Deník - Mongolsko 2011 - 25.7.2011 - DEN 21 - Cesta do České Republiky

Doprava

Korean Air – Let KE 935 – Soul -> Praha, Boeing 777-200, 5770 km

Jak věci šli

Let do Soulu celkem v pohodě, skouknul jsem jeden film, moc to s námi neházelo, ještě že tak, takže záda v pohodě. Máme chvilku zpoždění takže chvilku po čtvrté hodině KST vylézáme z letadla. Chce se mi strašně spát a Zdeněk cestuje ve vysokých mongolských botách, které se mu už nevešli do batohu. Takže výlet který jsem si do Soulu naplánoval se pravděpodobně ruší. Jdeme rovnou na transfer a okolo 4:40 usedáme u Gate 24. Tady nás čeká 9 hodin čekání. Já si tu hezky na sedadlech ustelu jak bezdomovec. Nikdy jsem nechápal ty lidi na letištích, proč spí na těch sedadlech. Teď jsem si tu ustlal, a ležel jak mrtvola. No téměř, přeci jen s těmi zády to bylo fakt blbý. Probral jsem se okolo 8:30 a už nezabral, sleduju ten šrumec, opravdu rušné letiště. Letadlo jde na ranvej a už sem táhnou ke Gate jiné. Všechno to tu lítá do Číny.

Čeká nás 11 hodin letu, jiných 11 hodin letu nežli z Prahy do Soulu. To jsme byli krásně čerství a odpočatí. Nyní jsme unavení, zmlácení a já jsem ještě úplně rozbitej a nevyspalej.

Odlet je v 13:55, bohužel ale nějaký Číňani prý zablokovali vzdušný prostor takže čekáme do 15té hodiny stále u Gate. Let byl takový jaký jsem si myslel, fakt to neutíkalo, záda bolela, chtělo se mi spát ale nějak to nešlo. Jen těch pár filmů tu cestu krátilo.

Plánované přistání je 17:50 CET ale samozřejmě máme kvůli tomu čekání na uvolnění vzdušného prostoru zpoždění. Dosedáme okolo 18:30. Zavazadla v pořádku, vláčím se s nimi do BUSu a moc mi to nejde, fakt to bolí.

 Letiště Ruzyně, tak jsme se Vám přeci jen vrátili...

Druhý den jdu k doktoru, nakonec se zjišťuje že mám zlomené čtvrté žebro a okolo nějakou krvavou podlitinu, proto ty bolesti. Nedá se to zafačovat, je to prý moc vysoko, kde by to vůbec nemělo účinek. Dostávám doporučení abych se naučil spát v sedě anebo polosedě, jelikož poloha v leže je pro mě opravdu to nejhorší.

Ale ani toto nemůže zkazit můj dojem z Mongolska, přívezl jsou si spoustu zážitků a fotografií a každému alespoň trochu dobrodružnému člověku mohu tuto zemi jen doporučit. Pokud máte omezené množství času, doporučuji si cestování vyřídit dopředu s cestovkou, pokud to budete řešit na místě, protáhne se Vám cestování na mnohonásobky, jelikož vnitrostátní doprava je tam velmi řídká.

 Pár suvenýrů co jsem si přivezl

Je možná čas trochu rekapitulovat. Mongolsko bylo takové momentové rozhodnutí, potřeboval jsem v životě nějaký pořádný šok, nějaký zvrat, jelikož tento rok pro mě byl v osobním životě velmi nešťastný. Mongolsko ale také bylo jedním z mých dávných tajných snů, na které si nyní postupně opět vzpomínám a budu si je postupně plnit. Pamatuji si na ten první šok, Ulánbátarské letiště, noční příjezd do Ulánbátaru, první procházka po městě - v jedné ulici domy, obchody a kousek dál prašná ulička s dřevěnýma chajdama, jurtama a divnými psi... . Říkal jsem si, proboha co to je, kde to sem a co tady budu dělat? Den na to ale již s průvodcem a řidičem cesta do krásné mongolské krajiny a pohled na Mongolsko se začal měnit. 

Chtěl bych tu zanechat také pár vět o našich Mongolských přátelích.

Shinee jako naše průvodkyně se snažila abychom si toho odvezli z Mongolska mnoho, snažila se zodpovědět všechny naše otázky, byla to dobrá průvodkyně a rádi jsme se od ní učili Mongolsky. Je již hodně poevropštěná (je vidět že nebydlí v jurtě), prostě není už to ta pravá mongolka, ale to by zase určitě neuměla takhle skvěle anglicky. Párkrát jsem se s ní byl v noci projít, nebo jsme jen tak seděli v restauraci, hodiny jsme si sami povídali a probírali jsme i celkem zajímavá témata :-) , má angličtina se rychle zlepšovala – díky za to Shinee.

Nyamaa jako náš řidič byl prakticky pravým Mongolem, stále se usmíval a i když jsme mu prakticky nerozuměli, užili jsme si s ním hromady srandy. Díky němu jsme se naučili pár mongolských slovíček jako Sajnú (ahoj) nebo Bajarlalá (děkuji). Nejčastěji jsme ale používali Jav Jav (jeď jeď) a to každou chvíli na naší cestě Mongolskem, nebo mach mach (maso maso), na to také slyšel a hihňal se, když jsme seděli u stolu a on jedl pouze maso, ostatní většinou nechával. Nebo když nám plašil koně nebo velbloudy, jen aby byla nějaká stranda a hezké fotky. Byl to skvělý řidič a víme že po 200 km mongolské cesty denně toho musel mít tak akorát, ale vodku si se mnou dal rád, i slivovici jsme ho naučili pít. Nyamaa byl prostě super.

Co říci na závěr o Mongolsku? Je to prostě překrásná, okouzlující země a každý den jsme viděli úplně jiné Mongolsko - Ulánbátar, Národní parky, sbor Tumen Ekh, monument Čingischána, divoké koně Převalského, polopoušť Elsen Tasarkhai a vyjížďka na velbloudech, vyjížďky na koních, nádherná jezera Terchíncagán a především Zuun Nuur, zašlou slávu královského města Charchorin, obrovské jezero Chovsgol a spoustu dalšího.

Mongolsko rozhodně stojí za návštěvu, alespoň na pár týdnů. Jak jsem již psal, totální většina území by mohla být okamžitě národními parky. Všude zelené kopečky, pasoucí se stáda koní, koz, jaků, ovcí a krav. Občas někde romanticky v krajině posazená jurta. Nikde žádné silnice, žádný provoz, lidi, prostě romantika... Jen si to zkuste představit, podívejte se na fotky, zavřete oči a poslouchejte ten krásný klid a pohodu...

Mongolsko jsem si prostě zamiloval, a jsem naprosto přesvědčen že mne změnilo.

Věřte tomu, Mongolsko Vás změní...

 

Mapa a denní cesta

Pro tento den není mapa dostupná.

Ubytování

Letiště Soul, letadlo

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

 a to je vše prátelé..