Kategorie : Běh na lyžích - klasická technika
Kdy : 19.2.2017 9:00
Kde : Běžkařský stadion Bedřichov, Jizerské Hory
Trasa : 50km, 960m převýšení
Web : http://www.jiz50.cz/
Výsledky : http://www.jiz50.cz/cms.front.page/page/1413
Foto : http://www.jiz50.cz/gallery.front.default/
Garmin hodinky aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/1582072427
... aneb moje velká běžkařská tragédie ...
ÚVODEM
Už asi nevím co roupama, takže když jsem viděl, že Jizerská padesátka v roce 2017 oslavuje svůj padesátý ročník, tak jsem se musel přihlásit. V životě jsem toho na běžkách moc nenaběhal, celkově jsem na tom stál tak 10x a do tohoto závodu naběhal tak celkově 400 km. Ale to mě zastavit nemohlo. Jelikož klasiku absolutně neumím, dal jsem si 2 lekce s trenérem, třikrát si zajel před závodem do Jizerek, a věděl, že to dám. Treninkovým tempem jsem tu trať zvládal okolo 4hodin a 30 minut. Ale průběh závodu, to byla jedna velká tragédie, jeden velký zmar.
Abych předešel různým žaludečním problémům, snídani jsem opsal od mého velkého vzoru - Vabrouškova snídaně - celozrnné těstoviny s namletým mákem, medem a olivovým olejem. Je to dobré, plné pomalých sacharidů a to je přesně to co na vytrvalecký výkon potřebujete. Pro jistotu jsem si to dal i v předvečer závodu k večeři. Fakt jsem se tím ráno přejedl, ale stejně jsem to ještě hodinu před závodem pojistil jedním předvýkonovým želé od Enervitu, které mám odzkoušeno. Z pohledu stravy a energie jsem se teda cítil skvěle. Z pohledu mazání jsem si myslel, že to mám také pořešené - dal jsem si to namazat ještě v Praze den předem, ale byla to velká chyba, hodně jsem to podcenil.
Bedřichov byl zavřený a dalo se tam dostat pouze kyvadlovou dopravou z Liberce. Jelikož jsem Jizerskou padesátku ještě nejel, dostal jsem se až do poslední a to osmé startovní vlny, se startovním číslem 4799. Takže bylo jasné, že to bude těžké a mít před sebou 5000 lidí nevěstilo nic dobrého. Ale co, vždyť skoro o nic nejde...
trasa závodu
START
Od devíti ráno startovali po 5ti minutách jednotlivé vlny a my jsme se dostali na start v 9:35. Tak nám to teda odbouchli a my jsme vyběhli, nazuli lyže a jelo se. První problém byl, že jsem ani netušil, odkud se měří čas, takže sem se hned zasekl po výjezdu ze stadiónu na takových 5 minut, spousta lidí a prostě k nehnutí. Měl jsem se prostě natlačit co nejvíc dopředu a nechat tenhle šílený chumel za sebou, a nebo počkat a vyrazit se zpožděním a vyhnout se téhle zácpě. Od začátku je tu hezké stoupání a já hned od první chvíle cítil, že tohle je špatně, moc špatně. Stoupací komora nedržela a já to všechno držel rukama. Takže rychlost nula nula nic, předbíhat se nikde nedalo, jelikož všude hromada lidí a dřina to byla velká. Při pomyšlení na to několikakilometrové stoupání na Knejpu, mi úplně dobře nebylo. Teď už vím, že jsem si měl hezky zastavit, vytáhnout ten červenej vosk, který jsem si sebou vezl a pořádně si tu stoupací komoru namazat, ztratil bych možná 3 minuty ale získal bych tak 20 minut jen na prvních 15km. No jo no, to je tak, když se na to vrhne začátečník.
Běžecké trápení při stoupání na Knejpu pokračovalo, to máme nějakých 15 km. Jakmile přišel kopeček, tak to klouzalo, metr dopředu a půl metru jsem klouzal dolů. Ruce ty trpěli, jak to celé drželi, když jsem chtěl trochu jet, musel jsem pěkně soupaží, kdo zná, tak do kopce to fakt bolí hodně. Další problém samozřejmě lidi, těch 5000 je fakt moc, byl to jeden dlouhý velký nepřerušovaný zával lidí a člověk musel pořád přeskakovat zleva doprava, pokud se chtěl trochu posunout.
Jak přišla rovinka, tak to bylo o dost veselejší, běžet jsem nemohl, ale soupaž ta platila. Prvních 20km mi to docela jelo i z kopce. Každopádně předbíhal jsem hlavně pouze na rovinkách. Pak přišel krpál, pár kilometrů před Jizerkou, tam už to byla krize, šel jsem hezky stromečkem a předcházeli mě (doslova) i důchodci. Nejvíc mě demotivovalo, když jsem viděl, jak si tam hopsají na těch běžkách a někdo dokonce nepoužíval ani hůlky. Za to já byl do hůlek zapřenej celou svojí silou.
Z kopce to pak ještě celkem jelo, občas to bylo trochu nebezpečné, jelikož tu sebou lidi z kopců trochu padali. Na Jizerku jsem teda nějak dojel, pak je tu hezké stoupání lesíkem, tak jsem zase cedil pot a hezky si to místy stromečkoval. Jediný svaly co fakt dostávali sodu byly ruce a hlavně tricepsy, ty už začínali jít skoro do křečí.
Pak to trochu svištělo po Promenádní směrem ke Smědavě, ale do kopců to byl zase očistec, ale rval jsem to, pokud to jen trochu šlo, soupaží. V duchu mě stále děsilo, co budu dělat v tom krpálu na Smědavu. Přemýšlel jsem navštívit Swix mazací stanici, ale všude fronty. Tak jsem dojel na tu Smědavu a do té fronty si stoupnul, ale nešlo to, po 5ti minutách jsem to vzdal a vytáhl červený vosk a nějak to rozmáznul. Tak jo jde se na to, kilometr dlouhý krpál. A lyže? Joo, ono to fakt drží, ten kopec jsem fakt vyběhl a předběhl spousty lidí. Hned jsem si taky zanadával proč jsem to nenatřel tím voskem hned po startu, chtěl jsem ušetřit čas ale opak byl pravdou. Nahoře jsem ještě stačil pozdravit Evžena z Trailpointu, běžecké speciálky v Praze, kde kupuji věci na běhání, pochlubil se, že první Jizerskou padesátku běžel před 41 lety. Tak jsem to teda vyskákal a nějakou tu stovku lidí jistě předběhl, a bylo by jich i víc, kdyby bylo kudy předbíhat. Dorazil jsem na Knejpu, a tady do kopečku už to zas tolik nešlo, ta vrstva vosku byla asi příliš slabá.
Takže od Knejpy to už zase do kopců hodně bolelo, klouzalo to šíleně a já ty kopce povětšinou zkoušel jet soupaží. Ruce trpěly a nohy se tu flákaly už skoro 40km. Jediný co museli fakt dělat, je držet se ve stopě, pokud tu ještě někde občas byla, tak byla ledová a dosti nebezpečná. Těch pádů jsem tu viděl dost.
Dojíždím na Hřebínek. Občerstvování jsem řešil tak, že jsem si dva tři kilometry před občerstvovačkou dal jeden Enervit gel a na občerstvovačkách to zapíjel ionťákem a nebo čajem. Celkově jsem spořádal 4 gely a bylo to akorát. Dehydratací jsem také netrpěl, ačkoliv jsem sebou žádnou vodu nevezl.
Posledních 10km to bylo už trochu na krev, lyže klouzali jak šílené a v prudších kopcích už jsem to soupaží moc nezvládal. Z kopců mi to také nejezdilo a udržet se tu zbytku pelotonu znamenalo děsivě mlátit hůlkama, kdežto oni se vezli v podřepu. Nohy dostaly zabrat jen v případě zmrzlých stop a brzdění, třeba když se tu přede mnou jeden klučina natáhl jak širokej tak dlouhej.
Posledních 5km to už bylo opravdu těžké, ruce už to moc nedávaly, lyže tu klouzaly do stran a nebo podkluzovaly dozadu, rozhodně mi vůbec nepomáhali. Ale už to nějak přetrpím. Pak už jen sjezd na stadión a na cílové rovince pokus o finiš, který samozřejmě nic neřešil.
CÍL
Tak jsem v cíli, a to v čase 4:24:25. Vyhlašují něco o tom, že dojíždí závodníci okolo 2500 místa. To je pro mě obrovské zklamání. Nakonec je to 2556 místo z 4082 startujících co dokončili. V kategorii M50 je to 795 místo. Srovnání mého času s časem vítěze - 1:55:53 je opravdu hrozivé. Mimochodem tento ročník byl nejrychlejší v historii, prvních 10 míst s jednou výjimkou, obsadili Norové.
krutá realita...
pokus o úsměv v cíli
ZÁVĚREM
No prostě se to fakt nepovedlo a to jako že vůbec. Tragicky namazáno, špatná startovní pozice až z poslední vlny, špatný start, všude spousty lidí, které nebylo často kudy předjet. Toto byl jubilejní ročník Jizerské padesátky a můj také pravděpodobně poslední. Děsivé je také srovnání mého času na tomto běžkařském závodě se závodem na stejné trase v rámci seriálu Běhej lesy 2016 - můj čas tam byl 04:28:18.
skleněná medaile, alespoň malá útěcha
... Zlaté běhání, toto bylo opravdu utrpení ...
Žádné komentáře:
Okomentovat