Kategorie : Ironman Triatlon
Kdy : 24.6.2017 7:00
Kde : Otrokovice, koupaliště Šterkoviště
Trasa : 3,8km plavání, 180 km kolo (převýšení 900 m), 42,2 km běh (převýšení 176 m)
Web : http://www.moraviaman.cz/
Výsledky : http://www.czechtriseries.cz/results/race/2264
Foto : https://www.zonerama.com/Link/Album/3276698
Video : http://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/317297371361001-moraviaman-2017/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1817151772
... Můj sportovní den D, ke kterému jsem podvědomě a pak i vědomě poslední rok, možná už déle, směřoval ...
ÚVODEMMoraviaman, nejvyhlášenější triatlon v ČR na ironmanské distanci, zároveň také mistrovství ČR v dlouhém triatlonu, to byl ten jeden jediný závod, ke kterému jsem veškerou přípravu od 1.11.2016 směřoval. Byla to velká výzva, ale věřil jsem, že na to mám. Neskromně jsem tak neplánoval to absolvovat a dokončit v časovém limitu, ale dokončit to ve slušném čase. Cíle jsem měl tři - čas pod 11 hodin pro mě znamenal spokojenost, čas pod 10:30 pak velkou spokojenost a čas pod 10:00 pak výsledek z říše snů. A zde se dozvíte jak to dopadlo.
Týden před závodem jsem ladil (podruhé v životě, jelikož ještě minulý rok jsem nevěděl co tento pojem znamená ..) a asi jsem to neměl dělat ;-). Ano, pouze opakuju slova, které jsem psal ve příspěvku o Czechman 2017. Tělo jako kdyby se vyplo nebo spíše přeplo do odpočinkového módu, a začalo si stěžovat.
V pondělí jsem měl zahleněný krk, takže následovala rychlá návštěva poradny mého bratra - www.bytzdravy.cz, vyšetření ale žádné potvory v těle nenašlo, tak jsem vyfasoval superčesnek v tabletkách a Ochránce, a normálně to zafungovalo okamžitě a druhý den jsem byl v pohodě. Nic jsem nenechával náhodě a pro úspěch udělal maximum, takže jsme dokonce udělali i testy snášenlivosti potravin a podle toho upravil předzávodní jídelníček.
Horší byl ale ten zbytek - již před Czechmanem jsem měl bolavé levé rameno (asi od doby kdy jsem zase začal plavat v neoprenu) a plavání mě tak trochu děsilo. K tomu se přidalo pravé koleno a levé lýtko. Prostě stav nedobrý. Návštěva fyzioterapeutky ve čtvrtek to trochu zlepšila, ale rameno a i to lýtko teda OK nebyly. Komentovala to slovy - "no to víte, když pořád trénujete, tak tělo Vám nestihne ani říci, že toho je dost, máte ty svaly stažené, a pak když přestanete trénovat, tak se tělo ozve".
Takže trénink jsem snížil asi o 80 procent oproti normálu, ladil jsem, ale jen málo ;-) Dokonce mě i na chvíli napadlo, že tam vůbec nepojedu, ale to mi vydrželo tak minutu. Neumím si představit, že celých těch 8 měsíců přípravy, 490 tréninkových hodin, na tento jeden jediný závod bych takto zahodil, alespoň bez pokusu to zkusit. Již dvakrát v tréninku jsem zkoušel v rámci jednoho dne objem 80-90 procent ironmana (okolo 3,8-150km-25km), takže jsem si věřil, že pokud bude zdraví, tak to dám.
Tak jsme teda v pátek vyrazili do Otrokovic a nakonec se ubytovali zde - http://www.harleypub.com/penzion/, opravdu hezký penzion, hned vedle hezká restaurace, ještě dokonce s muzeem Harleys. Mohu doporučit, kdyby jste jeli kolem a chtěli se ubytovat.
Budíček v 4:45, nacpal jsem se špaldovýma těstovinama a nějakými Saltsticky a BCAA a jelo se uložit věci do depa. Oblékl jsem se tak, že se poplave v neoprenu, ale v 6 hodin vyhlásili, že voda má 24,2 °C , což bylo těsně nad hranicí, takže neoprén byl zakázaný. Takže se převléknout a vzít triatlonovou kombinézu, sebou jsem ji měl na větším závodě poprvé, ještě že tak. Na jednu stranu jsem byl rád, ten můj nejzákladnější neopren klade velký odpor a to rameno se s ním musí vyloženě rvát a bolí o to víc, takže to bylo pozitivní, ale bál jsem se co ta velmi těsná kombinéza bude dělat na 180km kola, jestli mě nezačnou zase křeče ve střevech, tentokrát ale ne na běhu jako při každém triatlonu, ale už na kole. Další možnost - plavat v cyklo dresu, jsem ještě nezkoušel a asi by to dopadlo špatně. Plavat v plavkách a pak se komplet převlékat na kolo, to mě ani nenapadlo, to by bylo už dost šílené.
