Tak tento Eco hotýlek v lese, spíše vlastně v džungli,
mě fakt dostává. Takhle dobře jsem se tady v Mexiku ještě nevyspal. Je tu
naprostý klid, jen cvrčci cvrdlikají a prostředí je překrásné. V osm hodin jsme
měli snídani, to byla také dobrůtka, přesně jak paní domu včera večer
slibovala. Samozřejmě byla vajíčka, se sýrem, nějaká ta zeleninka a ovoce a
bonus navíc, mňam mňam, müsli
s mlékem.
Vydáváme se vstříc dalším památkám, dneska to jsou památky
na tzv. Puucké cestě, jsou nedaleko odsud. Jedná se o soubor mayských sídlišť,
které mají jednotný styl, kterému se říká puucký styl.
První sídliště, které je hned u hlavní silnice, je Kabah, je
částečně zrestaurované a opravdu krásné, platí se tu 43 pesos vstupné a jsme tu
prakticky sami. Nejhezčí je asi palác Codz Poop, který má na průčelí více než
250 masek boha Chaka s velkým nosem. Cestou k oblouku potkáváme také pár
leguánů.
sochy
na paláci Codz Poop, mayské naleziště Kabah
Poté musíme odjet s jedním členem naší výpravy zpět do
hotelu, pravděpodobně mu nesedla včerejší večeře.
Okolo půl dvanácté jsme na další památce, s názvem Sayil,
platíme opět 43 pesos vstupné. Původně zde bydlelo okolo 8000 lidí, nyní je zde
vidět pouze pár staveb. Každopádně třípatrový mayský palác stojí za to vidět.
mayské
naleziště Sayil
Třetí zastávkou je Xlapac, zde se vstupné neplatí a také
víme proč. Jsou tu sice hotové krasné cestičky, ale vedou pouze k ruinám,
neboli hromadě kamení, které teprve na rekonstrukci do původní velkoleposti
čekají. Je tu prakticky jediná stavba, a to palác s maskami boha deště.
Každopádně na některých místech, např. v Uxmalu jsme viděli, že restaurační a
rekonstrukční práce běží, takže možná za pár let i na tomto místě budou k
vidění krásné a okázalé mayské stavby.
Okolo jedné hodiny jsme na posledním místě Puucké cesty, a
to Labná, opět se platí vstupné 43 pesos. Opět několik velmi hezkých staveb,
některé již částečně zrestaurované. Je zde také vidět rozdíl mezi nedotčenou a
zrekonstruovanou budovou. Mexičané si opravdu máknou, protože, mnohdy jsou
vrchní vrstvy kamenného zdiva velmi poničené. Je zde velmi zachovaný mayský
oblouk, dále je k vidění krásný palác či objekt El Mirador neboli observatoř.
Ke všem těmto památkám se dá dojet pohodlně autem. Těch
mayských pyramid a sídlišť už bylo celkem dost, takže poslední dnešní zastávka
jsou jeskyně s názvem Grutas de Loltún. Je to nejdelší jeskynní systém na
Yucatánu. Platí se za vstup celkem dost, 108 pesos. Navíc dostáváme informaci,
že v tom prakticky nejsou zahrnuty služby průvodce, který je ale pro návštěvu
jeskyní povinný. Jako na všech dnešních památkách jsme tu opět prakticky sami.
Dokonce jsme nahlásili, že bychom rádi prohlídku v angličtině, a dostali
jsme anglicky hovořícího průvodce. Hezky se nám představil a hupky už jsme v
jeskyni. Jeskyně má celkem 6 km chodeb, pro návštěvníky je otevřen 1 km.
Jeskyně ve svých předních částech byla používána i samotnými mayi, ale bohužel
stopy tu po nich nejsou - nástěnné malby byly za ta léta turisty úplně zničeny.
Jeskyně je jedním slovem překrásná, obrovské prostory, všude stalaktity, které
visí ze stropu. Prohlídka trvá okolo 40ti minut a jelikož jsme chudí češi a
nebereme jeho řeči o tom, že dostává okolo 500 - 700 pesos za prohlídku od
skupin, úplně vážně, tak od nás dostane celkem jen 150 pesos, přesto vypadá, že
je rád, asi nečekal tolik, když jsme jen tři.
Vracíme se zpět do hotelu a okolo páté hodiny jedeme na
pozdní oběd do Santa Eleny, hned na kraji je restaurace a hotel The Pickled
Onion. Je to mimochodem ta restaurace, kde jsme včera marně jako místo poslední
záchrany, sháněli lahev rumu nebo tequily. Odpadl další člen, je mu prý blbě,
takže na obědě sedíme jen dva. Dáváme si Fajitas de pollo. Opravdu velmi velmi dobré
jídlo a návštěvu lze jen doporučit, pokud někdo pojede okolo. Shodou okolností
se setkáváme také s majitelkou. Je to angličanka, Viktorie, postarší dáma,
která nám vypráví, jak celý hotel i s restaurací vybudovala z džungle. Je tu
osm let a říká, že do poloviny ledna má všechny pokoje obsazené. Každopádně jak
jinak, v restauraci sedíme sami dva, a okolo se tu motají nebo spíše nic
nedělají 4 mexičani. Paní musím dát také za pravdu, koukám na booking a všechno
obsazené, dokonce i v dalších měsících už je toho hodně plného. Ptám se jí, jak
je možné, že na takovýchto místech, na kterých jsme dnes byli, nejsou žádní
lidé, ona říká, že to neví, ale že teďka běží ta největší sezóna. Jediné, kde
prý turisté zastavují, je Kabah, což je pravda, když jsme Kabah opouštěli,
zastavil tam jeden autobus. Ostatní lokality jsou kousek stranou od hlavní
silnice a tam už nepáchne ani turistická noha, tedy kromě těch našich :-).
Vtipnější je ale její odpověď na otázku, kde můžeme koupit v Santa Elena nějaký
alkohol, ona říká, že tam alkohol nekoupíme, že tam jsou velmi chudí lidé, a
tak na alkohol nemají peníze, pro něj prý musíme do 15 km vzdáleného města
Ticul. Pak se ptá, odkud vlastně jsme,
říkáme, že z České Republiky, usmívá se a říká, no joo, tady u nás pijí pouze
češi a rusové ...:-)
Večer si konečně užívám hamaky, kterou nám na terásce před
vstupem do ložnice včera natáhli. Zítra to asi bude náročnější, půlka osádky
polomrtvá, tak uvídíme, jaká bude cesta do Campeche.
Pár
rad:
- určitě je dobré mít pro takovéto
cestování dobrého průvodce v tištěné formě. Ja používám od DK (Dorking
Kindersley), své průvodce uvozují názvem Společník Cestovatele. Průvodce je
barevný a spousta fotek napoví, zdali místo vidět či ne. Pokud ale nemáte
dopředu zarezervované ubytování a nemáte stanovený pevný program, je jistě
nejlepší ten od Lonely Planet, kde těch praktických informací - např. kde je
jaké ubytování v jakých cenových relacích, kde se dobře najíte apod., nejvíce.
My jsme měli s sebou oba, a to je úplně nejlepší :-)
- je také dobré sehnat si nějakého
místního tištěného průvodce, např. na Yucatánu se vydává měsíčník, je to takový
časopis se spoustou fotek a navíc je úplně zadarmo, mají ho jednak na
turistických informacích ve velkých městech a také většinou na hotelech.
- ukázalo se, že ceny ubytování na
booking.com jsou vyšší, nežli můžete v jednotlivých hotelech dostat (neplatí to
vždy, bývá to alespoň zde tak o 10 procent, což je způsobeno provizí, kterou si
bere booking.com za zprostředkování rezervace), takže s nějakým malým riskem je
nejlepší si hotel podle průvodce či booking.com vybrat, ale nerezervovat ho,
dojet si tam a platit na místě. Navíc vám rádi pokoje ukáží a vy tak víte, do
čeho jdete. Nemluvě o tom, že někdy nejde rezervace stornovat, a pokud
potřebujete program změnit, tak vás to vyjde draho.
- někde, když se zeptáte na hotelu,
dostanete např. 10 procent slevu, když zůstáváte déle než na jednu noc
Ubytování
- Santa Elena, Eco hotel Nueva Altia
Ujeto km - 100 km
Ujeto km - 100 km
Fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat