sobota 8. července 2017

Hopman triatlon 2017 - 1/2 Ironman

Akce : Hopman triatlon 2017
Kategorie : 1/2 Ironman
Kdy : 9.7.2017 12:00
Kde : Autocamp U Hráze Vikletice, vodní nádrž Nechranice
Trasa : 1,9km plavání, 90 km kolo (převýšení 370 m), 21,1 km běh (převýšení 110 m)
Web : http://www.hopmantriatlon.cz/triathlon.php
Výsledky : http://www.hopmantriatlon.cz/results.php
Foto : 
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1844215939


... aneb triatlon na větrné hůrce, který jsem chtěl jet pouze tréninkově...

ÚVODEM

Hopman triatlon není žádná velká akce, přesto o tomto víkendu žádná větší triatlonová akce v ČR není, takže ve startovní listině nějaká známá jména byla. Já jsem na triatlon šel se záměrem trochu potrénovat, žádné ladění před závodem nebylo, žádné těžké tréninky ale také ne, nějak jsem se na ně necítil, asi ještě pozůstatek skryté únavy z Moraviamana před 14ti dny. Dva dny před závodem jsem odpočíval, hlavně z důvodu toho že jsem nějak nebyl časově schopen trénovat a také jsem asi trochu nastydl po delším plavání v rybníku, takže jsem ještě den před závodem trochu léčil nachlazení. Proběhnutí večer před závodem bylo hrozné, 5km klidného běhu mi vůbec nechutnalo a nebavilo. Každopádně ráno před závodem jsem se cítil celkem dobře a dokonce mě nebolelo ani rameno, ani koleno, prostě nic. Navíc jsem si říkal, že okolo vodní nádrže to bude pěkná rovina a tak byl mohl udělat na kole celkem slušný čas. To jsem ale nevěděl že nechranická nádrž je prakticky jistota velmi větrného počasí, což se také potvrdilo. Teplota 28°C již byla celkem v pohodě, tělo už si na vyšší teploty celkem zvyklo.

START, PLAVÁNÍ

Na start se postavilo něco přes 200 lidí jelikož ve 12:00 startoval zároveň krátký triatlon a poloviční ironman. Jeden fanoušek asi minutu před dvanáctou zatroubil na trubku, všichni se trochu podivili ale lidi začali skákat do vody a tak jsem tam skočil také. Takže velmi vtipný start. Samozřejmě pomyšlení o tom že to vezmu pouze tréninkově, na to jsem si ani nevzpoměl a šel jsem do toho naplno hned od startu.

nakonec nám to předčasně odstartoval fanoušek trubkou...

Plavou se tři okruhy, po každém okruhu následuje výběh z vody a zase vběhnutí do vody. Rozhodl jsem se plavat bez neoprenu, jelikož mi to v triatlonové kombinéze naposledy celkem plavalo a věděl jsem že bez neoprenu bych nemusel mít problém s bolavým ramenem. Začátek byl opravdu trochu našlapaný, přeci jen k první bójce to bylo tak necelých 200m a tak se to tam mlátilo. Vyrazil jsem svižně, ale stejně celé první kolo jsem se tu motal s mnoha dalšími lidmi okolo sebe. Svůj styl a hlavně klid na techniku jsem tak hledal marně, pocitově jsem ale frekvenci záběrů měl vysokou a plavalo se mi celkem dobře. Druhé kolo už bylo volnější, jednak půlka startovního pole plavalo v rámci krátkého triatlonu pouze jeden okruh a jednak jsem se myslím propracoval na celkem slušné místo v popředí a místa bylo mnohem více. Každopádně klid na techniku a hlavně dlouhý záběr jsem hledal stále marně. Vedle mě plaval kluk stále a stále prsa a já plaval vedle něho. Nechápal jsem jak může takhle rychla plavat prsama, pokud jsem mu uplaval 2 metry, tak jsem je během rovnání do správného směru zase ztratil. Každopádně jsem v druhém kole určitě o něco zrychlil. 



to vycházení z vody po každém kole plavání, 
po těch kamenech na dně, bylo ale opravdu otravné...

Druhý výběh z vody a zpátky do vody, tam už jsem chtěl plavat fakt rychle, ale ať jsem dělal co jsem dělal, ten prsař plaval stále a pořád vedle mě, a tak to bylo až do konce plavání. Svůj klid na svůj styl jsem nenašel ani ve velké většině třetího kola. Přesto jsem věřil že plavání bylo slušné, a to se také potvrdilo. Při výběhu z vody jsem ještě sklonil poklonu prsařovi.


Nakonec jsem vyplaval v čase 31:56 a tempo 1:34/100m včetně třech výběhů z vody a do vody a 200m běhu do depa, mě fakt udělalo radost.

V depu to bylo samozřejmě docela rychlé, ale pak se muselo běžet kus přes kemp na start kola.

KOLO

Kolo zčíná výběhem z kempu, kde se teprve nasedá a jede se kus po ošklivé stěrkové cestě.

výběh z kempu a jde se na kolo. 
Ta představa, že je to pouze 90 km byla super ;-)

Jedou se tři okruhy okolo Nechranické přehrady. Jedna občerstvovací stanice, hned při výjezdu z kempu. Úkol číslo jedna - snížit tepy alespoň pod 150 jsem tentokrát vzdal. Hned po výjezdu je totiž asi 1,5km dlouhý pozvolný kopeček, takže na to prostě nebyl prostor. Vzal jsem za to rovnou a v kopečku hned pár lidí předjel. Hezky to tu všude fouká takže je potřeba dávat bacha, občas přiletí nějaký ten náraz větru a pak to s člověkem trochu zamává.

Po asi 6ti km se trasa vrací ke kempu, do kterého se nezajíždí, ale pokračuje se po hrázi Nechranické přehrady a poté doleva okolo přehrady k nějaké elektrárně. Tam to fučelo ještě víc a nejvtipnější bylo že z kopečku tady jel člověk tam 26 km/h pokud do toho hodně šlapal, ale zpátky do kopce jel v klidu 30km/h i více. To se mi stalo poprvé že bych se těšil na výjezd kopečku. Na kole jsem se propracovával zase o něco dopředu, ale nevím přesně jelikož se tu motali lidi z krátkého triatlonu. První kolo bylo za mnou a věděl jsem teda co mě na trase čeká. Prvotní plán byl jet průměrnou rychlostí celé kolo 36 km/h, ale po prvním kole jsem si tím tak jist už nebyl. 20km/h vítr byl proti.

V druhém kole jsem do toho trochu více šlápnul ale stejně jsem cítil že tento cíl se stále vzdaluje. Ustálil jsem se na nějakém pořadí a nikde nikdo okolo mě. Prakticky nebylo s kým závodit a tak jsem se soustředil na správnou kadenci šlapání, kterou jsem měl jistě vyšší než na předchozích závodech, a pocitově jsem se tak cítil celkem dobře, i když ten neustály boj s větrem byl opravdu těžký. Ale to bylo myslím pro mě výhoda, jelikož se podle mě trochu ztrácela výhoda triatlonových speciálů.

Třetí kolo jsem do toho celkem šlapal, ale trochu nám také sprchlo a já zjistil že mizerně brzdící karbonové ráfky na mokru nebrzdí už prakticky vůbec. Některé úseky to fakt foukalo slušně a byl to boj, prostě Nechranice to je jedna velká větrná hůrka. Kopce mi zas tolik nechutnají ale přesto, pokud jsem někde nad triatlonovými speciály něco získal, tak to bylo v kopcích. Trochu mě ale štvalo že lidi tu draftovali - jezdili za sebou ve větrném pytli a tak šetřili síli, i když to bylo jasně zakázané, ale je jasné že na takto malém závodě tu nelítají rozhodčí na motorkách aby to trestali. Ale přesto, je mi jich líto, takovýchto lidí kteří kvůli úspěchu evidentně porušují pravidla aby těžili z toho výhodu.

90 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 35,4 km/h, v čase  2:29:22. Plán tak sice splněn nebyl ale za těchto podmínek to byl stejně slušné, možná jsem do toho mohl ještě trochu více šlápnout, protože na běh jsem alespoň nohy měl fakt celkem čerstvé.

BĚH

V depu to bylo velmi rychlé. Přezout, vzít gely kšilt a brýle a běželo se.

běžecká etuda začíná...


Čtyři okruhy, v polovině a na konci každého okruhu se probíhalo kempem. Trasa trochu blbě značená, plánky před startem a na webu moc neodpovídali, ale organizátoři to celkem stíhalo většinou směrovat a oni se jistě do příště zase polepší. Přeci jen cena 650 Kč za startovné je opravdu v porovnání s ostatními triatlony prakticky zadarmo. Vůbec jsem samozřejmě netušil kolikátý jsem, ale na kole jsem to tak odpočítával že bych mohl být celkově v TOP 10.

Trase vede spíše po pěšinkách a lesních cestách, minimálně z poloviny, takže vhodnější by asi byli terénní boty. Ja to ale netušil a běžel v silničkách, ale to se taky celkem dalo. Docela se mi běželo dobře, nechtěl jsem to ze začátku přepálit. První 2 km jsem se rozbíhal a pak jsem se snažil běžet v tempu alespoň pod 4:40 min/km. To se mi nějakou dobu dařilo. Vtipně je tu také řešen důkaz že člověk oběhl kolo, na obrátce u hráze člověk dostává takové barevné náramky, jako důkaz že tudy proběhl. Pak se samozřejmě probíhá časomírou v depu a vbíhá do dalšího kola. 5km bylo za mnou a druhé kolo také celkem ušlo, obšas také píchání na bocích v břichu ale dalo se to. Po třetím kole to ale bylo horší. Na 15tém km mě začali asi křečovat boční břisní svaly a já musel zpomalit na tempo 5:30, po dvou km to ale odeznělo a já mohl zase trochu popoběhnout rychleji. Poslední 2 km jsem skoro "letěl", tempo 4:20 bylo v porovnání s tím plazením pár km předtím, pro mě opravdu lítáním. Takže na běhu mě limitovali břišní svaly, nikolik nohy samotné, alespoň vím na čem mám teďka zapracovat. Navíc jsem viděl že mám ztrátu asi 200 m na závodníka přede mnou a tak jsem běžel co to šlo, samozřejmě s ohledem na to aby mě nechytli křeče v bříšních svalech. Takže asi 100 m před cílem jsem toho chlápka fakt dohnal a aby ho náhodou nenapadlo se mnou závodit, tak jsem ještě zrychlil a on si tak na nějaký souboj ve finiši fakt netroufl.

Půlmaraton jsem sice plánoval o něco rychleji, ale nakonec celkem spokojenost - 21,1 km po stezkách s 110m převýšením s jednou krizí za 1:37:37 v tempu 4:47.

CÍL

Vbíhám do cíle celkem kvapíkem a je z toho úžasnej čas 4:43:21, což je potřetí v řadě posun osobáku, tentokráte téměř o sedm minut! Navíc mám celkem jistotu, že je to TOP 10, takže to by člověk měl být opravdu spokojený. Teď mohu přiznat že tajný plán byl zkusit to pod 4:40:00, ale ten vítr na kole tento pokus odsoudil k zániku ještě před startem běhu. Každopádně je to opět posun osobáku o nějakých 7 minut oproti Czechmanovi před měsícem, takže velká spokojenost. Navíc trochu tuším, že v kategorii mužů nad 40 let by to mohlo být na bednu! Potřebuju jet na grilovačku, tak se jdu zeptat jak jsem dopadl a oni na mě že odjet nemohu, že mi právě vypisují diplom za druhé místo v kategorii muži na 40 let! Jsem z toho jak opařenej a pak opravdu na ten stupínek vystupuji. 


tak bednu jsem opravdu neplánoval... :-)

Nakonec je to teda celkově 6té místo z 89 startujících, v kategorii muži nad 40 let pak 2hé místo (39 startujících) a bedna! Dobrá práce Véno! ;-)

v kategorii muži nad 40 let


jojo, vítěz kategorie i celkový vítěz mi nadělil hezký ranec ...


ZÁVĚREM

Hopman, to je opravdu příjemná akce. Organizátoři to jistě ještě trochu vychytají a bude z toho parádní akce pro hobíky v hezkém prostředí. Já jsem si závod fakt užil a kromě té krize okolo 15tého kilometru na běhu, jsem si to fakt užíval. Největší radost mě nyní udělalo plavání, to bylo fakt super, ale i kolo a běh nebyly žádné propadáky.



sobota 24. června 2017

24.6.2017 - Moraviaman 2017 - Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu

Akce : Moraviaman 2017 - Mistrovství ČR v dlouhém triatlonu, triatlon
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 24.6.2017 7:00
Kde : Otrokovice, koupaliště Šterkoviště
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (převýšení 900 m), 42,2 km běh (převýšení 176 m)
Web : http://www.moraviaman.cz/
Výsledky : http://www.czechtriseries.cz/results/race/2264
Foto : https://www.zonerama.com/Link/Album/3276698
Video : http://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/317297371361001-moraviaman-2017/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1817151772


... Můj sportovní den D, ke kterému jsem podvědomě a pak i vědomě poslední rok, možná už déle, směřoval ...


ÚVODEM

Moraviaman, nejvyhlášenější triatlon v ČR na ironmanské distanci, zároveň také mistrovství ČR v dlouhém triatlonu, to byl ten jeden jediný závod, ke kterému jsem veškerou přípravu od 1.11.2016 směřoval. Byla to velká výzva, ale věřil jsem, že na to mám. Neskromně jsem tak neplánoval to absolvovat a dokončit v časovém limitu, ale dokončit to ve slušném čase. Cíle jsem měl tři - čas pod 11 hodin pro mě znamenal spokojenost, čas pod 10:30 pak velkou spokojenost a čas pod 10:00 pak výsledek z říše snů. A zde se dozvíte jak to dopadlo.

Týden před závodem jsem ladil (podruhé v životě, jelikož ještě minulý rok jsem nevěděl co tento pojem znamená ..) a asi jsem to neměl dělat ;-). Ano, pouze opakuju slova, které jsem psal ve příspěvku o Czechman 2017. Tělo jako kdyby se vyplo nebo spíše přeplo do odpočinkového módu, a začalo si stěžovat.
V pondělí jsem měl zahleněný krk, takže následovala rychlá návštěva poradny mého bratra - www.bytzdravy.cz, vyšetření ale žádné potvory v těle nenašlo, tak jsem vyfasoval superčesnek v tabletkách a Ochránce, a normálně to zafungovalo okamžitě a druhý den jsem byl v pohodě. Nic jsem nenechával náhodě a pro úspěch udělal maximum, takže jsme dokonce udělali i testy snášenlivosti potravin a podle toho upravil předzávodní jídelníček.

Horší byl ale ten zbytek - již před Czechmanem jsem měl bolavé levé rameno (asi od doby kdy jsem zase začal plavat v neoprenu) a plavání mě tak trochu děsilo. K tomu se přidalo pravé koleno a levé lýtko. Prostě stav nedobrý. Návštěva fyzioterapeutky ve čtvrtek to trochu zlepšila, ale rameno a i to lýtko teda OK nebyly. Komentovala to slovy - "no to víte, když pořád trénujete, tak tělo Vám nestihne ani říci, že toho je dost, máte ty svaly stažené, a pak když přestanete trénovat, tak se tělo ozve".

Takže trénink jsem snížil asi o 80 procent oproti normálu, ladil jsem, ale jen málo ;-) Dokonce mě i na chvíli napadlo, že tam vůbec nepojedu, ale to mi vydrželo tak minutu. Neumím si představit, že celých těch 8 měsíců přípravy, 490 tréninkových hodin, na tento jeden jediný závod bych takto zahodil, alespoň bez pokusu to zkusit. Již dvakrát v tréninku jsem zkoušel v rámci jednoho dne objem 80-90 procent ironmana (okolo 3,8-150km-25km), takže jsem si věřil, že pokud bude zdraví, tak to dám.

Tak jsme teda v pátek vyrazili do Otrokovic a nakonec se ubytovali zde - http://www.harleypub.com/penzion/, opravdu hezký penzion, hned vedle hezká restaurace, ještě dokonce s muzeem Harleys. Mohu doporučit, kdyby jste jeli kolem a chtěli se ubytovat.

Budíček v 4:45, nacpal jsem se špaldovýma těstovinama a nějakými Saltsticky a BCAA a jelo se uložit věci do depa. Oblékl jsem se tak, že se poplave v neoprenu, ale v 6 hodin vyhlásili, že voda má 24,2 °C , což bylo těsně nad hranicí, takže neoprén byl zakázaný. Takže se převléknout a vzít triatlonovou kombinézu, sebou jsem ji měl na větším závodě poprvé, ještě že tak. Na jednu stranu jsem byl rád, ten můj nejzákladnější neopren klade velký odpor a to rameno se s ním musí vyloženě rvát a bolí o to víc, takže to bylo pozitivní, ale bál jsem se co ta velmi těsná kombinéza bude dělat na 180km kola, jestli mě nezačnou zase křeče ve střevech, tentokrát ale ne na běhu jako při každém triatlonu, ale už na kole. Další možnost - plavat v cyklo dresu, jsem ještě nezkoušel a asi by to dopadlo špatně. Plavat v plavkách a pak se komplet převlékat na kolo, to mě ani nenapadlo, to by bylo už dost šílené.

Dnešek slibuje opravdu pekelné počasí, 30°C ve stínu, vítr 5km/h, okolo poledního už ale 20km/h, bude to zážitek. Nestihl jsem se ani rozkoukat, natož rozcvičit, rozběhat, rozplavat a najednou se šlo k vodě na start.

START, PLAVÁNÍ

A tak jsem se 24.6.2017 7:00 postavil na start, 77kg živé váhy ve své jistě životní formě, s nějakými těmi bolístkami na těle, ale plný odhodlání na duši, postavil na start svého prvního ironman závodu. A spolu se mnou dalších 326 profesionálů i hobby závodníků v individuálním závodě a 67 štafet.

start byl velkolepý ...

... a voda se začala vařit ;-)


Plavou se tři okruhy v místním Šterkovišti, po každém okruhu následuje výběh z vody a zase vběhnutí do vody. Atmosféra je nádherná, Ale nervozita tu je, hlavně co vydrží moje tělo s těmi bolístkami.

Je 7:00, odstartováno a pro mě začal můj největší závod v životě. Byl jsem v asi v druhé řadě a tam se vyrazilo opravdu svižně, voda se vaří, jak ruce lítají vzduchem a pak zase do vody, nohy kmitají a člověk neví, jak si vybrat nejlepší trasu. Přeci jen 400 lidí na tom kousku je hodně znát. Prvních 300 metrů se prakticky sprintuje, na první bójce je nával, moc dobře mi to neplave, pořád mě to z nějakého důvodu stáčí doprava, přeci jen pořád ještě nejsem zvyklý plavat v takovémto chumlu. 

Po první bójce se to trochu uklidnilo, lidí je tu stále dost, ale postupně to odpadá. Nezvolil jsem nějaké brutální tempo, takové svižnější řekněme a navíc si vybral svou dráhu opodál od velkého chumlu. Plavání se mi tak uklidňuje, technika se zlepšuje a délka každého záběru prodlužuje. Také směr už jsem chytil dobrej a plave se fakt dobře. Nechci to přepálit, nevím co to bude dělat s ramenem, 3,8 km jsem neplaval v kuse už tak měsíc. Je to zajímavé, jak dobře se cítím, prakticky nic mě nebolí, přitom ještě včera to bylo fakt mrzuté a bál jsem se co to udělá v zátěži, jak rameno tak koleno. Jediné co trochu cítím je to lýtko, ale v těch kompresních návlecích si nemá na co stěžovat, je jak v bavlnce ;-)



výběh z prvního kola plavání.

První kolo je za námi, výběh z vody a hned zase obrátka a vběhnutí do vody, lidi povzbuzují a já tam vletěl až tak rychle že mi voda zvedla brýle a natekla mi do brýlí, není ale čas ztrácet čas a tak druhé kolo plavu s trochou té vody v brýlích a orientace se trochu zhoršuje, prostě vidím skoro prd. Nevím kde přesně ale u jedné bójky dostavám pěstí do brady, ještě že to necvaklo do jazyka, pak také zjišťuji že jsem na plavání potratil svůj náramek který mě má ochránit od elektromagnetického smogu ;-) 

Ale plave tu vedle mě klučina ve stejném tempu, takže s orientací je to celkem v pohodě. Rameno nebolí, to je hlavní, tempo je celkem pohodové, navíc nikdo mě nepřeplavává, spíše naopak, takže jsem spokojen, Konec druhého kola, při výběhu vyleju vodu z brýlí a hurá, já zase vidím ;-) Cítím se dobře, jediné co trochu cítím je levé lýtko, takže přemýšlím jak se bude chovat na kole a hlavně v běhu. Ale teď hlavně přemýšlím, kdy za to trochu vezmu, jelikož sil mám dost a už se tu flákám 2,5 km ;-). Za první bojkou, tak kilometr do cíle, za to vezmu a i když plavu ve své dráze a nevyužívám výhody plavat za někým, viditelně plavu rychleji než všichni okolo. Během 400m jsem přeplaval asi 15 nebo 20 lidí, a další spoustu lidí, kterým už naděluji jedno kolo... 

Nakonec vybíhám z vody ve velmi dobré náladě, trochu jsem se bál o křeče při těch náhlých změnách z plavání do výběhů a pak zpět do vody, ale to se nekonalo. Vyplaval jsem za 1:06:10, 33tí čas mezi muži, s tím jsem spokojen, přesný čas jaký jsem si plánoval před závodem, navíc dokonce bez neoprenu. Mimochodem velmi podobné tempo jako na poloviční vzdálenosti na Czechmanu, kde to navíc bylo s dopomocí neoprenu, na poloviční vzdálenosti a nemuselo se vybíhat a vbíhat do vody po každém kole. Musím se pochválit :-)

V depu to bylo samozřejmě docela rychlé, když člověk nestahuje neopren.

KOLO

Jedou se čtyři okruhy, v necelé půlce každého okruhu se pak projíždí okolo depa na Štěrkovišti, takže obecenstvo máme každou chvíli. Úkol číslo jedna bylo snížít tepy, zase tam lítalo okolo 160ti a já to chtěl dostat pod 140, to vůbec nešlo, takže prvních 30km jsem ty tepy měl okolo 145 a víc, pak se to nějak samo srovnalo a s tepama jsem byl spokojenej. Na kole mi to letělo, prvních 20km v průměrné rychlosti 36km/h, až jsem se trochu vylekal. Věděl jsem že teďka prakticky nefouká ale okolo 12té má foukat okolo 20 km/h, o důvod víc za to vzít. Po assi 30ti km se ozvala trochu střeva v té upnuté kombinéze a to mě vylekalo, tak jsem trochu zvolnil. Ale naštěstí to po nějaké době přestalo. Hlavně v kopečcích jsem získával a pár lidí předjel, ale samozřejmě hodně lidí na těch svých triatlonových speciálech mi to zase po rovině nandalo.

jedna momentka z kola...

Jelo se mi hodně dobře, větřík jen tak příjemně ovíval, ale teplo začínalo být stále větší a bylo to trochu cítit. Postupně se průměrná rychlost snižovala k 35 km/h a níže. Plán byl ale 34 km/h, takže i když jsem chvíli přemýšlel jet na 35km/h, rychle jsem z toho ustoupil. Na 60tém km jsem totiž začal trochu cítit tuhnutí ve stehnech, takže jsem si řekl že takto to fakt nedám. Na 10 km jsem zvolnil a pak do toho zase šlápnul. Občerstvovačka byla jen v Otrokovicích, takže po každých průměrně 23 km, vždy jsem měnil minimálně jeden bidon a střídal vodu a ionťák. Sebou jsem si pak vezl sušenky a gely od Enervitu a po půl hodině to pravidelně střídavě do sebe ládoval. Hlavně na tu sušenku jsem se vždycky těšil, mňamka to je.

Do 150tého km se mi jelo parádně a možná i desítky kilometrů mě prakticky nikdo nepředjel, spíše naopak. Ani jsem tomu nechtěl věřit, když jsem viděl ty lidi na jakých kolech tu jezdí. Já s mým Tarmacem jsem tu byl takovou popelkou... Poslední průjezd občerstvovačkou na 150tém km se stal ale průšvih, blbě jsem strčil bidon do držáku a bidon mi upadl na zem, to je tak když člověk chvátá. Takže posledních 30 km jsem jel bez vody, měl jsem asi 0,5 l ionťáku a fakt jsem se bál jak to dopadne, a také si dost nadával. Ale ono to celkem šlo, i když už pálilo pěkně a polít si vodou helmu a hlavu by stálo za to. No začalo taky pěkně foukat a průmerná rychlost vlivem větru a únavy začala rychle padat. Navíc mě začali pálet chodidla, jako kdyby byly v ohni, jak jsem pořad šlapal do pedálů, při pomyšlení že ty nožky poběží ještě maraton, to nebyla úplně hezká představa. Tak jsem to sklidňoval a snažil se šlapat spíše taháním nahoru a ono se to trochu uklidnilo. Posledních 5 km už jsem jel klidně s vyšší kadencí, párkrát se na kole protáhl, vysedl a tak, přesně jak se píše, a ono to fakt pomohlo a na začátku běhu jsem to ocenil.

180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 34,3 km/h, v čase  5:13:40, 39tý čas mezi muži. Plán splněn. 

BĚH

V depu to bylo těžké. Plánoval jsem se kompletně převléci, protože v té stažené kombinéze jsem nikdy nic delšího než asi tak 8 km neběžel a mé problémy se střevy mě provázeli na skoro každém polovičním ironmanu a tohle by mi od nich jistě nepomohlo, spíše naopak. Takže jsem musel ke kolu, tam shodit boty helmu, popadnout tašku s věcmi, doběhnout do převlékacího stanu, tam se obléci, věci hodit do tašky, doběhnout zpátky ke kolu vrátit tašku a pak proběhnout opět okolo stanu na start běžecké části. takže v depu jsem strávil 4:33 a to je fakt moc.

Hlasatel mě vyhlašuje a že jsem průběžně na 32hém místě. To jsem absolutně nechápal a to povzbuzování mě odrazilo k tempu 4:50 min/km, což bylo samozřejmě nesmyslně rychlé. Hned po výběhu jsem to teda sklidnil na 5:30 a v tomto tempu to rozběhnout a následně pak ustálit na tempu 5:00. Dopředu jsem měl spočítané že pokud bude plavání za 1:06, v depu strávím 2x 4min, kolo pojedu 34km/h, tak mi bude na celkový čas 10:00 stačit tempo na celém maratonu 5:00. To se mi zdálo jako velmi pohodlně zvládnutelné tempo. Toliko teorie. 

Vyběhl jsem v příjemném tempu a hlavně, necítil jsem žádný problém ve střevech a to mě hodně povzbudilo, a nakonec střeva nebolela celý maraton. Ty testy snášenlivosti potravin u www.bytzdravy.cz a následně změna předzávodního jídelníčku asi opravdu zafungovaly.

