čtvrtek 4. prosince 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 29.10.2014 - Den 26 - Přílet do ČR

Vše se zavazadly se nakonec povedlo, Indům to sice trvá dlouho, ale nakonec se povede - trvalo jim to 4 hodiny. Takže konečně můžeme z tranzitu jít na letiště, pokoukat obchody, dát si něco dobrého v cukrárně a pak se dostat až ke gate. V 4:10 letíme Boeingem 777-200 do Dubaje, let EK-513. Celkem příjemný, 4 hodinový let, hezké letušky. Servis Emirates velmi velmi dobrý, jen Korean Air, si myslím, je ještě o něco lepší.

Do Dubaje příletáme místního času v 6:45, ale s podivem nenajíždíme do tubusu, ale pěkně se projedeme po letišti autobusem. Pak už si jen pár hodin počkáme a opět s Emirates odlétáme do Prahy, let EK-139, kam přílétáme někdy okolo půl jedné odpoledne místního času.

 a jsme doma…

Pár slov závěrem
Tak tento výlet se opravdu hodně povedl, i když některé části byly dosti náročné, a to především 6ti denní trek v Langtangu v Nepálu a pak také výšlap do Everest base camp. Ale opravdu úžasné zážitky – nezapomenutelná oslava mých narozenin v Káthmándú, treky v Nepálu a především v Tibetu v nedotčené krajině, výstup k Mt. Everestu, návštěva klášterů v Tibetu a to především Tsurphu, úžasný průvodce Lobsang a také nepálský průvodce Asal atd. atd.

Prakticky každý den byl nějaký zážitek a i stanování v -15°C Vám přinese něco pozitivního a rád na to vzpomínám, také si začnete více vážit toho, co tu v Čechách máme. Také např. z nakupování a všudy přítomného smlouvání si může člověk vybudovat velkou zábavu.
A nakonec!!! Naleznete nové přátele ! a po měsíci stráveném někdy v hodně drsných podmínkách poznáte jejich opravdovou povahu.


pár suvenýrů…

Fotogalerie

60 NEJ Foto

Mapa



a to je vše, přátelé..

… podporujte Tibet !!!

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 28.10.2014 - Den 25 - Odlet do ČR

Odjíždíme po osmé hodině ráno na letiště. Nám, co jsme do ranních hodin popíjeli, to trvá trochu déle, ale nakonec se povedlo. Cesta na letiště trvá asi hodinu, dříve to bylo mnohem déle, ale Číňani tu provrtali pár hor a tak se cesta stala mnohem kratší, jelikož se žádné hory už neobjíždí. Odbavení v pohodě, jen asi 10x musíte různým lidem ukázat pas. V 11:55 odlétáme směr Káthmándú, let CA-407, Air China, Airbus A-319. Let trvá asi hodinu a čtvrt a ten výhled na pohoří Himaláje je naprosto úchvatný.
let Lhasa – Káthmándú a pohled na pohoří Himaláje

V Káthmándú přeřizujeme čas o dvě a čtvrt hodiny napřed. Jelikož máme dost času, půjdeme ještě do města. Ať tak nebo tak, zavazadla byla odbavená jen do Káthmándú. Za 5 dolarů si vyřizujeme jednodenní transitní vízum. Na letišti jsou na tuto žádost o vízum automaty, kam se dá pouze pas, a pak se na kameru usmějete, vyjede žádost, jdete zaplatit 5 USD a na další přepážce dostanete vízum do pasu. Pak jsme vyzvedli zavazadla a za 1000 rupií najali 2 auta do Káthmándú. V Tamelu jsme za 30 minut okolo půl jedné. Zavazadla jsme si hodili do naší nepálské cestovky a pak jdeme na steak do restaurace Bamboo. Steak za 450 rupií je luxusní.
Pak se jde nakupovat, mé smlouvací schopnosti jsou na vrcholu. V prodejně čajů, kde kupuji čaje a vykuřovací tyčinky mně dokonce prodavač řekl, že mi to tedy za mojí cenu prodá, ale jen z důvodu našeho přátelství, ale ať už po něm nikdy nic nechci. Beru to s rezervou, ale je fakt, že smlouvání může být super zábava, a také byla.
Ve čtyři odpoledne jedeme zpět na letiště, procedura v pohodě. Letíme se Spice Jet, Boeing 737-800 v 18:50 do Dillí, let SG-46. Jsme tu v 20:30 a jdeme na tranzit desk, kde zas na nás čeká procedura se zavazadly, která jsou odbavená jen do Dillí, jelikož Spice Jet to dále odbavit neumí. Přišla paní ze Spice Jetu, opsala si pasy a čísla našich odbavených zavazadel a pak odejde, i s našimi pasy.
Rozloučili jsme se s průvodkyní a pár hodin čekáme, až dostaneme nová čísla našich zavazadel – až je Spice jet najde, přetaguje a předá Emirates, teprve poté dostaneme také nové palubní vstupenky na další cestu a pasy.

Fotogalerie

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 27.10.2014 - Den 24 – Tsurphu

Dneska vyjíždíme asi 70 km od Lhasy do kláštera Tsurphu, budhistického řádu Kadžupa – černé čepice. Původně měl být klášter Ganden, ale u klášteru Tsurphu má být posvátný strom, jehož 13x obejití má mít stejnou duchovní sílu jako obejití hory Kailash. Tak uvidíme.
Klášter byl založen v roce 1159, za kulturní revoluce v roce 1966 byl ale Číňany zničen, poté obnoven v roce 1986 šestnáctým karmapou. Jedeme opět na sever po stejné cestě jako včera, ale asi po 20 km odbočujeme doleva.

Vidíme zemědělce, jak právě sklízejí obilí, posekají ho a svezou na hromadu. Pak ho mlátí, nevím přesně jak, ale právě, sem viděl před hromadou postavený malý kombajn, kterému obilí z hromady házejí do lišty, zajímavé. Dříve jsem zas viděl vrstvu obilí rozloženou na place, a jezdit potom traktor s “diskovým podmítačem”.

Představeným kláštera je 17tý Karmapa, narozen v roce 1985, v roce 2000 utekl přes Himaláje do Indie. Každý Karmapa na svém konci života napíše na papír jméno svého následovníka. Černou čepici nosí pouze Karmapa, aktuálně jsou však vybraní dva, takže dokud se nedomluví, kdo je ten pravý Karmapa, tak bude čepice uložena v indickém klášteře tohoto řádu. Tam také jeden z karmapů, velmi pravděpodobně ten pravý, žije. Ten druhý je v Evropě, kde se na svém titulu snaží vydělat.
Okolo půl jedenácté navštěvujeme kapli na posvátné zahradě, kousek od kláštera. Na zahradě jsme udělali slibovanou koru – 13x obešli jedno místo na zahradě, i když do teďka nevím jestli a který z těch stromů byl ten posvátný. Spíše to byly takové stromečky.

 posvátná zahrada u kláštera Tsurphu

V kapli byl mnich, předříkával mantry a bubnoval na buben. Řád Kadžupa je znám svou meditační schopností. Nevím proč, ale silněji jsem to nikde v Tibetu necítil, stál jsem tak jak přibitej, prsty na rukou mi vibrovaly a užíval jsem si krásný pocit. Vůbec se mi odsud nechtělo a stále mě to tam táhlo, i nyní když si na to vzpomenu, tak bych se tam nejraději chtěl zase podívat. A pocit, že se z kaple nechtělo odejít, jsem neměl jen já.
Poté jsme dojeli do kláštera Tsurphu, je to hlavní klášter řádu Kadžupa, takže jejich představený - sedmnáctý Karmapa, zde bydlel předtím než utekl v roce 2000 do Indie. Klášter byl ten nejkrásnější, jaký jsme tu viděli. Málo lidí, vstupné 40 juanů, bydlí tu přes 300 mnichů. Viděli jsme je i při polední modlitbě v Assembly hall (shromažďovací hala). Předříkávají mantry, do toho buší do velkých bubnů a někteří občas troubí do takových dlouhých trubek.


modlitba v Tsurphu v Assembly hall

Fakt magický a nádherný zážitek. Opravdu nádhera, dokonce jsme je mohli fotit i natáčet. Klášter je mezi horami, takže nádhera se vším všudy.


jeden z chrámů v klášteře Tsurphu

Oběd v místní restauraci, vaří jen vegetariánská jídla, a po druhé odpolední odjíždíme do Lhasy, kam jsme dojeli po dvou hodinách.


sklizeň obilí po tibetsku

Zašli jsme opět na Barkhor market, kde se projevily naše smlouvací zkušenosti – např. vykuřovací skříňka z 80 na 30 juanů, dřevěný náramek z 80 na 20 juanů, byl jsem na sebe pyšný J Poté jsme zašli do Tibetan steak house kousek od Barkhor náměstí na steak z houbami, mohu vřele doporučit, i když samozřejmě ceny poněkud vyšší. Pak už jen návrat do hotelu, kde jsme pořádně zapili konec zájezdu, a okolo třetí ráno šli spát.


Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel


Fotogalerie