sobota 29. srpna 2015

29.8.2015 - BušMuž 2015

Akce : BušMuž 2015, triatlon
Kdy : 29.8.2015 13:30
Kde : Obec Buš, Slapská přehrada
Trasa : 700 m plavání, 36 km kolo MTB, 6 km běh
Web : http://busmuz.cz , http://www.obecbus.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=1625&id_dokumenty=1974
Výsledky : http://vysledky.irontime.cz/result100/

Měl jsem spousty snů, a postupně si je plním. Triatlon byl jedním z nich, a myslím, že už mám věk na to si i tento sen splnit ;-)

O tomhle závodě jsem se dozvěděl před nějakým časem od mého učitele, který v obci Buš bydlí. Jelikož jsem ale nevěděl přesné jméno, nic jsem o tom na internetu nenašel. Ve čtvrtek mi to však opět připomněl a tak jsem trochu zbystřil. Po středečním závodě v běhu na 10 km a šesti tanečních lekcí, jsem toho po posledních pěti dnech měl fakt dost, ale tenhle triatlon je výjimečný tím, že se startuje skokem do vody z parníku.

Tak jsem si to v sobotu po deváté ráno přisvištěl do obce Buš, měl jsem trochu obavy, jelikož registrace již na netu byla zavřená. Ale v pátek v noci jsem uhnal jednoho organizátora na mailu a prý že mám přijet. Na místě jsem dostal přihlášku a tak jsem se uklidnil., alespoň dočasně ;-). Času bylo dost, tak jsem se snažil studovat trasu, ale ty čáry v lesech na mapě mi nic neříkaly. Diskuse místních – tudy takhle na kopec Homole a pak sešup dolu a pak tudy okolo řeky“, mi taky moc nepomohly. Na rozpravě před polednem mi ale bylo jasné, že 5 km stoupák na Homoli a pak těžkej sešup dolu bude nejhorší část pro mě. Dole bude prý dokonce přistavená sanitka, asi to fakt bude masakr.

Věci na běh se nechávají v obci Buš na hřišti v „depu“, věci na plavání a na cyklo část vezeme s sebou do depa k vodě. Sjíždíme k vodě něco po poledni, a čekáme na parník. Je jedna hodina a já začínám cítit, že bych něco pojedl, ta houska v deset nebyla fakt dostatečná. Ale blbec jsem si sem k vodě kromě dvou energy gelů, co mám na cyklo část, nic nevzal. Jdu se rozplavat, voda je příjemná, 23 stupňů a celkem čistá. 


za chvíli to vypukne...

Parník si to sem přihasil asi v 13:15, a už se na něj okolo 120ti plavců naloďuje. Parník s námi vyjíždí po Slapské přehradě, mělo by to být 800 metrů. Organizátor povídá, že na třetí zahoukání začíná závod, ale odkdy se ty houkání počítají, to nikdo netuší. Parník zakoukal a lidi se ptají, jestli jako je teda už start, a prý že jako že jo.

odjezd parníkem

START, PLAVÁNÍ. Ti rychlejší plavci s ambicemi měli být na přídi (příď měla být natočená k cíli plavání), ale parník se neotočil, takže jsou na tom, včetně mě, o dost hůře jelikož se mezi tou stovkou plavců budeme muset prodrat. Plavci a plavkyně skáčou do vody ze všech stran parníku, já si počkám, vždyť já Vás doženu klucí. Tak konečně taky skáču a po pár tempech se snažím chytit nějaký styl. Lidí je tu moc, trochu sem za to vzal a po asi 100 metrech je to lepší. Pár desítek metrů přede mnou skupinka a pár lidí je vedle mě. Nádech po třech tempech mi nějak v závodech nefunguje, tak se chytám nádechu po dvou tempech. Plavu sice trochu křivě ale chytil jsem se jednoho kluka a tak si kontroluji směr většinou jen tím, že zkontroluju vzdálenost od něho. Nakonec jsem zjistil, že to byl výherce závodu. Plave se mi hodně dobře, volně a pohodička. Jsem dost překvapen, protože přede mnou je všeho všudy asi šest lidí. Vybíhám z vody po devíti a půl minutách krásně osvěžený, v pohodě a vedle sebe mám budoucího vítěze závodu.


tady se mi ještě beželo dobře...