Běží se dva okruhy, každý v délce půlmaratonu. Běželo se kousek Otrokovicemi a pak podél řeky Moravy, tam pak za nějakých 7 km byla otočka zpět, proběhnout depem a na druhou stranu to bylo nějakých 8 km. Prvních 13 km jsem tempo 5:00 celkem pohodlně zvládal a přislo mi to, že se opravdu šetřím. Ale přeci jen to byl první ironman, takže jsem netušil co to je bežet maraton po plavání a hlavně 180 km kola v pro mě vysokém tempu a v tomto horku a větru. A myslím, že s tím pomalým tempem jsem udělal dobře.

Ale návštěvy občerstvovaček, ty mě stáli spoustu času a postupně se prodlužovaly, tím jsem celkové tempo hodně zpomaloval. Ale musel jsem začít více pít a ochlazovat tělo. Občerstvovačka na každých necelých 3km, vždy znamenaala vyměnit houbičky - jednu pod čepici, jednu na záda a jednu na prsa, pak se napít, polít vodou nejlépe 2x, napít coly, napít vody a běží se dál. Ty houbičky jsem takto používal snad poprvé a fakt mi to dělalo dobře a i v tomto šíleném horku se to dalo snést. Horko bylo fakt velký, 30°C ve stínu a údajně to šplhalo až k 35°C (ale to už jsem byl asi v cíli), navíc se běželo 90 procent na slunci a po asfaltu ze kterého to sálalo.

Přesto se mi v tempu 5.00 běželo celkem dobře, preventivně jsem si již na kole dal 3 Saltsticky a na běhu další 2. Dá se říci že jsem běžel zadrženě a dost se šetřil. Průběh depem po nějakých 13km, to byla paráda, lidi povzbuzovali, ale pak to bylo horší, Výběh kopce, který mi dal zabrat, pak občerstvovačka a další kopeček,. Uff. Pak otočka, znova výběh kopečků, tentokráte z druhé strany a zpět do depa. Jíst se mi moc nechtělo, snědl jsem za půl maraton 2 gely. Byl za mnou půlmaraton a cítil jsem se celkem dobře. Myslím že mnohem lépe než většina ostatních, které jsem cestou potkával, pár lidí mě předběhlo, spočítal bych je na prstech možná obou ruk a někteří byli ze štafet.

Když jsem běžel, tak tempo okolo 5:05 problém nebyl, ale návštěva občerstvovačky, to bylo vždy tak 30-45 sekund ztráty a to bylo hodně znát, když těch občerstvovaček navštívíte tak 15. I když jsem kolo měl rychlejší o pár minutek než plán, na 25tém kilometru počítám že tímto tempem mi to na čas pod 10:00 opravdu nevyjde. Trochu jsem za to vzal ale asi po 3km si říkám že tohle mě uvaří zaživa a do konce to v tempu 4:50 včetně občerstvovaček fakt nedám, a taky bych to nemusel vůbec dokončit, navíc s těmi čtyřmi kopečky v druhé polovině půlmaratonu.

Přestal jsem se teda nutit do něčeho co pro mě bylo vysilující a běžel si celkem pohodové tempo 5:05 a na občerstvovačkách se v klidu občerstvoval. Probíhal jsem taky rozprašovačemi vody a polil se jednou flaškou vody, to bylo sice zpočátku příjemné, ale do té doby, dokud voda nenatekla do bot. To se mi stalo asi na 30tém kilometru a tak jsem začal hezky čvachtat (později jsem zjistil že mám na prstech celkem velké puchýře a myslím, že to způsobila právě voda v botách).

Opět průběh depem a v nohách již nějakých 34km, cítím se dobře. Druhý výběh kopečku, to už bylo trochu na morál, lidi tu chodili nebo stáli, já to ale vyběhl celkem v pohodě, i když pomalu. Už mi začínalo být jasné že to nebude ani pod čas 10:05, který už stejně nic neřešil, takže jsem v klídku doběhl na poslední otočku, cestou zjistil, že na soupeře přede mnou ztrácím tak 4 minuty a to na posledních 4 km fakt nedám. Takže jsem pokračoval v pohodovém tempu, naposledy se občerstvil a poslední 2 km běžel svižně, jak mi to jen nohy dovolili.

Maraton jsem plánoval za 3:30 ale v tom horku to fakt nešlo, nakonec jej běžím za 03:41:44, což je 26tý čas mezi muži.

CÍL

Vbíhám do Otrokovic, lidi řvou, v cílové rovince hlasatel řve, ja si to užívám a dobíhám do cíle v čase 10:08:14 a skoro tomu nevěřím. Krásnej, přenádhernej pocit, jsem Ironmanem!

Jsem unavenej, ale rozhodně ne zničenej jako po Czechmanu. Vůbec nevím jak na tom jsem v pořadí, ale to je mi celkem jedno.

Je to tam, Ironman zdolán v čase 10:08:14!

Nakonec zjištuji že v celkovém pořadí je to 28mé místo (326 startujících), dvě ženy mě porazili. V kategorii M40 je to pak pro mě ještě větší šok - 6té místo. A to vše včetně profesionálů! Naprosto nechápu, jak je toto na mistrovství republiky možné ;-) Těch 490 tréninkových hodin od 1.11.2016 se bohatě vyplatilo, a ten cíl kvůli kterému jsem to vše dělal se mi podařilo bohatě překonat. Ten pocit v cíli po těch 10ti hodinách dřiny je opravdu nepopsatelný a rozhodně to za to stojí!

výsledková listina věkové kategorie M40


výsledková listina - muží celkové pořadí


ZÁVĚREM

Jak bych svůj výkon zhodnotil? Plavání hodnotím jako super, na to že jsem nešel naplno a splnil jsem plán, tak jsem moc spokojen. Kolo mi vyšlo také dobře a běh, tak už to byl trochu boj s šíleným vedrem a nakonec právě běh, i když jsem si myslel že běžím jako hlemýžď, mě opět vynesl ze všech tří disciplín nejvýše. Nejzásadnější bylo že mě nechytli zase ty křeče do střev a že jsme to možná s https://www.bytzdravy.cz/ asi vychytaly.
Mrzí mě návštěvy dep, ale do doby dokud nebudu mít pořádný triatlonový dres, ve kterém se nebudu bát absolvovat celý závod, to jinak nepůjde. No a možná umět trochu zrychlit občerstvovačky. Jen ta voda v těch botách, ta mě teda asi vytrápila, ty puchýře z prstů jen tak nezmizí, ale aspoň mě to donutí trochu odpočívat ;-)

Jinak jsem si ale naprostou většinu závodu opravdu užil, žádná krize nepřišla. Přeci jen se ty dlouhé tréninky a tréninkové simulace téměř celého ironmanu opravdu vyplatily a všechno to vlastně klaplo parádně. Příště budu vědět že to můžu rozbalit o něco víc, jelikož v cíli jsem byl fakt celkem v pohodě. Ale bylo to prostě poprvé a tak jsem to chtěl hlavně dokončit v rozumném čase, do posledních chvíle jsem dával pozor kam šlapu a fakt se soustředil, takže žádné slzy v cíli se fakt nekonali ;-)

Organizačně je závod naprosto perfektně zvládnutý, večer před závodem je rozprava, po které bylo vše jasné, po závodě vám dají najíst. Jen to, že v cíli nebyla voda, ale jen šampaňské a nealkoholické pivo, mě trochu překvapilo. Ale atmosféra opravdu překrásná, místo krásné jak na závod tak na lenošení u vody. Hlasatel tu neunavně povzbuzuje celý den, dokonce i v odbě kdy už se stmívá a někteří teprve vbíhají do druhého půlmaratonu. Mimochodem poslední závodník, který se vešel do limitu 17ti hodin pro dokončení, dokončil závod za 16:23:11, tzn. probíhal cílem okolo 23:2. Lidi tu všechny tyto "opozdilce" mohutně povzbuzovali, hlasatel už neměl hlasivky ale přesto se do půlnoci fakt snažil, klobou dolů.

Finišerská ironmanská Moraviaman medaile ;-)




Ironman, to je opravdu velký, intenzivní, překrásný a opravdu dlouhý zážitek ;-)

sobota 3. června 2017

3.6.2017 - Czechman 2017 - triatlon

Akce : Czechman 2017, triatlon
Kategorie : 1/2 Ironman Triatlon
Kdy : 3.6.2017 12:00
Kde : Dolany, Staré Ždánice
Trasa : 1,9 km plavání, 92 km kolo (převýšení 400 m), 21 km běh (převýšení 50 m)
Web : http://czechman.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/track/5927?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F2251 , http://czechtriseries.cz/Common/GetFile?token=175d23774c524bbe9cb3b0ce67e8c794
Foto :
Video : http://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/217471291362001-czechman-2017/
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1776191814


... triatlon bolí hodně a někdy ještě víc ...


ÚVODEM

Czechman, největši a nejvyhlášenější triatlon v České Republice. Navíc pro tento rok 709 příhlášených do individuálního závodu, kapacita naplněna a víc nikde nikdy v ČR lidí nezávodilo. Toto měl být minulý rok můj první poloviční Ironman, ale nebylo mi přáno, 14 dní před závodem jsem si při nevinném běhu zlomil článek palce u nohy a bylo po závodě. Nemusím tedy ani psát, že tento rok jsem se tu chtěl ukázat a chtěl jsem udělat nějaký dobrý výsledek.

Týden před závodem jsem ladil (vůbec poprvé na triatlon, jelikož ještě minulý rok jsem nevěděl co tento pojem znamená, hihi) a asi jsem to neměl dělat ;-) Tělo jako kdyby se vyplo nebo spíše přeplo do odpočinkového módu. Spousta spánku, odpočinku a každý den jsem se cítil skoro hůř a hůř. Nechápal jsem, dělal jsem to přesně tak, jak se to všude píše. Obden jsem každou disciplínu lehce zkoušel, kratší tréninky, ale v nich intenzivnější krátké intervaly. Ale prostě tělu se nechce a nechce. To jen tak kdyby Vás to potkalo, tak aby jste věděli že v tom nejste sami ;-)

Každopádně jet jsem tam chtěl i když pocit jsem z toho měl opravdu ale opravdu špatnej. Stravu jsem celkem držel poslední týden docela v pohodě, jen v pátek tam byl jeden zákuseček, to už prostě nešlo ;-) Navíc 14 dní bolest v rameni předurčila, že s plaváním to taky asi nebude žádný zázrak.

Začalo nám hezky svítit sluníčko, bylo okolo 30°C a to nebyla úplně dobrá zpráva, alespoň ne pro mě. Neskutečný, ale přijel jsem 3 hodiny před startem, takže jsem se stihnul rozcvičit i rozběhat. A při tom jsem zjistil, že baterka v měřáku tepu vypověděla službu, takže hodinu před závodem jsem tu hledal nějakou náhradní, nakonec jednu kamarád měl.

START, PLAVÁNÍ
Plave se jeden okruh v jezeře či co jménem Hrádek, u starých Ždánic. Je to masakr, okolo 700 lidí a celkem našlapáno u břehu. Navíc dosti strmé klesání do vody a v ní spousta řas, ale voda jinak super.

za chvíli to vypukne...

Ve 12:00 nám to skoro bez varování odbouchli a začal velký, opravdu velký masakr. Mlátilo se to tu okolo mě hlava nehlava, a já v tom úplně ještě neumím chodit. Myslím, že nejvíc jsem toho ztratil na prvních 100m, protože ty lidi se tam prostě nějak nemohli vejít do tý vody.

jak ríkám, byl to masakr jaký jsem ještě nezažil.


Tlačenice pokračuje stále dál, občas je chvíli klid, ale to mi zase někdo šimrá na chodidlech ;-) Můj vytříbený styl :-))) je ten tam. Tady to prostě nejde a štve mě to. Říkal jsem si, že po první bójce za otočkou už to bude lepší, ale nebylo, všude lidi a pokud jsem toho nechtěl zbytečně naplavat až moc, musel jsem jít do chumlu. No jestli jsem v klidu bez neustálé kontroly co se děje vlevo, vpravo nebo přede mnou, uplaval 200 m tak je to moc - tam jsem pak měl pocit, že to jede slušně technicky a hlavně rychleji než těm okolo. Pak ještě začalo bolet rameno a bylo...

No a takto to pokračovalo až do konce plavání. Nakonec jsem vyplaval za 32:56, 127mý čas, což mě docela zklamalo. Z mé nejsilnější zbraně se po roce stává má nejslabší disciplína - tempo 1:40/100m, což potvrdili konečné výsledky.

Vylézt z vody honem do depa. No honem, flákal jsem se tam dost dlouho, přes tři minuty, ale to depo bylo celkem velké... A šup na kolo.

KOLO

Jedou se dva okruhy. Vlezl sem na kolo a koukám na tepy a tam 170, to sem absolutně nechápal a trochu mě to zděsilo. Samozřejmě prvním úkolem bylo to trochu shodit dolu, říkám si Venco, dokud tam nebude 150 tak prostě nejedeš. Tak jsem jel pohodičku, čekal a čekal, ale ono to moc neklesalo, dostal jsem to na 160. Pohodičku jsem chtěl jet max. 10 km, pak jsem to vzdal a trochu to rozjel. Jelo mi to krásně a spoustu lidí, kteří mne v prvních 10km předjeli jsem dohnal. Okolo mě se tu motaj lidi s triatlonovými speciály a já se koukám na tu nádheru. Jo takovej Specialized Shiv TT, odhadem za 250 000 Kč, a já si to tu s ním rozdávám. Můj Specialized Tarmac a já, sehraná dvojka. Z kopce a po rovině ujíždí on mě, do kopce zase já jeho a tak to je skoro celou trasu. Máme tu pak také hezkého Argon 18, Boardmana atd. atd. a průběh je ten samý, v kopcích na ně mám, po rovinách ani náhodou. Vždy jen uslyším šustění toho jejich disku a vím, že za chvíli mě přelítne.

Jako metu to celkem slušně, na paté desetikilometrovce mám průměr 38 km/h. Od 50tého kilometru začínám trochu cítit nohy, tak na pár kilometrů trochu sklidním a pak to už zase jede. V jídle střídám každou půl hodinu tyčinku a gel. Zase na posledních 20km začal ten divný pocit ve střevech, který mě na triatlonu skoro vždy provází, modlil jsem se, aby to na běhu negradovalo. Poslední kilometry trochu zvolňuji ale to víte, úplně odpočívat, to mi nedalo. Jinak silnice v pohodě, takže riziko píchnutí nebo nehody minimální. Nakonec nějakých 92 km za 2:32:07 je pro mě hodně slušné a tajně jsem si to takhle nějak přál, 104tý čas na kole už ale tak dobře nevypadá.


BĚH
Tak jo v depu jsem odhodil kolo, doběhl na stojan pro věci a za 2 a půl minuty se začal snažit o běh. Vlastně mohu zkopírovat naprosto stejný průběh jako na DoksyRace 2016 - Po kilometru jsem pořád cítil ten divnej pocit a obával se nejhoršího, že zas začnou ty křeče v žaludku. Říkal jsem si - pil jsem dost, jedl jsem dost, tak Véno zhluboka dýchat a běžet klidně. A co se nestalo, ono to šlo!

No šlo, tak už se na to tento rok nedívám, po těch tisících naběhaných kilometrech bych si ten půlmaraton představoval trochu jinak. No co no, ten pocit ve střevech tam byl a pokud bych zrychlil na tolik, na kolik jsem měl natrénované nohy, tak bych jistě skončil. Takže jsem musel běžet klidně a volně, aby se problém nezvětšoval. První km za 4:37, a bežel jsem dosti v pohodě, tak jsem si říkal dobrý, do 10tého km jsem to takto držel, někdy i za 4:25. Takže to bylo slušné. První gel jsem dal po půl hodině, ten jsem ještě pozřel v pohodě. Ten druhý po hodině, do toho už jsem se musel přímo nutit, no a k tomu třetímu, k tomu už jsem tělo nepřemluvil...

Pak se ale návštěvy občerstvovaček prodlužovali, ztratil jsem tam spoustu času, podle mě tak 2 minuty celkově minimálně. Ale prostě jinak to nešlo. Navíc pořád ty střeva, takže rozběhnout jsem to více nemohl. Po 10tém km už tempo klesalo až k 5:00, hlavně kvůli občerstvovačkám, ale i tempo šlo dolů. Co mě ale překvapovalo bylo to, že moc lidí mě nepředběhlo. Nakonec jsem to zaběhl za 01:38:42, 82tý běžecký čas celkově. Takže to největši trápení bylo nakonec ještě celkem ucházející.

doběh do cíle


CÍL
Jsem tam... Měl jsem toho celkem dost. Celkový čas 4:50:09, celkově 97mé místo (dokončilo 577 lidí), v kategorii M40 pak 29té místo. No chtěl jsem možná trochu lepší čas, ale po tom nic moc plavání, super kole, a trápení na běhu to na lepší čas dneska nebyl dobrý den. V cíli se sotva dobelhám k občerstvovně a pak padnu a ležím... Dneska bylo fakt velké teplo a jelikož poslední měsíce moc teplo nebylo, tak to tělo úplně nezvládalo. Nohy ale fakt v pohodě, což jen prokazuje, že tentokrát bylo proti celé tělo.


Výsledková listina muži celkově


absolventi ;-)


ZÁVĚREM

Plavání bych zhodnotil rezervovaně, spousta lidí a žádný klid, prostě masakr a s časem spokojen rozhodně nejsem, bolavé rameno a přeci jen malá zkušenost s plaváním v těhle davech také udělalo své. Kolo to bylo super, silnice jsou kvalitní a trať rovinatá a udělalo mi to radost. Myslím že na mém Tarmacu už to o moc rychleji jet nejde, pokud se teda nechci úplně zrušit. Běh bylo utrpení a jestli něco musím vyřešit, tak je to zjistit proč mě bolí střeva. Celkově teda čas celkem dobrý, celkové pořadí průměrné, ale přeci jen, setkali se zde ti nejlepší z ČR, předpokládám...


medaile se povedla

startovnímu čislu nevím jestli jsem udělal čest ;-)


neděle 7. května 2017

7.5.2017 - Volkswagen Maraton Praha 2017

Akce : Volkswagen Maraton Praha 2017 - Mistrovství České Republiky v maratonu
Kategorie : Maraton silniční
Kdy : 7.5.2017
Kde : Praha
Trasa : Maraton
Web https://www.runczech.com/cs/akce/volkswagen-maratonsky-vikend-2017/index.shtml
Výsledky http://www.tds-live.com/ns/index.jsp?login=&password=&is_domenica=0&nextRaceId=&dpbib=&dpcat=&dpsex=&serviziol=&pageType=1&id=8742&servizio=000&locale=2057
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1719458800
Fotogalerie :

... můj první maraton, ale dle mého mínění jsem byl připraven v životní formě...

