středa 28. prosince 2016

Deník - Vietnam 2016 – 27.12.2016 - 28.12.2016 – Saigon

27.12.2016 - Den 06 – Cesta do Saigonu

Dopoledne nic nemáme. Takže dnes trávíme ráno na snídaní asi hodinu. No co vám budu povídat, najedl sem se pěkně. Pak nás nechali opět vyplnit hodnocení, tentokrát bylo o dost příznivější, než předevčírem v restauraci vede hotelu, která ale k hotelu stejně patřila také. Já jsem tam byl celkem spokojen, ale někdo už méně. Dnes bude jen převoz na letiště a pak let do Saigonu. Takže dopoledne se válíme opět na pokoji, jelikož zde opravdu není co dělat. Je tu jen přístav s turistickými loděmi a pár hotelů. Prostě malý ostrov pro turisty.


Milan si u Vasila, managera hotelu, předchozí dny několikrát stěžoval. Na prvním pokoji jim to šíleně páchlo, dostali jiný pokoj a tam zase netekla teplá voda, ale to nakonec opravili. Jako kompenzaci domluvil převoz na letiště za 65 USD hotelovým vozem. Takže v půl dvanácté jsme zaplatili za náš pokoj a dvě noci něco málo přes 2 800 000 dongů. Pak nám přistavili dodávku, ale takovou jsem ještě neviděl. Velikost fordu transit ale místo sedadel kožená křesla a vnitřek celý čalouněný a vykládaný dřevem. Řidič i umí anglicky. A veze nás přímo na letiště.


Let do Saigonu s Vietnam Airlines byl v pohodě, Airbus A321. Na ten krátkej let okolo dvou hodin, jsme dostali i teplé jídlo a to hovězí s omáčkou s mrkví, k tomu špagety, bylo to strašně dobrý. Možná nejlepší jídlo,  co jsem kdy v letadle měl. 

Saigon nás přivítal mnohem vyšší teplotou. Na severu u Hanoje a okolí jsme si zvykli na 20 stupňů, Saigon ten má teď okolo 30 stupňů. K tomu je tu takovej o dost větší smog.

V Saigonu nás pak za asi 200 000 dongů odvezl taxik k hotelu. Letiště je vlastně hned ve městě, takže to netrvá tak dlouho. Doprava mi tu přijde ještě šílenější než v Hanoji, auta i motorky si tu jezdí křížem krážem přes pruhy, jak se jim zlíbí. Ze dvou pruhů si tu udělají pruhy tři. Na třech pruzích auto z levého pruhu začne v křižovatce odbočovat klidně doprava atd. Všude samozřejmě lítají na motorkách, jak se to hodí. 

Bydlení nic moc, ani okna ty pokoje nemají. Ale je to v centru a za noc tu chtějí za dvoulůžkový pokoj 644 000 dongů.
Večer tu zkouším přes cestovky zjistit ceny výletu do Cat Tien národního parku. Pro čtyři lidi na dva dny to je 110 USD na osobu. Ale nápad je odmítnut.

Ubytování: Yen Trang 2 hotel, Saigon. Nedoporučuji, fakt kobka bez okna ale alespoň čistá. Nic moc, nebrat.

28.12.2016 - Den 07 – Saigon

Ráno se tu pořádně nasnídáme v pekárně. Fakt mňamky. Pak to tu tak procházíme a stále nevěřícně sledujeme dopravu. Navštěvujeme prezidentský palác, který byl později přejmenován na palác sjednocení. Hezká budova v parku kde sídlila vláda, v podzemí tu také mela bunkr, který za vietnamské války také prezident použil. Na budovu zaútočil voják severního Vietnamu a shodil na ni dvě pumy. Po této události se definitivně Američani z Vietnamu stahli.

na skútru se tu dějí různé věci

Odpoledne je ve znamení hledání autobusového nádraží, odkud jedou spoje do My Tho. Jedeme do toho,  co je v průvodci, ale tam se po nějaké době dohadování dostaneme k tomu, že do My Tho to jede z jiného. Tak znova do taxíka a jedeme na West Station, odkud to fakt jede tam, kam potřebujeme. Lokálním autobusem je cena 60 000 dongů. To je méně než kolik projedeme taxíkem. 

Mimochodem taxiky stojí v Hanoji i Saigonu okolo 14 000 dongů za kilometr, nástupní sazba je okolo 11 000 dongů. Všechny mají taxametry.

Palác znovusjednocení

Večer se zas hezky přežereme. Milanovu objednávku jarních závitků - přineste pro každého jeden závitek nebo teda jednu porci závitků, když je jich v porci pět, pochopili tak, že přinesli čtyři porce. K tomu jsme si dali ještě každý svoje jídlo, no, a když to všechno najednou přinesli, tak se to na stůl vejít nemohlo.

taková normální saigonská večeře na ulici…

Bydlení je hned vedle našeho posledního bydlení a je moc hezké. Cena je velmi podobná okolo 700 000 dongů. Doporučuji.

Musím ještě zmínit, jak tu spousta lidí v těchto mnohamiliónových městech bydlí.
Nejdříve jsem si myslel, že v těch úzkých postranních uličkách, které vedou z fakt velkých ulic jsou jen nějaké sklady. Omyl, v tom bydlí lidi. Má to i třeba jen pět někdy deset metrů čtverečních a zavírají to takovými vraty. A vede to někdy do patra, kde mají asi postel.

Ubytování: Sunny Guesthouse, Saigon. Doporučuji a cena 700 000 dongů je docela v pohodě.

pondělí 26. prosince 2016

Deník - Vietnam 2016 - 25.12.2016 - 26.12.2016 - Halong Bay

25.12.2016 - Den 04 - Halong Bay

Moc jsme toho opět nenaspali. Snídaně v 7:15. Zase si dávám do nosu. Omeleta se zeleninou super, banana pancake s medem také super. Ale ta vietnamská specialita co nám tu doporučuje ta moc ochotná servírka - rolling cake neboli rýžové nudle s houbami a cibulí, jako nic moc. 

V osm je tu pro nás autobus co jsme si domluvili, že nás odveze za 200 000 VND k Halong městečku, přímo na ostrov Tuan Chau, odkud vyjíždějí lodě k zátoce a kde máme na dva dny rezervovaný hotel, pekelně drahej, dvě noci pro dva lidi za asi 140 USD. 

Cesta nakonec trvala skoro pět hodin. Je to sice jen okolo 160 km daleko od Hanoje, jenže než po hotelech posbírá turisty a vyplete se z Hanoje tak je hodina a půl minimálně pryč. No a cestou se ještě staví na 30 minut v takovým předřazeným marketu pro turisty. Na místo teda dojíždíme před jednou hodinou, ubytujeme se. Zde nám také nějaké jízdy na lodi nabízejí, ale ceny jsou šílené, jednodenní za 100 - 200 USD. Jdeme sami do přístavu, trochu bloudíme, ale nakonec nám pani nabídne za 290 000 dongů tříhodinový výlet ještě na dnešek. Tak aspoň že tak. Jedeme lodi k jeskyni Thien Cung, moc hezká prohlídka, vstup už byl v ceně. Pak tu objíždíme ty zajímavé skály, co tu vylézají z vody, no a za dvě a půl hodiny jsme zpět. Bylo by to hezké, ale je zataženo a skály nejsou skoro ani vidět. 

Každopádně nemůžu nevzpomenout, že v Hanoji v hotelu to s námi mysleli určitě dobře, když nám nabízeli dvoudenní výlet lodí s přespáním na lodi a komplet jídlem za 90 USD a to nás ještě přivezou a odvezou. My tu zůstáváme v šíleně drahým hotelu a navíc tu strávíme tři dny, protože třetí den se budeme pouze přepravovat na let Tak se za 500 USD stává milionář s 11 000 000 dongů v kapse.byla celkem v pohodě, i cena okolo 170 000 dongů je na zdejší v pohodě. A jsou tu strašně ochotní. Chtěli od nás hodnocení no a Milan si samozřejmě nebral servítky, tak se nám ještě nakonec omlouvali. Když poté sedíme na kafi vedle v naší hotelové restauraci, manažer z té restaurace přišel a říkal, že to platit nemáme, že nás zve. No trochu nás teda překvapil.

Ubytování: Paradise Suites hotel, Tuan Chau island, Halong city. Nádherný akorát cena 70 USD za pokoj je fakt dost, ale takové tu jsou ceny.

26.12.2016 - Den 05 - Halong Bay

Hotelová snídaně dobrá a před osmou už stepujeme v přístavu a kupujeme lístky na šestihodinovou plavbu za 340 000 dongů. Naháněčka ze včerejška si nás našla a tak potom nastupujeme na tu samou loď. Je ještě více zataženo nežli včera, takže uvidíme asi tak 200 metrů a dále ne. V tomto zimním období se asi nevyplatí sem vůbec jet, což jsme ale netušili. Místo toho by ta cesta vlakem z Hanoje do Saigonu byla jistě lepší. Tak to jen takový můj tip. 

Halong Bay

Tak dneska se razí v devět od přístavu, jelikož potřebují nahnat ještě nějaké lidi. Po asi hodině plavby jsme u jiné jeskyně než včera, opět celkem hezká. Znovu se ale podivuji zábradlí jako včera, je udělané celé z betonu. A hle začalo nám trochu svítit sluníčko. Jedeme k druhé zástavce, ostrov Ti Top, kam se da vyhrabat po schodech nahoru a je zde hezká vyhlídka. Takže nakonec to dneska bylo celkem hezké. Pokud tu člověk chytne hezké počasí s modrou oblohou, musí to ti být kouzelné. Ale těch lodí tu opravdu křižuje spousty. Pak se už jen vracíme k přístavu a v půl třetí nám výlet končí.

Halong Bay

Nejlepší asi je přijet sem večer, přespat tu někde jednu noc, ráno jit na ten šestihodinový výlet - koupit ho v dongách přímo v přístavu a odpoledne se vrátit nejak do Hanoje. Myslím, že to bohatě stačí. Nebo koupit tu dvoudenní plavbu s dopravou z a do Hanoje za rozumné peníze, což tech 90 USD celkem je.
Zbytek dne tu proválíme na pokoji. Večeři řešíme po radě od recepční v místňácké restauraci, kde za čtyři nudlové polévky a jednu větší porci rýže s masem a zeleninou dáme pouhých 180 000 dongů. 

Ubytování: Paradise Suites hotel, Tuan Chau island, Halong city. Nádherný akorát cena 70 USD za pokoj je fakt dost, ale takové tu jsou ceny.

sobota 24. prosince 2016

Deník - Vietnam 2016 - 22.12.2016 - 24.12.2016 - Odlet do Vietnamu a Hanoj

22.12.2016 - Den 01 - Odlet do Vietnamu

Tak se jede na výlet. Tentokrát do Vietnamu a hezky na Vánoce, vypadnout tu z toho vánočního šílenství. 

K cestě do Vietnamu potřebujete samozřejmě pas a potom také zvací dopis, ten si můžete naklikat na internetu a za 8USD vám pak přijde nějaký dokument se spoustou jmen a i tím vaším do mailu. Víza se pak dají za 25 USD vyřídit v Hanoi na letišti, potřebujete k tomu ještě vyplněnou žádost, která se dá také stáhnout.

Na pražským letišti jsme si užili mastercard salonek. Docela příjemné, ale asi tak trochu snobácké.  Boarding máme v 18:05, ale už v 17:55 svítí na tabuly last call. Trochu nás to překvapilo a tak jsme od rozpitého vína vyletěli ke gate, samozřejmě jenom plašili… Na security kontrole mě pobavili. Nějaký turisti, který samozřejmě česky neuměli ani slovo, měli sebou dva notebooky a dali ho do jedný bedny před rentgen. A rentgeňák si začal stěžovat a něco si tam mumlal a promlouval jim do duše samozřejmě česky a pak na ně - jeden notebook jedna bedna, dva notebooky dvě bedny, tři notebooky tři bedny… Tak takhle my si tu v česku žijeme, naštěstí duchapřítomná rentgeňákova kolegyně jim to přeložila.

Turkish airlines příjemně překvapila. V airbusu A320 je fakt luxusně místa mezi sedadlama, dokonce i dlouhonohej Martin spokojeně přikyvuje.

Let TK 1770 s odletem 18:45 z Prahy do Istanbulu, překvapil i servírováním večeře. V Istanbulu vytahuje Martin zase jinou kartu a tak se jdeme zase občerstvit do nějakého priority salonku. Prostě obžerství tentokrát začíná už na cestě.

V Istanbulu nás, podobně jako nás vyloďovali, naloďují autobusem. Let TK166 s odletem 2:35 směr Hanoi, ten bude bolet. Trochu nelogicky je tu na delším letu méně místa na nohy. Na devět hodin letu nic moc. Turkish airlines se docela stará ale i tu balenou vodu tu mají divnou.

23.12.2016 - Den 02 - Hanoj

Přistáli jsme před čtvrtou odpolední místního času a čekáme na víza. Ale je nás tu takových povícero a tak to trvá. V první frontě viza application odevzdáte pas a zvací dopis, pak čekáte, až vás vyvolají u druhé přepážky jménem a fotkou na televizi;-) Tam nakonec trávíme přes dvě hodiny. Prý nemohou sehnat nějaké informace… zacvakali jsme 25 USD a dali jim fotku. No a na třetí přepážce už to bylo rychlé, razítko do pasu a letíme pro kufry. Ty už se nevozili na páse, ale byly pohozené vedle. Divili jsme se, že tam ještě jsou.

Chudák odvoz z letiště, který jsme si objednali z hotelu, cekal na nás přes dvě hodiny. Cesta na hotel trvala asi 45 minut. Bydlíme v centru, hotel Blue Hanoi Inn hotel, velmi příjemný a hezký hotýlek s asi deseti pokoji. Jsou tu strašně ochotní a přátelští. Cena je 90 USD dvě noci dvoulůžkový pokoj. Pro někoho asi dražší cena, ale naprosto v klidu bych ten hotel doporučil, jak přístupem personálu, úrovní bydlení, polohou hotelu.

Vyrážíme se podívat do města. Všude spousty lidí, ale všichni se tak roztomile usmívají a jen tak si tu po ulicích plných dopravy sedí, baští a povídají si. Jsou tu různá vystoupení k příležitosti vánoční.
Vyměňujeme peníze, kurz je asi takový, že za korunu dostanete 1000 dongů, neboli za dolar dostanete 22800 dongů. Tak se za 500 USD ze me stává milionář s 11 000 000 dongů v kapse.

Kontakt se světem řešíme nákupem sim karty v obchodě s telefony. Za 290 000 dongů dostanete 3Gb dat, když si připlatíte dalších 105000, dostanete dalších 50 minut lokálního volání a 25 minut mezinárodního. Karta je od místního operátora Viettel, a za čtyři stovky je to parádní cena.

Ubytování: Blue Hanoi Inn hotel, Hanoj. Krásný pokoj v centru, ale cena 45 USD za dvoulůžkový pokoj je dost, ale doporučit mohu.

24.12.2016 - Den 03 - Hanoj
Dneska jdeme objevovat Hanoi. Nejlepší je se tu dopravovat taxíkem, stojí to okolo 11000 dongů za kilometr, takže asi 11 Kč.

Hanoi má okolo 10 mil. obyvatel, a mají tu 5mil. registrovaných motorek, kterými se to tu jen hemží. K tomu okolo 500 000 aut a 40 000 taxíků údajně. Doprava je fakt šílená. Jezdí se tu, jak to jde a přejít silnici je někdy o strach :-)

V malých podnicích u silnice se tu najíte tak za 50 Kč. Většinou smažené vepřové nebo kuřecí a rýžové nudle. Někde mají také dobré jarní závitky. Vše se namáčí do takového vývaru. Docela to ujde.

Dopoledne to tu projdeme k jezeru Hoan Kiem lake, ale je zataženo se smogem, takže večer to tu vypadalo 10x lépe, navíc krásně nasvícené. Ale na ostrůvku na jezeře tu mají malý hezký chrám.  

Hanoj se svou dopravou

Pak se jedeme podívat k Ho chi minh mauzoleu, ale mají dneska na vánoce zavřeno. Každopádně je to tu velkolepé a asi tu pořádají armádní přehlídky.
Oběd řešíme v ulici May May, která má navěšené nad silnicí krásné žluté ozdoby. Hlavně v noci to tu vypadá krásně.

Po obědě jsme si vyjeli k Thien quang lake a prošli tu pár ostrůvků. No a zakončili jsme to u sochy Lenina a naproti návštěvou armádního muzea. Ale to bylo slabší. Hned vedle jdeme ulicí a je to tu cele ohrazené a za tím nějaký velký areál s majestátními budovami. U vchodů vojáci se samopali. Jen jsme se zastavili a koukali do mapy a už na nas řve, ať jdeme pryč. Taxiky tu nestaví. Původně jsem si to chtěl vyfotit, ale to by mě asi na místě zastřelili či co.

Hanojská ulice o půlnoci…

Vracíme se do hotelu, musíme se trochu nafintit na štědrovečerní večeři. Máme rezervovaný raut v Movenpick hotelu kousek od našeho hotelu. Takže pěkně v košilce… Je to teda masakr, jídla fakt spousta. Sushi, mořské plody, různé ryby, šunka na medu, sladkosti, vietnamské speciality no prostě hromada jídla, které zapíjíme chilským vínem. Cena je taky hezká 1 250 000 za tyhle čtyři hodiny hodování. Navíc nám pak připočtou dph 10 procent a další poplatek 5 procent. Přišli jsme mezi prvními a odcházíme mezi posledními v povznesené náladě. Ve městě je okolo půlnoci stejně lidí jako přes den, ulice všude plné lidí, kteří se tu něčím cpou a posedávají okolo malých stánků s jídlem.

Jdeme opět k jezeru na něco k pití, ale už to tu pomalu zavírají, nechápu proč. Jsou tu ulice natřískané lidmi, provoz jak v poledne. On je tu vlastně pořád stejný provoz prostě přes celý den ulice plné lidí. 

Ceny ve Vietnamu
Voda - 10 000 VND
Jarní závitek - 10 000 VND
Nudle s masem - 35 000 VND
Pivo - 20 000 VND
Pohlednice - 10 000 VND
Mezinárodní známka na pohled - 12 000 VND

Ubytování: Blue Hanoi Inn hotel, Hanoj. Krásný pokoj v centru, ale cena 45 USD za dvoulůžkový pokoj je dost, ale doporučit mohu.

neděle 13. listopadu 2016

13.11.2016 - Velká Kunratická 2016 - 83. ročník

Akce : Velká Kunratická 2016
Kategorie : Terénní běh
Kdy : 13.11.2016
Trasa : 3,1 km
Web : http://www.velkakunraticka.cz/
Výsledky : http://www.velkakunraticka.cz/vysledky
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1445647230


Tak jsem se poprvé dostal na start tohoto legendárního závodu. Krásná atmosféra a všude spousta lidí. Startuje se po dvou lidech najednou a hned od začátku je to výživné - bláto, kopec, bláto, voda, pak krpál nahoru, občas přeskok potoka, další krpál atd. ;-) No ale než se nadějete tak jste v cíli.

No popravdě jsem byl ze svého výkonu dosti zklamán. Když jsem si říkal že teď už bych se nemusel šetřit a začít běžet naplno až do cíle, tak už jsme sbíhali z kopce do cíle... Takže do cíle jsem doběhl jak kdybych se byl proběhnout k číňanovi pro banány :-)

Uklidněním mi snad může být jen to, že jsem to běžel poprvé a byl jsem až moc varován na krpály, do kterých se tam běží. Takže jsem byl dostatečně vyděšen a dost jsem se šetřil ;-) Pro zlepšení nálady jsem si dal večer výklusem 25km :-)

Nakonec jsem absolvoval 3,1 km za 15:46.2, což bylo 239té místo z 1983 startujících a 49té místo z 525 startujících v kategorii 40-49 let.

sobota 1. října 2016

1.10.2016 - Šumavský Šutr 2016 - Trasa Ultra 63 km - běh

Akce : Šumavský Šutr 2016
Kategorie : Horský běh
Kdy : 1.10.2016 9:00
Kde : Běžkařský stadion Churáňov, Šumava
Trasa : Ultra 63, 1800m výškových metrů
Web : https://sutr54.wordpress.com/sutr-sumava
Výsledky : http://www.sportovniservis.cz/sutr-sumava-2016/
Foto : https://www.flickr.com/photos/michaeldobias/sets/72157674626388546
http://digirun.rajce.idnes.cz/161001_Sumavsky_Sutr
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1388764449


... aneb jak jsem zjistil že Ultra běh je hlavně o hlavě ...


ÚVODEM
Týden po horské výzvě Krkonoše, kde jsme se během dvou dnů pěkně zničili (regenerační výběh na Sněžku druhý den po závodě opravdu regeneračním nebyl), nastala největší běžecká výzva. Nejsem žádný troškař, takže na Šumavský Šutr 2016 jsem se přihlásil rovnou na nejdelší trasu - ULTRA 63 km. Závod patří do seriálu Šutr, pořádaného běžeckou speciálkou trailpoint z Prahy.

Tak jsme se teda jednoho krásného sobotního rána sešli na běžkařském stadionu na Churáňově, dostali čip a vytištěné body trasy, kdyby se náhodou někdo ztratil ;-) Jedná se o okruh 21 km a tak si běžci mohli vybrat zda-li poběží 1 okruh jako půlmaratón, 2 okruhy jako maratón a nebo tři jako Ultra. Na Ultra přihlášeno 69 lidí, na startu 61 lidí, to není zrovna moc, až později jsem zjistil proč... A později jsem také zjistil proč se tomu říká Šumavský Šutr.

profil 1 kola trati, pro mě teda 3x ...


START
V devět hodin start Ultra závodu, běželo se celkem rychle a hned po dvou třech kilometrech se běžecké pole začalo rozdělovat na dvě větší skupinky, ja byl tak někde mezi nimi a jelikož jsem sám běžet nechtěl, abych náhodou někde neodbočil špatně, rozhodl jsem se přidat k té rychlejší skupince. Trať byla celkem dobře značená, ale občas to nebylo úplně jasné kudy dál. Hned od začátku jsem věděl že tímto tempem takovouhle trasu vydržet nemohu a že to bude průšvih jestli to takto bude pokračovat. Chtěl jsem běžet v tepech pod 150 ale měl jsem tam 170 a v kopcích i 179. Prostě to bylo jasné že to takhle nemohu běžet celé. Původně jsem chtěl prvních 10km bežet klidně, do 30km běžet pohodičku a pak podle stavu za to kdyžtak vzít. Profil trati to ale moc neumožnil...

Trať byla dost těžká, na začátku rovinka, pak se vletělo na pěšinku mezi stromy a dále kolem potoka, těžký běh mezi kořeny, kameny, přeskakování potůčků, stromů poválených přes pěšinky apod. Po asi 7 km výběhy nahoru a dolů a to se tak nějak střídalo, krpály celkem slušné, občas nějaká asfaltka a pak lesní cesta. Po 11 km přišla občerstvovačka celkem vhod, ale kromě doplnění vody a ionťáku jsem pozřel jen rozinky. Dále se běželo chvíli celkem v pohodě, ale pak to zase pokračovalo, výběh do kopce, seběh z kopce. Asi 90 procent trasy vedlo lesem. Při doběhu do Churáňova se dobíhalo do prostoru cíle pěkně nahoru vedle sjezdovky. V cíli prvního okruhu se trochu občerstvit a jde se na další dvě kola. To je sice dobré, že už člověk ví do čeho jde, na druhou stranu při představě že to všechno absolvuje ještě dvakrát, dost krutá představa.

Od 25tého kilometru jsem začal cítit že to není ono, začala mi odcházet technika - to je v necelé půlce závodu fakt tragédie, což jsem cítil už jen tím že jsem občas kopnul do kamene nebo do šišky a třikrát jsem také skoro zakopl, prostě nedostatečné zvedání nohou. Dosti mě to vyděsilo, takže jsem si na to začal dávat pozor. No každopádně první kolo jsem běžel úplně celé včetně všech krpálů ale v druhém kole jsem už ty největší kopce šel svižnou chůzí. To mě trochu mrzelo, ale asi se ozvala nedostatečná regenerace. Pil jsem dobře ale jedl špatně, neboli téměř vůbec. Kromě rozinek a banánů na občerstvovačkách prakticky nic moc. Energii jsem sice cítil, ale stejně, jíst se musí když to jde, pak se to většinou obrátí a nechuť k jídlu přijde v okamžiku kdy by jste právě doplňovat měli a nebo už měli doplněno dostatečné zásoby, protože jinak prostě energie dojde. To jsem ale neudělal, takže od 25tého do 40tého kilometru jsem pomalu zpomaloval tempo a dostával se do takové jakoby nepohody. V cíli druhého kola jsem už cítil celkem únavu a kromě rozinek a banánů jsem snědl necelou jednu tyčinku. Prostě strava velmi špatná a to se dále začalo projevovat. Dokonce padla asi na sekundu myšlenka jestli se na to po dvou kolech nevyprdnout, ale krize zas nebyla tak velká, žádné křeče, fyzicky to celkem šlo, jen hlava trochu protestovala.

42km - tak jsem teda vběhl do třetího kola, kde hlava pomalu začala stávkovat. Asi to bylo hodně způsobené stravou, dával jsem do sebe sice ionťák ale pevnou stravu prostě hlava odmítala. Já, který má tak rád jídlo a najednou nechutenství ;-) Takže bylo jasné, že je to se mnou špatný ;-))). První kolo jsem si užíval, druhé už moc ne a třetí kolo už jsem si neužil vůbec. Ale doběhnout jsem to chtěl. Hlava ale nechtěla, jakmile přišel nějakej kopec, tak jsem ho prostě šel, a pak jsem se musel hodně nutit abych se zase rozběhl. Zakopnutí už tady znamenalo, že jsem začal pociťovat že mohou přijít křeče, myslím že jsem se tomu občas i dost blížil, další důvod dávat si pozor kam a jak dopadám.

Prostě když to shrnu, tak pít se mi nechtělo, jíst se mi nechtělo a běžet se mi taky nechtělo. Blbá kombinace na Ultra běhu... Chtěl jsem to alespoň posledních 10 km trochu rozběhnout, ale moc se nedařilo. Nohy by i celkem šli, ale hlava prostě nechtěla a to hlavně do kopce. Po prvním kole jsem se pohyboval okolo 13tého místa, v druhém kole jsem to udržel, ve třetím jsem pár lidí předběhl a zase pár lidí předběhlo mě. Ale bylo to už takové nepřehledné, jelikož hodinu po nás na stejnou trasu startovali maratónci a dvě hodiny po nás ještě půlmaratónci.

Posledních asi 10 km už jsem myslel jen a jen na cíl. Pak mě předběhl jeden klučina s holčinou, to mě trochu štvalo ale jejich tempu jsem prostě neměl šanci odolat. Co hůř, asi 3 km před cílem, právě před těmi největšimi krpály mě začala dobíhat další holčina, vypadala takhle na dálku běžecky dosti svěže, takže jsem se začal smiřovat s tím, že mě předběhne další ženská :-) Nakonec jsem ale dokázal trochu běžet a to občas i do kopce a nakonec do cíle doběhl před ní.


CÍL
Je to tady, nakonec jsem to dal, 63 km s převýšením okolo 1800m, v čase 7:01:55 na šestnáctém místě. Padnul jsem asi dva metry za cílem do trávy a povaloval jsem se tam asi 25 minut, byl jsem úplně vyřízenej a neměl chuť, asi ani sílu vstát a jít se najíst. Organizátoři si o mě dělali starost a nakonec mi došli i pro pití. Po půl hodině jsem se konečně zvedl ale chodil jsem jak invalida. Sprchu tu měli jen studenou, klepal jsem se tam jak ratlík, ale nakonec mě to docela pomohlo. Zkoušel jsem se protahovat, ale skoro každý cvik naznačoval křeče, nakonec se to ale tak nějak podalo. Časový limit organizátoři nastavili na 9 hodin (po šesté večerní se už začíná stmívat), do kterého se celkem vešlo 39 běžců (dokončilo 41). Vítěz závodu dokončil v čase 5:35, takže mi nadělil krutou 1,5 hodiny. Asi to nebylo žádné ořezávátko, např. jedenáctý v celkovém pořadí s časem 6:48, byl na jaře druhý v Krakonošova 55. Kdybych lépe rozvrhl síly, možná být i lépe zregenerovaný, což ale za ten necelý týden lépe nešlo, myslím že na tohle umístění jsem měl...

Ale co, na to že to byl můj první horský trailový Ultra běh, tak si myslím že v pořádku ;-) Týmu bytzdravy.cz jsem ostudu myslím neudělal.

výsledková listina...


ZÁVĚREM
No prostě suma sumárum to bylo výživné a to tak že hodně hodně hodně. Ale dalo mi to zas spoustu zkušeností. Jednak jsem si potvrdil že je opravdu lepší bežet pomaleji, i kdyby to mělo být s pomalejší skupinkou, v prvním kole jsem si tu trať mohl v klidu okouknout a ve druhém to pomalu zrychlovat, což byla také moje původní představa. Dále pak je jasné že jíst se musí, i když není hlad a tím spíše když nechybí chuť k jídlu. Opravdu neplatí, že když není hlad tak nejíst, přeci jen tukový metabolismum úplně nefunguje a sacharidy docházejí rychle. Zjistil jsem také že Cola není v pozdějších fázích úplně špatná, ve třetím kole se začal ozývat žaludek, že se mu něco možná nebude líbit, ale Cola na občerstvovačce určitě pomohla, mít ještě problémy s žaludkem, to už by byla fakt krizovka. A pro mě také platí to, že když začnu do kopců jít, mám pak problém se rozeběhnout, prostě budu muset trochu zamakat v posilovně a na výbězích kopců, aby mi ty horské kopečky ještě více chutnali ;-) Udělali mi také radost vložky do bot, které jsem si nechal na míru udělat a vyzvedl 2 dny před závodem. Takže kromě pátečního krátkého výběhu šli rovnou do této šílenosti, pro jistotu jsem si ale v běžecké vestě nesl ještě ty původní. Vložky mají celkem velkou podporu, ale běželo se krásně, do cíle jsem si přínesl pouze 2 malé puchýře, což přičítám právě těm vložkách v záběhu a pak možná mi sleze jene nehet...

A to hlavní, Ultra je fakt o hlavě, únava narůstá ale pokud člověk trénuje, tak je to hlava, která to řídí.

Z pohledu organizace tam nevidím problém, asi na třech místech nebylo úplně zřejmé kudy běžet ale jinak v pohodě. A možná na občerstvovačkách bych uvítal tyčinky místo sušenek, ale já stejně nejedl, a to jsem si toho tolik tahnul sebou. Takže organizátorům velký dík, velmi těžká trasa ale opravdu nádherná!



   ... O těch šutrech se mi fakt bude asi ještě dlouho zdát, bylo jich tam opravdu opravdu hodně...


trasa závodu

sobota 24. září 2016

24.9.2016 - Horská výzva 2016 - závod Krkonoše - Trasa HALF - běh

Akce : Horská výzva 2016 - závod Krkonoše - Trasa HALF
Kategorie : Horský běh
Kdy : 24.9.2016 9:00
Kde : Javor, Pec pod Sněžkou
Trasa : HALF - 34,8 km, 1500m výškových metrů
Web : http://www.horskavyzva.cz/
Výsledky : http://www.horskavyzva.cz/uploaded/vysledky/5_krkonose_2016.xls
Foto : https://photos.google.com/share/AF1QipPsFESpSmCwRDm1Smfe-eeZxh70LwwIp7qfHPMLaLdLSwXvPCEtHotYlOQjytsXPg?key=R0I3TVZiU0ZZVEE2dEMxY3JQMldzNVJKWnEzTkZR
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1376112605


... aneb můj první opravdový horský terénní běh ...


ÚVODEM

Horská výzva je série závodů která se běhá po českých horách, a po Jizerské 50 run jsem dostal chuť si zaběhnout zase něco v horách, navíc když triatlonová sezóna nám skončila.

Příprava na závod, jak je u mě zvykem, byla opět zajímavá. Minulou sobotu, týden po DoksyRace, jsem se byl proběhnout, ale musel jsem toho nechat kvůli bolesti chodidla. Tak jsem se byl v neděli projet na kole a na mokrých kolejích, 70km od Prahy, mi to podklouzlo, takže jsem musel volat pro odvoz a navštívit polikliniku, kde my trochu moje sedřené kolínko ošetřili. Bohužel takhle jednoduše se kolo ošetřit nedalo, takže je totálně nepojízdné, snad se z toho také dostane ;-)

No nic, bolest chodila, sedřené koleno, ale prostě startovné zaplaceno tak se teda jelo. Trasa HALF slibuje 34,8 km dle GPS (reálně teda ještě o něco více) a 1500m nastoupaných. Cesta trasy je velmi lákavá - Pec pod Sněžkou, Nad boudou Mír, Tetřeví boudy, Černý potok, Liščí cesta, Chalupa na rozcestí, Klínové Boudy, Cesta úbočím Stohu, Špindlerův Mlýn, Luční Bouda, Dom Šlaski, Obří Důl, Bouda v Obřím Dole, Pec pod Sněžkou. Výškový profil už tak lákavý ale nebyl...

výškový profil trasy HALF


START
Tak jsme si v pátek večer vyzvedli startovní čísla, posilnili se na to v místní pizeerii, trochu se prospali, pořádně nasnídali a před devátou se postavili na start. Bylo to velmi zajímavé, běží s námi i kategorie dog-treking a psi tu štěkají jak pominutí. Štěkají tak mocně že vůbec nebylo slyšet odstartování závodu od místní hlasatelky ;-) Takže nakonec se do přední řady přes celé startovní pole, informace o startu dostala a my jsme se minutu a půl po oficiálním startu odpočtu závodu teda rozběhli. Fakt chaos, nechápali jsme že to někdo nestartuje pistolí. Nakonec se ale teda něco okolo 220 běžců vydalo na cestu.

Na rozehřátí tu bylo 10km do většího či menšího krpálu. Moje strategie - prvních 10km držet tepovku pod 150 tepy a pak pozvolně zrychlovat, vzala za své hned v prvních metrech. I když jsem se držel, tak tepovka vylítla na 170 a dolů se jí moc nechtělo, ten krpál byl fakt velkej... Ze začátku hodně po asfaltu, poté ale již hezkými cestičkami v přírodě. Když jsme se vyškrabali z 800m na startu do 1350m, tak se zase situace rapidně změnila a my jsme šíleným krpálem zase 8km klesali do Špindlerova mlýna. Opravdu nevím co z toho bylo horší. Začal jsem se obávat co na to moje tělo, protože s tímto jsem neměl žádnou zkušenost.

Ve Špindlerově Mlýně na 18,4km občerstvovačka a kontrolní bod kde se musí odchipovat a nastává další krpál, tentokráte "pouze 5km" ale stálo to za to. Kamení, schody a jen nahoru, prostě po chvíli jsem to vzdal a jako ostatní jsem to prostě šel, to se fakt bežet snad nedalo. Jeden kilometr jsem tu také šel přes 14 minut a tep jsem měl stále okolo 170 tepů, takže asi tak.

dal jsem do toho fakt skoro všechno ;-)

Když jsem se vyhrabal nahoru, tak jsem byl dost rád, navíc to už jsme měli za sebou 23km. Snažil jsem se trochu rozběhnout, ale žádná velká rychlost to nebyla, ale na Luční Boudu se běželo velmi příjemně. Druhá občerstvovačka a kontrolni bod na Luční Boudě neboli 25km za námi. Dál se běželo pod Sněžku, což bylo velmi příjemné a pak to nastalo, sešup jak blázen po kamenech až do Obřího dolu, to fakt bolelo, 6km ostrého klesání v kuse a naklesáno okolo 650m. Dole jsem toho měl fakt dost.

Pak už jen příjemná cesta do Pece pod Sněžkou, ale lýtko se už začalo ozývat že toho má už dost i když bylo hezky v teplu kompresních návleků, takže jsem to už tolik nemohl hrotit, každopádně kilometr za 4:03 minuty mi i tak udělal radost. V Peci, 1 km do cíle jsem si říkal že teď už to je pohoda, ale nebyla, bylo to zase do kopce a nohám už se nechtělo...


CÍL
Nakonec jsem to ale tak nějak doběhl a to v čase 3:35:10. Vůbec jsem nevěděl jak na tom jsem, říkal jsem si tak okolo 30tého místa, a že to by byl super výsledek, když si vezmu že na horském běhu v terénu jsem poprvé. Když jsem po nějaké době koukal na výsledkovou listinu a viděl se na desátém místě celkově (bez dogtrekařů), tak jsem byl velmi příjemně šokován. Takže mohu říci že opravdu zas super výsledek, při těch podmínkách za jakých jsem nastupoval úplně neuvěřitelný. A vypadá to, že síly jsem rozvrhl velmi dobře i když podle tepů to vypadalo že to dát nemohu. Na druhou stranu, ztráta na prvního okolo 40ti minut, je opravdu hodně drsná.

jsme v cíli...


nekouká se na to špatně ;-) Ale vítěz nám nadělil neskutečný dílo...


ZÁVĚREM
S klidným svědomím mohu říci že Jizerská 50 RUN byla procházka proti tomuhletomu masakru. Tohle opravdu bolelo a v cíli se mi po chvíli dosti klepali nohy a přestali asi až po 20ti minutách. Ale co, za ten výsledek to rozhodně stálo ;-)

celá naše skupina v pořádku v cíli...

Z pohledu organizace ale mají organizátoři na čem pracovat. V cíli nebyla ani zdravotní služba, to odstartování závodu taky stálo zaprd, medaile byla papírová ... :-)

neděle 11. září 2016

11.9.2016 - DoksyRace 2016 - triatlon

Akce : DoksyRace 2016, triatlon
Kategorie : 1/2 Ironman Triatlon
Kdy : 11.9.2016 11:30
Kde : Máchovo jezero, Doksy
Trasa : 1,9 km plavání, 93 km kolo (převýšení 660 m), 21 km běh (převýšení 120 m)
Web : http://www.doksyrace.cz/
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/track/4252?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F1047
Foto : http://test.lapwing.cz/, uživatel: karell@karell.cz , heslo: 123456
Video : http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/216471290031046-triathlon-doksyrace/
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1355142938


... aneb můj životní triatlonový závod ...


ÚVODEM

DoksyRace, velmi známý a také poslední triatlonový závod v seriálu Ford Czechman Tour 2016 neboli Český pohár ve středním triatlonu. Předpokládá se účast české špičky v triatlonu a např. také Petra Vabrouška, jednoho z nejúspěšnějších českých profesionálních triatletů, člověka kterého velmi sleduju a obdivuju.

Já, týden po Jizerské padesátce, navíc po úterním ostřejším běžeckém tréninku bolavé chodidlo, na které jsem nemohl ani došlapovat... Na druhé noze zas sedřenou kůži u šlachy, takže boty ani pořádně zavázat nemohu. Prostě ideální situace jít zase na triatlon ;-) K tomu večírek u kamarádky, takže jsem spal chabých 6 hodin. Ale ráno před závodem bylo chodidlo celkem v klidu a tak jsem se tam teda jel podívat.

Dorazil jsem na místo, zaplatil startovné hříšných 2500 Kč, fuj. Depo naštěstí funguje normálně, všechny věci u kola, a tak loterie s taškami jako na Pilmanovi se řešit nemusela. Depo je hned vedle u břehu Máchova jezera, takže žádné velké přechody mezi disciplínami nás nečekají.

Začalo nám hezky svítit sluníčko, očekává se 30°C, bude prostě teplo. Neskutečný, ale přijel jsem 3 hodiny před startem, takže jsem se stihnul rozcvičit i rozběhat. Ještě že tak, u registrace se totiž tvořili později dlooouhé fronty, které nakonec způsobily posun startu z 11:09 na 11:30. Takže dost času pokecat s kámošema....


START, PLAVÁNÍ
Plave se jeden okruh v Máchově jezeře, okolo ostrůvku, což je super, člověk se nebude muset tolikrát točit okolo bójek. Máme tu asi 250 účastníků, startuje se z vody.

Tak nám to odbouchli pistolí, brodíme se vodou do jezera. Vybral jsem si celkem dobře místo, takže nemusím ani moc lidí přeplavávat a ani moc lidí nepřeplavává mě. Voda je krásně teplá a v neoprenu to klouže po hladině jedna báseň. No technika ale ideální není a že bych plaval rovně, tak to se říci také nedá. Pár lidí se přede mne dostalo, ale nikdo mi pěstí nemlátí do hlavy a nohy mi osahávají jen asi 2 lidé. Přeci jen když to je jeden okruh, není tam taková tlačenice, jelikož těch otoček u bójek je minimálně. No ale v druhé půlce, nevím proč, mě asi 5 lidí předplavalo, to mě trochu štvalo, jelikož to bylo hlavně kvůli tomu že plavu cikcak.

A pak jsem se nějak nebyl schopen hecnout, říkal jsem si že těch pár sekund, za to abych se tu vyšťavil, za to nestojí. Nakonec jsem vyplaval za 30:44,6, což byl celkově 34tý čas. Hodinky ukázali uplavaných 1967m, při mém cikcak stylu se trochu bojím že ta trasa těch 1900 m neměla, zas nás ošidili ;-) každopádně tempo 1:34 min/100 m mi udělalo radost.

sice to tak nevypadá, ale z vody jsem vybáhal fakt v pohodě...

Vylézt z vody a šup do depa, naštěstí to bylo pár metrů, ono dostat křeče hned při výbehu z vody, by nebylo nic moc. Jóó dostat ze sebe neoprén, to je problém... Zas sem se s tím trápil a určitě jsem ho zas někde hezky škrábnul... V depu jsem tak strávil 3 minuty...


KOLO
Jedou se tři okruhy mezi Mimoní a cestou na Staré Splavy. Tentokrát jsem si fakt předsevzal že strategii budu dodržovat, no jo ale znáte to... Strategie byla jednoduchá, prvních 10-20 km jet pomalu na tep okolo 145, pak to zrychlit na tempo které dokážu držet a od 60tého jet co to dá, ale úplně se nezničit, posledních 5km pak v klídku vytočit nohy a připravit je na krutou změnu na běh.


na kole to letělo samo...

Dopadlo to samozřejmě úplně jinak, jen co jsem vlezl na kolo, tak jsem měl tep 160, takže na prvních 10km jsem to dokázal stahnout na průměrný tep 153. Pomaleji už jsem fakt jet nedokázal, nechtěl jsem aby mi ty hošani tolik ujížděli a za mnou se jich taky dost na mě tlačilo. No ale stejně, pár jsem jich pustil, přeci jen moje krásná silnička s jejich triatlonovými speciály měla mírnou nevýhodu. Ale vytunil jsem jí před 14ti dny o hrazdu, a to se 100x vyplatilo. Druhých 10 km už jsem byl na tepu 149, to mi dělalo radost, třetí desetikilometr byl v tepu 144 a podobně to pokračovalo.

jojo, na kole to lítalo, byla to paráda ...


Na 65tém jsem začal cítit únavu, tak jsem to na pár kilometrů sklidnil a pak jsem za to vzal a dost lidí jsem předjel, zdálo se mi že chlapci na těch speciálech trochu odpadávají, takže při předjíždění mi to přišlo jako kdybych okolo nich jen prosvištěl, a u nich zavládlo zděšení :-) Posledních 15km mě brzdila jen kvalita vozovky, která je na mnoha místech katastrofální a jsou tam díry jak blázen, takže se musí jet pomaleji. Do jedný díry jsem také vlítnul a v kolu jen zakřupalo. Než jsem to rozjel ve velkém stylu, byl jsem v cíli ;-) Ta hrazda strašně pomohla, už to nebylo o tom že na rovinách mě předjížděli a v kopcích jsem je dojížděl já, teďka jsem je mohl předjíždět v kopcích i na rovinách :-)))

Teď k té kvalitě vozovky. První kilometr a poslední kilometr, katastrofální stav vozovky, jede se po chodníku, byl přes něj natažený asi 500m koberec, ale stejně to drncalo jak blázen... Na cestě do Mimoně je několik míst kde jsou v silnici opravdu obrovské díry, sice byly označené sprejem, ale to v tom stínu v lese vidíte na posledních chvíli a máte co dělat tam nevletět. A ono vedle děr to není o moc lepší. Takže úseky kde to perete naplno, střídají úseky kde se bojíte o své kolo a musíte rapidně zvolnit. Pár lidí tam na těch dírách také skončilo.

to bude asi fotka ke konci kola, tam jsem za to trochu bral...

Občerstvovačka byla jen jedna, po každém 30km. Naštěstí byla dlouhá, takže se stíhalo vyměnit oba bidony, jak s ionťákem tak vodou. Zbytek jsem do sebe rval gely a tyčinky od Enervitu, na Nutrend jsem zanevřel, Enervit mě sedí více, a jejich tyčinky jsou také super.

Tak po posledních 500m hrbolatého terénu, kde jsem už jel v klídku jsem si to přihasil to depa, čas cyklistiky slušných 2:39:09,1, celkově 32hý čas. Průměrná rychlost 34,7 km/h s nastoupanými 660m. Navíc jsem přijel do depa a byl jsem naprosto v pohodě. Prostě prozatimní průběh závodu mi dělal radost, ale věděl jsem, že to kde se to bude lámat je právě před mnou. Sesednul jsem z kola a okamžitě začal cítit zas ten divnej pocit v žaludku.


BĚH
No nic, rychle jsem se převlékl a vyběhl. Po kilometru jsem pořád cítil ten divnej pocit a obával se nejhoršího, že zas začnou ty křeče v žaludku. Říkal jsem si - pil jsem dost, jedl jsem dost, tak Véno zhluboka dýchat a běžet klidně. A co se nestalo, ono to šlo! Po takovém okruhu v Doksech jsme běželi tři kolečka v lesích okolo Máchova jezera, krásná trasa ve stínu, prostě paráda. Nacpal jsem do sebe ještě jeden gel, na občerstvovačkách které byly na každém okruhu 3, pak kolu/ionťák/vodu a banán.

trochu jsem se zapotil na tom běhu, néé že nééé...

Prvních 7 km jsem běhal tempa okolo 5:20min/km, druhých 7 km, kdy se žaludek začal postupně uklidňovat, jsem postupně zvyšoval na tempo 5:00min/km a poslední kilometry jsem to valil 4:30 min/km. No prostě co Vám budu povídat, byla to radost, když jsem okolo těch lidí, který tam sotva cupitali, doslova letěl ;-) No jo, přepálili začátek :-)

na běhu bylo trochu teplo, ale šlo to ;-)

Na  trase nebyl prakticky žádný pořadatel, takže člověk se musel občas ptát lidí kudy bežet. Kritické místo pak bylo výběh do cíle, bylo to označené na silnici ale to víte, všímejte si toho v té rychlosti a únavě. Asi 3 km před cílem jsem zkontroloval čas a opět si potvrdil že pokud do narvu, dám to pod 5 hodin, a tak jsem to teda napral. Sice ne úplně do maxima, jelikož jsem poslední 2 km začal cítit lýtko, ale ono se to nakonec povedlo. Do cíle běžecké části dobíhám s časem 1:41:01,2, což je bežecké 34 místo v celkovém pořadí.

jo tady jsem si to už krásně užíval

CÍL
Jsem tam... Ve velkém stylu a v cílovém sprintu jsem to doběhl do cíle. Celkový čas 4:55:54,2 je pro mě neskutečný, v mé první opravdové triatlonové sezóně. V celkovém hodnocení to stačí na 35té místo, v mužské kategorii pak 31 místo, ve věkové kategorii M40 pak 8mé místo! Za Petrem Vabrouškem, mým velkým sportovním vzorem, jsem zaostal o pouhých šest minut, nutno ale podotknout, že později jsem se dočetl o jeho viróze, která jej poslední týden pronásleduje.

Cííííl....


Jako tajně jsem si říkal chci pod 5:30 a kdyby se to všechno vyvedlo tak by to třeba mohlo být pod 5 hodin, ale je fakt že to už to musíte opravdu valit ;-) Navíc cyklo část byla min. o 3 km delší než 90 km a navíc ta kvalita vozovky, to všechno dohromady vám pár minutek přičte... Ztráta na vítěze "pouhých" 39 minut.

Výsledková listina kategorie M40


Jednoduše - tohle byl opravdu můj nejlepší sportovní výkon v životě.


Výsledková listina muži celkově


ZÁVĚREM
Minule po Pilmanovi jsem psal - obrovské zklamání, teď mohu napsat, že obrovská spokojenost. Těší mě ta super vyrovnanost jednotlivých disciplín. Jako je samozřejmě na čem pracovat, ale na tomhle se dá stavět ;-)

Závod jsem si opravdu užil od startu do cíle, žádná krize. Žaludek sice prvních 10km běhu zlobil, ale jelikož jsem běžel v klidu tak se uklidnil, poslední 2 km se začalo ozývat lýtko, takže zrychlovat už jsem nemohl do maxima, ale bohatě to stačilo na výkon z říše mých snů. Trasy závodu jsou krasné, silnice hodně krytá stromy, běžecká část celá v lesích. Na druhou stranu ta kvalita vozovky na cyklistice je místy opravdu katastrofální. Až se ta silnice opraví a organizátoři trochu polepší, bude to překrásný závod.


Zakládáme s bratrem nový team bytzdravy.cz, tak myslím že ostudu jsem mu neudělal ;-) 
Kdo se k nám přidáte? Nepůjde jen o sport ale i o to pomáhat, motto je "Přidej se k nám, a pomáhej". 


hezká trička, hezké medaile :-)


Závěrem musím poznamenat pár věci k organizaci a pořadatelům závodu. Nebyl jsem s tím úplně happy.
- stav té silnice je místy katastrofální, to samozřejmě organizátorům nelze ale zazlívat.
- startovné 2500 Kč při tak velkém počtu startujících - na závod pro 250 účastníků se mi zdá hodně přemrštěné, navíc služby opravdu dosti špatné
- registrace se nestíhali, takže start se zpozdil o 20 minut, to samozřejmě jde i na vrub účastníkům, kteří přijeli na poslední chvíli
- žádní organizátoři na běžecké části, místy nedostatečné značení na běhu a bylo nutné pokřikovat na lidi a ptát se
- v cíli k pití jen voda a i ta potom došla, jídlo bylo dosti "ovadlé", obvyklé poukázky na jídlo nebyly
- v depu kola odhadem za 20 milionů Kč, přesto depo absolutně nehlídané, což je velká ostuda organizátorům, prostě kola a věci volně k odebrání
- nutno platit separé parkoviště, WC i sprchy

Nechápu to, stejný pořadatel pořádal i první ročník PálavaRace a tam to bylo o poznání lepší. A srovnání např. s Železným chlístem, Pilman triatlonem (ten nestojí na startovném ani polovinu), to bylo v některých ohledech zoufalé.

K organizátorům však také něco pozitivního - krásná trička v podobném designu jako na PálavaRace, hezká medaile na památku, krásné prostředí. Závod byl krásnej, udělal jsem tam slušnej čas, ale velmi pravděpodobně se za těchto podmínek, hlavně stavu silnice, příštího ročníku nezůčastním.

sobota 3. září 2016

3.9.2016 - Běhej lesy - ČEZ Jizerská 50 RUN - Ultramaraton

Akce : Běhej lesy - ČEZ Jizerská 50 RUN
Kategorie : ultramaraton
Kdy : 3.9.2016 9:30
Kde : stadión Bedřichov
Trasa : 50km běh (převýšení 937 m)
Web : http://www.behejlesy.cz/cs/zavody/jizerska50runhttp://run.jiz50.cz/
Výsledky : http://www.behejlesy.cz/cs/vysledky?f=flt&tour=&race_yr=2016&race=JR50&gender=0&category=&go=Vyhledat
Foto : http://www.behejlesy.cz/cs/media/fotogalerie/13_cez-jizerska-50-run-3-zari
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1336050701


aneb jak jsem přeskočil několik kategorií a stal se ultraběžcem ...


ÚVODEM
Jojo, taky nevím jak jsem se k tomu dostal. Jo vlastně vím, ale jsem v tom nevinně. Kolegové mě ve středu ukecali a tak jsme se šli proběhnout na známou pražskou akci Loap PBT VAŠÍ LIGY, trasu 10 km v Braníku. No a co se nestalo, doběhl jsem to v čase 39:48 (3,5 minuty zlepšení osobáku před rokem), což bylo celkové 18té místo a 4té v kategorii (a jako na potvoru jsem měl na třetího ztrátu pouze 8 sekund). To mě po těch mojich šílených nezdarech a peripetiích v triatlonech opravdu dost potěšilo a povzbudilo. No a když se na tuto sobotu zrušilo jedno triatlonové dostaveníčko, tak bylo jasno. Napsal jsem se do náhradníků na Jizerská 50 RUN a ono to vyšlo a já ve čtvrtek, 2 dny před závodem dostal místečko. Jojo, každej si řekne že jsem blázen a asi fakt jsem jelikož nejdelší distance jakou jsem kdy běžel je 25km, a to jsem z toho ještě pár kilometrů šel...

No tak jo, Jizerská 50 Run je závod, který se běží po stejné trase jako jeho zimní bráška na běžkách. Vyděšenej jsem z toho fakt byl dost, nevěděl jsem co se s mým tělem od 25tého kilometru bude dít. Jen pár lidí mi říkalo ať nepřepálím start a také že většina krizí přichází okolo 28-30tého kilometru. Navíc jsem ještě ráno před závodem cítil bolest ve stehnech, z toho středečního závodu. S mojí nezkušeností to bylo až příliš strašáků najednou, takže vyblbnout na startu se rozhodně nenechám. Výškový profil trasy vypadá na první pohled, možná i na ten druhý, hrůzostrašně, ale převýšení 900 m není zas nic šíleného, když se na to podívá nezaujatý pozorovatel :-))).

výškový profil trasy Jizerská 50 RUN


START
Tak jo, na stadiónu v Bedřichově se shromáždilo před 9:30 celkem 269 závodníků a vydalo se na 50 km trať. Trať je hezky značená takže žádný problém, navíc těch lidí je všude kolem dost. Po mírném stoupání začalo stoupání dlouhé a těžsí - běží se přes Kristiánov na Kneipu, známou to občerstvovnu hlavně v zimním běžkařském období. Prostě hned ze začátku nějakých 10km prakticky jen do kopce. Mé vyděšení bylo dostatečné k tomu, abych to nepřepálil, běžel jsem tak pomalu jak to jen šlo v tepu 140, max 150 a cítil jsem, jak se flákám. No jo, ono když Vás čeká 50km a nevíte co máte čekat, tak pokud máte trochu rozumu, tak nezačnete blbnout ;-) Na Kneipě se trochu občersvit a jede se dál.

Pokračuje se na Jizerku, pohodový běh pěkně po rovince, občas kopeček, nic hroznýho, občerstvovna a najednou hle a mám za sebou 25km. Zatím to jde úplně v pohodě, až jsem překvapenej.

Doběhli jsme na Smědavu a když nám ukázali do leva, tak jsem poznal co nás čeká, pamatuju si z běžek. Krpál jak prase na Kneipu. Všichni to šli, pouze dva blázni to běželi a já byl jeden z nich :-) Ale cítil jsem se fakt hodně dobře, tak proč to nezkusit, předběhnul jsem dobrých 30 lidí a když jsem zjistil že mám za sebou už přes 30 km, tak jsem začal přemýšlet jaká vlastně ta krize má přijít a jak se to má projevovat, zapoměl jsem se na to zeptat ;-)

¨
jóó běžec ten tvrdej chleba má :-))))

Na Kneipě opět občerstvení, jedu tu prakticky jen a pouze na gelech Enervitu + tyčinky Corny + banány, k tomu ionťák a voda, hezky to pořaadatelé připravili. Ty gely mi fakt sedí a Enervit asi bude mým favoritem. K tomu si nesu v Camelbacku rozmíchané BCAA ve vodě a pak jen vodu. Mám taky nějaký sušenky a gely, ale na ty se vůbec nedostalo.

Od Kneipy zas trochu kopeček směrem na Hřebínek. Po 30tém kilometru tu už často vidím jak lidi odpadají a lezou div ne po čtyřech. Asi přepálili začátek :-) Ja sice pořád čekám kdy a jaká přijde ta krize, ale přesto jsem už trochu přidal tempo, přeci jen chci doběhnout za světla :-))) Od 25tého kilometru nám začalo svítit sluníčko, takže spolu s vyšším tempem už mi ten tep vyskočil o dost výš, ale stále je vše v pořádku. Mám pocit jako kdybych okolo těch svých soupeřů, který mě prvních 10km předbíhali, teďka doslova letěl.


užil jsem si to od startu do cíle, opravdu !


Hřebínek, další občerstvovna, 40km za mnou. Tak teď už to doběhnu a krize asi žádná nepřijde. Když to není kopec, bežím to v tempu okolo 4:45min/km, což mě samotného překvapuje, jak se mi dobře běží. Koukám na hodinky a říkám si že když to teďka dostatečně napálím, mohu doběhnout pod 4h 30m, dostatečná motivace ještě podtatně zrychlit. Jako nohy začínám trochu cítit že jsou unavené ale jdou sami. No a když pořád netuhnou tak jsem si to z kopečka dolů do cíle hasil tempem 3.45min/km.

CÍL
Tak jsem v cíli, nakonec v čase 04:28:18, což stačí na 62. místo celkově, 21. místo v mé věkové kategorii.


cílová fotografie, škoda, už je konec...

Připadá mi, že jsem se flákal, jelikož jsem doběhl do cíle fakt svěží. No ale po pár minutách, asi po opadnutí největší euforie, jsem ty moje nožky začal pěkně cítit, to se nebojte. Ale pro příště vím, že mohu běžet již od začátku o fous rychleji. Škoda že umím běhat jen do kopce, běh z kopců se budu muset doučit ;-) 

v cíli jsem hned vyfasoval medaily

Každopádně jsem si to užil, opravdu každý metr, každý kilometr byla prostě nádhera!


tak takhle jsem dopadl ...

a takovýhle diplom vyfasujete, ale pouze online :-)


ZÁVĚREM
O Ultra běhání vím samozřejmě prd, ale pokud si někdo chce něco delšího zkusit, tak toto mi nějak extrémně těžké nepřislo. Spíše mě mrzelo že většina trasy vede po silnicích a nebo panelech, i když v krásné přírodě. Ale to víte, na tu stejně moc nekoukáte, máte dost starostí s tím aby jste o něco nezakopli...


Tak to jsem zvědavej kam půjdu příště ....   vy také?

sobota 27. srpna 2016

27.8.2016 - Pilman triatlon 2016 - triatlon

Akce : Pilman triatlon 2016, triatlon
Kategorie : 1/2 Ironman Triatlon
Kdy : 27.8.2016 11:00
Kde : kemp Pilák, Žďár nad Sázavou
Trasa : 1,9 km plavání, 93 km kolo (převýšení 1100 m), 21 km běh (převýšení 250 m)
Web : http://www.axiomorbitt.cz/?q=node/439
Výsledky : http://czechtriseries.cz/results/track/4162?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F1057
Foto : http://czechtriseries.cz/gallery/race/1057
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1325999573


Venco, protože jíš jak dobytek, tak tady máš očistec na druhou 
ANEB udělal bych lépe, kdybych tam vůbec nejezdil


ÚVODEM
Pilman triatlon, jeden z posledních triatlonů co se v ČR koná, navíc patří do seriálu Ford Czechman Tour 2016 neboli Český pohár ve středním triatlonu, takže by tam mělo být hodně jmen z české špičky. Takže proč si to nezkusit, to jsem ale nevěděl co na mě čeká... No nestravoval jsem se tento týden před závodem úplně standardně a to se pravděpodobně projevilo.

Dorazil jsem na místo, zaplatil startovné a vyfasoval větší počet tašek. Z počátku jsem z toho byl trochu vykolejený ale je to vlastně jednoduché, do modré tašky si dát věci na kolo, do červené věci na běh a do bílé věci, které si chci u pořadatele uschovat pro dobu po závodě. Ale to kam dát ty tašky a co se bude dít, to mi bylo záhadou. Modrá taška se dávala před depo kol, červená až do depa kol.

Začalo nám hezky svítit sluníčko, bude teplo, naštěstí zde u Žďáru vždy bývá tak o 5°C méně, než v okolí, takže těch 25°C se dalo krásně přežít. Naštěstí jsem přijel dvě hodiny před závodem a snad poprvé se stačil rozcvičit, trochu vyběhnout a také kousek popojet na kole. Pokecali jsme s kámošema a vše bylo z počátku oukej.


START, PLAVÁNÍ
Plave se ve vodní nádrži Pilská, a to dva okruhy. Je tu asi 200 lidí, jdeme se rozplaval a pak začíná ve vodě trochu strkanice u startovní čáry. Pak nám to přesně v 11:00 pan rozhodčí z ČTA odstartoval a začal masakr, jaký jsem ještě nezažil. No prostě všichni se tlačí strašně dopředu hlava nehlava. Asi po 150m jsem dostal pěstí nebo loktem do brýlí, to mě trochu vykolejilo a ubralo možná 30 sekund, jelikož jsem si je musel dvakrát upravovat. A co víc, po dalších 50m mě někdo urval náramek z ruky, to mě vytočilo dost. A stále mě někdo osahává nohy, hrůza.

V druhém kole už to bylo o dost lepší a místa bylo více. Plavalo se celkem v pohodě, v neoprénu to hezky klouzalo. No vylezl jsem po 32 minutách, bohužel jsem nevěděl že plávání se měří až k depu, což je asi 200m běh, já si to ale v klídku odešel a tím mě pár lidí předběhlo. I tak to stačilo na 34tý čas plavání, takže zde to je spokojenost. 

Přiklusal jsem si to na lavičky před cyklodepem, vzal si modrou tašku a začal ze sebe rvát neopren. Vyházel jsem věci z tašky a oblékl se na kolo, o zbytek se už postará pořadatel - do modré tašky vám dá všechny věci z plavání a vy si tak můžete už běžet jen pro kolo do depa.


KOLO
Jedou se tři okruhy a strategie byla jednoduchá. Prvních 10-20 km jet pomaleji a trochu se rozjet až poté. Mezi 60-80 km to trochu zrychlit a pak už zpomalovat a připravovat tělo na běh. No ale dopadlo to jinak. Jel jsem nejdříve v klídku těch 10 km, ale pak začali kopečky, lidi mě většinou předjížděli na triatlonových speciálech s krasnýma kolama, no to se nedá nic dělat. Občas jsem je v kopcích trochu dojížděl ale na rovině či z kopce, to prostě nešlo, lehnou si do hrazdy, a prosviští si to okolo, člověk ani nemrkne.

joo na kole tam mi ještě bylo hej...

Po prvním okruhu jsem měl čas okolo 56ti minut, a to se mi moc nelíbilo a chtěl jsem trochu zrychlit. No ale moc to nešlo, navíc od 50tého kilometru jsem začal cítit něco divného v žaludku, takže moc jsem neporychlil a další a další mne začali předjíždět, dokonce i na normálních silničkách maximálně s hrazdou.

No a když jsem to ve třetím kole chtěl rozjet trochu víc, cítil jsem že to prostě nejde a tak jsem z kola po 94km sesedal za 3:03:35 což byl 63tý čas. Nic moc. Navíc jsem začal mít pocit, že to opět na běhu přijde - ta šílená bolest břicha, která mi znemožňuje i prvních 10 km normálně běžet.
V depu to tu maj taky zajímavé, kola se dávají postupně jak lidi přijedou na stojany, takže úplně jinam, než když se dává kolo do depa podle startovních čísel. Na lavičky pak přinesli červenou tašku, přezul jsem se a oni opět věci z kola naházejí do téhle tašky.


BĚH
Tak jsem se teda rozběhl a během pár minut začal cítit křeče v břiše, mnohem horší než minule na Pálava race. Trasa běhu tu z velké části vede v lese, takže žádné extra vedro, běží se opět tři okruhy.

...ale tady to už začínalo skřípat

No takže asi po 1km jsem musel zastavit a začala chůze, křeče byly šílený a já si říkal jestli to nemám vzdát, tohle bylo fakt trápení. Ale říkal jsem si že to musím překousnout, že to určitě zase ustane jako minule a já se budu moci rozběhnout. Pak jsem si byl odskočit do lesíka, ale to nepomohlo. No prostě co to budu rozvádět, kamarád co jsem mu na Krkonošmanovi nadělil hezkých pár minut, který tu měl o 8 minut horší plavání a o dalších 13 minut kolo, mě tu ve druhém kole předbíhal. Já jsem šel podruhé navštívit lesík, ale opět to nepomohlo. Buď jsem stál a přemýšlel co mám dělat, nebo jsem šel a nebo občas zkoušel popobíhat. A o čem jsem přemýšlel? No zaprvé jestli mě tahle šílená bolest přejde, no a pak postupně tahle myšlenka přecházela v to, jestli bych neměl dělat jiný sport. Ano, až tak jsem na tom byl špatně.

Moje víra, že se to rozběhne prostě nevyšla, ještě kilometr před cílem jsem musel dost dlouhou dobu jít, do cíle jsem to ale teda nějak doběhl. Nakonec dokončilo 146 lidí a já měl 126tý běžecký čas, teda spíše chodecký čas. Ušel jsem těch nešizených 21 km za 2:41:33, prostě něco strašného a velké zklamání. Standardně to běhám v klídku okolo 2 hodin, když se hecnu tak bych to měl uběhnout i mnohem rychleji, ale to víte, to není v kombinaci s těmi triatlonovými disciplínami.

Tohle byl opravdu očistec na druhou a marně vzpomínám kdy jsem více trpěl.


CÍL
Jsem tam... Nějak jsem to dobelhal, ale jediné co mi dělá trochu malou radost, je to že jsem to nevzdal. No a nabral jsem zas trochu těch zkušeností. Ale kdybych věděl že se budu celých 21 km trápit na běhu a nebudu moci ani minutu normálně běžet, tak jsem to určitě vzdal, jelikož tohle už není závodění ale pouze utrpení.

ZÁVĚREM
Obrovské zklamání, co k tomu více říci... Celkový čas 6:22:48 je asi tak o hodinu horší než jsem si původně v duchu plánoval. To mi stačí na 111 místo z 146ti lidí co dokončili :-(

Ti kdo o tomto závodě uvažujete, tak rozhodně doporučuji. Celkem dobře pořadatelsky zvládnuto, hezká trasa na kole, pouze pár místeček s trochu horší silnicí a dírami, ale ty byly označené vetšinou sprejem. A navíc velká většina běhu jde lesem, takže je tam krásně a horka se není třeba bát.

Byl to očistec na druhou, dále bych to prostě nekomentoval...

sobota 20. srpna 2016

20.8.2016 - Triatlon rájem - takový trochu jiný triatlon

Akce : Triatlon rájem, triatlon 
Kategorie : Terénní triatlon + kanoe, ve dvojicích
Kdy : 20.8.2016 13:00
Kde : KozaPoint, kemp Dolánky u Turnova
Trasa : 28 km MTB kolo, 6 km běh, 9 km kanoe
Web : http://kotatmir.wixsite.com/triatlonrajem
Výsledky : http://kotatmir.wixsite.com/triatlonrajem/vysledky
Foto : http://kotatmir.wixsite.com/triatlonrajem/galerie
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1313295950


Aneb po 10ti letech do kanoe...


ÚVODEM
Kamarád píše v týdnu, hele čtu plakát, nějaký triatlon se u nás jede a poslední disciplínou je kanoe, no a bylo to... První ročník triatlonu rájem, rájem proto, jelikož se koná v Českém ráji že ano ;-) Samozřejmě celé to bylo takové vtipné, jednak se závodí ve dvojicích, jednak tu není plavání a místo toho je tu kanoe. Dále pak trasa na kolo i běh obsahuje kontrolní stanoviště s kleštěmi, kde je nutno označit papír a tím prokázat že tu závodník opravdu byl.

za chvíli jdem na to...


Do závodu jsme šli s Pavlem hlavně proto si to užít, já to tak bral až do té doby dokud jsem se posadil do kanoe, Pavel to ale bral už od startu vážně, soutěživost se prostě projevila. Ale popořádku...

START, KOLO
Startujeme z Dolánek na horských kolech, já mám stále horské kolo na padrť, tak mi Pavel půjčil to své staré a tak se děli věci... Asi v 13:45 nám to odstartovali, pořadatel totiž trochu nestíhal a pak se čekalo, až si jeden závodník vymění duši, kterou píchnul na startovní čáře asi 10 sekund před startem. Tak jsme teda vyjeli a po chvíli bylo vidět že dopředu se nikdo moc nehrne, Pavel to nevydržel a šel dopředu a pár km se tam hezky dřel a ostatní se vezli za ním. Bylo mi jasné že tohle ho uvaří, tak jedu za ním, když už je to ten můj parťák a říkám ať neblázní nebo to nedá, no a říkám, ono se jim nechce nikomu jet co? No tak jsem za to vzal sám, a po pár set metrech v kopci jsem přetrhl řetěz. Jóó už zase, jako před týdnem, mám takový trhací období, V životě jsem žádnej řetěz neutrhl a teďka v jednom týdnu už 2x. No byl to šok, já se začal smiřovat s tím že pro mě závod končí, přeci jen běžet 23 km s kolem do cíle, to fakt nee. Ale co Pavel, to mě fakt ničilo. Ale co se nestalo. Přijel další závodník, vytáhl nýtovačku a za pár minutek jsme mohli jet dál, To jsem opravdu nečekal a byl za to hodně vděčný. No ale řetěz už byl zkrácený před touto opravou o dva články a tento třetí, to už bylo na něj moc. Jakmile jsem tam dal nějaký težší převod, tak to přeskakovalo. Takže dalších 23 km pro mě bylo trochu utrpením jelikož jsem musel jet na nejlehčí převody a ještě každé čtvrté šlápnutí ten řetěz přeskakoval. První dvě kontroly s kleštičkami jsme našli, pak my ale chlapci ujeli, já předpokládal že u kontroly je potkám a tak jsem třetí kontrolu projel. No a aby toho nebylo málo, tak asi 2 km před koncem cyklo části jsem blbě odbočil. Já teda odbočil podle fáborků kterými byla trasa kromě šipek na silnici značená, ale tyhle fáborky tam prostě byly špatně, no a nebyl jsem sám, chvíli jsem hledal další značení a nic, tak jsem se vrátil a nakonec se ztrátou asi 5 minut po Pavlovi jsem dojel do cíle. Dost mě to štvalo, ne kvůli mě ale Pavlovi.

Nutno podotknout že kontrolní body byly velmi špatně značené a občas i trasa velmi nejasná a když nemáte mapu ani spolujezdce, byla to občas loterie. Ale krajina okolo, výhled na Ještěd, Trosky, to byla prostě nádhera, i když v závodě na to člověk moc času neměl.

BĚH
Běželo se z Dolánek na Malou Skálu. První 3 km byly dosti do kopce. Ten kdo na ten přechod z kola na běh není zvyklý, pro toho je tohle peklo a pro Pavla se to také peklem rychle stalo. Po 1 km křeče a měl jsem o něj dosti obavy, věděl jsem jak chce ale nešlo to, nakonec to ale nějak dal, rozešel to a my mohli pokračovat. První kontrolní bod jsme opět přeběhli, tak jsem se vrátil, druhý jsme také minuli, tam už jsem se nevracel. Trasa běhu opravdu nádherným lesem, mezi skalami, prostě paráda. Nakonec jsme doběhli do Malé Skály k řece Jizeře a v občerstvovně jsme do sebe hltali jeden kelímek vody za druhým. Něco k snědku samozřejmě také.

KANOE
Náš podpůrný team dorazil a tak jsme si dopink ve formě banánu, gelu, ionťáku, hodili do kanoe, na sebe nasoukali vesty a šup s kanoí do vody. No co Vám budu povídat, i to pádlo jsem držel blbě... Ale odhodlání a sílu pádlovat, to jsem měl nezměrnou :-) A tak jsme teda pádlovali a začali opět soutěžit naplno. Nakonec po krutých 70ti minutách jsme sjeli zpátky do Dolánek a i když posádky ostatních lodí dosti protestovali, 4 lodě jsme předjeli ;-)

ta kanoe je teďka nějaká těžká ale máme to za sebou...


No fakt jsem nebyl v kanoi 10 let, takže já mohl působit pouze jako háček a jedinou mojí zbraní byla síla v pažích ;-) Následuje závěrečný 300m běh do cíle.


CÍL
Jsme tam! Máme to za sebou, v čase 3:34 a nějaké ty drobné. To nám stačí na páté místo v mužské kategorii, kde bylo 12 posádek. No škoda, já pokazil kolo, Pavel se trápil na běhu. 

Nutno podotknout že posádka Rychlá rota ve složení mých kolegů z práce Petry a Petra, byla v mixech na krásném druhém místě!

ZÁVĚREM
Samozřejmě na závodě byly mouchy, na kole někdy blbě značená trať, kontrolní body špatně značené. Ale na druhou stranu, ten kluk co to pořádá, to dělal poprvé, byl na to prakticky sám a za startovné 600 Kč pro pár, včetně půjčovného kanoe a jídla po závodě? No klobouk dolů a velké uznání. Nevím jestli se do toho za rok pustí znovu, ale pokud ano, tak Vám povídám, postavte se na start a rozhodně nebudete litovat. Ta krajina tam je nádherná, a vy si to užijete až do cíle.

Jak říkám, tohle si musíte zkusit, průměrný sportovní jedinec to dá levou zadní a zážitek to je jako bejk ;-)