Doprava
Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 160 km
Jak věci šli
Dnes začíná Naadam, největši svátek v Mongolsku. Jede se do Ulánbátaru, něco okolo 50ti kilometrů. Na slavnostní zahájení máme lístky na tribunu, začíná to od 12:00 a je to něco jako zahájení olympijských her, i když Naadam jsou pouze závody jízdy na koni, lukostřelbě a zápase. Sedadla tu nemají, sedí se na prknech a opěrka jsou kolena toho co sedí nad Vámi. Okolo stadionu chodí různé skupinky lidí, maskoti, někdo ve staré mongolské zbroji z dob Čingischána, do toho hraje mongolská hudba a uprostřed cvičí děti se stuhama. Po stranách jsou stovky mongolských muzikantů s typických mongolských nástrojem Morinchur. Je to opravdu nádherné představení, mají tento rok nějaká výročí, takže si dali opravdu záležet. Pak vyběhli stovky mongolů ve starodávné zbroji a začali tam něco nacvičovat, jde mi z toho mráz po zádech, opravdu nádhera.
Naadaam festival
Pak už začíná jedna sportovní disciplína – zápas. Neexistují tu žádné váhové kategorie, takže někdy je to celkem komické, když vídím kdo s kým tam soupeří. Odjíždíme z Ulánbátaru na závod koní, je to asi 40 km daleko a samozřejmě všude šíléné zácpy. Niam to bere škarpama, jen abychom to stihli ale stejně se nepovedlo, koně odfrčeli asi před 5ti minutami. Je to celkem škoda, ale mongolové to nemají moc časově vychytaný. Počítá se prý s tím že buďto jdeš na zahájení a nebo na start závodu koní. Start a cíl závodu je na jedné rozlehlé pláni, jede se 60 km závod, zůčastněných je 530 koní, takže start mohl být celkem velký představení. Čekáme v prostoru startu/cíle, zezadu se na mě tlačí ožralý mongolové na koních. V dálce jsou vidět oblaka prachu, první jezdec přijíždí, tipnul bych mu něco okolo 9 – 12 lety, což je i průměrný věk ostatních jezdců. Klučina to uběhl něco mezi 1,5 – 2 hodinami. Měl toho plný brejle. Ocenění tu dostává prvních 5 koní a pak také ten poslední.
Naadam festival, závody koní
Jedeme zpátky do Ulánbátaru, opět zácpy, jedeme škarpama. Niam se opravdu vyzná, je to perfetní řidič. Jdeme do skvělý restaurace v Ulánbátaru a steak je mňam. Pak začalo pršet, tak jim tu z jednoho světla začala téct voda, byl tam ale připraven kýbl, asi jsou na to zvyklý, takže no problemo.
No a mě začalo klátit nějaké nachlazení. Asi ten šílenej vítr na včerejších kopcích.
Ještě pár slov o dopravě, která mě tu nepřestává udivovat. Dnešní silnice na závod koní měla v každém směru 1 pruh. Mongolové ale z toho umí udělat 2-3 pruhovou silnici v jednom směru. Protisměr pak musí jezdit pouze pangejtem. Prostě si tu umí sami dynamicky řídit dopravu, dokonce to takto funguje, i když tam na to okouní mongolský policajti. Ty pouze pískají do píšťalek a pobízejí k rychlejší jízdě. Divím se že tu nejsou žádné bouračky, za to aut, která mění kola je tu všude hromada.
Mapa a denní cesta
Ubytování
Hotel Sant-Asar, Ulaanbaatar
Žádné komentáře:
Okomentovat