4.8.2018 - Slovakman 2018 - Mistrovství SR v dlouhém triatlonu

Akce : Slovakman 2018 - Mistrovství SR v dlouhém triatlonu
Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 4.8.2018 7:00
Kde : Loděnice, Piešťany
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (rovina), 42,2 km běh (rovina)
Web : http://www.slovakman.sk
Výsledky : https://sportsoft.cz/cs/zavod/results/2617?rid=2978&eventid=1&genderid=1
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2909056337

... aneb můj nejostudnější triatlonový závod

ÚVODEM

Slovakman, nejznámější slovenský triatlonový závod, konaný v Piešťanech, říká se o něm Slovenské peklo nebo Slovenská Havaj. Je tam totiž většinou hezké horko a na kole dosti fouká.

Nejel jsem tam rozhodně v nejlepším rozpoložení, a chtěl jsem účast zrušit, pokud by šel odbookovat hotel a být to jen na mě. Po Moraviamanovi a 12dní poté velmi těžkém železňákovi, jsem se 14 dní potýkal s únavou a nechutenstvím k tréninku, pak jsem zase na trénink neměl čas, ostatně celý měsíc jsem se snad ani jednou pořádně nevyspak a životospráva byla naprosto katastrofální. Váha se také posunula za měsíc od 75kg k 78kg. Prostě opravdu špatné po všech stránkách...

Loděnice Piešťany

START, PLAVÁNÍ

i náš miláček Millie se poprvé podílel na fandění 

na mém závodě, toho času se ale ještě čekalo na start ;-)

Startuje se v Loděnicích a plave se ve Váhu, přijemná teplota vody. A tak nám to v 7:00 odbouchli. Nebyla to tu taková tlačenice a tak se od začátku člověk nemusel s nikým mlátit, 

celkem poklidný start plavání, 

přeci jen pouze okolo 200 startujících

Plavou se tři okruhy s výběh na břeh. Plavalo se mi v celku dobře i když jsem cítil že tam chybí taková ta lehkost, ale šlo to. Občas jsem se snažil i za někým pověsit, ale buď ja nebo on jsme plavali křivě, takže jsem zjistil že stejně bude lepší sledovat bojku a plavat pokud možno rovně k ní.

Výběh a vběh při plavání

Vyplaval jsem oficiálně za 0:57:58, tempo 1:39/100m . podle hodinek to mělo pouze 3500m, průběžné 21ní místo, velká spokojenost i když tu techniku jsem tam pořád hledal marně. Prostě když sleduju soupeře, neumím se u toho na techniku soustředit.

Depo nic moc, trochu chaoticky jsem měl v tašve připravené věci na kolo, hlavně helma se mi tam motala, příětě si ji dám na kolo....

klídek pohoda před kolem v depu...

KOLO


Jede se šest okruhů, takže to bude velká nuda, navíc každé kolo se jede po stejné silnici tam i zpět. Na kole jsem nebyl od železňáka, možná 2x jsem byl na cyklotrenažéru, takže jsem vůbec nevěděl jak toto dopadne. Každopádně jsem to rozjel na 36km/h průměr. Šlo to, ale pouze prvních 30km, druhých jsem to ještě jakžtakž držel a ve třetím už to šlo dolu. Ve čtvrtém mě to přetávalo bavit, horko bylo už přes 30°C tipuju a foukal celkem vítr, ale zdaleka ne tak velký jako na Moraviamanovi. Navíc trať byla absolutní rovina. Přesto se průměrná rychlost stále a stále propadala. Ve čtvrtém kole jsem si žačal snad poprvé v životě vážně říkat že odstoupím a vykašlu se na to, že z tohoto nic dobrého nemůže vylezt.

cyklo etuda, toho času někde na konci 

druhého kola, ještě v dobrém rozpoložení

Začala mě předjíždět pousta soupeřů a to se mi na kole poslední dobou fakt nestává. Nejdříve jsem si říkal že jsem asi plaval až moc dobře, a proto mě předjíždí lepší cyklisti. No ale pak mě začali předjíždět lidi na silničních kolech podobných jako mam já, a na takovouto situaci si nepamatuji. Od 120tého km to bylo hrozné. Bylo to frustrující ale prostě to nejelo a nechtěl jsem to úplně hrotit přes sílu. Každopádně jsem měl pořad před sebou - vzdáš jednou a budeš vzdávat pořad, takže nakonec jsem začal i paté kolo a pak už s velkou nechutí absolvoval i šesté kolo, kde jsem se propadal s rychlostí i pod 30km/h. Prostě strašně.


180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 33,4 km/h, v čase  5:24:15, 50tý cyklistický čas, propadám se po cyklistice na 42hé místo.

konečně je kolo za mnou

Depo bylo celkem v pohodě. Věděl jsem, že to dneska nebude hezkej výsledek, takže pěkně v klidu a v pohodě, žádný spěch.

BĚH


Běží se šest kol z Loděnice okolo Váhu do městského parku a zpět. V každém kole 4x občerstvovačka. Jak jsem vyběhl, tak jsem věděl že běh taky nebude žádná sláva, ale už dlouho na kole jsem se těšil až sesednu a půjdu běžet... Vyběhl jsem v tempu asi 5:40min/km a tak nějak jsem to držel. Věděl jsem že na hezký čas to nebude. Ale spousty času jsem trávil na občerstvovačkách, houba za krk, druhou na sebe vylít, k tomu 3 dcl vody či coly do sebe. Takže pocitově jsem i v tom 33°C horku byl celkem v pohodě. Ale nohy těm se prostě nechtělo, i když nic takového jako křeče jsem nepociťoval. No tak jsem prostě běžel, viki s rodičema mi fandili a to mě trochu drželo na trati. První dva okruhy celkem v pohodě, třetí ještě taky ušel, ale pak už mě to fakt nebavilo.



Někdy po konci čtvrtého okruhu myslím, jsem opět přemýšlel o tom že to ukončím. Pořád jsem si říkal jestli v cíli dostaneme něco hezkého, taky jsem si opakoval vzdáš jednou a budeš vzdávat pořád. Ale pak byly možná zásadnější argumenty - ti co sem přijeli se mnou, navíc jsem viděl ty lidi okolo mě jak trpá a trpět budou, třeba i 14 hodin a také déle, a chtějí dokončit. A já? Protože se mi nechce, protože se mi nedaří, protože jsem žral těch pár týdnů před závodem jako prase, netrénoval, nespal, tak mam vzdát? A proč? Že už mám trochu vyšší ambice? Tak to ne, prostě jsem šel dál. Ve čtvrtém kole mě ale přesto potkalo něco co neznám, Asi v polovině kole, cítil jsem zase trochu bolest pod žebry, tak jsem kousek šel, pak sem se chtěl rozběhnout ale po pár metrech jsem zase šel, a takto jsem ušel snad 2km, prostě to nechutenství bylo velké, do teďka to nechápu. 20 minut jsem ztratil na občerstvovačkách, kde jsem opravdu nechvátal a dokonce si tam s nima povídal, dalších 10 minut pak touto chůzí, ostudné!

dokončuji třetí kolo, běží to pomalu ale zatím běží...

Po dokončení čtvrtého kola jsem věděl že to chci už nějak doklepat a že tu ostudnou chůzi už nebudu opakovat, pokud to nebude vyložené nutné. Tak jsem si tak pomalu cupital, ani nevím proč tak pomalu, prostě to nějak nešlo. V půlce šestého kola jsem si pak musel ještě odskočit na velkou a poslední asi 2km jsem trochu přidal na tempu, i když mě nějak bolelo někde u pravého boku. Stravování hrozné - nacpal jsem do sebe za celý běh 3 gely, i když jsem jich měl 5, plus na konec 1x Enervit Enervitene koncentrát, ten je dosti tekutý a ten jsem pozřel s mnohem menší nechutí. No prostě jsem cítil že té energie přijímám málo ale snažil se to alespoň trochu doplňovat colou.


CÍL

Jsem v cíli, dobíhám nakonec v maratonském čase, 4:19:05, tempo 6:15min/km, 57mý běžecký čas. 

tak jsem to teda nějak dokončil, ale radost vlastně nulová,

hlavně že to je za mnou...

Celkově to je čas 10:49:06, celkově 47mé místo (189 startujícíh), v kategorii M40-45 je to 12té místo (37 startujících). No co k tomu dodat, ostudný čas především a po vítezství ve věkové kategorii na Moraviamanovi před měsícem, i velký propad v umístění. Kdybych tu zajel o 10minut horší čas než na Moravě, tak jsem stejně mohl bojovat o první místo, a trať cyklistiky je tu mnohem lehčí, jelikož je to totální rovina. I čas o 23 minut horší by stačil na bednu.

statistika mého postupu z závodě :-(

výsledková listina M40-44

Někdy možná potřebuje člověk dostat facku, aby se trochu srovnal :-)

ZÁVĚREM

No i negativní zkušenost je zkušenost a myslím že mi to prospěje, že si člověk uvědomí že ne vždy se musí dařit. Je jasné že těch důvodů neúspěchu byla spousta - přibral jsem asi 3kg, měsíc netrénoval - nejdříve odpočinek a únava po dvou ironmanech, pak zase nechuť k tréninku a nakonec naprostý nedostatek času na trénink, dalším důvodem je také špatná životospráva a fakt za poslední měsíc jsem se ani jednou nevyspal, někdy to byly také jen 2 hodiny denně. No prostě všechno špatně a příště budu vědět že po takovéto přípravě nemá cenu startovat. Jediné co mě může, ale jen kousek omluvit, je to že bylo fakt pekelné horko, které moc nemusím, a také to že na těch rovinách přeci jen lidé na triatlonových speciálech měli trochu výhodu, ale i lidi na silničkách mě předjížděli...

Pár slov k organizaci a závodu. Komentoval to myslím přímo jeden z ředitelů závodu a byl fakt hodně vtipnej. zázemí závodu v pohodě. Trochu mě vadilo že na trati kromě jedné křižovatky nebyl nikde žádný pořadatel, ale kromě jednoho traktoru který nám tam vjel, to vlastně ani nevadilo. Na běhu také žádný organizátor, ale kromě prvního kola kdy jsem si pár metrů zaběhl, jelikož jsem běžel podle toho přede mnou, to bylo v pohodě. Nebýt toho vedra a taky možná o kousek méně toho větru, tak je tento rovinatý profil jako stvořený pro osobní rekordy. Tím větší ostuda jak pomalu jsem na kole jel a jak pomalu jsem na běhu běžel.

hezká a netradiční medaile

Jak jsem řekl, za tento výkon se opravdu upřímně stydím...