sobota 29. srpna 2015

29.8.2015 - BušMuž 2015

Akce : BušMuž 2015, triatlon
Kdy : 29.8.2015 13:30
Kde : Obec Buš, Slapská přehrada
Trasa : 700 m plavání, 36 km kolo MTB, 6 km běh
Web : http://busmuz.cz , http://www.obecbus.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=1625&id_dokumenty=1974
Výsledky : http://vysledky.irontime.cz/result100/

Měl jsem spousty snů, a postupně si je plním. Triatlon byl jedním z nich, a myslím, že už mám věk na to si i tento sen splnit ;-)

O tomhle závodě jsem se dozvěděl před nějakým časem od mého učitele, který v obci Buš bydlí. Jelikož jsem ale nevěděl přesné jméno, nic jsem o tom na internetu nenašel. Ve čtvrtek mi to však opět připomněl a tak jsem trochu zbystřil. Po středečním závodě v běhu na 10 km a šesti tanečních lekcí, jsem toho po posledních pěti dnech měl fakt dost, ale tenhle triatlon je výjimečný tím, že se startuje skokem do vody z parníku.

Tak jsem si to v sobotu po deváté ráno přisvištěl do obce Buš, měl jsem trochu obavy, jelikož registrace již na netu byla zavřená. Ale v pátek v noci jsem uhnal jednoho organizátora na mailu a prý že mám přijet. Na místě jsem dostal přihlášku a tak jsem se uklidnil., alespoň dočasně ;-). Času bylo dost, tak jsem se snažil studovat trasu, ale ty čáry v lesech na mapě mi nic neříkaly. Diskuse místních – tudy takhle na kopec Homole a pak sešup dolu a pak tudy okolo řeky“, mi taky moc nepomohly. Na rozpravě před polednem mi ale bylo jasné, že 5 km stoupák na Homoli a pak těžkej sešup dolu bude nejhorší část pro mě. Dole bude prý dokonce přistavená sanitka, asi to fakt bude masakr.

Věci na běh se nechávají v obci Buš na hřišti v „depu“, věci na plavání a na cyklo část vezeme s sebou do depa k vodě. Sjíždíme k vodě něco po poledni, a čekáme na parník. Je jedna hodina a já začínám cítit, že bych něco pojedl, ta houska v deset nebyla fakt dostatečná. Ale blbec jsem si sem k vodě kromě dvou energy gelů, co mám na cyklo část, nic nevzal. Jdu se rozplavat, voda je příjemná, 23 stupňů a celkem čistá. 


za chvíli to vypukne...

Parník si to sem přihasil asi v 13:15, a už se na něj okolo 120ti plavců naloďuje. Parník s námi vyjíždí po Slapské přehradě, mělo by to být 800 metrů. Organizátor povídá, že na třetí zahoukání začíná závod, ale odkdy se ty houkání počítají, to nikdo netuší. Parník zakoukal a lidi se ptají, jestli jako je teda už start, a prý že jako že jo.

odjezd parníkem

START, PLAVÁNÍ. Ti rychlejší plavci s ambicemi měli být na přídi (příď měla být natočená k cíli plavání), ale parník se neotočil, takže jsou na tom, včetně mě, o dost hůře jelikož se mezi tou stovkou plavců budeme muset prodrat. Plavci a plavkyně skáčou do vody ze všech stran parníku, já si počkám, vždyť já Vás doženu klucí. Tak konečně taky skáču a po pár tempech se snažím chytit nějaký styl. Lidí je tu moc, trochu sem za to vzal a po asi 100 metrech je to lepší. Pár desítek metrů přede mnou skupinka a pár lidí je vedle mě. Nádech po třech tempech mi nějak v závodech nefunguje, tak se chytám nádechu po dvou tempech. Plavu sice trochu křivě ale chytil jsem se jednoho kluka a tak si kontroluji směr většinou jen tím, že zkontroluju vzdálenost od něho. Nakonec jsem zjistil, že to byl výherce závodu. Plave se mi hodně dobře, volně a pohodička. Jsem dost překvapen, protože přede mnou je všeho všudy asi šest lidí. Vybíhám z vody po devíti a půl minutách krásně osvěžený, v pohodě a vedle sebe mám budoucího vítěze závodu.


tady se mi ještě beželo dobře...

KOLO. V depu u vody je to doba. Nasoukat na sebe kraťasy a tričko je zábava. Zbaštím půlku gelu, trochu napít a jede se (na věci u vody máme očíslované igelitky, pořadatelé to seberou a odvezou nám je do Buše). Je to do kopce hned od začátku, takže žádný čas na vydýchání. Jedeme asi tři ale kluci mě trochu ujížděj. Pořád se stoupá, v lese jsou pak sjezdy, prakticky jen ve sjezdech mě lidi předjíždějí. Říkám si, že si je doženu, ale kdo ví. 5 km stoupání je za námi, jsme na kopci Homole, kde je nádrž přečerpávací štěchovické elektrárny. Následuje obávaný sjezd dolů. Je to fakt masakr, kořeny, kamení, díry, výmoly. Okolo mě si to profrčí další tři lidi, pracovně nazvaní sebevrazi, fakt jedou jak šílenci. Rád je pouštím. O něco níže už to jsou snad metrový strouhy. Tam raději sesedám a dvacet metrů to tlačím. Nechápu, jak to někdo může sjet. Dole je přistavená sanitka, to znamená, že ten nejhorší sjezd mám za sebou.

Mám už celkem hlad, na občerstvovačce dostávám jen vodu. Budu si muset příště zakřičet. Dojíždí mě další kluk. Jede pěkně, chtěl jsem se ho držet, ale moc dlouho mi to nešlo a pomalu se mi vzdaloval. Gel už na ten hlad nepomáhá a ten ionťák co si vezu také ne. Banány co jsem měl připravený sem si na kolo nevzal, zdálo se mi to moc těžký :-(. Deset kilometrů je za mnou, nastoupáno asi 300 metrů což mi přijde strašně málo, jelikož prý to bude celkově 1100 metrů. To mě fakt děsí, ještě, že se nakonec ukázalo, že organizátor kecal a bylo to pouze 847 metrů. Ze Štěchovic se jede po rovině, následují brody, beru to přes lávky, ale poslední si projedu. Hezké zpestření a hlavně super osvěžení. 20 km za mnou, cesta šílená, pořád do kopce, samej kamen. A po kopci sjezd dolů, většinou lesem a pak zase nahoru. Mám toho plný zuby a říkám si, jestli takovouhle dřinu mám zapotřebí. Už mi to vůbec nejede, že bych vysednul a šlapal ve stoje mě ani jednou nenapadlo, vlastně napadlo, ale nechtělo se mi. Ale ty přede mnou, kteří mně před chvílí předjeli jsou na tom podobně. Přišel na mě hlaďák a na to ionťák ani ty dva gely co si vezu a postupně je jím, nepomohou. Okolo třicátého kilometru projíždíme občerstvovačkou proti hřišti v Buši, lidi řvou, možná na tom nejsem ještě tak špatně. 
vypadá to jinak, ale po 30ti kilometrech 
to opravdu jako vyjížďka nebyla ...


Vrhám se aspoň na broskev. Pak sjíždíme opět do lesa, tady jsou singltrekové pěšinky mezi stromy kam se taktak vejdu s řídítky. Jsem fakt hotovej a jednou jsem to tam položil. Hošan na mě: "To je obětavost, padá a ani si nevyšlápne". Asi mu nedošlo, že jsem fakt úplně mrtvej a na vyšlápnutí ve zlomku vteřiny fakt nemám. Chlápek dole má na čtyřkolce petky s vodou. Za tři sekundy sem do sebe nalil asi půl litru. Už počítám každý kilometr, ani nevím kolik ta trať vlastně měří, jestli 35 nebo 38 km. Ono ani to značení na silnici - oranžové šipky pro cyklo část a zelené pro tu běžeckou není úplně dostatečné. Občas to někdo přehlídne a pak sem na něj musel hulákat jak na lesy ;-). Ale tohle tý partě nadšenců z obce Buš opravdu prominu, protože jinak to mají super připravené. Jsem fakt mrtvej, na rovinkách už sem někdy musel odpočívat a vydýchávat to.

Vidím další občerstvovačku, volám, že chci banán, a holčina jestli ho chci oloupat, není čas, beru ho jak je, ale stejně ani ten mi nepomohl. Sjezd dolů po poli a přeju si ať ta vesnice dole je Buš. Nakonec to Buš fakt byla, lidi před vjezdem do depa povzbuzující a moje "servismanka" říká, že je to skvělý. Jsem v depu, mrtvej že jsem ani před snímačema před depem nesesedl z kola, prostě už myslím jen na to jak přežít. Trasa cyklo části měla 37,2 km, nastoupáno 847m, průměrná rychlost 17,97 km/h což dává čas 2:04:23.
dojezd na kole ...

BĚH. Jsem sice v depu, ale teďka mě čeká běh a to teprve bude hodně bolet. Láduju do sebe banán, piju ionťák ale stejně na hlaďák už těžko něco pomůže. Na občerstvovačce hned u hřiště beru další banán a vodu, aspoň ta mě osvěžila. 


běžecká etuda začíná...


Je fakt horko, 30 stupňů. Jeden klučina chce běžet se mnou, ale říkám mu, že jsem mrtvej. Mám místo nohou dva těžký válce, které táhnu. Hned po výběhu z vesnice je to po poli do kopce, a pak ještě větší kopec, kde oba jdeme. Tam je má známá slečna s banánem, tak beru další kousek a vodu a jdu dál. Po výstupu na kopec je rovinka, tak zkouším běžet, bolí to, ale jde to. Už mě začalo bolet i v kříži, asi jak mám v zadní kapse u trička tu sušenku a gel, který se tam bimbaj. Láduju do sebe gel a sušenku mám v ruce, stejně už mně nic nepomůže. Asi po třech kilometrech jsem schopen začít trochu lépe běžet, navíc je to i z kopce. Dobíhá mě chlápek, je mu asi šedesát, tak se ho ptám kolik je to do cíle a on že tak minimálně kilometr, to mě dost povzbudilo, čekal jsem to horší. V tu ránu mě kromě něho předbíhá i ženská, ty dva jsem viděl v předešlém kopci, a říkal jsem si, že od nich se nesmím nechat předběhnout. Ale nešlo to, a teď už si chci šetřit síly až do doby než uslyším křik fanoušků v cíli, pak budu vědět, že už jsem blízko cíle. Bohužel jsem je začal slyšet až těsně před cílem, takže těch pár desítek metrů rádoby sprintu mi výsledný čas moc nevylepšilo, za to jsem zbaběle v cílové rovince předběhl tu ženskou, která si mě tam dala při seběhu do vesnice, mimochodem vítězka ženské kategorie.

CÍL. Jsem v cíli, a fakt šťastnej, že to mám za sebou, celkový čas 2:48:19. Dostávám jedno polití vodou zdarma. Procházím okolo sanitky a chlápek na mě jestli jsem v pohodě, jestli nepotřebuji pomoct, že jako v pohodě nevypadám. Odpovídám, že jsem v pohodě, jdu se osvěžit do přistavené káďě a leju do sebe litr vody.

kolpo to přežil, zase ;-)

Koukám na telefon a tam smska od časoměřičů. Václav Kolpek - celkově 18té místo. Nevěřícně na to čumím a kroutím hlavou, ale moje "servismanka", říká že to pravda je, protože jen pár lidí doběhlo do cíle přede mnou. Nakonec tomu začínám věřit a jsem hodně šťastný. Od začátku závodu mě lidi skoro jen předjížděli, což bylo tím, že plavání jsem měl fakt dobré. Ale nepřijel jsem rozhodně ve formě, navíc nohy jsem rozhodně neměl úplně odpočaté a navíc mě v polovině závodu chytil hlaďák a já blbec sem neměl na kole ani banán, natož nějakou tyčinku.

výsledková listina

Do cíle jsem doběhl po čtvrté hodině. Ztráta na vítěze 33 minut. Čeká se na doběhnutí posledních závodníků, vůbec nezávidím těm, kteří nastupují teprve na běžeckou část. Okolo půl sedmé je vyhlášení, tak si jdu pro tílko BušMuž 2015 a malý dárek. A když říkám, že to byl můj druhý triatlon, tak pořadatel říká, "tak to asi hodně trénoval" ;-).

Ano, teďka už jsem asi BušMuž :-).

Závěrem snad jen tolik, že závod byl pro mě strašně těžký, ale dalo mi to zase spoustu zkušeností, které mi snad, doufám, pomohou v překonávání dalších triatlonových výzev. Ano, byla to strašná dřina, dřina do úmoru, ale ten pocit v cíli fakt stojí za to. A navíc, když jsem byl na svém druhém triatlonu, kde startovalo 106 lidí, odměněn 18tým místem, tak to člověka fakt strašně potěší.

A navíc, kdo může říci, že startoval na triatlonu z parníku;-) Díky té partě nadšenců z obce Buš, jsem mezi nimi mohl být i já. Díky!

neděle 2. srpna 2015

2.8.2015 - Železný muž Vyžlovky 2015 - můj první triatlon

Akce : Železný muž Vyžlovky, krátký triatlon
Kdy : 2.8.2015 10:30
Kde : Koupaliště Vyžlovka
Trasa : 400 m plavání, 12 km kolo, 4 km běh
Web : http://www.vyzlovka.cz/sk/triatlon-zelezny-muz
Výsledky : http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/1680?rid=1824&eventid=1

Chtěl bych se s Vámi podělit o svoje zážitky ze svého prvního závodu v krátkém triatlonu. Možná tyto zkušenosti, kterých je spousta, pomohou někomu, kdo se stejně jako já jednou odhodlá k dobrovolné bolesti jménem triatlon ;-)

Jak jsem se tam probůh ocitl?
To takhle jednou kolegové z práce, jak to tak ostatně bývá, přišli v květnu s tím, že jdou na triatlon a ať jdu s nimi. Chvilku jsem se nechal přemlouvat a nakonec jsem tam přihlášku na začátku června poslal. Byl o to ale takový zájem, že to jestli jsem opravdu účastníkem, jsem se dozvěděl od pořadatele až asi týden před závodem.

Jaké byly moje vyhlídky
Z pohledu triatlonu jsem na tom nebyl vůbec nejlépe. Váha 84 kg nenaznačuje že bych byl cyklistou a už vůbec ne běžcem. O vodě ani nemluvě. Proto jsem měl skromnější cíle a to - dokončit závod, v koutku duše jsem si přál dokončit jej pod jednu hodinu, a takový ten hodně neskromný cíl z říše snů byl dokončit jej do 30tého místa. Ano, to už bylo dosti troufalé, první triatlon v životě, s tréninkem jsem to bůhvíjak nepřeháněl, s mojí těžkou postavou a mezi 97mi chlapy, navíc na horském kole oproti spoustě borců třeba i na karbonových silničkách...

příprava na start

Před závodem
No nespal jsem, pořád mi to v hlavě šrotovalo co tam jako budu dělat a jak to bude probíhat. Do Vyžlovky jsem dojel po osmé ráno, takže jsem se šel trochu vyklusat, a pak si na kole objel jedno kolo, což jsou 4 km okolo rybníka, v pohodovém tempu. V devět registrace, dostal jsem číslo 27, dal jsem si do depa kolo, na které jsem si připnul startovní číslo. Teprve když dostanete čip, dáte si startovní číslo na kolo, začnete si uvědomovat, že cesty zpět není. Nevypadalo to na bůhvíjaké počasí, voda byla fakt studená, takže jsme čas do 10:15 místo rozvičování a rozplavání věnovali klábosení s kolegy, a to byla trochu chyba jak se ukázalo, alespoň pro mě. Nakonec jsem tam těsně před startem do té vody vlezl, ale byl to fakt pouze šok a každou minutu už měl následovat start, na který jsem přišel skoro pozdě.

Taktika
Do závodu jsem šel s taktikou takovou, že musím dokončit, takže nic nesmím přepálit abych někde neshořel. Pro plavání jsem si stanovil jediné - plavat tak jak umím, technicky správně a občas kouknout před sebe a srovnat směr, nic víc. Pro kolo, tam sem si celkem věřil, že by to mohlo jít, takže jsem chtěl kopce jet vysednutý a na těžký převod a vydýchávat to ve sjezdech. A na běh jsem měl pouze taktiku běžet rozumně, hlavně první polovinu pohodovým tempech, tam jsem si fakt nevěřil.

depo připraveno...


Jde se na start
Plavání
Nechal jsem se zařadit do vlny A, kde bylo prvních 50 startovních čísel, další vlna startovala 3 minuty po nás, a za další 3 minuty startovali ženy. Seřadili jsme se všichni do vymezeného startovacího pole před rybníkem a najednou že start. Naběhl jsem do vody a snažil kousek popoběhnout a potom začal plavat kraulem. Byl to ale teplotní šok, spousta adrenalinu a všude hromada lidí. Takže to nešlo a to vůbec, a to především dýchání, prostě všechno špatně. Na prvních sto metrech jsem byl mezi posledními a střídal prsa s kraulem. Po sto metrech jsem začal zkoušet pouze kraul, vypadalo to že to všichni trochu přepálili, dýchal jsem na každé druhé tempo, na techniku jsem vůbec nemyslel. Ponořil jsem hlavu a plaval, před sebe sem moc nekoukal. Prostě všechno špatně, takže jsem vůbec neplaval rovně k obrátce ale úplně mimo, přesto jsem hodně plavců začal přeplavávat, k bójce která byla asi na 250 m jsem plaval opět křivě, přesto jsem další spoustu plavců přeplaval.
Na posledních 150 m jsem začal trochu myslet i na techniku a spoustu lidí opět přeplaval, a to i přesto, že  jsem opět plaval dost vychýlen od přímého směru. V těch mých brýlích se zrcadlovými skly jsem toho v tomto oblačnu moc neviděl, ale přesto se mi zdálo že těch lidí je přede mnou fakt pomálu, což mě opravdu hodně překvapilo. Své plavání jsem si totiž představoval trochu jinak - taktika byla plavat technicky a hlavně pravidělně kontrolovat směr, a to jsem opravdu nedodržel vůbec, přesto to vypadalo že je to celkem dobré!
Ok, jsem u břehu, z vody se mi jde nějak těžce, nakonec začínám i trochu poklusávat. Lidi řvou, fakt to vypadalo že jsem na předních pozicích, v cíli pak civím a ja byl v plavání fakt osmý! Běžím do depa pro kolo..

Kolo
Doběhnu do depa a jako začátečník to mám samozřejmě trochu složitější. Oblékám si triko a kraťasy, na nohy ponožky a pak tretry, na hlavu helmu a pak brýle. Jde to celkem pomalu, člověk je trochu unavenej a v tom spěchu... vybíhám z depa a za zónou sedám na kolo. Je to hnedka do kopečku, jedu v klidu, zatáčím doprava na rovinku a rozjíždím to. První 4km kolo jsem si řekl, že pojedu v klidu a budu tempo zvyšovat až v druhém a třetím kole, hlava mi začala zas fungovat, nebyl to ten bezmozek co jsem byl ve vodě... Jede se celkem dobře, někoho jsem předjel a na chvíli se zahákoval za klučinu na silničce. Po 1 km si říkám, že jede pomalu a tak nasadím a jsem fuč. Zatáčím k rybníku, jsou tam kameny tak si trochu na kole povyskočím a to jsem neměl dělat. Najednou šlapu naprázdno, asi spadnul řetež, zkouším to nahodit předním přesmykačem ale nic.
Tak sesedám nahazuju řetez ale ono pořád nic. Až na druhý pokus zjistím že to nesedí na kladce pod zadní přehazovačkou. Jsem dost naštvaný, ztratil jsem možná minutu... No nic jede se dál, hlavně že mohu pokračovat. Za rybníkem je stoupák nahoru, zkouším vysednout ale není to úplně ono. Vjíždím do druhého kola, trochu jsem zrychlil a pár lidí předjel - asi těch kteří mě předjeli když jsem si tam hrál s tím řetězem. Posilňuju se ionťákem co mám na kole, to celkem bodlo, v tý rychlosti pár kapek chrstlo na mě a tak se na mě usídlila vosa, než jsem jí stačil odehnat, tak mi za odměnu štípla potvora. Jede se mi dobře, ale do kopce jsem to čekal lepší. No nic, následuje třetí kolo, beru za to co to dá, teda skoro, protože strašák jménem běh ... Zatáčím zpět na koupaliště do depa a když sjíždím dolů, vidím spoustu lidí co už vyběhli na běžeckou část. To mě trochu ochladilo. Sesedám z kola a vběhnu do depa.

Běh
V depu shodím helmu, vyměním tretry za běžecký boty a vybíhám. Nohy mám úplně tvrdý, a ten 200 m stoupáček na začátek je fakt smrtící, tady si fakt říkám že to snad nedoběhnu do cíle. Běžím opravdu pomalu a nahoře na rovince koukám že ostatní borci na tom nejsou o moc lépe. Pár jsem jich zas předběhl ale první 2 km běžím pohodičku, nechci se setkat s nějakým průšvihem. Trochu mě také u toho bolí břicho, takže si musím dávat bacha abych si nemusel jít uvolnit do křoví. Do kopečku mě tři běžci předbíhají, chci se jich držet ale nejde to. První kilometr je za mnou a stav o dost zlepšil, už nemám místo nohou dva sudy, není to teda žadný zázrak ale mohu o něco zrychlit. Další zrychlení jsem zkusil po 2 km, ale nechci to přepálit, přeci jen za rybníkem je stoupák tak abych tam neskončil. Ten stoupáček mi fakt dal zabrat, trochu jsem se na něm trápil a při seběhu místo zrychlení se z toho vydýchávám. Pak následuje rovinka, kde trochu zrychluji a seběh do cíle, kde si mohu posledních 20 m zasprintovat, vypadá to efektně, mám radost že jsem dobře rozvrhl síly, na druhou stranu jsem se možná trochu moc šetřil. Za cílem vidím dva kluky, ptám se jaký měli čas a oni že pres 53 minut. V koutku duše doufám že to jsou ti co mě předběhli a že bych to teda mohl mít pod hodinu.

Výsledek
Vyhlašuje se prvních 25 žen. Kolegyně Petra dokončila na druhém místě, stejně jako minulý rok. Klobouk dolů. Pak se vyhlašuje prvních 25 mužů  - 22. místo - Kolpek Václav s časem 53:40. Jsem opravdu překvapený a štěstím si trochu výsknu ;-) Jdu si pro malou cenu a jsem opravdu s umístěním strašně spokojený. 

Výsledková listina - muži 1 - 20té místo

Výsledková listina - muži 21 - 40té místo



Moje výsledky v jednotlivých disciplínách
plavání 400 m :  7m:48s neboli osmé místo (nejlepší plavec za 6m:48s) - to je to moje plavání cik cak ;-)
kolo 12 km : 24m:10s neboli 29té místo (nejlepši cyklista za 21m:53s) - to je ten můj řetez a to že jsem nejel na silničním kole ;-)
běh 4km: 19m neboli 27mé místo (nejlepší běžec za 15m:36s)
K tomu si přičtu 1m13s v depu po plavání a 41s po kole a je z toho výsledný čas 53:40.5.

Zhodnocení
Chyby a co je možno zlepšit:
- nerozplaval jsem se a to byla zásadní chyba
- neplaval jsem svojí zažitkou technikou, byl to fakt zmatek hlavně ten začátek jsem byl úplně mimo a prakticky to vše doháněl z posledního místa, to že jeden plavec plaval úplně mimo trasu bylo vidět i ze břehu, kolegové hlásili... Takže doplavat osmý nejlepší čas se ztrátou pouze minuty na prvního je pro mě až dosti překvapivé
- při plavání jsem nekoukal před sebe a proto si pár desítek metrů zbytečně naplaval
- chce to opravdu občas zajít zaplavat si někam do přirody, ty laboratorní podmínky v krytých bazénech se nedají srovnat s podmínkami na triatlonu v přírodním rybníku.
- kolo bylo celkem v pohodě do doby toho defektu, nechápu to proč ten řetez tak blbě spadnul, příště tam hopsat nebudu po tšch kamenech, možná jsem měl až moc přemazáno, ale řetez mi za celý rok co mám to kolo nespadl
- běh bylo zpočátku trápení, pak se to zlepšilo, ale každopádně je to moje nejslabší disciplína a chtělo by to poladit.
- a také bych měl udělat něco s těmi tuhými nohami po kole na začátku běžecké části, to byla fakt krizovka
- také by to chtělo o něco zkrátit ty přestávky v depech, triatlonový úbor by se celkem hodil...

Klady a co se povedlo:
- jednoznačně se ukázalo v plavání že pokud se začne plavat technicky správně tak to jde, hlavně se neohlížet na ostatní a plavat si to svoje
- metoda úplného ponoření, kterou učí v ČR Tomáš Vojtěchovský a s kterou jsem měl obavu na takto krátké trati se ukázala jako vhodná (pokud se člověk naučí plavat naprosto rovně a nebo před sebe občas kouknout), když jsem vylezl z vody, tak jsem nebyl skoro vůbec unavený a na kole to mohl rozjet na plno.
- na kole to je dobré, pomůže si vzít pití sebou, i když je to takhle krátké, hlavně se nenechat vybláznik hned v prvním kole, nejvíc borců jsem předjel až v tom třetím ;-)
- běh bylo trápení, přesto se prokázalo že je lepší se první polovinu držet v pohodovém tempu a předbíhání si kdyžtak nechat až na tu druhou půlku ;-)


Půjdu do toho znovu?
Pokud zdraví dovolí tak jistě že ano ;-) Trochu to bolí ale ten zážitek v cíli, navíc odměněn i celkem slušným místem stojí za to. A Vám všem co jste dočetli až sem to vřele doporučuji také zkusit.

Přírodní koupaliště Vyžlovka