Dnešek slibuje opravdu pekelné počasí, 30°C ve stínu, vítr 5km/h, okolo poledního už ale 20km/h, bude to zážitek. Nestihl jsem se ani rozkoukat, natož rozcvičit, rozběhat, rozplavat a najednou se šlo k vodě na start.
START, PLAVÁNÍ
A tak jsem se 24.6.2017 7:00 postavil na start, 77kg živé váhy ve své jistě životní formě, s nějakými těmi bolístkami na těle, ale plný odhodlání na duši, postavil na start svého prvního ironman závodu. A spolu se mnou dalších 326 profesionálů i hobby závodníků v individuálním závodě a 67 štafet.
start byl velkolepý ...
... a voda se začala vařit ;-)
Plavou se tři okruhy v místním Šterkovišti, po každém okruhu následuje výběh z vody a zase vběhnutí do vody. Atmosféra je nádherná, Ale nervozita tu je, hlavně co vydrží moje tělo s těmi bolístkami.
Po první bójce se to trochu uklidnilo, lidí je tu stále dost, ale postupně to odpadá. Nezvolil jsem nějaké brutální tempo, takové svižnější řekněme a navíc si vybral svou dráhu opodál od velkého chumlu. Plavání se mi tak uklidňuje, technika se zlepšuje a délka každého záběru prodlužuje. Také směr už jsem chytil dobrej a plave se fakt dobře. Nechci to přepálit, nevím co to bude dělat s ramenem, 3,8 km jsem neplaval v kuse už tak měsíc. Je to zajímavé, jak dobře se cítím, prakticky nic mě nebolí, přitom ještě včera to bylo fakt mrzuté a bál jsem se co to udělá v zátěži, jak rameno tak koleno. Jediné co trochu cítím je to lýtko, ale v těch kompresních návlecích si nemá na co stěžovat, je jak v bavlnce ;-)
výběh z prvního kola plavání.
První kolo je za námi, výběh z vody a hned zase obrátka a vběhnutí do vody, lidi povzbuzují a já tam vletěl až tak rychle že mi voda zvedla brýle a natekla mi do brýlí, není ale čas ztrácet čas a tak druhé kolo plavu s trochou té vody v brýlích a orientace se trochu zhoršuje, prostě vidím skoro prd. Nevím kde přesně ale u jedné bójky dostavám pěstí do brady, ještě že to necvaklo do jazyka, pak také zjišťuji že jsem na plavání potratil svůj náramek který mě má ochránit od elektromagnetického smogu ;-)
Ale plave tu vedle mě klučina ve stejném tempu, takže s orientací je to celkem v pohodě. Rameno nebolí, to je hlavní, tempo je celkem pohodové, navíc nikdo mě nepřeplavává, spíše naopak, takže jsem spokojen, Konec druhého kola, při výběhu vyleju vodu z brýlí a hurá, já zase vidím ;-) Cítím se dobře, jediné co trochu cítím je levé lýtko, takže přemýšlím jak se bude chovat na kole a hlavně v běhu. Ale teď hlavně přemýšlím, kdy za to trochu vezmu, jelikož sil mám dost a už se tu flákám 2,5 km ;-). Za první bojkou, tak kilometr do cíle, za to vezmu a i když plavu ve své dráze a nevyužívám výhody plavat za někým, viditelně plavu rychleji než všichni okolo. Během 400m jsem přeplaval asi 15 nebo 20 lidí, a další spoustu lidí, kterým už naděluji jedno kolo...
Nakonec vybíhám z vody ve velmi dobré náladě, trochu jsem se bál o křeče při těch náhlých změnách z plavání do výběhů a pak zpět do vody, ale to se nekonalo. Vyplaval jsem za 1:06:10, 33tí čas mezi muži, s tím jsem spokojen, přesný čas jaký jsem si plánoval před závodem, navíc dokonce bez neoprenu. Mimochodem velmi podobné tempo jako na poloviční vzdálenosti na Czechmanu, kde to navíc bylo s dopomocí neoprenu, na poloviční vzdálenosti a nemuselo se vybíhat a vbíhat do vody po každém kole. Musím se pochválit :-)
V depu to bylo samozřejmě docela rychlé, když člověk nestahuje neopren.
KOLO
Jedou se čtyři okruhy, v necelé půlce každého okruhu se pak projíždí okolo depa na Štěrkovišti, takže obecenstvo máme každou chvíli. Úkol číslo jedna bylo snížít tepy, zase tam lítalo okolo 160ti a já to chtěl dostat pod 140, to vůbec nešlo, takže prvních 30km jsem ty tepy měl okolo 145 a víc, pak se to nějak samo srovnalo a s tepama jsem byl spokojenej. Na kole mi to letělo, prvních 20km v průměrné rychlosti 36km/h, až jsem se trochu vylekal. Věděl jsem že teďka prakticky nefouká ale okolo 12té má foukat okolo 20 km/h, o důvod víc za to vzít. Po assi 30ti km se ozvala trochu střeva v té upnuté kombinéze a to mě vylekalo, tak jsem trochu zvolnil. Ale naštěstí to po nějaké době přestalo. Hlavně v kopečcích jsem získával a pár lidí předjel, ale samozřejmě hodně lidí na těch svých triatlonových speciálech mi to zase po rovině nandalo.
jedna momentka z kola...
Jelo se mi hodně dobře, větřík jen tak příjemně ovíval, ale teplo začínalo být stále větší a bylo to trochu cítit. Postupně se průměrná rychlost snižovala k 35 km/h a níže. Plán byl ale 34 km/h, takže i když jsem chvíli přemýšlel jet na 35km/h, rychle jsem z toho ustoupil. Na 60tém km jsem totiž začal trochu cítit tuhnutí ve stehnech, takže jsem si řekl že takto to fakt nedám. Na 10 km jsem zvolnil a pak do toho zase šlápnul. Občerstvovačka byla jen v Otrokovicích, takže po každých průměrně 23 km, vždy jsem měnil minimálně jeden bidon a střídal vodu a ionťák. Sebou jsem si pak vezl sušenky a gely od Enervitu a po půl hodině to pravidelně střídavě do sebe ládoval. Hlavně na tu sušenku jsem se vždycky těšil, mňamka to je.
Do 150tého km se mi jelo parádně a možná i desítky kilometrů mě prakticky nikdo nepředjel, spíše naopak. Ani jsem tomu nechtěl věřit, když jsem viděl ty lidi na jakých kolech tu jezdí. Já s mým Tarmacem jsem tu byl takovou popelkou... Poslední průjezd občerstvovačkou na 150tém km se stal ale průšvih, blbě jsem strčil bidon do držáku a bidon mi upadl na zem, to je tak když člověk chvátá. Takže posledních 30 km jsem jel bez vody, měl jsem asi 0,5 l ionťáku a fakt jsem se bál jak to dopadne, a také si dost nadával. Ale ono to celkem šlo, i když už pálilo pěkně a polít si vodou helmu a hlavu by stálo za to. No začalo taky pěkně foukat a průmerná rychlost vlivem větru a únavy začala rychle padat. Navíc mě začali pálet chodidla, jako kdyby byly v ohni, jak jsem pořad šlapal do pedálů, při pomyšlení že ty nožky poběží ještě maraton, to nebyla úplně hezká představa. Tak jsem to sklidňoval a snažil se šlapat spíše taháním nahoru a ono se to trochu uklidnilo. Posledních 5 km už jsem jel klidně s vyšší kadencí, párkrát se na kole protáhl, vysedl a tak, přesně jak se píše, a ono to fakt pomohlo a na začátku běhu jsem to ocenil.
180 km na kole jsem nakonec ujel v průměrné rychlosti 34,3 km/h, v čase 5:13:40, 39tý čas mezi muži. Plán splněn.
BĚH
V depu to bylo těžké. Plánoval jsem se kompletně převléci, protože v té stažené kombinéze jsem nikdy nic delšího než asi tak 8 km neběžel a mé problémy se střevy mě provázeli na skoro každém polovičním ironmanu a tohle by mi od nich jistě nepomohlo, spíše naopak. Takže jsem musel ke kolu, tam shodit boty helmu, popadnout tašku s věcmi, doběhnout do převlékacího stanu, tam se obléci, věci hodit do tašky, doběhnout zpátky ke kolu vrátit tašku a pak proběhnout opět okolo stanu na start běžecké části. takže v depu jsem strávil 4:33 a to je fakt moc.
Hlasatel mě vyhlašuje a že jsem průběžně na 32hém místě. To jsem absolutně nechápal a to povzbuzování mě odrazilo k tempu 4:50 min/km, což bylo samozřejmě nesmyslně rychlé. Hned po výběhu jsem to teda sklidnil na 5:30 a v tomto tempu to rozběhnout a následně pak ustálit na tempu 5:00. Dopředu jsem měl spočítané že pokud bude plavání za 1:06, v depu strávím 2x 4min, kolo pojedu 34km/h, tak mi bude na celkový čas 10:00 stačit tempo na celém maratonu 5:00. To se mi zdálo jako velmi pohodlně zvládnutelné tempo. Toliko teorie.
Vyběhl jsem v příjemném tempu a hlavně, necítil jsem žádný problém ve střevech a to mě hodně povzbudilo, a nakonec střeva nebolela celý maraton. Ty testy snášenlivosti potravin u www.bytzdravy.cz a následně změna předzávodního jídelníčku asi opravdu zafungovaly.
Běží se dva okruhy, každý v délce půlmaratonu. Běželo se kousek Otrokovicemi a pak podél řeky Moravy, tam pak za nějakých 7 km byla otočka zpět, proběhnout depem a na druhou stranu to bylo nějakých 8 km. Prvních 13 km jsem tempo 5:00 celkem pohodlně zvládal a přislo mi to, že se opravdu šetřím. Ale přeci jen to byl první ironman, takže jsem netušil co to je bežet maraton po plavání a hlavně 180 km kola v pro mě vysokém tempu a v tomto horku a větru. A myslím, že s tím pomalým tempem jsem udělal dobře.
Ale návštěvy občerstvovaček, ty mě stáli spoustu času a postupně se prodlužovaly, tím jsem celkové tempo hodně zpomaloval. Ale musel jsem začít více pít a ochlazovat tělo. Občerstvovačka na každých necelých 3km, vždy znamenaala vyměnit houbičky - jednu pod čepici, jednu na záda a jednu na prsa, pak se napít, polít vodou nejlépe 2x, napít coly, napít vody a běží se dál. Ty houbičky jsem takto používal snad poprvé a fakt mi to dělalo dobře a i v tomto šíleném horku se to dalo snést. Horko bylo fakt velký, 30°C ve stínu a údajně to šplhalo až k 35°C (ale to už jsem byl asi v cíli), navíc se běželo 90 procent na slunci a po asfaltu ze kterého to sálalo.
Přesto se mi v tempu 5.00 běželo celkem dobře, preventivně jsem si již na kole dal 3 Saltsticky a na běhu další 2. Dá se říci že jsem běžel zadrženě a dost se šetřil. Průběh depem po nějakých 13km, to byla paráda, lidi povzbuzovali, ale pak to bylo horší, Výběh kopce, který mi dal zabrat, pak občerstvovačka a další kopeček,. Uff. Pak otočka, znova výběh kopečků, tentokráte z druhé strany a zpět do depa. Jíst se mi moc nechtělo, snědl jsem za půl maraton 2 gely. Byl za mnou půlmaraton a cítil jsem se celkem dobře. Myslím že mnohem lépe než většina ostatních, které jsem cestou potkával, pár lidí mě předběhlo, spočítal bych je na prstech možná obou ruk a někteří byli ze štafet.
Když jsem běžel, tak tempo okolo 5:05 problém nebyl, ale návštěva občerstvovačky, to bylo vždy tak 30-45 sekund ztráty a to bylo hodně znát, když těch občerstvovaček navštívíte tak 15. I když jsem kolo měl rychlejší o pár minutek než plán, na 25tém kilometru počítám že tímto tempem mi to na čas pod 10:00 opravdu nevyjde. Trochu jsem za to vzal ale asi po 3km si říkám že tohle mě uvaří zaživa a do konce to v tempu 4:50 včetně občerstvovaček fakt nedám, a taky bych to nemusel vůbec dokončit, navíc s těmi čtyřmi kopečky v druhé polovině půlmaratonu.
Přestal jsem se teda nutit do něčeho co pro mě bylo vysilující a běžel si celkem pohodové tempo 5:05 a na občerstvovačkách se v klidu občerstvoval. Probíhal jsem taky rozprašovačemi vody a polil se jednou flaškou vody, to bylo sice zpočátku příjemné, ale do té doby, dokud voda nenatekla do bot. To se mi stalo asi na 30tém kilometru a tak jsem začal hezky čvachtat (později jsem zjistil že mám na prstech celkem velké puchýře a myslím, že to způsobila právě voda v botách).
Opět průběh depem a v nohách již nějakých 34km, cítím se dobře. Druhý výběh kopečku, to už bylo trochu na morál, lidi tu chodili nebo stáli, já to ale vyběhl celkem v pohodě, i když pomalu. Už mi začínalo být jasné že to nebude ani pod čas 10:05, který už stejně nic neřešil, takže jsem v klídku doběhl na poslední otočku, cestou zjistil, že na soupeře přede mnou ztrácím tak 4 minuty a to na posledních 4 km fakt nedám. Takže jsem pokračoval v pohodovém tempu, naposledy se občerstvil a poslední 2 km běžel svižně, jak mi to jen nohy dovolili.
Maraton jsem plánoval za 3:30 ale v tom horku to fakt nešlo, nakonec jej běžím za 03:41:44, což je 26tý čas mezi muži.
CÍL
Vbíhám do Otrokovic, lidi řvou, v cílové rovince hlasatel řve, ja si to užívám a dobíhám do cíle v čase 10:08:14 a skoro tomu nevěřím. Krásnej, přenádhernej pocit, jsem Ironmanem!
Jsem unavenej, ale rozhodně ne zničenej jako po Czechmanu. Vůbec nevím jak na tom jsem v pořadí, ale to je mi celkem jedno.
Je to tam, Ironman zdolán v čase 10:08:14!
Nakonec zjištuji že v celkovém pořadí je to 28mé místo (326 startujících), dvě ženy mě porazili. V kategorii M40 je to pak pro mě ještě větší šok - 6té místo. A to vše včetně profesionálů! Naprosto nechápu, jak je toto na mistrovství republiky možné ;-) Těch 490 tréninkových hodin od 1.11.2016 se bohatě vyplatilo, a ten cíl kvůli kterému jsem to vše dělal se mi podařilo bohatě překonat. Ten pocit v cíli po těch 10ti hodinách dřiny je opravdu nepopsatelný a rozhodně to za to stojí!
výsledková listina věkové kategorie M40
výsledková listina - muží celkové pořadí
Jak bych svůj výkon zhodnotil? Plavání hodnotím jako super, na to že jsem nešel naplno a splnil jsem plán, tak jsem moc spokojen. Kolo mi vyšlo také dobře a běh, tak už to byl trochu boj s šíleným vedrem a nakonec právě běh, i když jsem si myslel že běžím jako hlemýžď, mě opět vynesl ze všech tří disciplín nejvýše. Nejzásadnější bylo že mě nechytli zase ty křeče do střev a že jsme to možná s https://www.bytzdravy.cz/ asi vychytaly.
Mrzí mě návštěvy dep, ale do doby dokud nebudu mít pořádný triatlonový dres, ve kterém se nebudu bát absolvovat celý závod, to jinak nepůjde. No a možná umět trochu zrychlit občerstvovačky. Jen ta voda v těch botách, ta mě teda asi vytrápila, ty puchýře z prstů jen tak nezmizí, ale aspoň mě to donutí trochu odpočívat ;-)
Jinak jsem si ale naprostou většinu závodu opravdu užil, žádná krize nepřišla. Přeci jen se ty dlouhé tréninky a tréninkové simulace téměř celého ironmanu opravdu vyplatily a všechno to vlastně klaplo parádně. Příště budu vědět že to můžu rozbalit o něco víc, jelikož v cíli jsem byl fakt celkem v pohodě. Ale bylo to prostě poprvé a tak jsem to chtěl hlavně dokončit v rozumném čase, do posledních chvíle jsem dával pozor kam šlapu a fakt se soustředil, takže žádné slzy v cíli se fakt nekonali ;-)
Organizačně je závod naprosto perfektně zvládnutý, večer před závodem je rozprava, po které bylo vše jasné, po závodě vám dají najíst. Jen to, že v cíli nebyla voda, ale jen šampaňské a nealkoholické pivo, mě trochu překvapilo. Ale atmosféra opravdu překrásná, místo krásné jak na závod tak na lenošení u vody. Hlasatel tu neunavně povzbuzuje celý den, dokonce i v odbě kdy už se stmívá a někteří teprve vbíhají do druhého půlmaratonu. Mimochodem poslední závodník, který se vešel do limitu 17ti hodin pro dokončení, dokončil závod za 16:23:11, tzn. probíhal cílem okolo 23:2. Lidi tu všechny tyto "opozdilce" mohutně povzbuzovali, hlasatel už neměl hlasivky ale přesto se do půlnoci fakt snažil, klobou dolů.
Finišerská ironmanská Moraviaman medaile ;-)
Ironman, to je opravdu velký, intenzivní, překrásný a opravdu dlouhý zážitek ;-)
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat