantní a malá ;-)

A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, jsou tam hezké krpály po asfaltce, ale celé jsem je běžel. Již dávno před vrcholem jsem se osvobodil a běžel sám, v dáli před sebou vidím třetího v pořadí. Opět se opakuje historie - do kopce i při mých 77kg získávám, z kopců ztracím.
Pokračujeme a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Po tomto vrcholu po asi 5km stíhací jízdě dobíhám druhého a třetího a držím se jich jak vosa.

A takto pěkně za sebou běžíme až na MALÝ BUK(712m), v seběhu mi Ruda a hlavně Petr Ferejt utekli. Rudu jsem doběhl a pak i předběhl, ale Petr, toho už jsem nedoběhl. Stejně jako včera po předposledním vrcholu, tak i dnes si říkám že to bylo nějaké rychlé jak to uteklo, jestli to není až škoda. Včera se mi při výšlapu na poslední vrchol hezky klepali nohy, teď ale nic takového nepociťuji.

V duchu si, stejně jako včera říkám, že je trochu škoda že už to bude končit a že to je letos nějaké rychlé, že to mnohem rychleji uteklo než loni.

A máme tu velké finále - KLÍČ(759m), to je opravdu dlouhý výstup, ale stejně jako celou dnešní etapu, kopce se snažím běhat, pouze ty finální prudké pasáže chodím, narozdíl od minulého roku, kdy jsem kopce chodil skoro všechny. Tentokrát se ale pořád cítím plný sil, v duchu si připravuji stíhací běh po rovince do Nového Boru a Sloupu na druhého Petra, i když v celkovém pořadí to nic neřeší. Ale nejdřív se musím vyškrábat na KLÍČ. Opět to celkem jde, místama i popobíhám a myslím že jsem se tam dostal celkem rychle.


zlatý hřeb - stoupání na KLÍČ

tak jako na každém vrcholu - je nutno kleštičkama označit ú
spěšný výstup na kartičku kterou nesete sebou


Měl jsem naspěch a nahoře jsem se ani nestihl ani pokochat nádherným výhledem. Jen jsem prohodil pár slov s Jardou Urbanem, který bohužel kvůlu zranění tento rok běžet nemohl. Povzbudí mě slovy, že až seknu s triatlonem a budu se věnovat pouze běhu, že to ostatní můžou zabalit, hahaaa. Pravda to samozřejmě není, je to jen jeho skromnost, ale radost mi to udělalo. Sbíhám dolů ale v těch sebězích ty nohy už bolí, pak probíhám po trailové stezce, kde se moc rychle běžet nedá. Pak se to konečně trochu narovnalo a já to rozběhl, za dva dny 100km v nohách s převýšením přes 3000m a já si to mastím v tempu 4:20, měl jsem z toho fakt radost a říkal si že bych toho Petra Ferejta ještě stahnout kousek mohl. Dobíhám do Nového Boru, na šipky nekoukám a tak jsem nezabočil, tak jsem se raději vrátil, aby tam třeba nebyla občerstvovačka s kontrolou a tím ztratil možná minutu. Pak jsem se sice snažil ještě o nějaké tempo ale dostal jsem se na předposledním kilometru na 4:19, docela slušné, poslední půl kilometr pak ještě v tempu 3:57, to poteší na 110km ;-)

Vbíhám do cíle, Hunča řve ať makám a já sprintuju, jsem v cíli a štastný, třetí místo v téhle ultrašílenosti, obklopem reprezentanty ČR v ultra, to je prostě pro mě bomba.

CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:05:52, průměrné tempo 5:46 min/km, jako třetí v této etapě. Zlepšení o 9 minut oproti loňsku.

Je to taaaaam! Jsem fakt šťastnej. Celkový čas je 10hodin 40min 20sekund, a já udržel celkově třetí místo.


výsledková listina...

Je to tam!

