Nikdo nic nehlásí, takže vstáváme v půl deváté, uvídíme,
co se bude dít. V deset se dozvídáme, že za půl hodiny to otevřou, takže
vyrážíme z Nyalamu v 10:20. Stoupáme z 3700 m.n.m., je tu všude
sníh, jedeme do sedla Tong La, ale všude na silnici tu stojí auta.
Ve dvanáct hodin jsme v 4850 m.n.m., stojíme, led na
silnici, nevíme, kde to vázne. Nakonec to musí vyřešit Martina, která donutí Číňany,
aby začali něco dělat, a společně vyprostí kamión, který byl zpříčený na
silnici, a všichni na to jen koukali.
dopravní
komplikace v sedle a Češi v hlavních rolích
Ve dvě odpoledne jsme konečně v sedle Tong La,
zavěšujeme modlitební praporky, a s pokřikem KiKiSoSoHaSoLóóó vyhazujeme do větru podepsané modlitební papírky.
Sedlo je v 5150 m.n.m., všude spousty sněhu.
Pokračujeme dále po cestě, termální koupel vynecháváme, není
čas ztrácet čas, když máme 1 den zpoždění. V Old Tingri jsme měli být
včera odpoledne. Nudle tu mají za 25 juanů a jako nic moc. Na konci města je
budka, kde nám průvodce kupuje lístky pro vstup do oblasti Mt. Everestu.
Vracíme se do města, odbočujeme doleva na prašnou cestu směrem k Mt.
Everestu. Projíždíme kontrolou a od sedmnácté hodiny to fičíme šílenou cestou
k Mt. Everestu. Po cestě nám z minibusu odpadává pravé přední zrcátko
i s držákem. Řidič to moc neřeší, hodí to do kufru a jede se dál cestou
necestou.
Před osmou večer jsme u kláštera Rongbuk, 5000 m.n.m.,
nejvýše položený chrám na světě. Slunce zapadá, ale stále osvětluje Mt.
Everest, máme neskutečné výhledy na tuto krásnou horu.
Mt.
Everest a západ slunce, od kláštera Rongbuk
Po osmé večer dojíždíme do cíle, nomádského stanového
tábora. V nomádském stanu budeme nocovat, všichni v jednom velkém
stanu. Hlavně že má hezká kamna, bude teplo, dokud se bude topit. K večeři
dostáváme thukpu.
nomádský
stan
Jako prevenci před výškovkou si dáváme acylpyrin, někoho už
pěkně bolí hlava. Zapíjíme to nějakou šílenou pálenkou.
Ubytování
– Mt. Everest, nomádský stan
O Tibetu
Celý průšvih začal v roce 1952,
kdy se tu Číňani, pod záminkou pomoci, začali montovat do Tibetu. Dalajláma byl
až moc dobrosrdečný, skončilo to ale válkou, ale proti obrovské přesile neměl
Tibet s mírumilovnými Tibeťany žádnou šanci. Číňani vše dělali pod
záminkou hospodářské pomoci, že je naučí zemědělství apod. Dalajláma utekl
s celým dvorem do Indie, kde má exilovou vládu.
Tibeťan nedostane pas, nikdy tedy nemůže vycestovat ze země. I k
cestování mezi tibetskými
regiony potřebují povolení. Turisti jsou vpuštěni pouze do určitých částí Tibetu, kde Číňani budují, aby se předvedli,
ostatní části Tibetu, kam se turisti nedostanou, jsou pořád velmi zaostalé.
Čína zabrala Tibet velmi pravděpodobně kvůli nerostnému bohatství a také
proto, že je jich prostě moc, a pomalu se do své země nevejdou. Budují v Tibetu silnice a železnice,
aby mohli lépe kontrolovat obrovské území, a dopravovat nerostné suroviny.
Zemědělství
Číňani začali vnucovat své plodiny
tam, kam se nehodily, byl z toho hladomor. Začali jim také vnucovat své
postupy apod. Naštěstí původní plodiny se vrátily zpět.
Lidé
Číňani začali stěhovat lidi
z hor k silnicím, které tu budují ve velkém tak, aby je měli pod
větší kontrolou. U silnic jim postavili takové krychle, do kterých je nuceně
nahánějí, a Tibeťani za to navíc musí 30 let splácet “hypotéku”. Na výběr nedostali...
Školství
Ve všech školách se vše učí v čínštině.
Pouze dvě střední školy ve
Lhase mají asi 3 předměty v tibetštině – tibetština, geografie, historie.
Ostatní je v čínštině.
Na vysokou školu musí Tibeťané do Číny.
Budhismus
90% Tibeťanů jsou budhisté a věří v převtělování, takže smrt
neberou nijak tragicky. Pohřbívají nebeským pohřbem – mrtvého donesou na
k tomu určené místo, kde ho rozsekají na kousky. Kosti pak rozdrtí palicí
a smíchají s campou, aby to supi jedli. Campa je ječmenná mouka smíchaná
s tibetským čajem (černý čaj + jačí máslo) a nebo jačím máslem a vodou. Jačí máslo je slané,
takže čaj také, a pro nás to tedy příliš chutné není.
Tibetský
život
Tibeťanů je mi dost líto, jsou to
úžasní a dobrosrdeční lidé, hodně věřící. Mají tu krásnou přírodu, ale těžké
klimatické podmínky. Všechno by bylo super, kdyby je Čína neokupovala. Snášejí
to ovšem statečně, mají tu velkou cenzuru, zprávy se z Tibetu ven moc
nedostávají, nefunguje tu např. ani facebook. Jsou si prý ale dobře vědomí, že
hodně lidí na světě stojí za nimi, a alespoň mentálně je podporuje.
Jak
žijí Tibeťané:
30% Nomádský život – chovají dobytek, mají 2 nebo 3 lokality
podle ročního období, na kterých pasou dobytek. Na zimu - od konce října do
března - se stěhují do zimních vesnic, níže položených. Jinak jsou ve vyšších
oblastech, kde na jaře a v létě roste zelená tráva. Rodina prodává tak 2-3
jaky ročně, za jednoho dostanou až 1600 USD = 10 000 juanů za maso, což je
v pohodě uživí.
60% Zemědělci – nestěhují se, pouze obdělávají svá políčka.
10
% Ostatní – zaměstnáni ve městech jako prodavači, ve státní
správě atd.
Kultura
Všude je vše čínsky, tibetská kultura zaniká. Ve Lhase žije více Číňanů nežli
Tibeťanů.
Plat – policista 3000 juanů měsíčně, hlídač železniční tratě Peking –
Lhasa – 2000 juanů
Komentář:
19.10. jsme se v sedle Simi La
setkali s další Livingstone skupinou, která ale jede opačným směrem. Ve
Lhase na letišti vyfasovali čínského policajta, který na ně dohlíží, nyní
s nimi jede jiný, a ten do autobusu nainstaloval kameru a pěkně si to
všechno ještě natáčí. Všude chodí s nimi, bydlí s nimi v hotelu,
chodí s nimi na oběd atd.
Fotogalerie
