sobota 23. září 2017

1. český marathon Praha – Dobříš

Akce : 1. český marathon Praha – Dobříš
Kategorie : terénní maraton
Kdy : 23.9.2017, 11:00
Kde : Start - Praha Malá Chuchle, loděnice USK Praha , Cíl - hospoda Krmelec Vlaška, Dobříš
Trasa : 42,2 km , převýšení 731 m
Web http://brdman.cz/wordpress/zavody/1-cesky-marathon
Výsledky http://brdman.cz/wordpress/vysledky
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1994244858
Fotogalerie :
Video https://www.relive.cc/view/1198026959

...údajně první maraton konaný na území ČR, od roku 1908...

„Byl to kníže Colloredo-Mannsfeld, jenž založením drahocenného vyzývacího poháru dal k závodu takřka podnět a způsobil, že zvolena trať Smíchov – Dobříš, v jejíž 40km jest nahromaděno tolik obtíží, ale i tolik krajinného vděku, že nelze nalézti hned tak vhodnější trati marathonské.
Na prospěch Českému Marathonu jest zajisté i to, že trať jeho vede z valné části lesy, jejichž vzduch velmi příznivě působí na závodníky.“ (1908)

Tak takhle uvádí webové stránky tento maratón...

Jít jsem tam chtěl ale svatební hostina den předtím vystavovala celkem jasnou stopku. Svatební veselí do nočních hodin, přežírání a popíjení. Večer jsem tam hodil probiotika, ráno také a cítil jsem se v rámci možností dobře, i když 79 kg jasně ukazovalo, jak je to u mě poslední týdny s životosprávou (závodní hmotnost mám 75-76 kg).

Opět jsem zkoušel jak mé tělo bude reagovat - co to bude dělat, když člověk už na konci sezóny už moc netrénuje, navíc nedrží životosprávu, má 3 kg navíc, je trochu už unavenej fyzicky i psychicky z celé sezóny a tři týdny po B7 také ještě asi není úplně zregenerovaný. A navíc je trochu nevyspalej ze svatebního večírku.

Nakonec jsem se teda odhodlal a do Malé Chuchle dorazil. Měl jsem trošku výčitky, že snad ani nemám úctu k tomu maratonu, když si ho chci po takovéto noci a v takovémtu stavu zaběhnout.

U registrace tu chodí tu pořadatelé v hezkých dobových oblecích, prostě jakoby byl rok 1908, druhá strana mince je ta že startovné na místě je 750 Kč, což mi přijde dost.

Trať slibuje běh lesem, po zpěvněných cestách, místy asfalt.


START
V 11:00 bylo odstartováno a asi 60 lidí vyběhlo od Malé Chuchle po cyklostezce směrem na Cukrák. Sice mě před startem trochu bolelo břicho, asi stále důsledek včerejšího pžežírání, ale celkem to šlo. Připraven jsem ale moc nebyl, neměl jsem žádný gel, tak jsem si vzal 2x Enervit Sport tyčinku a pak jeden Enervitene sport koncentrát. A samozřejmě vodu a ionťák do běžecké vesty.

Prvních 10km se běží pohodově, tempo okolo 4:30 min/km a naivně jsem si říkal jak to super jde a že bych třeba mohl zkusit celkové tempo 4:50 min/km. Asi jsem měl ještě trochu připito a vůbec nebral v potaz že těch 800m převýšení dá určitě zabrat.

Pak se začalo stoupat na cukrák, ale to celkem také šlo, tempo samozřejmě šlo do háje. Průměrný tep jsem měl okolo 167 a to mi přišlo opravdu dost, na to že jsem neběžel ani po rovině žádné závratné tempo.

Pak se trochu seběhlo dolů, jsem na asi nějakém devátém místě, nikde nikdo, prostě od asi 8mého km běžím sám a sám a tak to nakonec je prakticky až do cíle. Druhý kopec - Černolice, tak ten teda bolel, v nohách skoro 20km, cítil jsem se celkem dobře ale ten kopec ten mi fakt nevoněl a tempo dost špatný. To že tahnu 79kg živé váhy, to je opravdu znát, trochu si kvůli tomu nadávám, protože životospráva poslední 3 týdny byla katastrofální.

Je za mnou půlmaraton, stoupání pokračuje, i když ne tak strmé. Po 25tém km je to už lepší, teďka to už bude hlavně z kopce. Ale tempo jde pocitově dolů a jen se tu tak valím v tempu okolo 5:00. Nechci to ale přepálit, chci být, jak se říká, být skoro čerstvý do 30km, kde to na maratonu začíná bolet. No čerstvý jsem teda na 30km fakt nebyl, ale nohy byly celkem v pohodě. Průměrné tempo mám od začátku závodu asi 5:04 min/km, takže jednoznačný cíl se mění na to, setřepat to tempo pod 5:00 a zaběhnout to pod 3h30min.

Ono to ale nejde, zase nějaký kopečky a tempo jde do háje. Snažím se po třicátém km trochu to zrychlit, ale moc to nejde, Navíc tu nění s kým závodit, kolega co je přede mnou mi pořád utíká. Trochu mi udělalo radost že tu dva lidi předbíhám, asi na 35tém km, asi to trochu přepálili a jsou úplně na hadry.

Posledních 5km už je prakticky jen z kopce ale jakmile přijde rovinka a nebo nějaký drobný kopeček, tak je to špatný a zase se tam jen tak povaluju. Cíl dát to pod 3h30min a v tempu pod 5:00 se pomalu rozplývá, přesto se snažím se alespoň trochu hecnout a běžet rychleji. Poslední 2km běžím v tempu okolo 4:34 min/km, to mi trochu dělá radost.

CÍL. Slyším už hlasatele jak tam baví doběhnuvší, snažím v cílové rovince trochu zrychlit a nakonec dobíhám v čase 3h 31min 51sekund, což nakonec stačí na sedmé místo absolutně. S umístěním spokojenost ale s časem už taková ne. Ani nevím proč, když jsem sem jel jen proto abych si to užil a říkal si před závodem, že to bude konečně první závod kam se jdu jen tak proběhnout a na žádné umístění či čas myslet nebudu. No jo, to je tak, když Vám pak ten závod odstartují a adrenalin vylítne...

hezká medaile v cíli

Na závěr snad je toliko, že kromě podle mě celkem vysokého startovného (750 Kč na místě, navíc bez elektronické časomíry), je to moc hezký závod, na startu, v cíli a dokonce i na občerstvovačkách jsou páni a paní v dobových kostýmech a má to tak prostě punc tak trochu jiného závodu. Za mě teda hodnotím velmi kladně. Trať je také moc hezká a hlavně těch příjemných 15°C a slunečno, to bylo úplně ideální počasí.

...a tak jsem zjistil že umím celkem slušně zaběhnout maraton i po svatebním večírku ;-) ...

sobota 16. září 2017

16.9.2017 - Běhej lesy 2017 - Závod Boletice

Akce : Běhej lesy Boletice
Kategorie : terénní běh
Kdy : 16.9.2017
Kde : Olšina, Jihočeský kraj
Trasa : 20 km, 525 m převýšení (alespoň dle propozic)
Web https://behejlesy.cz/behej-lesy-boletice/r12
Výsledky https://behejlesy.cz/behej-lesy-vysledky/boletice
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1984113759
Fotogalerie :

...aneb 10km nahoru a pak 10 km dolů...

Další závod krajinou, která byla veřejnosti zapovězena po dlouhá léta, z důvodu vojenského prostoru. Chtěl jsem se tam prostě podívat. Cesta do Olšiny byla hodně klikatá, samý kopeček nahoru a dolů, ale všude se tu okolo Lipna pasou kravičky a ovečky a je to tu opravdu krajina roztomilá. Hezky nám tu prší, teplota okolo 9°C, ale to nevadí.

výškový profil trasy

Super je, že start je v obci Olšina, se dá se až k místu startu dojet autem a zaparkovat na louce. Vedle je pak rekreační zařízení a velká resturace provozovaná Vojenskými lesy a statky ČR. Jelikož jsem na Brdech na jaře dopadl celkem uspokojivě, dostal jsem se do prvního koridoru startujících. Nic mě nebolelo, za posledních 14 dní jsem toho ale moc nenaběhal, jelikož Beskydská sedmička 1-2 září, ta mě na týden úplně odrovnala a tento týden jsem to rozbíhal jen opravdu zlehka. Takže nabuzení tu moc nebylo, ale myslel jsem si že jsem na tom celkem dobře.

ke startu připraven

ke startu připraveni


START
V 15:00 bylo odstartováno a vyběhli jsme hezky do kopečka, takže tepovka ta šla rychle nahoru, ale to jsem moc neřešil. Trať má zajímavý profil, prvních 10 km převážně do kopce, druhých 10km převážně z kopce, téměř celá trať je lesem, ale bohužel po silnicích. Po nějakých 3-4km jsem se ustálil asi na 20té pozici a tam jsem se tak nějak motal skoro pořád. Úplně jsem nevěděl jak běžet, bylo jasný, že musím v prvních 10km do kopce zabrat, ale to že mě pak čeká dalších 10km, to mě trochu brzdilo, hlavně v té hlavě. Hezky nám k tomu prší. Sebou si nesu 4 malé One hand gely enervitu, po 3,5km před občerstvovačkou mi ale asi díky studeným prstům hned první vypadl, jestli to takhle půjde dál, tak to bude fakt špatný...

Prvních 6 km běžím celkem svižně okolo 4:30 min/km. Pak se to začalo  zvedat trochu víc a tempo šlo dolů. Jakmile jsme vyběhli do trochu prudších kopců, cítil jsem, že to není ono. Síla v kopcích, to byla vždy moje výhoda, tam jsem vždy trochu pozice získával, v sebězích pak pozice ztrácel. Ale tady to prostě nebylo ono, nevím proč, možná si ta Beskydská sedmička vybírá pořád svojí daň a svaly na nohách nejsou v takové pohodě. Nebyl jsem to já, běžel jsem běžel ale ten skoro souvislej kopec mi prostě nechutnal, navíc jsem opravdu nechtěl nahoru vyběhnout úplně vyfluslej, jelikož mě pak čekalo dalších 10km do cíle, takže jsem šel rozvážně. Jak tu tak cupitám do toho kopce, tak si říkám jestli tyhle 20km závody nejsou pro mě moc krátký, protože to tempo a tepovka je prostě velké a nějak mi to hlavně dneska nechutnalo. Druhá obvčerstvovačka po 9km, hodil jsem tam druhej gel a trochu vody. Dále pokračujeme do kopce a to prudšího , desátý a jedenáctý km v tempu okolo 6:00 min/km, jak říkám, nebyl jsem prostě v těch kopcích ve své kůži.

Po 11km kopec skončil, začínají roviny a převážně seběhy. Od pátého km, mě předběhl jeden člověk, což jsem hodnotil pozitivně, ale někdo další se ke mě začal přibližovat. V seběhu se tempo hned změnilo na 4:15 min/km, třináctý km v tempu 3:30 min/km mi udělal celkem radost. Jasně v seběhu, ale mě ty seběhy dříve fakt moc nešli. Ale možná ta Beskydská sedmička mě ty seběhy trochu naučila. V běhu po loukách se nám tu otevřela krásná krajina, i když trochu zatažená a propršená.

Svoji pozici si stále držím, začali se tu ale motat lidi z krátké trasy, mezi kterými si připadám, že po té trase letím. Až do sedmnáctého km tak držím tempo pod 4:00 min/km. Tam mě nějak začalo docházet a asi na 20m kopečku jsem se plazil jak hlemejžď. Hodil jsem tam poslední, třetí, malý gel a během dvou minut jsem se cítil mnohem lépe. Poprvý jsem viděl okamžitý účinek energie v praxi.

Poslední 2km jsem tak opět stahnul pod 4:00 min/km, ale toho chlapíka přede mnou, který jediný mě od asi pátého km předběhl, jsem nedoběhl snad ani o sekundu.

kilometr do cíle, sil je celkem dost, asi jsem měl běžet rychleji ;-)

CÍL. Do cíle po přesných 20km dobíhám v čase 1h 28m 54s, což dělá tempo 4:27min/km. Ve výsledcích to stačí na 16té místo absolutně, 5té místo ve věkové kategorii M40-49. Startujících 212 na dlouhé trase. Svůj výkon hodnotím rezervovaně. 16té místo jsem měl i na Brdech, kde startovalo 483 startujících. Zde jsem si ale věřil možná i na trochu lepší místo a také lepší tempo, přeci jsem jsem od jara toho dost natrénoval, ale pravděpodobně ta B7 mě ještě bude chvíli pronásledovat. Navíc se zde běželo po silnici a tempo by mělo být lepší, na druhou stranu však větší převýšení a prakticky celé v kuse v první části závodu. Možná bych měl být teda celkem spokojen, a já vlastně jsem ;-))).


po tomhle závodě jsem fakt nebyl skoro vůbec zničenej...


výsledková listina, měl bych být spokojen ;-)


vtipný titulek


Organizaci závodu hodnotím pouze kladně, jelikož žádný problém nikde nebyl. V cíli Vás tu ještě vyfotí a vy si můžete vybrat pozadí na kterém chcete být zvěčněni... Navíc nám tu po doběhu udělali dřevorubci show se sekyrami a motorovkami a to se nám moc líbilo.

Závěrem musím říci, že ty propršené Boletice bych si asi více užil za hezkého počasí ;-) Trochu mě mrzelo že prakticky celá trasa vedla asfaltkou v lesích, výhledů tak moc nebylo a přeci jen jsem čekal více terénu. Závod ale určitě doporučuji a hlavně ta okolní krajina a Lipno, to Vás, když tu projíždíte, opravdu láka, navštívit tuto lokalitu na trošku delší dobu. Díky triatlonu a běhání se poslední roky dostávám na místa, kam bych se jinak jistě nikdy nedostal, jsem tomu opravdu moc rád.


krajina Boletic

...sám jsem zvědavý kam se tento rok ještě s běháním podívám...

pondělí 4. září 2017

1.9.2017 - 2.9.2017 - Beskydská sedmička - 8. ročník

Akce : Beskydská sedmička - 8. ročník
Kategorie : Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic
Kdy : 1.9.2017 22:35
Kde : Start - Třinec, Cíl - Frenštát pod Radhoštěm
Trasa : LONG - 95km s převýšením 5470m (dle mé GPS to ale mělo okolo 99 km)
Web : http://www.beskydskasedmicka.cz/b7/
Výsledky : http://www.beskydskasedmicka.cz/b7/vysledky-2017/ , mezičasy - http://www.beskydskasedmicka.cz/php/b7-2017/R-main/vysledkova_listina-d.php?ID_TEAM=406
Foto : https://www.facebook.com/beskydskasedmicka/?fref=ts
Video : http://www.tvbeskyd.cz/zavodnici-na-beskydske-sedmicce-bojovali-s-destem-a-zimou
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1957584982

... tak jestli je nějaký závod opravdu etrémní, tak je to dle mého tento, 
tento ročník navíc téměř celý v dešti či lijáku ...

... Mám to už jen kousek, pár kilometrů do cíle, ale potkala mě velká krize, nakonec jsem s vypětím všech sil do cíle doběhl, v cíli jsem padnul na zem a jako mrtvola tam ležel asi 30minut. Vedle mě sedí klučina, který doběhl někdy přede mnou, dáme se do řeči ... Tak končil 1.10.2016 závod jménem Šumavský Šutr 2016 trasa 63km. No a pak mi asi měsíc po této akci, Petr napsal, jestli bych s ním nechtěl jít Beskydskou sedmičku. Já o té akci něco slyšel a plánoval jsem, že bych to chtěl zkusit, takže jsem řekl že jo. A tak jsem se ocitl na startovní listině tohoto závodu.

Beskydská sedmička, která má status Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic, to byl pro mě závod, před kterým jsem měl docela respekt. Moc jsem o něm nevěděl, jen to, že to je dlouhé a že to má celkem slušné převýšení, že se snad o něm říká, že je extrémní, že se běhá ve dvojicích, no a pak také to, že to asi bude v Beskydech ;-). Ale říkal jsem si, že bych to měl celkem zvládnout, no a jestli jsem se mýlil, to se dozvíte na konci...

tohle ponesu na sobě a nebo sebou v batohu

INOV-8 TRAIL TALON 275, boty které to se mnou půjdou

A jak vypadala moje příprava? No žádná prakticky nebyla. Jediné co jsem považoval jako přípravu na tuto akci, by mohlo být považováno 10 Lužických 700, a pak jsem si šel týden před závodem zaběhat kopečky - celkem převýšení asi 400m, haha, trapné v porovnání s chystaným převýšením na B7... Můj parťák, který už B7 i jiné podobné závody šel, mi říkal - netrénuj kopečky, ty se stejně chodí, ale trénuj seběhy. No ty já ale vůbec neumím, a stejně jsem na to ani neměl čas, nejdříve jsem se věnoval triatlonu, pak bylo 10 Lužických 700 a pak už se jen regenerovalo před B7. Ještě bych jako přípravu mohl označit nákup nových bot - INOV-8 TRAIL TALON 275 - 2 dny před startem závodu, naběhal jsem v nich 6km, a pak je vzal na B7. Ale prostě po 10 lužických 700, po kterých jsem měl puchýře na prstech a začali mi slézat nehty, jsem prostě musel koupit alespoň o půl čísla větší boty, a ty úžasné Race Ultra 270 se už dávno nevyrábí.

V pátek jsme dorazili do Frenštátu pod Radhoštěm a ubytovali se v hotelu Bartoš (http://www.hotelbartos.cz). Mluvím o tom proto, že je to opravdu super hotel se strašně příjemným personálem. Bylo nutno s mým parťákem zajít na registraci, kde vyfasujete pásek s chipem na ruku a pár dalších blbostí, jako třeba účastnický list - asi čekají velký ztráty a tak to raději dávají již před startem... :-) Pak je nutno se nějak dopravit do místa startu, který je v Třinci - buďto nějak po vlastní ose a nebo jedním ze dvou speciálně vypravených vlaků, které odjiždějí z Frenštátu.

profil trati

Před desátou jsme teda dorazili do Třince, předpověď se nemýlila a krásně nám tu prší a dle předpovědi bude také pršet celou noc a minimálně celé dopoledne v sobotu, teplota okolo 10°C, na Lysé hoře a ostatních vrcholech bude ještě mnohem méně. Je tu opravdu spousta lidí, na startovní listině je téměř 600 dvojic kategorie LONG a okolo 900 dvojic kategorie SHORT. Celkem slušné startovní pole, které bych na takhle dlouhém závodě nečekal. I to mě možná týdny před startem utvrzovalo v tom, že to zas nemůže být tak šílené... Komentátor nás tu povzbuzuje a před 22:35 se začíná odpočítávat.

Nejdříve startuje kategorie LONG (95km) a poté kategorie SHORT (86,4km). Rozdíl mezi nimi je ten, že SHORT nejde na vrchol Travný (na ten také nejdou ti z kategorie Long, kteří pod vrcholem Travného nebudou do 3:15, ti pak budou muset také pokračovat bez tohoto vrcholu a dostanou za to 40minut penalizaci. Prý aby měla zvěř na vrcholu klid...). Pak je tu ještě pro každou kategorii zkrácená varianta, což znamená, že mezi vrcholy Pustevny a Radhošť se nemusí klesat dolů a pak zase stoupat nahoru na Radhošť, ale můžete po hřebeni. Ti kdo jdou zkrácenou variantu jsou ve výsledkové listině až za těmi kdo to šli celé. Toť asi vše k trase.

START
Je 22:35 a právě odstartovala Beskydská sedmička. Za velkého povyku jsme v klidném tempu s Petrem vyrazili. Žádné velké ambice jsme neměli, já vůbec netušil do čeho vlastně jdu a na takovýto závod vůbec netrénoval a tak jsme se shodli již dávno před závodem, že nic hrotit nebudeme a jdeme si to užít. Netrvalo to ani pár kilometrů a léčba šokem začala. Hned kousek za Třincem výstup na sjezdovku, déšt, kamení, spousta lidí kam se podíváš, tma a kopec dlouhej skoro až do nebe. Šli jsme to dlouho, opravdu hodně dlouho, běžet se to fakt nedalo, takže jen píchat hůlkama a prostě jít s davem... Tak jsme se nějak doplácali až na vrchol č.1 - Velký Javorový a na kontrole si odpípli první checkpoint. Říkám Petrovi, že mě to fakt nebavilo. Myslím, že v jeho výrazu tváře bylo zděšení, jelikož jsme měli za sebou první vrchol a mě už to nebavilo... Možná si myslel, že bych byl schopen odstoupit, ale to bych udělal jedině kdybych opravdu nemohl ze zdravotních důvodů.

