Kolpovo blog: 14.10.2018 - Winterman 2018

Akce : Winterman 2018 - Czech Extreme triathlon
Kategorie : Extreme Ironman
Kdy : 14.10.2018 5:30
Kde : Děčín, Smetanovo nábřeží
Trasa : 9,1 km plavání v proudu Labe, 180 km kolo (převýšení 2800m), 43 km běh (na Ještěd, převýšení 900m)
Web : http://www.czxtri.com/?lang=cs_cz
Výsledky : http://www.czxtri.com/wp-content/uploads/2018/10/VYSLEDKY-WINTERMAN-2018.pdf
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/3090863867
Video : https://www.youtube.com/watch?v=t8mXeC9bokQ&feature=youtu.be

... aneb jeden kráááásnej triatlon co jsem si nadělil na den mých narozenin...

ÚVODEM

WINTERMAN. Pojem, který jsem měl v hlavě asi dva roky a pořád mě tam strašil. Ano strašil. Už na ročník 2017 jsem byl přihlášen, ale startovné nakonec nezaplatil, prostě sem měl strach, samozřejmě z plavání ve studené či ledové vodě Labe, a cena startovného také není nejnižší.

V roce 2018 jsem s tím bojoval znova, na Krušnomanovi mě asi tři lidi v čele s Petrem Vabrouškem zase uklidňovali, že ta voda je v pohodě, že mohu ve dvou neoprenech navlečených na sebe, že je to krásnej závod atd. atd.. A já pořád bojoval, a bojoval. Kamarád Ota do mě pořád ryl, vysvětloval a přemlouval, já nerva a pořád nevěděl. Nemám neopren do studené vody a to byla moje výmluva ;-) A pak jsem se někdy v srpnu naštval a řekl si, že s tím strašákem budu bojovat, a registraci vyplnil a zaplatil, po té co jsem si našel supporta, kterým se stal můj bratr Karel.

Winterman vznikl velmi zajímavě, to si můžete přečíst na czxtri.com, a mě to právě pro to lákalo, to že část startovného jde na dětské kardiocentrum v Motole. Je to prostě triatlon, kde velkou složku tvoří dobročinnost, kde se rodí nová přatelství, vládne rodinná atmosféra... Je to triatlon, kde neexistují žádné občerstvovací stanice a tak je potřeba mít alespoň jednu osobu v roli supporta, která s vámi celý závod prožije. Je to triatlon, který začíná plaváním v totální tmě v Labi, kde už půlce října rozhodně není teplá voda. Je to triatlon, kde podstatnou část cyklistické trasy strávíte v kopcích, a je to také triatlon, kde v běhu běžíte posledních 11km do kopců na Ještěd.

Přípravu na studenou vodu jsem začal asi 4 měsíce předem, kdy jsem se několikrát týdně sprchoval studenou vodou, samozřejmě nedostatečné, ale alespoň něco. Dále jsem plánoval se chodit otužovat s jednou skupinou z KB5 gymu, která chodí do Vltavy, ale nakonec mi to ani jednou nevyšlo... Jednou jsem teda dvakrát skočil tak na 30s to rybníka, a ta studená voda mi úplně nechutnala.

Z pohledu tréninku zbylých částí to byla také velká bída. Od konce června, kdy jsem absolvoval Moraviamana, na který jsem celou triatlonovou přípravu směřoval, jsem trénoval málo. A po absolvování extremního ironmana ZELEZNAK.CZ 12dní po Moraviamanovi, jsem byl opravdu vyčerpaný a to hlavně psychicky. Do toho nějaké další starosti a povinnosti, nedostatek spánku, následoval strašnej průšvih na Slovakman, no a bylo z toho to, že celý červenec a srpen jsem toho opravdu moc neodtrénoval. V září už ale strašák Winterman začal klepat na dveře a já se tomu tréninku začal trochu věnovat.

