čtvrtek 4. prosince 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 29.10.2014 - Den 26 - Přílet do ČR

Vše se zavazadly se nakonec povedlo, Indům to sice trvá dlouho, ale nakonec se povede - trvalo jim to 4 hodiny. Takže konečně můžeme z tranzitu jít na letiště, pokoukat obchody, dát si něco dobrého v cukrárně a pak se dostat až ke gate. V 4:10 letíme Boeingem 777-200 do Dubaje, let EK-513. Celkem příjemný, 4 hodinový let, hezké letušky. Servis Emirates velmi velmi dobrý, jen Korean Air, si myslím, je ještě o něco lepší.

Do Dubaje příletáme místního času v 6:45, ale s podivem nenajíždíme do tubusu, ale pěkně se projedeme po letišti autobusem. Pak už si jen pár hodin počkáme a opět s Emirates odlétáme do Prahy, let EK-139, kam přílétáme někdy okolo půl jedné odpoledne místního času.

 a jsme doma…

Pár slov závěrem
Tak tento výlet se opravdu hodně povedl, i když některé části byly dosti náročné, a to především 6ti denní trek v Langtangu v Nepálu a pak také výšlap do Everest base camp. Ale opravdu úžasné zážitky – nezapomenutelná oslava mých narozenin v Káthmándú, treky v Nepálu a především v Tibetu v nedotčené krajině, výstup k Mt. Everestu, návštěva klášterů v Tibetu a to především Tsurphu, úžasný průvodce Lobsang a také nepálský průvodce Asal atd. atd.

Prakticky každý den byl nějaký zážitek a i stanování v -15°C Vám přinese něco pozitivního a rád na to vzpomínám, také si začnete více vážit toho, co tu v Čechách máme. Také např. z nakupování a všudy přítomného smlouvání si může člověk vybudovat velkou zábavu.
A nakonec!!! Naleznete nové přátele ! a po měsíci stráveném někdy v hodně drsných podmínkách poznáte jejich opravdovou povahu.


pár suvenýrů…

Fotogalerie

60 NEJ Foto

Mapa



a to je vše, přátelé..

… podporujte Tibet !!!

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 28.10.2014 - Den 25 - Odlet do ČR

Odjíždíme po osmé hodině ráno na letiště. Nám, co jsme do ranních hodin popíjeli, to trvá trochu déle, ale nakonec se povedlo. Cesta na letiště trvá asi hodinu, dříve to bylo mnohem déle, ale Číňani tu provrtali pár hor a tak se cesta stala mnohem kratší, jelikož se žádné hory už neobjíždí. Odbavení v pohodě, jen asi 10x musíte různým lidem ukázat pas. V 11:55 odlétáme směr Káthmándú, let CA-407, Air China, Airbus A-319. Let trvá asi hodinu a čtvrt a ten výhled na pohoří Himaláje je naprosto úchvatný.
let Lhasa – Káthmándú a pohled na pohoří Himaláje

V Káthmándú přeřizujeme čas o dvě a čtvrt hodiny napřed. Jelikož máme dost času, půjdeme ještě do města. Ať tak nebo tak, zavazadla byla odbavená jen do Káthmándú. Za 5 dolarů si vyřizujeme jednodenní transitní vízum. Na letišti jsou na tuto žádost o vízum automaty, kam se dá pouze pas, a pak se na kameru usmějete, vyjede žádost, jdete zaplatit 5 USD a na další přepážce dostanete vízum do pasu. Pak jsme vyzvedli zavazadla a za 1000 rupií najali 2 auta do Káthmándú. V Tamelu jsme za 30 minut okolo půl jedné. Zavazadla jsme si hodili do naší nepálské cestovky a pak jdeme na steak do restaurace Bamboo. Steak za 450 rupií je luxusní.
Pak se jde nakupovat, mé smlouvací schopnosti jsou na vrcholu. V prodejně čajů, kde kupuji čaje a vykuřovací tyčinky mně dokonce prodavač řekl, že mi to tedy za mojí cenu prodá, ale jen z důvodu našeho přátelství, ale ať už po něm nikdy nic nechci. Beru to s rezervou, ale je fakt, že smlouvání může být super zábava, a také byla.
Ve čtyři odpoledne jedeme zpět na letiště, procedura v pohodě. Letíme se Spice Jet, Boeing 737-800 v 18:50 do Dillí, let SG-46. Jsme tu v 20:30 a jdeme na tranzit desk, kde zas na nás čeká procedura se zavazadly, která jsou odbavená jen do Dillí, jelikož Spice Jet to dále odbavit neumí. Přišla paní ze Spice Jetu, opsala si pasy a čísla našich odbavených zavazadel a pak odejde, i s našimi pasy.
Rozloučili jsme se s průvodkyní a pár hodin čekáme, až dostaneme nová čísla našich zavazadel – až je Spice jet najde, přetaguje a předá Emirates, teprve poté dostaneme také nové palubní vstupenky na další cestu a pasy.

Fotogalerie

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 27.10.2014 - Den 24 – Tsurphu

Dneska vyjíždíme asi 70 km od Lhasy do kláštera Tsurphu, budhistického řádu Kadžupa – černé čepice. Původně měl být klášter Ganden, ale u klášteru Tsurphu má být posvátný strom, jehož 13x obejití má mít stejnou duchovní sílu jako obejití hory Kailash. Tak uvidíme.
Klášter byl založen v roce 1159, za kulturní revoluce v roce 1966 byl ale Číňany zničen, poté obnoven v roce 1986 šestnáctým karmapou. Jedeme opět na sever po stejné cestě jako včera, ale asi po 20 km odbočujeme doleva.

Vidíme zemědělce, jak právě sklízejí obilí, posekají ho a svezou na hromadu. Pak ho mlátí, nevím přesně jak, ale právě, sem viděl před hromadou postavený malý kombajn, kterému obilí z hromady házejí do lišty, zajímavé. Dříve jsem zas viděl vrstvu obilí rozloženou na place, a jezdit potom traktor s “diskovým podmítačem”.

Představeným kláštera je 17tý Karmapa, narozen v roce 1985, v roce 2000 utekl přes Himaláje do Indie. Každý Karmapa na svém konci života napíše na papír jméno svého následovníka. Černou čepici nosí pouze Karmapa, aktuálně jsou však vybraní dva, takže dokud se nedomluví, kdo je ten pravý Karmapa, tak bude čepice uložena v indickém klášteře tohoto řádu. Tam také jeden z karmapů, velmi pravděpodobně ten pravý, žije. Ten druhý je v Evropě, kde se na svém titulu snaží vydělat.
Okolo půl jedenácté navštěvujeme kapli na posvátné zahradě, kousek od kláštera. Na zahradě jsme udělali slibovanou koru – 13x obešli jedno místo na zahradě, i když do teďka nevím jestli a který z těch stromů byl ten posvátný. Spíše to byly takové stromečky.

 posvátná zahrada u kláštera Tsurphu

V kapli byl mnich, předříkával mantry a bubnoval na buben. Řád Kadžupa je znám svou meditační schopností. Nevím proč, ale silněji jsem to nikde v Tibetu necítil, stál jsem tak jak přibitej, prsty na rukou mi vibrovaly a užíval jsem si krásný pocit. Vůbec se mi odsud nechtělo a stále mě to tam táhlo, i nyní když si na to vzpomenu, tak bych se tam nejraději chtěl zase podívat. A pocit, že se z kaple nechtělo odejít, jsem neměl jen já.
Poté jsme dojeli do kláštera Tsurphu, je to hlavní klášter řádu Kadžupa, takže jejich představený - sedmnáctý Karmapa, zde bydlel předtím než utekl v roce 2000 do Indie. Klášter byl ten nejkrásnější, jaký jsme tu viděli. Málo lidí, vstupné 40 juanů, bydlí tu přes 300 mnichů. Viděli jsme je i při polední modlitbě v Assembly hall (shromažďovací hala). Předříkávají mantry, do toho buší do velkých bubnů a někteří občas troubí do takových dlouhých trubek.


modlitba v Tsurphu v Assembly hall

Fakt magický a nádherný zážitek. Opravdu nádhera, dokonce jsme je mohli fotit i natáčet. Klášter je mezi horami, takže nádhera se vším všudy.


jeden z chrámů v klášteře Tsurphu

Oběd v místní restauraci, vaří jen vegetariánská jídla, a po druhé odpolední odjíždíme do Lhasy, kam jsme dojeli po dvou hodinách.


sklizeň obilí po tibetsku

Zašli jsme opět na Barkhor market, kde se projevily naše smlouvací zkušenosti – např. vykuřovací skříňka z 80 na 30 juanů, dřevěný náramek z 80 na 20 juanů, byl jsem na sebe pyšný J Poté jsme zašli do Tibetan steak house kousek od Barkhor náměstí na steak z houbami, mohu vřele doporučit, i když samozřejmě ceny poněkud vyšší. Pak už jen návrat do hotelu, kde jsme pořádně zapili konec zájezdu, a okolo třetí ráno šli spát.


Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel


Fotogalerie

neděle 30. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 26.10.2014 - Den 23 - Cesta k Nam Tso

Dneska vyrážíme daleko na sever, 250 km k jezeru Nam tso – jedno ze čtyř posvátných jezer v Tibetu. Odjíždíme v 6:30 a po rozednění sledujeme nádherné zasněžené vrcholky hor, které jsou tu všude. Máme to tak 5 hodin cesty a za světla musíme být ve Lhase, jelikož turistické autobusy mají zakázáno jezdit za tmy. Opět po cestě absolvujeme hromadu policejních kontrol, někde se kontrolují pasy a skupinové vízum, jinde dodržování rychlosti – na jednom místě si označí, kdy jsme na místo přijeli a na druhém pak za jak dlouho jsme trasou projeli, takže někdy na trase musíme třeba 10 minut počkat, abychom na místo kontroly nedojeli příliš brzy, a řidič nedostal pokutu.
Okolo 11:30 přijíždíme k bráně Nam tso National Park, je zavřeno z důvodu sněhových srážek poslední noc. V 12:00 pouští provoz do parku, nejdřív čtyřkolky, pak ostatní. Kupujeme lístek pro vstup do parku za nekřesťanských 120 juanů. Následně je nám oznámeno, že turisty pustí jen do sedla, aby si udělali fotky, a pak musí zpět. Průvodkyni to dost naštvalo a spustila se velká hádka, bylo to ale kontraproduktivní. Řidič odevzdává řidičskou licenci a Lobsang dostal informaci, že pokud pojedeme dál než do sedla, nepustí nás vůbec z národního parku. No jo, Číňani tu vládnou tvrdou okupační rukou.

 tibetské hory v sedle u jezera Nam tso


Do sedla jsme nakonec dojeli, cesta klouzala, hrabalo se. Všude hodně sněhu, ta krajina je úplně jiná než v částech Tibetu, které jsme projížděli poslední týdny. Sedlo je v 5190 m.n.m., je tu zima a hodně fičí. Jezero musí být překrásné, je obklopené horami se zasněženými vrcholky. My toho však ze sedla z té nádhery moc nevidíme, je zataženo, nad jezerem mraky a sedlo je navíc od jezera ještě dosti daleko. No je to po té dlouhé cestě trochu zklamání.



Jezero Nam tso v mracích

Na zpáteční cestě je řidiči vrácena licence, takže můžeme odjet do Lhasy. Po obědě v malém městečku, který byl opravdu super a navíc stál jen 30 juanů, pokračujeme dále v cestě do Lhasy. Nemůžeme se vynadívat na ty krásné hory, které po obou stranách lemují silnici. Opravdu nejkrásnější panoramata. Hned vedle silnice je světově proslulá železniční trať Peking – Lhasa, nejvýše položená železniční trať na světě. Jen na území Tibetu má 4000 km a vede ve výškách 4000 m.n.m. i daleko výš. Je postavená opravdu kvalitně, alespoň na pohled. Jezdí po ní jeden osobní vlak denně. Navíc koukám a okolo tratě jsou všude stany a lidé v maskáčích. Dozvídám se, že celá trať až do Pekingu je hlídaná najmutými hlídači – Tibeťany. Stan s hlídačem je tu tak každých 300 – 500 metrů, tzn. že jen na hlídání tratě v Tibetu je nutno desítky tisíc lidí. Platí jim tu 2000 juanů měsíčně, velká bída a těžká práce v takovéto zimě. Hlídají jen Tibeťané, jak říká Lobsang, Číňané by tuto zimu nevydrželi. Hlídá se kvůli čínské obavě ze sabotáže. Fakt drsná práce.

tibetská krajina a nejvýše položená želežnice Peking - Lhasa na světě


Do Lhasy přes několik kontrol dojíždíme před osmou večerní.

tibetská krajina cestou do Lhasy

K večeři jdeme do stánku se špejlemi. Vyberete si, co chcete – na špejli mají třeba jačí maso, tofu, zeleninu atd. a prodavač to hned ohřeje – namočí na chvíli do kotlíku s rozpáleným olejem. Jedna špejle stojí 2-3 juany, celkem dobré, ale pálivé.
No a večer zakončujeme v hotelu, s Lhasa pivem a čínskou pálenkou. Alkohol je tu fakt levný – 0,7 l piva 4 juany, pálenka asi 10 juanů, ale moc dobrá tedy není.

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 25.10.2014 - Den 22 - Lhasa - Potala a Norbulingka

Dnes nás čeká asi to nejlepší z Lhasy. Dopoledne jdeme navštívit palác Potala, což je zimní sídlo Dalajlámy. Lístky musela rezervovat naše tibetská cestovka den předem a jsou na konkrétní hodinu – 10:40. Musí se přijít přesně, jinak je průšvih. Číňani tu všechno byrokratizují. Od cestovky dostáváme pouze rezervační lístky, kde je všechno čínsky nebo tibetsky, jediné čitelné je číslo pasu. Ano, kontrolují při vstupu i pas. Navíc každá cestovka má na každý den možnost rezervovat asi jen 20 lístků. Pak procházíme dvěma rámy, dovnitř se nesmí nosit nože, zapalovače, zbraně ani voda. Teprve po kontrolách si můžeme koupit vstupenku za 200 juanů!!! Fakt drahá sranda. Navíc pokud se jde s průvodcem, tak je na prohlídku jen 60 minut, ale Lobsang to udělal tak že jakoby není náš průvodce, a tak jsme to měli neomezené, jak říkám dobrý chlapík.

 Potala, zimní sídlo Dalajlámy

Potala je obrovská, rozdělená na dvě hlavní části. Ta část, která má vnější zdi bílé, je světská, neboli tam je administrativa, asi škola apod., ta je pro návštěvníky zavřená. Červená část je duchovní a právě tu procházíme. Je to fakt obrovské, spousta kaplí se sochami různých budhů, místnosti, kde se scházeli ministři s Dalajlámou, trůny dalajlámů a pak také hrobky, kde jsou v sedící zkřížené poloze uloženi nabalzamovaní dalajlámové. Dalajláma údajně věděl, když byl na pokraji smrti, tak si sednul do meditační polohy a meditoval až do své smrti. Mniši kolikrát nevěděli, zda-li stále medituje a nebo je již mrtvý, takže se mnohdy neví ani přesná hodina či den jeho smrti. Každopádně Potala je nádherné místo, palác na kopci, kde měl Dalajláma krásný výhled na Lhasu. Lhasa měla okolo 5000 obyvatel, po vpádu Číňanů se ale hodně rozrostla až do dnešních 300 000 obyvatel. Číňani se sem začali cpát v roce 1952, v roce 1959 už to bylo neúnosné, a tak Dalajláma utekl v převleku za vojáka, s malou družinou, přes himalájské hory, do Indie, která mu poskytla azyl.

Po prohlídce jdeme na oběd do restaurace pro místní, prostředí samozřejmě nic moc, hygiena šílená, ale Yak set za 10 Juanů neboli jačí maso, rýže, zelenina, byla moc dobrá. Jak je vidět, dá se zde jíst i levně, ale je nutno vědět kam zajít. Po obědě děláme koru okolo Potaly, příjemná procházka okolo stovek modlitebních mlýnků.

Navštěvujeme také poštu, pohled je za 2 juany, známka do Evropy za 4,5 juanu.
Následně sedáme do busu a jedeme na prohlídku Norbulingky, letního sídla Dalajlámy. Tam je vstup 60 juanů, alespoň pro turisty. Pro místní je vstup do Potaly 1 juan, do Norbulingky 3 juany. Přece jen místní tam chodí často, někteří téměř denně. Dalajláma bydlel v Norbulince asi od května do září, a stěhování mezi zimním a letním palácem byla vždy velká událost – s Dalajlámou šel velký průvod, který ho doprovázel. Norbulingka je celý komplex budov, jelikož každý Dalajláma si tu postavil svoji vlastní budovu. Vše je obklopené krásným parkem a je tu božský klid. Každý palác má opět mnoho kaplí, přijímací místnost pro návštěvy apod. Z Norbulingky také 14tý Dalajláma tajně utíkal v roce 1959 do Indie. Téměř nikdo to nevěděl, takže když Číňani chtěli zajmout v roce 1959 Dalajlámu, útočili na Norbulingku, kterou však téměř holýma rukama bránilo tisíce Tibeťanů. Skoro všichni zahynuli, byl to asi největší masakr na Tibeťanech ve 20. století. K velkému překvapení obou stran však Dalajláma v Norbulince nebyl, ohlásil se až z Indie, poté, co dostal azyl.


jeden z chrámů Dalajlámy v Norbulince, letního sídlo Dalajlámů

Po prohlídce jsme byli pozváni k Lobsangovi do domu na večeři. Tohle jsme opravdu nečekali, má to doma moc hezké a hostil nás skvěle. Jeho přítelkyně nachystala vynikající Masala čaj a ty nejlepší Momo – zeleninové i jačí. Vynikající, úplně nás tím odrovnal. Navíc u něj doma, mohl zase říci kus další pravdy o čínské okupaci. Jinde se totiž člověk bojí o tom mluvit, všude se to hemží tajnými policajty, mohou být i štěnice apod. 


knihovna v Nurbulince

Cestou pěšky do hotelu jsme narazili na náměstíčko, kde stovky Tibeťanů každý večer tancují, tak jsme si také trochu zablbli. No a večer jsme vyrazili na živou muziku do Lao Xiang baru, kde hrál a zpíval jeden klučina a druhý ho doprovázel na baskytaru a bubny. Fakt krásné, jen ty ceny trochu šílené – plechovka Coca coly za 30 juanů, dvojitý panák čínské whisky 70 juanů. A vedle baru také mají super cukrárnu, ještě teďka se olizuju.
V půlnoci jsme konečně dorazili do hotelu. Samozřejmě kromě naší čtyřky, která tu ponocuje po barech každý den, už všichni ostatní dávno zařezávají v postelích.

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie
https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

sobota 29. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 24.10.2014 - Den 21 - Lhasa - Jokhang a Sera

Dnes jsme po deváté hodině vyrazili na hlavní Lhaské náměstí Barkhor, kde je nejposvátnější chrám v Tibetu - Jokhang. Okolo chrámu vede kora, kterou šlo stovky lidí, někteří i formou prostrace. Před samotným chrámem je také spousta lidí, kteří dělají prostraci. Spousta Tibeťanů čeká frontu, aby se dostalo dovnitř. My jako turisté musíme za vstup zaplatit 80 juanů, ale frontu čekat naštěstí nemusíme, pro turisty je tu speciální vstup. Uvnitř je spousta kaplí s budhy, opravdu krásné místo. Pobýval tu také Dalajláma, když se učil od lámů. Od jednoho mnicha dostáváme takové posvátné šály, Lobsang říká, ať je dobře uchováme, jelikož je to velká vzácnost, když to mnich někomu takto dá, a že nás to bude chránit, i když to bude pouze ležet někde doma. Ze střechy je krásně vidět na náměstí Barkhor, už to ale není to, co to bývalo -  dříve to bylo náměstí s tibetským tržištěm, Číňani ale tržiště zrušili.

 chrám v klášteru Jokhang, ve kterém pobýval Dalajláma

Dále jdeme do menšího chrámu – Murumn ba (ba jako starý), kde se může i fotit, a je tu jeden moc příjemný mnich, který bubnuje na buben a odříkává mantry. Tak to se musí natočit. Dále navštěvujeme další menší chrám, a to Karmasha. Tyto malé chrámy jsou opravdu jen pro místní, většinou zastrčené na tibetských dvorech, někdy jsou umístěné třeba i v patře pavlačových domů.
Oběd si dáváme v typické restauraci pro místní, i cena tomu odpovídá – thukpa za 10 juanů, navíc moc dobrá. Je to obrovský rozdíl, jinak je tu totiž opravdu draho. V těch turistických restauracích jistě dráž nežli u nás. To nejdražší jsou tu určitě vstupy do památek, to se Vám protáčí panenky.
Odjíždíme do klášteru Sera. Dosti velký, na kraji Lhasy a také zajímavý. Mniši tu mají každé odpoledne takový zajímavý debatní kroužek, pořádají ho venku a vysvětlují si mezi sebou např. význam některých posvátných svitků, za pomocí zvláštního tleskání zdůrazňují důležitost svých slov a svého vysvětlení významu. Pro turistu opravdu sranda.


debatní kroužek mnichů v klášteru Sera

V klášteře strávíme příjemnou hodinku a půl a odjíždíme zpět do centra, kde nás čeká večeře u jedné rodiny, říkají tomu home kitchen restaurant“. Jdeme prakticky do tibetského bytu, který je ale předělán pro potřeby turistické. Jídlo je vynikající, skládá se asi ze sedmi pokrmů, které se servírují v mísách – Momo, jačí maso, tofu, zeleninový salát, nudle atd.. Za 40 juanů jsme si fakt pochutnali.
Večer končíme opět ve stejné restauraci jako včerejší noc, kafe jim došlo, tak zase lassi. Pavel jde opět pozdravit kuchaře do kuchyně, byli celkem překvapení, ale rádi. Začínáme tu být profláklí…

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

pátek 28. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 23.10.2014 - Den 20 - Yamdrok Tso a cesta do Lhasy

Noc byla opravdu zajímavá, stanovat pět metrů od highway mezi Lhasou a Shigatse, to stálo za to. Občas projel traktor nebo auto, od jezera bylo dost vlhko, ale rozhodně byla menší zima nežli předešlé dny. Vstáváme v půl deváté, snídaně je pěkně venku u silnice, protože je celkem hezky a opět jsme si pochutnali na plackách s marmeládou, vajíčky atd. Rozloučili jsme se s dvěma kuchaři, každý jim dal 50 juanů a odjíždíme busem okolo desáté hodiny k jezeru Yamdrok tso.

 na břehu jezera Yamdrok tso

Yamdrok tso je velké rozlehlé jezero, voda krásně průhledná, tyrkysová. Opravdová nádhera, voda je slaná a hodně studená. Tibeťané chodí okolo jezera koru, což je pěkná procházka na 7 dní. Vyjeli jsme až do sedla, v dáli vidíme na námi dobře známý ledovec NyemcheGanksank, pod kterým jsme ještě před pár dny stanovali. Nad ledovcem se vznáší krásné mráčky.


Yamdrok tso ze sedla, v pozadí ledovec NyemcheGanksank

Pokračujeme do Lhasy, je to 150 km, přijíždíme v půl čtvrté. Lhasa už není moc tibetské město, asi 95% je už čínské město. Je to dost smutné, Číňani si pro čínské turisty vybudovali i celou čtvrť, aby se tu cítili jako doma. My se ale ubytováváme ve staré tibetské čtvrti, Tibet Gorkha hotel. Opravdu krásný, starší hotel. A hlavně s teplou vodou.
K večeru se jdeme projít po městě, dojdeme až k náměstí Barkhor, ale k našemu překvapení se musí projít rámem, hlídají tu a prověřují policajti. Jak říkal Lobsang, ve Lhase už je policejních stanic tisíce a asi má pravdu. Tak prohlídku náměstí si necháme raději na jindy, pas prý ale pro vstup potřeba není, jen nesmíte mít zapalovač, abyste se jim tam nechtěli zapálit…
V půl sedmé jdeme na večeři kousek od hotelu, Lobsangův tip – Lhasa Namaste, tak jsem zvědavý. Chicken pallao za 35 juanů bylo celkem dobré, je to rizoto s kusy kuřecího masa. Večer si obcházíme koru kolem kláštera Jokhang a končíme v restauraci, kde mají celkem dobré lassi – studený jogurtový nápoj. Hlavně Pavel je tam velká hvězda a všichni se s ním chtějí fotit, asi má speciální auru J


lhaská restaurace, zdejší servírky mají hezký stejnokroj

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

čtvrtek 27. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 22.10.2014 - Den 19 - Yamdrok Tso trek - Den 3

Noc docela ušla, nejdřív fičelo dost, ale pak přestalo a v noci se krásně spalo. Člověk si prostě zvykne asi na cokoliv. Vycházíme z kempu okolo půl desáté, celkem pohodová chůze, před dvanáctou jsme v tzv. kohoutím sedle, okolo 5080 m.n.m. Nyní to je asi 650 metrů klesání, pěkný sešup dolů, který trvá asi 1 hodinu.

ledovec Nyemcheganksank

Zde si pod kopcem dáváme oběd, zas nějaké jenom nudle, přeci jen polní podmínky.

Yak meni, kuchaři a Lobsang

Ale u toho sledujeme hustý provoz na této příkré stezce. Nejdříve slézali dolů naši jaci, pak letělo dolů stádo koz. Na to si to z druhé strany šine nahoru stádo jaků, a když jsou v tom největším krpálu, objeví se na horizontu kousek nad nimi velké stádo ovcí. Ovce se samozřejmě jaků dost polekali, provoz se zastavil a my čekáme, co se bude dít dál. Jaci stojí v krpálu, ovce kousek nad nimi a dost vyplašené. Ovce začali přeskakovat kamennou hradbu a utíkat na okolní kopce, dolů se valí kamení z hradby a ovce lítají všude po kopci. Zajímavá podívaná, ale jak budou honáci shánět ovce dohromady, které jsou tu teďka všude rozeseté, to fakt nevím. Lítají tu za nima po kopcích, tak snad to nějak udělají, u toho nám ještě dolů mávají.

jaci a ovce, kdo z koho…

Od druhé odpoledne jdeme pouze rovinkou přímo za nosem, do vesnice Catang docházíme v půl čtvrté. Rozloučili jsme se tam s Yak meny, kteří se s jaky vracejí zpět do vesnice Mayo. Mimochodem celkem s námi šlo 12 jaků a 3 Yak meni, 1 jak unese max. 40 kg. Od každého z nás dostali 40 juanů, vypadali hodně šťastně. V půl páté odjíždíme již naším minibusem k jezeru Yamdrok tso, jelikož zde se nám moc stanovat nechce, nic tu totiž není. Jezero je tak 10 km daleko, za tři čtvrtě hodiny jsme na místě.

západ slunce u jezera Yamdrok tso

Okolo břehů jezera Yamdrok tso vedou asfaltové silnice a právě vedle silnice, asi tak 5 metrů, zakládáme stanový kemp, jinde to tu prostě nejde a nebo tam není voda, kterou nám kuchaři vždy z místních zdrojů převařují. Couráme se okolo břehů jezera, v místní restauraci si dáme nějakou tu čínskou pálenku a v půl osmé se opět ládujeme v jídelním stanu večeří. Po večeři následuje poděkování, se slzami v očích tu sedíme u stolu a posloucháme Lobsanga a Lagpu, jak se omlouvají, že nemohli uskutečnit Kailash, neboli původní program. Ale my víme, že oni udělali maximum, aby nám to vynahradili, a tento náhradní program je opravdu skvělý. Opravdu toho nelitujeme, tento trek, který jsme právě dokončili, absolvovala před námi tento rok pouze jedna skupina. To proto, že jej objevil a vymyslel Lagpa asi před třemi lety, a nabízí ho jen občas, průměrně dvakrát do roka. Proto jsme mohli jít turisticky nedotčenou oblastí a zažít tak opravdový Tibet. Po celý trek jsme neviděli žádného turistu, pouze pár místních, kteří na nás nevěřícně zírali. Opravdu hezčí trek, s tak krásným počasím, tak úžasnými místními Tibeťany, Lagpou, Lobsangem, kteří byli opravdu úžasní, úžasnou tibetskou krajinou pod ledovcem, jsme nemohli zažít.
Po večeři a poděkování nám Cyring (jeden z kuchařů, říkali jsme mu Cylilink), zatancoval. Fakt jsme se hodně nasmáli, zpíval u toho a v rukách držel rýč jako kytaru. Pak přebírá štafetu Lobsang, který také zpívá, a jako vždy u toho dělá strašnou srandu.

Cyring umí !!!

Lobsang dodává pár krásných vět, např. když budete šťastní Vy, budu šťastný i já. Pak také s Lagpou dodávají, že my Češi teď máme nové tibetské přátele. Na Lobsangovo – Super!!!, asi nikdy nezapomeneme.

Jestli na někoho nezapomenu, tak to bude Asal, náš nepálský průvodce v Langtangu a pak Lobsang z Tibetu, fakt úžasní chlapíci.
Lagpa ještě dodává, ať podporujeme Tibet a šíříme to po Čechách, také děkuje, že naším zájezdem Tibeťany podporujeme, jelikož Lagpa se snaží vždy využívat tibetské lidi, hotely, restaurace atd.
A mimochodem Yamdrok znamená v tibetštině hodně štěstí, někdy se jezeru Yamdrok tso přezdívá také jezero štírů či tyrkysové jezero. Je to jedno ze čtyř posvátných jezer v Tibetu, další jsou Nam tso, Manasarovar a pak jedno ve východním Tiberu, které si ale jménem nepamatuji.

Shrnutí dne treku
Délka dnešní cesty – odhadem 15 km
Sestoupáno – z 4960 m.n.m. do 4450 m.n.m
Ubytování – Yamdrok tso, 4450 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 6 hodin

Fotogalerie
https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

středa 26. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 21.10.2014 - Den 18 - Yamdrok Tso trek - Den 2

Zima byla ještě větší než včera a to naštěstí moc nefoukalo. V půl deváté byla snídaně, to byla ještě dost zima, ale potřebujeme dojít v klidu do cílového místa, tak raději vycházíme dříve. Hodinky, které měří teplotu, začaly fungovat až okolo půl desáté ráno, kdy svítilo sluníčko a to naměřily -9,7 °C. K ránu tedy bylo jistě minimálně -15 °C. K tomu je vlhko, a když navlhne spacák, tak už to k ránu není úplně ono.

v sedle Nyarong la, 5210 m.n.m.

V půl desáté vyrážíme a za hodinu jsme v nejvyšším bodě – sedlo Nyarong la má 5210 m.n.m. Je tu zima, fouká, ale také svítí sluníčko, tak to není tak strašné. Scházíme dolů, sledujeme fascinující zasněžené hory okolo. Navštěvujeme nomádskou rodinu, v jejich dočasném působišti – na zimu se, od konce října do března, přestěhují níže do svých zimních příbytků.


to je ten pravý Tibet …

Do stanoviště přicházíme okolo čtvrté hodiny, ale není tam voda, tak stoupáme ještě o pár desítek výškových metrů.


tam někde vpravo nahoře rozvineme náš kemp …



jaci v akci

Konečně jsme došli na místo, pěkně to tu fičí, takže noc bude zajímavá. Jsme na místě jménem Zenbuk, 4960 m.n.m. Okolo páté máme postavené stany, následovala tibetská whisky, kterou přinesl Lobsang, mimochodem byla pěkně hnusná. Následují kostky, večeře a ulehnutí ke spánku. Na “větrné hůrce” to pěkně fouká, asi bude hezká noc.

Shrnutí dne treku
Délka dnešní cesty – odhadem 12,5 km
Převýšení – z 5080 m.n.m. do 5210 m.n.m
Ubytování – Zenbuk, 4960 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 7 hodin

O Tibetu
Tibet byl sjednocen králem Somcengampem, v 7. století.

Cestování
Tibeťané potřebují povolení, pokud chtějí cestovat do jiného regionu Tibetu, i např. řidič, který pro nás jel z Lhasy do Zhangmu. Povolení navíc platí pouze 1 měsíc. Šéf cestovky také vyprávěl o svém útěku do Indie v roce 1984, kde se učil anglicky. Po 4 letech se opět ilegálně vrátil zpět, prý mu nevyhovovalo podnebí. Číňani na to přišli a měl velké problémy – dennodenní návštěvy doma, výslechy, dostal se na blacklist, takže 6 let nemohl ani ze své vesnice – bydlel asi 40 km od Lhasy u rodičů. Do vězení ale naštěstí nešel, vysvětlil jim, že je z početné rodiny, a že se tam pouze učil anglicky.

Export
Tibet exportuje hlavně ovčí vlnu a pak také hodně léčivých rostlin.

Zajímavost
Od roku 2015 bude zakázáno provozovat auta značky Toyota pro turistické potřeby. Číňani nemají totiž rádi Japonce, a tak japonská auta budou nahrazena čínskými.

Budhismus
V tibetském budhismu rozlišujeme 4 řády:
     - Yellow head sect – žluté čepice – řád Gelugpa
     - Red head sect – červené čepice – Ňumapa
     - Black head sect – černé čepice – Kadžupa
     - Sakjapa – bez čepic

Fotogalerie

úterý 25. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 20.10.2014 - Den 17 - Yamdrok Tso trek - Den 1

Zima byla opravdu velká, tak -15°C, k tomu fičel vítr a bylo vlhko. V půl desáté super snídaně, pak dobalujeme věci – batohy do pytlů. Pak dorazili yak meni se 7 jaky, na které se vše včetně polní kuchyně naložilo. To, co se nevešlo, počká na další jaky, kteří mají přijít později.


stavba domu ve vesnici Mayo

Okolo půl jedenácté konečně dobaleno a jdeme na návštěvu do vesnice Maya. Civíme tu na stavbu nového domu, spíše tedy přístavbu. Zdi jsou z kamene, výplň je ze směsi jílu, vody a slámy, někdy se přidává jačí trus.

jaci v akci

Pokračujeme údolím pod ledovcem mírně nahoru. Jdeme hodně pomalu, v této výšce totiž někomu i obyčejná chůze může dělat problémy. Preventivně jsme si také vzali tablety na výškovku, co jsme koupili v Gyantse. Ty místní se jmenují Plateu-safety, 20 kapslí za 56 juanů, dávkuji 2 kapsle ráno a dvě večer. Maximální dávkování je 3x3 kapsle denně. Okolo páté hodiny jsme již na hezkém kopečku ve výšce 5080 m.n.m., dál už nestíháme dojít, takže kemp budeme muset rozvinout zde. Původní plán, překonat nejvyšší bod a zakotvit v nějaké nižší výšce, se tedy nepovedl.

ledovec Nyemcheganksank

Ta procházka byla ale celý den úchvatná, po pravé straně nádherný ledovec a všude okolo nás nádherná tibetská krajina, všude klid, jen občas stádo jaků, jednou také pár antilop.

tibetská krajina u ledovce

Právě když jsme dostavili kemp, před sedmou večer, se začalo stmívat, to jen znamená, že začne být fakt zima zima zima. V sedm je opět bohatá večeře, takže ta super večeře včera nebyla jen na uvítanou, laťku kuchař nasadil vysoko a stále se jí drží. V půl deváté už je i v jídelním stanu taková zima, že jdeme raději zalézt do stanů a spacáků.

Shrnutí dne treku
Délka dnešní cesty – odhadem 10 km
Převýšení – z 4680 m.n.m. do 5080 m.n.m
Ubytování – někde na cestě k Yamdrok tso, 5080 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 6 hodin

Fotogalerie

pondělí 24. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 19.10.2014 - Den 16 – Gyantse

Hotel fakt super, klimatizací jsme si pěkně zatopili. V devět snídaně, v deset odjezd k místnímu klášteru Palcho. Vstupné 80 juanů. Klášter nechal postavit první pančenlama.

knihovna v klášteře Palcho

Vedle je také obrovská stúpa Kumbum, plná svatyní budhů. V jednom chrámu tu mají také knihovnu, ručně psané svitky na ručně dělaném papíře nebo na jačí kůži. Jsou psané buďto indickým sanskrtem, nebo již přepsané do tibetského písma.

stúpa Kumbum se spoustou svatyní budhů

Následuje prohlídka pevnosti Dzong, kterou v roce 1904 dobyli Britové. Ale zjistili, že tibetská krajina je nehostinná a tak odtáhli. K obědu za 50 juanů grilovaný kuřecí steak s hranolkami, hodně dobře jsem se najedl. Jasmínový čaj tu dostanete k obědu většinou grátis, téměř v celém Tibetu.
V půl čtvrté odjíždíme do kempu, kde začne náš trek k jezeru Yamdrok Tso. Nejprve ale zastavujeme u jezera Mala Laka a dále v sedle Simi la. Pokračujeme k sedlu Karo la, ale dojeli jsme autobusem pouze kousek pod, do 4950 m.n.m., jelikož v průsmyku se platí vstup. Na naší aklimatizaci, jako přípravu na trek následující dny, to ale stačí. Původní plán byl, že do průsmyku půjdeme pěšky, ale jelikož máme zpoždění a byli jsme dlouho v Gyantse a včera v Shigatse, tento aklimatizační výstup absolvujeme pouze autobusem. Stejně je tu zima J.

tibetská pohádková krajina…

V průsmyku se okolo šesté večer kocháme pohledem na ledovec Nyemcheganksank – 7190 m.n.m. Poté klesáme do výšky 4680 m.n.m., vesnička se jmenuje Mayo. Je přímo pod ledovcem a je to naprosto úchvatné místo, plné klidu, pohody a nádherné krajiny všude okolo. Náš stanový kemp je již připravený – 6 stanů pro dvě osoby, velký jídelní stan a stan kuchařů. Na trek s námi půjde také šéf tibetské cestovky (človíček jménem Lagpa), která vše zařizuje, a zítra přijdou ještě jaci se svými pány, ti nám ponesou veškerá zavazadla, jídlo, stany, prostě všechno.

kemp pod ledovcem Nyemcheganksank

Okolo kempu se pasou početná stáda ovcí, přišli na návštěvu také jaci, je to tu prostě opravdu jako v pohádce. Jen tady na ten pravý Tibet nevěřícně koukáme, neskutečná krása, takhle pod nádherným ledovcem. Honáci ovcí se s námi snaží navázat komunikaci, ale anglicky umí asi 3 slova, smějí se na nás jako na nějaký úkaz. V sedm večer následuje večeře, no spíše jsou to hody hraničící s obžerstvím, to jsme tu ještě nezažili. První chod je polévka, houbová, takovou jsme tu ještě neměli. Poté každý vyfasuje talíř s rýží a na stůl se nosí asi 8 mís s různými dobrotami – zeleninový salát, jačí maso se zeleninou, brambory, rajčata s vajíčkem atd. Snědli jsme toho asi půlku a byli totálně přežraní. Pak se mastí opět kostky.
Toto bude bezpochyby úžasný zážitek, jediná chyba bude ta velká zima, opravdu velká zima.

Ubytování – vesnička Maya, stanový kemp

Fotogalerie

neděle 23. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 18.10.2014 - Den 15 – Shigatse

Spalo se krásně, opravdu skvělý hotel, k dobru přišla také Wifi, ale nejlepší byla sprcha. Bufetová snídaně v půl deváté nemá chybu, obrovský výběr a moc dobře jsme se najedli.
Vyrážíme do kláštera Ta Shi Lhun Po v Shigatse. Opravdu obrovské dílo, aktuálně zde žije 200 mnichů, bylo jich tu dříve i 800. Číňani to totiž hodně regulují a pro vstup do kláštera panují přísná čínská pravidla.

jeden z chrámů v Tashilhunpo, Shigatse

V klášteře jsou budhističtí mnichové řádu žlutých čepic – Gelugpa. V jednom zdejším chrámu je největší zlacená socha na světě – výška 26 metrů. Socha je z bronzu a pozlacená 300 kg zlata. Fotit se ale nesmí a nebo za velké poplatky.

mnich a Venda Kolpekojc

Máme celkem štěstí, v půl jedné začíná polední modlitba. Mniši se žlutými čepicemi, červenými šaty a žlutými hábity vcházejí do shromažďovací haly. Tam sedí na lavicích, láma předříkává modlitby a všichni se modlí. Hodně silný zážitek, když můžete projít okolo. Vedle kláštera, jen z dálky, prohlížíme pevnost Shigatsedzong.

mniši cestou na polední modlitbu

Pokračujeme korou okolo kláštera, která je tak na hodinu. Po obědě, okolo páté, odjíždíme směr Gyantse.
Dnes jsme také dostali nového průvodce jménem Lobsang. Ten původní byl slabší, moc toho nenamluvil, tenhle je úplný opak a bude s ním zřejmě hodně srandy.
Do Gyantse přijíždíme v půl osmé večer. Po cestě jsme viděli zemědělce, jak sklízí obilí. Nevím jak to sekají, prý traktorem, ale pak jsou na poli hromady, kde je obilí svázáno do snopů. Pak to odvážejí na plac, kde to rozhází do vrstvy a jezdí po tom traktorem se zapojeným „diskovým podmítačem“, alespoň tak to vypadá. Asi to takto mlátí. Pak to ještě hází do fukaru.
V Gyantse bydlíme v hotelu Jian Zang hotel. Celkem hodně slušný, dokonce s teplou vodou. Ale Gesar hotel nastavil nepřekonatelnou laťku.

Ubytování – Gyantse, Jian Zang hotel

Fotogalerie

sobota 22. listopadu 2014

Kolpek Václav - Mapa mých cest po světě

Mapa cestování po světě. Po kliknutí na ikonu je možno zobrazit linky na deník, fotky či detailní mapu.

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 17.10.2014 - Den 14 - Everest Base Camp

Noc byla fakt těžká. Zima ve spacáku nebyla, ale lidi měli výškovku. Nakonec jsem si s jedním človíčkem měnil místo na spaní a spal na lavici se sklonem dolů. Hlavou dolů spát v 5000 m.n.m. bylo fakt špatný. Ve 4 ráno začala bolet hlava a už nepřestala, až někdy odpoledne.
V sedm se vstávalo na výšlap do základního tábora. Nakonec jsem šel také, ale se sebezapřením. Vydalo se celkem 5 lidí, v celkem velké zimě. Hlava bolela jak blázen, břicho totéž, zima velká a u základního tábora fičel vichr jak blázen. Žádná expedice tam už nebyla, jelikož je již po sezóně, takže jsme to tam měli sami pro sebe. Mt. Everest si prohlížíme právě v době, kdy začíná svítat, a první paprsky se opíraly do této krásky. Krásný zážitek, který za to přemáhání vůbec vylézt ze stanu, určitě stál. Z nomádského tábořiště to bylo okolo 5 km, ale v této výšce a za těchto podmínek, i těch 5 km stačilo, cesta trvala od půl osmé do devíti ráno. Cesta zpět už pouhou hodinku.

svítání u Mt. Everestu, Everest base camp

Mezitím, co my se kocháme Everestem, nomádi nám rozbourali stan, jelikož sezóna už skončila a kemp se ruší. Takže zavazadla naházená do našeho autobusu a trochu zmatek.
Okolo jedenácté konečně odjíždíme, čeká nás okolo 400 km do Shigatse. První zastávka je po 5 km opět u kláštera Rongbuk, naproti konečně dostáváme snídani. Klášter nenavštěvujeme, čeká nás jich ještě víc než dost.
Pokračujeme po té šíleně prašné a kamenité cestě asi 60 km do Old Tingri, odkud jsme včera k Everestu přijížděli. Cesta do New Tingri neboli Shelkaru je totiž v rekonstrukci, takže si to do Shigatse dáme s mírnou objížďkou. Do Old Tingri je to 2,5 hodiny cesty, jsme na místě okolo druhé odpolední. Dále pokračujeme do New Tingri, kde si dáváme oběd. Když jsme si ale objednali, po chvíli zjistili, že jim došly brambory, takže jdeme zase do nudlové polévky, cena 20 – 25 juanů. Ale oběd dobrý.
Okolo páté odpoledne dojíždíme do sedla Gatso La – 5220 m.n.m. – nejvyšší bod celé naší výpravy.

sedlo, které je vždy ověšeno spoustou modlitebních praporků

Celá cesta je prošpikována policejními kontrolami, vojáci a policajti kontrolují vše možné. Někdy řidičovu licenci, jindy pasy, skupinová víza apod. Někde musíme na policejní stanici s pasy osobně. Fakt hrozný, když tu člověk vidí Číňany, jak se se samopaly procházejí po silnici, a vypadají, že jim patří celý svět.
Číňani rozdělili celý Tibet do zón a právě při přechodu mezi zónami jsou kontroly nejpřísnější – jdete s pasem na policejní stanici osobně. Pro vstup do každé zóny musí mít všichni, a to včetně Tibeťanů, permit. Člověku se chce brečet, když tu vidí okupaci Tibetu na vlastní oči.
Do Shigatse dojíždíme po deváté večer. Shigatse je druhé největší město Tibetu. Ubytováváme se v Gesar Hotelu, který má 4 hvězdičky, a byl vyhlášen jako nejlepší ve městě.  Je fakt překrásný a hoooodně velký – 107 pokojů a dnes je například plně obsazeno. Dostali jsme se do tohoto hotelu úplnou náhodou – manažerem hotelu je bývalý průvodce tibetské cestovky, která pro Livingstone zařizuje program zájezdů v Tibetu. Bufetová večeře za 40 juanů nemá chybu, takhle jsme se tu ještě nikde nenacpali J Pokoje jsou nádherné, včetně klimatizace, škoda že jsme přijeli tak pozdě a jsme tu jen jeden den. Manažer hotelu je příjemný chlapík, a tak si s ním chvilku pokecáme a pak jdeme spát.

Gesar hotel a náš pokoj

Ubytování – Shigatse, Gesar hotel

Fotogalerie

pátek 21. listopadu 2014

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 16.10.2014 - Den 13 - Cesta k Everestu

Nikdo nic nehlásí, takže vstáváme v půl deváté, uvídíme, co se bude dít. V deset se dozvídáme, že za půl hodiny to otevřou, takže vyrážíme z Nyalamu v 10:20. Stoupáme z 3700 m.n.m., je tu všude sníh, jedeme do sedla Tong La, ale všude na silnici tu stojí auta.
Ve dvanáct hodin jsme v 4850 m.n.m., stojíme, led na silnici, nevíme, kde to vázne. Nakonec to musí vyřešit Martina, která donutí Číňany, aby začali něco dělat, a společně vyprostí kamión, který byl zpříčený na silnici, a všichni na to jen koukali.

dopravní komplikace v sedle a Češi v hlavních rolích

Ve dvě odpoledne jsme konečně v sedle Tong La, zavěšujeme modlitební praporky, a s pokřikem KiKiSoSoHaSoLóóó vyhazujeme do větru podepsané modlitební papírky. Sedlo je v 5150 m.n.m., všude spousty sněhu.
Pokračujeme dále po cestě, termální koupel vynecháváme, není čas ztrácet čas, když máme 1 den zpoždění. V Old Tingri jsme měli být včera odpoledne. Nudle tu mají za 25 juanů a jako nic moc. Na konci města je budka, kde nám průvodce kupuje lístky pro vstup do oblasti Mt. Everestu. Vracíme se do města, odbočujeme doleva na prašnou cestu směrem k Mt. Everestu. Projíždíme kontrolou a od sedmnácté hodiny to fičíme šílenou cestou k Mt. Everestu. Po cestě nám z minibusu odpadává pravé přední zrcátko i s držákem. Řidič to moc neřeší, hodí to do kufru a jede se dál cestou necestou.
Před osmou večer jsme u kláštera Rongbuk, 5000 m.n.m., nejvýše položený chrám na světě. Slunce zapadá, ale stále osvětluje Mt. Everest, máme neskutečné výhledy na tuto krásnou horu.

Mt. Everest a západ slunce, od kláštera Rongbuk

Po osmé večer dojíždíme do cíle, nomádského stanového tábora. V nomádském stanu budeme nocovat, všichni v jednom velkém stanu. Hlavně že má hezká kamna, bude teplo, dokud se bude topit. K večeři dostáváme thukpu.

nomádský stan

Jako prevenci před výškovkou si dáváme acylpyrin, někoho už pěkně bolí hlava. Zapíjíme to nějakou šílenou pálenkou.

Ubytování – Mt. Everest, nomádský stan
O Tibetu
Celý průšvih začal v roce 1952, kdy se tu Číňani, pod záminkou pomoci, začali montovat do Tibetu. Dalajláma byl až moc dobrosrdečný, skončilo to ale válkou, ale proti obrovské přesile neměl Tibet s mírumilovnými Tibeťany žádnou šanci. Číňani vše dělali pod záminkou hospodářské pomoci, že je naučí zemědělství apod. Dalajláma utekl s celým dvorem do Indie, kde má exilovou vládu.
Tibeťan nedostane pas, nikdy tedy nemůže vycestovat ze země. I k cestování mezi tibetskými regiony potřebují povolení. Turisti jsou vpuštěni pouze do určitých částí Tibetu, kde Číňani budují, aby se předvedli, ostatní části Tibetu, kam se turisti nedostanou, jsou pořád velmi zaostalé.
Čína zabrala Tibet velmi pravděpodobně kvůli nerostnému bohatství a také proto, že je jich prostě moc, a pomalu se do své země nevejdou. Budují v Tibetu silnice a železnice, aby mohli lépe kontrolovat obrovské území, a dopravovat nerostné suroviny.

Zemědělství
Číňani začali vnucovat své plodiny tam, kam se nehodily, byl z toho hladomor. Začali jim také vnucovat své postupy apod. Naštěstí původní plodiny se vrátily zpět.

Lidé
Číňani začali stěhovat lidi z hor k silnicím, které tu budují ve velkém tak, aby je měli pod větší kontrolou. U silnic jim postavili takové krychle, do kterých je nuceně nahánějí, a Tibeťani za to navíc musí 30 let splácet “hypotéku”. Na výběr nedostali...

Školství
Ve všech školách se vše učí v čínštině. Pouze dvě střední školy ve Lhase mají asi 3 předměty v tibetštině – tibetština, geografie, historie. Ostatní je v čínštině. Na vysokou školu musí Tibeťané do Číny.

Budhismus
90% Tibeťanů jsou budhisté a věří v převtělování, takže smrt neberou nijak tragicky. Pohřbívají nebeským pohřbem – mrtvého donesou na k tomu určené místo, kde ho rozsekají na kousky. Kosti pak rozdrtí palicí a smíchají s campou, aby to supi jedli. Campa je ječmenná mouka smíchaná s tibetským čajem (černý čaj + jačí máslo) a nebo jačím máslem a vodou. Jačí máslo je slané, takže čaj také, a pro nás to tedy příliš chutné není.

Tibetský život
Tibeťanů je mi dost líto, jsou to úžasní a dobrosrdeční lidé, hodně věřící. Mají tu krásnou přírodu, ale těžké klimatické podmínky. Všechno by bylo super, kdyby je Čína neokupovala. Snášejí to ovšem statečně, mají tu velkou cenzuru, zprávy se z Tibetu ven moc nedostávají, nefunguje tu např. ani facebook. Jsou si prý ale dobře vědomí, že hodně lidí na světě stojí za nimi, a alespoň mentálně je podporuje.

Jak žijí Tibeťané:
30% Nomádský život – chovají dobytek, mají 2 nebo 3 lokality podle ročního období, na kterých pasou dobytek. Na zimu - od konce října do března - se stěhují do zimních vesnic, níže položených. Jinak jsou ve vyšších oblastech, kde na jaře a v létě roste zelená tráva. Rodina prodává tak 2-3 jaky ročně, za jednoho dostanou až 1600 USD = 10 000 juanů za maso, což je v pohodě uživí.
60% Zemědělci – nestěhují se, pouze obdělávají svá políčka.
10 % Ostatní – zaměstnáni ve městech jako prodavači, ve státní správě atd.

Kultura
Všude je vše čínsky, tibetská kultura zaniká. Ve Lhase žije více Číňanů nežli Tibeťanů.

Plat – policista 3000 juanů měsíčně, hlídač železniční tratě Peking – Lhasa – 2000 juanů

Komentář:
19.10. jsme se v sedle Simi La setkali s další Livingstone skupinou, která ale jede opačným směrem. Ve Lhase na letišti vyfasovali čínského policajta, který na ně dohlíží, nyní s nimi jede jiný, a ten do autobusu nainstaloval kameru a pěkně si to všechno ještě natáčí. Všude chodí s nimi, bydlí s nimi v hotelu, chodí s nimi na oběd atd.

Fotogalerie