Nožičky jsou v cíli celkem v pohodě, vypadají lépe než včera. Možná z té euforie. Lidi pokyvujou a blahopřejí k dobrému výkonu a i dokonce já jsem s tím co jsem tady za ty dva dny předvedl se sebou spokojen. No ale za chvíli už to tuhne a já tam chodím jako invalida, zítra to asi bude peklo...

Opět jako v pátek a sobotu se odebíráme na zahrádku a příjemně poklábosíme. Prostě opravdu krásný víkend se super lidičkama.

No a pak následovalo vyhlášení. Každý je vyhlašován a dostává osobně diplom, další kouzelná věc na této akci, a každý je také odměněn velkým potleskem, protože každý kdo toto dokončí je opravdový borec.

No a pak jsem si samozřejmě vychutnal svůj velký okamžik, první bednu v ULTRA závodě, navíc po boku Petra Ferejta, ale hlavně borce největšího - Radka Brunnera, který to zas o velký kus vyhrál. Minulý rok jsem byl strašně rád za fotku s ním, teďka stojím vedle něho na stupních vítězů, kdo by tohle řekl.

že budu někdy na stupních vítězů stát vedle Radka Brunnera? 
I takováto pohádka může být pravdivá...


ZÁVĚREM
Asi se budu opakovat, ale toto je opravdu vyjímečná akce. Ty lidi co to pořádají - Petr Solnička a Martin Hunčovský, ten závod dělají pro pár desítek lidí. Samozřejmě to celé dělají zadarmo a ve svém volném čase a tráví s tím desítky či spíše stovky hodin po celý rok, o té spoustě dalších lidí hlavně z jejich rodin a kamarádů ani nemluvě. Výsledkem je ale opravdu ojedinělá akce. Navíc tím že všichni bydlí ve stejném baráku a jsou tu od pátku do neděle spolu, se opravdu poznají. To je prostě tak, když se něco dělá s láskou a to tito pánové opravdu dělají na 100%, navíc k tomu mají s ultra mnohaleté zkušenosti a dělaji to jen a jen pro nás, pro lidi kteří sdílejí stejnou lásku k běhu jako oni ;-)

Závěrečné foto účastníků

Opravdu, pokud si chcete zaběhnout něco krásného, vyrazte sem. Můžete běžet jen jednu etapu a litovat nebudete. Čím težší závod je, tím silnější prožitek a krásnější vzpomínky. 

Já si kromě úžasných zážitků odnáším to, že musím udělat něco se svou nadváhou, která mě dosti limituje a také že bych se měl kromě běhu do kopce, naučit běhat z kopce :-)))))

... tak za rok snad na viděnou na startu ...

neděle 12. srpna 2018

12.8.2018 - Maraton Českým rájem - 8. ročník

Akce : Maraton Českým rájem
Kategorie : maraton
Kdy : 12.8.2018 9:00
Kde : Prachov, Muzeum přírody Český ráj
Trasa : 43km (o něco delší něž maraton), převýšení 715 metrů
Web : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Výsledky : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2926398274


aneb jaké je běžet kopcovitý maraton den po dvoufázovém běžeckém tréninku 26km + 10km



Na tento maraton jsem se nahodou dostal před rokem a včera odpoledne, po terénním 26km běhu, kdy jsem se úplně neflákal, jsem zjistil že se to tento víkend a začal o tom trochu přemýšlet, jelikož to vypadalo, že čas na to bude...  O všem podstatném jsem psal již zde - http://kolpek.blogspot.com/2017/08/1382017-maraton-ceskym-rajem-7-rocnik.html , a jelikož se za ten rok na trase ani organizaci nic nezměnilo, nebudu se opakovat ;-)

Ještě ráno když jsem vstal, tak jsem zkoušel doma po chodbě klusat, jestli jako svalová bolest je velká nebo malá, asi sem hledal výmluvu proč si nejít znova lehnout do postele, každopádně v 6:15 jsem nakonec usoudil že nejsem měkkej a pojedu to zkusit... Třeba to půjde, navíc velmi dobrá simulace běhu v únavě, podobná jako na např. dvouetapovém závodě 10 Lužických sedmistovek, i když tam je to samozřejmě ještě o dost jiný level...

