čtvrtek 12. ledna 2017

Deník - Vietnam 2016 - 9.1.2017 – 12.1.2017 - Saigon a odlet do ČR

09.01.2017 - Den 19 - Saigon

Dneska bohužel před polednem opouštíme Hoi An resort a letíme do Saigonu. Na letiště to je okolo 8km a stojí to okolo 100 000 VND. 

Letíme s Vietnam Airlines let VN1814 pravidelný odlet 13:40. 

Trochu se nám to zpozdilo, ale let je pouze 30minut. Ve tři jsme v Saigonu, který nás přivítal 36stupni, v Čechách je okolo minus dvou stupňů, ještě před pár dny bylo mínus deset, to bude hezký teplotní šok.

Bereme taxíka hned na příletové hale, jednotná cena 200 000 dongů do centra Saigonu, taxik nás doveze až kousek před hotel. Sunny guest house už známe, přesto tu malinkou uličku nechytíme na poprvé.

Saigonská doprava

V hotelu si nakonec objednáme půldenní výlet na zítra do Cu Chi tunelů. Doprava a průvodce za 250 000 dongů u Kim Travel. Vstupenka do tunelů pak dalších 110 000 dongů.
Je tu zase k večeru krásný provoz, k nehnutí. Chodci tu jsou jak obtížný hmyz, přednost tu má jedině vetší a silnější auto. Armádní muzeum nestiháme, mají jen do 17:00. Kousek opodál ale stojí hezká pagoda - Vinh Nghiem pagoda, první opravdová a starobylá pagoda, kterou ve Vietnamu vidíme. 

Ostatní pagody a rádoby náboženské stavby jsou nové a maximálně kýčovité. 
Hned vedle je tibetský chrám, kde to vypadá, že za chvíli začne modlitba. Taková oáza klidu v tomto šíleném osmimiliónovém městě.

Pak jdeme navštívit zdejší nejznámější tržnici Ben Thanh market, která je i ve znaku města. Zde si dáváme celkem dobrou večeři, i když to jídlo na první pohled nevypadá valně. Ale to, že mi naúčtují 5000 dongů za použití ubrousku, tak tím u mě skončili.

Marně tu zkoušíme najít a koupit nějaké rozumné dárky. No představte si vietnamskou tržnici v Čechách, akorát roztaženou po celém městě. Takže zatím to vypadá pouze na čaje, kafe a možná nějaké sušenky.

Ubytování: Sunny Guesthouse, Saigon.  Cena 700 000 dongů za dvoulůžkový pokoj na noc. Doporučuji.

10.01.2017 - Den 20 - Cu Chi Tunely

Začínáme obvyklou saigonskou snídaní v pekárně ABC bakery & cafe kousíček od hotelu na ulici Pham Ngu Lao. Mezitím kupuji sluneční brýle Rayban za 150000 dongů a druhé za 100000 dongů. Jsem zvědav, jestli je dovezu alespoň do Čech celé.

V osm nás vyzvedává v hotelu pracovník Kim Travel a jdeme s ním na roh ulic de Tham a Bui Vien, kde mají cestovku. Původně jsem chtěl přes jinou cestovku, ale recepční nám doporučila tuto. Je to za stejnou cenu, tak proč si nenechat poradit.

V půl deváté se vyráží, je to 60 km a bude to tak na minimálně dvě hodiny. Jako na každém organizovaném zájezdu se musí vyplnit docházka;-).

Než však dorazíme do cíle, musí být povinná přestávka neboli jakoby WC ale u baráku s turistickými blbostmi za přemrštěné ceny, stejně jako při cestě do Halong Bay.

Po třech hodinách jsme konečně dorazili do Cu Chi. Je to samozřejmě dosti turistické. Následuje přednáška našeho průvodce. Moc jsem toho nepochopil, za zmínku stojí, že těch tunelů udělali vietnamci 250 km za těch 20let války, kdy se řezali severní Vietnamci podporovaní sovětským svazem a jižní vietnamci podporovaní hlavně USA. Hodně tech tunelů vedlo až k řekám, kterými sem dopravovali zásoby a zbraně. Další cesty vedli po moři a taky přes Cambodžu.

na výcviku u Vietkongu

Pak následuje procházka džunglí a nakonec dvakrát prolézáme samotnými tunely. Některé jsou vysoké 1,4m a jiné jen 1m. No celkem hezký zážitek. Následuje zastávka u střelnice, kde si člověk může vystřelit např. Z AK-40, M 16 apod. ale musíte si koupit minimálně 10 nábojů za cenu 500 000 VND. 

Cu chi tunnels, moc místa tu fakt není

Následuje ochutnávka vietkong jídla, asi to byly sladké brambory, celkem dobré. No a tím to po dvou hodinách končí. Další dvě hodiny se kodrcáme do Saigonu. Průvodce vybíral 110 000 dongů za vstupné a dalších 250 000 dongů budeme platit na hotelu, kde jsme si to objednali. Odjezd po 8:30, příjezd v 15:30. Myslím, že to za to stojí, navíc když v okolí Saigonu, ani ve městě samotném, toho moc k vidění není.

Večer jsme objevili super restauraci hned o ulici vedle na Duong Bui Vien, jmenuje se Phuong cafe.
Pak se jdou nakupovat dárky. To myslím ma smysl pouze na ulicích Bui Vien, Pham Ngu Lao a hlavně Duong Le Loi. Nakonec těch věcí mam celkem dost. Hlavně kafe a čaj, jinak to jsou blbosti.

Ubytování: Sunny Guesthouse, Saigon.  Cena 700 000 dongů za dvoulůžkový pokoj na noc. Doporučuji.

11.01.2017 - Den 21 - Saigon

Začínáme obvyklou saigonskou snídaní v pekárně ABC bakery & cafe.
Pak se jde do War Remnants muzea, muzeum vietnamské války. Pár tanků a vrtulníků především americké armády. Vevnitř v budově spousty fotografií s popisem. Dosti poučné co tady Američani napáchali za hrůzy svým napalmem a chemickými zbraněmi. Vstupné 15000 dongů a pozor, v poledne mají pauzu a všechny turisty vyženou.

Pak jdeme hezkou dálku do historického muzea, vstup 15000 dongů. Bylo to spíše na zabití času, moc jsme od toho nečekali a to se také potvrdilo. Je to taková směsice historických oděvů, zbraní, vykopávek apod. Muzeum je v hezké historické budově. Vedle muzea je pak jeden temple, který tu nechali postavit francouzi.

Saigon

Vedle je ještě botanická zahrada, ale nevím jaké kvality, vedle botanické zahrady pak najdete tu zoologickou. Ale nebyli jsme tam, jelikož na první pohled to nevypadalo lákavě a už se nám nikam nechtělo. Zbytek dne pak probrouzdáme po saigonských ulicích. V tržnici kupuju za 30 000 dongů jediný suvenýr a to vietnamský klobouk. Jídla s citronovou trávou nám tak chutnala, ze si necháváme odvážit 300 gramů za 90000 dongů. Jsme tu zas z toho horka propocený a ulepený, a to nás ještě čeká celá cesta do Čech.

skůtr všude kam se podíváš

Z hotelu si bereme taxi na letiště za 207 000 dongů.
Letíme ze Saigonu do Istanbulu letem TK0166 pravidelný odlet 21:10. Odlet se zpozdil asi o půl hodiny, spíše ale budeme napjatý v Istanbulu, jelikož hodně letů se tam dnes rušilo. A další šok nás bude čekat teplotní. V Saigonu přes 30 stupňů celsia, v Čechách je až mínus dvacet.

12.01.2017 - Den 22 - Přílet do ČR

Tak letělo se hezky, i když zpáteční cesta je proti větru, takže se letí místo osmi hodin jedenáct. Měli bychom pokračovat letem TK1767 do Prahy, plánovaný odlet 8:25 tak uvidíme.
No a zde bych shrnul, jak se mi ve vietnamu líbilo.

O Vietnamu
No co bych k tomu řekl. Mám takové rozpolcené zážitky. Šokoval mě ten šílený provoz ve dne v noci, především v Hanoji a Saigonu. Kdyby tu místo těch miliónů skútrů jezdili auta, tak už by se tu vůbec nehli. V Saigonu navíc strašné vedro. Dá se také říci, že téměř všude je tu bordel, ono třeba najít v některých městech odpadkový koš je skoro zázrak. 

Hanoj se mi docela líbila, Halong Bay na severu je taky krásná, pokud ale budete mít štěstí na slunečné počasí. Saigon se mi moc nelíbil, je to ještě větší město než Hanoj a ty zácpy stojí za to. Ve městech toho k vidění moc není, v těch menších na deltě mekongu kromě pár pagod prakticky nic. Tam nezbývá než si půjčit loďku a jet se projet po mekongu. Ale čekejte hodně špinavou řeku a spousty odpadků, které do ní vietnamci hodí. To jim ale nebrání v tom si v té vodě prát prádlo a dokonce si čistit zuby. Hodně Vietnamců bydlí na březích mekongu a nebo přímo na Mekongu.
Velký dojem na mě udělal Tra Su forest u Chau Doc, to je opravdu překrásné místo, jen škoda, že ty projížďky loďkou jsou tak krátké. A ostrov Phu Quoc? Představoval jsem si ho jako malý klidný ostrůvek, ale to rozhodně není. Resort jsme měli až za hlavní silnicí takže cestou na pláž jsme ji vždy přecházeli, provoz jak blázen všude bordel, nedodělané chodníky atd., na to kolik se tu platí za pobyt, by se vietnamci měli polepšit. Samotný resort byl však super.

Ale jinak toho tu moc vietnamci nemají. Možná to všechno komunisti zrušili, nebo je to proto, že 80 procent Vietnamců je bez vyznání, takže starých náboženských staveb tu moc nenajdete.
Jezdit tu všude na vlastní pěst se určitě dá, stojí to ale čas zjistit si, kdy to člověku jede do dalšího města a přizpůsobit si podle toho program. Města jsou navíc dost roztažená a autobusové nádraží bývá kilometry daleko od centra a pořád tu berete taxi, což ale není zas tak drahé - okolo 13000 VND za kilometr plus okolo 8000VND nástupní sazba. Prostě dopravou tu ztratíte spoustu času. 

O Vietnamcích
No nemají to tu lehké. Je tu všude dost chudoba, takže člověk se pak diví kolik chtějí cestovky za nějaké výlety a platit se to člověku rozhodně nechce.  Vydělávají okolo 2 000 000 VND měsíčně, v přepočtu na naše okolo 2000 CZK. Když se budete stravovat jako vietnamci, dáte za jedno jídlo okolo 50000 VND někde možná méně. 

Když jsem viděl ty kutlochy, ve kterých bydlí vietnamci v Saigonu přímo v centru města, v postranních uličkách z hlavních ulic, bylo mi jich líto. Navíc ten všudypřítomný šílený provoz, smog a horko. Hygienu moc neřeší. Maso se tu prodává na ulici, samozřejmě hezky vystavené na sluníčku, chlazení se tu moc neřeší.

Vietnamci jsou ale docela v pohodě, přišlo mi, že v Hanoji jsou trochu usměvavější, ale jsou většinou dobráci. Třeba na Phu Quocu se nám hrozně omlouvali a třikrát vysvětlovali, proč jsme platili poplatek za jednu noc za druhý pokoj, jelikož kluci rezervaci zrušili včas, ale oni tu informaci z bookingu nedostávají. Peníze nam vrátili. Všude v hotelech nás oslovovali sire, to jsem se vždycky smál.




a to je vše, přátelé..

neděle 8. ledna 2017

Deník - Vietnam 2016 - 4.1.2017 - 8.1.2017 - Ostrov Phu Quoc

Tak jo, na recepci v Ha Tien nám ráno zařídili lístky na loď, 230 000 dongů na osobu. Jsou přímo na jméno a číslo pasu, je tam také číslo sedadla, kde člověk bude sedět. V sedm bereme taxíka, jelikož nalodění je od 7:30. Vypadá to, že bude celkem plno. V 8:00 se vyplouvá a v 9:30 jsme na Phu Quocu. Tady nás odchytne nějaký naháněč a nabízí odvoz do města za 50 000 na osobu. Jelikož z hotelu mi psali na můj dotaz s dopravou, že taxi bude za 15 USD, tak to bereme. Je to sem 10km, takže v deset jsme na místě. V recepci platíme pouze něco přes 5 700 000 dongů za náš pokoj a já se tím s dongama dostavám na mizinu.
Hoi An Phu Quoc resort, naše útočiště na ostrově Phu Quoc

A co říci o Phu Quocu? No je to ostrov, větší než jsme si mysleli a je tu více lidí a větší doprava, nežli jsme předpokládali. A to hlavně vietnamci, je jich tu celkem dost…. A je to také dost nedostavěné a nedodělané. Tu končí chodník v jámě, jinde zas v hromadě stavební suť. Někde okolo silnice šílenej bordel, jinde se zase něco staví.

moře na Phu Quocu

Ale ten náš hotel, to je oáza klidu, to je prostě paráda. 400m od pláže se dá taky přežít a máme tu krásnej bazén. Moře je klidné a voda teplá. Takže jediný, co mi chybí, jsou ty sluneční brýle, který mi dneska praskly a i když jsem vážil asi 2,5 km procházku do města, tak jsem žádné nesehnal. A pak možná mi chybí nějaká normální restaurace, ale to snad něco rozumného objevíme.
Co Vám budu povídat. Pět dní krásného lenošení proložené nějakým tím plaváním apod.

Ubytování: Hoi An Phu Quoc resort, apartmán 5 nocí pro dva za 250 USD. Krásné bydlení u bazénu ale asi 400 m od pláže. Nejlepší bufetová snídaně, jakou jsem kdy kde zažil. Rozhodně doporučuji, pokud by se někdo ptal na resort samotný. Ale ostrov Phu Quoc mě moc neuchvátil.



úterý 3. ledna 2017

Deník - Vietnam 2016 - 3.1.2017 - Ha Tien

03.01.2017 - Den 13 - Ha Tien

Tak dnes se vyráží do Ha Tien. Při příjezdu do Chau Dpc jsme si na nádraží zjistili, že to jede pouze v pět, sedm a devět ráno. Dali jsme si snídani a už přijíždí taxik, my si ale žádný ještě neobjednali. No nakonec se ještě ptá a říkáme, že ho bereme. Ale než jsme dosnídali tak byl fuč, asi dostal někde lepší ryto. Jdeme na křižovatku, ale taxíků moc nejezdí. Tak jdeme na náměstí a ptám se a oni že 100 000 dongů. Mezitím nas samozřejmě, a to už při snídani na ulici před hotelem oslovují řidiči motorek a po cestě na náměstí to samé a ukazují, že s velkým batohem nemají problém. Nakonec se vracíme do hotelu, ať nám paní zavolá taxik. Cena 30 000 dongů a jsme tam asi za deset minut, nádraží je 3km od centra. Jdeme koupit lístek do nádražní budovy, ale pani nas posilá k jednomu minibusu, kde platíme 60 000 dongů. V devět vyrážíme. Je tu asi včetně nás devět lidí a hromada krabic. Každý bus tu má ještě dveřníka, jelikož se po cestě sbírají další lidi a jemu se to platí.

Doprava je tu fakt šílená. Pořád se troubí a všiml jsem si, že oni se dívají jen dopředu, hlavně na motorkách. Když se někdo zařazuje z vedlejší uličky na hlavní, tak to vlastně neřeší, prostě tam vjede a ty co jedou po hlavní, se s tím nějak popasujou. Když se někdo předjíždí tak se troubí, když se někdo blbě motá, tak se na něj troubí. Jednoduše se tu troubí skoro pořád.

rýžová políčka

Tak jsme po třech doskákali těch 125 km z Chau Doc do Ha Tien. Na autobusáku to s náma zkouší za 150 000 dongů do města. Jen se jim vysmějeme a s nějakým dalším párem jdeme před autobusák a chytáme taxi, cena 35000 dongů k našemu hotelu, který je hned za mostem.

Po ubytování si říkáme, že se koukneme k té jejich hoře asi 6 km za městem. Chytáme dvě mototaxi a jedeme na Thach Dong Mountain. Je to skála, ve který je nějaká pagoda, ale je to celé divné a ještě se tam platí 5000 dongů vstupné. Asi jsme tam něco netrefili nebo je to zavřené, jelikož to, co je na internetu, jsme fakt neviděli.

Pak se ptám ať nas kluci vezmou k nějaké nejlepší pagodě co tu maj, tak nás odvezou k Tam Bao pagoda. Jako tam je to docela hezké, ale moc mnichů tam nehledejte. Tam se s nimi rozloučíme a dáváme každému po nějakém smlouvání 40 000 dongů, myslím, že jsou hodně spokojeni. 
Pak jdeme do Lo Gach pagoda. Opravdu nádherná, bydlí tam i mniši, ale je to celé nové a ještě se to dostavuje, takže atmosféru to moc zatím nemá.

Hned vedle je pak Mac family temple, ale to ani snad nestojí za řeč. Další zastávka je Phu Dung pagoda, tak ta ještě kromě vstupní brány nestojí. Ale na mapě, kterou jsem si koupil na recepci, už ji mají.

Ha Tien je z těch měst, co jsme projeli, rozhodně nejhezčí. Není tu tak šílená doprava a domy hlavně u nábřeží jsou celkem hezké. Jsou tu i celkem čisté ulice. Smrdí to jen na tržnici asi od ryb, hlavně tu máme kousek od hotelu.

K večeru pak bereme mototaxi a jedeme na protější břeh do budhistického kláštera Ngoc Tien. Je z Ha Tienu dobře vidět, položený v hoře a celý žlutý. Měli by mít otevřeno do šesti, tak jsme tam vlezli a v klidu pozorovali Ha Tien a krajinu. Je půl šesté a někdo nám v klidu naznačuje, že bychom měli jít. Pokud to dobře chytáme, tak mají od pěti do šesti bohoslužbu. Tohle byl ale jediný starší klášter, jinak všechny co jsme navštívili, byly prakticky nové. Ono 80 procent Vietnamců jsou bez vyznání, po osmi procentech mají budhisté a katolíci.

Večer hledáme něco k snědku. Tam, co jsme byli na obědě, tam už fakt nechceme. Nakonec nacházíme Oasis bar u pobřežní promenády, četl jsem o něm na netu. A neudělali jsme špatně, má ho nějaký angličan nebo Američan a tak se tam mluví jen anglicky a jsou tam dost turisti. Něco malého k snědku tam dělá, tak si dávám k večeři omeletu s houbami a pak čtyři smoothie ;-)

Na hotelu se pak nabídli, že nám rezervují lístky na speed boat na Phu Quoc. Jezdí jen v 8:00 a 14:00, tak uvidíme ráno, jestli se jim to povedlo.

Ubytování: Ha Tien Happy hotel, cena 350 000 za noc a pokoj pro dva. Velmi doporučuji, nový, čistý, na recepci mluví anglicky a hned v centru.


pondělí 2. ledna 2017

Deník - Vietnam 2016 - 29.12.2016 - 2.1.2017 – Delta Mekongu

29.12.2016 - Den 08 - My Tho

Tak jo. Ráno sbalit, snídaně a už chytáme taxíka na autobusové nádraží Ben Xe Mien Tay neboli west region bus station. Odtud jezdí autobusy do regionů delty Mekongu.
Bohužel bus v osm jsme těsně nestihli, i když pani co nám prodávala lístky, že jako to stíháme. 

Posadili nas na nádraží a před devátou nas dovedli k našemu autobusu. Vypadá to, že se ale čeká, až bude bus plný. Což ale kousek po deváté stejně je a tak můžeme vyjet. V autobusu je kromě řidiče ještě jeden chlápek, označme jeho funkci jako otvírač dveří. 

Do My Tho to máme nějakých 50 km a máme tam být za hodinu a půl, tak sem na to zvědavý. Nakonec jsme to jeli přes dvě hodiny. 

Autobusák je asi 2 km od centra. Bereme taxíka do hotelu - našli jsme na bookingu The World hotel. A neudělali jsme špatně, krásný nový hotel, fakt čistý za 350 000 dongů dvoulůžkový pokoj.

Dole na recepci nás odchytává Vietnamec a nabízí různé výlety, má dokonce sešit, kde už dvakrát češi napsali hodnocení. Tak prý ve dvě ve městě před jednou kavárnou, je naproti přístavu.

Bereme taxíka a jedeme se podívat do místního chrámu - Vinh Trang temple. Celkem hezký ale trochu kýčovitý a směsice všech možných náboženství.

Vinh Trang temple

Pak už bereme taxíka ke kavárně a po cestě už nás odchytává vietnamec. Pak nás bere do přístavu a klube se z toho, že tu má takovou malou cestovku. Platíme domluvených 250 000 dongů za 5hodin výlet lodí po mekongu. Jinak pan se jmenuje Nguyen Thanh, nguyenthanhmekongtour@gmail.com. 

Ujímá se nás jeho pracovník, který nás bude provázet. Bere nás na takovou vetší bárku a už si to jedeme po Mekongu. Fakt velká a fakt špinavá řeka. Navštěvujeme ostrov, tam nám nejdříve cpou výrobky z včelího medu, ty banány s medem si ale vzít musíme, jelikož jsou fakt dobré, pak přestupujeme na malou loďku a kousek popojíždíme na místo, kde zas dělají bonbony z kokosu. Taky docela dobré. Pak nastupujeme zpátky na naši bárku a přejíždíme až na druhý břeh, kde se díváme, jak tu pod domy, které jsou přímo na Mekongu, chovají ryby v takových sítích. Je jich tu fakt tisíce. 

Jedeme opět na druhý břeh, odhadem má ta řeka šířku kilometr nebo dva. Proplouváme tu takovým ramenem, příjemná projížďka. Sledujeme západ slunce nad mekongem, no západ, je trochu zataženo. 

Pak se stavujeme na jiném ostrově - coconut island na jídlo. Chovají tu i krokodýli a kromě nich vám udělají k jídlu pštrosí vejce, kapra, hada, kraba a spoustu dalších potvor.

Mekong v My Tho

Pak už hezky potmě a bez světla na lodi projíždíme mekongem. A výlet končí. Vřele doporučuji.
Večer jsme si tu do místňácké restaurace zašli na jídlo. Nevím proč, ale lidi tu na nás koukají jako na zjevení a v restauraci se na nás hodně smějí. Přitom je to město s 300 000 lidmi, kde by na turisty měli být zvyklý. Ale možná ne v těchto končinách. A lidi na motorkách na nás volají Hello. Dítě za námi běží a vola hello hello, a doopravdy o nic nežebrá. Fakt jsme tu úkazem…

Ubytování: The World hotel, My Tho. Vřele doporučuji, cena 350 000 dongů je perfektní, hotel nový a čistý.

30.12.2016 - Den 09 - Can Tho

Jelikož jsme včera od toho chlápka s cestovkou nebrali nabídku na odvoz do Can Tho autem za 1 500 000 dongů, vstáváme po čtvrté ráno, v půl páté sedáme do objednaných taxíků a jedeme na autobusové nádraží. Do Can Tho jede z My Tho pouze jeden spoj denně a to právě v pět ráno. Lístek stojí 55000 dongů a v buse platíme ještě řidiči 20 000 dongů za zavazadla. Cesta celkem uteče a v půl osmé jsme v Can Tho na nádraží Bén xe kchách Can Tho 91B, odkud to také potom jezdí do Chau Doc, což je dobré si hned zjistit.

Bereme taxíka a jedeme do hotelu se jménem Hotel 17. Není tak hezký jako hotel v My Tho, ale za stejnou cenu 350 000 dongů na noc za pokoj je to super cena, protože jsme úplně v centru. Když to porovnám s hotelen na Halongu, kde jsme za noc platili za pokoj okolo 65 USD, tak je to fakt někde jinde. Samozřejmě úroveň hotelu je také někde jinde, ale peníze nám po týdnu ve Vietnami dosti docházejí. Je nutné počítat, že tu kolem a kolem utratíte okolo 1000 - 1500 Kč denně, pokud ale budete brát levnější hotely. Ale my tu hodně prožereme;-).

Po návštěvě kavárny a konzumaci capuccina a dortu navštěvujeme doporučenou Hop Pho, vajíčka jsou mňam a takové těstové kuličky plněné krevetami a bylinkami ještě lepší. Doporučuji. 

Zdar a sílu soudruzi

Chceme jet zítra ráno na plovoucí trhy. Na recepci nám to nabízí za 16 USD na osobu, 6 hodin výlet včetně obědu. Jdeme se projít k opravdu hezké promenádě okolo řeky ulicí Hai Ba Trung a paní nám to tu nabízí za 700 000 dongů, bude to asi bez jídla. Tak to bereme, ale musíme tu být u přístavu v této ulici v pět ráno. Trhy údajně žijí hlavně poránu.

Aby toho lenošení nebylo málo, navštěvujeme ještě L'Escale restauraci, kde se dá vylézt až do čtvrtého patra a tam je krásný výhled na jedno z ramen mekongu, které ústí do přístavu.

V podobném stylu pokračuje celý den, jelikož v tomto městě kromě plovoucích trhů a dost vyumělkovaných chrámů není asi prakticky nic zajímavého. Takže tu obcházíme a pojídáme a popíjíme všechno možné.

Ubytování: Hotel 17, Chau Van Liem, Can Tho. 350 000 dongů na noc. Dobrá cena, pokoj čistý a hned v centru, koupelna trochu slabší ale čistá, doporučuji.

31.12.2016 - Den 10 - Can Tho

Tak abychom se nepřespali, vstáváme před půl pátou a jdeme do přístavu. Pravděpodobně bratr te včerejší naháněčky nás bere na takovou malou bárku a už si to plujeme městem po Mekongu. Asi po půl hodině jsme na prvním plovoucím trhu. Jsou tu prostě takové vetší loďky a každá většinou prodává pouze jeden typ ovoce či zeleniny. Na kůle, který trčí nahoru, mají přivázáno, co nabízejí. Je ještě tma a nic moc se tu neděje. Kroužíme tu půl hodiny s dalšími turistickými loděmi, ale žeby tu někdo něco kupoval, tak to vidíme asi 2x. Jedeme dál asi hodinu a tam je druhý plovoucí trh, takové menší loďky, ale zas jich je tu poskromnu, tak 20. Zde už moc turistů není, občas tu někdo něco koupí, ale žádné velké věci. Ale zde to vypadá tak autenticky a romanticky.

Plovoucí trh v Can Tho na Mekongu

Pak nás vietnamec, který neumí slovo anglicky, bere na farmu, kde chovají krajty, ale moc hezký to tu není. Poslední zastávka je v továrně na rýžové nudle. Rýží nějak vyvaří, až z toho mají tekutou hmotu. Tu pak nalejí do takové formy nad kotlíkem a vznikne z toho velká palačinka, nad kterou se topí, až z toho vznikne placka. Tu pak suší venku a následně z toho na stroji udělají nudle. Vracíme se zpět do Can Tho takovými maličkými rameny Mekongu. Vidíme tu tu šílenou bídu, jak tu žijí okolo Mekongu v chatrčích z vlnitého plechu. Mekong je opravdu špinavá řeka a oni v tom perou prádlo, čistí si zuby atd. V jedenáct dorážíme do města, hezká tříhodinová plavba.

Následuje opět snídaně v Hop Pho coffee. Dělají tu vajíčka a také Dimsumy - těstové kuličky plněné dobrotami, napr. masem, bylinkami, krevetami, krabi apod.

Plovoucí trh na Mekongu

Poté opět káva, doporučuji Amavo café, fakt moc dobré.

Jelikož tu ve městě toho moc není, tak si jdeme dat šlofíka. Odpoledne pak degustujeme na místním trhu různé pochutiny - krabi a kuřecí na špejli, palačinky, placku s neidentifikovanými věcmi. Uvidíme, co na to řekne žaludek, každopádně bylo to moc dobré. Jeden kousek pochutiny tu stojí okolo 10 000 - 15 000 dongů.

Zajímavý podnik je Cafe english, kde večer jede karaoke, které vietnamci milují.
Další podnik, který navštěvujeme, je Nambo restaurant (v přízemí budovy, kde nahoře na terase je L'Escale restaurant s krásným výhledem), kde si Martin dává snake menu. Je mi z toho zle, jen když si vzpomenu na to hadí farmu, co jsme dneska navštívili.

Máme skoro devět večer a vypadá to, že vietnamci ten silvestr moc neprožívají. Jdeme na drink na terasu nahoru do L'Escale. Moc jich tu nemaj a na některé nemají suroviny. Nakonec jeden teda dáme, ale restaurace asi zavírá v jedenáct. Všude okolo to začíná vypadat polomrtvě, tady silvestra určitě neslaví, budou ho mít nějak posunutý. Půlnoční přípitek tak řešíme na pokoji lahvičkou vodky, kterou jsem kupoval v Istanbulu.

