pátek 6. července 2018

5.7.2018 - ZELEZNAK.CZ - aneb maturita triatleta

Akce : ZELEZNAK.CZ
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 5.7.2018 7:00
Kde : Loučovice u vodní nádrže Lipno
Trasa : 4,1km plavání, 180 km kolo (převýšení 2500 m), 42,2 km běh (převýšení 700 m)
Web : http://zeleznak.cz/
Výsledky : http://live.results.cz/livepro.php?event=201837zeleznak
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2828748801

ZELEZNAK.CZ - Zpět ke kořenům, zpět do přírody!

ÚVODEM

Velmi málo známý závod, který má svoji ironman variantu zeleznak.cz a také 1/3 ironman variantu jménem zeleznak75.cz. Úplně jsem neplánoval zůčastnit se 12 dní po Moraviamanu dalšího ironman závodu, natož tohoto, trochu ectrémnějšího, ale tak dlouho jsem byl provokován, že jsem se nakonec vydal do Jižních Čech. Dorazil jsem večer před závodem, a s kamarádem jsme se ubytovali v místní tělocvičně ;-), hned vedle startu.

penziony byly plné ale pořadatel myslel 
i na ubytování a samozřejmě zdarma ;-)

Navíc to vypadá, že to pořadatel s tím, že to byl poslední ročník, myslí vážně, další důvod se zúčastnit. Závod neměl žádnou propagaci, prý poslední ročník jen pro známé (já se to dozvěděl od účastníka loňského ročníku) a startovní listina podle toho vypadala, na facebooku se o závodě nic nedozvíte.

Měl jsem před tímto závodem respekt, jelikož ty kopce jsou tu prý vyhlášené.

Takže nakonec se sešlo, včetně mě, pouze 6 účastníků ironman distance zeleznak.cz a 19 účastníků třetinové distance zeleznak75.cz.

To ale naprosto neznamenalo nějaké odfláknuté pořadatelství, mnoho podniků by se zde mohlo mnohému přiučit. Startovné na místě 1000 Kč, opravdu velmi lidové. Na přivítanou dostanete večeři a to ještě výběr ze dvou jídel, následovala pohodová rozprava a diskuse účastníků do večerních hodin. Dokonce i kvůli tomu rozbalili velký stan.


START, PLAVÁNÍ

Ráno jsme se v počtu šesti kusů sešli u Vltavy, pár kilometrů pod nádrží Lipno, takže voda úplně teplá nebyla. Samozřejmě všichni, kromě jednoho v neoprenech (to jsem si ale všiml až po plavání v depu). V 7:00 nám to odbouchli a zábava začala, bylo jasné že to bude opravdu dlouhý den. 

Voda byla super, plavou se 3 okruhy, začíná se proti proudu a vrací se vždy po proudu. Začalo se svižně, prvních asi 100 nebo 200m jsem lapal po dechu, nebyl jsem nějak rozdýchanej v tý studený vodě. Pak jsem se ale uklidnil a proplaval se na první pozici. Plavalo se mi velmi dobře, ale podvědomě když jsem neviděl žádného soupeře, tak jsem zvolňoval, ale stačilo se ohlédnout a viděl jsem že jeden je 2 metry vedle mě a druhý hned za mnou, to jsem pak vždy přidal ;-) Dokonce jsem občal plaval i technicky, jak jsem pořad nemusel sledovat každou chvíli co se děje přede mnou, vlevo vpravo. Na špici jsme se nakonec uvelebili dva, a tak to prakticky zůstalo až do konce. Toto bylo zatím nejhezčí plavání v triatlonu jaké jsem zažil, ta řeka byla prostě super. Vylezl jsem z vody první, a asi 20 sekund za mnou vylézá druhý, v depu na něj zírám, protože on to plaval bez neoprenu. Vysekl jsem mu poklonu, protože jsem nebyl schopen mu ani s neoprenem uplavat -  on mi odpověděl, že musel místama zvolnit, protože když byla voda studenější, dostával křeče. Mimochodem neopren neměl protože se do něj nevešel, prý přibral 5 kg ;-).

Nakonec jsem teda nějakých 4200m plavání zvládl za 1:07:47, tempo 1:37/100m.

Depo proběhlo v pohodě, organizátoři podají tašku s věcmi na kolo a vše Vám zase zbalí. Prostě opravdu vše tu je dosti profesionální, však to také pořádá človíček který dělal Pillman triatlon.


KOLO

Vyjel jsem s z depa s druhým s plavání ale po chvíli jsem ujel. Jedou se tři okruhy, začíná se v Loučovicích a jede se okolo nádrže Lipno. Cítím že to ale není ono, což jsem tak trochu tušil, že zregenerovaný po ironmanu za těch 12 dní ještě nejsem, navíc jsem si zkoušel celkem těžké cyklo intervaly jestě v neděli, čtyři dny před závodem, asi sem si myslel že tím podpořím tělo v regeneraci ;-))) Takže po rovině nejsem schopen jet ani 30 km/h, to mě trochu až vyděsilo.

Kochám se tou nádherou a nečumím na cestu až jsem s tý asfaltky sjel, koukám na to a přemýšlím co dělat, tak jsem to pustil do mělké strouhy a snažil se zabrzdit, ale na té trávě to moc nešlo, tak jsem tam pak sebou seknul, naštěstí se ani mě ani kolu nic nestalo. Druhý co jel za mnou na to kouká a říká "tudy ale cesta nevede!" Pokračuji, dojíždím soupeře u Frýdavy a ujímám se vedení. Ve Frýdavě se zabočuje do lesa, na hezké užší asfaltky a v těchto krásných lesích se pokračuje dalších asi 30km. Opravdu nádherná překrásna trasa, minimum lidí, žadná auta. Ale kopečky ty tu fakt jsou, v prvním kole to celkem jde, i když stoupání na Bukový vrch, mírný sjezd zpět a další stoupání na Svatý Tomáš, tam se člověk trochu zapotil, občas tu ty stoupání mají 13%. 3 občerstvovačky na 60km je super. Těžší stoupání se ale střídají s překrásnými sjezdy jaké jsem nikdy neviděl. Představte si krásnou asfaltku tak akorát širokou uprostřed lesa s mírným klesání, opravdu něco úžasného. Ze Statého Tomáše pak následuje sjezd do Frýdavy a pak zpět do Loučovic.

Druhý okruh se mi pocitově na začátku jelo lépe, zdálo se mi že to prostě po té rovině více letí. V těch kopečcích jsem se taky už tolik nebál do toho šlápnout, jelikož v prvním okruhu jsem měl fakt velký strach a respekt co mě tam vlastně v pro mě neznámé trase čeká, a ono to zas nebylo tak strašné. Každopádně v 90tém km jsem začal ty stehýnka trochu cejtit, což mi teda na sebevědomí nepřidalo. Přijel jsem sem závodit pouze se sebou a s trasou, ale teď to vypadalo že bych mohl snad jet i o vítězství. Na druhého v pořadí jsem si po prvním okruhu vybudoval náskok asi 5 minut. Ale věděl jsem že jestli si nepřivezu z kola náskok 20 minut, tak že mě v maratonu dostane. Prostě jsem do toho musel šlapat a v duchu si říkal že ta trasa musí bolet i ostatní účastníky ;-) Druhý okruh byl za mnou a já měl náskok na druhého okolo 10ti minut. Ale po 120ti km ty nohy jsem cítil ještě o něco víc.

Třetí okruh, nohy trochu cítím, tak jsem možná na chvíli trochu zvolnil, jak jsem ale okolo 135tého km vjel do lesa a začali stoupání, cítil jsem že už ty nohy tolik nejdou. V jednom stoupání asi na 140tém km jsem chtěl podřadit ale zjistil jsem že už nemám kam, to se mi ani při výjezdu Ještědu nestalo. Nějak jsem to teda vyšlápl, ale rozhodně ne tak svižně jako v předcházejících dvou okruzích, už toho bylo trochu dost. Přežil jsem to ale celkem v pohodě, i to stoupání na Bukový Vrch a Svatý Tomáš a pak si užil sjezd do Frýdavy a zkoušel do toho ještě šlápnout při dojezdu do Loučovic.

Nakonec 180km, převýšení okolo 2500m jsem zvládl za 6:14:31, průměrná rychlost 28,7 km/h. Není to žádná sláva, tréninkově na Ještěd z Prahy a zpět jezdím okolo 30,5km/h, i když těch nastoupaných metrů je tam jen okolo 2000.

Jsem v depu, převléknu se a jdu na ten běh...


BĚH

Tohle bude očistec, běží se šest okruhů a to ještě v každém okruhu se od otočky vrací po stejně cestě. Vybíhá se z Loučovic a sbíhá se lesem okolo řeky Vltavy. Tam po 3,5 km je druhá občerstvovačka a pak hezky zpět nahoru. Cesta je to lesní, zpevněná, prosypaná šterkem. Na Moraviamanovi jsem šel na běh takovej celkem čerstvej, tady se o tom nedá vůbec mluvit, ty kopce na kole mi dali zabrat, takže cítím takovou všeobecnou únavu. Výběh zpět do Loučovic je těžký ale horší je, když člověk začne přemýšlet že to musí bežet ještě 5x. Hrůza.

Hodně mě ale povzbudilo, když si v prvním okruhu počítám, že mám na druhého náskok okolo 20ti minut, to jsem pomalu yačal věřit že bych to i mohl vyhrát. Každé kolo tam do sebe nacpu jeden gel a v každém dalším kole to je s větším odporem. Jak kola pokračují, tak se mé zastávky na občerstvovačkách prodlužují a celkové tempo klesá. Každopáně stále si kontroluji náskok na druhého a snažím se ho držet na 15ti minutách. Asi toho máme už oba dost, takže nemusím to rvát úplně do mrtva, a tak nějak v klidu, pokud se tomu vůbec v této únavě, takto dá říci, si ty kola běhám.

Postupně se k nám přidávají další dva účastníci tohoto večírku, kteří přijeli z kola. Další dva to zabalili už po kole, jeden to údajně už avizoval před startem že na ten běh nejde. Ten běh jde hodně ztuha, ten seběh ještě celkem jde, ale do kopce ani nevím proč to prostě nejde. Tepy strašně nízko, nakonec průměrný tep na běhu okolo 138, ani nevím proč to více nešlo. Kola pomalu obíhají, když se dostávám do čtvrtého, pátého kola, tak už dost věřím tomu že to vyhraju. Ale neblázním a běžím v klidu, protože se pořád bojím aby nepřišla nějaká krize. Jak se to přehouplo do druhé půlky maratonu, tak je to psychicky lepší. Páté kolo za mnou a je to již prakticky jisté že jestli doběhnu tak to vyhraju. To se pak běřé o něco lépe, dole na občerstvovačce ještě trochu s lidma pokecám a vydám se na posledních 3,5 km stoupání do Loučovic. Je to hezký pocit ;-)


CÍL

Dobíhám do cíle maratonu v čase 3:55:13, tempo 5:35min/km. Nastoupáno okolo 600m.

Je to tam! V celkovém čase 11:22:53 jsem v cíli a přijímám gratulace. Bylo to hodně hodně težké a několikrát v závodě jsem si říkal proč to vlastně člověk dělá, když to tak bolí. Jenže ten pocit že to dokázal, a ty zážitky které to v člověku nechá, ty za tu velkou dřinu opravdu stojí!

Čekám na kamaráda, který mě k této akci vyprovokoval, dobíhá za necelých 15minut, horši to maji dva ostatní účastníci, na které čekáme před dvě a přes tři hodiny. Ti si to užili ještě více než my ;-)

výsledková listina

Pohár pro vítěze a medaile pro všechny finišery ;-)


V cíli se podává pizza a pivo pro všechny, prostě rodinná atmosféra.

Vyhlašuje se hezky po staru, na chodbě před tělocvičnou ;-)

titulek na zeleznak.cz ;-)



ZÁVĚREM

Závěrem musím říci jen samá slova chváli pořadatelům. Absolutně profesionální práce ve všech ohledech, nehledě na minimální počet účastníků. Neskutečně krásná trasa, vybavené občerstvovačky, občerstvení před závodem, pizza po závodě, finišerské medaile, trička, pohár pro vítěze, památeční hrneček s motivem posledního ročníku tohoto závodu, není co dodat. To že startovné bylo prakticky zadarmo a že nás nechali přespat v místní tělocvičně úplně zadarmo, o tom ani nemluvě. To je prostě tak, když se něco dělá s láskou a ne pro peníze...

Možná to byl poslední ročník Železňáka, pokud to tak je, tak Jirko díky za tento krásný závod na překrásných trasách. Na tento zážitek se nezapomíná...

sobota 23. června 2018

23.6.2018 - Moraviaman 2018 - Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu

Akce : Moraviaman 2018 - Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 23.6.2018 7:00
Kde : Otrokovice, koupaliště Šterkoviště
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (převýšení 900 m), 42,2 km běh (převýšení 35 m)
Web : http://www.moraviaman.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/race/3472
Videohttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10155440826-triatlon/318297371361002-moraviaman-2018 , https://www.facebook.com/TriatlonNasBavi/videos/2121233827905096/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2798760867

... aneb říkejte mi Mistře ... :-) :-) :-)

ÚVODEM

Moraviaman, nejvyhlášenější triatlon v ČR na ironmanské distanci, zároveň také mistrovství ČR v dlouhém triatlonu, to byl asi ten nej nej závod, na který jsem trénink směřoval od prosince 2017, pominuli přípravu na pražský maraton v květnu. 

Již jsem věděl do čeho jdu, jelikož jsem se zůčastnil před rokem, dokončil jsem ho tehdy v čase pod 10h10minut. Cíl byl jasný, čas pod 10hodin a skrytě jsem doufal v čas pod 9:45, ale to my lidi moc nevěřili.  A zde se dozvíte jak to dopadlo.

No to vstávání ráno teda nic moc, budíček v 4:45, nacpal jsem se špaldovýma těstovinama a nějakými Saltsticky a BCAA a jelo se uložit věci do depa. Počasí bude asi zajímavé, voda má 24,2 stupňů, neopreny povoleny, ale vzduch ma okolo 11°C a před den to nemá být o moc lepší, navíc má hodně foukat.

Byl jsem dneska nějakej divnej, už před plaváním jsem si po natahování neoprenu na posledních chvíli, protože jsem si ještě skočil na WC, tak jsem zapoměl hrudní pás, takže zase vše dolu a znova. Rozcvičení, tak na tom jsem měl asi minutu, pak jsem se šel na minutu rozplavat a postavil se na start. Tam je 321 soupeřů v individuální kategorii a pak 60 štafet.

START, PLAVÁNÍ

tak za chvíli to začne...

A tak nám to v 7:00 odbouchli. Nebyla to tu taková tlačenice jako na Czechmanovi, ale trochu se to tu taky mlelo. Těžko jsem lapal po dechu, snažil jsem se plavat rychle aby mi všichni hned neuplavali. 

Plavou se tři okruhy v místním Šterkovišti, po každém okruhu následuje výběh z vody a zase vběhnutí do vody. Žádné šetření, snažím se plavat již od začátku téměř na plno, jelikož vím že šetřit se nemá smysl. Moc mi to ale nešlo, techniku jsem si vůbec neměl čas hlídat, říkal jsem si že se zkusim za někoho nebo vedle někoho trochu zavěsit a zkusit plavat v háku, ale učit se toto při závodě nebylo úplně ono, moc mi to popravdě nešlo. Navíc jsem místo důrazu na techniku pořád hlídal jiných sto věcí, jestli plavu rovně, kde jsou lidi vepředu, kde vlevo, kde vpravo. kdo plave rychleji, kudy mám plavat já atd. Po 500ti metrech jsem se celkem už uklidnil, ale jak jsem se snažil plavat v balíku plavců, a ne jako vždy hezky v klidu osamocen někde u kraje, tak jsem prostě neměl čas hlídat si techniku, rychlost tam asi celkem byla, ale kdyby to viděl trenér, tak by asi nad technikou hodně zaplakal.

výběh a vběh na další kolo plavání. 

Plavalo se mi celkem velmi dobře, v Helixu do bylo celkem v pohodě, i když na konci plavání mě již začalo bolet břicho asi spodní břišní svaly, od toho neustáleho napínání těla s odporem toho neoprenu.

Nakonec vybíhám z vody po necelé hodině, příjemné překvapení, moc jsem toho v rychlostech a tempech tento rok nenatrénoval.


už to valím do depa...

Vyplaval jsem oficiálně za 1:00:02, tempo 1:35/100m, průběžné 25té místo, velká spokojenost i když za tu techniku plavání si budu nadávat, jenže jakmile jsem si začal hlídat techniku, evidentně jsem proti soupeřům začal ztrácet, budu to muset prostě tu techniku tomu tělo zautomatizovat. Zajímavé je že na Czechmanu jsem měl pomalejší tempo 1:35/100m.

Depo bylo katastrofální, děli se mi věci, které se mi nestali ani pří prvním triatlonu. Nejdříve jsem si málo skopal neopren z nohou a pak to nemohl rukama přendat přes kotníky. Pak jsem zase při navlíkání pásu se startovním číslem, uvolnil cvoček co ho držel, ten musel v trávě najít a znova nandat startovní číslo na pásek. No a pak vyběhl z kolem a na konci depa zjistil že nemám brýle, takže zpátky pro brýle... Hrozné hrozné.

KOLO

Jedou se čtyři okruhy, v necelé půlce každého okruhu se pak projíždí okolo depa na Štěrkovišti, takže obecenstvo máme každou chvíli. Úkol číslo jedna bylo snížít tepy, tentokrát jsem měl na začátku tep 170, tak to jsem čuměl teda. Dostal jsem se po chvíli někam k 160ti tepům ale dál se tomu nechtělo. Fouká docela vítr, tak 15km/h určitě, horko fakt není, asi 12°C. Takový tajný cíl byl zkusit to jet s průměrnou rychlostí 36km/h, ale v tomto větru teda těžko.

hezky nebylo a já hezkej už vůbec nee ;-)

První okruh to celkem šlo a 36km/h jsem tam vlastně průměrku měl. Ale v druhém, to začalo foukat ještě více, to už fakt udržet nešlo. Navíc jsem měl bolesti břicha, někde spíše střeva, nevěděl jsem co mám dělat, jestli mam jít na záchod či co. Pomáhalo jen zvednout se z hrazdy a prodýchavat zhluboka, ale to jsem prostě nemohl, to mě zpomalovalo. Jak byla zima a navíc v tom větru, tak jsem toho teda moc nepil, ale postupně jsem to vychytal a před depem to tam do sebe hustil pod tlakem.

kolo šlo fakt ztuha, spousta času se v hrazdě jet nedalo.

Třetí okruh fičelo snad ještě víc, podle předpovědi až 25km/h, jako někdy fakt nepříjemné a dost psychicky náročné, když šlapete co to dá a nemáte tam ani 30km/h, plán s průměrkou 36km/h byl pasé. Ale nechutnalo to ani ostatním, nikdo mě za celé kolo nepředjel, ti dva kteří to udělali, jsem zase po chvíli předjel já. Navíc se vždy uklidňuji tím, že v těchto popředních pozicích jsem jeden z mála, možná i jediný, který nemá triatlonový speciál, aerodynamickou helmu ani další triatlonové vychytávky...

zase nejsem v hrazdě, ach jooo.

Takže kolo nic moc, ale fakt to bylo celkem těžké v tom vichru, navíc pak ještě chvíli pršelo.

Čtvrtý okruh, ten už mě fakt nebavil a už jsem chtěl z toho kola pryč. Celkem jsem se těšil na běh, i když s těmi problémy ve střevech či břichu, jsem na to koukal i s obavama, jelikož jsem nevěděl co se bude dít až začnu při běhu v tomto stavu poskakovat.

Stravování jsem v 30ti minutových intervalech také moc nestíhal, ale nakonec jsem celkově snědl skoro vše co jsem chtěl - 4x Agave gel + 4 x Enervit sport tyčinka (střídal jsem po 30ti minutách) + 2x 1/2 banánu +
2 litry vody + 1,5 litru iontový nápoj + 3x Saltstick.

180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 34,7 km/h, v čase  5:10:37, 28mý cyklistický čas.

Depo bylo celkem v pohodě. Celkem prozřetelně, a poprvé, jsem si nachystal do depa i ponožky na běh, strčil je do bot a boty otočil podrážkama nahoru. Takže po tom dešti na kole, promáčené ponožky i tretry, bylo převlečení do suchého, balzámem na ty promáčené nohy.

BĚH

Tak jsem teda vyběhl a neplánoval jsem se někam hrnout, přeci jen je to maraton... Ale ty nohy šli úplně sami tak jsem je nechal volně běžet, první km za 4:29. Ale pak začali problémy zase s bránicí, hlavně na pravé straně pod žebry, takže jsem musel zvolnit a chvilku i šel. Nevěděl jsem co mám dělat, asi toho měla dost po tom opět těžkém kole, naprosto stejný problém jako na Czechmanu. No a takto se to střídalo skoro celý maraton. Trasa byla trochu změněna, beží se 4 okruhy a je to totální rovina, okolo řeky Moravy, vždy se ale probíhalo okolo depa.

v polovině běhu

No takže moc to nešlo, do 20tého km to kdyžtak koukám celkem šlo, stále jsem měl průměrné tempo okolo 4:35/km. Ale pak už to nějak nešlo, úsilí pořád stejné, tak jsem si myslel že pořad jedu tempo okolo 4:40, ale bohužel to bylo okolo 5:00, někdy i více. Trochu mě to mrzelo, měl jsem to hezky rozjeté a chvíli jsem dokonce utopisticky přemýšlel že bych snad mohl dokončit pod 9:30. Ale s těmi problémy s bránicí to prostě nešlo, každou chvíli jsem musel zvolňovat. Nohy tak moc chtěli, vůbec mě neboleli, ale břicho bylo prostě proti.

vběh to čtvrtého, posledního kola běhu...

Nakonec ale na poslední obrátce, necelých 6km před cílem, ta bolet nějak zmizela, a já se mohl rozběhnout. Velkou radost mě udělalo, že mě stejně jako na kole vůbec nikdo nepředběhl. Poslední 3km byl asi největší zážitek z celého závodu, fakt jsem lětel tempem pod 4:30. Lidi nechápali, jeden na mě hlásil ty vole to není možný ;-). Teprve teď jsem trochu začal cítit nohy, že jako trochu tvrdnou a něco konečně trochu dělají.

Gely už mi teda ale na běhu lezly krkem, sice jsem je tak nějak občas dával ale rozhodně ne každou půl hodinu, místo plánovaných 5ti jsem snědl jen tři a na konec ještě jeden ENERVITENE Sport competition, ten jsem teda vypil s největším potěšením, ten mi teda chutnal.

Když jsem to nakonec takhle hezky rozběhl, začal jsem hodně koukat na celkový čas a počítat jestli mám šanci to dát pod 9:35, což by byl výkon z říše snů. Vypadalo to že žádného soupeře blízko před sebou ani za sebou nemám, takže to bude jen souboj s časem. Mimochodem, ani na běhu mě žádný soupěř nepředhěhl, samozřejmě kromě asi třech lidí ze štafet... Už jsem byl fakt blízko a rozpočítával si zbývající trať, poslední půl kilometr už bylo jasné že to stihnu a pocit to byl krásnej, poslední průběh depem a zatočit k finišerské uličce. Je to tam!!!! Již od kola jsem si tak nějak počítal kolik soupeřů je přede mnou a vycházelo mi že bych mohl být někdo okolo 20-25tého místa, ale to jsem se teda přepočítal.

CÍL

Jsem v cíli, dobíhám nakonec v maratonském čase, 3:17:07, tempo 4:43min/km, 18tý běžecký čas. 


jsem v cíli a opravdu nadšenej ze svého výkonu a šťastnej

Celkově je to ale větší šok,  čas 9:33:21, 13té místo celkově (321 startujících), to když mi Viki říká, tak tomu absolutně nevěřím, že to není možné. Ale největší šok byl, když koukám na výsledkovou LED tabuli a u mě tam svítí 1.místo v M40 (75 startujících)! Jako to jsem absolutně nechápal a nevěřícně na to koukal dosti dlouho, a nebyl jsem sám ;-). 



Výsledková listina kategerie M40

výsledková listina celkově, včetně Elite kategorie


Díky tomu, že ti top triatleti (asi poloprofi a profi), byli v kategorii Elite, tak jsem prostě první. Ale i kdyby se počítali lidi z kategorie Elite, tak jsem v M40 skončil na třetím místě.

Jako v cíli jsem pak chvilku poseděl ale prakticky žádná bolest, prostě fakt paráda, to jen dokazuje že tam rezervy jsou, a velké, jak na plavání, tak na kole, v běhu a hlavně i v depech.


poslední doběhnuvší, někdy 
okolo 23:00 to měl i s ohňostrojem

No tak jsem se dojel na penzion dát trochu dohromady, jelikož bylo jasné, že na to vyhlášení bych asi měl zajít ;-). Poseděli jsem v pizzerii, cpal jsem se vlastně neustále od doběhu do cíle a pak čekali u depa v hospodě a tleskali dalším a dalším finišerům, čekalo se totiž na toho posledního a teprve potom mohlo začít vyhlašování. Takže vyhlášení vítězů se konalo až po 11té hodině večerní...

Mistrem České republiky ve věkové kategorii se stává Václav Kolpek. 


taky tomu ještě nevěřím, ale ano toto bylo vyhlášení 
kategorie M40 na Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu ;-)


Ten pocit byl úžasnej, i když jsem byl asi trochu mimo a asi se i trochu styděl ;-)

"zlatá" medaile vlevo, finišerská vpravo...


ZÁVĚREM

Asi nebudu svůj výkon moc hodnotit, byl jsem trochu zklamanej z kola, ale v tom větru to bylo otravné, těžké a nejelo to. Ale ostatní na tom byli podobně, když mě nikdo nebyl schopen za 180km předjet, kromě asi 2 štafetových závodníků. Běh jsem si užíval jen posledních pár km, jelikož jsem prostě běžet nemohl, i když nohy tak krásně sami šli a moc moc se jim chtělo běžet rychleji, břicho ale bylo proti.

No prostě úžasný zážitek a ještě mi to asi úplně nedošlo co se to stalo... Navíc mě nic nebolí, takže bych chtěl jít hned trénovat, já jsem ale rozumný, takže se budu jen pár dní přežírat a odpočívat :-)))))). A ještě mohu dodat že rezervy na zlepšení tam jsou, třeba ty depa a nebo srovnat trochu to moje břicho či bránici či co to je za problém. O tom že tenhle rok jsem trénoval tak polovinu či dvě třetiny nežli loni ani nemluvě...