Nakonec jsem teda byl jakžtakž připraven, rozhodně jsem ale neodtrénoval tolik kolik bych mohl, a ani tolik kolik jsem si plánoval. Plavání venku jsem nakonec stihnul pouze 2x. Vždy jsem naplaval 2km a cítil se v neoprenu Blueseventy HELIX dobře, rozhodně jsem necítil nějaký chlad či vymrzlost, ale na druhou stranu ta voda měla 17°C, ano dokonce i teploměr jsem si pořídil ;-). Samozřejmě jsem přesto používal neoprenovou čepici a neoprenové ponožky, pod které jsem si dával ještě jedny ponožky, nakonec jsem to zkoušel ještě vylepšovat třetí vrstvou - neboli normální ponožky, na to igelitové pytlíky a zalepit nad ponožkama izolepou ke kůži (aby se k ponožkám nedostala voda), no a na to neoprenové ponožky. Toť rada Petra Vabrouška k Wintermanu, která u mě ale úplně nefungovala, buď mi ten ikea pytlík prasknul a nebo tak stejně natekla voda, i když jsem to 3x zkoušel.

Týden před Wintermanem se pořádali různé zkušební pokusy plavání v Labi, právě pro takové strašpitly, kteří nevěděli do čeho jdou a chtěli by si to před závodem zkusit. Plánoval jsem tam jet, ale nakonec mi bylo tak divně po těle že jsem se na to vyprd. No na klidu mi to samozřejmě nepřidalo.

Nakonec jsme teda s bratrem dorazili do Děčína 13.10.2018 a zde si dopoledne vyzvedli věci na registraci a pak jsem šel na zkušební rozplavbu. Tam jsem zjistil, že ta voda je celkem v pohodě a to v prostoru cíle plavání, kde jsme to zkoušeli, měla díky přítoku Ploučnice prý 9-10 °C, nad přítokem kde se odehraje velká většina plaveckého úseku je teplota 12-13°C. Dále jsem zjistil, že ty pytlíky na ponožkách mi fakt asi nepomáhaji a ponožky pod nima jsou mokré, a pak také že bojovat s tímto proudem Labe je zbytečné, musíte se tomu prostě podat, prostě 4-5km/h se porazit nedá ;-) . Pak šup se ubytovat na Hotel Kocanda, kousíček od startu, kde pořadatel domluvil 30% slevu pro Winterman startující a odpoledne pak na rozpravu před závodem. Tento ročník byl plný změn na poslední chvíli - na start se z Děčína do Dobkovic nepluje na lodi, ale na start nás odvezou autobusy a pro vstup do řeky je tam pořadateli udělaná velká konstruckce. No a cíl není na Ještědu, ale na Ještěd se vyhrabeme po asi 400m skalnaté cestě a pak musíme dolů na parkoviště, kde je cílová brána.. Celou dobu tu na mě dýchala taková jiná atmosféra, už to že pořadatel uspořádává zkušební plavání, má naprosto zmáklou organizaci, domluví slevu na ubytování, skvěle zpracovaný manuál závodu, a taky to, že víte že v tom nejste úplně sami, protože máte sebou supporta, to všechno naznačovalo absolutní vyjímečnost tohoto závodu. Bylo také jasně vidět, že pořadatel ze zabývá reklamou, produkcí a podobnými věcmi, má tu svůj média team, který natáčí krátký vzkaz každého startujícího a ta videa jako upoutávky z minulých ročníků, ty jsou prostě naprosto luxusní.

Noc před závodem jsem toho moc nenaspal, sice jsem šel spát celkem brzo, okolo 20:30, ale to víte, musíte přemýšlet o různých věcech před závodem a usnout se hned nedá. Navíc plánujeme vstávat v 2:00 - 2:15 ráno, abychom se sbalili v hotelu a následně všechno přípravili v depu. No auto jsem měl fakt plné věcí, oproti standardnímu triatlonu, obě náhradní kola, lavor do depa, kam bychom po plavání nalili ke studené vodě ještě horkou vodu, aby mi nohy trochu zozmrzli. Také jsou např. povinné světla na kolo, reflexní vesta atd. atd. No prostě krámů nevídaně.

START, PLAVÁNÍ

kolo zaparkováno

Ráno to teda všechno vypuklo, v depu jsme se snažili vykoumat v jakém oblečení to kolo pojedu, nakonec jsme to teda nějak zvolili, očekávaná teplota je 15-20°C, ale ráno bude zima hlavně okolo Labe, a pak mohu postupně ze sebe shazovat. Takže depo jsme okolo 4:00 měli jakžtakž připravené, v lavoru studenou vodu, vedle termosku s horkou vodou kterou tam nalejeme, vedle čaj s rumem v termosce a samozřejmě židličku abych se měl kam pohodlně posadit ;-)

depo připraveno...

Pak začala eskapáda s neoprenem. Takže nejdřív jsem se namazal téměř celej ALPA hřejivou emulzí, hodil si cykloponožky na nohy, kompresní lýtkové návleky, oblékl plavky a nahoru Moira termotriko s dlouhým rukávem, do pasu na sebe nasoukal neopren, přesně jak kázal pořadatel, a šup k autobusu který nás v 4:30 odveze na start plavání. U autobusu jsme ještě vyfasovali pouzdro na gumě (dá se okolo pasu) ve které je GPSka a blikátko, a dále další blikátko které dáme pod plaveckou čepici. A pak se vyrazilo směr Dobkovice, kde bude start plavání. Dorazili jsme tam před pátou ráno a já měl poslední šanci se vyprázdnit, což se my vždy před závodem dařilo, ale dnes ne, dnes to prostě nešlo i když jsem to zkoušel rozběhat. No nic, na klidu mi to nepřidalo, ale hraje nám tu krásně hudba, což celkem dodává na dobré náladě, i když je z mnoha lidí včetně mě vidět, jaký respekt z tohoto dne máme.

s bratrem před nástupem do autobusu,

to napětí by se tu dalo krájet...

Pokračuju v oblékání. Nasoukal jsem na sebe neoprén. Pak IKEA pytlíky (které jsou celkem pevné) na nohy a nad cykloponožkama oblepit okolo lýtka páskou na obvazy, tak aby se k ponožkám nedostala voda. Mimochodem je dobré si ty lýtka oholit, jinak to trhání pásky by asi dost bolelo. Přes to jsem přendal kompresní lýtkové návleky. No a na to pak přišly neoprenové ponožky které se zastrčí pod neopren. S hřejivou emulzí to jsou čtyři vrstvy ochrany před chladem. To je až až. Neopren mam Helix, který by měl být do 12,5 stupňů, a jelikož ta voda má tuto teplotu, byl jsem celkem v klidu. Na hlavu jsem postupně dal neoprenovou čepici, pak svoji plaveckou čepici. Už ze zkušebních plaveckých tréninků jsem věděl, že nejvíc chladu cítím na čele, ale pokud si tu neoprenovou čepici napařím až k obočí těsně nad brýle, tak je to v pohodě. Další chlad je cítit na prstech rukou ale s tím nic neuděláte, rukavice nejsou povolené a popravdě nic tak hrozného to není.
Na to natahl plavecké brýle- mimochodem neměl jsem doporučované čiré ale polarizované Blueseventy Hydra Vision polarized, jiné ani nemám :-) a bylo to v pohodě, při pohledu do tmy to stmívalo minimálně. Na to už se jen navlékla povinná winterman plavecká čepice a pod ní se zezadu strčili blikátko aby jsme byli hezky vidět. Okolo pasu se pak dal gumový opasek s pouzdrem kde byla GPSka a další blikátko. Pak už jen povinné nalití vody z Labe pod neopren a můžeme jít na to. Sestupujeme po celkem masivním lešení a vysokých schodech na startovní plošinu asi metr nad hladinou Labe, která jde asi 8 metrů od břehu. Dopředu se nikomu nechce, já jsem asi ve třetí řadě...

Okolo 5:32 nám to odbouchli, trošku si zakřepčíme, to asi na kuráž, a pomalu skáčeme do vody. Proud nás má chytnout a hned odnést. Tak tam taky skočím, proud se nijak silný nezdá, no a snažím se rychle dostat od plošiny aby mi někdo neskočil na záda, bohužel já jsem na záda někomu trochu skočil, byl někde hrozně u dna a nevynořoval se a já seskok už nedokázal zastavit. Ale evidentně se mu nic nestalo. V první minutě se snažím trochu zorientovat, je tma jak v pytly a jediné co vidím jsou červená blikátka spoluplavců a obrysy břehů. Samozřejmě tepy jsou hodně nahoře, takže se dýchá rychle a plavat se moc nedá, takže nejdříve je nutno se trochu sklidnit a srovnat dýchání. Druhé co cítím je chlad na prstech na rukou ale jak rychlý dech tak chlad na prstech je po dvou minutách pryč. Snažím se teda začít nějak normálně plavat, nádech na každá dvě tempa, dýchání na tři tempa se moc nedaří. Technika je úplně v háji, jelikož pořád koukám kde jsou břehy, jestli někde nebliká zelené světlo, která označují bójky, do kterých bych nerad narazil, což nemusí být tak "těžké", jelikož rychlost je okolo až 10km/h (součet proudu Labe a rychlosti plavání), takže lehko se stane že bójku vidíte celkem daleko a za pár temp ji vidíte vedle sebe. Stále sleduju jestli jsem uprostřed řeky, kde by mohl být největší proud, a stále koukám kde jsou taky soupeři, protože se tu různě motáme a pleteme se jeden druhému. No, takže na soustředění se na techniku nebyl prostě čas, když už chvíli byl, tak jsem evidentně soupeřům uplavával, ale dlouho mi to soustředění nikdy nevydrželo. Do vody jsem skákal tak dvacátý či třicátý a pomalu se propracovávám dopředu, i když je mi jasné, že minutu dvě co tady získám v tom celkovém čase zas tolik znamenat nebude.

Plavání jde celkem dobře, a líbí se mi to, je to fakt zážitek, takhle v noci, v klidu si plavat a okolo sebe pozorovat jen pár blikajících světýlek a občas někde doprovod na kajacích. Plaveme plaveme, pocitově už celkem dlouho, a teprve až po dlouhé hodině a něco vidím první děčínský most, u toho třetího se pak z vody vylézá. Asi dvakrát tu hrabeme dno, ano někde tu je jen 30-50cm vody, takže rozhodnutí organizátorů nejet na start plavání lodí, ale startovat z plošiny, bylo za mě velmi správné, i když to pro ně znamenalo spoustu změn na poslední chvíli a další náklady na výstavbu lešení pro startovní plošinu. Už vidím třetí most a ještě přeplavávám posledního plavce, to snad abych nečekal ve frontě na výlez z vody :-))))). Pomalu to stáčím k pravému břehu, to že by tu na konci plavání, od přítoku Ploučnice měla být voda pouze 9°C ale nepociťuji. Už mě tahaji z vody dobrovolníci a předávají do rukou mého supporta - brášky Karla, který mě vede do depa. Jako trochu ty chodidla a prsty na rukou zmrzlé jsou, ale fakt minimálně.

Nakonec mi Garmin ukazuje plavání 9,1 km, v tempu 0:54min/100m, plavecký čas 1:19:20, průběžné 6té místo. S časem spokojen moc nejsem, ale když jsem zjistil že nejrychlejší plavec to dal pouze o 10minut rychleji, tak celkem spokojený jsem. Více soustředění se na techniku by ale ten čas ještě o 2-3 minutky jistě stáhlo.

KOLO

V depu to bylo trochu zmatečné, neměli jsme to vyzkoušené a bylo to znát. Sházeli jsme ze mě věci, ale rozházeli si je po celém depu i na věci, do kterých jsem se měl oblékat. Do lavoru jsme ke studené vodě nalili horkou a já si v tom koupal chodidla, ale úplně jsem to asi dělat nemusel, zbytečné zdržování. Pak jsem se snažil napít čaje s rumem, ale termoska měla spešl uzávěr a šlo to blbě. Pak jsme zase ještě ladili kolik si toho obleču. Nakonec jsem se teda nějak oblékl - cykloponožky, kompresní lýtkové návleky jsem měl už z plavání, cyklošortky, cyklonávleky na nohy, cyklotriko s krátkým rukávem, zateplené cyklotriko s dlouhým rukávem, zimní cyklorukavice a to je tak asi vše. K tomu teda pásek na startovní číslo, do kterého jsme přendali GPSku z pouzdra co jsem měl na plavání, pak ještě blikačku na ruku od pořadatele, helmu, zapnout světla na kole a mohl jsem vyrazit vstříc druhé disciplíně. Bylo z toho nakonec tragicky dlouhé depo - 0:09:50, které mě odsunulo snad na 20té místo.

Trať kola slibuje překrásné výhledy, ale myslím, že spíše budu závodit a moc se nepokochám. Od začátku jsem jel celkem svižně a fakt jsem byl celkem natěšenej. Chuť závodit tam byla, věděl jsem že můj kamarád Ota Kohl, se kterým se celkem špičkujeme a hodně se vzájemně provokujeme, je přede mnou pár minut, jelikož připlaval po mě ale má vychytané depo. No na kole mi to celkem letělo a prvních 40-50km jsem mocně dotahoval a probíjel se do první desítky. Ale abych začal cítit stehna už na 50tém km, to se mi ještě nestalo. I brácha, který mě jako support doprovází celý závod autem, docela zíral jak tam po té trase lítám. Ale prvních 50km bylo samozřejmě nejjednodušších a já cítil, že takto celé kolo nevydržím. trochu jsem zvolnil, přesto jsem se pořád posouval kupředu, až jsem se dostal na rozestup asi 35 sekund od Oty a byl jsem snad i na 6tém místě. Bohužel začalo foukat jak blázen a to není nic pro mě, takže průběh byl takový že do kopců jsem tam vždy dva tři soupeře předjel a z kopců jsem jel velmi velmi opatrně, takže ti sebevrazi okolo mě mě vždy rychle předjeli, takto se to opakovalo stále a stále. Někdy to foukalo tak mocně že po rovinách jsem jel i 15km/h, z kopce to samé. A ti blázni okolo mě v časovkářském posedu v hrazdě letěli třeba 40 km/h, nic pro mě. Pamatuji si pasáž, kdy foukal tak silný boční vítr že jsem musel kolo celkem dost naklonit proti větru jinak bych asi ležel na silnici. Ten vítr mi fakt nechutnal a otravoval mě, ale byli jsme na tom všichni podobně. Vítr měl místy i 50km/h a já bych tomu opravdu věřil.

Bratr průběžně zastavoval, a jako správný support mě občerstvoval, povzbuzoval a společně s přítelkyní Viki, která občas koukala na rozestupy od soupeřů, hlavně od Oty Kohla, mě informoval od rozestupech. Pamatuji si na to jak říká, máš ho 35 sekund před sebou a vypadá že má toho akorát tak dost... Bohužel blíže jsem se nedostal. Okolo 127mého kilometru, asi v Rumburku jsem blbě zabočil. Prostě jsem ve vesnici jel po hlavní silnici která se stáčela doprava, ale já měl jet na vedlejší která šla rovně. Moje blbost, nevím jestli tam byla značka pořadatelů, ale nikdo podobnou blbost, alespoň z mých kamarádů neudělal. Už po chvíli jsem tušil že jedu asi blbě, ale teprve asi po třech minutách jsem to otočil a jel zpět. Pořadatelé údajně po celé trase kola a běhu dali na ukazatele začátku a konce vesnice, sloupy osvětlení apod. okolo 1000 značek, to fakt mělo být dostačující. No takže ztráta asi 6-8 minut, bratr se začal vracet do Rumburka, protože viděl na online trackingu že jsem někde v lese ;-), no a u mě upadla motivace. Od 130tého km už mě to kolo prostě nebavilo, což se mi na ironmanu stává, nyní ještě umocněné tou zajížďkou, všude samej kopec a kopec a k tomu ten šílený vítr. Od 140tého jsem už počítal snad každý kilometr. Pak tu bylo snad 10km dlouhé stoupání a tam už mě to fakt hodně nebavilo, nohy mě neboleli ale byl jsem nějakej otrávenej. Navíc jak všude foukalo, tak člověk neměl ani pomalu čas se napít a najíst. Modlil jsem se aby po tomhle dlouhém stoupání už kopce nebyly, ale oni byly prakticky až do cíle kola... Přesto všechno jsem ztrátu umazával. Vím, že jednou mi bratr hlásil ztrátu 4 minuty na průběžně čtvrtého, ale to bylo ještě před tím mojím výletem mimo trasu... Tím, že mě občerstvoval bratr, mohl jsem si dovolit ten luxus pojídat banány, které jinak na kole při triatlonu nemám kam dát, občas enervit tyčinka, Agave9 gel, solná tableta, k pití pak voda a nebo voda s EREBOS drinkem, přírodním iontovým nápojem, který pili staří Sparťani, musím uznat že mě chutná mnohem víc nežli ionťáky. Celou cyklistiku jsem nakonec odjel ve stejném oblečení, v jakém jsem do ní nastupoval, včetně těch zimních cyklorukavic, prostě nebyl čas na to to shazovat, a 50km před koncem kola už to bylo zbytečné, navíc jak foukalo, tak se to celkem hodilo, být trochu navlečený.

Nakonec jsem teda do resortu Malevil, což bylo cílové místo cyklistiky dojel za 6:36:19, průměrné tempo 27,2 km/h. nastoupáno 2816m. Průběžně jsem byl v první desítce, nevím přesně.

Bratr už měl připravené depo, a já mu hlásím že jsem v háji. Boleli mě záda a krční páteř a z těch kopců dokonce i tricepsy, to jsem fakt neznal, úplná novinka pro mě. Z větru a té zajížďky jsem byl celkem otrávenej a asi jsem nebyl ani tolik najedenej a napitej kolik by bylo potřeba, v tom větru to ale nešlo. Celý jsem se převlíkal do bežeckého, takže v depu jsem strávil ostudných 0:06:29. Takže jsem se propadl někam k 10tému místu. A bylo hůř.... WC obsazené, od rána jsem se nevyprázdnil... To už bylo divné. Ale nakonec jsem na velkou stejně šel až druhý den...

pupkáč se připravuje k běhu...

ten kompresní opasek prostě fakt nosit nemohu... ;-)

BĚH

Tak jsem se teda dal do běhu, no běhu... spíše takového cupitání. Po prvním kilometru ale nohy byly relativně v pohodě a říkali mi, že by to s během mohlo jít. Bohužel se ozval můj pravidelný problém a to bránice. V triatlonu téměř vždy po kole dostávám na běhu křeče do bránice, které pak určují na dlouhou dobu moje běžecké tempo. Takže po prvních 2km běhu jsem byl už na 12 té příčce... A nevypadalo to, že by se to mělo změnit, jakýkoliv pokus o zrychlení okamžitě znamenal bolest a stopku, takže jsem občas i šel. a takto to probíhalo prvních 15-20km. Většina trasy jde po silnici, občas přeběh louky nebo kousek lesem.

Pak jsem si vzpoměl na radu, ať zkusím běžet bez hrudního pásu, že mě to může svírat hrudník od pořádného nadechnutí a může způsobovat problém bránice. Tak jsem ho zahodil ale problém tu byl stále. Hluboké brániční dýchání do břicha nepomáhalo, tlak ruky pod žebro také ne. Každopádně po pár kilometrech ta bolest přeci jen ustoupila a já se mohl trochu rozběhnout.

Nejvyšší čas, jelikož bratr mi hlásil další dva soupeře co mě dobíhali. Ale už jsem toho taky začínal mít dost, nohy byly v pohodě ale celkově po těle už jsem nějakou únavu cítil, takže pití a jídlo jsem řešil už jen v chůzi. Přesto jsem mohl začít trochu běžet a tempo okolo 5:00 - 5:30 mi teď připadalo jako téměř kosmické, jako když po té trati letím. No když teď zpětně koukám na ty tempa, tak i v těch prvních 20ti km jsem toto tempo uměl vyvinout, i když jsem si myslel, že vůbec neběžím.

Pomalu jsem se začínal probíjet do TOP 10, což mě samozřejmě ještě více povzbudilo. Takže do 32hého km, kde byl checkpoint jsem dá se říci běžel. Pak se to začalo pomalu zvedat a od 34tého to už byl pěkný kopeček, tam už to začalo trochu bolet a tempo šlo samozřejmě do pryč. Začal jsem cítit únavu takže bratr mi už musel ty bidony i otvírat, protože už jsem přestal mít energii na to z těch bidonů pomalu pít tou malou dírkou. Dokonce jsem trochu začal cítit stehenní svaly, že jako už taky nejsou úplně ready. Začal jsem dotahovat osmého, toho jsem měl asi 20m před sebou, a sedmého který byl minutu přede mnou. Vypadalo to že hlavně ten osmý je celkem v krizi, ale pak jeho krize odezněla a on se celkem svižně do toho kopce rozběhl, jak jsem ho ztratil v těch zatáčkách z dohledu, nějak jsem ztratil motivaci. Ale vím že kdyby ten přede mnou byl můj kamarád Ota, tak se hecnu a nechám tam všechno, možná ;-). Bratr trpělivě po celý běh jezdí okolo mne, vždy zastaví auto, popoběhne ke mě, pak běží třeba 300m se mnou a snaží se do mě něco dostat, pak zase zpátky běh k autu, popojede o dva kilometry a tak se to stále opakuje. Vždy se mi ptá co má přinést na příště, ale na konci jen slyší že nevím a nebo nic, tak nosí skoro věechno po kapsách.

Na běhu jsem pil opět Erebos či vodu, jedl občas gel Agave9, banán a solné tablety. Na konci už nechuť ke všemu, jediné co jsem fakt celkem zvládal dobře byl ten EREBOS, ten mi fakt chutnal a dá se říci, že jsem se na to i těšil.

Přeběh pod Ještědem... Škoda že jsem ty úžasné výhledy

v té únavě a šíleným vichru takto nevnímal...
Ale zpětně mi tahle fotka úplně uhranula....

tak, Ještěd za námi a nyní seběh dolů do cíle...

Dostávám se do finální části závodu, na parkovišti kilometr pod Ještědem, kde je také cíl závodu, brácha nechává auto a sbíhá pod lanovku, tam je šílenej krpál přímo pod vysílač Ještěd, a od této chvíle mě musí do cíle můj support doprovázet. Bratr nese sebou nějakej papír, nakonec z toho vyleze nápis - Tento borec má dnes narozeniny, udělal mi tím strašnou radost. Každopádně teď se musíme po čtyřech vyškrábat 400m nahoru po téhle kamenité stezce vhodné snad jen pro kamzíky, fouká tu dost slušnej vítr, nahoře pak kousek běh po cestičce a pak seběh dolů.

CÍL

Řveme po té silnici jak blázni, sprintujeme, pak se držíme za ramena a vbíháme do cíle, brácha drží cedulku s nápisem a fakt si ty poslední kroky moc moc užíváme.

Nakonec teda absolvuji 43km běhu s převýšením 961m za 4:15:02, průměrné tempo 6:05 min/km.

Do cíle se dostáváme přesně v 18:00:00 v čase 12:27:00 je to za námi. Celkově to stačí na 9té místo z 82 startujících. V cíli pár fotek, jeden rozhovor o průběhu závodu a mých pocitech a jeden vtipný komentář pořadatele, že vypadám jako kdybych ten závod vůbec neabsolvoval. Na to jen odpovídám že půlku maratonu jsem ani nemohl kvůli křečím v bránici pořádně běžet, takže jsem tam hezky zregeneroval ;-), možná nadnesené ale do určité míry také pravda.

a jsme v cíli...

výsledková listina

Z celkovým pořadím jsem celkem spokojený, ale s výkonem už tolik ne. Depa mohly být o 10 minut kratší, 6-8 minut jsem ztratil zajížďkou na kole, tak 5-10 minut jsem ztratil v první půlce maratonu díky potížím s bránicí, a o tom že bych mohl ještě na kole v závěrečné pasáži přidat kdybych neztratil motivaci, ani nemluvě. Celkem jsem teda měl reálně na to, dát to o 20-30 minut lepší čas a bojovat s časem pod 12 hodin. Mrzí mě to, a tak nemohu vyloučit že nebudu přemýšlet o ročníku 2019, budu budu, i když startovné je dosti vysoké.

ZÁVĚREM

Z Ještědu se přesouváme do resortu Malevil, kde je opět pro Wintermany domluvená 30 procent sleva na ubytování.

na resortu Malevil s dalšími účastníky a supporty ...

Navíc je tu na pondělí další program - brunch na celé dopoledne, ceremonie, společné focení a také odevzdávání GSPek a blikaček výměnou za krásná Winterman finisher trička a bundy. Supporti pak dostávají na památku support trička.

Wintermani a jejich supporti ;-)

Wintermani

Wintermani se supporty

Na závěrečné ceremonii se vyhlašují vítězové v mužské a ženské kategorii, ale především se tu odevzdává šek na 100 000 Kč, dětskému kardiocentru v Motole, což byl vlastně také první spouštěč proč mě tento závod na začátku tak uchvátil - když jsem četl příběh o tom za jakých okolností tento závod vznikl.

Chceme stmelit rodiny, partnery a přátele závodníků a umožnit jim sdílet důležité momenty, které budou silným vodítkem těžkých situací v jejich životech, které budou navždy silně ukotvené v srdcích všech Wintermanů.

Je to rovněž důvod, proč vítěz věnuje veškeré prize money na dobročinné účely do Dětského Kardio Centra Motol.

Přidáte se do rodiny Wintermana i Vy?

Prostě a jednoduše, jak říkají zakladatelé a pořadatelé. Není to o tom přijet na závod a hned po závodě odjet, ale o tom strávit spolu nějaký čas, vytvořit takovou velkou wintermanskou rodinu a navíc pomoci dobré věci.

Popravdě nechal ten závod ve mě velkou stopu. Ti dva lidi co to vymysleli a každý rok to pořádají, to dělají opravdu velmi velmi dobře, naprosto profesionálně a dle mého to mají zmáknuté do nejmenšího detailu. Stačí se podívat na videa, fotky a prostě hned dostáváte chuť být součástí této akce. A hlavně je vidět jak ten sport milují a dělají to pro lidi s láskou. Ano, to startovné je dosti vysoké, jenže když to pak vidíte na místě, tak je celkem jasné, že pokud se takovýto závod dělá pro pár desítek bláznů, tak je to odpovídající. To, že celý závod absolvujete se svým supportem a sdílíte ty strasti společně, to je další věc která byla pro mě nová a v nás obou to zanechalo opět hlubokou stopu, v bratrovi až takovou že začal mluvit o tom, že by někdy ten triatlon snad i zkusil. Navíc závod nemá široko daleko, pokud vůbec někde, obdoby - právě tím specifickým plaváním v noci v proudu řeky.

Prostě krásná myšlenka a bravurní realizace od pořadatelů!

Tento příspěvek je asi o dost delší, ale to proto že jednak to ve mě nechalo celá ta atmosféra závodu velký dojem, a také proto že já sám jsem se tohoto závodu 2 roky bál, i když mě to strašně lákalo. A člověk se bojí neznámých věcí, když neví do čeho přesně jde. Proto jsem se snažil sepsat toto do velkých detailů, aby člověk který o tomto závodu přemýšlí, dostal dobrou představu o možném průběhu a co vše je potřeba.

S klidným svědomím mohu říci, že toho plavání není třeba se bát, opravdu. Neopren je povinný a myslím že prakticky jakýkoliv neopren dostačuje, pokud samozřejmě ta teplota vody nebude klesat někam pod 10°C, pak už nevím co to bude s člověkem dělat. Samozřejmě závod je těžký svým kopcovitým profilem. Měli jsme sice celkem teplo, takže o nějakém zimním počasí se nedalo mluvit, ale ten vítr byl opravdu drsný, takže tentokrát se ten závod mohl jmenovat Windman ;-) a myslím že do kolonky extrémní ho můžeme směle zařadit. Mimochodem na Ještědu do pak začalo foukat 110km/h a závod se v nočních hodinách musel dokonce zkracovat kvůli bezpečnosti.

Závěrem poděkování dvěma lidem - bráškovi Karlovi za vynikající support, a pak Viki za hlídání bráchovi dcerky, bez těchto dvou bych se této bláznivosti zůčastnit nemohl.