Kategorie : 2 etapový ultramaraton
Kdy : 18.8.2018 8:00, 19.8.2018 7:00
Kde : Sloup v Čechách, Prázdninový dům Sloup, Lužické hory
Trasa : 1. etapa 66 km s převýšením 1995m, 2. etapa 43 km s převýšením 1148m
Web : http://www.10luzickychsedmistovek.cz
Výsledky : https://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-8-rocnik/
Foto :
Garmin aktivita : 1. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/2942692675 , 2. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/2944868325
... budu se opakovat, ale prostě víkendový balzám na duši,
víkend s úžasnými lidmi s láskou k běhu...
víkend s úžasnými lidmi s láskou k běhu...
Na této akci jsem byl poprvé před rokem, takže opakovat nějaké obecné informace nebudu, to je možno si přečíst zde - https://kolpek.blogspot.com/2017/08/1982017-2082017-10-luzickych-sedmistovek.html
V rámci přípravy jsem si týden před touto akcí dal 36km běh v sobotu a a v neděli maraton Českým rájem a ono to celkem šlo, vypadalo to že regenerační postupy mám celkem zvládnuté.
Spoustu lidí jsem tu znal z minulého ročníku a ty co jsem neznal jsem poznal během pátku, soboty či neděle při společném ubytování, závodu či vysedávání na zahrádce ;-) Byl jsem zvědavej jako dopadnu, cíl byl určitě zkusit zlepšení o 30 minut a zlepšit i celkové desáté místo. Ale jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl jestli budu moci jet, dával jsem si dosti do těla při úterních a středečních trénincích, prostě vyladěněj jsem na tuto šílenost určitě nebyl. Je to krásný závod, ale opravdu těžký.
18.8.2018 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m
Celkem jsem se dobře vyspal, ale abych se probral, dal jsem si studenou sprchu, ta probere bezpečně ;-) Vzal jsem si sebou troje boty a neuměl jsem rozhodnout v jakých půjdu. Nakonec jsem zvolil INOV 8 Trail Talon a vložky na míru, šel jsem v nich před rokem B7, od té doby jsem je ale neměl na noze. Ale jsou o půl čísla větši než mé ostatní boty, takže se celkem hodí na takovéto delší běhání. Laboroval jsem jestli si nevezmu silniční, bylo hezky sucho ale jsem rád že jsem to neudělal, na tom štěrku a kamení by to bylo nic moc. Druhou dobrou věc co jsem udělal bylo že jsem si vzal kromě kompresních podkolenek i kompresní stehenní návleky.
START 1 etapy. Je 8:00 jako obvykle v Sloupu v Čechách a okolo 50ti lidí se vydalo na trať - na zteč lužických 700 metrových vrcholů.
Vyběhl jsem poklidně, ale přesto jsem měl tepy hrozně vysoko, okolo 155 tepů - aerobní práh, nutno podotknout že to ale bylo pořád trochu do kopce. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km, ani mi to nepřišlo a třetina trati za mnou, kartičku procvaknout kleštěma a letí se dolů. Nohy jsou naprosto v klidu, držím se někde okolo osmého místa. Tak jsem to trochu rozbalil a letěl pár kilometrů okolo 4:30.
Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), byl drsnější, pěknej krpál po asfaltce kterej fakt běžet neumím. No a pak jsme pokračovali - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Tentokrát jsem se moc nekochal, nebyl na to čas. Chtěl jsem průměrné tempo na celou etapu mít okolo 6:00. Po 30ti km jsem začal cítit nožky, po 40ti km ještě více. Ale nejotravnější to bylo cestou z LUŽe do Krompachu, tam se běží po asfaltu asi 3km, v serpentýnách, nekonečné. Navíc už bylo hezky teplo, asi okolo 28°C, o dost tepleji než před rokem, to bylo asi 20°C. Do Krompachu jsem doběhl celkem unavenej, ale posunul jsem se na páté místo. Prakticky celou trasu od 20tého km až do Krompachu jsem běžel sám.
V Krompachu poslední občerstvení a odchod na zteč s posledním vrcholem. Nohy byly v těch kopcích zatím celkem v pohodě, ale tenhle kopec je fakt ošklivej. Nejříve z Krompachu do kopečku po asfaltce, pak lesem do kopce, tam už jsem to šel, a na konec krpál po kamení až nahoru - - HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, na vrcholu mě dohnal klučina za mnou, a po kamení dolů jsme chytli třetího v pořadí. Do cíle asi 4km z kopce maximálně, a mě začali chytat křeše do lýtek, to se mi v závodě ještě nestalo, naštěstí to byl jen náznak, drobné protažení, zvolnit na chvíli běh a pak bylo vše v poho. 62km v nohách ale tu možnost doběhnout alespoň první etapu na třetím místě jsem si nechtěl nechat ujít, i když takticky to nebylo správné rozhodnutí, před zitřejší etapou. Prostě jsem to napálil a poslední kilometr běžel z kopce v tempu okolo 4:00, po těch 65km to byla pro mě ukrutná rychlosti. Do cíle jsem teda doběhl asi půl minuty minutu náskokem na čtvrtého a pátého, ale měl jsem dost. Nebyl jsem schopen ani stát a chodit mi taky nešlo.
CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:34:28, průměrné tempo 6:11min/km (plán byl ale 6:00 ;-) ). Průběžné třetí místo. Ale hlavně zlepšení přesně o 20 minut oproti loňsku, navíc v mnohem větším teplu, možná to trápení na Slovakmanu, kde bylo 35°C přeci jen k něčemu bylo. Z třetího místa jsem měl velkou radost, ale tušil jsem že tohle udržet zítra po druhé etapě nejde.
Pak převoz do Sloupu na ubytovnu a rychle zahájit regeneraci. Chtěl jsem si trochu zchrupnout ale nějak to nešlo. No tak nic no, bohužel v noci se tam strašně chrápalo, takže jsem ani v noci toho moc nenaspal. Bál jsem se jak budu po tom finiši ráno vypadat, ale nad očekávání to nebylo tak špatný.
19.8.2018 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m
Ráno to bylo takové unavené, spal jsem asi 4 hodiny a to možná přeháním. Ráno studená sprcha mě trochu probrala. Ve vybavení jsem nic nezměnil, kromě toho že jsem si nevzal tepák. Jednak jsem se nechtěl dívat na ty šílený tepy, který mi včera i při chůzi šli snad na 170 tepů, a jednak mám pocit že mi to také zhoršuje dýchání, protože mi to stahuje hrudník.
START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm a start i cíl je ve Sloupu přímo pred ubytovnou.
Vyběhl jsem svižněji a držel jsem se hned za klučinou co včera doběhl čtvrtý. Moc jsem tomu nevěřil, že bych mohl udržet třetí místo, trochu sem věřil že čtvrté bych udržet mohl, ale pátý v průběžném pořadí utekl hned po startu a čtvrtého jsem se držel, ale vypadal velmi svěže, navíc včera když běžel lesem na poslední vrchol, kde já jsem šel a měl jsem dost, to mi sebevědomí nepřidalo. No nic uvidíme.
Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Nohy vlastně neboleli vůbec, trochu stehna teda, hlavně to levé ale celkem v pohodě, bolest byla od začátku stále konstantní a malá ;-)
A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, jsou tam hezké krpály po asfaltce, ale celé jsem je běžel. Již dávno před vrcholem jsem se osvobodil a běžel sám, v dáli před sebou vidím třetího v pořadí. Opět se opakuje historie - do kopce i při mých 77kg získávám, z kopců ztracím.
Pokračujeme a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Po tomto vrcholu po asi 5km stíhací jízdě dobíhám druhého a třetího a držím se jich jak vosa.
A takto pěkně za sebou běžíme až na MALÝ BUK(712m), v seběhu mi Ruda a hlavně Petr Ferejt utekli. Rudu jsem doběhl a pak i předběhl, ale Petr, toho už jsem nedoběhl. Stejně jako včera po předposledním vrcholu, tak i dnes si říkám že to bylo nějaké rychlé jak to uteklo, jestli to není až škoda. Včera se mi při výšlapu na poslední vrchol hezky klepali nohy, teď ale nic takového nepociťuji.
V duchu si, stejně jako včera říkám, že je trochu škoda že už to bude končit a že to je letos nějaké rychlé, že to mnohem rychleji uteklo než loni.
A máme tu velké finále - KLÍČ(759m), to je opravdu dlouhý výstup, ale stejně jako celou dnešní etapu, kopce se snažím běhat, pouze ty finální prudké pasáže chodím, narozdíl od minulého roku, kdy jsem kopce chodil skoro všechny. Tentokrát se ale pořád cítím plný sil, v duchu si připravuji stíhací běh po rovince do Nového Boru a Sloupu na druhého Petra, i když v celkovém pořadí to nic neřeší. Ale nejdřív se musím vyškrábat na KLÍČ. Opět to celkem jde, místama i popobíhám a myslím že jsem se tam dostal celkem rychle.
Měl jsem naspěch a nahoře jsem se ani nestihl ani pokochat nádherným výhledem. Jen jsem prohodil pár slov s Jardou Urbanem, který bohužel kvůlu zranění tento rok běžet nemohl. Povzbudí mě slovy, že až seknu s triatlonem a budu se věnovat pouze běhu, že to ostatní můžou zabalit, hahaaa. Pravda to samozřejmě není, je to jen jeho skromnost, ale radost mi to udělalo. Sbíhám dolů ale v těch sebězích ty nohy už bolí, pak probíhám po trailové stezce, kde se moc rychle běžet nedá. Pak se to konečně trochu narovnalo a já to rozběhl, za dva dny 100km v nohách s převýšením přes 3000m a já si to mastím v tempu 4:20, měl jsem z toho fakt radost a říkal si že bych toho Petra Ferejta ještě stahnout kousek mohl. Dobíhám do Nového Boru, na šipky nekoukám a tak jsem nezabočil, tak jsem se raději vrátil, aby tam třeba nebyla občerstvovačka s kontrolou a tím ztratil možná minutu. Pak jsem se sice snažil ještě o nějaké tempo ale dostal jsem se na předposledním kilometru na 4:19, docela slušné, poslední půl kilometr pak ještě v tempu 3:57, to poteší na 110km ;-)
Vbíhám do cíle, Hunča řve ať makám a já sprintuju, jsem v cíli a štastný, třetí místo v téhle ultrašílenosti, obklopem reprezentanty ČR v ultra, to je prostě pro mě bomba.
CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:05:52, průměrné tempo 5:46 min/km, jako třetí v této etapě. Zlepšení o 9 minut oproti loňsku.
Je to taaaaam! Jsem fakt šťastnej. Celkový čas je 10hodin 40min 20sekund, a já udržel celkově třetí místo.
Nožičky jsou v cíli celkem v pohodě, vypadají lépe než včera. Možná z té euforie. Lidi pokyvujou a blahopřejí k dobrému výkonu a i dokonce já jsem s tím co jsem tady za ty dva dny předvedl se sebou spokojen. No ale za chvíli už to tuhne a já tam chodím jako invalida, zítra to asi bude peklo...
Opět jako v pátek a sobotu se odebíráme na zahrádku a příjemně poklábosíme. Prostě opravdu krásný víkend se super lidičkama.
No a pak následovalo vyhlášení. Každý je vyhlašován a dostává osobně diplom, další kouzelná věc na této akci, a každý je také odměněn velkým potleskem, protože každý kdo toto dokončí je opravdový borec.
No a pak jsem si samozřejmě vychutnal svůj velký okamžik, první bednu v ULTRA závodě, navíc po boku Petra Ferejta, ale hlavně borce největšího - Radka Brunnera, který to zas o velký kus vyhrál. Minulý rok jsem byl strašně rád za fotku s ním, teďka stojím vedle něho na stupních vítězů, kdo by tohle řekl.
ZÁVĚREM
Asi se budu opakovat, ale toto je opravdu vyjímečná akce. Ty lidi co to pořádají - Petr Solnička a Martin Hunčovský, ten závod dělají pro pár desítek lidí. Samozřejmě to celé dělají zadarmo a ve svém volném čase a tráví s tím desítky či spíše stovky hodin po celý rok, o té spoustě dalších lidí hlavně z jejich rodin a kamarádů ani nemluvě. Výsledkem je ale opravdu ojedinělá akce. Navíc tím že všichni bydlí ve stejném baráku a jsou tu od pátku do neděle spolu, se opravdu poznají. To je prostě tak, když se něco dělá s láskou a to tito pánové opravdu dělají na 100%, navíc k tomu mají s ultra mnohaleté zkušenosti a dělaji to jen a jen pro nás, pro lidi kteří sdílejí stejnou lásku k běhu jako oni ;-)
Opravdu, pokud si chcete zaběhnout něco krásného, vyrazte sem. Můžete běžet jen jednu etapu a litovat nebudete. Čím težší závod je, tím silnější prožitek a krásnější vzpomínky.
Já si kromě úžasných zážitků odnáším to, že musím udělat něco se svou nadváhou, která mě dosti limituje a také že bych se měl kromě běhu do kopce, naučit běhat z kopce :-)))))
Spoustu lidí jsem tu znal z minulého ročníku a ty co jsem neznal jsem poznal během pátku, soboty či neděle při společném ubytování, závodu či vysedávání na zahrádce ;-) Byl jsem zvědavej jako dopadnu, cíl byl určitě zkusit zlepšení o 30 minut a zlepšit i celkové desáté místo. Ale jelikož jsem do poslední chvíle nevěděl jestli budu moci jet, dával jsem si dosti do těla při úterních a středečních trénincích, prostě vyladěněj jsem na tuto šílenost určitě nebyl. Je to krásný závod, ale opravdu těžký.
18.8.2018 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m
Celkem jsem se dobře vyspal, ale abych se probral, dal jsem si studenou sprchu, ta probere bezpečně ;-) Vzal jsem si sebou troje boty a neuměl jsem rozhodnout v jakých půjdu. Nakonec jsem zvolil INOV 8 Trail Talon a vložky na míru, šel jsem v nich před rokem B7, od té doby jsem je ale neměl na noze. Ale jsou o půl čísla větši než mé ostatní boty, takže se celkem hodí na takovéto delší běhání. Laboroval jsem jestli si nevezmu silniční, bylo hezky sucho ale jsem rád že jsem to neudělal, na tom štěrku a kamení by to bylo nic moc. Druhou dobrou věc co jsem udělal bylo že jsem si vzal kromě kompresních podkolenek i kompresní stehenní návleky.
START 1 etapy. Je 8:00 jako obvykle v Sloupu v Čechách a okolo 50ti lidí se vydalo na trať - na zteč lužických 700 metrových vrcholů.
zábava začíná...
Vyběhl jsem poklidně, ale přesto jsem měl tepy hrozně vysoko, okolo 155 tepů - aerobní práh, nutno podotknout že to ale bylo pořád trochu do kopce. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km, ani mi to nepřišlo a třetina trati za mnou, kartičku procvaknout kleštěma a letí se dolů. Nohy jsou naprosto v klidu, držím se někde okolo osmého místa. Tak jsem to trochu rozbalil a letěl pár kilometrů okolo 4:30.
po 3,5 hodinách sobotního běhu, pohoda veliká
Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), byl drsnější, pěknej krpál po asfaltce kterej fakt běžet neumím. No a pak jsme pokračovali - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Tentokrát jsem se moc nekochal, nebyl na to čas. Chtěl jsem průměrné tempo na celou etapu mít okolo 6:00. Po 30ti km jsem začal cítit nožky, po 40ti km ještě více. Ale nejotravnější to bylo cestou z LUŽe do Krompachu, tam se běží po asfaltu asi 3km, v serpentýnách, nekonečné. Navíc už bylo hezky teplo, asi okolo 28°C, o dost tepleji než před rokem, to bylo asi 20°C. Do Krompachu jsem doběhl celkem unavenej, ale posunul jsem se na páté místo. Prakticky celou trasu od 20tého km až do Krompachu jsem běžel sám.
V Krompachu poslední občerstvení a odchod na zteč s posledním vrcholem. Nohy byly v těch kopcích zatím celkem v pohodě, ale tenhle kopec je fakt ošklivej. Nejříve z Krompachu do kopečku po asfaltce, pak lesem do kopce, tam už jsem to šel, a na konec krpál po kamení až nahoru - - HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, na vrcholu mě dohnal klučina za mnou, a po kamení dolů jsme chytli třetího v pořadí. Do cíle asi 4km z kopce maximálně, a mě začali chytat křeše do lýtek, to se mi v závodě ještě nestalo, naštěstí to byl jen náznak, drobné protažení, zvolnit na chvíli běh a pak bylo vše v poho. 62km v nohách ale tu možnost doběhnout alespoň první etapu na třetím místě jsem si nechtěl nechat ujít, i když takticky to nebylo správné rozhodnutí, před zitřejší etapou. Prostě jsem to napálil a poslední kilometr běžel z kopce v tempu okolo 4:00, po těch 65km to byla pro mě ukrutná rychlosti. Do cíle jsem teda doběhl asi půl minuty minutu náskokem na čtvrtého a pátého, ale měl jsem dost. Nebyl jsem schopen ani stát a chodit mi taky nešlo.
CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:34:28, průměrné tempo 6:11min/km (plán byl ale 6:00 ;-) ). Průběžné třetí místo. Ale hlavně zlepšení přesně o 20 minut oproti loňsku, navíc v mnohem větším teplu, možná to trápení na Slovakmanu, kde bylo 35°C přeci jen k něčemu bylo. Z třetího místa jsem měl velkou radost, ale tušil jsem že tohle udržet zítra po druhé etapě nejde.
19.8.2018 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m
Ráno to bylo takové unavené, spal jsem asi 4 hodiny a to možná přeháním. Ráno studená sprcha mě trochu probrala. Ve vybavení jsem nic nezměnil, kromě toho že jsem si nevzal tepák. Jednak jsem se nechtěl dívat na ty šílený tepy, který mi včera i při chůzi šli snad na 170 tepů, a jednak mám pocit že mi to také zhoršuje dýchání, protože mi to stahuje hrudník.
START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm a start i cíl je ve Sloupu přímo pred ubytovnou.
nedělní start byl snad ještě radostnější než ten sobotní ;-)
Vyběhl jsem svižněji a držel jsem se hned za klučinou co včera doběhl čtvrtý. Moc jsem tomu nevěřil, že bych mohl udržet třetí místo, trochu sem věřil že čtvrté bych udržet mohl, ale pátý v průběžném pořadí utekl hned po startu a čtvrtého jsem se držel, ale vypadal velmi svěže, navíc včera když běžel lesem na poslední vrchol, kde já jsem šel a měl jsem dost, to mi sebevědomí nepřidalo. No nic uvidíme.
Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Nohy vlastně neboleli vůbec, trochu stehna teda, hlavně to levé ale celkem v pohodě, bolest byla od začátku stále konstantní a malá ;-)
A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, jsou tam hezké krpály po asfaltce, ale celé jsem je běžel. Již dávno před vrcholem jsem se osvobodil a běžel sám, v dáli před sebou vidím třetího v pořadí. Opět se opakuje historie - do kopce i při mých 77kg získávám, z kopců ztracím.
Pokračujeme a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Po tomto vrcholu po asi 5km stíhací jízdě dobíhám druhého a třetího a držím se jich jak vosa.
A takto pěkně za sebou běžíme až na MALÝ BUK(712m), v seběhu mi Ruda a hlavně Petr Ferejt utekli. Rudu jsem doběhl a pak i předběhl, ale Petr, toho už jsem nedoběhl. Stejně jako včera po předposledním vrcholu, tak i dnes si říkám že to bylo nějaké rychlé jak to uteklo, jestli to není až škoda. Včera se mi při výšlapu na poslední vrchol hezky klepali nohy, teď ale nic takového nepociťuji.
V duchu si, stejně jako včera říkám, že je trochu škoda že už to bude končit a že to je letos nějaké rychlé, že to mnohem rychleji uteklo než loni.
A máme tu velké finále - KLÍČ(759m), to je opravdu dlouhý výstup, ale stejně jako celou dnešní etapu, kopce se snažím běhat, pouze ty finální prudké pasáže chodím, narozdíl od minulého roku, kdy jsem kopce chodil skoro všechny. Tentokrát se ale pořád cítím plný sil, v duchu si připravuji stíhací běh po rovince do Nového Boru a Sloupu na druhého Petra, i když v celkovém pořadí to nic neřeší. Ale nejdřív se musím vyškrábat na KLÍČ. Opět to celkem jde, místama i popobíhám a myslím že jsem se tam dostal celkem rychle.
zlatý hřeb - stoupání na KLÍČ
tak jako na každém vrcholu - je nutno kleštičkama označit ú
spěšný výstup na kartičku kterou nesete sebou
Měl jsem naspěch a nahoře jsem se ani nestihl ani pokochat nádherným výhledem. Jen jsem prohodil pár slov s Jardou Urbanem, který bohužel kvůlu zranění tento rok běžet nemohl. Povzbudí mě slovy, že až seknu s triatlonem a budu se věnovat pouze běhu, že to ostatní můžou zabalit, hahaaa. Pravda to samozřejmě není, je to jen jeho skromnost, ale radost mi to udělalo. Sbíhám dolů ale v těch sebězích ty nohy už bolí, pak probíhám po trailové stezce, kde se moc rychle běžet nedá. Pak se to konečně trochu narovnalo a já to rozběhl, za dva dny 100km v nohách s převýšením přes 3000m a já si to mastím v tempu 4:20, měl jsem z toho fakt radost a říkal si že bych toho Petra Ferejta ještě stahnout kousek mohl. Dobíhám do Nového Boru, na šipky nekoukám a tak jsem nezabočil, tak jsem se raději vrátil, aby tam třeba nebyla občerstvovačka s kontrolou a tím ztratil možná minutu. Pak jsem se sice snažil ještě o nějaké tempo ale dostal jsem se na předposledním kilometru na 4:19, docela slušné, poslední půl kilometr pak ještě v tempu 3:57, to poteší na 110km ;-)
Vbíhám do cíle, Hunča řve ať makám a já sprintuju, jsem v cíli a štastný, třetí místo v téhle ultrašílenosti, obklopem reprezentanty ČR v ultra, to je prostě pro mě bomba.
CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:05:52, průměrné tempo 5:46 min/km, jako třetí v této etapě. Zlepšení o 9 minut oproti loňsku.
Je to taaaaam! Jsem fakt šťastnej. Celkový čas je 10hodin 40min 20sekund, a já udržel celkově třetí místo.
výsledková listina...
Je to tam!
Nožičky jsou v cíli celkem v pohodě, vypadají lépe než včera. Možná z té euforie. Lidi pokyvujou a blahopřejí k dobrému výkonu a i dokonce já jsem s tím co jsem tady za ty dva dny předvedl se sebou spokojen. No ale za chvíli už to tuhne a já tam chodím jako invalida, zítra to asi bude peklo...
Opět jako v pátek a sobotu se odebíráme na zahrádku a příjemně poklábosíme. Prostě opravdu krásný víkend se super lidičkama.
No a pak následovalo vyhlášení. Každý je vyhlašován a dostává osobně diplom, další kouzelná věc na této akci, a každý je také odměněn velkým potleskem, protože každý kdo toto dokončí je opravdový borec.
No a pak jsem si samozřejmě vychutnal svůj velký okamžik, první bednu v ULTRA závodě, navíc po boku Petra Ferejta, ale hlavně borce největšího - Radka Brunnera, který to zas o velký kus vyhrál. Minulý rok jsem byl strašně rád za fotku s ním, teďka stojím vedle něho na stupních vítězů, kdo by tohle řekl.
že budu někdy na stupních vítězů stát vedle Radka Brunnera?
I takováto pohádka může být pravdivá...
ZÁVĚREM
Asi se budu opakovat, ale toto je opravdu vyjímečná akce. Ty lidi co to pořádají - Petr Solnička a Martin Hunčovský, ten závod dělají pro pár desítek lidí. Samozřejmě to celé dělají zadarmo a ve svém volném čase a tráví s tím desítky či spíše stovky hodin po celý rok, o té spoustě dalších lidí hlavně z jejich rodin a kamarádů ani nemluvě. Výsledkem je ale opravdu ojedinělá akce. Navíc tím že všichni bydlí ve stejném baráku a jsou tu od pátku do neděle spolu, se opravdu poznají. To je prostě tak, když se něco dělá s láskou a to tito pánové opravdu dělají na 100%, navíc k tomu mají s ultra mnohaleté zkušenosti a dělaji to jen a jen pro nás, pro lidi kteří sdílejí stejnou lásku k běhu jako oni ;-)
Závěrečné foto účastníků
Opravdu, pokud si chcete zaběhnout něco krásného, vyrazte sem. Můžete běžet jen jednu etapu a litovat nebudete. Čím težší závod je, tím silnější prožitek a krásnější vzpomínky.
Já si kromě úžasných zážitků odnáším to, že musím udělat něco se svou nadváhou, která mě dosti limituje a také že bych se měl kromě běhu do kopce, naučit běhat z kopce :-)))))
... tak za rok snad na viděnou na startu ...
Žádné komentáře:
Okomentovat