Tak jo, i já jsem si na loni na podzim řekl, že si ten maraton musím zkusit a tak jsem se přihlásil. Pak jsem sice odjel na konci roku do Vietnamu a registrace propadla, ale zázrakem se v únoru nějaká místečka ještě našla. Jelikož už za sebou mám běhy ve vzdálenostech 50 nebo 63 km, tak o to, že bych to neuběhl jsem se neobával, pokud neudělám nějakou zásadní chybu. Proto jsem postoupil k jiné metě, běžet to prostě fakt rychle.

V sobotu jsem zašel na Expo na holešovické výstaviště a vyzvedl si startovní číslo 582. Je to tak nízké, jelikož jsem nahlásil že chci běžet na čas 2:55:00, což jsem samozřejmě nechtěl, důvod byl jen ten, abych se tam motal s méně lidmi.

jojo, zítra to vypukne

Ráno jsem se teda hezky nacpal a vyrazil na Václavák. Na start na Staromáku jsem došel skoro na poslední chvíli a tak jsem toho moc nerozcvičil. Všude spousta lida...

odhodlání tam bylo a těšil jsem se moc...

Postavil jsem se do koridoru B a tak jsem byl jen kousek od startovní čáry. Cítil jsem se opravdu dobře. První závod, na který jsem v životě "ladil", což znamenalo, že jsem si od těžkých tréninků dal týden pokoj.


už tam ladím Garminy s virtuálním závodníkem, 
kterého jsem ale stejně vůbec nesledoval...

V děvět nám to odbouchli a já vyrazil Pařížskou ulicí vstříc maratonu tou naší matičkou Prahou. Opravdu kouzelný okamžik, který jsem zatím nezažil. Celkem údajně 10 600 bežců, všude spousta lidí, hraje nám k tomu Vltava od Bedřícha Smetany, no prostě lahoda pro oči i uši.

Strategie byla trochu nejasná. Chtěl jsem bežet v tempu tak okolo 4:25 min/km do 20 tého km, kam bych měl doběhnout celkem čerstvý, dle rad těch zkušenějších. No a pak se uvidí, chtěl jsem poté zrychlit, ale stále šetřit síly do 30tého km, kde se to prý láme. No a od 35tého jsem chtěl běžet už co to dá. Samozřejmě všechno bylo jinak...

Od startu jsem se nechal asi trochu pobláznit a doslova vyletěl Pařížskou ulicí v tempu pod 4:00. Ale ono to fakt běželo samo. Proletěli jsme okolo úřadu vlády, poslanecké sněmovny na Malostranské náměstí a Karlovým mostem. Pak jsme to vzali okolo Rudolfina a zpátky na druhou stranu Vltavy, podél Vltavy k holešovické tržnici, přes Libeňský most na Palmovku. Prvních 10 km jsem běhal v tempu okolo 4:10, ale prostě to fakt běželo krásně. Trochu nám do toho foukalo - asi 10 km/h a já nemohl za boha u sebe najít nějakou skupinku s odpovídajícím tempem - rozumněj nižsím tempem.

Tak jsem běžel dál, Rohanské nábřeží, průběh Pařížskou a Staroměstským náměstím, atmosféra neskutečná a po 13ti km, jsem byl pořád krásně svěží. Pak jsme to vzali pod Prašnou bránou přes spodek Václaváku a Národní třidu k Národnímu divadlu a stočili podél Vltavy a dále přes Jiráskův most. Všude hromada lidí, a pořád to běželo samo. Pak zpátky přes Palackého most a dále podél Vltavy na Výtoň, tam jsme odbočili pod Nuselský most a pak zpět na Výtoň. 20 km za mnou a já pořád držím průměrné tempo 4:16 min/km.

No ale od 20tého jsem začal cítit, že to začíná trochu bolet. Nic hrozného, ale už jsem tak ladně a bez námahy neběžel. Vzali jsme do podél Vltavy Podolským nábřežím až za Podolské koupaliště a pak zpět na Palackého náměstí. Atomosféra je úžasná, spousty lidí povzbuzují, každý snad kilometr tu vyhrává buďto živá nebo reprodukovaná hudba. Žízní netrpím, protože každé 2-3 km je tu občerstvovačka s vodou, ionťákem a jídlem a nebo alespoň občerstvovna s vodou a houbičkami. Ty přijdou také vhod. A ono stačí do sebe hodit vždy jednu nebo dvě deci vody a jste celkem v pohodě. Samozřejmě u sebe mám gely a pravidelně po půl hodině tam jeden hodím. Počasí také přeje. Příjemných 15 stupňů, slunečno.

Dobíháme na Palackého náměstí a přes most přebíháme na druhý břeh a pokračujeme po Strakonické asi 3km. Až do 28mého kilometru běhám stále tempem okolo 4:20 min/km, což je pořád ještě pro mě hodně slušné, ale cítím, že to začne brzo už hodně bolet. Otáčíme to někde u Lihovaru zpátky.

Od 29tého kilometru zpomaluji nenadále na tempo 4:30, prostě kadence klesá postupně z 185 kroků za minutu někam k 180ti a dále pak k 175ti a je to znát. Běžíme zpět až k mostu Legií, který nás opět vrací na druhou stranu Vltavy. Tam opět k Rudolfinu a hup přes most a podél úřadu vlády a Vltavy na Vltavskou. To máme 35tý kilometr. Tempo se opět postupně propadá až k 4:30 a někdy až 4:50. Nohy začínají tuhnout, kadence jde k 175ti krokům a prostě mi to nějak nejde. Jinak se ale stále cítím v pohodě. A ty lidi člověka fakt baví, je jich tu všude hromada, občas roztleskávačky, prostě pohoda.

Pokračujeme podél holešovické tržnice, Dělnickou, přes Libeňský most k Palmovce. 37mý kilometr, tady jsem to podle původního plánu chtěl rozbalit na plno, místo toho se tento kilometr plahočím v tempu 4:54. Už nějakou chvíli je mi jasné, že ten nej nej výsledek - zaběhnout to pod 3:00:00 je absolutně nereálný, a tak začíná boj alespoň o druhou metu - čas pod 3:10:00.

Na Rohanském nábřeží to trochu fouká či co, nemám tu nikde skupinku, za kterou bych se pověsil, tempo tragické okolo 4:50. 41ní kilometr a běh Ťěšnovským tunelem, lidi tu opření o zeď, úplně mimo, vrávorají sebou a mám o ně celkem strach. Já tu jak invalida běžím tento kilometr tempem 5:02. Prostě to nějak nejde a ten kopeček za Ťěšnovským tunelem mi taky nepřidal. 42hý kilometr, boj o čas pod 3:10:00 pokračuje.

Odbočka na Pařižskou, davy šílí, atmosféra neskutečná, já se konečně trochu, alespoň na chvíli vzpamatuji a trochu zrychluji. Nakonec dobíhám za řevu stovek čí tisíců lidí v čase 3:09:49 od startovního výstřelu a v čase 3:09:27 od průběhu startovní čárou. S výsledkem jsem hodně spokojený, vše pod 3:20:00 jsem před startem plánoval považovat jako úspěch.

Jakmile zastavím, mám toho tak akorát... Hlava pochopila, že jsme to dokázali, a nohy také. Začali se klepat a byl jsem rád, že jsem jakžtakž mohl chodit. Vyfasoval jsem krásnou medaily, na kterou si lze vyrýt jméno s cílovým reálným časem. Pocit v cíli je úžasný, opravdu to stálo za to.

Nakonec můj čas v celkovém pořadí dostačuje na 337mé místo z 6510 dokončivších, v kategorii M40 je to 70té místo z 1095. V hodnocení Mistrovství České republiky to stačilo na 178mé místo (dokončivších 3266), v kategorii M40 na 42hé místo. Spokojenost veliká a zážitek nesmazatelný.


je to sice jenom medaile, ale ten zážitek, 
který za ní stál, byl opravdu nádhernej.


Závěrem snad jen pár slov. Praha je krásná a maraton jsem si opravdu užil, mimochodem běžci z 88mi zemí světa, a maratón je označován jako jeden z nejkrásnějěích na světě. Atmosféra úžasná, organizace samozřejmě také. Prostě tohle stojí za to zažít! A já si do příště zapíšu za uši že maratonský závod začíná až na 30tém kilometru. Sice mne žádná krize nepotkala, ale prostě už to tak neběželo.




Někoho možná zajímá co jsem jedl - jednoduché - každou půl hodinu 1 gel a toť vše.

diplom

...ano pražský maraton, ten stojí opravdu za to zažít ho jako běžec...

sobota 22. dubna 2017

22.4.2017 - Běhej lesy 2017 - Závod Brdy

Akce : Běhej lesy Brdy
Kategorie : terénní běh
Kdy : 22.4.2017
Kde : Skořice, Plzeňský kraj
Trasa : 22 km
Web https://behejlesy.cz/behej-lesy-brdy/r13
Výsledky https://behejlesy.cz/behej-lesy-vysledky
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1692097853
Fotogalerie https://behejlesy.cz/gallery.front.default/folder/15

...aneb takový ostřejší tréninkový běh...

Tak do Brd jsem byl přihlášený celkem dlouho, jelikož podívat se do lesů, které byly 70 let pro veřejnost uzavřeny a kde si vojáci hráli na vojáky, mne hodně lákalo. A sám bych se tam nedokopal... No ale to víte, takový závod, ten by mi narušil přípravu na můj životní závod, který už je za dveřmi. Navíc ta předpověď počasí, takže jsem to už skoro ani neplánoval. V týdnu jsem normálně trénoval dál a v pátek si říkám, že bych si tam přeci jen skočil a vzal to v trochu rychlejším tréninkovém tempu.

výškový profil trasy

Tak jsme dorazili do Mirošova, a kyvadlovka nás vzala do Skořic. Teplota okolo 5°C a hezky nám tu prší. No prostě byla hezká zima, ale ta možnost proběhnout se na čerstvém vzduchu za to jistě stojí. No zázemí úplně neodpovídalo tomu, že zde startuje 1500 lidí, ale na organizátory se zlobit nemůžeme, využili tu každou kolnu která tu stojí ;-)


na startu...

Nějakou náhodou jsem byl přidělen do prvního koridoru, který jsem si asi vyběhl loni na Jizerská 50 Run. No a pak nám to chvíli po 15:00 odpálili. V prvních metrech jsem cítil těžké nohy (říkal jsem si, že to asi bude těmi 15ti tréninkovými hodinami za posledních 5 dní a nebo tím 3 fázovým tréninkem včera), ale byla to pouze chvilková záležitost. První kilometr v tempu 3:50 mě vyděsil a říkám si co blázním, vždyť jsem sem přijel jen trochu potrénovat. No jo, ale to víte, říkejte si to když všichni okolo vás valí co to dá... A tak jsem běžel dál. Druhý km s výběhem kopce za 4:15 jsem také nechápal a říkám si, že tu asi brzo odpadnu. Tak jsem se začal trochu krotit, ale jen trochu. Bylo už mi jasné, že tréninkovým tempem to určitě nepoběžím, prostě to nešlo ;-).

Běžel jsem běžel, naštěstí už nepršelo, ale samozřejmě lesní cesty rozmáčené, hodně louží a bláta. Šutry, kořeny, občas to dost klouzalo. Pátý km, devátý km, dávám první gel, ani mě to moc nenakoplo, jen zpomalilo jak jsem se to pokoušel zapíjet ;-) Příroda je tu opravdu krásná, běh okolo Padrťských rybníků byl překrásný a někdy se před vámi otevřela brdská krajina do velké dálky v celé své kráse. 

letím, já letííííím...

Ale kopce, ty mi moc nechutnali, pocitově jsem je běžel pomaleji, než bych je ve standardním zregenerovaném stavu jistě běžel. Netušil jsem, jak jsem na tom, ale když se závod přehoupl do druhé půlky a já po rovinách držel tempo okolo 4:10, opravdu jsem měl radost a velkou. Na 15tém jsem tam hodil druhý gel a zapil ionťákem na občerstvovačce i když vím, že by se to spíše mělo zapíjet vodou... Trochu jsem cítil únavu, ale říkal jsem si, že se stále cítím velmi dobře a že to ještě na konci rozbalím. Vůbec jsem nevěděl na jakém místě se držím, jen jsem věděl, že mě všehovšudy předběhlo v průběhu závodu tak max. 5 lidí.

tady vypadám celkem v poho...

tady už to asi začínalo trochu bolet...


S dvěma klukama jsme se tu tak pořád přetahovali o pár metrů, ale prakticky celý závod si každý tady běžel individuálně. Kopce byly dlouhé a po asfaltu, na nich jsem tolik neztrácel, ztrácel jsem ale na sebězích a to hlavně v terénu, riskovat jsem tu moc nechtěl a stejně já z kopce běhat neumím ;-) Ale po rovině, tam mi to vždy letělo a lidi jsem trochu dobíhal. Škoda taky, že jsem si alespoň nenastudoval trochu profil trasy, prostě jsem to odbil, jen jsem věděl, že tam bude pár kopců :-)))

Poslední 3 km jsem to chtěl trochu rozbalit, protože jsem pořád cítil, že sil mám dost a dost, ale nepovedlo se. Jednak jsem se nebyl schopen nějak hecnout, pak se také běželo v těžkém a rozmáčeném terénu a z kopce, a lahůdka nakonec byl celkem prudký stoupák po asfaltu, téměř až do cíle. Tam jsem teda neběžel moc rychle a kopec se mi zdál nekonečný, tam už jsem cítil, že to není vůbec ono. Seběh do cíle jsem sice odsprintoval, ale na těch 300m jsem toho moc získat už nemohl.

levitace těsně před cílem :-)))


CÍL. V cíli se ptám jestli jsem doběhl do stého místa, a prý že určitě jo, ale kolikátý jsem skončil, to jsem se dozvěděl až mnohem později. Nakonec 22km v čase 01:36:43. Tempo nebylo nijak oslňující 4:25 min/km, ale přeci jen asi slušné, nebyl to běh po silnici a ani rozhodně ne po rovinkách - nastoupáno podle propozic 476 m. Když se poté dívám na výsledky a vidím se na 16tém místě v celkovém pořadí z 483 startujících a na sedmém místě ve věkové kategorii, jen zírám a trochu si vyčítám, že jsem se přeci jen na ten včerejší trénink mohl vykašlat, a možná mohl být v TOP 10.


výsledková listina, nedívá se na to vůbec špatně ;-)



 je to za mnou a moc jsem si to užil.

K organizaci bych jen řekl, že to bylo takové rozporuplné. Spartanské podmínky tu vládli, ale to se dalo před závodem i celkem omluvit, pořadatelé navýšili kapacitu z 1000 na 1500 a to bylo už trochu moc a připraveni na to úplně nebyli. Ale po závodě co se dělo v úschovně věcí, to jsem ještě neviděl. Byla to taková větší garáž a i když každý batoh měl svoje číslo a tak se dalo předpokládat, že každému bude vydán jen jeho batoh od pořadatele, tak skutečnost byla jiná. Každý se tam musel protlačit, pořadatel mu řekl, kde přibližně podle čísla by jeho batoh mohl být a člověk si ho šel hledat. No a mohl si tak prakticky odnést jakýkoliv batoh. To byl takový černý puntík.

Závěrem musím říci, že Brdy jsou moc hezké a na nějaký výlet jistě super. Jen pozor, všude cedule, že zde to neni pyrotechnicky sanované ... Organizátoři mají u mě dvojku, za tu úschovnu, jelikož před startem totálně nestíhali a kvůli úschovně se posunul start, a to co se dělo při vyzvedávání, to byl masakr... 


Ale celkově jsem si to moc užil a rozhodně tento závod doporučuji všemi deseti!!!


medaile jedna báseň


...jak říkám, ten tréninkový běh se trochu zvrhnul...

sobota 4. března 2017

4.3.2017 - Palestra kbelská 10

Akce : Palestra kbelská 10
Kategorie : silniční běh
Kdy : 4.3.2017 12:30
Kde : Praha - Kbely
Trasa : 10 km
Web http://www.palestrakbelska10.cz/
Výsledky https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/440
Garmin hodinky aktivitahttps://connect.garmin.com/modern/activity/1602658108


Palestra Kbelská desítka - Akademické mistrovství ČR v běhu na 10km. Popravdě se mi tam moc nechtělo, ale nakonec jsem se dopoledne vykopal a zajel se tam podívat ;-) 

Vyrazili jsme svižně v tempu 3:58min/km, které sem stlačil na třetím km pod 3:51min/km. Ale ten vítr, s kterým jsem bojoval, abych doběhl skupinku snad 10m přede mnou, mi dával zabrat. 
Tempo pod 4:00min/km jsem udržel do šestého km. Pak začli mírné kopečky a tempo klesalo. 

Motali jsme se tam s Jozef Vanus a Karel Kolpek celý závod okolo sebe :-). V posledním kole jsem to trochu rozběhl, ale Jozef Vanus mi to nakonec před cílovou rovinkou natřel na plné čáře a ukázal mi, kdo je tady pan běžec. 

Nakonec velmi slušný čas 40:18 od výstřelu a 40:09 realtime, celkově 134. místo, v kategorii MC49 35. místo, 1208 startujících. Ale těch 9 sekund zamrzí co :-).

Co vám budu povídat, po tom propadáku na Jizerské padesátce mi to dost potěšilo.

neděle 19. února 2017

19.2.2017 - Jizerská padesátka - 50. ročník - Trasa 50 km

Akce : Jizerská padesátka
Kategorie : Běh na lyžích - klasická technika
Kdy : 19.2.2017 9:00
Kde : Běžkařský stadion Bedřichov, Jizerské Hory
Trasa : 50km, 960m převýšení
Web : http://www.jiz50.cz/
Výsledky : http://www.jiz50.cz/cms.front.page/page/1413
Foto : http://www.jiz50.cz/gallery.front.default/
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1582072427


... aneb moje velká běžkařská tragédie ...


ÚVODEM
Už asi nevím co roupama, takže když jsem viděl, že Jizerská padesátka v roce 2017 oslavuje svůj padesátý ročník, tak jsem se musel přihlásit. V životě jsem toho na běžkách moc nenaběhal, celkově jsem na tom stál tak 10x a do tohoto závodu naběhal tak celkově 400 km. Ale to mě zastavit nemohlo. Jelikož klasiku absolutně neumím, dal jsem si 2 lekce s trenérem, třikrát si zajel před závodem do Jizerek, a věděl, že to dám. Treninkovým tempem jsem tu trať zvládal okolo 4hodin a 30 minut. Ale průběh závodu, to byla jedna velká tragédie, jeden velký zmar.

Abych předešel různým žaludečním problémům, snídani jsem opsal od mého velkého vzoru - Vabrouškova snídaně - celozrnné těstoviny s namletým mákem, medem a olivovým olejem. Je to dobré, plné pomalých sacharidů a to je přesně to co na vytrvalecký výkon potřebujete. Pro jistotu jsem si to dal i v předvečer závodu k večeři. Fakt jsem se tím ráno přejedl, ale stejně jsem to ještě hodinu před závodem pojistil jedním předvýkonovým želé od Enervitu, které mám odzkoušeno. Z pohledu stravy a energie jsem se teda cítil skvěle. Z pohledu mazání jsem si myslel, že to mám také pořešené - dal jsem si to namazat ještě v Praze den předem, ale byla to velká chyba, hodně jsem to podcenil.

Bedřichov byl zavřený a dalo se tam dostat pouze kyvadlovou dopravou z Liberce. Jelikož jsem Jizerskou padesátku ještě nejel, dostal jsem se až do poslední a to osmé startovní vlny, se startovním číslem 4799. Takže bylo jasné, že to bude těžké a mít před sebou 5000 lidí nevěstilo nic dobrého. Ale co, vždyť skoro o nic nejde...


trasa závodu


START
Od devíti ráno startovali po 5ti minutách jednotlivé vlny a my jsme se dostali na start v 9:35. Tak nám to teda odbouchli a my jsme vyběhli, nazuli lyže a jelo se. První problém byl, že jsem ani netušil, odkud se měří čas, takže sem se hned zasekl po výjezdu ze stadiónu na takových 5 minut, spousta lidí a prostě k nehnutí. Měl jsem se prostě natlačit co nejvíc dopředu a nechat tenhle šílený chumel za sebou, a nebo počkat a vyrazit se zpožděním a vyhnout se téhle zácpě. Od začátku je tu hezké stoupání a já hned od první chvíle cítil, že tohle je špatně, moc špatně. Stoupací komora nedržela a já to všechno držel rukama. Takže rychlost nula nula nic, předbíhat se nikde nedalo, jelikož všude hromada lidí a dřina to byla velká. Při pomyšlení na to několikakilometrové stoupání na Knejpu, mi úplně dobře nebylo. Teď už vím, že jsem si měl hezky zastavit, vytáhnout ten červenej vosk, který jsem si sebou vezl a pořádně si tu stoupací komoru namazat, ztratil bych možná 3 minuty ale získal bych tak 20 minut jen na prvních 15km. No jo no, to je tak, když se na to vrhne začátečník.

Běžecké trápení při stoupání na Knejpu pokračovalo, to máme nějakých 15 km. Jakmile přišel kopeček, tak to klouzalo, metr dopředu a půl metru jsem klouzal dolů. Ruce ty trpěli, jak to celé drželi, když jsem chtěl trochu jet, musel jsem pěkně soupaží, kdo zná, tak do kopce to fakt bolí hodně. Další problém samozřejmě lidi, těch 5000 je fakt moc, byl to jeden dlouhý velký nepřerušovaný zával lidí a člověk musel pořád přeskakovat zleva doprava, pokud se chtěl trochu posunout.

Jak přišla rovinka, tak to bylo o dost veselejší, běžet jsem nemohl, ale soupaž ta platila. Prvních 20km mi to docela jelo i z kopce. Každopádně předbíhal jsem hlavně pouze na rovinkách. Pak přišel krpál, pár kilometrů před Jizerkou, tam už to byla krize, šel jsem hezky stromečkem a předcházeli mě (doslova) i důchodci. Nejvíc mě demotivovalo, když jsem viděl, jak si tam hopsají na těch běžkách a někdo dokonce nepoužíval ani hůlky. Za to já byl do hůlek zapřenej celou svojí silou.

Z kopce to pak ještě celkem jelo, občas to bylo trochu nebezpečné, jelikož tu sebou lidi z kopců trochu padali. Na Jizerku jsem teda nějak dojel, pak je tu hezké stoupání lesíkem, tak jsem zase cedil pot a hezky si to místy stromečkoval. Jediný svaly co fakt dostávali sodu byly ruce a hlavně tricepsy, ty už začínali jít skoro do křečí.

Pak to trochu svištělo po Promenádní směrem ke Smědavě, ale do kopců to byl zase očistec, ale rval jsem to, pokud to jen trochu šlo, soupaží. V duchu mě stále děsilo, co budu dělat v tom krpálu na Smědavu. Přemýšlel jsem navštívit Swix mazací stanici, ale všude fronty. Tak jsem dojel na tu Smědavu a do té fronty si stoupnul, ale nešlo to, po 5ti minutách jsem to vzdal a vytáhl červený vosk a nějak to rozmáznul. Tak jo jde se na to, kilometr dlouhý krpál. A lyže? Joo, ono to fakt drží, ten kopec jsem fakt vyběhl a předběhl spousty lidí. Hned jsem si taky zanadával proč jsem to nenatřel tím voskem hned po startu, chtěl jsem ušetřit čas ale opak byl pravdou. Nahoře jsem ještě stačil pozdravit Evžena z Trailpointu, běžecké speciálky v Praze, kde kupuji věci na běhání, pochlubil se, že první Jizerskou padesátku běžel před 41 lety. Tak jsem to teda vyskákal a nějakou tu stovku lidí jistě předběhl, a bylo by jich i víc, kdyby bylo kudy předbíhat. Dorazil jsem na Knejpu, a tady do kopečku už to zas tolik nešlo, ta vrstva vosku byla asi příliš slabá.

Takže od Knejpy to už zase do kopců hodně bolelo, klouzalo to šíleně a já ty kopce povětšinou zkoušel jet soupaží. Ruce trpěly a nohy se tu flákaly už skoro 40km. Jediný co museli fakt dělat, je držet se ve stopě, pokud tu ještě někde občas byla, tak byla ledová a dosti nebezpečná. Těch pádů jsem tu viděl dost.

Dojíždím na Hřebínek. Občerstvování jsem řešil tak, že jsem si dva tři kilometry před občerstvovačkou dal jeden Enervit gel a na občerstvovačkách to zapíjel ionťákem a nebo čajem. Celkově jsem spořádal 4 gely a bylo to akorát. Dehydratací jsem také netrpěl, ačkoliv jsem sebou žádnou vodu nevezl.

Posledních 10km to bylo už trochu na krev, lyže klouzali jak šílené a v prudších kopcích už jsem to soupaží moc nezvládal. Z kopců mi to také nejezdilo a udržet se tu zbytku pelotonu znamenalo děsivě mlátit hůlkama, kdežto oni se vezli v podřepu. Nohy dostaly zabrat jen v případě zmrzlých stop a brzdění, třeba když se tu přede mnou jeden klučina natáhl jak širokej tak dlouhej.

Posledních 5km to už bylo opravdu těžké, ruce už to moc nedávaly, lyže tu klouzaly do stran a nebo podkluzovaly dozadu, rozhodně mi vůbec nepomáhali. Ale už to nějak přetrpím. Pak už jen sjezd na stadión a na cílové rovince pokus o finiš, který samozřejmě nic neřešil.


CÍL
Tak jsem v cíli, a to v čase 4:24:25. Vyhlašují něco o tom, že dojíždí závodníci okolo 2500 místa. To je pro mě obrovské zklamání. Nakonec je to 2556 místo z 4082 startujících co dokončili. V kategorii M50 je to 795 místo. Srovnání mého času s časem vítěze - 1:55:53 je opravdu hrozivé. Mimochodem tento ročník byl nejrychlejší v historii, prvních 10 míst s jednou výjimkou, obsadili Norové.

krutá realita...


pokus o úsměv v cíli

ZÁVĚREM
No prostě se to fakt nepovedlo a to jako že vůbec. Tragicky namazáno, špatná startovní pozice až z poslední vlny, špatný start, všude spousty lidí, které nebylo často kudy předjet. Toto byl jubilejní ročník Jizerské padesátky a můj také pravděpodobně poslední. Děsivé je také srovnání mého času na tomto běžkařském závodě se závodem na stejné trase v rámci seriálu Běhej lesy 2016 - můj čas tam byl 04:28:18. 




skleněná medaile, alespoň malá útěcha

... Zlaté běhání, toto bylo opravdu utrpení ...