Před startem jsme samozřejmě dostali jasný rozkaz, abychom se hlavně kochali, a je pravda že tentokrát jsem to i občas stíhal.

START, tak ten nám odpočítali přesně v 9:04 a 59 sportovců vyrazilo. Nehraje se tu na žádné chipy, prostě máte startovní číslo a to je asi tak vše. Začal jsem opravdu zvolna a byl jsem někde okolo 10tého místa. Běželo se mi celkem dobře, do 15tého kilometru jsem necítil prakticky žádnou únavu a to i když ty kopce tam byly velmi slušné. Bylo určitě o pár stupňů méně než před rokem, tak 25°C, takže to celkem šlo.

Přední skupinka asi 6ti lidí vyrazila opravdu velmi velmi svižně. Až jsem si říkal že to opravdu dost přepálili, ale nakonec se ukázalo že asi ne. Trasa je opravdu krásná, něco přes polovinu jde po silnici a zbytek po zpěvněných cestách či pěšinkách. Ale předběhla mě ženská, a to celkem brzo, možná na 10tém km nebo dříve, ale já zůstával v klidu, každopádně pár km jsem ji ještě občas viděl ale pak zmizela nadobro. Myslel jsem si že ji doběhnu, ale to se nekonalo...

Ten běh uprostřed Hrubaskalska je opravdu nádherný, ale zase přejel jsem sem běhat, takže kochání bylo jen občas. Od 15tého km jsem trošičku únavu začal cítit, naštěstí na prvních 20km je většina nastoupaných km z celého maratonu, a tak nastupující únava přišla až po těch nejhorších kopcích.

No únava byla čím dál tím větší, a jelikož jsem od 25tého km začal tušit že ty lidi přede mnou už asi nedohoním, tak jsem nešel úplně do krve, to stejně moc neumím. Od 25tého km jsem cítil nohy jěště víc, naštěstí jsem asi dobře zvolil kompresy jak lýtek tak stehen. Takže nohy toho začali mít dost, ale drželi a nebyli úplně na kaši. Tempo stále klesalo a někde okolo 30-35tého km na občerstovačce zjišťuji že na prvního mám ztrátu asi 18minut. Tak jsem si řekl, že to nebudu hrotit a budu se kochat, jak pan pořadatel kázal ;-)

Na 35tém km už toho mám celkem dost, přesto se občas na rovině vyšponuju k tempu okolo 4:20, ale jen na chvíli, pak vždy přijde mírnej kopeček a jde to rapidně dolů. Celou dobu se držím někde okolo 9tého místa. Trochu se kochám, ale bohužel někde okolo 39tého a 40tého km dobíhám a pak předbíhám 2 lidi, tak to mě trochu vyšponovalo k výkonu...

Po 42km, někde u Lepařova památníku, kde se startovalo, dobíhám dalšího človíčka, ten si mě ale všiml a i když posledních 700m je téměř pouze do kopce, tak on nasadil tempo a já to nějak nebyl schopen akceptovat. Asi jsem se úplně neuměl hecnout, a taky posledních 2km, mi to v terénu na štěrku a do kopců už opravdu nechutnalo, takže prostě nakonec dobíhám na sedmém místě, se ztrátou asi 16 sekund na šestého. Jedna ženská mě předběhla, náskok asi 3 minuty.



Nakonec teda dobíhám do cíle u muzea přírody Českého ráje na sedmém místě, v čase 3:32:38. Hodinky ukazují 42,71km a 716 nastoupaných metrů. Užil jsem si to i když poslední 3km jsem už teda byl na kaši a neběželo to. Minulý rok jsem to běžel o pět a půl minuty rychleji, okolo 3:27:06, které stačilo na druhé místo. Kluci z loňského prvního a třetího místa skončili někde za mnou. Každopádně čas vítěte okolo 3:04 je opravdu vynikající výkon a ani druhý čas 3:09 a asi ani třetí 3:14 byl pro mě nedostižitelný i kdybych přijel v top formě.