Ten závod celkově je ale opravdu krásnej a sem bych se chtěl opravdu vracet. Ten můj výsledek mohu považovat za životní úspěch a těžko se bude překonávat. Ty desítky hodin na cyklotrenážéru doma, se opravdu hodně vyplatili, i když to bylo opravdu nudné a otravné, dřepět na kole doma v pokoji a dvě hodiny točit nohama.

Organizačně není snad co vytknout. Navíc jsme dostali v rámci startovného velký triatlonový batoh a celkem hezké tričko. Navíc hezká medaile atd. atd.


K zahození není ani průběžné deváté místo v českém poháru triatlonu mezi muži - FORD CZECHMAN TOUR, jelikož jsem se zatím zúčastnil všech tří závodů tento rok, bohužel sezona je dlouhá a u poloviny následujícíh závodů nebudu...

FORD CZECHMAN TOUR - průbežné pořadí muži

Tento den si budu opravdu dlouho pamatovat, těžko se to bude překonávat.

pondělí 4. června 2018

2.6.2018 - Czechman 2018 - Mistrovství ČR ve středním triatlonu

Akce : Czechman 2018, triatlon
Kategorie : 1/2 Ironman Triatlon
Kdy : 2.6.2018 12:00
Kde : Dolany, Staré Ždánice
Trasa : 1,9 km plavání, 92 km kolo (převýšení 400 m), 21 km běh (převýšení 25 m)
Web : http://czechman.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/race/3471
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2749787486


... aneb asi mě zase dohnalo to moje stravování ...


ÚVODEM

Czechman, největší a nejvyhlášenější triatlon v České Republice. Přihlášených 737 do individuálního závodu, víc asi nikdy v ČR lidí nezávodilo.

5 dní před závodem jsem ladil, lehké tréninky s občasnou vysokou ale krátkou intenzitou a cítil jsem se v den závodu opravdu dobře. Navíc snad poprvé mě fakt nic nebolelo, což jsem ale na druhou stranu vnímal jako špatné znamení, jelikož zatím když mě něco bolelo, tak závod vždy dopadl velmi dobře.

Začalo nám hezky svítit sluníčko, bylo okolo 27°C a to nebyla úplně dobrá zpráva, alespoň ne pro mě.


START, PLAVÁNÍ
Plave se jeden okruh v jezeře či co jménem Hrádek, u starých Ždánic. Je to masakr, okolo 700 lidí a celkem našlapáno u břehu.

za chvíli to vypukne...

Ve 12:00 nám to odbouchli a i když jsem si vlezl celkem dopředu, asi do páté řady, byl to strašnej masakr, kopalo se to tam hlava nehlava, takže jen na startu člověk ztratí na prvních 200m třeba minutu.

jak ríkám, byl to masakr, který jsem už 1x zažil - zde před rokem....

Nemohl jsem takhle plavat, takže jsem vyplaval z toho šíleného shluku zuřivě kopajících lidí a namířil si to pěkně osamotě k první bójce. Plavání v háku za někým prostě neumím, mám vždy pocit že plave strašně pomalu, i když reálně to tak není.

Po úvodních 500 metrech jsem si říkal že bych se mohl možná trochu soustředit na techniku, ale nějak mi to nešlo, buď jsem koukal nalevo, nebo napravo, nebo dopředu, jako co se kde děje ;-) Takhle nějak to pokračovalo po celou dobu plavání, kromě toho že za první bójkou už tam nebyly takové šílení shluky lidí a mohl jsem se více přiblížit ideální trase k další bójce. Každopádně ideální techniku jsem hledal marně až do cíle a nenašel jí. Ale nový neopren Helix mi fakt seděl, i když levé rameno me začalo bolet hned po startu a nepřestalo bolet až do cíle.


techniku jsem hledal pří plavání marně, ale příjemně sem se rozehřál


Z vody jsem vyběhl tak příjemně rozehřátý. Čas plavání 31:54, tempo 1:36, 82hý čas, opět se potvrdilo že se z mé nejsilnější disciplíny v mých počátcích s triatlonem, stala ta nejslabší disciplína. Reálně je to ale spíše způsobené vyšší výkoností na kole a běhu.
Že budu z plavání zklamaný bylo celkem jasné, tento rok jsem toho moc nenaplaval, hlavně přes zimu a mám tréninkové časy mnohem horší než před rokem. Celé to asi zachránil nový neopren, díky za něj... Nakonec zlepšení o minutu oproti minulému roku takže v pořádku ;-)

Depo bylo tragédie, neuměl jsem si rozepnout neopren, nakonec se ale tak nějak podařilo...

KOLO

Jedou se dva okruhy. Vlezl sem na kolo a koukám na tepy a tam 170, ale už mě toto nepřekvapuje a nijak se tím nestresuju. První 3km jdu trochu klidněji, možná..., ale tepovka stejně klesá asi až po deseti km. Dříve jsem si vždy čekal na pokles tepovky k 150 ale zjistil jsem že to dlouho trvá a nemá to asi žádný význam. Je celkem teplo a fakt hodně fouká, samozřejmě vždycky proti. Šlapu do toho dost, cíl je průměrná rychlost 37km/h, i když popravdě nevím jak toho v tom větru dosáhnout. Ale nakonec se na tu průměrku dostávám a mám pocit jako když po té silnici letím, tempo v kopečcích stále držím nad 33km/h  a těch lidí předjíždím hodně, hlavně v kopečcích a mírných stoupáních, kde do toho jdu hodně silově. Dělá mi to celkem radost, když porovnám mojí karbonovou silničku s jejich triatlonovými speciály, jejich aerodynamické přilby za ticíce s mým základním modelem, který je děravej úplně všude. Někdy mám pocit, že u nich ve tváři sleduji zděšení :-))))).


vjezd do druhého kola, a já jsem pořád velmi dobře naladěn



Na kole dost piju - 1,5 litru vody, 1 litr ionťáku, k jídlo 3x Agave del gel, 2x tyčinky. Tempo držím celé kolo velmi slušně okolo 37,5km/h,  předjelo mě asi 5 lidí, já jich předjel 50. Nepřišla žádná krize, a jen opravdu občas kleslo tempo pod 30km/h.

Poslední 3km jsem zvolnil, trochu zvýšil kadenci, nechal se předjet pár lidma a do depa přijel celkem v pohodě.

kolo je za mnou a já se cítím opravdu velmi velmi dobře

Nakonec nějakých 91,3 km za 2:27:08, tempo 37,3 km/h, 32hý nejlepší čas na kole. Takhle jsem si to nějak představoval, i když v tom větru jsem nevěřil že to vydržím, příjemné překvapení.

BĚH

Depo proběhlo bez problémů, nový triatlonový dres zatím super, na to že jsem ho koupil hodinu před závodem ;-))))

Přechod na běh hodně v pohodě, žádné těžké nohy, do běhu jsem se nemusel nutit, asi poprvé vůbec. Prostě to běželo samo. Cíl byl zkusit běžet v tempu 4:15/km, což jsem měl z tréninku celkem vyzkoušené i v přechodovém tréninku. Bylo fakt teplo, velmi podobně jako minulý rok, okolo 27°C. První km za 4:21, druhý za 4:10. Vše šlo dobře, ale na čtvrtém km mi začala divná bolest na boku, buďto bránice a nebo střeva, a bylo po tempu. Podobná bolest pak na šestém, devátém a dvanáctém km, akorát již začali bolet obě strany. Prostě jsem musel podstatně zvolnit prakticky celý běh někam k 4:40, protože jsem cítil že jinak by mohlo být špatně. Vlastně mohu zopakovat větu z minulého roku - No co no, ten pocit ve střevech tam byl a pokud bych zrychlil na tolik, na kolik jsem měl natrénované nohy, tak bych jistě skončil. Takže jsem musel běžet klidně a volně, aby se problém nezvětšoval.


zdravice mým fanouškům, při tom klusání jsem měl hodně času...

... a tohle byl můj reálný vnitřní pocit...


Občerstvování v pohodě - 2 gely Agave 9 + 1x Enervit koncentrát, navíc mi celkem chutnala voda a cola na občerstvovačkách, vím že minulý rok jsem na tom byl fakt špatně a měl naprostou nechuť jíst i pít, tentokrát úplně naopak.

Nohy by běželi, hlava taky chtěla ale prostě to nešlo. Z disciplíny na kterou jsem si nejvíce věřil bylo nakonec to největší zklamání. Takže jsem to nějak doběhl do cíle, ale radost jsem z toho moc neměl, příjemné překvapení bylo, že mě předběhlo jen opravdu pár lidí. Běh nakonec v čase 01:36:47, tempo 4:33/km, 44tý čas běhu. 

Minulý rok jsem se během dosti protrápil, tentokrát jsem se sice netrápil, ale běžet stejně nemohl. Doběhl jsem asi o 2 minuty rychleji než před rokem, ale natrénováno jsem měl na mnohem rychlejší běh.

V cíli jsem díky prakticky celému proklusanému běhu necítil žádnou únavu, a to mě opravdu radost také nedělalo.


a jsem v cíli.


CÍL

Celkem v poklidu jsem si "dosprintoval" cílovou rovinku a byl v cíli. Celkový čas 4:41:18 - 40té místo celkově (580 startujících), v kategorii M40-44 pak 9té místo (151 startujících). S umístěním samozřejmě absolutní spokojenost (v celkovém pořádí zlepšení o 57míst, ve věkové kategorii pak o 20míst). Ale s tím časem, tím běžeckým časem jsem opravdu spokojen býti nemohl, vím že jsem tam ani náhodou nenechal vše a v cíli ani necítil že bych právě dokončil polovičního ironmana, až jsem se styděl, když jsem viděl, jak ty lidi na trase jdou prostě na krev, a já si tam "klusám", ale prostě to nešlo.


Výsledková listina muži celkově


Výsledková listina věková kategorie M40-44


ZÁVĚREM

Plavání bych zhodnotil rezervovaně, spousta lidí a žádný klid, prostě masakr, k dobrému času mi pomohl spíše neoprén než moje výkonnost, ale to jsem již tušil před startem, že to zas žádná sláva nebude. Kolo to bylo super, a fakt jsem si ho užil. Běh byla taková malá ostuda, ale prostě jsem to nechtěl hrotit přes bolest, abych to pak nemusel místo běhu chodit...

Z pohledu závodu a jeho organizace není možno říci snad ani jedno negativní slovo, snad jen to že na rozpravě nebyla vysvětlena trasa běhu, která byla změněna oproti minulému roku. Ale při závodě to problém nebyl, jelikož to všude hezky navádělo, jen si člověk musel počítat že běží 2,5 okruhy a pak točí na cílovou rovinku ;-)

jedna na památku...

medaile se povedla, opět ;-)

sobota 12. května 2018

12.5.2018 - Krušnoman Long distance Duathlon - MČR v dlouhém duatlonu

Akce : Krušnoman Long distance Duathlon - MČR v dlouhém duatlonu
Kategorie : Duatlon
Kdy : 12.5.2018 12:00
Kde : Klíny u mostu
Trasa : 5km-82km-15km, převýšení kolo 1340m, běh celkem 746m.
Web : http://krusnoman.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/track/8051?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F3464
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2693714989


... aneb Duatlonové peklo v Krušných horách...

ÚVODEM

Krušnoman duathlon, pro velkou část triatlonistů pojem, který mě ale nic neříkal. Kamarád pořád do mě něco tlačíl jak je to super závod a hlavně po závodě mě lákal na buchty, koláče, chleba ze sádlem a škvarky, které se podávají přímo v cíli. A tak jsem se nakonec asi dva dny před startem rozhodl, že tam teda pojedu se na to podívat. Variantu short ve vzdálenostech 5km-41km-5km, jsem zavrhl rovnou, to mi přišlo dosti krátké, takže jsem se příhlásil na Long 5km běh - 82km kolo - 15km běh.

Na startovní listine, asi díky tomu že to je Mistrovství ČR v dlouhém duatlonu, se objevila velmi zvučná jména, pro mě i to nejzvučnější - Petr Vabroušek. Další důvod tam jet.

Na tento rok pořadatelé připravili novinku - startuje se na sjezdovce a běží se hezky nahoru... Když jsem se na to koukal zezhora, moc se mi to teda nelíbilo. Ale údajně jen 50 výškových metrů, takový krásný šok na začátek. Uvidím co na to nohy budou říkat, necelý týden po maratonu za 3hodiny 2 minuty, to si asi budou stěžovat. Navíc bude celkem teplo - okolo 20°C.

plni očekávání

START, BĚH

Seřadili jsme se teda pod sjezdovku, něco okolo 200 lidí na kategorii Long a pak nám to odbouchli.

seřazeni na startu...


... a pak nastal šrumec

Tak všichni vyletěli, já to vzal velmi vlažně, bude to ještě dlouhý den. Po výběhu nahoru celkem zadýchaný, pak se běželo po singltreku dolů pod sjezdovku, tam se teda blbě předbíhalo. Poté se proběhlo skrz sjezdovku a šílenej krpál po asfaltu nahoru, tam se běželo krokem, odhadem tak téměř 100 výškocýh metrů, fakt masakr. Pak celkem rovinka, seběh dolů pod sjezdovku a výběh singtrekem nahoru do areálu Klíny. Krásné jedno kolečko v délce 5 km na rozehřátí, hodinky ukazují 228m převýšení.

První běh, to byla ještě sranda



KOLO

Přiběhl do depa, přebul boty a vyrazil na kolo. Jedou se 2 kola po 41km. Samozřejmě opět hezký kopeček nahoru směrem na Jiřetín, do Jiřetína hezky z kopečku a pak zase do kopce, pak zase z kopce, druhá půlka kola vede již v Německu, posledních 10km je skoro pořád do kopce. Kolo mi celkem jde, dostávám se o dost míst dopředu a přijde mi že na kole po rovině fakt letím a v kopcích získávám ještě více, ale na 36tém km začali problémy, přehazoval jsem na malý tác a spadl řetěz, tak jsem ho nasadil a jel dál. Po výjezdu kopce těsně před Klíny, jsem přehodil na velký tác a zjistil že presmykač je ěnjakej v háji a řetez šíleně o něj drhne. Následuje otočka v Klínech, na občerstvovačce jsem chytil ionťák a vodu a jel dál, ale opět spadl řetěz. Pak jsem trochu do toho přesmykače strčil a on se trochu srovnal. Každopádně první půlku druhého kola jsem jel pouze na velý tác a to trochu bolelo, postup vpřed se zastavil... Ale stále jsem se na kole cítil velmi dobře. Druhou půlu druhého kola jsem přehodil na malý tác a celý to odjel takto. Asi na 65tém km jsem začal ty nohy dost cítit, navíc jsem měl pocit že by mohli přijít křeče - hodil jsem tam 3 Saltsticky a byl klid. Samozřejmě na sjezdech jsem hodně ztrácel, jelikož ani 110 otáček negenerovalo žádný pohyb vpřed a jel jsem tak jen samospádem... Myslím že touto eskápádou jsem ztratil tak 3 minuty určitě a byl z toho trochu mrzutej, každopádně na druhou stranu moooc rád že vůbec mohu dojet.

na běhu i na kole jsem pořád do sebe něco cpal ;-)

BĚH

Tak jsem se tak nějak došoural do cíle kola. V depu zase nazul terénní boty a vyběhl. Nohy celkem v pohodě, jen chodidla trochu protestovali, ale po 300m v pohodě. Teď se beží 3 stejná kola po 5ti km jako v úvodu závodu, jen tam chybí ten výběh sjezdovky na začátku. První kolo mi úplně nevonělo, dost jsem se šetřil jelikož jsem měl z toho trochu respekt, věděl jsem co mě čeká a navíc vše 3x. Jak říkal kamarád - "ja jdu na Short, jelikož ty kopce mi opravdu stačí jen jednou..." První kolo za mnou, ve druhém jsem pocitově trochu přitlačil, pár míst jsem získal hlavně v kopcích, v sebězích jsem ale zase propadal, podobné to bylo na kole - do kopce jsem získával, ve sjezdech jsem ztrácel, ty prostě neumím a nebo nejsem sebevrah.


cestou necestou v prvním kole běhu


seběh v druhém kole, cítil jsem se dobře ale z kopců jsem ztrácel.

Třetí kolo bolelo, hlavně ten výběh asfaltky, ale žádná krize, nějak mi hlava prostě nedovolila jet to mrtva, takže celkem v pohodě. Seběhl dolů ke sjezdovce a poslední výběh cikcak okolo sjezdovky nahoru, tam jsem nakonec získal ještě jedno místo k dobru, trochu mě to potěšilo, i když jsem věděl že celkový umístění nebude úplně bombastický.

CÍL

Poslední kilometr byl teda celý do kopce a dýchal jsem nahoře jak lokomotiva. Vbíhám do cíle v čase 4:27:32. Dostávám krásnou finišerskou medaily a jdu se nacpat buchtama hned vedle, a fak jsem se nešetřil a pojedl velmi slušně. Vše domácí výroba, bylo toho tam hromady a vše strašně dobré, už jen pro toto se určitě rád za rok zúčastním pokud to půjde ;-)

Čas 4:27:32 je 43tí místo celkově (197 startujících) a 5té místo v kategorii M40-44 (34 startujících). Celkem spokojenost, i když vítěz mi nadělil hrozivých téměř 45 minut....


tak jsem tam a nejsem ani moc zničenej, 
myslím že zítra se půjdu v klidu proklusnout

výsledková listina kategorie M40

výsledek Muži, 
ženská mě naštěstí žádná nepředběhla


ZÁVĚREM

V pátek večer před závodem jsem četl článek o Krušnomenském duatlonu, a psalo se tam o tom, že takto si triatlonisté představují peklo. Tak jsem si to peklo zkusil, to kolo je celkem v pohodě ale pravda je ta že ten běh opravdu celkem bolí. Na kole nastoupáno na 82km celkem 1340m, na obou bězích na 20km pak celkem 746m. 

no není to náááádhera?

Organizace závodu naprosto perfektní, nemám k tomu téměř přípomínek. To domácí občerstvení v cíli, to je fakt bomba. Navíc fakt velmi dobré jídlo v restauraci - dostanete stravenku, a ještě k tomu masáž pro všechny startující, na tu sem se těšil ale pak na to nějak zapoměl, takže hodnotit ji úplně nemohu.

                       ... TRIATLON, to je prostě úžasná věc a ani DUATLON není k zahození...

neděle 6. května 2018

6.5.2018 - Volkswagen maraton Praha 2018

Akce : Volkswagen Maraton Praha 2018 - Mistrovství České Republiky v maratonu
Kategorie : Maraton silniční
Kdy : 6.5.2017
Kde : Praha
Trasa : Maraton
Web https://www.runczech.com/cs/akce/volkswagen-maratonsky-vikend-2018/index.shtml
Výsledky https://www.runczech.com/srv/www/qf/cs/ramjet/resultsEventDetail?eventId=21429&frm.subeventId=21430&page=1&per_page=15&sort=finishTime
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2677990150
Fotogalerie :

... podruhé na místě činu a vyhlásil jsem útok na čas 2:59:29, 
nakonec velký zmar a marný pokus běžet to pod tři hodiny ...


Před rokem byl toto můj první maraton v životě, trochu naivně jsem si dal cíl A běžet to za 3:00:00, cíl B byl běžet to pod 3:10:00. Cíl A ani náhohou, cíl B splněn - čas 3:09:27.

Tento rok jsem si vyhlásil naprosto jasný cíl a to pokořit těch 3:00:00. Po půl roce tréninku na Plzeňský 100km závod, jsem se nakonec rozhodl podřídit vše pražskému maratonu a na stovku nakonec nejel. V březnu a dubnu moc čas na trénink nebyl, triatlonový trénink ustoupil do pozadí a i když času nebylo tolik kolik bych na trénink potřeboval, ten běh jsem trénoval celkem intenzivně - např. v dubnu 360km a naprostá většina tempové běhy či intervaly.  Týden před startem tohoto závodu jsem jel tempové tréninky - celkem v pohodě 20km v tempu 4:15, dva dny na to 25km v tempu 4:14 a pár dnů na to 30km v tempu 4:19, tam jsem trochu znejistěl ale stejně byl po těchto třech trénincích celkem dobře naladěn a začal věřit že by to mohlo vyjít.

na startu jsem byl vcelku příjemně naladěn...


V děvět ráno to vypuklo a já vyrazil Pařížskou ulicí vstříc maratonu tou naší matičkou Prahou. Opravdu kouzelný okamžik, celkem údajně 10 600 bežců (plná kapacita), prostě všude spousta lidí.

tak jsme vyrazili...

Strategie byla oproti minulému roku odlišná, na základě diskusí s různými lidmi a článků, prostě první pulmaraton běžet pohodově a pomaleji a v druhém zrychlit. Pak mohu zkopírovat to co jsem chtěl již minulý rok - šetřit síly do 30tého km, no a od 35tého jsem chtěl běžet už co to dá. Garmin hlásil po prvním kilometru mé zhodnocení výkonu na +1 dobré (což je na závod dosti špatné, ještě včera jsem měl +3), také hodnota VO2Max mi za poslední týden klesla o jeden nebo dva stupně na 63, blbé vyhlídky...

asi 12tý kilometr, pohodička

Tento rok jsem se teda nenechal vybláznit a pohodově si vyběhl vstříc maratonu, běžel jsem kilometry okolo 4:15 - 4:20. Bohužel první problém byl ten, že již po pár kilometrech mi Garmin přidával asi půl kilometru v délce odběhnuté trasy oproti reálným značkám kilometrů, takže reálné tempo jsem měl ještě pomalejší. Ale nic jsem si z toho nedělal, držel jsem se za nějakým francouzem a v tom větru a 20°C si celkem v klídku běžel. Atmosféra samozřejmě super všude po trase. Když jsem doběhl na metu půlmaratonu, koukám že mám čas skoro 1h 33min, to mě trochu zklamalo, ale stále jsem zůstával v klidu, jelikož jsem se cítil stále plný sil a běžel tak lehce, jako kdybych skoro ani neběžel. Ale bylo jasné že musím zrychlit.

Hošík, kterého jsem se držel ale nevypadal že by chtěl zrychlovat, takže jsem se na asi 23tím kilometru odpoutal a pak už běžel vlastně až do cíle víceméně sám, či se po chvilkách zachytil u nějaké skupinky. Od 25tého kilometru si nepamatuju, že by mě až do cíle někdo předběhl, evidentně jsem opravdu tu první půlku závodu běžel až moc opatrně a hlavně si špatně spočítal co musím běžet.

Když teď koukám na ty časy jednotlivých km, tak to vypadá že reálně jsem ty kilometry začal zrychlovat až okolo 30tého kilometru. Tam si ale také jasně pamatuju, že jsem poprvé začal cítit malé tuhnutí stehen. Stále jsem věřil že by se to mohlo povést pod ty 3 hodiny, ale hodinky mi moc nepomáhali, měřili už skoro o tři ctvrtě kilometru více než v reálu, takže já jsem těžko věděl jaké je moje reálné tempo. Asi na 34tém kilometru jsem si tak spočítal, že pokud chci pod 3 hodiny, musím zrychlit výrazně pod 4:10, což mi přišlo celkem těžce proveditelné a nějak se mi do toho nechtělo... Holt, měl jsem si to spočítat o dost dříve.

Zvyšoval jsem sice vkládané úsilí, ale tempo zůstávalo více méně stejné. Ale od asi 25tého kilometru až do cíle, nebyl snad jediný běžec, který by mě předbehl, další potvrzení pomalu zvoleného počátečního tempa. Od 30tého kilometru jsem předbíhal spousty běžců, měl pocit že okolo nich úplně letím... Na asi 37mém km už mi vycházelo, že bych musel do cíle bežet v tempu okolo 3:50, což už bylo dosti utopické. Navíc stehna už byly tužší. Přesto jsem kilometry 39-41 běžel okolo 4:00, ale to samozřejmě vůůůbec nestačilo. Cítil jsem, že se prostě nedokážu vyhecovat, ale také to asi bylo způsobené tím, že už jsem podvědomě věděl že to za ty tři hodiny nemůžu dát ani náhodou. Žádná krize mě nepotkala, nic nebolelo, jen těm stehýnkům se prostě už rychleji běžet nechtělo..

Podmínky na trati byly celkem v pohodě, teplota 20°C, trochu vítr, jako foukat mohlo méně... Stravování jednoduché, 4x Agave9 gel a 1x Enervit Sport Competition koncentrát na závěr.

Kopeček na posledním kilometru mi na rychlosti taky moc nepřidal, a i když jsem se v cílové rovince snažil zrychlit, nebyl to žádný velký sprint, to fakt teda ne. Nakonec jsem nestihl ani ten čas 3:02:00 a doběhl v celkem zachovalém stavu v čase 3:02:03 do cíle. Ale musím zmínit, že ten běh Pařížskou ulicí plnou skandujících lidí je fakt super super zážitek!

marný pokus dostat to alespoň pod 3:02...

Můj čas 3:02:03 znamená 237mé místo (z 6949 běžců), v kategorii M40 je to 49té místo (z 1124 běžců). V hodnocení  České republiky to stačilo na 128mé místo (z 3352), v kategorii M40 na 29té místo (z 707). Ale to mě úplně nezajímalo, zklamání bzylo veliké,  jediná útěcha může být zlepšení osobáku o více než sedm minut.



Po doběhu jsem tak minutu byl trochu mimo, ale pak už jsem byl celkem v pohodě, o mnohem lepší stav než před rokem, kdy jsem prvních 20minut byl úplně hotovej. Vyklusal jsem si do sprchy, a pak si skočil na masáž, tam mě masér pobavil, když říká - "Ty Vaše nohy vypadají jako kdyby dneska vůbec neběželi..." Já to ale nebral jako něco pozitivního, jen si zase v duchu nadával že jsem opět ze sebe nedokázal vymáčknout to na co jsem měl natrénováno, a já si myslím že na těch 3:00:00 fakt mám ;-)

medaile krásná, čas slušný, ale cíl prostě nesplněn...




Takže pokud bude čas, chci se o to pokusit ještě někde tento rok, možná přímo v Praze na Zátopkově zlatém týdnu v červenci a nebo pak na maratonu ve Stromovce v září, uvidíme.

nesplněný cíl mě fakt mrzel...



ale ani nesplněný cíl mi nemůže 
zkazit chuť k jídlu....


i když opravdu mě to mrzelo dlouho...

...tak asi zase za rok ;-) ...