Doprava
Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 100 km
Jak věci šli
Budíček v 7:00, sbalit všechny věci, snídaně opět párek a vajíčko a v 8:30 konečně potkáváme naší mongolskou průvodkyni, říkejme ji Šnéé. Vyrážíme západně od Ulánbátaru ke klášteru Manzushir, kde toho ale moc nezbylo, jelikož po válce rusáci téměř všechny kláštery zničili a mnichi vraždili po tisících. Každopadně místo je překrásný a já pomalu ztrácím pojem o čase. Více a více musím přemýšlet který je vlastně den. Pomalu asi začínám myslet mongolsky, ta bezstarostnost je vážně nakažlivá a ten klid je tu cítit na každém kroku. Náš řidič je hodný chlapík, říkejme mu Niam (mongolsky neděle), pořád se směje a stále něco povídá, i když vůbec nevíme co.
Schody u bývalého kláštera Manzushir
Stačí vyjet kousek z Ulánbátaru a všude vidíte pouze koně, jurty a krásné zelené kopce kde běhají ovce, kozi a jaci. Po obědě v jedné podivně vyhlížející restauraci se vydáváme zpět k Ulánbátaru, chceme si zkrátit cestu a tak jedeme přes nějaký kopce, jen abychom nemuseli do Ulánbáátaru, potřebujeme se dostat na východ od ULB. Zastihla nás ale šílená bouřka, takže hodinu čekáme na malém ostrůvku uprostřed právě vytvořené řeky.
Cestou do národního parku Gorkhi-Terelj
Nakonec jsme dojeli do jurtového kempu v národním parku Gorkhi-Terelj a poprvé se ubytovali v jurtě. Zdeňka to nějak zmohlo a ulehá s 37,5 °C. Horko v jurtě opravdu není, jsme sice kousek od Ulánbátaru ale rozdíl teplotní je velký. Cestou do národního parku jsme také jeli kousek po asfaltce, sice na ní nemůžete jet více než 30 – 40 km/h, jelikož každých 10 m je tam nějaká díra, ale stejně mne to překvapilo že tu nějaká je. Rychleji a pohodlněji se tu jezdí po louce. K večeři jsme dostali, nevím jak se to jmenuje, rozsekaný ovčí maso zabalený do těsta ve tvaru taštičky. Na jídlo si zatím nelze stěžovat, všechny suchary a prášky na průjem a zácpu, střeva, zůstávají tam kam se je zabalil. Je tady neskutečnej klid a pohoda. Mongolové na mne začínají působit, jsou to strašně milej a hodnej národ.
Ještě se musím vrátit k silnicím, které mne tu nepřestávají udivovat. Některé mají v sobě díry každého půl metru, jezdí se tu téměř pořád v pangejtu nebo protisměru, jen aby se řidič vyhnul všem těm dírám. Možná je to důvod proč tu auta mají volant vpravo, i když se jezdí vpravo, potřebují prostě vidět do pangejtu... Sledoval jsem také dopravní značení, ale za celý den jsem viděl pouze jedno. On ani řidič občas netuší, přeci jen po těch loukách je to těžké, takže jakmile vidíme nějakou jurtu, Niam se jde ptát kudy a kam dál. Ono když se Vám z jedné luční cesty udělá rozcestník na 3 cesty, tak je těžké tipnout kudy kam. Když přemýšlím o tom že nás čeká něco okolo 2000 km, průměrná rychlost okolo 30 km/h, žádné značení ani mapy, no tak vypadá to na zajímavé cestování.
Máme 21:30, možná kouknu na pár mongolských slovíček, která by se mohla hodit a půjde se spát.
Mapa a denní cesta
Ubytování
Terelj ger camp
Žádné komentáře:
Okomentovat