sobota 12. května 2018

12.5.2018 - Krušnoman Long distance Duathlon - MČR v dlouhém duatlonu

Akce : Krušnoman Long distance Duathlon - MČR v dlouhém duatlonu
Kategorie : Duatlon
Kdy : 12.5.2018 12:00
Kde : Klíny u mostu
Trasa : 5km-82km-15km, převýšení kolo 1340m, běh celkem 746m.
Web : http://krusnoman.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/track/8051?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F3464
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2693714989


... aneb Duatlonové peklo v Krušných horách...

ÚVODEM

Krušnoman duathlon, pro velkou část triatlonistů pojem, který mě ale nic neříkal. Kamarád pořád do mě něco tlačíl jak je to super závod a hlavně po závodě mě lákal na buchty, koláče, chleba ze sádlem a škvarky, které se podávají přímo v cíli. A tak jsem se nakonec asi dva dny před startem rozhodl, že tam teda pojedu se na to podívat. Variantu short ve vzdálenostech 5km-41km-5km, jsem zavrhl rovnou, to mi přišlo dosti krátké, takže jsem se příhlásil na Long 5km běh - 82km kolo - 15km běh.

Na startovní listine, asi díky tomu že to je Mistrovství ČR v dlouhém duatlonu, se objevila velmi zvučná jména, pro mě i to nejzvučnější - Petr Vabroušek. Další důvod tam jet.

Na tento rok pořadatelé připravili novinku - startuje se na sjezdovce a běží se hezky nahoru... Když jsem se na to koukal zezhora, moc se mi to teda nelíbilo. Ale údajně jen 50 výškových metrů, takový krásný šok na začátek. Uvidím co na to nohy budou říkat, necelý týden po maratonu za 3hodiny 2 minuty, to si asi budou stěžovat. Navíc bude celkem teplo - okolo 20°C.

plni očekávání

START, BĚH

Seřadili jsme se teda pod sjezdovku, něco okolo 200 lidí na kategorii Long a pak nám to odbouchli.

seřazeni na startu...


... a pak nastal šrumec

Tak všichni vyletěli, já to vzal velmi vlažně, bude to ještě dlouhý den. Po výběhu nahoru celkem zadýchaný, pak se běželo po singltreku dolů pod sjezdovku, tam se teda blbě předbíhalo. Poté se proběhlo skrz sjezdovku a šílenej krpál po asfaltu nahoru, tam se běželo krokem, odhadem tak téměř 100 výškocýh metrů, fakt masakr. Pak celkem rovinka, seběh dolů pod sjezdovku a výběh singtrekem nahoru do areálu Klíny. Krásné jedno kolečko v délce 5 km na rozehřátí, hodinky ukazují 228m převýšení.

První běh, to byla ještě sranda



KOLO

Přiběhl do depa, přebul boty a vyrazil na kolo. Jedou se 2 kola po 41km. Samozřejmě opět hezký kopeček nahoru směrem na Jiřetín, do Jiřetína hezky z kopečku a pak zase do kopce, pak zase z kopce, druhá půlka kola vede již v Německu, posledních 10km je skoro pořád do kopce. Kolo mi celkem jde, dostávám se o dost míst dopředu a přijde mi že na kole po rovině fakt letím a v kopcích získávám ještě více, ale na 36tém km začali problémy, přehazoval jsem na malý tác a spadl řetěz, tak jsem ho nasadil a jel dál. Po výjezdu kopce těsně před Klíny, jsem přehodil na velký tác a zjistil že presmykač je ěnjakej v háji a řetez šíleně o něj drhne. Následuje otočka v Klínech, na občerstvovačce jsem chytil ionťák a vodu a jel dál, ale opět spadl řetěz. Pak jsem trochu do toho přesmykače strčil a on se trochu srovnal. Každopádně první půlku druhého kola jsem jel pouze na velý tác a to trochu bolelo, postup vpřed se zastavil... Ale stále jsem se na kole cítil velmi dobře. Druhou půlu druhého kola jsem přehodil na malý tác a celý to odjel takto. Asi na 65tém km jsem začal ty nohy dost cítit, navíc jsem měl pocit že by mohli přijít křeče - hodil jsem tam 3 Saltsticky a byl klid. Samozřejmě na sjezdech jsem hodně ztrácel, jelikož ani 110 otáček negenerovalo žádný pohyb vpřed a jel jsem tak jen samospádem... Myslím že touto eskápádou jsem ztratil tak 3 minuty určitě a byl z toho trochu mrzutej, každopádně na druhou stranu moooc rád že vůbec mohu dojet.

na běhu i na kole jsem pořád do sebe něco cpal ;-)

BĚH

Tak jsem se tak nějak došoural do cíle kola. V depu zase nazul terénní boty a vyběhl. Nohy celkem v pohodě, jen chodidla trochu protestovali, ale po 300m v pohodě. Teď se beží 3 stejná kola po 5ti km jako v úvodu závodu, jen tam chybí ten výběh sjezdovky na začátku. První kolo mi úplně nevonělo, dost jsem se šetřil jelikož jsem měl z toho trochu respekt, věděl jsem co mě čeká a navíc vše 3x. Jak říkal kamarád - "ja jdu na Short, jelikož ty kopce mi opravdu stačí jen jednou..." První kolo za mnou, ve druhém jsem pocitově trochu přitlačil, pár míst jsem získal hlavně v kopcích, v sebězích jsem ale zase propadal, podobné to bylo na kole - do kopce jsem získával, ve sjezdech jsem ztrácel, ty prostě neumím a nebo nejsem sebevrah.


cestou necestou v prvním kole běhu


seběh v druhém kole, cítil jsem se dobře ale z kopců jsem ztrácel.

Třetí kolo bolelo, hlavně ten výběh asfaltky, ale žádná krize, nějak mi hlava prostě nedovolila jet to mrtva, takže celkem v pohodě. Seběhl dolů ke sjezdovce a poslední výběh cikcak okolo sjezdovky nahoru, tam jsem nakonec získal ještě jedno místo k dobru, trochu mě to potěšilo, i když jsem věděl že celkový umístění nebude úplně bombastický.

CÍL

Poslední kilometr byl teda celý do kopce a dýchal jsem nahoře jak lokomotiva. Vbíhám do cíle v čase 4:27:32. Dostávám krásnou finišerskou medaily a jdu se nacpat buchtama hned vedle, a fak jsem se nešetřil a pojedl velmi slušně. Vše domácí výroba, bylo toho tam hromady a vše strašně dobré, už jen pro toto se určitě rád za rok zúčastním pokud to půjde ;-)

Čas 4:27:32 je 43tí místo celkově (197 startujících) a 5té místo v kategorii M40-44 (34 startujících). Celkem spokojenost, i když vítěz mi nadělil hrozivých téměř 45 minut....


tak jsem tam a nejsem ani moc zničenej, 
myslím že zítra se půjdu v klidu proklusnout

výsledková listina kategorie M40

výsledek Muži, 
ženská mě naštěstí žádná nepředběhla


ZÁVĚREM

V pátek večer před závodem jsem četl článek o Krušnomenském duatlonu, a psalo se tam o tom, že takto si triatlonisté představují peklo. Tak jsem si to peklo zkusil, to kolo je celkem v pohodě ale pravda je ta že ten běh opravdu celkem bolí. Na kole nastoupáno na 82km celkem 1340m, na obou bězích na 20km pak celkem 746m. 

no není to náááádhera?

Organizace závodu naprosto perfektní, nemám k tomu téměř přípomínek. To domácí občerstvení v cíli, to je fakt bomba. Navíc fakt velmi dobré jídlo v restauraci - dostanete stravenku, a ještě k tomu masáž pro všechny startující, na tu sem se těšil ale pak na to nějak zapoměl, takže hodnotit ji úplně nemohu.

                       ... TRIATLON, to je prostě úžasná věc a ani DUATLON není k zahození...

neděle 6. května 2018

6.5.2018 - Volkswagen maraton Praha 2018

Akce : Volkswagen Maraton Praha 2018 - Mistrovství České Republiky v maratonu
Kategorie : Maraton silniční
Kdy : 6.5.2017
Kde : Praha
Trasa : Maraton
Web https://www.runczech.com/cs/akce/volkswagen-maratonsky-vikend-2018/index.shtml
Výsledky https://www.runczech.com/srv/www/qf/cs/ramjet/resultsEventDetail?eventId=21429&frm.subeventId=21430&page=1&per_page=15&sort=finishTime
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2677990150
Fotogalerie :

... podruhé na místě činu a vyhlásil jsem útok na čas 2:59:29, 
nakonec velký zmar a marný pokus běžet to pod tři hodiny ...


Před rokem byl toto můj první maraton v životě, trochu naivně jsem si dal cíl A běžet to za 3:00:00, cíl B byl běžet to pod 3:10:00. Cíl A ani náhohou, cíl B splněn - čas 3:09:27.

Tento rok jsem si vyhlásil naprosto jasný cíl a to pokořit těch 3:00:00. Po půl roce tréninku na Plzeňský 100km závod, jsem se nakonec rozhodl podřídit vše pražskému maratonu a na stovku nakonec nejel. V březnu a dubnu moc čas na trénink nebyl, triatlonový trénink ustoupil do pozadí a i když času nebylo tolik kolik bych na trénink potřeboval, ten běh jsem trénoval celkem intenzivně - např. v dubnu 360km a naprostá většina tempové běhy či intervaly.  Týden před startem tohoto závodu jsem jel tempové tréninky - celkem v pohodě 20km v tempu 4:15, dva dny na to 25km v tempu 4:14 a pár dnů na to 30km v tempu 4:19, tam jsem trochu znejistěl ale stejně byl po těchto třech trénincích celkem dobře naladěn a začal věřit že by to mohlo vyjít.

na startu jsem byl vcelku příjemně naladěn...


V děvět ráno to vypuklo a já vyrazil Pařížskou ulicí vstříc maratonu tou naší matičkou Prahou. Opravdu kouzelný okamžik, celkem údajně 10 600 bežců (plná kapacita), prostě všude spousta lidí.

tak jsme vyrazili...

Strategie byla oproti minulému roku odlišná, na základě diskusí s různými lidmi a článků, prostě první pulmaraton běžet pohodově a pomaleji a v druhém zrychlit. Pak mohu zkopírovat to co jsem chtěl již minulý rok - šetřit síly do 30tého km, no a od 35tého jsem chtěl běžet už co to dá. Garmin hlásil po prvním kilometru mé zhodnocení výkonu na +1 dobré (což je na závod dosti špatné, ještě včera jsem měl +3), také hodnota VO2Max mi za poslední týden klesla o jeden nebo dva stupně na 63, blbé vyhlídky...

asi 12tý kilometr, pohodička

Tento rok jsem se teda nenechal vybláznit a pohodově si vyběhl vstříc maratonu, běžel jsem kilometry okolo 4:15 - 4:20. Bohužel první problém byl ten, že již po pár kilometrech mi Garmin přidával asi půl kilometru v délce odběhnuté trasy oproti reálným značkám kilometrů, takže reálné tempo jsem měl ještě pomalejší. Ale nic jsem si z toho nedělal, držel jsem se za nějakým francouzem a v tom větru a 20°C si celkem v klídku běžel. Atmosféra samozřejmě super všude po trase. Když jsem doběhl na metu půlmaratonu, koukám že mám čas skoro 1h 33min, to mě trochu zklamalo, ale stále jsem zůstával v klidu, jelikož jsem se cítil stále plný sil a běžel tak lehce, jako kdybych skoro ani neběžel. Ale bylo jasné že musím zrychlit.

Hošík, kterého jsem se držel ale nevypadal že by chtěl zrychlovat, takže jsem se na asi 23tím kilometru odpoutal a pak už běžel vlastně až do cíle víceméně sám, či se po chvilkách zachytil u nějaké skupinky. Od 25tého kilometru si nepamatuju, že by mě až do cíle někdo předběhl, evidentně jsem opravdu tu první půlku závodu běžel až moc opatrně a hlavně si špatně spočítal co musím běžet.

Když teď koukám na ty časy jednotlivých km, tak to vypadá že reálně jsem ty kilometry začal zrychlovat až okolo 30tého kilometru. Tam si ale také jasně pamatuju, že jsem poprvé začal cítit malé tuhnutí stehen. Stále jsem věřil že by se to mohlo povést pod ty 3 hodiny, ale hodinky mi moc nepomáhali, měřili už skoro o tři ctvrtě kilometru více než v reálu, takže já jsem těžko věděl jaké je moje reálné tempo. Asi na 34tém kilometru jsem si tak spočítal, že pokud chci pod 3 hodiny, musím zrychlit výrazně pod 4:10, což mi přišlo celkem těžce proveditelné a nějak se mi do toho nechtělo... Holt, měl jsem si to spočítat o dost dříve.

Zvyšoval jsem sice vkládané úsilí, ale tempo zůstávalo více méně stejné. Ale od asi 25tého kilometru až do cíle, nebyl snad jediný běžec, který by mě předbehl, další potvrzení pomalu zvoleného počátečního tempa. Od 30tého kilometru jsem předbíhal spousty běžců, měl pocit že okolo nich úplně letím... Na asi 37mém km už mi vycházelo, že bych musel do cíle bežet v tempu okolo 3:50, což už bylo dosti utopické. Navíc stehna už byly tužší. Přesto jsem kilometry 39-41 běžel okolo 4:00, ale to samozřejmě vůůůbec nestačilo. Cítil jsem, že se prostě nedokážu vyhecovat, ale také to asi bylo způsobené tím, že už jsem podvědomě věděl že to za ty tři hodiny nemůžu dát ani náhodou. Žádná krize mě nepotkala, nic nebolelo, jen těm stehýnkům se prostě už rychleji běžet nechtělo..

Podmínky na trati byly celkem v pohodě, teplota 20°C, trochu vítr, jako foukat mohlo méně... Stravování jednoduché, 4x Agave9 gel a 1x Enervit Sport Competition koncentrát na závěr.

Kopeček na posledním kilometru mi na rychlosti taky moc nepřidal, a i když jsem se v cílové rovince snažil zrychlit, nebyl to žádný velký sprint, to fakt teda ne. Nakonec jsem nestihl ani ten čas 3:02:00 a doběhl v celkem zachovalém stavu v čase 3:02:03 do cíle. Ale musím zmínit, že ten běh Pařížskou ulicí plnou skandujících lidí je fakt super super zážitek!

marný pokus dostat to alespoň pod 3:02...

Můj čas 3:02:03 znamená 237mé místo (z 6949 běžců), v kategorii M40 je to 49té místo (z 1124 běžců). V hodnocení  České republiky to stačilo na 128mé místo (z 3352), v kategorii M40 na 29té místo (z 707). Ale to mě úplně nezajímalo, zklamání bzylo veliké,  jediná útěcha může být zlepšení osobáku o více než sedm minut.



Po doběhu jsem tak minutu byl trochu mimo, ale pak už jsem byl celkem v pohodě, o mnohem lepší stav než před rokem, kdy jsem prvních 20minut byl úplně hotovej. Vyklusal jsem si do sprchy, a pak si skočil na masáž, tam mě masér pobavil, když říká - "Ty Vaše nohy vypadají jako kdyby dneska vůbec neběželi..." Já to ale nebral jako něco pozitivního, jen si zase v duchu nadával že jsem opět ze sebe nedokázal vymáčknout to na co jsem měl natrénováno, a já si myslím že na těch 3:00:00 fakt mám ;-)

medaile krásná, čas slušný, ale cíl prostě nesplněn...




Takže pokud bude čas, chci se o to pokusit ještě někde tento rok, možná přímo v Praze na Zátopkově zlatém týdnu v červenci a nebo pak na maratonu ve Stromovce v září, uvidíme.

nesplněný cíl mě fakt mrzel...



ale ani nesplněný cíl mi nemůže 
zkazit chuť k jídlu....


i když opravdu mě to mrzelo dlouho...

...tak asi zase za rok ;-) ...

sobota 3. března 2018

3.3.2018 - Palestra kbelská 10

Akce : Palestra kbelská 10
Kategorie : silniční běh
Kdy : 3.3.2018 12:30
Kde : Praha - Kbely
Trasa : 10 km
Web http://www.palestrakbelska10.cz/
Výsledky https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/610
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2531726276


Palestra Kbelská desítka - Akademické mistrovství ČR v běhu na 10km.

Tenhle závod, první v sezóně, byla pro mě jedna velká neznámá. V tempu jsem toho moc nenaběhal, budoval jsem pouze vytrvalost na pro mě opravdu dlooouhých bězích. Takže jsem moc nevěděl co od sebe čekat. Každopádně cíle jsem si vytknul ambiciózní. Cíl B byl běžet pod 40:00, cíl A pak pod 39:00.

Podmínky úplně ideální nebyly, foukal vítr a mrzlo. Navíc trať má mírné kopečky v druhé půlce závodu, a i těch 68 metrů je tam fakt znát.

První závod v sezóně, blbej pocit už od rána, i jsem byl trochu nervózní, ale pak nám to v 12:30 odstartovali.

Vyrazil jsem svižně, a nohy šli první 4km úplně sami, tempo 3:50min/km a cítil jsem pohodu. I na čas 39:00 jsem si budoval náskok, snažil jsem se držet ve skupince a měl z toho dobrý pocit. Pátý kilometr jsem pocitově trochu zvolnil, ale spíše to bylo tím že jsem si to běžel sám na sebe a foukalo, mezičas na 5km ukazuje 19:33.

Od sedmého kilometru to šlo ale do háje, začaly kopečky a tempo šlo dolů, v osmém km na 4:11 min/km. Pak jsem se to sice snažil trochu dohnat - desátý km za 3:46 min/km, ale to už prostě nestačilo. Síly tam byly ale hlava prostě nějak nechtěla, ty 4 dny nic nedělání před závodem a navíc i trochu toho přežírání asi byly znát. Velká škoda... Ale slibuji že se polepším ;-)

Do cíle jsem si zasprintoval a doběhl v čase 39:17 real time, od výstřelu pak 39:21. V absolutním pořadí 91 místo (1198 startujících), v kategorii MC49 pak 31 místo (272 startujícíh). Minulý rok jsem to běžel za 40:07, takže progress tu rozhodně je, ale na ten čas 39:00 si myslím, že prostě mám. Hloupých 17 vteřin, ale ty ještě trochu bolet budou ;-).

výsledková listina


diplom nesmí chybět ;-)

Máme to s Amitem, neboli nejrychleji 
běhajícím indem minimálně v Praze, za sebou ;-)

Skákat štěstím nebudu, ale na to že jsem do konce února budoval pouze vytrvalost na 50km tratích, tak celkem spokojenost ;-)

sobota 23. září 2017

1. český marathon Praha – Dobříš

Akce : 1. český marathon Praha – Dobříš
Kategorie : terénní maraton
Kdy : 23.9.2017, 11:00
Kde : Start - Praha Malá Chuchle, loděnice USK Praha , Cíl - hospoda Krmelec Vlaška, Dobříš
Trasa : 42,2 km , převýšení 731 m
Web http://brdman.cz/wordpress/zavody/1-cesky-marathon
Výsledky http://brdman.cz/wordpress/vysledky
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1994244858
Fotogalerie :
Video https://www.relive.cc/view/1198026959

...údajně první maraton konaný na území ČR, od roku 1908...

„Byl to kníže Colloredo-Mannsfeld, jenž založením drahocenného vyzývacího poháru dal k závodu takřka podnět a způsobil, že zvolena trať Smíchov – Dobříš, v jejíž 40km jest nahromaděno tolik obtíží, ale i tolik krajinného vděku, že nelze nalézti hned tak vhodnější trati marathonské.
Na prospěch Českému Marathonu jest zajisté i to, že trať jeho vede z valné části lesy, jejichž vzduch velmi příznivě působí na závodníky.“ (1908)

Tak takhle uvádí webové stránky tento maratón...

Jít jsem tam chtěl ale svatební hostina den předtím vystavovala celkem jasnou stopku. Svatební veselí do nočních hodin, přežírání a popíjení. Večer jsem tam hodil probiotika, ráno také a cítil jsem se v rámci možností dobře, i když 79 kg jasně ukazovalo, jak je to u mě poslední týdny s životosprávou (závodní hmotnost mám 75-76 kg).

Opět jsem zkoušel jak mé tělo bude reagovat - co to bude dělat, když člověk už na konci sezóny už moc netrénuje, navíc nedrží životosprávu, má 3 kg navíc, je trochu už unavenej fyzicky i psychicky z celé sezóny a tři týdny po B7 také ještě asi není úplně zregenerovaný. A navíc je trochu nevyspalej ze svatebního večírku.

Nakonec jsem se teda odhodlal a do Malé Chuchle dorazil. Měl jsem trošku výčitky, že snad ani nemám úctu k tomu maratonu, když si ho chci po takovéto noci a v takovémtu stavu zaběhnout.

U registrace tu chodí tu pořadatelé v hezkých dobových oblecích, prostě jakoby byl rok 1908, druhá strana mince je ta že startovné na místě je 750 Kč, což mi přijde dost.

Trať slibuje běh lesem, po zpěvněných cestách, místy asfalt.


START
V 11:00 bylo odstartováno a asi 60 lidí vyběhlo od Malé Chuchle po cyklostezce směrem na Cukrák. Sice mě před startem trochu bolelo břicho, asi stále důsledek včerejšího pžežírání, ale celkem to šlo. Připraven jsem ale moc nebyl, neměl jsem žádný gel, tak jsem si vzal 2x Enervit Sport tyčinku a pak jeden Enervitene sport koncentrát. A samozřejmě vodu a ionťák do běžecké vesty.

Prvních 10km se běží pohodově, tempo okolo 4:30 min/km a naivně jsem si říkal jak to super jde a že bych třeba mohl zkusit celkové tempo 4:50 min/km. Asi jsem měl ještě trochu připito a vůbec nebral v potaz že těch 800m převýšení dá určitě zabrat.

Pak se začalo stoupat na cukrák, ale to celkem také šlo, tempo samozřejmě šlo do háje. Průměrný tep jsem měl okolo 167 a to mi přišlo opravdu dost, na to že jsem neběžel ani po rovině žádné závratné tempo.

Pak se trochu seběhlo dolů, jsem na asi nějakém devátém místě, nikde nikdo, prostě od asi 8mého km běžím sám a sám a tak to nakonec je prakticky až do cíle. Druhý kopec - Černolice, tak ten teda bolel, v nohách skoro 20km, cítil jsem se celkem dobře ale ten kopec ten mi fakt nevoněl a tempo dost špatný. To že tahnu 79kg živé váhy, to je opravdu znát, trochu si kvůli tomu nadávám, protože životospráva poslední 3 týdny byla katastrofální.

Je za mnou půlmaraton, stoupání pokračuje, i když ne tak strmé. Po 25tém km je to už lepší, teďka to už bude hlavně z kopce. Ale tempo jde pocitově dolů a jen se tu tak valím v tempu okolo 5:00. Nechci to ale přepálit, chci být, jak se říká, být skoro čerstvý do 30km, kde to na maratonu začíná bolet. No čerstvý jsem teda na 30km fakt nebyl, ale nohy byly celkem v pohodě. Průměrné tempo mám od začátku závodu asi 5:04 min/km, takže jednoznačný cíl se mění na to, setřepat to tempo pod 5:00 a zaběhnout to pod 3h30min.

Ono to ale nejde, zase nějaký kopečky a tempo jde do háje. Snažím se po třicátém km trochu to zrychlit, ale moc to nejde, Navíc tu nění s kým závodit, kolega co je přede mnou mi pořád utíká. Trochu mi udělalo radost že tu dva lidi předbíhám, asi na 35tém km, asi to trochu přepálili a jsou úplně na hadry.

Posledních 5km už je prakticky jen z kopce ale jakmile přijde rovinka a nebo nějaký drobný kopeček, tak je to špatný a zase se tam jen tak povaluju. Cíl dát to pod 3h30min a v tempu pod 5:00 se pomalu rozplývá, přesto se snažím se alespoň trochu hecnout a běžet rychleji. Poslední 2km běžím v tempu okolo 4:34 min/km, to mi trochu dělá radost.

CÍL. Slyším už hlasatele jak tam baví doběhnuvší, snažím v cílové rovince trochu zrychlit a nakonec dobíhám v čase 3h 31min 51sekund, což nakonec stačí na sedmé místo absolutně. S umístěním spokojenost ale s časem už taková ne. Ani nevím proč, když jsem sem jel jen proto abych si to užil a říkal si před závodem, že to bude konečně první závod kam se jdu jen tak proběhnout a na žádné umístění či čas myslet nebudu. No jo, to je tak, když Vám pak ten závod odstartují a adrenalin vylítne...

hezká medaile v cíli

Na závěr snad je toliko, že kromě podle mě celkem vysokého startovného (750 Kč na místě, navíc bez elektronické časomíry), je to moc hezký závod, na startu, v cíli a dokonce i na občerstvovačkách jsou páni a paní v dobových kostýmech a má to tak prostě punc tak trochu jiného závodu. Za mě teda hodnotím velmi kladně. Trať je také moc hezká a hlavně těch příjemných 15°C a slunečno, to bylo úplně ideální počasí.

...a tak jsem zjistil že umím celkem slušně zaběhnout maraton i po svatebním večírku ;-) ...

sobota 16. září 2017

16.9.2017 - Běhej lesy 2017 - Závod Boletice

Akce : Běhej lesy Boletice
Kategorie : terénní běh
Kdy : 16.9.2017
Kde : Olšina, Jihočeský kraj
Trasa : 20 km, 525 m převýšení (alespoň dle propozic)
Web https://behejlesy.cz/behej-lesy-boletice/r12
Výsledky https://behejlesy.cz/behej-lesy-vysledky/boletice
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1984113759
Fotogalerie :

...aneb 10km nahoru a pak 10 km dolů...

Další závod krajinou, která byla veřejnosti zapovězena po dlouhá léta, z důvodu vojenského prostoru. Chtěl jsem se tam prostě podívat. Cesta do Olšiny byla hodně klikatá, samý kopeček nahoru a dolů, ale všude se tu okolo Lipna pasou kravičky a ovečky a je to tu opravdu krajina roztomilá. Hezky nám tu prší, teplota okolo 9°C, ale to nevadí.

výškový profil trasy

Super je, že start je v obci Olšina, se dá se až k místu startu dojet autem a zaparkovat na louce. Vedle je pak rekreační zařízení a velká resturace provozovaná Vojenskými lesy a statky ČR. Jelikož jsem na Brdech na jaře dopadl celkem uspokojivě, dostal jsem se do prvního koridoru startujících. Nic mě nebolelo, za posledních 14 dní jsem toho ale moc nenaběhal, jelikož Beskydská sedmička 1-2 září, ta mě na týden úplně odrovnala a tento týden jsem to rozbíhal jen opravdu zlehka. Takže nabuzení tu moc nebylo, ale myslel jsem si že jsem na tom celkem dobře.

ke startu připraven

ke startu připraveni


START
V 15:00 bylo odstartováno a vyběhli jsme hezky do kopečka, takže tepovka ta šla rychle nahoru, ale to jsem moc neřešil. Trať má zajímavý profil, prvních 10 km převážně do kopce, druhých 10km převážně z kopce, téměř celá trať je lesem, ale bohužel po silnicích. Po nějakých 3-4km jsem se ustálil asi na 20té pozici a tam jsem se tak nějak motal skoro pořád. Úplně jsem nevěděl jak běžet, bylo jasný, že musím v prvních 10km do kopce zabrat, ale to že mě pak čeká dalších 10km, to mě trochu brzdilo, hlavně v té hlavě. Hezky nám k tomu prší. Sebou si nesu 4 malé One hand gely enervitu, po 3,5km před občerstvovačkou mi ale asi díky studeným prstům hned první vypadl, jestli to takhle půjde dál, tak to bude fakt špatný...

Prvních 6 km běžím celkem svižně okolo 4:30 min/km. Pak se to začalo  zvedat trochu víc a tempo šlo dolů. Jakmile jsme vyběhli do trochu prudších kopců, cítil jsem, že to není ono. Síla v kopcích, to byla vždy moje výhoda, tam jsem vždy trochu pozice získával, v sebězích pak pozice ztrácel. Ale tady to prostě nebylo ono, nevím proč, možná si ta Beskydská sedmička vybírá pořád svojí daň a svaly na nohách nejsou v takové pohodě. Nebyl jsem to já, běžel jsem běžel ale ten skoro souvislej kopec mi prostě nechutnal, navíc jsem opravdu nechtěl nahoru vyběhnout úplně vyfluslej, jelikož mě pak čekalo dalších 10km do cíle, takže jsem šel rozvážně. Jak tu tak cupitám do toho kopce, tak si říkám jestli tyhle 20km závody nejsou pro mě moc krátký, protože to tempo a tepovka je prostě velké a nějak mi to hlavně dneska nechutnalo. Druhá obvčerstvovačka po 9km, hodil jsem tam druhej gel a trochu vody. Dále pokračujeme do kopce a to prudšího , desátý a jedenáctý km v tempu okolo 6:00 min/km, jak říkám, nebyl jsem prostě v těch kopcích ve své kůži.

Po 11km kopec skončil, začínají roviny a převážně seběhy. Od pátého km, mě předběhl jeden člověk, což jsem hodnotil pozitivně, ale někdo další se ke mě začal přibližovat. V seběhu se tempo hned změnilo na 4:15 min/km, třináctý km v tempu 3:30 min/km mi udělal celkem radost. Jasně v seběhu, ale mě ty seběhy dříve fakt moc nešli. Ale možná ta Beskydská sedmička mě ty seběhy trochu naučila. V běhu po loukách se nám tu otevřela krásná krajina, i když trochu zatažená a propršená.

Svoji pozici si stále držím, začali se tu ale motat lidi z krátké trasy, mezi kterými si připadám, že po té trase letím. Až do sedmnáctého km tak držím tempo pod 4:00 min/km. Tam mě nějak začalo docházet a asi na 20m kopečku jsem se plazil jak hlemejžď. Hodil jsem tam poslední, třetí, malý gel a během dvou minut jsem se cítil mnohem lépe. Poprvý jsem viděl okamžitý účinek energie v praxi.

Poslední 2km jsem tak opět stahnul pod 4:00 min/km, ale toho chlapíka přede mnou, který jediný mě od asi pátého km předběhl, jsem nedoběhl snad ani o sekundu.

kilometr do cíle, sil je celkem dost, asi jsem měl běžet rychleji ;-)

CÍL. Do cíle po přesných 20km dobíhám v čase 1h 28m 54s, což dělá tempo 4:27min/km. Ve výsledcích to stačí na 16té místo absolutně, 5té místo ve věkové kategorii M40-49. Startujících 212 na dlouhé trase. Svůj výkon hodnotím rezervovaně. 16té místo jsem měl i na Brdech, kde startovalo 483 startujících. Zde jsem si ale věřil možná i na trochu lepší místo a také lepší tempo, přeci jsem jsem od jara toho dost natrénoval, ale pravděpodobně ta B7 mě ještě bude chvíli pronásledovat. Navíc se zde běželo po silnici a tempo by mělo být lepší, na druhou stranu však větší převýšení a prakticky celé v kuse v první části závodu. Možná bych měl být teda celkem spokojen, a já vlastně jsem ;-))).


po tomhle závodě jsem fakt nebyl skoro vůbec zničenej...


výsledková listina, měl bych být spokojen ;-)


vtipný titulek


Organizaci závodu hodnotím pouze kladně, jelikož žádný problém nikde nebyl. V cíli Vás tu ještě vyfotí a vy si můžete vybrat pozadí na kterém chcete být zvěčněni... Navíc nám tu po doběhu udělali dřevorubci show se sekyrami a motorovkami a to se nám moc líbilo.

Závěrem musím říci, že ty propršené Boletice bych si asi více užil za hezkého počasí ;-) Trochu mě mrzelo že prakticky celá trasa vedla asfaltkou v lesích, výhledů tak moc nebylo a přeci jen jsem čekal více terénu. Závod ale určitě doporučuji a hlavně ta okolní krajina a Lipno, to Vás, když tu projíždíte, opravdu láka, navštívit tuto lokalitu na trošku delší dobu. Díky triatlonu a běhání se poslední roky dostávám na místa, kam bych se jinak jistě nikdy nedostal, jsem tomu opravdu moc rád.


krajina Boletic

...sám jsem zvědavý kam se tento rok ještě s běháním podívám...

pondělí 4. září 2017

1.9.2017 - 2.9.2017 - Beskydská sedmička - 8. ročník

Akce : Beskydská sedmička - 8. ročník
Kategorie : Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic
Kdy : 1.9.2017 22:35
Kde : Start - Třinec, Cíl - Frenštát pod Radhoštěm
Trasa : LONG - 95km s převýšením 5470m (dle mé GPS to ale mělo okolo 99 km)
Web : http://www.beskydskasedmicka.cz/b7/
Výsledky : http://www.beskydskasedmicka.cz/b7/vysledky-2017/ , mezičasy - http://www.beskydskasedmicka.cz/php/b7-2017/R-main/vysledkova_listina-d.php?ID_TEAM=406
Foto : https://www.facebook.com/beskydskasedmicka/?fref=ts
Video : http://www.tvbeskyd.cz/zavodnici-na-beskydske-sedmicce-bojovali-s-destem-a-zimou
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1957584982

... tak jestli je nějaký závod opravdu etrémní, tak je to dle mého tento, 
tento ročník navíc téměř celý v dešti či lijáku ...

... Mám to už jen kousek, pár kilometrů do cíle, ale potkala mě velká krize, nakonec jsem s vypětím všech sil do cíle doběhl, v cíli jsem padnul na zem a jako mrtvola tam ležel asi 30minut. Vedle mě sedí klučina, který doběhl někdy přede mnou, dáme se do řeči ... Tak končil 1.10.2016 závod jménem Šumavský Šutr 2016 trasa 63km. No a pak mi asi měsíc po této akci, Petr napsal, jestli bych s ním nechtěl jít Beskydskou sedmičku. Já o té akci něco slyšel a plánoval jsem, že bych to chtěl zkusit, takže jsem řekl že jo. A tak jsem se ocitl na startovní listině tohoto závodu.

Beskydská sedmička, která má status Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic, to byl pro mě závod, před kterým jsem měl docela respekt. Moc jsem o něm nevěděl, jen to, že to je dlouhé a že to má celkem slušné převýšení, že se snad o něm říká, že je extrémní, že se běhá ve dvojicích, no a pak také to, že to asi bude v Beskydech ;-). Ale říkal jsem si, že bych to měl celkem zvládnout, no a jestli jsem se mýlil, to se dozvíte na konci...

tohle ponesu na sobě a nebo sebou v batohu

INOV-8 TRAIL TALON 275, boty které to se mnou půjdou

A jak vypadala moje příprava? No žádná prakticky nebyla. Jediné co jsem považoval jako přípravu na tuto akci, by mohlo být považováno 10 Lužických 700, a pak jsem si šel týden před závodem zaběhat kopečky - celkem převýšení asi 400m, haha, trapné v porovnání s chystaným převýšením na B7... Můj parťák, který už B7 i jiné podobné závody šel, mi říkal - netrénuj kopečky, ty se stejně chodí, ale trénuj seběhy. No ty já ale vůbec neumím, a stejně jsem na to ani neměl čas, nejdříve jsem se věnoval triatlonu, pak bylo 10 Lužických 700 a pak už se jen regenerovalo před B7. Ještě bych jako přípravu mohl označit nákup nových bot - INOV-8 TRAIL TALON 275 - 2 dny před startem závodu, naběhal jsem v nich 6km, a pak je vzal na B7. Ale prostě po 10 lužických 700, po kterých jsem měl puchýře na prstech a začali mi slézat nehty, jsem prostě musel koupit alespoň o půl čísla větší boty, a ty úžasné Race Ultra 270 se už dávno nevyrábí.

V pátek jsme dorazili do Frenštátu pod Radhoštěm a ubytovali se v hotelu Bartoš (http://www.hotelbartos.cz). Mluvím o tom proto, že je to opravdu super hotel se strašně příjemným personálem. Bylo nutno s mým parťákem zajít na registraci, kde vyfasujete pásek s chipem na ruku a pár dalších blbostí, jako třeba účastnický list - asi čekají velký ztráty a tak to raději dávají již před startem... :-) Pak je nutno se nějak dopravit do místa startu, který je v Třinci - buďto nějak po vlastní ose a nebo jedním ze dvou speciálně vypravených vlaků, které odjiždějí z Frenštátu.

profil trati

Před desátou jsme teda dorazili do Třince, předpověď se nemýlila a krásně nám tu prší a dle předpovědi bude také pršet celou noc a minimálně celé dopoledne v sobotu, teplota okolo 10°C, na Lysé hoře a ostatních vrcholech bude ještě mnohem méně. Je tu opravdu spousta lidí, na startovní listině je téměř 600 dvojic kategorie LONG a okolo 900 dvojic kategorie SHORT. Celkem slušné startovní pole, které bych na takhle dlouhém závodě nečekal. I to mě možná týdny před startem utvrzovalo v tom, že to zas nemůže být tak šílené... Komentátor nás tu povzbuzuje a před 22:35 se začíná odpočítávat.

Nejdříve startuje kategorie LONG (95km) a poté kategorie SHORT (86,4km). Rozdíl mezi nimi je ten, že SHORT nejde na vrchol Travný (na ten také nejdou ti z kategorie Long, kteří pod vrcholem Travného nebudou do 3:15, ti pak budou muset také pokračovat bez tohoto vrcholu a dostanou za to 40minut penalizaci. Prý aby měla zvěř na vrcholu klid...). Pak je tu ještě pro každou kategorii zkrácená varianta, což znamená, že mezi vrcholy Pustevny a Radhošť se nemusí klesat dolů a pak zase stoupat nahoru na Radhošť, ale můžete po hřebeni. Ti kdo jdou zkrácenou variantu jsou ve výsledkové listině až za těmi kdo to šli celé. Toť asi vše k trase.

START
Je 22:35 a právě odstartovala Beskydská sedmička. Za velkého povyku jsme v klidném tempu s Petrem vyrazili. Žádné velké ambice jsme neměli, já vůbec netušil do čeho vlastně jdu a na takovýto závod vůbec netrénoval a tak jsme se shodli již dávno před závodem, že nic hrotit nebudeme a jdeme si to užít. Netrvalo to ani pár kilometrů a léčba šokem začala. Hned kousek za Třincem výstup na sjezdovku, déšt, kamení, spousta lidí kam se podíváš, tma a kopec dlouhej skoro až do nebe. Šli jsme to dlouho, opravdu hodně dlouho, běžet se to fakt nedalo, takže jen píchat hůlkama a prostě jít s davem... Tak jsme se nějak doplácali až na vrchol č.1 - Velký Javorový a na kontrole si odpípli první checkpoint. Říkám Petrovi, že mě to fakt nebavilo. Myslím, že v jeho výrazu tváře bylo zděšení, jelikož jsme měli za sebou první vrchol a mě už to nebavilo... Možná si myslel, že bych byl schopen odstoupit, ale to bych udělal jedině kdybych opravdu nemohl ze zdravotních důvodů.

Po každém výstupu na vrchol následuje klesání a to tak že dlouhé. Profil trati jsem nějak vůbec neřešil, ale organizátor to prostě udělal tak těžké jak jen to šlo, takže žádné hřebenové přesuny na další vrchol, ale pěkně až dolů sestoupat kam až to jde a pak zase nahoru na další vrchol. To jsem teda netušil. Pršelo a to fakt hodně, všude ještě spousta lidí, celkém prudké sešupy dolů, bláto, kamení, tma. Prostě člověk musí být stále v pozoru a koukat kam šlape. Občas to nestihne a plácne botou do louže. Někdy se tomu nelze vyhnout ani kdyby chtěl. Po každém sestupu je úplně dole před každým výstupem občerstvovačka, fakt velké a vybavené občerstvovačky. Tak a pro změnu začíná výstup na druhý vrchol po sjezdovce, tentokrát po trávě. Tam už mě to bavilo o něco více, startovní pole se trochu rozdrobilo, ale stejně to byl souvislý tok lidí jeden za druhým, ale už to aspoň nebylo v tom pětiřadu jako na první sjezdovce. Po sjezdovce následovalo kousek běhu prakticky po rovině a pak krutej výstup nahoru po kamení. Někteří už zbýhali dolů a to pomalu sprintem, nechápal jsem. My jsme se soukali poklidně na vrchol č.2 - Ropice. Ten jako jediný se sbíhá stejnou cestou, jako se vystupuje. Následovalo klesání hooodně hooodně dlouhé a pokud si dobře pamatuju, tak tady sem si do pár louží už šlápnul a boty už měl plné vody. No nic, co se dá dělat, snad ta vazelína, kterou jsem 2x nohy namazal, pomůže a voda se nedostane ke kůži. To by byl průšvih a spousta puchýřů...

Jsme dole, navštívíme občerstvovačku a jde se na další vrchol. Nikam se neplašíme, prostě v poklidu. Pokud se nemýlím tak na Travný jsme šli opět alespoň částečně po sjezdovce. Asi ve třetině stoupání je pak checkpoint, kdo nedojde na tento bod do 3:15, ten nemůže pokračovat na Travný, ale musí jít traverzem a za 40 minut penalizace k dalšímu vrcholu. My jsme sem dorazili v klidu okolo 2:15, takže jsme si to namířili na vrchol. Vrchol č.3 - Travný, ani si tu cestu na vrchol moc nepamatuji, takže to byla nuda. Každopádně první vrchol, kde už to nebylo o tom, že člověk jde tak rychle jak jdou lidé před ním. Startovní pole je už roztáhnuté dostatečně. Každopádně běžet se to ani náhodou, jako každý zdejší vrchol, nedá. Seběh dolů, tam prostě ztrácím a Petr na mě musí někde počkat. Do kopce se ho držím jako klíště, roviny tam je to v pohodě, tam mu stíhám ;-) Zatím...

Následuje opět sestup, občerstvovačka, mimochodem každá další občerstvovačka je lépe vybavená, jelikož se počítá, že s přibývající délkou závodu se potřeba doplňování energie zvyšuje. Další vrchol je Lysá Hora, ten nejvyšší na B7. Ale rozhodně to nebylo to nejhorší stoupání. Není to totiž tak strmé a dá se to celkem v poklidu jít. Přesto tu pořád přemýslím, jestli toto je ta trasa, po které se běhá závod Lysá Hora 24 hodin. Neumím si to představit, jelikož nahoru se to běžet nedá a dolů sbíhat snad také ne. Prší a nebo leje, mimochodem déšť je na B7 poprvé za svou osmiletou historii, proto se očekává, že oproti minulým ročníkům, kdy v časovém limitu 29hodin nedokončila tak třetina lidí, bude odpadlíků tak polovina. Nakonec jsme se tam dostali, Vrchol č. 4 - Lysá Hora 1 324 m n. m. zdolán, bylo to fakt dlouhé, těch 800 výškových metrů v kuse jsme stoupali okolo 75 minut. Je tu celkem frešno, kdyby nebyl člověk línej, tak by si snad i vyndal rukavičky a čepici. Ale vždyť zase jdeme hned dolů a tam bude určitě tepleji, hahaaa.

Tma jak v pytli, vítr, déšť, a jako bonus? No po faakt dlouhém stoupání následuje ještě delší klesání, a to přes 900 výškových metrů do Ostravice. Každý vrchol si začínám počítat až tehdy, když ho slezu dolů, ty klesání jsou fakt někdy strašně hnusný. Samý šutry, bláto, člověk musí být soustředěný a pořád koukat a koukat. V sebězích fakt ztrácím, ale riziko, že si tu vyvrtnu kotník mi za to abych zrychlil fakt nestojí. Tak si tak sbíhám z Lysé Hory a najednou mi přestane svítit čelovka, ten PETZL Reaktik prostě po nejakých 6ti hodinách ukončil svoji činnost, tak jsem chvíli běžel bez světla za někým jiným, pak mi Petr půjčuje svoji náhradní čelovku. Nee že bych neměl svoji náhradní čelovku, ale ta jeho je mnohem lepší. Po nějaké půl hodině už ale začalo svítat, kdybych tím světlem trochu šetřil, tak by mi ta moje čelovka vydržela... Jsme v Ostravici, máme za sebou necelých 50km a 4 vrcholy a jsme celkem v pohodě. Velká občerstvovačka, dokonce s polívkou, no paráda. A melouny, ty jsou úplně nejlepší. Jediná nevýhoda je, že jakmile se člověk zastaví, začne mu být po chvíli zima. Běžím v tričku s dlouhým rukávem a tenké bežecké Goretex bundě, dlouhé běžecké legíny, lýtkové a stehenní návleky. Nechápu ale lidi, který to běží pouze v kraťasech, to bych fakt umřel, hlavně ty jejich kolena musí dostávat hroznou nálož. Měníme ponožky, ten pocit suchých ponožek na nohách... k nezaplacení ;-) Ale jako vážně. "Vyprášíme" nějaký ten bordel z bot a pomalu se chystáme pokračovat. No nic jdeme dál. Myslím, že tady nastal trochu obrat v našem závodě, podvědomě jsme, beze slov, podle mého přidali, možná ne v rychlosti ale v úsilí určitě, jako kdybychom chtěli začít závodit. 

Teďka nás čeká Smrk, a ten je údajně fakt hnusnej. A taky že jo. Samozřejmě téměř stejně vysokej jako Lysá Hora, navíc stoupáme z nižšího bodu než na Lysou Horu. Prostě nekonečné a ta cesta ošklivá, samej šutr, všude voda bláto, prostě hnus. Vrchol č.5 Smrk zdolán, dalo to zabrat, ale stále se to dá. Horší je ten sestup dolů. Prostě hnus, kterej pro mě není. Pořád si říkám, že toto jsem opravdu nečekal, závod na 95km a člověk si tu téměř vůbec nezaběhá. Buďto jde nahoru a nebo se snaží trochu seběhnout dolů, následuje kousek roviny, občerstvovačka, trochu silnice a pak zase nahoru. To mě fakt překvapilo a trochu zklamalo, zaběhat si prostě budu muset někde jinde, ale na B7 to nebude...

Jsme v Čeladné, na občerstvovačkách už do sebe peru horalky, melouny, musli, leju do sebe vodu, ionťáky, prostě co dům dá. Na trase pak pojídám pouze Corni, ale oproti plánu jich moc nesním. celkově tak 1x Corni za 2,5 hodiny. Doháním to ale trochu na občerstvovačkách ;-). Je za námi 5 vrcholů a nějakých 60km, a nešizených 10 hodin zábavy. Honí se mi hlavou různé divné myšlenky, třeba jako ta, že tady vůbec neběhám a tím pádem se vlastně strašně flákám, jen si tu chodím a ťukám hůlkama do matičky země. Další nápad v mé hlavě je ten, že jediné co mě opravdu bude po závodě bolet, jsou lokty, od toho neustálého zapichování hůlek.

Občerstovačky si vychutnáváme, ale jakmile vyrazíme, snažíme se trochu posunout, aniž bychom se na tom nějak domlouvali. Do kopců získáváme, z kopců trochu ztrácíme, ale celkově se posouváme pořadím vpřed. Jdeme na šestý vrchol. Opět dlouhé stoupání až nad Pustevny. Jdeme dosti svižně a dereme se pořadím vpřed. Mám velké štěstí, že jde se mnou Petr, tu trasu šel před rokem a on si ji snad pamatuje nazpaměť. Značení je totiž pouze občasné, na startu člověk dostane sice mapu, ale vyndavejte ji a lovte kde jste a po jaké barvě turistické trasy máte jít. Jasně, většinou jdete tam kam jde ten před Vámi, ale někdy i on jde blbě, což se nám také stalo... Lezeme a lezeme, opět nekonečné a když už jste na rovince a říkáte si, že už tam jste, tak ono prdlajs a lezete za chvíli zas a zas. Nakonec jsme na ten vrchol č.6 - Čertův mlýn, vylezli. Pak jsme klesali na Pustevny, kde byla super občerstvovačka - polívka úžasná, melouny ještě lepší a ta škvarková pomazánka s chlebem, to bylo úplně nejvíc, tady jsme byli snad 10 nebo 15 minut. Byla tu zima, ale já byl línej se teď nějak oblíkat, kapuce na bundě mě proti větru celkem slušně chránila.

Následuje opět nekonečné klesání dolů, stehna boleli a já poznal, že i když toho moc nenaběhám, tak ty nohy mohou bolet jak čert. Ty seběhy mě fakt ničili, i když jsem v nich začal být možná trochu odvážnější, jak jsem to začal do těch nohou chytat, stejně jsem z kopců ztrácel. Těžké ale taky bylo to, když člověk jde a má se rozběhnout, v tomhle je parťák suprovej, jelikož si jen jeden druhému řekneme, že popoběhneme a prostě se běží. No běží, je to spíše takové poklusávání. Nohy mám celé takové ztuhlé, říkám si, že za to mohou určitě ty stehenní návleky, které mám poprvé v životě na sobě... Jak se říká, do závodu s nevyzkoušenejma věcma nechoď - a já měl nové boty a poprvé také návleky na stehna. Klesání z Pusteven, to bylo celkem peklo, moc dobře si ho pamatuji z mé jediné návštěvy Beskyd před pár lety, cik cak dolů lesíkem vedle sjezdovky. Je to na B7 celkem jistota, skoro pořád jdete buďto po sjezdovce nahoru a nebo dolů. Stehna bolej jako čert, ale jak jsme se začali posouvat pořádím dopředu, pořád se snažím ty kopce sbíhat, pokud to jen trochu jde. Od toho padesátého kiláku jsem se přestal podvědomě šetřit a chytil závodní náladu.

Jsme dole na Ráztoce a čeká nás co jiného než kousíček klusu po skoro rovince a zas nahoru. Člověk toho má už celkem dost, 75km za námi, 12,5 hodiny na cestě. Ale to že jde na poslední vrchol, to je tak motivující..., óóóóó jak já se mýlil. Bylo to tak motivující, že jsem do toho fakt dával hodně, přesto jsme se tam drápali 50 minut, téměř pořád jen do kopce, naštěstí žádná sjezdovka. Šli jsme pocitově velmi svižně a dále se posouvali pořadím. Vrchol č.7 - Radhošt jsme zvládli, jak úžasný pocit. Dolů to popobíháme po sjezdovce, přední strana stehen bolí bolí bolí, občas jdeme, ale po rovinkách se Petr rozbíhá a ja ho opětuji. Nebýt parťáka, tak nevím jestli bych měl morál se pořád rozbíhat, když se ale rozeběhnu tak mi ten běh tolik nevadí, pokud se tomu běh ještě dá říkat. Ale už ani po rovinkách Petrovo tempo nezvládám, ani nevím proč, jako kdyby ty nohy prostě nechtěli. Prostě na takovýto terén a délku závodu nejsem zvyklý a i když skoro pořád chodíme, je to asi na ty nohy i tak brutální zátěž a běhat se jim pak moc nechce. Když se ale člověk konečně donutí a rozběhne se, tak nějak cupitat může. Nějak jsme se dostali na poslední občerstvovačku, máme toho oba celkem dost. Petr tam na místě má i podporu - manželka s dětmi ho sem přijeli podpořit, tolik radosti najednou, prostě krásné, když jeho synek běží kousek s námi a má takovou radost...

Slyšel jsem o tom... Petr mi o tom při závodě říkal, že nakonec je tam ještě nějaký kopeček Velký Javorník, bral jsem to prostě tak, že si někam na 10 minut vylezeme a pak alou do Frenštátu. A to je ten velký omyl. Podle hodinek už jsme to měli jen pár kilometrů do cíle, ale Petrovi se moje výpočty zbývající vzdálenosti nějak nezdáli. Říkal jsem mu, že máme šanci, pokud vzdálenost na mých GPS hodinkách je správně, a celková délka trasy také, dát to celé pod 15 hodin. To i jeho trochu povzbudilo. Tak jsme teda vyrazili na Velký Javorník, byl to kopec a to pořádnej. Na tenhle jsem už moc sil neměl, vydal jsem se na posledních vrcholech dostatečně a s tímto nepočítal. Navíc jsem měl prostě hlavu nastavenou na sedm vrcholů a tohle mě psychicky srazilo dolů a už to prostě nešlo, nebo šlo ale špatně. Fakt mi to dávalo zabrat a když jsme se vyhrabali nahoru, po rovince popoběhli, tak jsme zjistili, že jsme teprve na Malém Javorníku a musíme dál a výš. Nakonec jsme se tam za necelou hodinu od občerstvovačky Pindula vyškrábali. Ale byl jsem už fakt úplně na hadry. Tady mi fakt bylo divně, byla to taková letargie, prázdnota, jako by mi to už bylo jedno a chtěl tady sebou praštit, navíc už chvíli po začátku stoupání bylo jasné že 15hodin nestíháme ani náhodou a že buďto kecají moje hodinky a nebo je ta trasa opravdu o pár kilometrů delší. To mě prostě dostalo a úplně jsem odpadl, v kombinaci s tím kopcem, který byl mnohem vyšší než jsem počítal, to byla hrozná kombinace. Prostě mě to přestalo bavit, jen mě trochu uklidnilo, že Petra už to prý také moc nebaví. Jediné pozitivum bylo, že už asi poslední hodinu neprší, ale to už jsem prakticky nevnímal. Vrchol č.8 - Velký Javorník, pro mě rozhodně ten nejtěžší vrchol byl za námi, podle mě by se závod měl jmenovat Beskydská Osmička. Za celý závod jsem dal do sebe 1x 12g gel, tady jsem do sebe nacpal 2 gely ve víře, že to něco se mnou udělá. Ale moc to teda nepomohlo, nohy ty byly úplně vyřízený a to, že to je dalších 7km do Frenštátu to mě fakt také nepomohlo. Vydali jsme se teda dle pokynů pořadatelů dolů, ale sbíhat jsem už prakticky nemohl a spíše to šel. Tady jsme asi 2 místa v pořadí ztratili, prostě to nešlo a lidem, kteří to tady beželi jsem trochu záviděl, ale také je obdivoval zároveň. To klesání bylo opět dlouhé a hrozné - kamení, bláto, kořeny, prostě všechno jen ne cesta k běhání. Je to fakt hnusný klesání a síly prostě nebyly. Dole jsme, když se to srovnalo, začali trochu běžet a já si začal říkat a věřit, že alespoň pod těch 16 hodin bychom to dát mohli. Sbíhalo se pořád dolů, cupital jsem za Petrem, který vypadal svěžejší nežli já, občas začal mávat rukama a něco pokřikovat, jako že už tam fakt budeme, že už to je jenom kousek. Tomu jsem začal věřit, když jsem viděl tenisové kurty, které jsou za hotelem, ve kterém jsme bydleli. To mi vlilo poslední dávku energie a já možná trochu rychleji běžel, protože jsem věděl, že do cíle je to opravdu poslední kilometr. Běžíme Frenštátem, v dáli slyšíme řev na náměstí a víme, že tam za chvíli budeme, posledních 200m s námi běží Petrovo děti. 

CÍL
Petr řve jak na lesy a já se přídávám, zabočíme doprava a máme před sebou posledních 100m, držíme se za ramena, řveme a běžíme si do cíle, krásnej pocit! 


Petr řve a já také, poslední metry do cíle...


dobojováno, B7 zdolána...

Beskydskou sedmičku, trasu LONG 95km s převýšením 5470m zdoláváme za 15hodin 42minut 4sekundy. Poslední odpípnutí náramku u snímače v cíli, vylezeme po schodech nahoru a tam dostáváme medaily za absolvování. Dole pak trochu šokovaní zjišťujeme, že v absolutním pořadí to je 29té místo, v kategorii 35-50 let pak 17té místo! Na start se v kategorii LONG postavilo 531 dvojic, v časovém limitu 29 hodin dokončilo 297 dvojic. Takto skvělé umístění bych fakt nečekal. Petr se oproti své první účasti minulý rok zlepšil o téměř 4 hodiny! Navíc ty podmínky, déšť a zima byly i dle jeho srovnání opravdu mnohem těžší.



okamžik doběhu do cíle, opravdu silný zážitek, 
skoro mi kape slza když to vidím...



vylézt poslední schody a dostáváme medaile


mezičasy na jednotlivých kontrolách

Jakmile si sednu, cítím, že nohy jsou na kaši a že to bude pár dní fakt bolet. Petr říká, že na tuhle akci už určitě nejde, já říkám něco podobného. Přišel jsem si sem zaběhat, ale tady toho moc normální smrtelník opravdu nenaběhá. Bez specifického tréninku na takovouto akci tu člověk hlavně na těch sebězích trpí.

Pak nás tu nějakej šílenec vyzve, jestli bychom nemohli dát rozhovor, asi do nějaké místní televize. No pohled, alespoň na mě musel být šílený, doufám, že to vystřihnou. Dostáváme pár obligátních otázek, už ani nevím o čem, ale něco si pamatuji - jaké to bylo, moje odpověď je, že nejtěžší závod v mém životě, další otázka pak je jestli to půjdu znova a já odpovídám že nechci používat silná slova ale, že myslím, že určitě ne.


rozhovor po doběhu do cíle, 
při kterém jsem se raději opíral o Petra



výsledková listina kategorie LONG, absolutní pořadí

večeře byla v posteli, neschopen provozu a už vůbec ne pohybu do restaurace o patro níže.
ty nohy fakt boleli jak blázen a i dva dny po závodu chodím jak invalida....

Závěrem

No co k tomu dodat. Myslím, že jen délka tohoto článku jasně vypovídá o tom, že to byl opravdu dlouhý a intenzivní zážitek. Pokud jste to někdo dočetl až sem, napište mi do komentáře zmínku, že jste to fakt četli ;-)

Na stranu organizace závodu bych to shrnul asi takto. Informace na webu jsou naprosto nedostatečné, délku tras zjistíte pouze na mapě, což mi přijde divné, to se většinou udává v propozicích. Značení trasy je z mého pohledu nedostatečné, naprosto. Ja vím, označit 100km je fakt šílená práce, navíc v těchto krpálech, ale ono i když dostane člověk mapu při registraci, koukejte se do ní po dobu závodu. Myslím, že pro 3000 účastníků by ta trasa mohla být celkem slušně značená. Toho značení mi po trase chybělo fakt hodně, a nebýt Petra, tak bych musel pořád čumět do mapy. Naštěstí těch účastníků je tolik, že většinou někdo okolo Vás přesně ví, kam dál. Ale ke konci závodu už je to startovní pole fakt rozdrobené, člověk je unavenej, a tak by se pořádná šipka na silnici při odbočování ze silnice do lesa fakt hodila. Turistická značka na stromě je podle mého trochu málo. Dále pak mám velkou pochybnost o délce trasy, podle hodinek a s tím převýšením ta trasa má okolo 98 km. Já vím, člověk si řekne, že to je přece jedno jestli to má 95km nebo 98 km, jenže ono to tak úplně není. Člověk má ten automat tak nějak nastavenej a pokud se po 90km, které mu svítí na hodinkách dozví, že do to cíle má ještě 8 km, tak ho to fakt srazí, nebo alespoň mě to srazilo, kort když jsem posledních pár km myslel na nějaký čas, za který bych to chtěl absolvovat.
Ale na druhou stranu - např. průběžné výsledky, kdy lidé mohou sledovat kde jste a jak jste na tom, občerstvovačky se škvarkovou pomazánkou, polévkou, to bylo fakt úžasné. Krásné triko, focení, diplom, medaile a spousta dalších věcí, je prostě velmi velmi pozitivní a je jasné, že organizátoři se snaží strašně moc. Takže myslím, že pokud by se trochu zlepšilo to značení a informace před závodem na webu, nebude to mít fakt chybu!


moc hezké červené triko, dále pak medaile a 
při registraci dostanete i účastnický list, 
asi se počítá s tím že hodně lidí nedokončí....


a toto již pro absolventy...


K závodu samotnému bych řekl, že toto je dle mého názoru opravdu již extrémní závod a není to žádná sranda. Bez nějakého rozumného tréninku a pravidelné sportovní aktivity by tam člověk lézt vůbec neměl. Navíc tento ročník poprvé pršelo, spíše lilo - pro nás asi 80% závodu, takže se to dostalo na ještě jiný level. Ale ten pocit v tom cíli, ten je prostě úžasnej, a to, že člověk sdílí ty strasti na trase s parťákem, to je prostě také nová skvělá zkušenost. Škoda toho počasí, moc hezkých panoramat jsme neviděli, já vlastně snad žádné...

Co bych řekl ke svému výkonu? No nechci, aby to znělo nějak nabubřele, možná jsem jen na sebe přísný, ale prostě myslím, že to nebylo úplně ono. Nevím čím to bylo, možná to nachlazení, s kterým bojuju již 14 dní, možná mě fakt ty stehenní návleky tak stahly stehna, že jsem v tom nedokázal pořádně běžet (měl jsem je poprvé v životě), na levé noze jsem při každém odrazu ten návlek cítil jak mě řeže do kůže. Možná jen nezkušenost s takto dlouhým závodem, kde se prostě většina tratě běhat normálně nedá. Možná absence jakéhokoliv tréninku v horách. Prostě z mého pohledu mi to neběhalo a nebylo to ono. Na druhou stranu, když se podívám na to, že to bylo Mistrovství ČR a skončili jsme na 29tém místě z 531 dvojic, tak to zas tak špatné nebylo a s odstupem doby to asi budu hodnotit jinak. Již při závodě a pak i po závodě jsme s Petrem shodně mluvili o tom, že na B7 už určitě nepůjdeme. Den po závodě si tím už tak jistý nejsem. Každopádně je to strašně těžký závod a bez specifického tréninku na tento typ závodu je šance na dobrý výsledek prakticky nulová. Vítězové, kteří to doběhli za 12:01:19, to musejí být neskuteční borci.

A poslední slova bych chtěl říci k mému parťákovi, protože mít dobrého parťáka na takovouto akci je klíčové. Sledoval moje výsledky v triatlonu a volal mi, jestli si nechci místo něho zaběhnout tu B7 s někým lepším. Realita byla úplně opačná, a objektivně jsem jeho tempo nedával, v sebězích a na konci už ani po rovinách. Měl se mnou svatou trpělivost ;-) a opravdu lepšího parťáka jsem si vybrat nemohl! I když popravdě on si vlastně vybral mě. Závod jsme si oba náležitě užili ;-) Takže díky moc Peťo, s tebou do toho klidně půjdu znova ! Možná ;-) ... Každopádně jseš prostě fakt borec a moc díky!

... Beskydská sedmička to je opravdu tak trochu jiný závod 
a nálepka extrémní je naprosto oprávněná ...



ALE JE TO NESKUTEČNÝ ZÁŽITEK!!!!!




dietka v Rožnově pod Radhoštěm - Valašské muzeum v přírodě, 
den na to - kyselica, borůvkové knedlíky, 
bramborové šíšky s uzeným a trnkovou omáčkou. 
Mňáááááám.

sobota 19. srpna 2017

19.8.2017 - 20.8.2017 - 10 Lužických sedmistovek

Akce : 10 Lužických sedmistovek
Kategorie : 2 etapový ultramaraton
Kdy : 19.8.2017 8:00, 20.8.2017 7:00
Kde : Sloup v Čechách, Prázdninový dům Sloup, Lužické hory
Trasa : 1. etapa 66 km s převýšením 1995m, 2. etapa 43 km s převýšením 1148m
Web : http://www.10luzickychsedmistovek.cz
Výsledky : http://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-7-rocnik/
Foto :
Garmin aktivita : 1. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/1930512362 , 2. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/1930512443

... jednoduše opravdu překrásná akce, jedna z těch opravdu NEJ ...

O této akci jsem jednou četl, před pár lety, a jen nevěřícně kroutil hlavou jestli je to vůbec možné pro normálního smrtelníka... Jak může někdo v horách uběhnout jeden den 66km přes 6 vrcholů a druhý den tu šílenost opakovat a běžet 43km přes další 4 vrcholy? Trochu mi to nedávalo smysl, prostě mozek to nepobíral. No a vidíte, asi tři roky poté jsem si zkrátil triatlonovou sezónu a v rámci té běžecké si tam naplánoval 10 lužických sedmistovek, 2 etapový horský ultramaraton. Pořádají to dva suprový lidi -bývalý reprezentanti v ultra Petr Solnička a Martin Hunčovský.

Přistupoval jsem k tomu z náležitých respektem, na druhou stranu se na to moc těšil, jelikož to je na celý víkend, není to o tom že člověk brzo vstává, letí někam na závod a hned po něm zase hned letí zpět. Navíc se bydlí po hromadě v ubytovně, kde se pak i koná rozprava, vyhlašování apod. Prostě běžecká rodina pěkně pospolu.

No v rámci přípravy a testu jsem si týden před dal sobotní Zátopkovu 10 a v neděli maraton Českým rájem a ono to celkem šlo, vypadalo to že regenerační postupy mám celkem zvládnuté. Trochu mě to uklidnilo, ale jenom trochu. Přeci jen 10 lužických vrcholů a navíc ty vzdálenosti, to je trochu jiné kafe.

Těšil jsem se asi až moc, takže jsem v noci ze čtvrtka na pátek hezky nastydl a v pátek se cítil mizerně. Nakonec jsem přesto do Sloupu v Čechách v pátek večer dorazil, nacpal se tabletami od bratra - superčesnekem, imunitou apod. a čekal co se bude přes noc dít. Moc se toho nedělo, paralen nezabral takže teplota tam evidentně nebyla.

Akce to bude taková velmi rodinná, většina účastníků bydlí v jedné ubytovně, kde je také zázemí akce a před ubytovnou se bude také oba dva dny startovat. Prostě nikam se nelítá a člověk je v takové pohodě, navíc ty pořadatelé už před samotným příjezdem ve mě vyvolávali atmosféru velmi přátelskou.

19.8.2017 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m
Ráno jsem se probral, rýma, kašel, mluvit jsem moc nemohl. Naštěstí alespoň ta včerejší bolest břicha byla fuč. Možná ten zázvorový čaj a všechny ty tablety trochu pomohli. Prostě jsem si řekl že to jdu zkusit, protože kvůli rýmičce takovouto akci nezruším... A udělal jsem dobře! Na snídani jsem se pořádně nacpal, pak si pořádně namastil nohy a před osmou jsme začali stepovat před ubytovnou v prostoru startu. Nějakých 50 lidiček, nezdá se to moc, ale mezi nimi např. Radek Brunner (11té místo na mistrovství světa v běhu na 24 hodin), další účastníci Spartathlonu (jeden z nejslavnějších bežeckých závodů - 246 km v kuse), reprezentanti ČR v ultramaratonu. No prostě moc hezká nesourodá skupinka. Znovu to zopakuju, atmosféra velmi přátelská, rodinná a bylo jasně vidět, že tihle ultraběžci si vzájemně přejí, podporují se a se vším strašně rádi pomohou a poradí. Navíc se jich tu většina pravidelně každý rok potkává, takže o dobrou náladu nouze nebyla. Všichni podobných ultra absolvovali už spousty, já se svou Jizerskou 50 a Šumavský Šutr 66km vypadal jako naprostý bežecký ultra ucho...

Narval jsem na sebe bežeckou vestu nacpanou jídlem a pitím, bundu pro jistotu deště a pár dalších blbostí a pak jsem marně načítal na hodinkách GPS trasu. To je také důvod proč ta má trasa v hodinkách měří jen okolo 60km, jelikož se trasa načetla napodruhé až asi po 15ti minutách běhu.

před startem první etapy


START 1 etapy. Je 8:00 a právě nám ten dnešní výlet odbouchli a 50 lidí se vydalo na zteč lužických 700 metrových vrcholů.

tak a jde se na to...

Vyběhlo se celkem poklidně, po cyklostezce do Nového Boru. Díky bohu jsem si nakonec vzal terénní boty, i když mi byly hodně doporučovány  silniční. Od Nového Boru jsme probíhali lesem a bylo bahna až až. Startovní pole se drobilo, běžel jsem v klidu. Ale pak jsem se kouknul na tepovku a ta byla tak 10 tepů nad normálem. Bylo jasné že to nachlazení se dneska bude projevovat velmi velmi negativně. No ale co, prostě jsem běžel a na tepovku se ohlížel pouze částečně. Sám jsem byl překvapenej že v takovýchto tepech se mi beží celkem v pohodě. Do 20tého kilometru to bylo v pohodě, ale na druhou stranu, člověk má v nohách 20km ale ještě ani jeden z šesti vrcholů, kam se má vydrápat. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km. Než jsem ale vůbec začal na kopec stoupat, Radek Brunner už letěl naproti v tempu snad 4:00, a vypadal jako by se ani nechumelilo, je radost vidět tu lehkost na vlastní oči, člověk má pak větší motivaci třeba i do tréninku, myslím... Výstup na kopec - no hezký to nebylo, takový čedičový kameny a moc mě nebavili, ale v botičky neklouzali takže v pohodě. Už ani nevím jestli jsem to celý vyběhl, myslím že skoro jo. Nahoře pak najít kleštičky a odcvaknout si příslušný dílek na kartičce jako důkaz že tu člověk byl.

No a v podobném duchu to šlo dále, vždy kus běžet, pak se vydrápat na kopec, cvaknout si kleštičkama kontrolu a po stejné trase dolu, občas nějaká občerstvovačka a doplnit tekutiny... Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), tak pokud si dobře pamatuju, tak ten byl fakt vostrej. Asfaltová silnice s dosti brutálním stoupáním, ale myslím že jsem ho vyběhl celý. Ale ty seběhy, ty mi fakt nechutnají, nejdou a boleji moc. Jinak se mi ale běželo stále celkem dobře, 30km za mnou, 40km za mnou a pořád to nějak šlo. Co jsem to tak odpočítával, držel jsem se asi na 12tém místě. Odstupy jsem pak mohl kontrolovat při každém výbehu, kdy jsem subjetivně cítil jestli ty přede mnou dobíhám a jestli někdo dobíhá mě. No, ale také jsem cítil, že i když nechci tak se mi tempo stále zpomaluje. Ale nechtěl jsem to lámat přes koleno. Přeci jen něco podobného, navíc s takovým převýšením jsem nikdy neběžel a o tom, že druhý den mě čeká také hezký masakr, tak o tom snad ani nemluvit, navíc to nachlazení... Tak jsem prostě bežel tak nějak na pocit a na pohodu a pomalu se šoural přes další vrcholy - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Ty výhledy byly opravdu překrásné, jak z některých vrcholů, tak hlavně v přebězích kdy se najednou otevřel krásný výhled a člověk viděl jen spoustu zalesněných vrcholků. Trase je více než z poloviny po malých asfaltkách, ale toho terénu je tu taky dosti. Po 58km jsem v Krompachu, poslední občerstvovačka a také cíl dnešní etapy, ale to až poté co si dám ještě výběh na poslední vrchol. Radek Brunner, ten už je samozřejmě v cíli a myslím že jsem tam viděl ještě další dva lidi. No tady už mi to fakt moc nešlo, navíc jakmile jsem zaběhl do lesa, cesta byla rozjetá na padrť od těžení dřeva, jednou jsem tu sebou fláknul pěkne do bahna. Konečně jsem se začal ale přibližovat holčině co jít tu naháním snad posledních 30km, už mě to skoro deptalo, minimálně 30km jsem běžel úplně sám a pořad jí nemohl doběhnout. A ona vždy při tom seběhu kopce vypadala tak čerstvě. No a teď tady v tom blátě, špinavej jak prase, jsem se k ní konečně dotáhl, chvíli jsme to běželi spolu ale pak jsem se odpoutal. Pak jsem jednou neodbočil, ale včas jsem zaznamenal že je něco špatně a navíc byl upozorněn - díky Terezo. Pak už to bylo opravdu příkré a nakonec to bylo po kamení až na vrchol -  HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, teďka sebehnout po kamení a tradá do Krompachu. No tradá, chtěl jsem trochu běžet ale představa toho že zítra mě čeká opět masakr, mě trochu brzdila.

CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:54:22. Průběžné desáté místo. S umístěním spokojenost, s tím že mi Radek Brunner nadělil okolo hodiny a čtvrt, to už tolik ne. Ale zase na ty podmínky v jakých jsem do toho šel, jsem byl vlastně spokojen.

konec první etapy, byl jsem trochu unaven ;-)

Nožičky se mi z toho seběhu v cíli trochu klepali a ve sprše jsem byl opravdu nemotornej. Pak převoz do Sloupu v Čechách, který pořadatelé zajišťovali, trochu regenerace a spánku a šlo se do Dřevěnky, místní to hospůdky. Opravdu vřelá atmosféra, ty lidi si vás z trati pamatují, tak si prostě přisednou a i když jsem nikoho neznal, připadal jsem si tam jak mezi svými.

večer, to jsme se jen cpali...

20.8.2017 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m

Jak budu vypadat ráno v něděli, na to jsem byl opravdu zvědavej. A ještě více zvědavej jsem byl jestli budu vůbec schopen bežet, a nejvíc zvědavej jsem byl jestli dojdu do cíle. Fyzicky po těle jsem se cítil lépe než v sobotu, kašel a rýma tu ale byla jak řemen. No ale nožičky, ty byly unavené, hlavně stehna, jelikož kompresy na stehna, jako jeden z mála, prostě nemám. Tak jsem se zase nadlábnul, promastil nohy a namasíroval a před sedmou jsme se opět shromáždili před obytovnou. Pocitově jsem sice hlavně stehna cítil, ale vypadalo to že by to nemuselo být zas tak hrozné jak jsem předpokládal.


START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm, abychom tady asi neotravovali až do večera ;-))). Dnes je start i cíl ve Sloupu přímo pred ubytovnou. Po výstřelu to někteří lidi celkem napálili a já byl tak na 20tém místě. Na tepech bylo jasné že dneska to s nimi bude v pohodě, byly v takovém normálu (144 tepů průměrně oproti sobotnímu průmeru 156 tepů).

nedělní zábava již začala

Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Po asi 2km jsem ty nohy celkem slušně rozběhl a začal trochu zrychlovat. Nakonec jsem se stabilizoval s mou známou - Terezou, ze soboty a dalšími dvěma lidmi a s nimi jsme to chvíli táhli. No táhli, já získával v kopcích, oni mě zase předbíhali v sebězích. A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, ale horší byl ten seběh, ten mi prostě nejde a stehna boleli jak čert. Pokračujeme v krasojízdě a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Už před tímto vrcholem všichni tři odpadli, jeden si myslím že zabloudil. Pak to bylo celkem dlouhé, na druhou stranu hodně po silnici a občas rovina a já běžel, pocitově celkem rychle. Koukal jsem nalevo, na jeden takovej opravdu vysokej kopec, který vyčníval mezi všemi ostatními. Vypadal velmi nepřístupně, a říkal jsem si že tam určitě nemůžeme běžet...

vzhůru na zteč s třetím kopcem...

Míjel mě Radek Brunner, ten to teda hnal, radost se podívat. Trvalo to dlouho, než jsem se vydrápal na MALÝ BUK(712m), ale těšil jsem se na tu asfaltku, kterou poběžím dolů na občerstvovačku. Metal jsem to hezky, už za mnou bylo okolo 30km, takže jsem si už troufal. Dole občerstvovačka a pak jsem od ní odbíhal a oni na mě že tudy nee, že musím lesní cestou nahoru, a já že to snad ne ten šílenej kopec. Ale jooo... Byl to on, ten z povzdálí nepřístupný kopec, na ten se dá vylézt. A bylo to opravdu veeelmi dlouhé stoupání. Co se dalo to jsem běžel, ale nakonci už to bylo tak příkré a kamenité že jsem to opět, jako skoro každý kopec, šel. Nakonec jsem se tam vydrápal - KLÍČ(759m) a otevřel se přede mnou překrásný výhled na všechny strany. Chvíli jsem jen tak civěl na tu nádheru a pak se pomalu vydal k cíli. Můj pronásledovatel, v průběžném pořadí jendo místo přede mnou, jasně stahoval náskok (kdyby si asi 2 km nezaběhl někde asi u druhého vrcholu, tak jsem ho neviděl vůbec). Dolů to fakt bolelo, po kamenech jsem raději spíše šel nebo pomalu popobíhal. Pod vrcholem pak na rozcestí doleva a už směr Sloup. Seběh ale bolel, stehna řvali, prsty řvali a mě to nebavilo. Pak se ale běželo okolo potoka a už to bylo celkem v pohodě. Trasa se pak stočila k Novému Boru a můj pronásledovatel, mimochodem spolubydlič z pokoje, to hezky stahoval. Od Nového Boru už nebylo ale na co čekat a já za to trochu vzal a běžel v tempu 4:20/km, poslední km mi udělal největší radost - tempo 4:07 a doběh do cíle v tempu 3:30. Sice to samozřejmě nic neřešilo, můj pronásledovatel měl přede mnou z první etapy náskok okolo 12ti minut, ale pro ten pocit že jsem to úplně neflákal...

CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:13:00, jako osmý v této etapě.

Celkový čas je tak 11hodin 7min 22sekund, a já tak udržel celkově desáté místo.


výsledková listina...

Nožičky se mi hezky klepou, přeci jen ten seběh z Klíč byl bolestný a těch posledním 7 km kdy jsem běžel skoro co to dalo, je znát. Ale pocit v cíli je parádní. Myslím, že za premiéru na tomto závodě se stydět nemusím. Radek Brunner, vítěz, který byl prakticky jistý již před startem, mi celkově nadělil před dvě hodiny, ale on je prostě z jiného světa ;-), i když jinak opravdu super člověk. Trochu mě uklidnil, když mi povídal že i jeho ty nohy bolí, třeba to bude také obyčejný smrtelník ;-)))).

Následovalo opět jídlo v Dřevence a dobrá nálada nás tak provázela dále.
Krásné na této akci je to, že všichni dostanou v cíli medaily, a navíc pak okolo třetí odpolední jmenné diplomy s umístěním a cílovým časem. Každý je zde vyhlašován samostatně, přebírá diplom a na památku je fotografován ne sice se slyčnými děvami, ale se super chlapíky, kteří tuto akci pořádají. Jim a všem jejich pomocníkům, hlavně z řad jejich rodinných příslušníků, za to velký dík!

Martin Hunčovský, mé malé já a Petr Solnička

dokonáno jest...

ZÁVĚREM
Nechci používat nějaká silná slova, ale prostě tato akce byla jednou z nejkrásnějších, ne-li tou vůbec nejhezčí, jakou jsem ve své krátké sportovní historii absolvoval. Pokud budu moci tak se jistě za rok opět zůčastním.

S Radkem Brunnerem na památku.

A vy co trochu běháte, tak Vám toto vřele doporučuji. Nemusíte jít obě etapy, ale pouze jednu, většinu můžete jít klidně pěšmo, limit je dostatečný a stejně se moc neřeší. Opravdu je to krááásný zážitek se super lidmi a v nádherné přírodě.

účastníci zájezdu...

... tak za rok snad na viděnou na startu ...