Doprava
Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 201 km, průměrná rychlost 23 km/h
Jak věci šli
Dnes nás čeká 200 km, takže to nebude žádná sranda, navíc téměř pouze stepní cestou a trošku horama. Snídaně v 7:00, odjezd v 7:50 a rovnou k jezeru Terchíncagán. Jedeme po cestách které vytvořil život, tak jim tady říkám. Vyjeli jsme směrem na Tsetserleg po loukách a pastvinách. Tsetserleg je správní město ajmaku Argangaj, tam je také poslední možnost něco si koupit. Šnéé nahání telefonem prodavače, mají celkem vyprodáno, např. juice mají pouze jeden. Opouštíme asfaltovou silnici, kterou jsme si tu kousek užili. Niam jeden neohrožen a zatím mu to celkem vychází, nikdy jsem neviděl u něho mapu, takže ho podezřívám že žádnou ani nemá. Navigace mu tam sice u volantu visí ale nikdy ji nezapnul. Cesta je drsnější a drsnější, každý jede jak umí a jak mu to jeho auto a cesta dovolí.
Cestou k jezeru Terchíncagán a Niam prohání koně
Okolo 14:45 jsme u Rocky River, která vede kaňonem, který byl vytvořen zemětřesením. Kouzelné místo.
Rocky River
Přidám pár slov o Mongolsku. Největší dluh měli mongolové u Ruska, které jim část odpustilo a zbytek splatilo. Mongolsko má vyrovnaný rozpočet, co je v našich evropských končinách téměř neuvěřitelné. Platy tu jsou pří nástupu do prvního zaměstnání okolo max. 300 000 MNT, což je okolo 4500 CZK. Ceny tu mají tak o 30 procent nižší, alespoň pokud mluvíme o standardních shopech. Ale např. diesel jsem tu viděl za 2000 MNT což je nějakých 28 CZK, takže nic moc. Mají tu celkem dobré daně, zaměstnanci většinou odvádí pouze 10% na zdravotním a 10% na sociálním pojištění. Průměrně tu má rodina 2,5 dítěte.
Okolo 16:00 dojíždíme do Tariatu, což už je blízko jezera. Dobré je ještě zmínit, že ty polňačky, které teď projíždíme, tak to je vlastně hlavní cesta z východu Mongolska na západ. Provoz je tu přesto miziví, občas nejaký Jeep bohatého mongola a nebo minivan s turisty. Občas motorka zdejšího domorodce. Dneska jsme viděli také stavbu či rekonstrukci asfaltové silnice a malování dělící čáry. Prostě si hošani natáhli provázek, vzali malířský váleček a už se malovalo. Umí už celkem dobře i přerušovanou čáru.
Cesta z Tariatu k jezeru mi navodila atmosféru cesty na konec světa. Byla tam taková brána, kde se vybíral poplatek, poté most a potom již jen zplundrovaná krajina od výbuchu sopky. Všude je tu takový černý nános, vyvřeliny a kamení. Přímo na břehu jezera je náš kemp Maikhan tolgoi ger camp, na břeh to máme asi 15 metrů.
Když shrneme dnešní den, tak jsme strávili na cestě 9 hodin a ujeli okolo 200 km. Když ale vidím okolo tu nádheru, říkám si že to stojí za to. Kromě Ulánbátaru by se celé Mongolsko mohlo prohlásit za Národní park, jelikož je to tu fakt nedotknutá příroda. Tohle jezero je take součástí parku – Khorgo National park. Mongolská vláda to jednou vyhodnocovala a vyšlo jim že minimálně 2/3 Mongolska by se Národními parky stát mělo.
Mongolové to tu mají těžké, obrovská země a je jich tak strašně málo. Obchod najdete třeba po 200 km jízdy. Lidi skoro nepotkáte, tu a tam na nějakým kopečku vidíte 2 jurty.
U jezera Terchíncagán nám vidatně prší, v 19:00 k večeři telecí žebro, celkem chutné. S Mongolama hrajeme karty – hru loser, je to celkem sranda. Pak jsme se přesunuli k nám do jurty a já začal pít s Niamem vodku s juicem, nevím jestli mu to chutnalo ale lahvičku jsme dali a Niam bych pěkně nalitej.
Mapa a denní cesta
Ubytování
Maikhan tolgoi ger camp
Žádné komentáře:
Okomentovat