Can Tho bych shrnul tak, že tu toho moc k vidění není, i ty plovoucí trhu jsou s otazníkem, jestli kvůli nim sem jet. Pokud ale někdo opravdu chce, doporučuji přijet jeden den, prohlídnout si město a domluvit si na druhý den ráno projížďku na plovoucí trhy, a odpoledne pokračovat dál. Napr. Do Chav Doc kam zítra jedeme, by měli jezdit autobusy každou hodinu.

Ubytování: Hotel 17, Chau Van Liem, Can Tho. 350 000 dongů na noc. Dobrá cena, pokoj čistý a hned v centru, koupelna trochu slabší ale čistá, doporučuji

01.01.2017 - Den 11 - Chau Doc

Dnes bychom se měli přesunout do Chau Doc, městečka na hranicích s Kambodžou. Nastává ale problém, jelikož Jakub má zánět v oku. Ráno teda objíždějí nemocnice a následně dostává antibiotika a kapky do očí. My opět absolvujeme ověřený rituál a to snídani v Hop Pho a pak káva a dort v Amavo café. Jelikož jsme se tam poprvé dostali hned ráno, obě dvě místa jsou celkem plná lidí.
Následuje válečná porada a je rozhodnuto. Jakub tu s Milanem zůstává a uvidí se co dál, buď se potkáme za tři dny v Ha Tien a nebo letí domů. Já s Martinem pokračujeme dále. 

Bereme taxi na autobusové nádraží, odkud jsme sem přijeli. Máme štěstí, odjíždí to každou hodinu, což jsme věděli, přijeli jsme těsně před dvanáctou, kupujeme lístky - dnes je prvního ledna a zdražili z 65 000 na 70 000 dongů. Ale jede se takovou dodávkou, kde je i klimatizace a tak je to celkem ok. 
Cestou nastupují další a další lidi až je tu celkem narváno. Máme to do Chau Doc 120 km, když zbývá asi 50 km, je tu v minibusu pro 14 pasažérů 23 lidí.

Do Chau Doc jsme přijeli za dvě a půl hodiny v půl třetí. Na nádraží nás hned chytil vietnamec a začal nabízet výlety a taky cestu na Phu Qoc za jeden den, cena 20 USD. Pak nám nabídl také hotel své sestry a to jsme teda vzali. Tak po třetí hodině jsme na hotelu, sice je to jiná cena než nám nabízel na nádraží, ale bereme to. Náš vyhlídnutý hotel v centru se super hodnocením a za luxusní cenu - Dong Bao hotel za asi 700 000 dongů za dvě noci je vyrezervovaný během naší cesty na Chau Doc.

V Chaudocu ve městě toho moc k vidění asi nebude. Mají tu něco jakoby pagodu ale pak dorazíme k Chau Doc market. Ten je teda fakt velký a celkem zajímavý. Až na to, že většinu ovoce vůbec netuším co to je. Prozkoumáme později, hlad je v pět odpoledne už velký.

Skůtr, tam se vejde celá rodina…

Na doporučení jdeme do Bay Bong restaurant, uvidíme. A uviděli jsme, že lonely planet zklamal, nebo se zhoršili. Za ty prachy jako nic moc. Ja měl rybu se zeleninou za 100 000 dongů a moc mi to teda nechutnalo. Martin měl nějaký hovězí a taky si moc nešmakoval.

Další dva spolucestující se rozhodli, že jedou domů, taxík z Can Tho do Saigonu za předem domluvenou cenu 1 500 000 dongů, je to okolo 150 km. Večerní letadlo ale nestihli a poletí nočním. Tak jsme tu CV zvostali sami.

Market je teda fakt velký, ale ceny nic moc teda. 2,5 kg ovoce za 55000 dongů. Zajímavý je že se nerozlišuje, jestli jsou mandarinky nebo jablka, hodí to vsechno na váhu a řekne cenu.
V Chau Docu toho opravdu moc není. Jdeme po hezké promenádě okolo řeky až k hotelu Viktoria a pak dále za nej. Tam je místní přívoz na druhý břeh řeky. Cena pro chodce 1000 dongů. Tak teda jedeme na druhý břeh, ale nic moc tam není. Jedna mešita a tam se modlil jeden muslim. Ale ten mumraj okolo přívozu to je masakr. Jezději tu tři přívozy na jedné trase, která má přes řeku šířku asi 50 metrů a nestíhají, fronta motorek na březích jak blázen. A my jsme tu prakticky jediní chodci.

Navštěvujeme také zdejší kostel. Právě tam mají bohoslužbu a celkem velký kostel je úplně plný. No a to je asi tak pomalu všechno, co se tu dá vidět ve městě. 

Zítra bychom měli jít ale kousek dál k hoře Sam a hlavně do ptačí rezervace Tra Su - o té průvodce Lonely Planet nic neříkal, ale na tripadvisoru ji dávají opravdu skvělé hodnocení, tak uvidíme.
Již cestou do Chau Doc píšu jedné doporučované průvodkyni na trip advisoru, která zde dělá výlety. Má ale několikadenní výlet s jinou skupinou, tak si jen dopisujeme a nakonec se ani nepotkáme. 

Každopádně nám doporučila ať si na výlet k Tra Su a na horu Sam půjčíme motorky (to stojí třeba tady na hotelu 200 000 dongů) nebo ještě lépe, odchytit si na ulici motorku s řidičem a nabídnout mu 200 000 dongů za dopravu na asi čtyři hodiny. Tímto pani děkuji a přidávám odkaz na pani San - Huynh Phi San, www.mekongchaudoctravel.com. Dala nám rady a ani za to nic nechtěla:-) Pokud by měla čas, jeli bychom určitě s ní, jelikož vás vezme ještě na rýžová políčka atd.

Ubytování: Thanh Mai hotel, 2 noci pro dvě osoby za 35 USD. Jedině ta wifi tu jede tak nějak divně, ale většinou jede. Takže mohu doporučit, navíc tu umí anglicky.

02.01.2017 - Den 12 - Chau Doc

Tak jo. Posnídali jsme na hotelu, no oni nam teda stolečky dali přímo na ulici. Měli jsme vajíčka a banán, prostě skromná snídaně.

Tak jsme to vyrazili zkusit s těmi motorkami, u prvních jsme neuspěli, ale jen co jsme od nich odešli tak už u nás byli znova a nakonec nás odtahli do nějaké cestovky. Tam nám to paní nabízela za 18 USD na osobu. Tak sem se otočil a šel dál. Nakonec na náměstíčku před pagodou jsme se s dvěma domluvili a tak jsme někdy okolo osmé vyrazili směr let Tra Su, cesta vede přímo pod horou Sam, kde se zastavíme cestou zpět. Je to asi 25 km a jeli jsme to asi 35 minut, asi bychom tam těžko trefili sami. Tam jsme koupili lístek - loď pro dvě osoby za 150 000 dongů. Naložili nas na loď s motorovým pohonem pro asi deset lidí a pěkně ve dvou tu jedeme neskutečně krásným místem, prostě vodním lesem. Těch ptáků tu teda moc není, ale stejně je to tu přenádherné. Po deseti minutách přesedáme na menší loďku, kde už jen pádluje a proplouváme ještě hezčími místy. Ptáci pořád nikde, ono už je devět hodin a nejlepší čas je prý okolo sedmé, kdy park otvírá. Každopádně moc turistů tu není, ale je vidět, že vietnamci to tu připravují na vetší davy turistů a nebude to asi už moc dlouho trvat. Po 15ti minutách vylézame z této malé loďky, což mě dost mrzí, protože to bylo nádherné a nechápu proč je to tak krátké (tripadvisor recenze mluvila o 30ti minutách v malých loďkách) a větší loď nás nyní veze k vyhlídce, která je asi 20m vysoká. Krásný pohled do okolí, ptáci vyletují z lesa… pak už zase na loď a ta nas odváží zpět. Krásný 80ti minutový zážitek, který by ale měl být delší.

Tra Su forest

Pak jedeme zpět a na patě hory Sam navštěvujeme pagodu Chú Thích. Krásné stavby, hezky tu hrají nějaké náboženské modlitby, ale je to stavěné nově, což není úplné ono. Ale určitě stoji za návštěvu už jen kvůli tomu výhledu na rýžová pole, která jsou všude okolo. Pak pokračujeme na horu Sam, vede tam silnice z protější strany, než leží Chau Doc. Pro vietnamce je to posvátná hora, vyjet se da ale až úplně nahoru. Na to, že to je posvátné, to tu ale moc nevypadá. Přímo na vrcholu je pěkný bordel, ale výhled moc hezký. Pak se už vracíme zpátky do Chau Doc a čtyřhodinový výlet je za námi.

Tra Su forest

Praží tu přes 30 stupňů, tak procházíme tržnicí a dáváme něco k jídlu, polévka nic moc a to maso s rýžovými nudlemi bylo zas studené. Ale odchytává nás chlápek, který neumí ani slovo anglicky a nabízí výlet lodí. Nabízí to samé, co nabízel včera večer chlápek na molu, ten za to chtěl asi 300 000 dongů, tady jsme na 200 000, pak 150 000 za hodinovou vyjížďku, ale odcházíme a on nás opět odchytává a nabízí dvě hodiny za 200 000 dongů pro dva lidi. To by celkem šlo, uvidíme odpoledne…

Odpoledne jsme ale neviděli. Vytuhli jsme na pokoji z toho vedra a ja mel motovici v hlavě. Asi úpal. No jistě jsme o tolik nepřišli. Večer pak byla dost silná bouřka.

Chau Doc v pozadí z hory Sam

Ubytování: Thanh Mai hotel, 2 noci pro dvě osoby za 35 USD. Jedině ta wifi tu jede tak nějak divně, ale většinou jede. Takže mohu doporučit, navíc tu umí anglicky.