KOLO. V depu u vody je to doba. Nasoukat na sebe kraťasy a tričko je zábava. Zbaštím půlku gelu, trochu napít a jede se (na věci u vody máme očíslované igelitky, pořadatelé to seberou a odvezou nám je do Buše). Je to do kopce hned od začátku, takže žádný čas na vydýchání. Jedeme asi tři ale kluci mě trochu ujížděj. Pořád se stoupá, v lese jsou pak sjezdy, prakticky jen ve sjezdech mě lidi předjíždějí. Říkám si, že si je doženu, ale kdo ví. 5 km stoupání je za námi, jsme na kopci Homole, kde je nádrž přečerpávací štěchovické elektrárny. Následuje obávaný sjezd dolů. Je to fakt masakr, kořeny, kamení, díry, výmoly. Okolo mě si to profrčí další tři lidi, pracovně nazvaní sebevrazi, fakt jedou jak šílenci. Rád je pouštím. O něco níže už to jsou snad metrový strouhy. Tam raději sesedám a dvacet metrů to tlačím. Nechápu, jak to někdo může sjet. Dole je přistavená sanitka, to znamená, že ten nejhorší sjezd mám za sebou.

Mám už celkem hlad, na občerstvovačce dostávám jen vodu. Budu si muset příště zakřičet. Dojíždí mě další kluk. Jede pěkně, chtěl jsem se ho držet, ale moc dlouho mi to nešlo a pomalu se mi vzdaloval. Gel už na ten hlad nepomáhá a ten ionťák co si vezu také ne. Banány co jsem měl připravený sem si na kolo nevzal, zdálo se mi to moc těžký :-(. Deset kilometrů je za mnou, nastoupáno asi 300 metrů což mi přijde strašně málo, jelikož prý to bude celkově 1100 metrů. To mě fakt děsí, ještě, že se nakonec ukázalo, že organizátor kecal a bylo to pouze 847 metrů. Ze Štěchovic se jede po rovině, následují brody, beru to přes lávky, ale poslední si projedu. Hezké zpestření a hlavně super osvěžení. 20 km za mnou, cesta šílená, pořád do kopce, samej kamen. A po kopci sjezd dolů, většinou lesem a pak zase nahoru. Mám toho plný zuby a říkám si, jestli takovouhle dřinu mám zapotřebí. Už mi to vůbec nejede, že bych vysednul a šlapal ve stoje mě ani jednou nenapadlo, vlastně napadlo, ale nechtělo se mi. Ale ty přede mnou, kteří mně před chvílí předjeli jsou na tom podobně. Přišel na mě hlaďák a na to ionťák ani ty dva gely co si vezu a postupně je jím, nepomohou. Okolo třicátého kilometru projíždíme občerstvovačkou proti hřišti v Buši, lidi řvou, možná na tom nejsem ještě tak špatně. 
vypadá to jinak, ale po 30ti kilometrech 
to opravdu jako vyjížďka nebyla ...


Vrhám se aspoň na broskev. Pak sjíždíme opět do lesa, tady jsou singltrekové pěšinky mezi stromy kam se taktak vejdu s řídítky. Jsem fakt hotovej a jednou jsem to tam položil. Hošan na mě: "To je obětavost, padá a ani si nevyšlápne". Asi mu nedošlo, že jsem fakt úplně mrtvej a na vyšlápnutí ve zlomku vteřiny fakt nemám. Chlápek dole má na čtyřkolce petky s vodou. Za tři sekundy sem do sebe nalil asi půl litru. Už počítám každý kilometr, ani nevím kolik ta trať vlastně měří, jestli 35 nebo 38 km. Ono ani to značení na silnici - oranžové šipky pro cyklo část a zelené pro tu běžeckou není úplně dostatečné. Občas to někdo přehlídne a pak sem na něj musel hulákat jak na lesy ;-). Ale tohle tý partě nadšenců z obce Buš opravdu prominu, protože jinak to mají super připravené. Jsem fakt mrtvej, na rovinkách už sem někdy musel odpočívat a vydýchávat to.

Vidím další občerstvovačku, volám, že chci banán, a holčina jestli ho chci oloupat, není čas, beru ho jak je, ale stejně ani ten mi nepomohl. Sjezd dolů po poli a přeju si ať ta vesnice dole je Buš. Nakonec to Buš fakt byla, lidi před vjezdem do depa povzbuzující a moje "servismanka" říká, že je to skvělý. Jsem v depu, mrtvej že jsem ani před snímačema před depem nesesedl z kola, prostě už myslím jen na to jak přežít. Trasa cyklo části měla 37,2 km, nastoupáno 847m, průměrná rychlost 17,97 km/h což dává čas 2:04:23.
dojezd na kole ...

BĚH. Jsem sice v depu, ale teďka mě čeká běh a to teprve bude hodně bolet. Láduju do sebe banán, piju ionťák ale stejně na hlaďák už těžko něco pomůže. Na občerstvovačce hned u hřiště beru další banán a vodu, aspoň ta mě osvěžila. 


běžecká etuda začíná...


Je fakt horko, 30 stupňů. Jeden klučina chce běžet se mnou, ale říkám mu, že jsem mrtvej. Mám místo nohou dva těžký válce, které táhnu. Hned po výběhu z vesnice je to po poli do kopce, a pak ještě větší kopec, kde oba jdeme. Tam je má známá slečna s banánem, tak beru další kousek a vodu a jdu dál. Po výstupu na kopec je rovinka, tak zkouším běžet, bolí to, ale jde to. Už mě začalo bolet i v kříži, asi jak mám v zadní kapse u trička tu sušenku a gel, který se tam bimbaj. Láduju do sebe gel a sušenku mám v ruce, stejně už mně nic nepomůže. Asi po třech kilometrech jsem schopen začít trochu lépe běžet, navíc je to i z kopce. Dobíhá mě chlápek, je mu asi šedesát, tak se ho ptám kolik je to do cíle a on že tak minimálně kilometr, to mě dost povzbudilo, čekal jsem to horší. V tu ránu mě kromě něho předbíhá i ženská, ty dva jsem viděl v předešlém kopci, a říkal jsem si, že od nich se nesmím nechat předběhnout. Ale nešlo to, a teď už si chci šetřit síly až do doby než uslyším křik fanoušků v cíli, pak budu vědět, že už jsem blízko cíle. Bohužel jsem je začal slyšet až těsně před cílem, takže těch pár desítek metrů rádoby sprintu mi výsledný čas moc nevylepšilo, za to jsem zbaběle v cílové rovince předběhl tu ženskou, která si mě tam dala při seběhu do vesnice, mimochodem vítězka ženské kategorie.

CÍL. Jsem v cíli, a fakt šťastnej, že to mám za sebou, celkový čas 2:48:19. Dostávám jedno polití vodou zdarma. Procházím okolo sanitky a chlápek na mě jestli jsem v pohodě, jestli nepotřebuji pomoct, že jako v pohodě nevypadám. Odpovídám, že jsem v pohodě, jdu se osvěžit do přistavené káďě a leju do sebe litr vody.

kolpo to přežil, zase ;-)

Koukám na telefon a tam smska od časoměřičů. Václav Kolpek - celkově 18té místo. Nevěřícně na to čumím a kroutím hlavou, ale moje "servismanka", říká že to pravda je, protože jen pár lidí doběhlo do cíle přede mnou. Nakonec tomu začínám věřit a jsem hodně šťastný. Od začátku závodu mě lidi skoro jen předjížděli, což bylo tím, že plavání jsem měl fakt dobré. Ale nepřijel jsem rozhodně ve formě, navíc nohy jsem rozhodně neměl úplně odpočaté a navíc mě v polovině závodu chytil hlaďák a já blbec sem neměl na kole ani banán, natož nějakou tyčinku.

výsledková listina

Do cíle jsem doběhl po čtvrté hodině. Ztráta na vítěze 33 minut. Čeká se na doběhnutí posledních závodníků, vůbec nezávidím těm, kteří nastupují teprve na běžeckou část. Okolo půl sedmé je vyhlášení, tak si jdu pro tílko BušMuž 2015 a malý dárek. A když říkám, že to byl můj druhý triatlon, tak pořadatel říká, "tak to asi hodně trénoval" ;-).

Ano, teďka už jsem asi BušMuž :-).

Závěrem snad jen tolik, že závod byl pro mě strašně těžký, ale dalo mi to zase spoustu zkušeností, které mi snad, doufám, pomohou v překonávání dalších triatlonových výzev. Ano, byla to strašná dřina, dřina do úmoru, ale ten pocit v cíli fakt stojí za to. A navíc, když jsem byl na svém druhém triatlonu, kde startovalo 106 lidí, odměněn 18tým místem, tak to člověka fakt strašně potěší.

A navíc, kdo může říci, že startoval na triatlonu z parníku;-) Díky té partě nadšenců z obce Buš, jsem mezi nimi mohl být i já. Díky!

3 komentáře:

  1. No solidně strávené tři hodiny na šrot :-) Ale lítá ti to pěkně.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky Rendo, pokud to půjde dobře, příští rok se na jednom závodě určitě potkáme.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat