středa 21. ledna 2015

Deník - Mexiko 2014 - 21.12.2014 - Den 12 - Bacalar a Chetumal

Jelikož včera jsme zjistili, že v Chetumalu toho k vidění moc není, a vypadá to, že ani bezcelní zóna s nákupy ve městě není, což se potvrdilo, jelikož na recepci hlásili, že to je 100 km daleko směrem k Belize, tak jsme se rozhodli, že pojedeme do Bacalaru, městečka, které leží u Laguna de siete colores - laguny sedmi barev. Což byl také jeden z návrhů již původního plánu. Je to 37 km od Chetumalu směrem na Tulum a Cancún. Městečko velmi malé a jak psal průvodce, tak také ospalé. Je neděle a v deset ráno nikde ani noha, hledáme téměř marně, kde bychom se mohli nasnídat. Nakonec jsme skončili v nějakém balneario publico neboli veřejném koupališti, kam nás za 10 pesos na osobu a 10 pesos za auto, pustili. Není tu pláž, je tu asi 16 poskoků, kteří nás obletují, jelikož jsme skoro jediní hosté. U strany je zaparkováno pár lodiček, tak se jdu zeptat, co by to stálo taková plavba po jezeře, umí tu samozřejmě jen španělsky, tak to je trochu problematické, jelikož jakmile nedávají jednoduché odpovědi, tak se trochu ztrácím, co mi vlastně chtějí říci. Každopádně plavba je na hodinu a půl za 150 pesos na osobu, akorát že jsme pouze čtyři, tak šel hombre shánět nějaké další lidi, což se po chvíli povedlo. Po ránu je zataženo, ale když jsme vyjeli, začalo svítit sluníčko a ta voda v zátoce, která je sladkovodní, měla opravdu více barev, podle toho jak hluboko kde bylo.

bydlení u Laguna de siete Colores, Bacalar

Objíždíme pobřeží, v zátočinách jsou cenoty, voda úplně tmavá, takže celkem hluboké koupání, v mělkých vodách zase krásná nazelenalá průzračná. Koupání je celkem osvěžující, po necelých dvou hodinách se vracíme zpět a celkem mile překvapení, na to, jak nás po ránu uvítal Bacalar. Každopádně v balneariu to už při našem odjezdu začínalo okolo té jedné hodiny odpoledne celkem žít. Jinak tu ve městečku nic není, navštěvujeme ještě kavárnu na náměstí, ale je nic moc. Vracíme se zpět do Chetumalu a po drobném odpočinku chceme tohle město ještě prozkoumat.

Jelikož včera jsme v Chetumalu nic moc zajímavého neviděli a obáváme se, že centrum bylo jinde, nežli vedly naše kroky, raději se poptám na recepci, kde to centrum je. Je to prý vedlejší ulice, která nás zavede k museu mayské kultury, a tam prý to je. Asi to tam teda bylo, spousta krámů na jedné ulici a pak náměstí kde stojí právě i mayské muzeum, ale jakmile odbočíte do jakékoliv jiné ulice, tak je tu prakticky mrtvo. Průzkum tedy ukázal, že zde nic zajímavého k vidění nebude, mayské muzeum nebylo schváleno, tak se půjde pomalu na večeři. Jdeme na jih k pobřeží do naší včera prověřené restaurace Almina café, ale bohužel je zavřeno. Vedle v hotelu dostáváme tip na restauraci kousíček vedle - Spezias. A opravdu to byl dobrý tip. Obsluhoval nás dokonce přímo kuchař, jelikož asi nikdo jiný neuměl anglicky. Jídlo bylo super, všichni jsme se olizovali až za ušima. Ale Almina café byla přeci jen o něco lepší, to se musí nechat.

A jaké vlastně máme počasí?
Obecně je tu teplo, a to i večer, i když to už se občas mikina hodí. Stmívá se strašně brzy, mezi pátou a šestou odpolední. To je velká škoda, jelikož po tmě objevovat nová místa ve městě je dost „naprd“. Teplo je tu prakticky celý rok, jde jen o to, jestli u toho prší či ne, období deštů je tak od května do září.
Prvních 10 dní - Cancún, Valladolid, Merida, Palenque bylo tak 20-25°C.
V Chetumalu jsou už fakt pařáky, je tu tak přes 30°C a venku celkem dusno, takže na hotelu jede klimatizace na plné otáčky. Absolutně tu neprší a jediný zatažený den byl při cestě z Palenque do Chetumalu, a pak ráno v Bacalaru. Jinak je tu prakticky pořád sluníčko. 

Ubytování - Chetumal, hotel Marlon
Ujeto km - 80 km

Fotogalerie

1 komentář: