Doprava
Kůň, 5 km
Jak věci šli
Dneska snídaně v 7:30 a ode 9:00 máme projížďku na koních u břehů jezera Chovsgol. Zdeněk obléká svůj dél a mongolský boty, Šnéé si nějaký dél půjčuje. Jde se na břeh jezera a tam už čeká mongol s koňmi. Prvního si bere Zdeněk ale je šíleně línej, takže ho vrací a bere jiného. Pak si koníka beru i já, uděláme hromady fotek a pak se jdeme kousek proběhnout po břehu. Toho koníka si strašně pochvaluji, je to přesně ono co jsem potřeboval. Poslouchá na slovo, spíše se mu chce běhat a tak si to opravdu užívám. Asi 5 minut před desátou, kdy končí naše hodina, se otáčíme a jedeme zpátky. Ještě jednou si pochvaluji tohoto koně a říkám že je to ten nejlepší co jsem v Mongolsku měl.
Jezero Chovsgol, koník a já...
Zdeněk přidává a v rychlém cvalu se blíží do cíle. Ten můj se k tomu přidáva, snažím se najet na jinou dráhu, jelikož tam kde jedu je to dost hrbolaté. Tak ho stočím kousek do leva a pak kousek do prava. Třmeny mám hrozně nízko, což jsem si všimnul již na začátku ale zatím jsem je moc nepotřeboval, takže mi to nevadilo. Když koníka zpátky stáčím rovně, tak koník asi skočil pravou nohou na nějaký hrbol. Mě to samozřejmě vyhazuje ze sedla na levou stranu a vypadává mi pravá noha ze třmenů. Koník si toho nějak všimnul a začal jeho úprk, jelikož si myslel že je již bez jezdce. Snažím se ho trochu zbrzdit ale je to marný, vím že půjdu k zemi. Ještě myslím že se pode mnou hýbalo i sedlo, bylo špatně utažené. Běželi jsme možná tak 40 km/h a já vím že to bude blbý ale že letím k zemi, mám to asi 200 m do cíle. Neuvědomil jsem si že před pádem je nutné si zkontrolovat, zda-li jsou obě nohy ze třmenů, základní chyba, ale to bude tím že jsem ještě nikdy z koně nespadnul. Pak si to moc nepamatuji, prý jsem prostě spadnul na levé rameno, což jsem chtěl a pak se kutálel. Naštěstí levá noha se ze třmenů nějak uvolnila, jinak bych asi tyto řádky nepsal a nevím jak bych dopadl. Kůň by mne mohl táhnout kdo ví jak daleko.
Pád ani kutálení si nepamatuji, pak jsem se probral na zemi, kousek se zvednul aby lidi věděli že jsem živý a zase si lehnul, jelikož mě šíleně boleli záda. Všichni na to zírají a nehybně stojí. Ten můj koník se splašil a když probíhal okolo ostatních koníků, tak ty z toho úplně bláznili, kdyby nebyli připoutaní, tak by pádili tryskem s ním. Dobíha ke mě Zdeněk na koni a mongol, ten když vidí že jsem živý tak se otáčí a jde nahánět toho svýho koně, který už je kdoví kde.
Jdu do jurty, je mi dost zle. Špatně se mi dýchá a dost mě bolí záda. Jak tak jdu cítím že něco ve mě praská, vůbec nevím co. Bunda je z poloviny hnědá, jak jsem tam brousil tu zem. Jsme daleko od civilizace, nejlbižší nemocnice je 800 km v Ulánbátaru, alespoň co já vím, to je 3 dny cesty a nedoporučuje se jí navšťevovat. Pro všechny cizince je jen jedno doporučení – pokusit se dostat do své mateřské země. To mě teďka děsí nejvíc, to že mě nikdo nepomůže. Lehám si stěžka na postel. Přibýhá tam nějaká němka a na něco se mi ptá, ať prý ohodnotím tu bolest na stupnici 1-10, tak hodnotím 5-6. Prohmatává mi žebra ale vidím že tomu prd rozumí, prý je to ale pediatrička. Pak jen prohlašuje ať se kouknu jestli mám v moči krev a odchází. To také udělám, nic tam není, tak snad dobré. Ztěžka uléhám do postele, je to šílená bolest. Ještě že jsem si z Čech přivezl NALGESIN na tlumení bolesti. Naštěstí když dostanu oběd do jurty, tak chuť k jídlu mám, což je dobré znamení. Šnéé je z toho nějaká vyplašená, ale za 2 hoďky byla už dobrá. Takže na tento den je vymalováno. Celý den jen tak ležím a přemýšlím jak přežiju zítřejší cestu do Moronu, podle plánu, je to 120 km po šílený cestě. Pak letíme letadlem do Ulánbátaru. K tomu všemu se mi již 10 dní drží kašel a rýma, pouhé kýchnutí je neuvěřitelná bolest v zádech.
Šnéé rozhoduje že k večeru budu muset začít chodit, musím to rozhýbat abych zítra přežil cestu. Sama si něco skřipne v zádech, takže je pohybu neschopná, takže chodím sám. Chůze je celkem v pohodě, sice to bolí a něco tam praská ale dá se to. Je to snad lepší než to ležení, což je celkem bolest.
Takže takováto věc mne potkala, na poslední hodině, posledních 200 m. Na druhou stranu je dobré že je to těsně před koncem naší dovolené. Udělal jsem chyby, měl jsem jet pomaleji, zapírat se více stehny, mít lépe nastavené třmeny, více sledovat cestu apod. Také ale prý nebylo dobře uchycené sedlo, když probíhal kůň okolo Zdeňka tak prý sedlo už pomalu padalo, a kdoví co na to mělo ještě vliv. Myslím že pár diváků kteří nás sledovali si minimálně ten den projížďku na koních rozmyslelo. Tímto také padli naše úvahy vyzkoušet jízdu na losech.
Tak a takto proběhl můj první pád na koni, jezero Chovsgol, Mongolsko, daleko od civilizace.
Mapa a denní cesta
Pro tento den není mapa dostupná.
Ubytování
Natures door ger camp
Žádné komentáře:
Okomentovat