I když "zhoršení" o 5,5 minuty, jsem s výsledkem spokojen, jelikož v takto velké únavě po těžkých trénincích v posledních 5ti dnech a pak vlítnout na takovýto kopcovitý maraton, je pro mě úspěch.

Opět po skončení závodu dostanu opravdu každý kdo dokončil, diplom a keramickou medaily.



Organizátorům velký dík za tuto překrásnou akci. Trať opravdu skvěle značená a i když člověk neměl mapu a běžel to poprvé, tak jsem neměl žádný problém. Navíc fakt příjemná atmosféra.


mapa maratonu

mapa maratonu a profil trati

A vy tohle berte jako pozvánku na příští ročník, opravdu to stojí za to a i v propozicích se píše o tom, že to je takový kochací maraton a je to pravda!

sobota 4. srpna 2018

4.8.2018 - Slovakman 2018 - Mistrovství SR v dlouhém triatlonu

Akce : Slovakman 2018 - Mistrovství SR v dlouhém triatlonu
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 4.8.2018 7:00
Kde : Loděnice, Piešťany
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (rovina), 42,2 km běh (rovina)
Web : http://www.slovakman.sk
Výsledky : https://sportsoft.cz/cs/zavod/results/2617?rid=2978&eventid=1&genderid=1
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2909056337

... aneb můj nejostudnější triatlonový závod

ÚVODEM

Slovakman, nejznámější slovenský triatlonový závod, konaný v Piešťanech, říká se o něm Slovenské peklo nebo Slovenská Havaj. Je tam totiž většinou hezké horko a na kole dosti fouká.

Nejel jsem tam rozhodně v nejlepším rozpoložení, a chtěl jsem účast zrušit, pokud by šel odbookovat hotel a být to jen na mě. Po Moraviamanovi a 12dní poté velmi těžkém železňákovi, jsem se 14 dní potýkal s únavou a nechutenstvím k tréninku, pak jsem zase na trénink neměl čas, ostatně celý měsíc jsem se snad ani jednou pořádně nevyspak a životospráva byla naprosto katastrofální. Váha se také posunula za měsíc od 75kg k 78kg. Prostě opravdu špatné po všech stránkách...

Loděnice Piešťany

START, PLAVÁNÍ


i náš miláček Millie se poprvé podílel na fandění 
na mém závodě, toho času se ale ještě čekalo na start ;-)


Startuje se v Loděnicích a plave se ve Váhu, přijemná teplota vody. A tak nám to v 7:00 odbouchli. Nebyla to tu taková tlačenice a tak se od začátku člověk nemusel s nikým mlátit, 


celkem poklidný start plavání, 
přeci jen pouze okolo 200 startujících



Plavou se tři okruhy s výběh na břeh. Plavalo se mi v celku dobře i když jsem cítil že tam chybí taková ta lehkost, ale šlo to. Občas jsem se snažil i za někým pověsit, ale buď ja nebo on jsme plavali křivě, takže jsem zjistil že stejně bude lepší sledovat bojku a plavat pokud možno rovně k ní.

Výběh a vběh při plavání

Vyplaval jsem oficiálně za 0:57:58, tempo 1:39/100m . podle hodinek to mělo pouze 3500m, průběžné 21ní místo, velká spokojenost i když tu techniku jsem tam pořád hledal marně. Prostě když sleduju soupeře, neumím se u toho na techniku soustředit.

Depo nic moc, trochu chaoticky jsem měl v tašve připravené věci na kolo, hlavně helma se mi tam motala, příětě si ji dám na kolo....


klídek pohoda před kolem v depu...


KOLO


Jede se šest okruhů, takže to bude velká nuda, navíc každé kolo se jede po stejné silnici tam i zpět. Na kole jsem nebyl od železňáka, možná 2x jsem byl na cyklotrenažéru, takže jsem vůbec nevěděl jak toto dopadne. Každopádně jsem to rozjel na 36km/h průměr. Šlo to, ale pouze prvních 30km, druhých jsem to ještě jakžtakž držel a ve třetím už to šlo dolu. Ve čtvrtém mě to přetávalo bavit, horko bylo už přes 30°C tipuju a foukal celkem vítr, ale zdaleka ne tak velký jako na Moraviamanovi. Navíc trať byla absolutní rovina. Přesto se průměrná rychlost stále a stále propadala. Ve čtvrtém kole jsem si žačal snad poprvé v životě vážně říkat že odstoupím a vykašlu se na to, že z tohoto nic dobrého nemůže vylezt.

cyklo etuda, toho času někde na konci 
druhého kola, ještě v dobrém rozpoložení


Začala mě předjíždět pousta soupeřů a to se mi na kole poslední dobou fakt nestává. Nejdříve jsem si říkal že jsem asi plaval až moc dobře, a proto mě předjíždí lepší cyklisti. No ale pak mě začali předjíždět lidi na silničních kolech podobných jako mam já, a na takovouto situaci si nepamatuji. Od 120tého km to bylo hrozné. Bylo to frustrující ale prostě to nejelo a nechtěl jsem to úplně hrotit přes sílu. Každopádně jsem měl pořad před sebou - vzdáš jednou a budeš vzdávat pořad, takže nakonec jsem začal i paté kolo a pak už s velkou nechutí absolvoval i šesté kolo, kde jsem se propadal s rychlostí i pod 30km/h. Prostě strašně.


180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 33,4 km/h, v čase  5:24:15, 50tý cyklistický čas, propadám se po cyklistice na 42hé místo.


konečně je kolo za mnou


Depo bylo celkem v pohodě. Věděl jsem, že to dneska nebude hezkej výsledek, takže pěkně v klidu a v pohodě, žádný spěch.

BĚH


Běží se šest kol z Loděnice okolo Váhu do městského parku a zpět. V každém kole 4x občerstvovačka. Jak jsem vyběhl, tak jsem věděl že běh taky nebude žádná sláva, ale už dlouho na kole jsem se těšil až sesednu a půjdu běžet... Vyběhl jsem v tempu asi 5:40min/km a tak nějak jsem to držel. Věděl jsem že na hezký čas to nebude. Ale spousty času jsem trávil na občerstvovačkách, houba za krk, druhou na sebe vylít, k tomu 3 dcl vody či coly do sebe. Takže pocitově jsem i v tom 33°C horku byl celkem v pohodě. Ale nohy těm se prostě nechtělo, i když nic takového jako křeče jsem nepociťoval. No tak jsem prostě běžel, viki s rodičema mi fandili a to mě trochu drželo na trati. První dva okruhy celkem v pohodě, třetí ještě taky ušel, ale pak už mě to fakt nebavilo.



Někdy po konci čtvrtého okruhu myslím, jsem opět přemýšlel o tom že to ukončím. Pořád jsem si říkal jestli v cíli dostaneme něco hezkého, taky jsem si opakoval vzdáš jednou a budeš vzdávat pořád. Ale pak byly možná zásadnější argumenty - ti co sem přijeli se mnou, navíc jsem viděl ty lidi okolo mě jak trpá a trpět budou, třeba i 14 hodin a také déle, a chtějí dokončit. A já? Protože se mi nechce, protože se mi nedaří, protože jsem žral těch pár týdnů před závodem jako prase, netrénoval, nespal, tak mam vzdát? A proč? Že už mám trochu vyšší ambice? Tak to ne, prostě jsem šel dál. Ve čtvrtém kole mě ale přesto potkalo něco co neznám, Asi v polovině kole, cítil jsem zase trochu bolest pod žebry, tak jsem kousek šel, pak sem se chtěl rozběhnout ale po pár metrech jsem zase šel, a takto jsem ušel snad 2km, prostě to nechutenství bylo velké, do teďka to nechápu. 20 minut jsem ztratil na občerstvovačkách, kde jsem opravdu nechvátal a dokonce si tam s nima povídal, dalších 10 minut pak touto chůzí, ostudné!


dokončuji třetí kolo, běží to pomalu ale zatím běží...