Po každém výstupu na vrchol následuje klesání a to tak že dlouhé. Profil trati jsem nějak vůbec neřešil, ale organizátor to prostě udělal tak těžké jak jen to šlo, takže žádné hřebenové přesuny na další vrchol, ale pěkně až dolů sestoupat kam až to jde a pak zase nahoru na další vrchol. To jsem teda netušil. Pršelo a to fakt hodně, všude ještě spousta lidí, celkém prudké sešupy dolů, bláto, kamení, tma. Prostě člověk musí být stále v pozoru a koukat kam šlape. Občas to nestihne a plácne botou do louže. Někdy se tomu nelze vyhnout ani kdyby chtěl. Po každém sestupu je úplně dole před každým výstupem občerstvovačka, fakt velké a vybavené občerstvovačky. Tak a pro změnu začíná výstup na druhý vrchol po sjezdovce, tentokrát po trávě. Tam už mě to bavilo o něco více, startovní pole se trochu rozdrobilo, ale stejně to byl souvislý tok lidí jeden za druhým, ale už to aspoň nebylo v tom pětiřadu jako na první sjezdovce. Po sjezdovce následovalo kousek běhu prakticky po rovině a pak krutej výstup nahoru po kamení. Někteří už zbýhali dolů a to pomalu sprintem, nechápal jsem. My jsme se soukali poklidně na vrchol č.2 - Ropice. Ten jako jediný se sbíhá stejnou cestou, jako se vystupuje. Následovalo klesání hooodně hooodně dlouhé a pokud si dobře pamatuju, tak tady sem si do pár louží už šlápnul a boty už měl plné vody. No nic, co se dá dělat, snad ta vazelína, kterou jsem 2x nohy namazal, pomůže a voda se nedostane ke kůži. To by byl průšvih a spousta puchýřů...

Jsme dole, navštívíme občerstvovačku a jde se na další vrchol. Nikam se neplašíme, prostě v poklidu. Pokud se nemýlím tak na Travný jsme šli opět alespoň částečně po sjezdovce. Asi ve třetině stoupání je pak checkpoint, kdo nedojde na tento bod do 3:15, ten nemůže pokračovat na Travný, ale musí jít traverzem a za 40 minut penalizace k dalšímu vrcholu. My jsme sem dorazili v klidu okolo 2:15, takže jsme si to namířili na vrchol. Vrchol č.3 - Travný, ani si tu cestu na vrchol moc nepamatuji, takže to byla nuda. Každopádně první vrchol, kde už to nebylo o tom, že člověk jde tak rychle jak jdou lidé před ním. Startovní pole je už roztáhnuté dostatečně. Každopádně běžet se to ani náhodou, jako každý zdejší vrchol, nedá. Seběh dolů, tam prostě ztrácím a Petr na mě musí někde počkat. Do kopce se ho držím jako klíště, roviny tam je to v pohodě, tam mu stíhám ;-) Zatím...

Následuje opět sestup, občerstvovačka, mimochodem každá další občerstvovačka je lépe vybavená, jelikož se počítá, že s přibývající délkou závodu se potřeba doplňování energie zvyšuje. Další vrchol je Lysá Hora, ten nejvyšší na B7. Ale rozhodně to nebylo to nejhorší stoupání. Není to totiž tak strmé a dá se to celkem v poklidu jít. Přesto tu pořád přemýslím, jestli toto je ta trasa, po které se běhá závod Lysá Hora 24 hodin. Neumím si to představit, jelikož nahoru se to běžet nedá a dolů sbíhat snad také ne. Prší a nebo leje, mimochodem déšť je na B7 poprvé za svou osmiletou historii, proto se očekává, že oproti minulým ročníkům, kdy v časovém limitu 29hodin nedokončila tak třetina lidí, bude odpadlíků tak polovina. Nakonec jsme se tam dostali, Vrchol č. 4 - Lysá Hora 1 324 m n. m. zdolán, bylo to fakt dlouhé, těch 800 výškových metrů v kuse jsme stoupali okolo 75 minut. Je tu celkem frešno, kdyby nebyl člověk línej, tak by si snad i vyndal rukavičky a čepici. Ale vždyť zase jdeme hned dolů a tam bude určitě tepleji, hahaaa.

Tma jak v pytli, vítr, déšť, a jako bonus? No po faakt dlouhém stoupání následuje ještě delší klesání, a to přes 900 výškových metrů do Ostravice. Každý vrchol si začínám počítat až tehdy, když ho slezu dolů, ty klesání jsou fakt někdy strašně hnusný. Samý šutry, bláto, člověk musí být soustředěný a pořád koukat a koukat. V sebězích fakt ztrácím, ale riziko, že si tu vyvrtnu kotník mi za to abych zrychlil fakt nestojí. Tak si tak sbíhám z Lysé Hory a najednou mi přestane svítit čelovka, ten PETZL Reaktik prostě po nejakých 6ti hodinách ukončil svoji činnost, tak jsem chvíli běžel bez světla za někým jiným, pak mi Petr půjčuje svoji náhradní čelovku. Nee že bych neměl svoji náhradní čelovku, ale ta jeho je mnohem lepší. Po nějaké půl hodině už ale začalo svítat, kdybych tím světlem trochu šetřil, tak by mi ta moje čelovka vydržela... Jsme v Ostravici, máme za sebou necelých 50km a 4 vrcholy a jsme celkem v pohodě. Velká občerstvovačka, dokonce s polívkou, no paráda. A melouny, ty jsou úplně nejlepší. Jediná nevýhoda je, že jakmile se člověk zastaví, začne mu být po chvíli zima. Běžím v tričku s dlouhým rukávem a tenké bežecké Goretex bundě, dlouhé běžecké legíny, lýtkové a stehenní návleky. Nechápu ale lidi, který to běží pouze v kraťasech, to bych fakt umřel, hlavně ty jejich kolena musí dostávat hroznou nálož. Měníme ponožky, ten pocit suchých ponožek na nohách... k nezaplacení ;-) Ale jako vážně. "Vyprášíme" nějaký ten bordel z bot a pomalu se chystáme pokračovat. No nic jdeme dál. Myslím, že tady nastal trochu obrat v našem závodě, podvědomě jsme, beze slov, podle mého přidali, možná ne v rychlosti ale v úsilí určitě, jako kdybychom chtěli začít závodit. 

Teďka nás čeká Smrk, a ten je údajně fakt hnusnej. A taky že jo. Samozřejmě téměř stejně vysokej jako Lysá Hora, navíc stoupáme z nižšího bodu než na Lysou Horu. Prostě nekonečné a ta cesta ošklivá, samej šutr, všude voda bláto, prostě hnus. Vrchol č.5 Smrk zdolán, dalo to zabrat, ale stále se to dá. Horší je ten sestup dolů. Prostě hnus, kterej pro mě není. Pořád si říkám, že toto jsem opravdu nečekal, závod na 95km a člověk si tu téměř vůbec nezaběhá. Buďto jde nahoru a nebo se snaží trochu seběhnout dolů, následuje kousek roviny, občerstvovačka, trochu silnice a pak zase nahoru. To mě fakt překvapilo a trochu zklamalo, zaběhat si prostě budu muset někde jinde, ale na B7 to nebude...

Jsme v Čeladné, na občerstvovačkách už do sebe peru horalky, melouny, musli, leju do sebe vodu, ionťáky, prostě co dům dá. Na trase pak pojídám pouze Corni, ale oproti plánu jich moc nesním. celkově tak 1x Corni za 2,5 hodiny. Doháním to ale trochu na občerstvovačkách ;-). Je za námi 5 vrcholů a nějakých 60km, a nešizených 10 hodin zábavy. Honí se mi hlavou různé divné myšlenky, třeba jako ta, že tady vůbec neběhám a tím pádem se vlastně strašně flákám, jen si tu chodím a ťukám hůlkama do matičky země. Další nápad v mé hlavě je ten, že jediné co mě opravdu bude po závodě bolet, jsou lokty, od toho neustálého zapichování hůlek.

Občerstovačky si vychutnáváme, ale jakmile vyrazíme, snažíme se trochu posunout, aniž bychom se na tom nějak domlouvali. Do kopců získáváme, z kopců trochu ztrácíme, ale celkově se posouváme pořadím vpřed. Jdeme na šestý vrchol. Opět dlouhé stoupání až nad Pustevny. Jdeme dosti svižně a dereme se pořadím vpřed. Mám velké štěstí, že jde se mnou Petr, tu trasu šel před rokem a on si ji snad pamatuje nazpaměť. Značení je totiž pouze občasné, na startu člověk dostane sice mapu, ale vyndavejte ji a lovte kde jste a po jaké barvě turistické trasy máte jít. Jasně, většinou jdete tam kam jde ten před Vámi, ale někdy i on jde blbě, což se nám také stalo... Lezeme a lezeme, opět nekonečné a když už jste na rovince a říkáte si, že už tam jste, tak ono prdlajs a lezete za chvíli zas a zas. Nakonec jsme na ten vrchol č.6 - Čertův mlýn, vylezli. Pak jsme klesali na Pustevny, kde byla super občerstvovačka - polívka úžasná, melouny ještě lepší a ta škvarková pomazánka s chlebem, to bylo úplně nejvíc, tady jsme byli snad 10 nebo 15 minut. Byla tu zima, ale já byl línej se teď nějak oblíkat, kapuce na bundě mě proti větru celkem slušně chránila.

Následuje opět nekonečné klesání dolů, stehna boleli a já poznal, že i když toho moc nenaběhám, tak ty nohy mohou bolet jak čert. Ty seběhy mě fakt ničili, i když jsem v nich začal být možná trochu odvážnější, jak jsem to začal do těch nohou chytat, stejně jsem z kopců ztrácel. Těžké ale taky bylo to, když člověk jde a má se rozběhnout, v tomhle je parťák suprovej, jelikož si jen jeden druhému řekneme, že popoběhneme a prostě se běží. No běží, je to spíše takové poklusávání. Nohy mám celé takové ztuhlé, říkám si, že za to mohou určitě ty stehenní návleky, které mám poprvé v životě na sobě... Jak se říká, do závodu s nevyzkoušenejma věcma nechoď - a já měl nové boty a poprvé také návleky na stehna. Klesání z Pusteven, to bylo celkem peklo, moc dobře si ho pamatuji z mé jediné návštěvy Beskyd před pár lety, cik cak dolů lesíkem vedle sjezdovky. Je to na B7 celkem jistota, skoro pořád jdete buďto po sjezdovce nahoru a nebo dolů. Stehna bolej jako čert, ale jak jsme se začali posouvat pořádím dopředu, pořád se snažím ty kopce sbíhat, pokud to jen trochu jde. Od toho padesátého kiláku jsem se přestal podvědomě šetřit a chytil závodní náladu.

Jsme dole na Ráztoce a čeká nás co jiného než kousíček klusu po skoro rovince a zas nahoru. Člověk toho má už celkem dost, 75km za námi, 12,5 hodiny na cestě. Ale to že jde na poslední vrchol, to je tak motivující..., óóóóó jak já se mýlil. Bylo to tak motivující, že jsem do toho fakt dával hodně, přesto jsme se tam drápali 50 minut, téměř pořád jen do kopce, naštěstí žádná sjezdovka. Šli jsme pocitově velmi svižně a dále se posouvali pořadím. Vrchol č.7 - Radhošt jsme zvládli, jak úžasný pocit. Dolů to popobíháme po sjezdovce, přední strana stehen bolí bolí bolí, občas jdeme, ale po rovinkách se Petr rozbíhá a ja ho opětuji. Nebýt parťáka, tak nevím jestli bych měl morál se pořád rozbíhat, když se ale rozeběhnu tak mi ten běh tolik nevadí, pokud se tomu běh ještě dá říkat. Ale už ani po rovinkách Petrovo tempo nezvládám, ani nevím proč, jako kdyby ty nohy prostě nechtěli. Prostě na takovýto terén a délku závodu nejsem zvyklý a i když skoro pořád chodíme, je to asi na ty nohy i tak brutální zátěž a běhat se jim pak moc nechce. Když se ale člověk konečně donutí a rozběhne se, tak nějak cupitat může. Nějak jsme se dostali na poslední občerstvovačku, máme toho oba celkem dost. Petr tam na místě má i podporu - manželka s dětmi ho sem přijeli podpořit, tolik radosti najednou, prostě krásné, když jeho synek běží kousek s námi a má takovou radost...

Slyšel jsem o tom... Petr mi o tom při závodě říkal, že nakonec je tam ještě nějaký kopeček Velký Javorník, bral jsem to prostě tak, že si někam na 10 minut vylezeme a pak alou do Frenštátu. A to je ten velký omyl. Podle hodinek už jsme to měli jen pár kilometrů do cíle, ale Petrovi se moje výpočty zbývající vzdálenosti nějak nezdáli. Říkal jsem mu, že máme šanci, pokud vzdálenost na mých GPS hodinkách je správně, a celková délka trasy také, dát to celé pod 15 hodin. To i jeho trochu povzbudilo. Tak jsme teda vyrazili na Velký Javorník, byl to kopec a to pořádnej. Na tenhle jsem už moc sil neměl, vydal jsem se na posledních vrcholech dostatečně a s tímto nepočítal. Navíc jsem měl prostě hlavu nastavenou na sedm vrcholů a tohle mě psychicky srazilo dolů a už to prostě nešlo, nebo šlo ale špatně. Fakt mi to dávalo zabrat a když jsme se vyhrabali nahoru, po rovince popoběhli, tak jsme zjistili, že jsme teprve na Malém Javorníku a musíme dál a výš. Nakonec jsme se tam za necelou hodinu od občerstvovačky Pindula vyškrábali. Ale byl jsem už fakt úplně na hadry. Tady mi fakt bylo divně, byla to taková letargie, prázdnota, jako by mi to už bylo jedno a chtěl tady sebou praštit, navíc už chvíli po začátku stoupání bylo jasné že 15hodin nestíháme ani náhodou a že buďto kecají moje hodinky a nebo je ta trasa opravdu o pár kilometrů delší. To mě prostě dostalo a úplně jsem odpadl, v kombinaci s tím kopcem, který byl mnohem vyšší než jsem počítal, to byla hrozná kombinace. Prostě mě to přestalo bavit, jen mě trochu uklidnilo, že Petra už to prý také moc nebaví. Jediné pozitivum bylo, že už asi poslední hodinu neprší, ale to už jsem prakticky nevnímal. Vrchol č.8 - Velký Javorník, pro mě rozhodně ten nejtěžší vrchol byl za námi, podle mě by se závod měl jmenovat Beskydská Osmička. Za celý závod jsem dal do sebe 1x 12g gel, tady jsem do sebe nacpal 2 gely ve víře, že to něco se mnou udělá. Ale moc to teda nepomohlo, nohy ty byly úplně vyřízený a to, že to je dalších 7km do Frenštátu to mě fakt také nepomohlo. Vydali jsme se teda dle pokynů pořadatelů dolů, ale sbíhat jsem už prakticky nemohl a spíše to šel. Tady jsme asi 2 místa v pořadí ztratili, prostě to nešlo a lidem, kteří to tady beželi jsem trochu záviděl, ale také je obdivoval zároveň. To klesání bylo opět dlouhé a hrozné - kamení, bláto, kořeny, prostě všechno jen ne cesta k běhání. Je to fakt hnusný klesání a síly prostě nebyly. Dole jsme, když se to srovnalo, začali trochu běžet a já si začal říkat a věřit, že alespoň pod těch 16 hodin bychom to dát mohli. Sbíhalo se pořád dolů, cupital jsem za Petrem, který vypadal svěžejší nežli já, občas začal mávat rukama a něco pokřikovat, jako že už tam fakt budeme, že už to je jenom kousek. Tomu jsem začal věřit, když jsem viděl tenisové kurty, které jsou za hotelem, ve kterém jsme bydleli. To mi vlilo poslední dávku energie a já možná trochu rychleji běžel, protože jsem věděl, že do cíle je to opravdu poslední kilometr. Běžíme Frenštátem, v dáli slyšíme řev na náměstí a víme, že tam za chvíli budeme, posledních 200m s námi běží Petrovo děti. 

CÍL
Petr řve jak na lesy a já se přídávám, zabočíme doprava a máme před sebou posledních 100m, držíme se za ramena, řveme a běžíme si do cíle, krásnej pocit! 


Petr řve a já také, poslední metry do cíle...


dobojováno, B7 zdolána...

Beskydskou sedmičku, trasu LONG 95km s převýšením 5470m zdoláváme za 15hodin 42minut 4sekundy. Poslední odpípnutí náramku u snímače v cíli, vylezeme po schodech nahoru a tam dostáváme medaily za absolvování. Dole pak trochu šokovaní zjišťujeme, že v absolutním pořadí to je 29té místo, v kategorii 35-50 let pak 17té místo! Na start se v kategorii LONG postavilo 531 dvojic, v časovém limitu 29 hodin dokončilo 297 dvojic. Takto skvělé umístění bych fakt nečekal. Petr se oproti své první účasti minulý rok zlepšil o téměř 4 hodiny! Navíc ty podmínky, déšť a zima byly i dle jeho srovnání opravdu mnohem těžší.



okamžik doběhu do cíle, opravdu silný zážitek, 
skoro mi kape slza když to vidím...



vylézt poslední schody a dostáváme medaile


mezičasy na jednotlivých kontrolách

Jakmile si sednu, cítím, že nohy jsou na kaši a že to bude pár dní fakt bolet. Petr říká, že na tuhle akci už určitě nejde, já říkám něco podobného. Přišel jsem si sem zaběhat, ale tady toho moc normální smrtelník opravdu nenaběhá. Bez specifického tréninku na takovouto akci tu člověk hlavně na těch sebězích trpí.

Pak nás tu nějakej šílenec vyzve, jestli bychom nemohli dát rozhovor, asi do nějaké místní televize. No pohled, alespoň na mě musel být šílený, doufám, že to vystřihnou. Dostáváme pár obligátních otázek, už ani nevím o čem, ale něco si pamatuji - jaké to bylo, moje odpověď je, že nejtěžší závod v mém životě, další otázka pak je jestli to půjdu znova a já odpovídám že nechci používat silná slova ale, že myslím, že určitě ne.


rozhovor po doběhu do cíle, 
při kterém jsem se raději opíral o Petra



výsledková listina kategorie LONG, absolutní pořadí

večeře byla v posteli, neschopen provozu a už vůbec ne pohybu do restaurace o patro níže.
ty nohy fakt boleli jak blázen a i dva dny po závodu chodím jak invalida....

Závěrem

No co k tomu dodat. Myslím, že jen délka tohoto článku jasně vypovídá o tom, že to byl opravdu dlouhý a intenzivní zážitek. Pokud jste to někdo dočetl až sem, napište mi do komentáře zmínku, že jste to fakt četli ;-)

Na stranu organizace závodu bych to shrnul asi takto. Informace na webu jsou naprosto nedostatečné, délku tras zjistíte pouze na mapě, což mi přijde divné, to se většinou udává v propozicích. Značení trasy je z mého pohledu nedostatečné, naprosto. Ja vím, označit 100km je fakt šílená práce, navíc v těchto krpálech, ale ono i když dostane člověk mapu při registraci, koukejte se do ní po dobu závodu. Myslím, že pro 3000 účastníků by ta trasa mohla být celkem slušně značená. Toho značení mi po trase chybělo fakt hodně, a nebýt Petra, tak bych musel pořád čumět do mapy. Naštěstí těch účastníků je tolik, že většinou někdo okolo Vás přesně ví, kam dál. Ale ke konci závodu už je to startovní pole fakt rozdrobené, člověk je unavenej, a tak by se pořádná šipka na silnici při odbočování ze silnice do lesa fakt hodila. Turistická značka na stromě je podle mého trochu málo. Dále pak mám velkou pochybnost o délce trasy, podle hodinek a s tím převýšením ta trasa má okolo 98 km. Já vím, člověk si řekne, že to je přece jedno jestli to má 95km nebo 98 km, jenže ono to tak úplně není. Člověk má ten automat tak nějak nastavenej a pokud se po 90km, které mu svítí na hodinkách dozví, že do to cíle má ještě 8 km, tak ho to fakt srazí, nebo alespoň mě to srazilo, kort když jsem posledních pár km myslel na nějaký čas, za který bych to chtěl absolvovat.
Ale na druhou stranu - např. průběžné výsledky, kdy lidé mohou sledovat kde jste a jak jste na tom, občerstvovačky se škvarkovou pomazánkou, polévkou, to bylo fakt úžasné. Krásné triko, focení, diplom, medaile a spousta dalších věcí, je prostě velmi velmi pozitivní a je jasné, že organizátoři se snaží strašně moc. Takže myslím, že pokud by se trochu zlepšilo to značení a informace před závodem na webu, nebude to mít fakt chybu!


moc hezké červené triko, dále pak medaile a 
při registraci dostanete i účastnický list, 
asi se počítá s tím že hodně lidí nedokončí....


a toto již pro absolventy...


K závodu samotnému bych řekl, že toto je dle mého názoru opravdu již extrémní závod a není to žádná sranda. Bez nějakého rozumného tréninku a pravidelné sportovní aktivity by tam člověk lézt vůbec neměl. Navíc tento ročník poprvé pršelo, spíše lilo - pro nás asi 80% závodu, takže se to dostalo na ještě jiný level. Ale ten pocit v tom cíli, ten je prostě úžasnej, a to, že člověk sdílí ty strasti na trase s parťákem, to je prostě také nová skvělá zkušenost. Škoda toho počasí, moc hezkých panoramat jsme neviděli, já vlastně snad žádné...

Co bych řekl ke svému výkonu? No nechci, aby to znělo nějak nabubřele, možná jsem jen na sebe přísný, ale prostě myslím, že to nebylo úplně ono. Nevím čím to bylo, možná to nachlazení, s kterým bojuju již 14 dní, možná mě fakt ty stehenní návleky tak stahly stehna, že jsem v tom nedokázal pořádně běžet (měl jsem je poprvé v životě), na levé noze jsem při každém odrazu ten návlek cítil jak mě řeže do kůže. Možná jen nezkušenost s takto dlouhým závodem, kde se prostě většina tratě běhat normálně nedá. Možná absence jakéhokoliv tréninku v horách. Prostě z mého pohledu mi to neběhalo a nebylo to ono. Na druhou stranu, když se podívám na to, že to bylo Mistrovství ČR a skončili jsme na 29tém místě z 531 dvojic, tak to zas tak špatné nebylo a s odstupem doby to asi budu hodnotit jinak. Již při závodě a pak i po závodě jsme s Petrem shodně mluvili o tom, že na B7 už určitě nepůjdeme. Den po závodě si tím už tak jistý nejsem. Každopádně je to strašně těžký závod a bez specifického tréninku na tento typ závodu je šance na dobrý výsledek prakticky nulová. Vítězové, kteří to doběhli za 12:01:19, to musejí být neskuteční borci.

A poslední slova bych chtěl říci k mému parťákovi, protože mít dobrého parťáka na takovouto akci je klíčové. Sledoval moje výsledky v triatlonu a volal mi, jestli si nechci místo něho zaběhnout tu B7 s někým lepším. Realita byla úplně opačná, a objektivně jsem jeho tempo nedával, v sebězích a na konci už ani po rovinách. Měl se mnou svatou trpělivost ;-) a opravdu lepšího parťáka jsem si vybrat nemohl! I když popravdě on si vlastně vybral mě. Závod jsme si oba náležitě užili ;-) Takže díky moc Peťo, s tebou do toho klidně půjdu znova ! Možná ;-) ... Každopádně jseš prostě fakt borec a moc díky!

... Beskydská sedmička to je opravdu tak trochu jiný závod 
a nálepka extrémní je naprosto oprávněná ...



ALE JE TO NESKUTEČNÝ ZÁŽITEK!!!!!




dietka v Rožnově pod Radhoštěm - Valašské muzeum v přírodě, 
den na to - kyselica, borůvkové knedlíky, 
bramborové šíšky s uzeným a trnkovou omáčkou. 
Mňáááááám.

sobota 19. srpna 2017

19.8.2017 - 20.8.2017 - 10 Lužických sedmistovek

Akce : 10 Lužických sedmistovek
Kategorie : 2 etapový ultramaraton
Kdy : 19.8.2017 8:00, 20.8.2017 7:00
Kde : Sloup v Čechách, Prázdninový dům Sloup, Lužické hory
Trasa : 1. etapa 66 km s převýšením 1995m, 2. etapa 43 km s převýšením 1148m
Web : http://www.10luzickychsedmistovek.cz
Výsledky : http://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-7-rocnik/
Foto :
Garmin aktivita : 1. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/1930512362 , 2. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/1930512443

... jednoduše opravdu překrásná akce, jedna z těch opravdu NEJ ...

O této akci jsem jednou četl, před pár lety, a jen nevěřícně kroutil hlavou jestli je to vůbec možné pro normálního smrtelníka... Jak může někdo v horách uběhnout jeden den 66km přes 6 vrcholů a druhý den tu šílenost opakovat a běžet 43km přes další 4 vrcholy? Trochu mi to nedávalo smysl, prostě mozek to nepobíral. No a vidíte, asi tři roky poté jsem si zkrátil triatlonovou sezónu a v rámci té běžecké si tam naplánoval 10 lužických sedmistovek, 2 etapový horský ultramaraton. Pořádají to dva suprový lidi -bývalý reprezentanti v ultra Petr Solnička a Martin Hunčovský.

Přistupoval jsem k tomu z náležitých respektem, na druhou stranu se na to moc těšil, jelikož to je na celý víkend, není to o tom že člověk brzo vstává, letí někam na závod a hned po něm zase hned letí zpět. Navíc se bydlí po hromadě v ubytovně, kde se pak i koná rozprava, vyhlašování apod. Prostě běžecká rodina pěkně pospolu.

No v rámci přípravy a testu jsem si týden před dal sobotní Zátopkovu 10 a v neděli maraton Českým rájem a ono to celkem šlo, vypadalo to že regenerační postupy mám celkem zvládnuté. Trochu mě to uklidnilo, ale jenom trochu. Přeci jen 10 lužických vrcholů a navíc ty vzdálenosti, to je trochu jiné kafe.

Těšil jsem se asi až moc, takže jsem v noci ze čtvrtka na pátek hezky nastydl a v pátek se cítil mizerně. Nakonec jsem přesto do Sloupu v Čechách v pátek večer dorazil, nacpal se tabletami od bratra - superčesnekem, imunitou apod. a čekal co se bude přes noc dít. Moc se toho nedělo, paralen nezabral takže teplota tam evidentně nebyla.

Akce to bude taková velmi rodinná, většina účastníků bydlí v jedné ubytovně, kde je také zázemí akce a před ubytovnou se bude také oba dva dny startovat. Prostě nikam se nelítá a člověk je v takové pohodě, navíc ty pořadatelé už před samotným příjezdem ve mě vyvolávali atmosféru velmi přátelskou.

19.8.2017 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m
Ráno jsem se probral, rýma, kašel, mluvit jsem moc nemohl. Naštěstí alespoň ta včerejší bolest břicha byla fuč. Možná ten zázvorový čaj a všechny ty tablety trochu pomohli. Prostě jsem si řekl že to jdu zkusit, protože kvůli rýmičce takovouto akci nezruším... A udělal jsem dobře! Na snídani jsem se pořádně nacpal, pak si pořádně namastil nohy a před osmou jsme začali stepovat před ubytovnou v prostoru startu. Nějakých 50 lidiček, nezdá se to moc, ale mezi nimi např. Radek Brunner (11té místo na mistrovství světa v běhu na 24 hodin), další účastníci Spartathlonu (jeden z nejslavnějších bežeckých závodů - 246 km v kuse), reprezentanti ČR v ultramaratonu. No prostě moc hezká nesourodá skupinka. Znovu to zopakuju, atmosféra velmi přátelská, rodinná a bylo jasně vidět, že tihle ultraběžci si vzájemně přejí, podporují se a se vším strašně rádi pomohou a poradí. Navíc se jich tu většina pravidelně každý rok potkává, takže o dobrou náladu nouze nebyla. Všichni podobných ultra absolvovali už spousty, já se svou Jizerskou 50 a Šumavský Šutr 66km vypadal jako naprostý bežecký ultra ucho...

Narval jsem na sebe bežeckou vestu nacpanou jídlem a pitím, bundu pro jistotu deště a pár dalších blbostí a pak jsem marně načítal na hodinkách GPS trasu. To je také důvod proč ta má trasa v hodinkách měří jen okolo 60km, jelikož se trasa načetla napodruhé až asi po 15ti minutách běhu.

před startem první etapy


START 1 etapy. Je 8:00 a právě nám ten dnešní výlet odbouchli a 50 lidí se vydalo na zteč lužických 700 metrových vrcholů.

tak a jde se na to...

Vyběhlo se celkem poklidně, po cyklostezce do Nového Boru. Díky bohu jsem si nakonec vzal terénní boty, i když mi byly hodně doporučovány  silniční. Od Nového Boru jsme probíhali lesem a bylo bahna až až. Startovní pole se drobilo, běžel jsem v klidu. Ale pak jsem se kouknul na tepovku a ta byla tak 10 tepů nad normálem. Bylo jasné že to nachlazení se dneska bude projevovat velmi velmi negativně. No ale co, prostě jsem běžel a na tepovku se ohlížel pouze částečně. Sám jsem byl překvapenej že v takovýchto tepech se mi beží celkem v pohodě. Do 20tého kilometru to bylo v pohodě, ale na druhou stranu, člověk má v nohách 20km ale ještě ani jeden z šesti vrcholů, kam se má vydrápat. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km. Než jsem ale vůbec začal na kopec stoupat, Radek Brunner už letěl naproti v tempu snad 4:00, a vypadal jako by se ani nechumelilo, je radost vidět tu lehkost na vlastní oči, člověk má pak větší motivaci třeba i do tréninku, myslím... Výstup na kopec - no hezký to nebylo, takový čedičový kameny a moc mě nebavili, ale v botičky neklouzali takže v pohodě. Už ani nevím jestli jsem to celý vyběhl, myslím že skoro jo. Nahoře pak najít kleštičky a odcvaknout si příslušný dílek na kartičce jako důkaz že tu člověk byl.

No a v podobném duchu to šlo dále, vždy kus běžet, pak se vydrápat na kopec, cvaknout si kleštičkama kontrolu a po stejné trase dolu, občas nějaká občerstvovačka a doplnit tekutiny... Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), tak pokud si dobře pamatuju, tak ten byl fakt vostrej. Asfaltová silnice s dosti brutálním stoupáním, ale myslím že jsem ho vyběhl celý. Ale ty seběhy, ty mi fakt nechutnají, nejdou a boleji moc. Jinak se mi ale běželo stále celkem dobře, 30km za mnou, 40km za mnou a pořád to nějak šlo. Co jsem to tak odpočítával, držel jsem se asi na 12tém místě. Odstupy jsem pak mohl kontrolovat při každém výbehu, kdy jsem subjetivně cítil jestli ty přede mnou dobíhám a jestli někdo dobíhá mě. No, ale také jsem cítil, že i když nechci tak se mi tempo stále zpomaluje. Ale nechtěl jsem to lámat přes koleno. Přeci jen něco podobného, navíc s takovým převýšením jsem nikdy neběžel a o tom, že druhý den mě čeká také hezký masakr, tak o tom snad ani nemluvit, navíc to nachlazení... Tak jsem prostě bežel tak nějak na pocit a na pohodu a pomalu se šoural přes další vrcholy - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Ty výhledy byly opravdu překrásné, jak z některých vrcholů, tak hlavně v přebězích kdy se najednou otevřel krásný výhled a člověk viděl jen spoustu zalesněných vrcholků. Trase je více než z poloviny po malých asfaltkách, ale toho terénu je tu taky dosti. Po 58km jsem v Krompachu, poslední občerstvovačka a také cíl dnešní etapy, ale to až poté co si dám ještě výběh na poslední vrchol. Radek Brunner, ten už je samozřejmě v cíli a myslím že jsem tam viděl ještě další dva lidi. No tady už mi to fakt moc nešlo, navíc jakmile jsem zaběhl do lesa, cesta byla rozjetá na padrť od těžení dřeva, jednou jsem tu sebou fláknul pěkne do bahna. Konečně jsem se začal ale přibližovat holčině co jít tu naháním snad posledních 30km, už mě to skoro deptalo, minimálně 30km jsem běžel úplně sám a pořad jí nemohl doběhnout. A ona vždy při tom seběhu kopce vypadala tak čerstvě. No a teď tady v tom blátě, špinavej jak prase, jsem se k ní konečně dotáhl, chvíli jsme to běželi spolu ale pak jsem se odpoutal. Pak jsem jednou neodbočil, ale včas jsem zaznamenal že je něco špatně a navíc byl upozorněn - díky Terezo. Pak už to bylo opravdu příkré a nakonec to bylo po kamení až na vrchol -  HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, teďka sebehnout po kamení a tradá do Krompachu. No tradá, chtěl jsem trochu běžet ale představa toho že zítra mě čeká opět masakr, mě trochu brzdila.

CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:54:22. Průběžné desáté místo. S umístěním spokojenost, s tím že mi Radek Brunner nadělil okolo hodiny a čtvrt, to už tolik ne. Ale zase na ty podmínky v jakých jsem do toho šel, jsem byl vlastně spokojen.

konec první etapy, byl jsem trochu unaven ;-)

Nožičky se mi z toho seběhu v cíli trochu klepali a ve sprše jsem byl opravdu nemotornej. Pak převoz do Sloupu v Čechách, který pořadatelé zajišťovali, trochu regenerace a spánku a šlo se do Dřevěnky, místní to hospůdky. Opravdu vřelá atmosféra, ty lidi si vás z trati pamatují, tak si prostě přisednou a i když jsem nikoho neznal, připadal jsem si tam jak mezi svými.

večer, to jsme se jen cpali...

20.8.2017 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m

Jak budu vypadat ráno v něděli, na to jsem byl opravdu zvědavej. A ještě více zvědavej jsem byl jestli budu vůbec schopen bežet, a nejvíc zvědavej jsem byl jestli dojdu do cíle. Fyzicky po těle jsem se cítil lépe než v sobotu, kašel a rýma tu ale byla jak řemen. No ale nožičky, ty byly unavené, hlavně stehna, jelikož kompresy na stehna, jako jeden z mála, prostě nemám. Tak jsem se zase nadlábnul, promastil nohy a namasíroval a před sedmou jsme se opět shromáždili před obytovnou. Pocitově jsem sice hlavně stehna cítil, ale vypadalo to že by to nemuselo být zas tak hrozné jak jsem předpokládal.


START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm, abychom tady asi neotravovali až do večera ;-))). Dnes je start i cíl ve Sloupu přímo pred ubytovnou. Po výstřelu to někteří lidi celkem napálili a já byl tak na 20tém místě. Na tepech bylo jasné že dneska to s nimi bude v pohodě, byly v takovém normálu (144 tepů průměrně oproti sobotnímu průmeru 156 tepů).

nedělní zábava již začala

Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Po asi 2km jsem ty nohy celkem slušně rozběhl a začal trochu zrychlovat. Nakonec jsem se stabilizoval s mou známou - Terezou, ze soboty a dalšími dvěma lidmi a s nimi jsme to chvíli táhli. No táhli, já získával v kopcích, oni mě zase předbíhali v sebězích. A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, ale horší byl ten seběh, ten mi prostě nejde a stehna boleli jak čert. Pokračujeme v krasojízdě a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Už před tímto vrcholem všichni tři odpadli, jeden si myslím že zabloudil. Pak to bylo celkem dlouhé, na druhou stranu hodně po silnici a občas rovina a já běžel, pocitově celkem rychle. Koukal jsem nalevo, na jeden takovej opravdu vysokej kopec, který vyčníval mezi všemi ostatními. Vypadal velmi nepřístupně, a říkal jsem si že tam určitě nemůžeme běžet...

vzhůru na zteč s třetím kopcem...

Míjel mě Radek Brunner, ten to teda hnal, radost se podívat. Trvalo to dlouho, než jsem se vydrápal na MALÝ BUK(712m), ale těšil jsem se na tu asfaltku, kterou poběžím dolů na občerstvovačku. Metal jsem to hezky, už za mnou bylo okolo 30km, takže jsem si už troufal. Dole občerstvovačka a pak jsem od ní odbíhal a oni na mě že tudy nee, že musím lesní cestou nahoru, a já že to snad ne ten šílenej kopec. Ale jooo... Byl to on, ten z povzdálí nepřístupný kopec, na ten se dá vylézt. A bylo to opravdu veeelmi dlouhé stoupání. Co se dalo to jsem běžel, ale nakonci už to bylo tak příkré a kamenité že jsem to opět, jako skoro každý kopec, šel. Nakonec jsem se tam vydrápal - KLÍČ(759m) a otevřel se přede mnou překrásný výhled na všechny strany. Chvíli jsem jen tak civěl na tu nádheru a pak se pomalu vydal k cíli. Můj pronásledovatel, v průběžném pořadí jendo místo přede mnou, jasně stahoval náskok (kdyby si asi 2 km nezaběhl někde asi u druhého vrcholu, tak jsem ho neviděl vůbec). Dolů to fakt bolelo, po kamenech jsem raději spíše šel nebo pomalu popobíhal. Pod vrcholem pak na rozcestí doleva a už směr Sloup. Seběh ale bolel, stehna řvali, prsty řvali a mě to nebavilo. Pak se ale běželo okolo potoka a už to bylo celkem v pohodě. Trasa se pak stočila k Novému Boru a můj pronásledovatel, mimochodem spolubydlič z pokoje, to hezky stahoval. Od Nového Boru už nebylo ale na co čekat a já za to trochu vzal a běžel v tempu 4:20/km, poslední km mi udělal největší radost - tempo 4:07 a doběh do cíle v tempu 3:30. Sice to samozřejmě nic neřešilo, můj pronásledovatel měl přede mnou z první etapy náskok okolo 12ti minut, ale pro ten pocit že jsem to úplně neflákal...

CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:13:00, jako osmý v této etapě.

Celkový čas je tak 11hodin 7min 22sekund, a já tak udržel celkově desáté místo.


výsledková listina...

Nožičky se mi hezky klepou, přeci jen ten seběh z Klíč byl bolestný a těch posledním 7 km kdy jsem běžel skoro co to dalo, je znát. Ale pocit v cíli je parádní. Myslím, že za premiéru na tomto závodě se stydět nemusím. Radek Brunner, vítěz, který byl prakticky jistý již před startem, mi celkově nadělil před dvě hodiny, ale on je prostě z jiného světa ;-), i když jinak opravdu super člověk. Trochu mě uklidnil, když mi povídal že i jeho ty nohy bolí, třeba to bude také obyčejný smrtelník ;-)))).

Následovalo opět jídlo v Dřevence a dobrá nálada nás tak provázela dále.
Krásné na této akci je to, že všichni dostanou v cíli medaily, a navíc pak okolo třetí odpolední jmenné diplomy s umístěním a cílovým časem. Každý je zde vyhlašován samostatně, přebírá diplom a na památku je fotografován ne sice se slyčnými děvami, ale se super chlapíky, kteří tuto akci pořádají. Jim a všem jejich pomocníkům, hlavně z řad jejich rodinných příslušníků, za to velký dík!

Martin Hunčovský, mé malé já a Petr Solnička

dokonáno jest...

ZÁVĚREM
Nechci používat nějaká silná slova, ale prostě tato akce byla jednou z nejkrásnějších, ne-li tou vůbec nejhezčí, jakou jsem ve své krátké sportovní historii absolvoval. Pokud budu moci tak se jistě za rok opět zůčastním.

S Radkem Brunnerem na památku.

A vy co trochu běháte, tak Vám toto vřele doporučuji. Nemusíte jít obě etapy, ale pouze jednu, většinu můžete jít klidně pěšmo, limit je dostatečný a stejně se moc neřeší. Opravdu je to krááásný zážitek se super lidmi a v nádherné přírodě.

účastníci zájezdu...

... tak za rok snad na viděnou na startu ...

neděle 13. srpna 2017

13.8.2017 - Maraton Českým rájem - 7. ročník

Akce : Maraton Českým rájem
Kategorie : maraton
Kdy : 13.8.2017 9:00
Kde : Prachov, Muzeum přírody Český ráj
Trasa : 43km (o něco delší něž maraton), převýšení 715 metrů
Web : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Výsledky : http://www.mpcr.cz/files/propozice/rajmaraton/rajmaraton_2017_vysledky.xlsx
Foto : http://behyruzne.rajce.idnes.cz/Maraton_Ceskym_rajem_2017/ ,
https://mpcr.rajce.idnes.cz/Rajmaraton_2017
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1913878032


aneb a teď aby si člověk vybral, má spíše běhat a nebo dělat triatlon? :-) ...


O této akci jsem se dozvěděl úplnou náhodou, ale jelikož bratrský souboj 12.8.2017 (Zátopkova 10) se konala o den dříve, tak jsem toto zavrhl. No jo, ale pak mi to nedalo a ráno jsem se rozhodl že se tam pojedu podívat, Český ráj mám fakt rád a zaběhat si v okolí Prachovských skal mě fakt lákalo. Navíc jsem chtěl zkusit jestli fungují mé regenerační postupy a jaké to bude jít běžet něco většího den po závodě. Chtěl jsem se tam jet opravdu kochat, den po závodě to ani jinak nešlo, a jak to dopadlo se dozvíte za chvíli.

Tak jsem teda dorazil do obce Prachov, vyřídil si registraci a připravil se na start. Kromě té bolavé nohy co mě poslední dny trápí jsem se cítil i po včerejším závodě celkem v pohodě, hlavně jsem žádné závodění neplánoval a tak jsem byl klidný. Pak jsme si došli kousek na start, který je nedaleko po silnici u Lepařova památníku. Fakt to nebude žádná masovka, je nás tu pár desítek.

START, tak ten nám odpočítali přesně v 9:06 a 48 sportovců vyrazilo. Nehraje se tu na žádné chipy, prostě máte startovní číslo a to je asi tak vše. Začal jsem opravdu zvolna a byl jsem někde okolo 10tého místa. Přeci jen jsem vůbec nevěděl jak mi půjdou nohy po včerejšku, ani jsem se nepokoušel rozběhávat. První 2km jsem běžel v tempu okolo 4:45, pak mě tohle tempo přestalo nějak bavit a tak jsem trochu zrychlil a usadil se na sedmém místě. No a po nějakých 5km jsem už byl na pátém místě a poté na čtvrtém. Dotahoval jsem se na třetího a za ním těsně v závěsu jsem běžel fakt dlouho, vlastně až do občerstvovačky na 20tém km. Jako běžel teda fakt rychle, na prvních 20km je většina nastoupaných km z celého maratonu a my jsme tam do kopců běhali v tempu 4:50, po rovinách a z kopce pak 4:00 - 4:20. Běžímě krásnou přírodou, i když vlastně většinou po silnici, a máme možnost vidět zříceninu hradu Trosky z různých pohledů, pak také Hruboskalské skály apod. Opravdu prostě maraton rájem.

S kolegou to pořád slušně meteme, měl jsem co dělat abych ho po sebězích vždycky doběhl a říkal jsem si, že s ním snad můžeme doběhnout i ty 2 lidi před námi, i když ty fakt vypadali nabušeně. Na občerstvovačce na 20tém km se trochu zdržel - nechal si tam dovést gel a trochu se tam zdržel, možná jen čekal abych běžel první a aby mě pořad on netáhnul za sebou. Tak jsem teda vyrazil a kolega v těsném závěsu. První půlmaraton kde byl jeden kopec a seběh za druhým jsem zvládl celkem v pohodě a cítil se prakticky čerstvý.

Po asi 25tém km jsem ale viděl že "kolega" moje tempo už nějak nedává a tak jsem si běžel sám. No trochu jsem začal cítit nohy, hlavně v prudších kopcích ale pořád to bylo celkém dobré. Někde okolo 30tého kilometru předbíhám také druhého v pořadí, povzbuzuji ho, drží se kousek za mnou asi 2km ale pak už jsme ho neviděl.

Na občerstvovačce na 30tém km už mi hlásí že ztrátu na prvního mám asi minutu a půl, to jsem nechápal... Byl jsem pořád celkem v pohodě ale nohy jsem už začal cítit, ono už od toho 26tého km to nebylo úplně ideální, a to už naštěstí nebyly žádné moc velké kopce jako na prvním půlmaratonu, kde se fakt běhalo jen z kopce a do kopce. Nakonec jsem i tohoto chlapíka předběhl asi na 36tém kilometru a chvíli si užíval výsadu prvního místa. Ale asi tak 1km, jelikož zezadu přibíhal človíček, kterého jsem tu posledních 30km neviděl. Vypadal hodně čerstvě a někde na 37mém km mě předběhl. Jeho tempo bylo odhadem okolo 4:20-4:30 a zavěsit jsem za něj mě vlastně ani nenapadlo, to prostě nešlo. On se ani neohlédl a prostě si běžel to svoje, i to Vám moc nepřidá, když ho vlastně ani netrápí jestli soupeř běží s ním a nebo se propadá. Poslední 4km fakt už celkem bolely, zase kopce, pak kamení a už mi to moc nechutnalo. Ale věděl jsem že dnes to první místo fakt nebude, takže jsem to nehrotil a běžel si tak na pohodu.

Míjím lepařův památník, hodinky už hlasí 42km, ale do cíle je to ještě pořád tak téméř kilometr. S tím převýšením měl tento maraton dle mého minimálně 43km a něco k tomu.

Nakonec teda dobíhám do cíle u muzea přírody Českého ráje na druhém místě, v čase 3:27:06. Hodinky ukazují 42,84km a 714 nastoupaných metrů. Užil jsem si to maximálně. Ztráta na vítěze 2 minuty! Třetí v pořadí pak dobíhá něco přes dvě minuty po mě.

výsledek snažení...



No a krásné na tomto klání je také to, že všichni dostávají diplom a jsou vyhlašováni. A samozřejmě každému náleží také ručně dělaná keramická medaile s motivem zříceniny hradu Trosky.

diplomová práce a medaile ;-)

Organizátorům velký dík za tuto překrásnou akci. Trať opravdu skvěle značená a i když člověk neměl mapu a běžel to poprvé, tak jsem neměl žádný problém. Navíc fakt příjemná atmosféra.


mapa maratonu

mapa maratonu a profil trati

A vy tohle berte jako pozvánku na příští ročník, opravdu to stojí za to a i v propozicích se píše o tom, že to je takový kochací maraton a je to pravda!

sobota 12. srpna 2017

12.8.2017 - Zátopkova desítka - 1. ročník

Akce : Zátopkova desítka
Kategorie : lesní běh
Kdy : 12.8.2017 10:45
Kde : Lomená alej, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav
Trasa : 10km
Web : https://www.zatopkova10.cz/
Výsledky : https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/535
Foto : 
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1911128932

Zátopkova desítka- 1. ročník - 10km dokončeno v čase 39:27, 4té místo v M40-49, 12té místo celkově (218 lidí v cíli). 

Krásná akce, žádná masovka. Závod mě nalákal jak svým jménem, tak tím že poběžíme po stopách, kde trénoval pan Zátopek.

Start je zajímavý - vybíhá se jednotlivě a to v intervalu 20s (oni ty lesní cestičky tady opravdu nebyly moc široké). Napálil jsem to v tempu okolo 3:45 ale rychle zjistil že toto opravdu nepůjde a postupně jsem tempo sklidňoval k okolo 4:00. Běží se v lesích u Staré Boleslavi, je to tu trochu rozmáčené a s loužemi a celkem dost zátáček. To že jsem neudržel tempo, to mě trochu zklamalo, ale to tempo je asi nad mé síly, navíc jsem nebyl úplně zdravotně v pohodě - ještě v noci jsem léčil svojí nožičku a rozhodl se až ráno, že se tam přesto pojedu podívat a zúčastnit. No a navíc podmínky na trati nebyli taky úplně ideální. No prostě nebyl to běh po asfaltu, ale právě proto to bylo opravdu moc hezké proběhnutí.

No a nakonec z toho byl i celkem slušný čas, i když jsem trochu doufal že to bude ještě o něco lepší. Největší záhada teda je, zda-li to těch 10km mělo nebo ne, ale údajně tu trať nechali certifikovat a tak by těch 10km měla mít.

Bratři po akci...


výsledková listina


sobota 29. července 2017

29.7.2017 - Challenge Prague 2017

Akce : Challenge Prague 2017
Kategorie : 1/2 Ironman
Kdy : 29.7.2017 12:00
Kde : Praha, Střelecký ostrov a most Legií
Trasa : 1,9km plavání, 90 km kolo (převýšení 400 m), 21,1 km běh (převýšení 80 m)
Web : http://www.challenge-prague.com/
Výsledky : http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/2169?rid=2573
Foto : 
Video : http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11943724568-challenge-prague-2017/217471291362107
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1884092713


... aneb jak jsem 6km běhu dělal vodiče mému vzoru - Petru Vabrouškovi...

ÚVODEM

Challenge Prague 2017, první opravdu mezinárodní triatlonová akce v ČR, podnik ze světové série Challenge (ta druhá série se jmenuje Ironman). Bylo jasné že tady nesmím chybět a startovné jsem zaplatil již mnoho měsíců předem. Navíc počtem závodníků se tato akce stala zatím největší triatlonovou akcí konanou v ČR vůbec. A těch zahraničních závodníků je na startovní listině opravdu spousty, jak v profi kategorii tak v té amatérské. Prostě střet s mezinárodní triatlonovou realitou je zde.

Myslím že jsem měl slušně natrénováno, a kromě bolavého ramena jsem neměl prakticky žádný problém. A jaké to bylo a jak to celé dopadlo, to se dozvíte na následujících řádcích.

Podmínky nejsou úplně ideální, na startu 700 lidí, takže ve vodě to asi bude mela, navíc voda má necelých 17°C. Na kole počasí slibuje 15-20km/h vítr a 30°C.

Celé se to koná v úplném centru Prahy, okolo Střeleckého ostrova se plave, na kolo se převléká na Střeleckém ostrově, kola jsou pak nad ním - na mostě Legií, kde je pak také depo na běh.

START, PLAVÁNÍ

Na start se postavilo něco okolo 40ti profesionálů, kteří startují ve 12:00, ostatních něco přes 600 lidí pak startuje v jedné hromadě ve 12:08. Vltava fakt celkem studená, ale ten adrenalim Vám nedovoluje na to vůbec myslet. Těch lidí je tu fakt spousta a fakt nevím jak se mezi nimi budu motat.

12:00 - start profesionálů muži, 12:03 pak ženy - takový drobný hlouček plavců se vydal okolo ostrova, trochu jim to závídím, jelikož mají hodně prostoru. My se začínáme řadit do vody hned po nich.

diváci měli krásný výhled, Praha je prostě nádherná

nastoupeni ke startu...

12:08 START. Masakr největší, mlátíme se tu všichni hlava nehlava. Plavat se dá pouze takovou rychlostí jakou to dovolí soupeři přede mnou či vedle mne. A takto to vlastně pokračuje celé plavání. Plaveme okolo Střeleckého ostrova, nejdříve proti proudu a pak po proudu Vltavy.

jak říkám, byla to fakt mela

Ale proud není nijak velký, ani si neuvědomuji, kdy plavu proti proudu a kdy po proudu. Svůj styl hledám celých těch 1900m ale nenašel jsem ho. Prostě nějak jsem tam těma rukama házel a snažil se plavat tak rychle jak mi soupeři dovolili.

atmosféra při plavání asi parádní, ale to ve vodě moc nevnímáte

Tak jsme teda obeplavali celý ostrov a pod mostem Legií vylézáme z vody na Střelečák, pod mostním obloukem je na ostrově převlékání na kolo.

Organizátoři nám to plavání trochu zkrátili jelikož Garmin mi říkal naplaváno 1906m (a to jsem to ještě odmáčknul až někde na ostrově po výběhu z vody), což je na mě trochu málo, ja mám vždy tak o 100m více. Možná to udělali proto, že ten přechod z plavání na kolo je fakt dlouhý.

Nakonec jsem vyplaval v čase 29:05 a tempo 1:34/100m, 143té místo absolutně. A jak říkám, já uplaval necelých 1900m, takže trasa měla rozhodně max. 1800m.

Depo - Je tam písek, takže jako nic moc, s tím pískem na chodidlech absolvovat celý zbytek závodu, ale co se dá dělat. Nějak ze sebe skopu neopren, to celkem šlo rychle, a soukám se do ponožek, to už bylo horší, asi si budu muset pořídit kratší ponožky, tohle je hrůza.

a jdu se trochu projet na kole...

Boty na kolo beru do ruky, běžíme po schodech na most Legií a pak musíme přes celý most až k Národnímu divadlu, tam vběhnout do depa a běžet ke kolu, vzít kolo, proběhnout celý most a u Újezdu nasedáme na kolo. Jedou se dvě kole směrem na Zbraslav a Vrané nad Vltavou.

KOLO

Na kole celkem fouká, na Strakonické opravdu dost, že musím někdy i z hrazdy. Tepovku mám od začátku kola okolo 167 tepů, ale kašlu na to, řekl jsem si že už prdím na nějaké snižování tepovky a jízdu na tepech pod aerobním prahem, co se v různých knížkách dočtete. Asi to platí pro začátečníky ;-).

Šlápnul jsem do toho a na mé silničce jsem tu začal předjíždět ty triatlonové speciály za statisíce jako by se nechumelilo. Až jsem si chvílemi řikal jestli to nepřeháním a zdali jsem si jistý že to vydržím. Tepovka pomalu klesala někam ke 160ti tepům a já věděl že tyhle tepy mám ze spinningu vyzkoušené, že je minimálně 1,5 hodiny vydržím. Tak jsem teda jel - Zbraslav, Vrané nad Vltavou, tam otočka, občerstvovačka a hned kopeček do Dolních Břežan. Ten byl dlouhý asi 3,4 km a já ho vyletěl průměrkou tak okolo 27-28km/h. Lidí jsem předjel spousty, ale většina z nich mě předjela zase ve sjezdu. Pak už jen zpátky do Prahy ke Smíchovskému pivovaru, kde je obrátka a druhá občerstvovačka. Místy to fakt foukalo slušně, ale tím lépe pro mě, protože evidentně mě to sedělo v porovnání s ostatními. Trochu mě ale štvalo, kolik lidí tu hákovalo a tresty nikde, i když občas tu rozhodčí jezdili a jednou jsem nějakou kartu viděl. Fuj Fuj. Po prvním kole jsem měl průměrnou rychlost okolo 37,8 km/h, což mě udělalo velkou radost a říkal jsem si jestli bych dokázal dotahnout to na 38km/h. Dá se to pochopit na začátku kola, ale po desítkách kilometrů už bylo místa dost na to aby se hákovat nemuselo...

Druhé kolo pokračovala podobně, teplo bylo a vítr také. Na strakonické fučelo slušně a cestou přes Zbraslav okolo Vltavy do Vraného to bylo jen o kousek lepší. Šlapal jsem do toho šlapal, a nohy jsem začínal cítit. Ale kadenci jsem držel stále okolo 90ti. Na 60tém km jsem ale musel trochu zpomalit, cítil jsem že toho mají nohy dost, takže pár km před kopcem do Břežan jsem zvolnil aby byly síly na ten kopec, a to se vyplatilo. Nejel jsem ho už tak rychle jako na prvním okruhu, ale dostatečně rychle abych zase spoustu lidí předjel, tentokrát jsem se ale nenechával tolik předjet ani ve sjezdu, jelikož už jsem věděl jaké to je. Pak jsem na to do Prahy šlapal co to šlo, ale bylo jasné že průměrná rychlost bude nižší než v prvním kole. Ale lidí jsem předjel spousty, asi jsme toho už všichni měli celkem dost.

Nakonec 90 km v průměrné rychlosti 37,3 km/h v čase 2:23:50.3, posouvám se na 92hé místo absolutně včetně profi.

Depo bylo rychlé, proběhnout na most Legií, odstavit kolo, doběhnout na jeho druhý konec, nahodit boty, brýle, čapku, gely pod kombinézu a už se běží.


BĚH

Běží se 4 okruhy, okruh začíná u Národního divadla, pak se běží na náplavku u Palackého náměstí, pak nahoru a přes most na Zborovskou ulici, kousek Strakonickou a obrátka a po nábřeží k mostu Legií, průběh mostem Legií okolo depa a takto stále dokola.

Pravidlo praví začátek běhu běžet volně, aby si tělo zvyklo na jiný pohyb. I když jsem to na kole celkem hnal a vytočil nohy jen poslední 2km, nohy byly úplně v pohodě, což mě překvapilo. Ty tempové tréninky, které jsem po Moraviamanovi jako svém hlavním cíli sezóny začal praktikovat, se rozhodně vyplatili. A i když jsem si myslel že běžím pomalu, tak jsem se kouknul na hodinky a tam jako tempo 4:20. Trochu nevěřícně jsem koukal co se to jako děje. Ale pokračoval jsem v tom, mírně zadrženě, protože jinak bych snad běžel ještě rychleji. Trochu jsem cítil břicho, ale nic strašného a tato drobná bolest po prvních pár km odezněla úplně, takže místy jsem běžel 4:10. Opravdu nikdy se mi v triatlonu nebeželo takhle dobře, běžel jsme volně, dá se říci na pohodu a přesto v tempu 4:20, pro mě opravdu velmi slušném. První kolo je za mnou, vbíhám do druhého a pohoda pokračuje. V polovině druhého kola mě pomalu dobíhá Petr Vabroušek, můj sportovní vzor, který ale již má o jedno kolo víc. Mluvím na něj a on že ví kdo jsem ;-) Už jsme si pár mailů vyměnili, pořád ho s něčím otravuju a on stále odpovídá. Koncem mého druhého kola tak probíháme bok po boku, takže kamery České televize nás snímají snad půl minuty v přímém přenosu, žák a jeho vzor po boku ;-) Říkám mu, že je to pro mě fakt zážitek, moci s ním bežet v závodě a celé moje třetí kolo mu dělám vodiče. Držím tempo okolo 4:10 - 4:20 a on beží hezky za mnou. Asi mě ta jeho přítomnost trochu nakopla, takže celé 3tí kolo jsem držel tohle slušné tempo. Plán tu teda takový byl, první dvě kola bežet na pohodu a od třetího do toho trochu šlápnout, Petr mi k tomu jistě dopomohl. Neběžel jsem na krev, beželo se mi prostě dobře, a ten pocit že mi na záda dýchá Petr Vabroušek, ten byl prostě užasnej a k nezaplacení. Potěšilo mě když říkal že mě dobíhal opravdu dosti dlouho, takže tempo jsme měli opravdu podobné a v cíli mi říkal jak jsem ho hezky povodil.

Na konci třetího kola se trochu zdržím na občerstvovačce (jsou tu tři na každém okruhu), Petr vbíhá již do cíle a já mu to trochu závídím, jelikož to začíná bolet. Na 16tém km přichází trochu krize a já běžím 2 km v tempu okolo 4:45 - 5:00. Pak se to zase trochu rozběhne a poslední 2km do toho zase trochu šlápnu a bežím v tempu okolo 4:20. Zas si říkám že jsem to mohl rozbalit naplno o něco dříve ale to už je jedno, čas pod 4:30 o kterém jsem chvílema přemýšlel, nebyl zvládnutelný a čas, ve kterém doběhnu bude pro mě tak jako tak neskutečný, další výrazné zlepšení osobáku.

Půlmaraton jsem rozhodně neplánoval rychleji, možná jsem si říkal že něco okolo 1:35 by to snad mohlo jít, ale toto, to bych opravdu neuhodl. Dobíhám za aplausu a krásné atmosféry, která tu všude vládne, půlmaraton za 1:32:40.8 - tempo 4:23.

CÍL

Vbíhám do cíle celkem kvapem, tempo okolo 4:00 a v pohodě, pak dostávám krásnou těžkou finišerskou medaily. Koukám na svůj čas a nestačím se divit - 4:33:52.8, takže svůj osobák po 3 týdnech posouvám o necelých deset minut! Navíc, myslím si, že lehká trasa to taky nebyla, na kole 2 kopce a hodně větru, na běhu už bylo také celkem teplo. Říkám si, že teď už je potřeba triatlonového speciálu, pořádného neoprenu a triatlonové kombinézy prostě urgentní, každá další minutka se bude stahovat už opravdu těžko. 

Ten hodně hodně dobrý běh mě opět posunul a to o spoustu míst dopředu. 
Nakonec mi čas 4:33:52.8 stačí na 64té místo v absolutním pořadí včetně profi kategorie (657 startujících). Mezi amatéry v kategorii M40-44 je to 9té místo (103 startujících), přede mnou je 6 zahraničních účastníků a dva češi!



Výsledková listina - amatéři, věková kategorie M40-44

detailní pohled na mé snažení


takto mě jednotlivé disciplíny posouvali kupředu 
v absolutním pořadí

ZÁVĚREM

Challenge Prague byl opravdu krásný zážitek. Samozřejmě maraton v Praze, to je mega akce a neskutečná atsmosféra po celé trati. Triatlon je oproti tomu taková popelka, ale myslím si, že se to rychle bude měnit, protože každým rokem sleduji jak tento sport u nás nabývá na oblibě a počty startujících na závodech se zvyšují. Pro diváky je to jistě zajímavější, nežli se jen dívat jak nějací šílenci pouze běhají. Pokud bude za rok Challenge Prague opět, myslím že to už bude naprostá bomba. Každopádně závod jsem si užíval, kromě plavání, to mě moc nebavilo, mlátit se s tolika lidmi. Kolo to bylo parádní, trasa krásná, jen ten vítr nemusel tolik foukat a nemuselo se tolik hákovat. Běh to byla třešnička, ano ke konci už to bolelo, ale tak je to správně, jinak bych si zase nadával že jsem se flákal. Což jsem si stejně na konci říkal, že jsem mohl ještě o něco víc ze sebe vydat ;-)

Vabroušek a jeho velký fanoušek

Organizace parádní, pár připomínek bych samozřejmě měl, ale jsou to drobnosti. Prostředí a atmosféra v centru Prahy, to nemělo chybu. Prostě za mě dostává tento závod velkou 1.

ta medaile je opravdu překrásná

                                                    ... TRIATLON, to je prostě úžasná věc...