neděle 14. října 2018

14.10.2018 - Winterman 2018 - Czech Extreme triathlon

Akce : Winterman 2018 - Czech Extreme triathlon
Kategorie : Extreme Ironman
Kdy : 14.10.2018 5:30
Kde : Děčín, Smetanovo nábřeží
Trasa : 9,1 km plavání v proudu Labe, 180 km kolo (převýšení 2800m), 43 km běh (na Ještěd, převýšení 900m)
Web : http://www.czxtri.com/?lang=cs_cz
Výsledky : http://www.czxtri.com/wp-content/uploads/2018/10/VYSLEDKY-WINTERMAN-2018.pdf
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/3090863867
Video https://www.youtube.com/watch?v=t8mXeC9bokQ&feature=youtu.be

... aneb jeden kráááásnej triatlon co jsem si nadělil na den mých narozenin...

ÚVODEM

WINTERMAN. Pojem, který jsem měl v hlavě asi dva roky a pořád mě tam strašil. Ano strašil. Už na ročník 2017 jsem byl přihlášen, ale startovné nakonec nezaplatil, prostě sem měl strach, samozřejmě z plavání ve studené či ledové vodě Labe, a cena startovného také není nejnižší.

V roce 2018 jsem s tím bojoval znova, na Krušnomanovi mě asi tři lidi v čele s Petrem Vabrouškem zase uklidňovali, že ta voda je v pohodě, že mohu ve dvou neoprenech navlečených na sebe, že je to krásnej závod atd. atd.. A já pořád bojoval, a bojoval. Kamarád Ota do mě pořád ryl, vysvětloval a přemlouval, já nerva a pořád nevěděl. Nemám neopren do studené vody a to byla moje výmluva ;-) A pak jsem se někdy v srpnu naštval a řekl si, že s tím strašákem budu bojovat, a registraci vyplnil a zaplatil, po té co jsem si našel supporta, kterým se stal můj bratr Karel.

Winterman vznikl velmi zajímavě, to si můžete přečíst na czxtri.com, a mě to právě pro to lákalo, to že část startovného jde na dětské kardiocentrum v Motole. Je to prostě triatlon, kde velkou složku tvoří dobročinnost, kde se rodí nová přatelství, vládne rodinná atmosféra... Je to triatlon, kde neexistují žádné občerstvovací stanice a tak je potřeba mít alespoň jednu osobu v roli supporta, která s vámi celý závod prožije. Je to triatlon, který začíná plaváním v totální tmě v Labi, kde už půlce října rozhodně není teplá voda. Je to triatlon, kde podstatnou část cyklistické trasy strávíte v kopcích, a je to také triatlon, kde v běhu běžíte posledních 11km do kopců na Ještěd.

Přípravu na studenou vodu jsem začal asi 4 měsíce předem, kdy jsem se několikrát týdně sprchoval studenou vodou, samozřejmě nedostatečné, ale alespoň něco. Dále jsem plánoval se chodit otužovat s jednou skupinou z KB5 gymu, která chodí do Vltavy, ale nakonec mi to ani jednou nevyšlo... Jednou jsem teda dvakrát skočil tak na 30s to rybníka, a ta studená voda mi úplně nechutnala.

Z pohledu tréninku zbylých částí to byla také velká bída. Od konce června, kdy jsem absolvoval Moraviamana, na který jsem celou triatlonovou přípravu směřoval, jsem trénoval málo. A po absolvování extremního ironmana ZELEZNAK.CZ 12dní po Moraviamanovi, jsem byl opravdu vyčerpaný a to hlavně psychicky. Do toho nějaké další starosti a povinnosti, nedostatek spánku, následoval strašnej průšvih na Slovakman, no a bylo z toho to, že celý červenec a srpen jsem toho opravdu moc neodtrénoval. V září už ale strašák Winterman začal klepat na dveře a já se tomu tréninku začal trochu věnovat.

Nakonec jsem teda byl jakžtakž připraven, rozhodně jsem ale neodtrénoval tolik kolik bych mohl, a ani tolik kolik jsem si plánoval. Plavání venku jsem nakonec stihnul pouze 2x. Vždy jsem naplaval 2km a cítil se v neoprenu Blueseventy HELIX dobře, rozhodně jsem necítil nějaký chlad či vymrzlost, ale na druhou stranu ta voda měla 17°C, ano dokonce i teploměr jsem si pořídil ;-). Samozřejmě jsem přesto používal neoprenovou čepici a neoprenové ponožky, pod které jsem si dával ještě jedny ponožky, nakonec jsem to zkoušel ještě vylepšovat třetí vrstvou - neboli normální ponožky, na to igelitové pytlíky a zalepit nad ponožkama izolepou ke kůži (aby se k ponožkám nedostala voda), no a na to neoprenové ponožky. Toť rada Petra Vabrouška k Wintermanu, která u mě ale úplně nefungovala, buď mi ten ikea pytlík prasknul a nebo tak stejně natekla voda, i když jsem to 3x zkoušel.

Týden před Wintermanem se pořádali různé zkušební pokusy plavání v Labi, právě pro takové strašpitly, kteří nevěděli do čeho jdou a chtěli by si to před závodem zkusit. Plánoval jsem tam jet, ale nakonec mi bylo tak divně po těle že jsem se na to vyprd. No na klidu mi to samozřejmě nepřidalo.

Nakonec jsme teda s bratrem dorazili do Děčína 13.10.2018 a zde si dopoledne vyzvedli věci na registraci a pak jsem šel na zkušební rozplavbu. Tam jsem zjistil, že ta voda je celkem v pohodě a to v prostoru cíle plavání, kde jsme to zkoušeli, měla díky přítoku Ploučnice prý 9-10 °C, nad přítokem kde se odehraje velká většina plaveckého úseku je teplota 12-13°C. Dále jsem zjistil, že ty pytlíky na ponožkách mi fakt asi nepomáhaji a ponožky pod nima jsou mokré, a pak také že bojovat s tímto proudem Labe je zbytečné, musíte se tomu prostě podat, prostě 4-5km/h se porazit nedá ;-) . Pak šup se ubytovat na Hotel Kocanda, kousíček od startu, kde pořadatel domluvil 30% slevu pro Winterman startující a odpoledne pak na rozpravu před závodem. Tento ročník byl plný změn na poslední chvíli - na start se z Děčína do Dobkovic nepluje na lodi, ale na start nás odvezou autobusy a pro vstup do řeky je tam pořadateli udělaná velká konstruckce. No a cíl není na Ještědu, ale na Ještěd se vyhrabeme po asi 400m skalnaté cestě a pak musíme dolů na parkoviště, kde je cílová brána.. Celou dobu tu na mě dýchala taková jiná atmosféra, už to že pořadatel uspořádává zkušební plavání, má naprosto zmáklou organizaci, domluví slevu na ubytování, skvěle zpracovaný manuál závodu, a taky to, že víte že v tom nejste úplně sami, protože máte sebou supporta, to všechno naznačovalo absolutní vyjímečnost tohoto závodu. Bylo také jasně vidět, že pořadatel ze zabývá reklamou, produkcí a podobnými věcmi, má tu svůj média team, který natáčí krátký vzkaz každého startujícího a ta videa jako upoutávky z minulých ročníků, ty jsou prostě naprosto luxusní.

Noc před závodem jsem toho moc nenaspal, sice jsem šel spát celkem brzo, okolo 20:30, ale to víte, musíte přemýšlet o různých věcech před závodem a usnout se hned nedá. Navíc plánujeme vstávat v 2:00 - 2:15 ráno, abychom se sbalili v hotelu a následně všechno přípravili v depu. No auto jsem měl fakt plné věcí, oproti standardnímu triatlonu, obě náhradní kola, lavor do depa, kam bychom  po plavání nalili ke studené vodě ještě horkou vodu, aby mi nohy trochu zozmrzli. Také jsou např. povinné světla na kolo, reflexní vesta atd. atd. No prostě krámů nevídaně.

START, PLAVÁNÍ

kolo zaparkováno

Ráno to teda všechno vypuklo, v depu jsme se snažili vykoumat v jakém oblečení to kolo pojedu, nakonec jsme to teda nějak zvolili, očekávaná teplota je 15-20°C, ale ráno bude zima hlavně okolo Labe, a pak mohu postupně ze sebe shazovat. Takže depo jsme okolo 4:00 měli jakžtakž připravené, v lavoru studenou vodu, vedle termosku s horkou vodou kterou tam nalejeme, vedle čaj s rumem v termosce a samozřejmě židličku abych se měl kam pohodlně posadit ;-)

depo připraveno...

Pak začala eskapáda s neoprenem. Takže nejdřív jsem se namazal téměř celej ALPA hřejivou emulzí, hodil si cykloponožky na nohy, kompresní lýtkové návleky, oblékl plavky a nahoru Moira termotriko s dlouhým rukávem, do pasu na sebe nasoukal neopren, přesně jak kázal pořadatel, a šup k autobusu který nás v 4:30 odveze na start plavání. U autobusu jsme ještě vyfasovali pouzdro na gumě (dá se okolo pasu) ve které je GPSka a blikátko, a dále další blikátko které dáme pod plaveckou čepici. A pak se vyrazilo směr Dobkovice, kde bude start plavání. Dorazili jsme tam před pátou ráno a já měl poslední šanci se vyprázdnit, což se my vždy před závodem dařilo, ale dnes ne, dnes to prostě nešlo i když jsem to zkoušel rozběhat. No nic, na klidu mi to nepřidalo, ale hraje nám tu krásně hudba, což celkem dodává na dobré náladě, i když je z mnoha lidí včetně mě vidět, jaký respekt z tohoto dne máme.

s bratrem před nástupem do autobusu, 
to napětí by se tu dalo krájet...

Pokračuju v oblékání. Nasoukal jsem na sebe neoprén. Pak IKEA pytlíky (které jsou celkem pevné) na nohy a nad cykloponožkama oblepit okolo lýtka páskou na obvazy, tak aby se k ponožkám nedostala voda. Mimochodem je dobré si ty lýtka oholit, jinak to trhání pásky by asi dost bolelo. Přes to jsem přendal kompresní lýtkové návleky. No a na to pak přišly neoprenové ponožky které se zastrčí pod neopren. S hřejivou emulzí to jsou čtyři vrstvy ochrany před chladem. To je až až. Neopren mam Helix, který by měl být do 12,5 stupňů, a jelikož ta voda má tuto teplotu, byl jsem celkem v klidu. Na hlavu jsem postupně dal neoprenovou čepici, pak svoji plaveckou čepici. Už ze zkušebních plaveckých tréninků jsem věděl, že nejvíc chladu cítím na čele, ale pokud si tu neoprenovou čepici napařím až k obočí těsně nad brýle, tak je to v pohodě. Další chlad je cítit na prstech rukou ale s tím nic neuděláte, rukavice nejsou povolené a popravdě nic tak hrozného to není.
Na to natahl plavecké brýle- mimochodem neměl jsem doporučované čiré ale polarizované Blueseventy Hydra Vision polarized, jiné ani nemám :-) a bylo to v pohodě, při pohledu do tmy to stmívalo minimálně. Na to už se jen navlékla povinná winterman plavecká čepice a pod ní se zezadu strčili blikátko aby jsme byli hezky vidět. Okolo pasu se pak dal gumový opasek s pouzdrem kde byla GPSka a další blikátko. Pak už jen povinné nalití vody z Labe pod neopren a můžeme jít na to. Sestupujeme po celkem masivním lešení a vysokých schodech na startovní plošinu asi metr nad hladinou Labe, která jde asi 8 metrů od břehu. Dopředu se nikomu nechce, já jsem asi ve třetí řadě...

Okolo 5:32 nám to odbouchli, trošku si zakřepčíme, to asi na kuráž, a pomalu skáčeme do vody. Proud nás má chytnout a hned odnést. Tak tam taky skočím, proud se nijak silný nezdá, no a snažím se rychle dostat od plošiny aby mi někdo neskočil na záda, bohužel já jsem na záda někomu trochu skočil, byl někde hrozně u dna a nevynořoval se a já seskok už nedokázal zastavit. Ale evidentně se mu nic nestalo. V první minutě se snažím trochu zorientovat, je tma jak v pytly a jediné co vidím jsou červená blikátka spoluplavců a obrysy břehů. Samozřejmě tepy jsou hodně nahoře, takže se dýchá rychle a plavat se moc nedá, takže nejdříve je nutno se trochu sklidnit a srovnat dýchání. Druhé co cítím je chlad na prstech na rukou ale jak rychlý dech tak chlad na prstech je po dvou minutách pryč. Snažím se teda začít nějak normálně plavat, nádech na každá dvě tempa, dýchání na tři tempa se moc nedaří. Technika je úplně v háji, jelikož pořád koukám kde jsou břehy, jestli někde nebliká zelené světlo, která označují bójky, do kterých bych nerad narazil, což nemusí být tak "těžké", jelikož rychlost je okolo až 10km/h (součet proudu Labe a rychlosti plavání), takže lehko se stane že bójku vidíte celkem daleko a za pár temp ji vidíte vedle sebe. Stále sleduju jestli jsem uprostřed řeky, kde by mohl být největší proud, a stále koukám kde jsou taky soupeři, protože se tu různě motáme a pleteme se jeden druhému. No, takže na soustředění se na techniku nebyl prostě čas, když už chvíli byl, tak jsem evidentně soupeřům uplavával, ale dlouho mi to soustředění nikdy nevydrželo. Do vody jsem skákal tak dvacátý či třicátý a pomalu se propracovávám dopředu, i když je mi jasné, že minutu dvě co tady získám v tom celkovém čase zas tolik znamenat nebude.

Plavání jde celkem dobře, a líbí se mi to, je to fakt zážitek, takhle v noci, v klidu si plavat a okolo sebe pozorovat jen pár blikajících světýlek a občas někde doprovod na kajacích. Plaveme plaveme, pocitově už celkem dlouho, a teprve až po dlouhé hodině a něco vidím první děčínský most, u toho třetího se pak z vody vylézá. Asi dvakrát tu hrabeme dno, ano někde tu je jen 30-50cm vody, takže rozhodnutí organizátorů nejet na start plavání lodí, ale startovat z plošiny, bylo za mě velmi správné, i když to pro ně znamenalo spoustu změn na poslední chvíli a další náklady na výstavbu lešení pro startovní plošinu. Už vidím třetí most a ještě přeplavávám posledního plavce, to snad abych nečekal ve frontě na výlez z vody :-))))). Pomalu to stáčím k pravému břehu, to že by tu na konci plavání, od přítoku Ploučnice měla být voda pouze 9°C ale nepociťuji. Už mě tahaji z vody dobrovolníci a předávají do rukou mého supporta - brášky Karla, který mě vede do depa. Jako trochu ty chodidla a prsty na rukou zmrzlé jsou, ale fakt minimálně.

Nakonec mi Garmin ukazuje plavání 9,1 km, v tempu 0:54min/100m, plavecký čas 1:19:20, průběžné 6té místo. S časem spokojen moc nejsem, ale když jsem zjistil že nejrychlejší plavec to dal pouze o 10minut rychleji, tak celkem spokojený jsem. Více soustředění se na techniku by ale ten čas ještě o 2-3 minutky jistě stáhlo.

KOLO

V depu to bylo trochu zmatečné, neměli jsme to vyzkoušené a bylo to znát. Sházeli jsme ze mě věci, ale rozházeli si je po celém depu i na věci, do kterých jsem se měl oblékat. Do lavoru jsme ke studené vodě nalili horkou a já si v tom koupal chodidla, ale úplně jsem to asi dělat nemusel, zbytečné zdržování. Pak jsem se snažil napít čaje s rumem, ale termoska měla spešl uzávěr a šlo to blbě. Pak jsme zase ještě ladili kolik si toho obleču. Nakonec jsem se teda nějak oblékl - cykloponožky, kompresní lýtkové návleky jsem měl už z plavání, cyklošortky, cyklonávleky na nohy, cyklotriko s krátkým rukávem, zateplené cyklotriko s dlouhým rukávem, zimní cyklorukavice a to je tak asi vše. K tomu teda pásek na startovní číslo, do kterého jsme přendali GPSku z pouzdra co jsem měl na plavání, pak ještě blikačku na ruku od pořadatele, helmu, zapnout světla na kole a mohl jsem vyrazit vstříc druhé disciplíně. Bylo z toho nakonec tragicky dlouhé depo - 0:09:50, které mě odsunulo snad na 20té místo.

Trať kola slibuje překrásné výhledy, ale myslím, že spíše budu závodit a moc se nepokochám. Od začátku jsem jel celkem svižně a fakt jsem byl celkem natěšenej. Chuť závodit tam byla, věděl jsem že můj kamarád Ota Kohl, se kterým se celkem špičkujeme a hodně se vzájemně provokujeme, je přede mnou pár minut, jelikož připlaval po mě ale má vychytané depo. No na kole mi to celkem letělo a prvních 40-50km jsem mocně dotahoval a probíjel se do první desítky. Ale abych začal cítit stehna už na 50tém km, to se mi ještě nestalo. I brácha, který mě jako support doprovází celý závod autem, docela zíral jak tam po té trase lítám. Ale prvních 50km bylo samozřejmě nejjednodušších a já cítil, že takto celé kolo nevydržím. trochu jsem zvolnil, přesto jsem se pořád posouval kupředu, až jsem se dostal na rozestup asi 35 sekund od Oty a byl jsem snad i na 6tém místě. Bohužel začalo foukat jak blázen a to není nic pro mě, takže průběh byl takový že do kopců jsem tam vždy dva tři soupeře předjel a z kopců jsem jel velmi velmi opatrně, takže ti sebevrazi okolo mě mě vždy rychle předjeli, takto se to opakovalo stále a stále. Někdy to foukalo tak mocně že po rovinách jsem jel i 15km/h, z kopce to samé. A ti blázni okolo mě v časovkářském posedu v hrazdě letěli třeba 40 km/h, nic pro mě. Pamatuji si pasáž, kdy foukal tak silný boční vítr že jsem musel kolo celkem dost naklonit proti větru jinak bych asi ležel na silnici. Ten vítr mi fakt nechutnal a otravoval mě, ale byli jsme na tom všichni podobně. Vítr měl místy i 50km/h a já bych tomu opravdu věřil.

Bratr průběžně zastavoval, a jako správný support mě občerstvoval, povzbuzoval a společně s přítelkyní Viki, která občas koukala na rozestupy od soupeřů, hlavně od Oty Kohla, mě informoval od rozestupech. Pamatuji si na to jak říká, máš ho 35 sekund před sebou a vypadá že má toho akorát tak dost... Bohužel blíže jsem se nedostal. Okolo 127mého kilometru, asi v Rumburku jsem blbě zabočil. Prostě jsem ve vesnici jel po hlavní silnici která se stáčela doprava, ale já měl jet na vedlejší která šla rovně. Moje blbost, nevím jestli tam byla značka pořadatelů, ale nikdo podobnou blbost, alespoň z mých kamarádů neudělal. Už po chvíli jsem tušil že jedu asi blbě, ale teprve asi po třech minutách jsem to otočil a jel zpět. Pořadatelé údajně po celé trase kola a běhu dali na ukazatele začátku a konce vesnice, sloupy osvětlení apod. okolo 1000 značek, to fakt mělo být dostačující. No takže ztráta asi 6-8 minut, bratr se začal vracet do Rumburka, protože viděl na online trackingu že jsem někde v lese ;-), no a u mě upadla motivace. Od 130tého km už mě to kolo prostě nebavilo, což se mi na ironmanu stává, nyní ještě umocněné tou zajížďkou, všude samej kopec a kopec a k tomu ten šílený vítr. Od 140tého jsem už počítal snad každý kilometr. Pak tu bylo snad 10km dlouhé stoupání a tam už mě to fakt hodně nebavilo, nohy mě neboleli ale byl jsem nějakej otrávenej. Navíc jak všude foukalo, tak člověk neměl ani pomalu čas se napít a najíst. Modlil jsem se aby po tomhle dlouhém stoupání už kopce nebyly, ale oni byly prakticky až do cíle kola... Přesto všechno jsem ztrátu umazával. Vím, že jednou mi bratr hlásil ztrátu 4 minuty na průběžně čtvrtého, ale to bylo ještě před tím mojím výletem mimo trasu... Tím, že mě občerstvoval bratr, mohl jsem si dovolit ten luxus pojídat banány, které jinak na kole při triatlonu nemám kam dát, občas enervit tyčinka, Agave9 gel, solná tableta, k pití pak voda a nebo voda s EREBOS drinkem, přírodním iontovým nápojem, který pili staří Sparťani, musím uznat že mě chutná mnohem víc nežli ionťáky. Celou cyklistiku jsem nakonec odjel ve stejném oblečení, v jakém jsem do ní nastupoval, včetně těch zimních cyklorukavic, prostě nebyl čas na to to shazovat, a 50km před koncem kola už to bylo zbytečné, navíc jak foukalo, tak se to celkem hodilo, být trochu navlečený.

Nakonec jsem teda do resortu Malevil, což bylo cílové místo cyklistiky dojel za 6:36:19, průměrné tempo 27,2 km/h. nastoupáno 2816m. Průběžně jsem byl v první desítce, nevím přesně.

Bratr už měl připravené depo, a já mu hlásím že jsem v háji. Boleli mě záda a krční páteř a z těch kopců dokonce i tricepsy, to jsem fakt neznal, úplná novinka pro mě. Z větru a té zajížďky jsem byl celkem otrávenej a asi jsem nebyl ani tolik najedenej a napitej kolik by bylo potřeba, v tom větru to ale nešlo. Celý jsem se převlíkal do bežeckého, takže v depu jsem strávil ostudných 0:06:29. Takže jsem se propadl někam k 10tému místu. A bylo hůř.... WC obsazené, od rána jsem se nevyprázdnil... To už bylo divné. Ale nakonec jsem na velkou stejně šel až druhý den...

pupkáč se připravuje k běhu... 
ten kompresní opasek prostě fakt nosit nemohu... ;-)

BĚH

Tak jsem se teda dal do běhu, no běhu... spíše takového cupitání. Po prvním kilometru ale nohy byly relativně v pohodě a říkali mi, že by to s během mohlo jít. Bohužel se ozval můj pravidelný problém a to bránice. V triatlonu téměř vždy po kole dostávám na běhu křeče do bránice, které pak určují na dlouhou dobu moje běžecké tempo. Takže po prvních 2km běhu jsem byl už na 12 té příčce... A nevypadalo to, že by se to mělo změnit, jakýkoliv pokus o zrychlení okamžitě znamenal bolest a stopku, takže jsem občas i šel. a takto to probíhalo prvních 15-20km. Většina trasy jde po silnici, občas přeběh louky nebo kousek lesem.

Pak jsem si vzpoměl na radu, ať zkusím běžet bez hrudního pásu, že mě to může svírat hrudník od pořádného nadechnutí a může způsobovat problém bránice. Tak jsem ho zahodil ale problém tu byl stále. Hluboké brániční dýchání do břicha nepomáhalo, tlak ruky pod žebro také ne. Každopádně po pár kilometrech ta bolest přeci jen ustoupila a já se mohl trochu rozběhnout.

Nejvyšší čas, jelikož bratr mi hlásil další dva soupeře co mě dobíhali. Ale už jsem toho taky začínal mít dost, nohy byly v pohodě ale celkově po těle už jsem nějakou únavu cítil, takže pití a jídlo jsem řešil už jen v chůzi. Přesto jsem mohl začít trochu běžet a tempo okolo 5:00 - 5:30 mi teď připadalo jako téměř kosmické, jako když po té trati letím. No když teď zpětně koukám na ty tempa, tak i v těch prvních 20ti km jsem toto tempo uměl vyvinout, i když jsem si myslel, že vůbec neběžím.

Pomalu jsem se začínal probíjet do TOP 10, což mě samozřejmě ještě více povzbudilo. Takže do 32hého km, kde byl checkpoint jsem dá se říci běžel. Pak se to začalo pomalu zvedat a od 34tého to už byl pěkný kopeček, tam už to začalo trochu bolet a tempo šlo samozřejmě do pryč. Začal jsem cítit únavu takže bratr mi už musel ty bidony i otvírat, protože už jsem přestal mít energii na to z těch bidonů pomalu pít tou malou dírkou. Dokonce jsem trochu začal cítit stehenní svaly, že jako už taky nejsou úplně ready. Začal jsem dotahovat osmého, toho jsem měl asi 20m před sebou, a sedmého který byl minutu přede mnou. Vypadalo to že hlavně ten osmý je celkem v krizi, ale pak jeho krize odezněla a on se celkem svižně do toho kopce rozběhl, jak jsem ho ztratil v těch zatáčkách z dohledu, nějak jsem ztratil motivaci. Ale vím že kdyby ten přede mnou byl můj kamarád Ota, tak se hecnu a nechám tam všechno, možná ;-). Bratr trpělivě po celý běh jezdí okolo mne, vždy zastaví auto, popoběhne ke mě, pak běží třeba 300m se mnou a snaží se do mě něco dostat, pak zase zpátky běh k autu, popojede o dva kilometry a tak se to stále opakuje. Vždy se mi ptá co má přinést na příště, ale na konci jen slyší že nevím a nebo nic, tak nosí skoro věechno po kapsách.

Na běhu jsem pil opět Erebos či vodu, jedl občas gel Agave9, banán a solné tablety. Na konci už nechuť ke všemu, jediné co jsem fakt celkem zvládal dobře byl ten EREBOS, ten mi fakt chutnal a dá se říci, že jsem se na to i těšil.

Přeběh pod Ještědem... Škoda že jsem ty úžasné výhledy 
v té únavě a šíleným vichru takto nevnímal...
Ale zpětně mi tahle fotka úplně uhranula....

tak, Ještěd za námi a nyní seběh dolů do cíle...

Dostávám se do finální části závodu, na parkovišti kilometr pod Ještědem, kde je také cíl závodu, brácha nechává auto a sbíhá pod lanovku, tam je šílenej krpál přímo pod vysílač Ještěd, a od této chvíle mě musí do cíle můj support doprovázet. Bratr nese sebou nějakej papír, nakonec z toho vyleze nápis - Tento borec má dnes narozeniny, udělal mi tím strašnou radost. Každopádně teď se musíme po čtyřech vyškrábat 400m nahoru po téhle kamenité stezce vhodné snad jen pro kamzíky, fouká tu dost slušnej vítr, nahoře pak kousek běh po cestičce a pak seběh dolů.


CÍL

Řveme po té silnici jak blázni, sprintujeme, pak se držíme  za ramena a vbíháme do cíle, brácha drží cedulku s nápisem a fakt si ty poslední kroky moc moc užíváme.

Nakonec teda absolvuji 43km běhu s převýšením 961m za 4:15:02, průměrné tempo 6:05 min/km.

Do cíle se dostáváme přesně v 18:00:00 v čase 12:27:00 je to za námi. Celkově to stačí na 9té místo z 82 startujících. V cíli pár fotek, jeden rozhovor o průběhu závodu a mých pocitech a jeden vtipný komentář pořadatele, že vypadám jako kdybych ten závod vůbec neabsolvoval. Na to jen odpovídám že půlku maratonu jsem ani nemohl kvůli křečím v bránici pořádně běžet, takže jsem tam hezky zregeneroval ;-), možná nadnesené ale do určité míry také pravda. 


a jsme v cíli...

výsledková listina

Z celkovým pořadím jsem celkem spokojený, ale s výkonem už tolik ne. Depa mohly být o 10 minut kratší, 6-8 minut jsem ztratil zajížďkou na kole, tak 5-10 minut jsem ztratil v první půlce maratonu díky potížím s bránicí, a o tom že bych mohl ještě na kole v závěrečné pasáži přidat kdybych neztratil motivaci, ani nemluvě. Celkem jsem teda měl reálně na to, dát to o 20-30 minut lepší čas a bojovat s časem pod 12 hodin. Mrzí mě to, a tak nemohu vyloučit že nebudu přemýšlet o ročníku 2019, budu budu, i když startovné je dosti vysoké.


ZÁVĚREM

Z Ještědu se přesouváme do resortu Malevil, kde je opět pro Wintermany domluvená 30 procent sleva na ubytování.

na resortu Malevil s dalšími účastníky a supporty ...

Navíc je tu na pondělí další program - brunch na celé dopoledne, ceremonie, společné focení a také odevzdávání GSPek a blikaček výměnou za krásná Winterman finisher trička a bundy. Supporti pak dostávají na památku support trička.

Wintermani a jejich supporti ;-)

Wintermani

Wintermani se supporty


Na závěrečné ceremonii se vyhlašují vítězové v mužské a ženské kategorii, ale především se tu odevzdává šek na 100 000 Kč, dětskému kardiocentru v Motole, což byl vlastně také první spouštěč proč mě tento závod na začátku tak uchvátil - když jsem četl příběh o tom za jakých okolností tento závod vznikl.

Chceme stmelit rodiny, partnery a přátele závodníků a umožnit jim sdílet důležité momenty, které budou silným vodítkem těžkých situací v jejich životech, které budou navždy silně ukotvené v srdcích všech Wintermanů.

Je to rovněž důvod, proč vítěz věnuje veškeré prize money na dobročinné účely do Dětského Kardio Centra Motol.

Přidáte se do rodiny Wintermana i Vy?

Prostě a jednoduše, jak říkají zakladatelé a pořadatelé. Není to o tom přijet na závod a hned po závodě odjet, ale o tom strávit spolu nějaký čas, vytvořit takovou velkou wintermanskou rodinu a navíc pomoci dobré věci.

Popravdě nechal ten závod ve mě velkou stopu. Ti dva lidi co to vymysleli a každý rok to pořádají, to dělají opravdu velmi velmi dobře, naprosto profesionálně a dle mého to mají zmáknuté do nejmenšího detailu. Stačí se podívat na videa, fotky a prostě hned dostáváte chuť být součástí této akce. A hlavně je vidět jak ten sport milují a dělají to pro lidi s láskou. Ano, to startovné je dosti vysoké, jenže když to pak vidíte na místě, tak je celkem jasné, že pokud se takovýto závod dělá pro pár desítek bláznů, tak je to odpovídající. To, že celý závod absolvujete se svým supportem a sdílíte ty strasti společně, to je další věc která byla pro mě nová a v nás obou to zanechalo opět hlubokou stopu, v bratrovi až takovou že začal mluvit o tom, že by někdy ten triatlon snad i zkusil. Navíc závod nemá široko daleko, pokud vůbec někde, obdoby - právě tím specifickým plaváním v noci v proudu řeky.

Prostě krásná myšlenka a bravurní realizace od pořadatelů!

Tento příspěvek je asi o dost delší, ale to proto že jednak to ve mě nechalo celá ta atmosféra závodu velký dojem, a také proto že já sám jsem se tohoto závodu 2 roky bál, i když mě to strašně lákalo. A člověk se bojí neznámých věcí, když neví do čeho přesně jde. Proto jsem se snažil sepsat toto do velkých detailů, aby člověk který o tomto závodu přemýšlí, dostal dobrou představu o možném průběhu a co vše je potřeba.

S klidným svědomím mohu říci, že toho plavání není třeba se bát, opravdu. Neopren je povinný a myslím že prakticky jakýkoliv neopren dostačuje, pokud samozřejmě ta teplota vody nebude klesat někam pod 10°C, pak už nevím co to bude s člověkem dělat. Samozřejmě závod je těžký svým kopcovitým profilem. Měli jsme sice celkem teplo, takže o nějakém zimním počasí se nedalo mluvit, ale ten vítr byl opravdu drsný, takže tentokrát se ten závod mohl jmenovat Windman ;-) a myslím že do kolonky extrémní ho můžeme směle zařadit. Mimochodem na Ještědu do pak začalo foukat 110km/h a závod se v nočních hodinách musel dokonce zkracovat kvůli bezpečnosti.

Závěrem poděkování dvěma lidem - bráškovi Karlovi za vynikající support, a pak Viki za hlídání bráchovi dcerky, bez těchto dvou bych se této bláznivosti zůčastnit nemohl.

a doma jsem vyfasoval dort ;-)

a pak hádanku 
= startovné na Challenge Prague 2019 ;-)


A zde ještě odkaz na krátký článek o Winterman 2018 - https://www.triatlony.com/clanek/13877-rekordniho-wintermana-letos-potrapilo-sucho-a-vichrice

... prostě a jednoduše, toto je závod, který ve vás zanechá hluboké vzpomínky ...

neděle 19. srpna 2018

18.8.2018 - 19.8.2018 - 10 Lužických sedmistovek - 8.ročník

Akce : 10 Lužických sedmistovek
Kategorie : 2 etapový ultramaraton
Kdy : 18.8.2018 8:00, 19.8.2018 7:00
Kde : Sloup v Čechách, Prázdninový dům Sloup, Lužické hory
Trasa : 1. etapa 66 km s převýšením 1995m, 2. etapa 43 km s převýšením 1148m
Web : http://www.10luzickychsedmistovek.cz
Výsledky : https://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-8-rocnik/
Foto :
Garmin aktivita : 1. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/2942692675 , 2. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/2944868325

... budu se opakovat, ale prostě víkendový balzám na duši, 
víkend s úžasnými lidmi s láskou k běhu...


Na této akci jsem byl poprvé před rokem, takže opakovat nějaké obecné informace nebudu, to je možno si přečíst zde - https://kolpek.blogspot.com/2017/08/1982017-2082017-10-luzickych-sedmistovek.html

V rámci přípravy jsem si týden před touto akcí dal 36km běh v sobotu a  a v neděli maraton Českým rájem a ono to celkem šlo, vypadalo to že regenerační postupy mám celkem zvládnuté.

Spoustu lidí jsem tu znal z minulého ročníku a ty co jsem neznal jsem poznal během pátku, soboty či neděle při společném ubytování, závodu či vysedávání na zahrádce ;-) Byl jsem zvědavej jako dopadnu, cíl byl určitě zkusit zlepšení o 30 minut a zlepšit i celkové desáté místo. Ale jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl jestli budu moci jet, dával jsem si dosti do těla při úterních a středečních trénincích, prostě vyladěněj jsem na tuto šílenost určitě nebyl. Je to krásný závod, ale opravdu těžký.

18.8.2018 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m

Celkem jsem se dobře vyspal, ale abych se probral, dal jsem si studenou sprchu, ta probere bezpečně ;-) Vzal jsem si sebou troje boty a neuměl jsem rozhodnout v jakých půjdu. Nakonec jsem zvolil INOV 8 Trail Talon a vložky na míru, šel jsem v nich před rokem B7, od té doby jsem je ale neměl na noze. Ale jsou o půl čísla větši než mé ostatní boty, takže se celkem hodí na takovéto delší běhání. Laboroval jsem jestli si nevezmu silniční, bylo hezky sucho ale jsem rád že jsem to neudělal, na tom štěrku a kamení by to bylo nic moc. Druhou dobrou věc co jsem udělal bylo že jsem si vzal kromě kompresních podkolenek i kompresní stehenní návleky.


START 1 etapy. Je 8:00 jako obvykle v Sloupu v Čechách a okolo 50ti lidí se vydalo na trať -  na zteč lužických 700 metrových vrcholů.


zábava začíná...

Vyběhl jsem poklidně, ale přesto jsem měl tepy hrozně vysoko, okolo 155 tepů - aerobní práh, nutno podotknout že to ale bylo pořád trochu do kopce. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km, ani mi to nepřišlo a třetina trati za mnou, kartičku procvaknout kleštěma a letí se dolů. Nohy jsou naprosto v klidu, držím se někde okolo osmého místa. Tak jsem to trochu rozbalil a letěl pár kilometrů okolo 4:30.

po 3,5 hodinách sobotního běhu, pohoda veliká

Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), byl drsnější, pěknej krpál po asfaltce kterej fakt běžet neumím. No a pak jsme pokračovali - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Tentokrát jsem se moc nekochal, nebyl na to čas. Chtěl jsem průměrné tempo na celou etapu mít okolo 6:00. Po 30ti km jsem začal cítit nožky, po 40ti km ještě více. Ale nejotravnější to bylo cestou z LUŽe do Krompachu, tam se běží po asfaltu asi 3km, v serpentýnách, nekonečné. Navíc už bylo hezky teplo, asi okolo 28°C, o dost tepleji než před rokem, to bylo asi 20°C. Do Krompachu jsem doběhl celkem unavenej, ale posunul jsem se na páté místo. Prakticky celou trasu od 20tého km až do Krompachu jsem běžel sám.

V Krompachu poslední občerstvení a odchod na zteč s posledním vrcholem. Nohy byly v těch kopcích zatím celkem v pohodě, ale tenhle kopec je fakt ošklivej. Nejříve z Krompachu do kopečku po asfaltce, pak lesem do kopce, tam už jsem to šel, a na konec krpál po kamení až nahoru -  -  HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, na vrcholu mě dohnal klučina za mnou, a po kamení dolů jsme chytli třetího v pořadí. Do cíle asi 4km z kopce maximálně, a mě začali chytat křeše do lýtek, to se mi v závodě ještě nestalo, naštěstí to byl jen náznak, drobné protažení, zvolnit na chvíli běh a pak bylo vše v poho. 62km v nohách ale tu možnost doběhnout alespoň první etapu na třetím místě jsem si nechtěl nechat ujít, i když takticky to nebylo správné rozhodnutí, před zitřejší etapou. Prostě jsem to napálil a poslední kilometr běžel z kopce v tempu okolo 4:00, po těch 65km to byla pro mě ukrutná rychlosti. Do cíle jsem teda doběhl asi půl minuty minutu náskokem na čtvrtého a pátého, ale měl jsem dost. Nebyl jsem schopen ani stát a chodit mi taky nešlo.

CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:34:28, průměrné tempo 6:11min/km (plán byl ale 6:00 ;-) ). Průběžné třetí místo. Ale hlavně zlepšení přesně o 20 minut oproti loňsku, navíc v mnohem větším teplu, možná to trápení na Slovakmanu, kde bylo 35°C přeci jen k něčemu bylo. Z třetího místa jsem měl velkou radost, ale tušil jsem že tohle udržet zítra po druhé etapě nejde.

Pak převoz do Sloupu na ubytovnu a rychle zahájit regeneraci. Chtěl jsem si trochu zchrupnout ale nějak to nešlo. No tak nic no, bohužel v noci se tam strašně chrápalo, takže jsem ani v noci toho moc nenaspal. Bál jsem se jak budu po tom finiši ráno vypadat, ale nad očekávání to nebylo tak špatný.


19.8.2018 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m

Ráno to bylo takové unavené, spal jsem asi 4 hodiny a to možná přeháním. Ráno studená sprcha mě trochu probrala. Ve vybavení jsem nic nezměnil, kromě toho že jsem si nevzal tepák. Jednak jsem se nechtěl dívat na ty šílený tepy, který mi včera i při chůzi šli snad na 170 tepů, a jednak mám pocit že mi to také zhoršuje dýchání, protože mi to stahuje hrudník.

START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm a start i cíl je ve Sloupu přímo pred ubytovnou.

nedělní start byl snad ještě radostnější než ten sobotní ;-)

Vyběhl jsem svižněji a držel jsem se hned za klučinou co včera doběhl čtvrtý. Moc jsem tomu nevěřil, že bych mohl udržet třetí místo, trochu sem věřil že čtvrté bych udržet mohl, ale pátý v průběžném pořadí utekl hned po startu a čtvrtého jsem se držel, ale vypadal velmi svěže, navíc včera když běžel lesem na poslední vrchol, kde já jsem šel a měl jsem dost, to mi sebevědomí nepřidalo. No nic uvidíme.

Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Nohy vlastně neboleli vůbec, trochu stehna teda, hlavně to levé ale celkem v pohodě, bolest byla od začátku stále konstantní a malá ;-)

A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, jsou tam hezké krpály po asfaltce, ale celé jsem je běžel. Již dávno před vrcholem jsem se osvobodil a běžel sám, v dáli před sebou vidím třetího v pořadí. Opět se opakuje historie - do kopce i při mých 77kg získávám, z kopců ztracím.
Pokračujeme a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Po tomto vrcholu po asi 5km stíhací jízdě dobíhám druhého a třetího a držím se jich jak vosa.

A takto pěkně za sebou běžíme až na MALÝ BUK(712m), v seběhu mi Ruda a hlavně Petr Ferejt utekli. Rudu jsem doběhl a pak i předběhl, ale Petr, toho už jsem nedoběhl. Stejně jako včera po předposledním vrcholu, tak i dnes si říkám že to bylo nějaké rychlé jak to uteklo, jestli to není až škoda. Včera se mi při výšlapu na poslední vrchol hezky klepali nohy, teď ale nic takového nepociťuji.

V duchu si, stejně jako včera říkám, že je trochu škoda že už to bude končit a že to je letos nějaké rychlé, že to mnohem rychleji uteklo než loni.

A máme tu velké finále - KLÍČ(759m), to je opravdu dlouhý výstup, ale stejně jako celou dnešní etapu, kopce se snažím běhat, pouze ty finální prudké pasáže chodím, narozdíl od minulého roku, kdy jsem kopce chodil skoro všechny. Tentokrát se ale pořád cítím plný sil, v duchu si připravuji stíhací běh po rovince do Nového Boru a Sloupu na druhého Petra, i když v celkovém pořadí to nic neřeší. Ale nejdřív se musím vyškrábat na KLÍČ. Opět to celkem jde, místama i popobíhám a myslím že jsem se tam dostal celkem rychle.


zlatý hřeb - stoupání na KLÍČ

tak jako na každém vrcholu - je nutno kleštičkama označit ú
spěšný výstup na kartičku kterou nesete sebou


Měl jsem naspěch a nahoře jsem se ani nestihl ani pokochat nádherným výhledem. Jen jsem prohodil pár slov s Jardou Urbanem, který bohužel kvůlu zranění tento rok běžet nemohl. Povzbudí mě slovy, že až seknu s triatlonem a budu se věnovat pouze běhu, že to ostatní můžou zabalit, hahaaa. Pravda to samozřejmě není, je to jen jeho skromnost, ale radost mi to udělalo. Sbíhám dolů ale v těch sebězích ty nohy už bolí, pak probíhám po trailové stezce, kde se moc rychle běžet nedá. Pak se to konečně trochu narovnalo a já to rozběhl, za dva dny 100km v nohách s převýšením přes 3000m a já si to mastím v tempu 4:20, měl jsem z toho fakt radost a říkal si že bych toho Petra Ferejta ještě stahnout kousek mohl. Dobíhám do Nového Boru, na šipky nekoukám a tak jsem nezabočil, tak jsem se raději vrátil, aby tam třeba nebyla občerstvovačka s kontrolou a tím ztratil možná minutu. Pak jsem se sice snažil ještě o nějaké tempo ale dostal jsem se na předposledním kilometru na 4:19, docela slušné, poslední půl kilometr pak ještě v tempu 3:57, to poteší na 110km ;-)

Vbíhám do cíle, Hunča řve ať makám a já sprintuju, jsem v cíli a štastný, třetí místo v téhle ultrašílenosti, obklopem reprezentanty ČR v ultra, to je prostě pro mě bomba.

CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:05:52, průměrné tempo 5:46 min/km, jako třetí v této etapě. Zlepšení o 9 minut oproti loňsku.

Je to taaaaam! Jsem fakt šťastnej. Celkový čas je 10hodin 40min 20sekund, a já udržel celkově třetí místo.


výsledková listina...

Je to tam!

Nožičky jsou v cíli celkem v pohodě, vypadají lépe než včera. Možná z té euforie. Lidi pokyvujou a blahopřejí k dobrému výkonu a i dokonce já jsem s tím co jsem tady za ty dva dny předvedl se sebou spokojen. No ale za chvíli už to tuhne a já tam chodím jako invalida, zítra to asi bude peklo...

Opět jako v pátek a sobotu se odebíráme na zahrádku a příjemně poklábosíme. Prostě opravdu krásný víkend se super lidičkama.

No a pak následovalo vyhlášení. Každý je vyhlašován a dostává osobně diplom, další kouzelná věc na této akci, a každý je také odměněn velkým potleskem, protože každý kdo toto dokončí je opravdový borec.

No a pak jsem si samozřejmě vychutnal svůj velký okamžik, první bednu v ULTRA závodě, navíc po boku Petra Ferejta, ale hlavně borce největšího - Radka Brunnera, který to zas o velký kus vyhrál. Minulý rok jsem byl strašně rád za fotku s ním, teďka stojím vedle něho na stupních vítězů, kdo by tohle řekl.

že budu někdy na stupních vítězů stát vedle Radka Brunnera? 
I takováto pohádka může být pravdivá...


ZÁVĚREM
Asi se budu opakovat, ale toto je opravdu vyjímečná akce. Ty lidi co to pořádají - Petr Solnička a Martin Hunčovský, ten závod dělají pro pár desítek lidí. Samozřejmě to celé dělají zadarmo a ve svém volném čase a tráví s tím desítky či spíše stovky hodin po celý rok, o té spoustě dalších lidí hlavně z jejich rodin a kamarádů ani nemluvě. Výsledkem je ale opravdu ojedinělá akce. Navíc tím že všichni bydlí ve stejném baráku a jsou tu od pátku do neděle spolu, se opravdu poznají. To je prostě tak, když se něco dělá s láskou a to tito pánové opravdu dělají na 100%, navíc k tomu mají s ultra mnohaleté zkušenosti a dělaji to jen a jen pro nás, pro lidi kteří sdílejí stejnou lásku k běhu jako oni ;-)

Závěrečné foto účastníků

Opravdu, pokud si chcete zaběhnout něco krásného, vyrazte sem. Můžete běžet jen jednu etapu a litovat nebudete. Čím težší závod je, tím silnější prožitek a krásnější vzpomínky. 

Já si kromě úžasných zážitků odnáším to, že musím udělat něco se svou nadváhou, která mě dosti limituje a také že bych se měl kromě běhu do kopce, naučit běhat z kopce :-)))))

... tak za rok snad na viděnou na startu ...

neděle 12. srpna 2018

12.8.2018 - Maraton Českým rájem - 8. ročník

Akce : Maraton Českým rájem
Kategorie : maraton
Kdy : 12.8.2018 9:00
Kde : Prachov, Muzeum přírody Český ráj
Trasa : 43km (o něco delší něž maraton), převýšení 715 metrů
Web : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Výsledky : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2926398274


aneb jaké je běžet kopcovitý maraton den po dvoufázovém běžeckém tréninku 26km + 10km



Na tento maraton jsem se nahodou dostal před rokem a včera odpoledne, po terénním 26km běhu, kdy jsem se úplně neflákal, jsem zjistil že se to tento víkend a začal o tom trochu přemýšlet, jelikož to vypadalo, že čas na to bude...  O všem podstatném jsem psal již zde - http://kolpek.blogspot.com/2017/08/1382017-maraton-ceskym-rajem-7-rocnik.html , a jelikož se za ten rok na trase ani organizaci nic nezměnilo, nebudu se opakovat ;-)

Ještě ráno když jsem vstal, tak jsem zkoušel doma po chodbě klusat, jestli jako svalová bolest je velká nebo malá, asi sem hledal výmluvu proč si nejít znova lehnout do postele, každopádně v 6:15 jsem nakonec usoudil že nejsem měkkej a pojedu to zkusit... Třeba to půjde, navíc velmi dobrá simulace běhu v únavě, podobná jako na např. dvouetapovém závodě 10 Lužických sedmistovek, i když tam je to samozřejmě ještě o dost jiný level...

Před startem jsme samozřejmě dostali jasný rozkaz, abychom se hlavně kochali, a je pravda že tentokrát jsem to i občas stíhal.

START, tak ten nám odpočítali přesně v 9:04 a 59 sportovců vyrazilo. Nehraje se tu na žádné chipy, prostě máte startovní číslo a to je asi tak vše. Začal jsem opravdu zvolna a byl jsem někde okolo 10tého místa. Běželo se mi celkem dobře, do 15tého kilometru jsem necítil prakticky žádnou únavu a to i když ty kopce tam byly velmi slušné. Bylo určitě o pár stupňů méně než před rokem, tak 25°C, takže to celkem šlo.

Přední skupinka asi 6ti lidí vyrazila opravdu velmi velmi svižně. Až jsem si říkal že to opravdu dost přepálili, ale nakonec se ukázalo že asi ne. Trasa je opravdu krásná, něco přes polovinu jde po silnici a zbytek po zpěvněných cestách či pěšinkách. Ale předběhla mě ženská, a to celkem brzo, možná na 10tém km nebo dříve, ale já zůstával v klidu, každopádně pár km jsem ji ještě občas viděl ale pak zmizela nadobro. Myslel jsem si že ji doběhnu, ale to se nekonalo...

Ten běh uprostřed Hrubaskalska je opravdu nádherný, ale zase přejel jsem sem běhat, takže kochání bylo jen občas. Od 15tého km jsem trošičku únavu začal cítit, naštěstí na prvních 20km je většina nastoupaných km z celého maratonu, a tak nastupující únava přišla až po těch nejhorších kopcích.

No únava byla čím dál tím větší, a jelikož jsem od 25tého km začal tušit že ty lidi přede mnou už asi nedohoním, tak jsem nešel úplně do krve, to stejně moc neumím. Od 25tého km jsem cítil nohy jěště víc, naštěstí jsem asi dobře zvolil kompresy jak lýtek tak stehen. Takže nohy toho začali mít dost, ale drželi a nebyli úplně na kaši. Tempo stále klesalo a někde okolo 30-35tého km na občerstovačce zjišťuji že na prvního mám ztrátu asi 18minut. Tak jsem si řekl, že to nebudu hrotit a budu se kochat, jak pan pořadatel kázal ;-)

Na 35tém km už toho mám celkem dost, přesto se občas na rovině vyšponuju k tempu okolo 4:20, ale jen na chvíli, pak vždy přijde mírnej kopeček a jde to rapidně dolů. Celou dobu se držím někde okolo 9tého místa. Trochu se kochám, ale bohužel někde okolo 39tého a 40tého km dobíhám a pak předbíhám 2 lidi, tak to mě trochu vyšponovalo k výkonu...

Po 42km, někde u Lepařova památníku, kde se startovalo, dobíhám dalšího človíčka, ten si mě ale všiml a i když posledních 700m je téměř pouze do kopce, tak on nasadil tempo a já to nějak nebyl schopen akceptovat. Asi jsem se úplně neuměl hecnout, a taky posledních 2km, mi to v terénu na štěrku a do kopců už opravdu nechutnalo, takže prostě nakonec dobíhám na sedmém místě, se ztrátou asi 16 sekund na šestého. Jedna ženská mě předběhla, náskok asi 3 minuty.



Nakonec teda dobíhám do cíle u muzea přírody Českého ráje na sedmém místě, v čase 3:32:38. Hodinky ukazují 42,71km a 716 nastoupaných metrů. Užil jsem si to i když poslední 3km jsem už teda byl na kaši a neběželo to. Minulý rok jsem to běžel o pět a půl minuty rychleji, okolo 3:27:06, které stačilo na druhé místo. Kluci z loňského prvního a třetího místa skončili někde za mnou. Každopádně čas vítěte okolo 3:04 je opravdu vynikající výkon a ani druhý čas 3:09 a asi ani třetí 3:14 byl pro mě nedostižitelný i kdybych přijel v top formě.

I když "zhoršení" o 5,5 minuty, jsem s výsledkem spokojen, jelikož v takto velké únavě po těžkých trénincích v posledních 5ti dnech a pak vlítnout na takovýto kopcovitý maraton, je pro mě úspěch.

Opět po skončení závodu dostanu opravdu každý kdo dokončil, diplom a keramickou medaily.



Organizátorům velký dík za tuto překrásnou akci. Trať opravdu skvěle značená a i když člověk neměl mapu a běžel to poprvé, tak jsem neměl žádný problém. Navíc fakt příjemná atmosféra.


mapa maratonu

mapa maratonu a profil trati

A vy tohle berte jako pozvánku na příští ročník, opravdu to stojí za to a i v propozicích se píše o tom, že to je takový kochací maraton a je to pravda!

sobota 4. srpna 2018

4.8.2018 - Slovakman 2018 - Mistrovství SR v dlouhém triatlonu

Akce : Slovakman 2018 - Mistrovství SR v dlouhém triatlonu
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 4.8.2018 7:00
Kde : Loděnice, Piešťany
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (rovina), 42,2 km běh (rovina)
Web : http://www.slovakman.sk
Výsledky : https://sportsoft.cz/cs/zavod/results/2617?rid=2978&eventid=1&genderid=1
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2909056337

... aneb můj nejostudnější triatlonový závod

ÚVODEM

Slovakman, nejznámější slovenský triatlonový závod, konaný v Piešťanech, říká se o něm Slovenské peklo nebo Slovenská Havaj. Je tam totiž většinou hezké horko a na kole dosti fouká.

Nejel jsem tam rozhodně v nejlepším rozpoložení, a chtěl jsem účast zrušit, pokud by šel odbookovat hotel a být to jen na mě. Po Moraviamanovi a 12dní poté velmi těžkém železňákovi, jsem se 14 dní potýkal s únavou a nechutenstvím k tréninku, pak jsem zase na trénink neměl čas, ostatně celý měsíc jsem se snad ani jednou pořádně nevyspak a životospráva byla naprosto katastrofální. Váha se také posunula za měsíc od 75kg k 78kg. Prostě opravdu špatné po všech stránkách...

Loděnice Piešťany

START, PLAVÁNÍ


i náš miláček Millie se poprvé podílel na fandění 
na mém závodě, toho času se ale ještě čekalo na start ;-)


Startuje se v Loděnicích a plave se ve Váhu, přijemná teplota vody. A tak nám to v 7:00 odbouchli. Nebyla to tu taková tlačenice a tak se od začátku člověk nemusel s nikým mlátit, 


celkem poklidný start plavání, 
přeci jen pouze okolo 200 startujících



Plavou se tři okruhy s výběh na břeh. Plavalo se mi v celku dobře i když jsem cítil že tam chybí taková ta lehkost, ale šlo to. Občas jsem se snažil i za někým pověsit, ale buď ja nebo on jsme plavali křivě, takže jsem zjistil že stejně bude lepší sledovat bojku a plavat pokud možno rovně k ní.

Výběh a vběh při plavání

Vyplaval jsem oficiálně za 0:57:58, tempo 1:39/100m . podle hodinek to mělo pouze 3500m, průběžné 21ní místo, velká spokojenost i když tu techniku jsem tam pořád hledal marně. Prostě když sleduju soupeře, neumím se u toho na techniku soustředit.

Depo nic moc, trochu chaoticky jsem měl v tašve připravené věci na kolo, hlavně helma se mi tam motala, příětě si ji dám na kolo....


klídek pohoda před kolem v depu...


KOLO


Jede se šest okruhů, takže to bude velká nuda, navíc každé kolo se jede po stejné silnici tam i zpět. Na kole jsem nebyl od železňáka, možná 2x jsem byl na cyklotrenažéru, takže jsem vůbec nevěděl jak toto dopadne. Každopádně jsem to rozjel na 36km/h průměr. Šlo to, ale pouze prvních 30km, druhých jsem to ještě jakžtakž držel a ve třetím už to šlo dolu. Ve čtvrtém mě to přetávalo bavit, horko bylo už přes 30°C tipuju a foukal celkem vítr, ale zdaleka ne tak velký jako na Moraviamanovi. Navíc trať byla absolutní rovina. Přesto se průměrná rychlost stále a stále propadala. Ve čtvrtém kole jsem si žačal snad poprvé v životě vážně říkat že odstoupím a vykašlu se na to, že z tohoto nic dobrého nemůže vylezt.

cyklo etuda, toho času někde na konci 
druhého kola, ještě v dobrém rozpoložení


Začala mě předjíždět pousta soupeřů a to se mi na kole poslední dobou fakt nestává. Nejdříve jsem si říkal že jsem asi plaval až moc dobře, a proto mě předjíždí lepší cyklisti. No ale pak mě začali předjíždět lidi na silničních kolech podobných jako mam já, a na takovouto situaci si nepamatuji. Od 120tého km to bylo hrozné. Bylo to frustrující ale prostě to nejelo a nechtěl jsem to úplně hrotit přes sílu. Každopádně jsem měl pořad před sebou - vzdáš jednou a budeš vzdávat pořad, takže nakonec jsem začal i paté kolo a pak už s velkou nechutí absolvoval i šesté kolo, kde jsem se propadal s rychlostí i pod 30km/h. Prostě strašně.


180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 33,4 km/h, v čase  5:24:15, 50tý cyklistický čas, propadám se po cyklistice na 42hé místo.


konečně je kolo za mnou


Depo bylo celkem v pohodě. Věděl jsem, že to dneska nebude hezkej výsledek, takže pěkně v klidu a v pohodě, žádný spěch.

BĚH


Běží se šest kol z Loděnice okolo Váhu do městského parku a zpět. V každém kole 4x občerstvovačka. Jak jsem vyběhl, tak jsem věděl že běh taky nebude žádná sláva, ale už dlouho na kole jsem se těšil až sesednu a půjdu běžet... Vyběhl jsem v tempu asi 5:40min/km a tak nějak jsem to držel. Věděl jsem že na hezký čas to nebude. Ale spousty času jsem trávil na občerstvovačkách, houba za krk, druhou na sebe vylít, k tomu 3 dcl vody či coly do sebe. Takže pocitově jsem i v tom 33°C horku byl celkem v pohodě. Ale nohy těm se prostě nechtělo, i když nic takového jako křeče jsem nepociťoval. No tak jsem prostě běžel, viki s rodičema mi fandili a to mě trochu drželo na trati. První dva okruhy celkem v pohodě, třetí ještě taky ušel, ale pak už mě to fakt nebavilo.



Někdy po konci čtvrtého okruhu myslím, jsem opět přemýšlel o tom že to ukončím. Pořád jsem si říkal jestli v cíli dostaneme něco hezkého, taky jsem si opakoval vzdáš jednou a budeš vzdávat pořád. Ale pak byly možná zásadnější argumenty - ti co sem přijeli se mnou, navíc jsem viděl ty lidi okolo mě jak trpá a trpět budou, třeba i 14 hodin a také déle, a chtějí dokončit. A já? Protože se mi nechce, protože se mi nedaří, protože jsem žral těch pár týdnů před závodem jako prase, netrénoval, nespal, tak mam vzdát? A proč? Že už mám trochu vyšší ambice? Tak to ne, prostě jsem šel dál. Ve čtvrtém kole mě ale přesto potkalo něco co neznám, Asi v polovině kole, cítil jsem zase trochu bolest pod žebry, tak jsem kousek šel, pak sem se chtěl rozběhnout ale po pár metrech jsem zase šel, a takto jsem ušel snad 2km, prostě to nechutenství bylo velké, do teďka to nechápu. 20 minut jsem ztratil na občerstvovačkách, kde jsem opravdu nechvátal a dokonce si tam s nima povídal, dalších 10 minut pak touto chůzí, ostudné!


dokončuji třetí kolo, běží to pomalu ale zatím běží...

Po dokončení čtvrtého kola jsem věděl že to chci už nějak doklepat a že tu ostudnou chůzi už nebudu opakovat, pokud to nebude vyložené nutné. Tak jsem si tak pomalu cupital, ani nevím proč tak pomalu, prostě to nějak nešlo. V půlce šestého kola jsem si pak musel ještě odskočit na velkou a poslední asi 2km jsem trochu přidal na tempu, i když mě nějak bolelo někde u pravého boku. Stravování hrozné - nacpal jsem do sebe za celý běh 3 gely, i když jsem jich měl 5, plus na konec 1x Enervit Enervitene koncentrát, ten je dosti tekutý a ten jsem pozřel s mnohem menší nechutí. No prostě jsem cítil že té energie přijímám málo ale snažil se to alespoň trochu doplňovat colou.


CÍL

Jsem v cíli, dobíhám nakonec v maratonském čase, 4:19:05, tempo 6:15min/km, 57mý běžecký čas. 


tak jsem to teda nějak dokončil, ale radost vlastně nulová,
hlavně že to je za mnou...


Celkově to je čas 10:49:06, celkově 47mé místo (189 startujícíh), v kategorii M40-45 je to 12té místo (37 startujících). No co k tomu dodat, ostudný čas především a po vítezství ve věkové kategorii na Moraviamanovi před měsícem, i velký propad v umístění. Kdybych tu zajel o 10minut horší čas než na Moravě, tak jsem stejně mohl bojovat o první místo, a trať cyklistiky je tu mnohem lehčí, jelikož je to totální rovina. I čas o 23 minut horší by stačil na bednu.

statistika mého postupu z závodě :-(


výsledková listina M40-44

Někdy možná potřebuje člověk dostat facku, aby se trochu srovnal :-)

ZÁVĚREM

No i negativní zkušenost je zkušenost a myslím že mi to prospěje, že si člověk uvědomí že ne vždy se musí dařit. Je jasné že těch důvodů neúspěchu byla spousta - přibral jsem asi 3kg, měsíc netrénoval - nejdříve odpočinek a únava po dvou ironmanech, pak zase nechuť k tréninku a nakonec naprostý nedostatek času na trénink, dalším důvodem je také špatná životospráva a fakt za poslední měsíc jsem se ani jednou nevyspal, někdy to byly také jen 2 hodiny denně. No prostě všechno špatně a příště budu vědět že po takovéto přípravě nemá cenu startovat. Jediné co mě může, ale jen kousek omluvit, je to že bylo fakt pekelné horko, které moc nemusím, a také to že na těch rovinách přeci jen lidé na triatlonových speciálech měli trochu výhodu, ale i lidi na silničkách mě předjížděli...

Pár slov k organizaci a závodu. Komentoval to myslím přímo jeden z ředitelů závodu a byl fakt hodně vtipnej. zázemí závodu v pohodě. Trochu mě vadilo že na trati kromě jedné křižovatky nebyl nikde žádný pořadatel, ale kromě jednoho traktoru který nám tam vjel, to vlastně ani nevadilo. Na běhu také žádný organizátor, ale kromě prvního kola kdy jsem si pár metrů zaběhl, jelikož jsem běžel podle toho přede mnou, to bylo v pohodě. Nebýt toho vedra a taky možná o kousek méně toho větru, tak je tento rovinatý profil jako stvořený pro osobní rekordy. Tím větší ostuda jak pomalu jsem na kole jel a jak pomalu jsem na běhu běžel.


hezká a netradiční medaile


Jak jsem řekl, za tento výkon se opravdu upřímně stydím...

pátek 6. července 2018

5.7.2018 - ZELEZNAK.CZ - aneb maturita triatleta

Akce : ZELEZNAK.CZ
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 5.7.2018 7:00
Kde : Loučovice u vodní nádrže Lipno
Trasa : 4,1km plavání, 180 km kolo (převýšení 2500 m), 42,2 km běh (převýšení 700 m)
Web : http://zeleznak.cz/
Výsledky : http://live.results.cz/livepro.php?event=201837zeleznak
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2828748801

ZELEZNAK.CZ - Zpět ke kořenům, zpět do přírody!

ÚVODEM

Velmi málo známý závod, který má svoji ironman variantu zeleznak.cz a také 1/3 ironman variantu jménem zeleznak75.cz. Úplně jsem neplánoval zůčastnit se 12 dní po Moraviamanu dalšího ironman závodu, natož tohoto, trochu ectrémnějšího, ale tak dlouho jsem byl provokován, že jsem se nakonec vydal do Jižních Čech. Dorazil jsem večer před závodem, a s kamarádem jsme se ubytovali v místní tělocvičně ;-), hned vedle startu.

penziony byly plné ale pořadatel myslel 
i na ubytování a samozřejmě zdarma ;-)

Navíc to vypadá, že to pořadatel s tím, že to byl poslední ročník, myslí vážně, další důvod se zúčastnit. Závod neměl žádnou propagaci, prý poslední ročník jen pro známé (já se to dozvěděl od účastníka loňského ročníku) a startovní listina podle toho vypadala, na facebooku se o závodě nic nedozvíte.

Měl jsem před tímto závodem respekt, jelikož ty kopce jsou tu prý vyhlášené.

Takže nakonec se sešlo, včetně mě, pouze 6 účastníků ironman distance zeleznak.cz a 19 účastníků třetinové distance zeleznak75.cz.

To ale naprosto neznamenalo nějaké odfláknuté pořadatelství, mnoho podniků by se zde mohlo mnohému přiučit. Startovné na místě 1000 Kč, opravdu velmi lidové. Na přivítanou dostanete večeři a to ještě výběr ze dvou jídel, následovala pohodová rozprava a diskuse účastníků do večerních hodin. Dokonce i kvůli tomu rozbalili velký stan.


START, PLAVÁNÍ

Ráno jsme se v počtu šesti kusů sešli u Vltavy, pár kilometrů pod nádrží Lipno, takže voda úplně teplá nebyla. Samozřejmě všichni, kromě jednoho v neoprenech (to jsem si ale všiml až po plavání v depu). V 7:00 nám to odbouchli a zábava začala, bylo jasné že to bude opravdu dlouhý den. 

Voda byla super, plavou se 3 okruhy, začíná se proti proudu a vrací se vždy po proudu. Začalo se svižně, prvních asi 100 nebo 200m jsem lapal po dechu, nebyl jsem nějak rozdýchanej v tý studený vodě. Pak jsem se ale uklidnil a proplaval se na první pozici. Plavalo se mi velmi dobře, ale podvědomě když jsem neviděl žádného soupeře, tak jsem zvolňoval, ale stačilo se ohlédnout a viděl jsem že jeden je 2 metry vedle mě a druhý hned za mnou, to jsem pak vždy přidal ;-) Dokonce jsem občal plaval i technicky, jak jsem pořad nemusel sledovat každou chvíli co se děje přede mnou, vlevo vpravo. Na špici jsme se nakonec uvelebili dva, a tak to prakticky zůstalo až do konce. Toto bylo zatím nejhezčí plavání v triatlonu jaké jsem zažil, ta řeka byla prostě super. Vylezl jsem z vody první, a asi 20 sekund za mnou vylézá druhý, v depu na něj zírám, protože on to plaval bez neoprenu. Vysekl jsem mu poklonu, protože jsem nebyl schopen mu ani s neoprenem uplavat -  on mi odpověděl, že musel místama zvolnit, protože když byla voda studenější, dostával křeče. Mimochodem neopren neměl protože se do něj nevešel, prý přibral 5 kg ;-).

Nakonec jsem teda nějakých 4200m plavání zvládl za 1:07:47, tempo 1:37/100m.

Depo proběhlo v pohodě, organizátoři podají tašku s věcmi na kolo a vše Vám zase zbalí. Prostě opravdu vše tu je dosti profesionální, však to také pořádá človíček který dělal Pillman triatlon.


KOLO

Vyjel jsem s z depa s druhým s plavání ale po chvíli jsem ujel. Jedou se tři okruhy, začíná se v Loučovicích a jede se okolo nádrže Lipno. Cítím že to ale není ono, což jsem tak trochu tušil, že zregenerovaný po ironmanu za těch 12 dní ještě nejsem, navíc jsem si zkoušel celkem těžké cyklo intervaly jestě v neděli, čtyři dny před závodem, asi sem si myslel že tím podpořím tělo v regeneraci ;-))) Takže po rovině nejsem schopen jet ani 30 km/h, to mě trochu až vyděsilo.

Kochám se tou nádherou a nečumím na cestu až jsem s tý asfaltky sjel, koukám na to a přemýšlím co dělat, tak jsem to pustil do mělké strouhy a snažil se zabrzdit, ale na té trávě to moc nešlo, tak jsem tam pak sebou seknul, naštěstí se ani mě ani kolu nic nestalo. Druhý co jel za mnou na to kouká a říká "tudy ale cesta nevede!" Pokračuji, dojíždím soupeře u Frýdavy a ujímám se vedení. Ve Frýdavě se zabočuje do lesa, na hezké užší asfaltky a v těchto krásných lesích se pokračuje dalších asi 30km. Opravdu nádherná překrásna trasa, minimum lidí, žadná auta. Ale kopečky ty tu fakt jsou, v prvním kole to celkem jde, i když stoupání na Bukový vrch, mírný sjezd zpět a další stoupání na Svatý Tomáš, tam se člověk trochu zapotil, občas tu ty stoupání mají 13%. 3 občerstvovačky na 60km je super. Těžší stoupání se ale střídají s překrásnými sjezdy jaké jsem nikdy neviděl. Představte si krásnou asfaltku tak akorát širokou uprostřed lesa s mírným klesání, opravdu něco úžasného. Ze Statého Tomáše pak následuje sjezd do Frýdavy a pak zpět do Loučovic.

Druhý okruh se mi pocitově na začátku jelo lépe, zdálo se mi že to prostě po té rovině více letí. V těch kopečcích jsem se taky už tolik nebál do toho šlápnout, jelikož v prvním okruhu jsem měl fakt velký strach a respekt co mě tam vlastně v pro mě neznámé trase čeká, a ono to zas nebylo tak strašné. Každopádně v 90tém km jsem začal ty stehýnka trochu cejtit, což mi teda na sebevědomí nepřidalo. Přijel jsem sem závodit pouze se sebou a s trasou, ale teď to vypadalo že bych mohl snad jet i o vítězství. Na druhého v pořadí jsem si po prvním okruhu vybudoval náskok asi 5 minut. Ale věděl jsem že jestli si nepřivezu z kola náskok 20 minut, tak že mě v maratonu dostane. Prostě jsem do toho musel šlapat a v duchu si říkal že ta trasa musí bolet i ostatní účastníky ;-) Druhý okruh byl za mnou a já měl náskok na druhého okolo 10ti minut. Ale po 120ti km ty nohy jsem cítil ještě o něco víc.

Třetí okruh, nohy trochu cítím, tak jsem možná na chvíli trochu zvolnil, jak jsem ale okolo 135tého km vjel do lesa a začali stoupání, cítil jsem že už ty nohy tolik nejdou. V jednom stoupání asi na 140tém km jsem chtěl podřadit ale zjistil jsem že už nemám kam, to se mi ani při výjezdu Ještědu nestalo. Nějak jsem to teda vyšlápl, ale rozhodně ne tak svižně jako v předcházejících dvou okruzích, už toho bylo trochu dost. Přežil jsem to ale celkem v pohodě, i to stoupání na Bukový Vrch a Svatý Tomáš a pak si užil sjezd do Frýdavy a zkoušel do toho ještě šlápnout při dojezdu do Loučovic.

Nakonec 180km, převýšení okolo 2500m jsem zvládl za 6:14:31, průměrná rychlost 28,7 km/h. Není to žádná sláva, tréninkově na Ještěd z Prahy a zpět jezdím okolo 30,5km/h, i když těch nastoupaných metrů je tam jen okolo 2000.

Jsem v depu, převléknu se a jdu na ten běh...


BĚH

Tohle bude očistec, běží se šest okruhů a to ještě v každém okruhu se od otočky vrací po stejně cestě. Vybíhá se z Loučovic a sbíhá se lesem okolo řeky Vltavy. Tam po 3,5 km je druhá občerstvovačka a pak hezky zpět nahoru. Cesta je to lesní, zpevněná, prosypaná šterkem. Na Moraviamanovi jsem šel na běh takovej celkem čerstvej, tady se o tom nedá vůbec mluvit, ty kopce na kole mi dali zabrat, takže cítím takovou všeobecnou únavu. Výběh zpět do Loučovic je těžký ale horší je, když člověk začne přemýšlet že to musí bežet ještě 5x. Hrůza.

Hodně mě ale povzbudilo, když si v prvním okruhu počítám, že mám na druhého náskok okolo 20ti minut, to jsem pomalu yačal věřit že bych to i mohl vyhrát. Každé kolo tam do sebe nacpu jeden gel a v každém dalším kole to je s větším odporem. Jak kola pokračují, tak se mé zastávky na občerstvovačkách prodlužují a celkové tempo klesá. Každopáně stále si kontroluji náskok na druhého a snažím se ho držet na 15ti minutách. Asi toho máme už oba dost, takže nemusím to rvát úplně do mrtva, a tak nějak v klidu, pokud se tomu vůbec v této únavě, takto dá říci, si ty kola běhám.

Postupně se k nám přidávají další dva účastníci tohoto večírku, kteří přijeli z kola. Další dva to zabalili už po kole, jeden to údajně už avizoval před startem že na ten běh nejde. Ten běh jde hodně ztuha, ten seběh ještě celkem jde, ale do kopce ani nevím proč to prostě nejde. Tepy strašně nízko, nakonec průměrný tep na běhu okolo 138, ani nevím proč to více nešlo. Kola pomalu obíhají, když se dostávám do čtvrtého, pátého kola, tak už dost věřím tomu že to vyhraju. Ale neblázním a běžím v klidu, protože se pořád bojím aby nepřišla nějaká krize. Jak se to přehouplo do druhé půlky maratonu, tak je to psychicky lepší. Páté kolo za mnou a je to již prakticky jisté že jestli doběhnu tak to vyhraju. To se pak běřé o něco lépe, dole na občerstvovačce ještě trochu s lidma pokecám a vydám se na posledních 3,5 km stoupání do Loučovic. Je to hezký pocit ;-)


CÍL

Dobíhám do cíle maratonu v čase 3:55:13, tempo 5:35min/km. Nastoupáno okolo 600m.

Je to tam! V celkovém čase 11:22:53 jsem v cíli a přijímám gratulace. Bylo to hodně hodně težké a několikrát v závodě jsem si říkal proč to vlastně člověk dělá, když to tak bolí. Jenže ten pocit že to dokázal, a ty zážitky které to v člověku nechá, ty za tu velkou dřinu opravdu stojí!

Čekám na kamaráda, který mě k této akci vyprovokoval, dobíhá za necelých 15minut, horši to maji dva ostatní účastníci, na které čekáme před dvě a přes tři hodiny. Ti si to užili ještě více než my ;-)

výsledková listina

Pohár pro vítěze a medaile pro všechny finišery ;-)


V cíli se podává pizza a pivo pro všechny, prostě rodinná atmosféra.

Vyhlašuje se hezky po staru, na chodbě před tělocvičnou ;-)

titulek na zeleznak.cz ;-)



ZÁVĚREM

Závěrem musím říci jen samá slova chváli pořadatelům. Absolutně profesionální práce ve všech ohledech, nehledě na minimální počet účastníků. Neskutečně krásná trasa, vybavené občerstvovačky, občerstvení před závodem, pizza po závodě, finišerské medaile, trička, pohár pro vítěze, památeční hrneček s motivem posledního ročníku tohoto závodu, není co dodat. To že startovné bylo prakticky zadarmo a že nás nechali přespat v místní tělocvičně úplně zadarmo, o tom ani nemluvě. To je prostě tak, když se něco dělá s láskou a ne pro peníze...

Možná to byl poslední ročník Železňáka, pokud to tak je, tak Jirko díky za tento krásný závod na překrásných trasách. Na tento zážitek se nezapomíná...

sobota 23. června 2018

23.6.2018 - Moraviaman 2018 - Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu

Akce : Moraviaman 2018 - Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 23.6.2018 7:00
Kde : Otrokovice, koupaliště Šterkoviště
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (převýšení 900 m), 42,2 km běh (převýšení 35 m)
Web : http://www.moraviaman.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/race/3472
Videohttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/318297371361002-moraviaman-2018 , https://www.facebook.com/TriatlonNasBavi/videos/2121233827905096/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2798760867

... aneb říkejte mi Mistře ... :-) :-) :-)

ÚVODEM

Moraviaman, nejvyhlášenější triatlon v ČR na ironmanské distanci, zároveň také mistrovství ČR v dlouhém triatlonu, to byl asi ten nej nej závod, na který jsem trénink směřoval od prosince 2017, pominuli přípravu na pražský maraton v květnu. 

Již jsem věděl do čeho jdu, jelikož jsem se zůčastnil před rokem, dokončil jsem ho tehdy v čase pod 10h10minut. Cíl byl jasný, čas pod 10hodin a skrytě jsem doufal v čas pod 9:45, ale to my lidi moc nevěřili.  A zde se dozvíte jak to dopadlo.

No to vstávání ráno teda nic moc, budíček v 4:45, nacpal jsem se špaldovýma těstovinama a nějakými Saltsticky a BCAA a jelo se uložit věci do depa. Počasí bude asi zajímavé, voda má 24,2 stupňů, neopreny povoleny, ale vzduch ma okolo 11°C a před den to nemá být o moc lepší, navíc má hodně foukat.

Byl jsem dneska nějakej divnej, už před plaváním jsem si po natahování neoprenu na posledních chvíli, protože jsem si ještě skočil na WC, tak jsem zapoměl hrudní pás, takže zase vše dolu a znova. Rozcvičení, tak na tom jsem měl asi minutu, pak jsem se šel na minutu rozplavat a postavil se na start. Tam je 321 soupeřů v individuální kategorii a pak 60 štafet.

START, PLAVÁNÍ

tak za chvíli to začne...

A tak nám to v 7:00 odbouchli. Nebyla to tu taková tlačenice jako na Czechmanovi, ale trochu se to tu taky mlelo. Těžko jsem lapal po dechu, snažil jsem se plavat rychle aby mi všichni hned neuplavali. 

Plavou se tři okruhy v místním Šterkovišti, po každém okruhu následuje výběh z vody a zase vběhnutí do vody. Žádné šetření, snažím se plavat již od začátku téměř na plno, jelikož vím že šetřit se nemá smysl. Moc mi to ale nešlo, techniku jsem si vůbec neměl čas hlídat, říkal jsem si že se zkusim za někoho nebo vedle někoho trochu zavěsit a zkusit plavat v háku, ale učit se toto při závodě nebylo úplně ono, moc mi to popravdě nešlo. Navíc jsem místo důrazu na techniku pořád hlídal jiných sto věcí, jestli plavu rovně, kde jsou lidi vepředu, kde vlevo, kde vpravo. kdo plave rychleji, kudy mám plavat já atd. Po 500ti metrech jsem se celkem už uklidnil, ale jak jsem se snažil plavat v balíku plavců, a ne jako vždy hezky v klidu osamocen někde u kraje, tak jsem prostě neměl čas hlídat si techniku, rychlost tam asi celkem byla, ale kdyby to viděl trenér, tak by asi nad technikou hodně zaplakal.

výběh a vběh na další kolo plavání. 

Plavalo se mi celkem velmi dobře, v Helixu do bylo celkem v pohodě, i když na konci plavání mě již začalo bolet břicho asi spodní břišní svaly, od toho neustáleho napínání těla s odporem toho neoprenu.

Nakonec vybíhám z vody po necelé hodině, příjemné překvapení, moc jsem toho v rychlostech a tempech tento rok nenatrénoval.


už to valím do depa...

Vyplaval jsem oficiálně za 1:00:02, tempo 1:35/100m, průběžné 25té místo, velká spokojenost i když za tu techniku plavání si budu nadávat, jenže jakmile jsem si začal hlídat techniku, evidentně jsem proti soupeřům začal ztrácet, budu to muset prostě tu techniku tomu tělo zautomatizovat. Zajímavé je že na Czechmanu jsem měl pomalejší tempo 1:35/100m.

Depo bylo katastrofální, děli se mi věci, které se mi nestali ani pří prvním triatlonu. Nejdříve jsem si málo skopal neopren z nohou a pak to nemohl rukama přendat přes kotníky. Pak jsem zase při navlíkání pásu se startovním číslem, uvolnil cvoček co ho držel, ten musel v trávě najít a znova nandat startovní číslo na pásek. No a pak vyběhl z kolem a na konci depa zjistil že nemám brýle, takže zpátky pro brýle... Hrozné hrozné.

KOLO

Jedou se čtyři okruhy, v necelé půlce každého okruhu se pak projíždí okolo depa na Štěrkovišti, takže obecenstvo máme každou chvíli. Úkol číslo jedna bylo snížít tepy, tentokrát jsem měl na začátku tep 170, tak to jsem čuměl teda. Dostal jsem se po chvíli někam k 160ti tepům ale dál se tomu nechtělo. Fouká docela vítr, tak 15km/h určitě, horko fakt není, asi 12°C. Takový tajný cíl byl zkusit to jet s průměrnou rychlostí 36km/h, ale v tomto větru teda těžko.

hezky nebylo a já hezkej už vůbec nee ;-)

První okruh to celkem šlo a 36km/h jsem tam vlastně průměrku měl. Ale v druhém, to začalo foukat ještě více, to už fakt udržet nešlo. Navíc jsem měl bolesti břicha, někde spíše střeva, nevěděl jsem co mám dělat, jestli mam jít na záchod či co. Pomáhalo jen zvednout se z hrazdy a prodýchavat zhluboka, ale to jsem prostě nemohl, to mě zpomalovalo. Jak byla zima a navíc v tom větru, tak jsem toho teda moc nepil, ale postupně jsem to vychytal a před depem to tam do sebe hustil pod tlakem.

kolo šlo fakt ztuha, spousta času se v hrazdě jet nedalo.

Třetí okruh fičelo snad ještě víc, podle předpovědi až 25km/h, jako někdy fakt nepříjemné a dost psychicky náročné, když šlapete co to dá a nemáte tam ani 30km/h, plán s průměrkou 36km/h byl pasé. Ale nechutnalo to ani ostatním, nikdo mě za celé kolo nepředjel, ti dva kteří to udělali, jsem zase po chvíli předjel já. Navíc se vždy uklidňuji tím, že v těchto popředních pozicích jsem jeden z mála, možná i jediný, který nemá triatlonový speciál, aerodynamickou helmu ani další triatlonové vychytávky...

zase nejsem v hrazdě, ach jooo.

Takže kolo nic moc, ale fakt to bylo celkem těžké v tom vichru, navíc pak ještě chvíli pršelo.

Čtvrtý okruh, ten už mě fakt nebavil a už jsem chtěl z toho kola pryč. Celkem jsem se těšil na běh, i když s těmi problémy ve střevech či břichu, jsem na to koukal i s obavama, jelikož jsem nevěděl co se bude dít až začnu při běhu v tomto stavu poskakovat.

Stravování jsem v 30ti minutových intervalech také moc nestíhal, ale nakonec jsem celkově snědl skoro vše co jsem chtěl - 4x Agave gel + 4 x Enervit sport tyčinka (střídal jsem po 30ti minutách) + 2x 1/2 banánu +
2 litry vody + 1,5 litru iontový nápoj + 3x Saltstick.

180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 34,7 km/h, v čase  5:10:37, 28mý cyklistický čas.

Depo bylo celkem v pohodě. Celkem prozřetelně, a poprvé, jsem si nachystal do depa i ponožky na běh, strčil je do bot a boty otočil podrážkama nahoru. Takže po tom dešti na kole, promáčené ponožky i tretry, bylo převlečení do suchého, balzámem na ty promáčené nohy.

BĚH

Tak jsem teda vyběhl a neplánoval jsem se někam hrnout, přeci jen je to maraton... Ale ty nohy šli úplně sami tak jsem je nechal volně běžet, první km za 4:29. Ale pak začali problémy zase s bránicí, hlavně na pravé straně pod žebry, takže jsem musel zvolnit a chvilku i šel. Nevěděl jsem co mám dělat, asi toho měla dost po tom opět těžkém kole, naprosto stejný problém jako na Czechmanu. No a takto se to střídalo skoro celý maraton. Trasa byla trochu změněna, beží se 4 okruhy a je to totální rovina, okolo řeky Moravy, vždy se ale probíhalo okolo depa.

v polovině běhu

No takže moc to nešlo, do 20tého km to kdyžtak koukám celkem šlo, stále jsem měl průměrné tempo okolo 4:35/km. Ale pak už to nějak nešlo, úsilí pořád stejné, tak jsem si myslel že pořad jedu tempo okolo 4:40, ale bohužel to bylo okolo 5:00, někdy i více. Trochu mě to mrzelo, měl jsem to hezky rozjeté a chvíli jsem dokonce utopisticky přemýšlel že bych snad mohl dokončit pod 9:30. Ale s těmi problémy s bránicí to prostě nešlo, každou chvíli jsem musel zvolňovat. Nohy tak moc chtěli, vůbec mě neboleli, ale břicho bylo prostě proti.

vběh to čtvrtého, posledního kola běhu...

Nakonec ale na poslední obrátce, necelých 6km před cílem, ta bolet nějak zmizela, a já se mohl rozběhnout. Velkou radost mě udělalo, že mě stejně jako na kole vůbec nikdo nepředběhl. Poslední 3km byl asi největší zážitek z celého závodu, fakt jsem lětel tempem pod 4:30. Lidi nechápali, jeden na mě hlásil ty vole to není možný ;-). Teprve teď jsem trochu začal cítit nohy, že jako trochu tvrdnou a něco konečně trochu dělají.

Gely už mi teda ale na běhu lezly krkem, sice jsem je tak nějak občas dával ale rozhodně ne každou půl hodinu, místo plánovaných 5ti jsem snědl jen tři a na konec ještě jeden ENERVITENE Sport competition, ten jsem teda vypil s největším potěšením, ten mi teda chutnal.

Když jsem to nakonec takhle hezky rozběhl, začal jsem hodně koukat na celkový čas a počítat jestli mám šanci to dát pod 9:35, což by byl výkon z říše snů. Vypadalo to že žádného soupeře blízko před sebou ani za sebou nemám, takže to bude jen souboj s časem. Mimochodem, ani na běhu mě žádný soupěř nepředhěhl, samozřejmě kromě asi třech lidí ze štafet... Už jsem byl fakt blízko a rozpočítával si zbývající trať, poslední půl kilometr už bylo jasné že to stihnu a pocit to byl krásnej, poslední průběh depem a zatočit k finišerské uličce. Je to tam!!!! Již od kola jsem si tak nějak počítal kolik soupeřů je přede mnou a vycházelo mi že bych mohl být někdo okolo 20-25tého místa, ale to jsem se teda přepočítal.

CÍL

Jsem v cíli, dobíhám nakonec v maratonském čase, 3:17:07, tempo 4:43min/km, 18tý běžecký čas. 


jsem v cíli a opravdu nadšenej ze svého výkonu a šťastnej

Celkově je to ale větší šok,  čas 9:33:21, 13té místo celkově (321 startujících), to když mi Viki říká, tak tomu absolutně nevěřím, že to není možné. Ale největší šok byl, když koukám na výsledkovou LED tabuli a u mě tam svítí 1.místo v M40 (75 startujících)! Jako to jsem absolutně nechápal a nevěřícně na to koukal dosti dlouho, a nebyl jsem sám ;-). 



Výsledková listina kategerie M40

výsledková listina celkově, včetně Elite kategorie


Díky tomu, že ti top triatleti (asi poloprofi a profi), byli v kategorii Elite, tak jsem prostě první. Ale i kdyby se počítali lidi z kategorie Elite, tak jsem v M40 skončil na třetím místě.

Jako v cíli jsem pak chvilku poseděl ale prakticky žádná bolest, prostě fakt paráda, to jen dokazuje že tam rezervy jsou, a velké, jak na plavání, tak na kole, v běhu a hlavně i v depech.


poslední doběhnuvší, někdy 
okolo 23:00 to měl i s ohňostrojem

No tak jsem se dojel na penzion dát trochu dohromady, jelikož bylo jasné, že na to vyhlášení bych asi měl zajít ;-). Poseděli jsem v pizzerii, cpal jsem se vlastně neustále od doběhu do cíle a pak čekali u depa v hospodě a tleskali dalším a dalším finišerům, čekalo se totiž na toho posledního a teprve potom mohlo začít vyhlašování. Takže vyhlášení vítězů se konalo až po 11té hodině večerní...

Mistrem České republiky ve věkové kategorii se stává Václav Kolpek. 


taky tomu ještě nevěřím, ale ano toto bylo vyhlášení 
kategorie M40 na Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu ;-)


Ten pocit byl úžasnej, i když jsem byl asi trochu mimo a asi se i trochu styděl ;-)

"zlatá" medaile vlevo, finišerská vpravo...


ZÁVĚREM

Asi nebudu svůj výkon moc hodnotit, byl jsem trochu zklamanej z kola, ale v tom větru to bylo otravné, těžké a nejelo to. Ale ostatní na tom byli podobně, když mě nikdo nebyl schopen za 180km předjet, kromě asi 2 štafetových závodníků. Běh jsem si užíval jen posledních pár km, jelikož jsem prostě běžet nemohl, i když nohy tak krásně sami šli a moc moc se jim chtělo běžet rychleji, břicho ale bylo proti.

No prostě úžasný zážitek a ještě mi to asi úplně nedošlo co se to stalo... Navíc mě nic nebolí, takže bych chtěl jít hned trénovat, já jsem ale rozumný, takže se budu jen pár dní přežírat a odpočívat :-)))))). A ještě mohu dodat že rezervy na zlepšení tam jsou, třeba ty depa a nebo srovnat trochu to moje břicho či bránici či co to je za problém. O tom že tenhle rok jsem trénoval tak polovinu či dvě třetiny nežli loni ani nemluvě...

Ten závod celkově je ale opravdu krásnej a sem bych se chtěl opravdu vracet. Ten můj výsledek mohu považovat za životní úspěch a těžko se bude překonávat. Ty desítky hodin na cyklotrenážéru doma, se opravdu hodně vyplatili, i když to bylo opravdu nudné a otravné, dřepět na kole doma v pokoji a dvě hodiny točit nohama.

Organizačně není snad co vytknout. Navíc jsme dostali v rámci startovného velký triatlonový batoh a celkem hezké tričko. Navíc hezká medaile atd. atd.


K zahození není ani průběžné deváté místo v českém poháru triatlonu mezi muži - FORD CZECHMAN TOUR, jelikož jsem se zatím zúčastnil všech tří závodů tento rok, bohužel sezona je dlouhá a u poloviny následujícíh závodů nebudu...

FORD CZECHMAN TOUR - průbežné pořadí muži

Tento den si budu opravdu dlouho pamatovat, těžko se to bude překonávat.