Po dokončení čtvrtého kola jsem věděl že to chci už nějak doklepat a že tu ostudnou chůzi už nebudu opakovat, pokud to nebude vyložené nutné. Tak jsem si tak pomalu cupital, ani nevím proč tak pomalu, prostě to nějak nešlo. V půlce šestého kola jsem si pak musel ještě odskočit na velkou a poslední asi 2km jsem trochu přidal na tempu, i když mě nějak bolelo někde u pravého boku. Stravování hrozné - nacpal jsem do sebe za celý běh 3 gely, i když jsem jich měl 5, plus na konec 1x Enervit Enervitene koncentrát, ten je dosti tekutý a ten jsem pozřel s mnohem menší nechutí. No prostě jsem cítil že té energie přijímám málo ale snažil se to alespoň trochu doplňovat colou.


CÍL

Jsem v cíli, dobíhám nakonec v maratonském čase, 4:19:05, tempo 6:15min/km, 57mý běžecký čas. 


tak jsem to teda nějak dokončil, ale radost vlastně nulová,
hlavně že to je za mnou...


Celkově to je čas 10:49:06, celkově 47mé místo (189 startujícíh), v kategorii M40-45 je to 12té místo (37 startujících). No co k tomu dodat, ostudný čas především a po vítezství ve věkové kategorii na Moraviamanovi před měsícem, i velký propad v umístění. Kdybych tu zajel o 10minut horší čas než na Moravě, tak jsem stejně mohl bojovat o první místo, a trať cyklistiky je tu mnohem lehčí, jelikož je to totální rovina. I čas o 23 minut horší by stačil na bednu.

statistika mého postupu z závodě :-(


výsledková listina M40-44

Někdy možná potřebuje člověk dostat facku, aby se trochu srovnal :-)

ZÁVĚREM

No i negativní zkušenost je zkušenost a myslím že mi to prospěje, že si člověk uvědomí že ne vždy se musí dařit. Je jasné že těch důvodů neúspěchu byla spousta - přibral jsem asi 3kg, měsíc netrénoval - nejdříve odpočinek a únava po dvou ironmanech, pak zase nechuť k tréninku a nakonec naprostý nedostatek času na trénink, dalším důvodem je také špatná životospráva a fakt za poslední měsíc jsem se ani jednou nevyspal, někdy to byly také jen 2 hodiny denně. No prostě všechno špatně a příště budu vědět že po takovéto přípravě nemá cenu startovat. Jediné co mě může, ale jen kousek omluvit, je to že bylo fakt pekelné horko, které moc nemusím, a také to že na těch rovinách přeci jen lidé na triatlonových speciálech měli trochu výhodu, ale i lidi na silničkách mě předjížděli...

Pár slov k organizaci a závodu. Komentoval to myslím přímo jeden z ředitelů závodu a byl fakt hodně vtipnej. zázemí závodu v pohodě. Trochu mě vadilo že na trati kromě jedné křižovatky nebyl nikde žádný pořadatel, ale kromě jednoho traktoru který nám tam vjel, to vlastně ani nevadilo. Na běhu také žádný organizátor, ale kromě prvního kola kdy jsem si pár metrů zaběhl, jelikož jsem běžel podle toho přede mnou, to bylo v pohodě. Nebýt toho vedra a taky možná o kousek méně toho větru, tak je tento rovinatý profil jako stvořený pro osobní rekordy. Tím větší ostuda jak pomalu jsem na kole jel a jak pomalu jsem na běhu běžel.


hezká a netradiční medaile


Jak jsem řekl, za tento výkon se opravdu upřímně stydím...