sobota 19. srpna 2017

19.8.2017 - 20.8.2017 - 10 Lužických sedmistovek

Akce : 10 Lužických sedmistovek
Kategorie : 2 etapový ultramaraton
Kdy : 19.8.2017 8:00, 20.8.2017 7:00
Kde : Sloup v Čechách, Prázdninový dům Sloup, Lužické hory
Trasa : 1. etapa 66 km s převýšením 1995m, 2. etapa 43 km s převýšením 1148m
Web : http://www.10luzickychsedmistovek.cz
Výsledky : http://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-7-rocnik/
Foto :
Garmin aktivita : 1. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/1930512362 , 2. etapa https://connect.garmin.com/modern/activity/1930512443

... jednoduše opravdu překrásná akce, jedna z těch opravdu NEJ ...

O této akci jsem jednou četl, před pár lety, a jen nevěřícně kroutil hlavou jestli je to vůbec možné pro normálního smrtelníka... Jak může někdo v horách uběhnout jeden den 66km přes 6 vrcholů a druhý den tu šílenost opakovat a běžet 43km přes další 4 vrcholy? Trochu mi to nedávalo smysl, prostě mozek to nepobíral. No a vidíte, asi tři roky poté jsem si zkrátil triatlonovou sezónu a v rámci té běžecké si tam naplánoval 10 lužických sedmistovek, 2 etapový horský ultramaraton. Pořádají to dva suprový lidi -bývalý reprezentanti v ultra Petr Solnička a Martin Hunčovský.

Přistupoval jsem k tomu z náležitých respektem, na druhou stranu se na to moc těšil, jelikož to je na celý víkend, není to o tom že člověk brzo vstává, letí někam na závod a hned po něm zase hned letí zpět. Navíc se bydlí po hromadě v ubytovně, kde se pak i koná rozprava, vyhlašování apod. Prostě běžecká rodina pěkně pospolu.

No v rámci přípravy a testu jsem si týden před dal sobotní Zátopkovu 10 a v neděli maraton Českým rájem a ono to celkem šlo, vypadalo to že regenerační postupy mám celkem zvládnuté. Trochu mě to uklidnilo, ale jenom trochu. Přeci jen 10 lužických vrcholů a navíc ty vzdálenosti, to je trochu jiné kafe.

Těšil jsem se asi až moc, takže jsem v noci ze čtvrtka na pátek hezky nastydl a v pátek se cítil mizerně. Nakonec jsem přesto do Sloupu v Čechách v pátek večer dorazil, nacpal se tabletami od bratra - superčesnekem, imunitou apod. a čekal co se bude přes noc dít. Moc se toho nedělo, paralen nezabral takže teplota tam evidentně nebyla.

Akce to bude taková velmi rodinná, většina účastníků bydlí v jedné ubytovně, kde je také zázemí akce a před ubytovnou se bude také oba dva dny startovat. Prostě nikam se nelítá a člověk je v takové pohodě, navíc ty pořadatelé už před samotným příjezdem ve mě vyvolávali atmosféru velmi přátelskou.

19.8.2017 - 1. Etapa - 66km s převýšením 1995m
Ráno jsem se probral, rýma, kašel, mluvit jsem moc nemohl. Naštěstí alespoň ta včerejší bolest břicha byla fuč. Možná ten zázvorový čaj a všechny ty tablety trochu pomohli. Prostě jsem si řekl že to jdu zkusit, protože kvůli rýmičce takovouto akci nezruším... A udělal jsem dobře! Na snídani jsem se pořádně nacpal, pak si pořádně namastil nohy a před osmou jsme začali stepovat před ubytovnou v prostoru startu. Nějakých 50 lidiček, nezdá se to moc, ale mezi nimi např. Radek Brunner (11té místo na mistrovství světa v běhu na 24 hodin), další účastníci Spartathlonu (jeden z nejslavnějších bežeckých závodů - 246 km v kuse), reprezentanti ČR v ultramaratonu. No prostě moc hezká nesourodá skupinka. Znovu to zopakuju, atmosféra velmi přátelská, rodinná a bylo jasně vidět, že tihle ultraběžci si vzájemně přejí, podporují se a se vším strašně rádi pomohou a poradí. Navíc se jich tu většina pravidelně každý rok potkává, takže o dobrou náladu nouze nebyla. Všichni podobných ultra absolvovali už spousty, já se svou Jizerskou 50 a Šumavský Šutr 66km vypadal jako naprostý bežecký ultra ucho...

Narval jsem na sebe bežeckou vestu nacpanou jídlem a pitím, bundu pro jistotu deště a pár dalších blbostí a pak jsem marně načítal na hodinkách GPS trasu. To je také důvod proč ta má trasa v hodinkách měří jen okolo 60km, jelikož se trasa načetla napodruhé až asi po 15ti minutách běhu.

před startem první etapy


START 1 etapy. Je 8:00 a právě nám ten dnešní výlet odbouchli a 50 lidí se vydalo na zteč lužických 700 metrových vrcholů.

tak a jde se na to...

Vyběhlo se celkem poklidně, po cyklostezce do Nového Boru. Díky bohu jsem si nakonec vzal terénní boty, i když mi byly hodně doporučovány  silniční. Od Nového Boru jsme probíhali lesem a bylo bahna až až. Startovní pole se drobilo, běžel jsem v klidu. Ale pak jsem se kouknul na tepovku a ta byla tak 10 tepů nad normálem. Bylo jasné že to nachlazení se dneska bude projevovat velmi velmi negativně. No ale co, prostě jsem běžel a na tepovku se ohlížel pouze částečně. Sám jsem byl překvapenej že v takovýchto tepech se mi beží celkem v pohodě. Do 20tého kilometru to bylo v pohodě, ale na druhou stranu, člověk má v nohách 20km ale ještě ani jeden z šesti vrcholů, kam se má vydrápat. První vrch - STUDENEC(736m) přišel někde po 20km. Než jsem ale vůbec začal na kopec stoupat, Radek Brunner už letěl naproti v tempu snad 4:00, a vypadal jako by se ani nechumelilo, je radost vidět tu lehkost na vlastní oči, člověk má pak větší motivaci třeba i do tréninku, myslím... Výstup na kopec - no hezký to nebylo, takový čedičový kameny a moc mě nebavili, ale v botičky neklouzali takže v pohodě. Už ani nevím jestli jsem to celý vyběhl, myslím že skoro jo. Nahoře pak najít kleštičky a odcvaknout si příslušný dílek na kartičce jako důkaz že tu člověk byl.

No a v podobném duchu to šlo dále, vždy kus běžet, pak se vydrápat na kopec, cvaknout si kleštičkama kontrolu a po stejné trase dolu, občas nějaká občerstvovačka a doplnit tekutiny... Druhý kopec - JEDLOVÁ(774m), tak pokud si dobře pamatuju, tak ten byl fakt vostrej. Asfaltová silnice s dosti brutálním stoupáním, ale myslím že jsem ho vyběhl celý. Ale ty seběhy, ty mi fakt nechutnají, nejdou a boleji moc. Jinak se mi ale běželo stále celkem dobře, 30km za mnou, 40km za mnou a pořád to nějak šlo. Co jsem to tak odpočítával, držel jsem se asi na 12tém místě. Odstupy jsem pak mohl kontrolovat při každém výbehu, kdy jsem subjetivně cítil jestli ty přede mnou dobíhám a jestli někdo dobíhá mě. No, ale také jsem cítil, že i když nechci tak se mi tempo stále zpomaluje. Ale nechtěl jsem to lámat přes koleno. Přeci jen něco podobného, navíc s takovým převýšením jsem nikdy neběžel a o tom, že druhý den mě čeká také hezký masakr, tak o tom snad ani nemluvit, navíc to nachlazení... Tak jsem prostě bežel tak nějak na pocit a na pohodu a pomalu se šoural přes další vrcholy - PĚNKAVČÍ VRCH(792m), WEBERBERG(710m), LUŽ(793m) - nejvyšší to vrchol Lužických hor. Ty výhledy byly opravdu překrásné, jak z některých vrcholů, tak hlavně v přebězích kdy se najednou otevřel krásný výhled a člověk viděl jen spoustu zalesněných vrcholků. Trase je více než z poloviny po malých asfaltkách, ale toho terénu je tu taky dosti. Po 58km jsem v Krompachu, poslední občerstvovačka a také cíl dnešní etapy, ale to až poté co si dám ještě výběh na poslední vrchol. Radek Brunner, ten už je samozřejmě v cíli a myslím že jsem tam viděl ještě další dva lidi. No tady už mi to fakt moc nešlo, navíc jakmile jsem zaběhl do lesa, cesta byla rozjetá na padrť od těžení dřeva, jednou jsem tu sebou fláknul pěkne do bahna. Konečně jsem se začal ale přibližovat holčině co jít tu naháním snad posledních 30km, už mě to skoro deptalo, minimálně 30km jsem běžel úplně sám a pořad jí nemohl doběhnout. A ona vždy při tom seběhu kopce vypadala tak čerstvě. No a teď tady v tom blátě, špinavej jak prase, jsem se k ní konečně dotáhl, chvíli jsme to běželi spolu ale pak jsem se odpoutal. Pak jsem jednou neodbočil, ale včas jsem zaznamenal že je něco špatně a navíc byl upozorněn - díky Terezo. Pak už to bylo opravdu příkré a nakonec to bylo po kamení až na vrchol -  HVOZD - HOCHWALD(749m). Uff. Tak to by bylo, teďka sebehnout po kamení a tradá do Krompachu. No tradá, chtěl jsem trochu běžet ale představa toho že zítra mě čeká opět masakr, mě trochu brzdila.

CÍL 1 etapy. Do Krompachu jsem se tak nakonec dostal, po 66km a 1955m převýšení za 6:54:22. Průběžné desáté místo. S umístěním spokojenost, s tím že mi Radek Brunner nadělil okolo hodiny a čtvrt, to už tolik ne. Ale zase na ty podmínky v jakých jsem do toho šel, jsem byl vlastně spokojen.

konec první etapy, byl jsem trochu unaven ;-)

Nožičky se mi z toho seběhu v cíli trochu klepali a ve sprše jsem byl opravdu nemotornej. Pak převoz do Sloupu v Čechách, který pořadatelé zajišťovali, trochu regenerace a spánku a šlo se do Dřevěnky, místní to hospůdky. Opravdu vřelá atmosféra, ty lidi si vás z trati pamatují, tak si prostě přisednou a i když jsem nikoho neznal, připadal jsem si tam jak mezi svými.

večer, to jsme se jen cpali...

20.8.2017 - 2. Etapa - 43km s převýšením 1148m

Jak budu vypadat ráno v něděli, na to jsem byl opravdu zvědavej. A ještě více zvědavej jsem byl jestli budu vůbec schopen bežet, a nejvíc zvědavej jsem byl jestli dojdu do cíle. Fyzicky po těle jsem se cítil lépe než v sobotu, kašel a rýma tu ale byla jak řemen. No ale nožičky, ty byly unavené, hlavně stehna, jelikož kompresy na stehna, jako jeden z mála, prostě nemám. Tak jsem se zase nadlábnul, promastil nohy a namasíroval a před sedmou jsme se opět shromáždili před obytovnou. Pocitově jsem sice hlavně stehna cítil, ale vypadalo to že by to nemuselo být zas tak hrozné jak jsem předpokládal.


START 2 etapy. Dnes se startuje již v sedm, abychom tady asi neotravovali až do večera ;-))). Dnes je start i cíl ve Sloupu přímo pred ubytovnou. Po výstřelu to někteří lidi celkem napálili a já byl tak na 20tém místě. Na tepech bylo jasné že dneska to s nimi bude v pohodě, byly v takovém normálu (144 tepů průměrně oproti sobotnímu průmeru 156 tepů).

nedělní zábava již začala

Hned od Sloupu se začalo stoupat, takže o řádné rozehřátí nebylo nouze. Po asi 2km jsem ty nohy celkem slušně rozběhl a začal trochu zrychlovat. Nakonec jsem se stabilizoval s mou známou - Terezou, ze soboty a dalšími dvěma lidmi a s nimi jsme to chvíli táhli. No táhli, já získával v kopcích, oni mě zase předbíhali v sebězích. A máme tu první kopec - BOUŘNÝ(703m), no zapotil jsem se, ale horší byl ten seběh, ten mi prostě nejde a stehna boleli jak čert. Pokračujeme v krasojízdě a jde se na VELKÝ BUK(736m), ten mi ani tak hroznej nepřišel, prudký to bylo jak prase, ale krátký. Už před tímto vrcholem všichni tři odpadli, jeden si myslím že zabloudil. Pak to bylo celkem dlouhé, na druhou stranu hodně po silnici a občas rovina a já běžel, pocitově celkem rychle. Koukal jsem nalevo, na jeden takovej opravdu vysokej kopec, který vyčníval mezi všemi ostatními. Vypadal velmi nepřístupně, a říkal jsem si že tam určitě nemůžeme běžet...

vzhůru na zteč s třetím kopcem...

Míjel mě Radek Brunner, ten to teda hnal, radost se podívat. Trvalo to dlouho, než jsem se vydrápal na MALÝ BUK(712m), ale těšil jsem se na tu asfaltku, kterou poběžím dolů na občerstvovačku. Metal jsem to hezky, už za mnou bylo okolo 30km, takže jsem si už troufal. Dole občerstvovačka a pak jsem od ní odbíhal a oni na mě že tudy nee, že musím lesní cestou nahoru, a já že to snad ne ten šílenej kopec. Ale jooo... Byl to on, ten z povzdálí nepřístupný kopec, na ten se dá vylézt. A bylo to opravdu veeelmi dlouhé stoupání. Co se dalo to jsem běžel, ale nakonci už to bylo tak příkré a kamenité že jsem to opět, jako skoro každý kopec, šel. Nakonec jsem se tam vydrápal - KLÍČ(759m) a otevřel se přede mnou překrásný výhled na všechny strany. Chvíli jsem jen tak civěl na tu nádheru a pak se pomalu vydal k cíli. Můj pronásledovatel, v průběžném pořadí jendo místo přede mnou, jasně stahoval náskok (kdyby si asi 2 km nezaběhl někde asi u druhého vrcholu, tak jsem ho neviděl vůbec). Dolů to fakt bolelo, po kamenech jsem raději spíše šel nebo pomalu popobíhal. Pod vrcholem pak na rozcestí doleva a už směr Sloup. Seběh ale bolel, stehna řvali, prsty řvali a mě to nebavilo. Pak se ale běželo okolo potoka a už to bylo celkem v pohodě. Trasa se pak stočila k Novému Boru a můj pronásledovatel, mimochodem spolubydlič z pokoje, to hezky stahoval. Od Nového Boru už nebylo ale na co čekat a já za to trochu vzal a běžel v tempu 4:20/km, poslední km mi udělal největší radost - tempo 4:07 a doběh do cíle v tempu 3:30. Sice to samozřejmě nic neřešilo, můj pronásledovatel měl přede mnou z první etapy náskok okolo 12ti minut, ale pro ten pocit že jsem to úplně neflákal...

CÍL 2 etapy. Do Sloupu jsem se dostal, po 43km a 1148m převýšení za 4:13:00, jako osmý v této etapě.

Celkový čas je tak 11hodin 7min 22sekund, a já tak udržel celkově desáté místo.


výsledková listina...

Nožičky se mi hezky klepou, přeci jen ten seběh z Klíč byl bolestný a těch posledním 7 km kdy jsem běžel skoro co to dalo, je znát. Ale pocit v cíli je parádní. Myslím, že za premiéru na tomto závodě se stydět nemusím. Radek Brunner, vítěz, který byl prakticky jistý již před startem, mi celkově nadělil před dvě hodiny, ale on je prostě z jiného světa ;-), i když jinak opravdu super člověk. Trochu mě uklidnil, když mi povídal že i jeho ty nohy bolí, třeba to bude také obyčejný smrtelník ;-)))).

Následovalo opět jídlo v Dřevence a dobrá nálada nás tak provázela dále.
Krásné na této akci je to, že všichni dostanou v cíli medaily, a navíc pak okolo třetí odpolední jmenné diplomy s umístěním a cílovým časem. Každý je zde vyhlašován samostatně, přebírá diplom a na památku je fotografován ne sice se slyčnými děvami, ale se super chlapíky, kteří tuto akci pořádají. Jim a všem jejich pomocníkům, hlavně z řad jejich rodinných příslušníků, za to velký dík!

Martin Hunčovský, mé malé já a Petr Solnička

dokonáno jest...

ZÁVĚREM
Nechci používat nějaká silná slova, ale prostě tato akce byla jednou z nejkrásnějších, ne-li tou vůbec nejhezčí, jakou jsem ve své krátké sportovní historii absolvoval. Pokud budu moci tak se jistě za rok opět zůčastním.

S Radkem Brunnerem na památku.

A vy co trochu běháte, tak Vám toto vřele doporučuji. Nemusíte jít obě etapy, ale pouze jednu, většinu můžete jít klidně pěšmo, limit je dostatečný a stejně se moc neřeší. Opravdu je to krááásný zážitek se super lidmi a v nádherné přírodě.

účastníci zájezdu...

... tak za rok snad na viděnou na startu ...

Žádné komentáře:

Okomentovat