neděle 6. května 2018

6.5.2018 - Volkswagen maraton Praha 2018

Akce : Volkswagen Maraton Praha 2018 - Mistrovství České Republiky v maratonu
Kategorie : Maraton silniční
Kdy : 6.5.2017
Kde : Praha
Trasa : Maraton
Web https://www.runczech.com/cs/akce/volkswagen-maratonsky-vikend-2018/index.shtml
Výsledky https://www.runczech.com/srv/www/qf/cs/ramjet/resultsEventDetail?eventId=21429&frm.subeventId=21430&page=1&per_page=15&sort=finishTime
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/2677990150
Fotogalerie :

... podruhé na místě činu a vyhlásil jsem útok na čas 2:59:29, 
nakonec velký zmar a marný pokus běžet to pod tři hodiny ...


Před rokem byl toto můj první maraton v životě, trochu naivně jsem si dal cíl A běžet to za 3:00:00, cíl B byl běžet to pod 3:10:00. Cíl A ani náhohou, cíl B splněn - čas 3:09:27.

Tento rok jsem si vyhlásil naprosto jasný cíl a to pokořit těch 3:00:00. Po půl roce tréninku na Plzeňský 100km závod, jsem se nakonec rozhodl podřídit vše pražskému maratonu a na stovku nakonec nejel. V březnu a dubnu moc čas na trénink nebyl, triatlonový trénink ustoupil do pozadí a i když času nebylo tolik kolik bych na trénink potřeboval, ten běh jsem trénoval celkem intenzivně - např. v dubnu 360km a naprostá většina tempové běhy či intervaly.  Týden před startem tohoto závodu jsem jel tempové tréninky - celkem v pohodě 20km v tempu 4:15, dva dny na to 25km v tempu 4:14 a pár dnů na to 30km v tempu 4:19, tam jsem trochu znejistěl ale stejně byl po těchto třech trénincích celkem dobře naladěn a začal věřit že by to mohlo vyjít.

na startu jsem byl vcelku příjemně naladěn...


V děvět ráno to vypuklo a já vyrazil Pařížskou ulicí vstříc maratonu tou naší matičkou Prahou. Opravdu kouzelný okamžik, celkem údajně 10 600 bežců (plná kapacita), prostě všude spousta lidí.

tak jsme vyrazili...

Strategie byla oproti minulému roku odlišná, na základě diskusí s různými lidmi a článků, prostě první pulmaraton běžet pohodově a pomaleji a v druhém zrychlit. Pak mohu zkopírovat to co jsem chtěl již minulý rok - šetřit síly do 30tého km, no a od 35tého jsem chtěl běžet už co to dá. Garmin hlásil po prvním kilometru mé zhodnocení výkonu na +1 dobré (což je na závod dosti špatné, ještě včera jsem měl +3), také hodnota VO2Max mi za poslední týden klesla o jeden nebo dva stupně na 63, blbé vyhlídky...

asi 12tý kilometr, pohodička

Tento rok jsem se teda nenechal vybláznit a pohodově si vyběhl vstříc maratonu, běžel jsem kilometry okolo 4:15 - 4:20. Bohužel první problém byl ten, že již po pár kilometrech mi Garmin přidával asi půl kilometru v délce odběhnuté trasy oproti reálným značkám kilometrů, takže reálné tempo jsem měl ještě pomalejší. Ale nic jsem si z toho nedělal, držel jsem se za nějakým francouzem a v tom větru a 20°C si celkem v klídku běžel. Atmosféra samozřejmě super všude po trase. Když jsem doběhl na metu půlmaratonu, koukám že mám čas skoro 1h 33min, to mě trochu zklamalo, ale stále jsem zůstával v klidu, jelikož jsem se cítil stále plný sil a běžel tak lehce, jako kdybych skoro ani neběžel. Ale bylo jasné že musím zrychlit.

Hošík, kterého jsem se držel ale nevypadal že by chtěl zrychlovat, takže jsem se na asi 23tím kilometru odpoutal a pak už běžel vlastně až do cíle víceméně sám, či se po chvilkách zachytil u nějaké skupinky. Od 25tého kilometru si nepamatuju, že by mě až do cíle někdo předběhl, evidentně jsem opravdu tu první půlku závodu běžel až moc opatrně a hlavně si špatně spočítal co musím běžet.

Když teď koukám na ty časy jednotlivých km, tak to vypadá že reálně jsem ty kilometry začal zrychlovat až okolo 30tého kilometru. Tam si ale také jasně pamatuju, že jsem poprvé začal cítit malé tuhnutí stehen. Stále jsem věřil že by se to mohlo povést pod ty 3 hodiny, ale hodinky mi moc nepomáhali, měřili už skoro o tři ctvrtě kilometru více než v reálu, takže já jsem těžko věděl jaké je moje reálné tempo. Asi na 34tém kilometru jsem si tak spočítal, že pokud chci pod 3 hodiny, musím zrychlit výrazně pod 4:10, což mi přišlo celkem těžce proveditelné a nějak se mi do toho nechtělo... Holt, měl jsem si to spočítat o dost dříve.

Zvyšoval jsem sice vkládané úsilí, ale tempo zůstávalo více méně stejné. Ale od asi 25tého kilometru až do cíle, nebyl snad jediný běžec, který by mě předbehl, další potvrzení pomalu zvoleného počátečního tempa. Od 30tého kilometru jsem předbíhal spousty běžců, měl pocit že okolo nich úplně letím... Na asi 37mém km už mi vycházelo, že bych musel do cíle bežet v tempu okolo 3:50, což už bylo dosti utopické. Navíc stehna už byly tužší. Přesto jsem kilometry 39-41 běžel okolo 4:00, ale to samozřejmě vůůůbec nestačilo. Cítil jsem, že se prostě nedokážu vyhecovat, ale také to asi bylo způsobené tím, že už jsem podvědomě věděl že to za ty tři hodiny nemůžu dát ani náhodou. Žádná krize mě nepotkala, nic nebolelo, jen těm stehýnkům se prostě už rychleji běžet nechtělo..

Podmínky na trati byly celkem v pohodě, teplota 20°C, trochu vítr, jako foukat mohlo méně... Stravování jednoduché, 4x Agave9 gel a 1x Enervit Sport Competition koncentrát na závěr.

Kopeček na posledním kilometru mi na rychlosti taky moc nepřidal, a i když jsem se v cílové rovince snažil zrychlit, nebyl to žádný velký sprint, to fakt teda ne. Nakonec jsem nestihl ani ten čas 3:02:00 a doběhl v celkem zachovalém stavu v čase 3:02:03 do cíle. Ale musím zmínit, že ten běh Pařížskou ulicí plnou skandujících lidí je fakt super super zážitek!

marný pokus dostat to alespoň pod 3:02...

Můj čas 3:02:03 znamená 237mé místo (z 6949 běžců), v kategorii M40 je to 49té místo (z 1124 běžců). V hodnocení  České republiky to stačilo na 128mé místo (z 3352), v kategorii M40 na 29té místo (z 707). Ale to mě úplně nezajímalo, zklamání bzylo veliké,  jediná útěcha může být zlepšení osobáku o více než sedm minut.



Po doběhu jsem tak minutu byl trochu mimo, ale pak už jsem byl celkem v pohodě, o mnohem lepší stav než před rokem, kdy jsem prvních 20minut byl úplně hotovej. Vyklusal jsem si do sprchy, a pak si skočil na masáž, tam mě masér pobavil, když říká - "Ty Vaše nohy vypadají jako kdyby dneska vůbec neběželi..." Já to ale nebral jako něco pozitivního, jen si zase v duchu nadával že jsem opět ze sebe nedokázal vymáčknout to na co jsem měl natrénováno, a já si myslím že na těch 3:00:00 fakt mám ;-)

medaile krásná, čas slušný, ale cíl prostě nesplněn...




Takže pokud bude čas, chci se o to pokusit ještě někde tento rok, možná přímo v Praze na Zátopkově zlatém týdnu v červenci a nebo pak na maratonu ve Stromovce v září, uvidíme.

nesplněný cíl mě fakt mrzel...



ale ani nesplněný cíl mi nemůže 
zkazit chuť k jídlu....


i když opravdu mě to mrzelo dlouho...

...tak asi zase za rok ;-) ...

Žádné komentáře:

Okomentovat