Deník - Mongolsko 2011 - 25.7.2011 - DEN 21 - Cesta do České Republiky

Doprava

Korean Air – Let KE 935 – Soul -> Praha, Boeing 777-200, 5770 km

Jak věci šli

Let do Soulu celkem v pohodě, skouknul jsem jeden film, moc to s námi neházelo, ještě že tak, takže záda v pohodě. Máme chvilku zpoždění takže chvilku po čtvrté hodině KST vylézáme z letadla. Chce se mi strašně spát a Zdeněk cestuje ve vysokých mongolských botách, které se mu už nevešli do batohu. Takže výlet který jsem si do Soulu naplánoval se pravděpodobně ruší. Jdeme rovnou na transfer a okolo 4:40 usedáme u Gate 24. Tady nás čeká 9 hodin čekání. Já si tu hezky na sedadlech ustelu jak bezdomovec. Nikdy jsem nechápal ty lidi na letištích, proč spí na těch sedadlech. Teď jsem si tu ustlal, a ležel jak mrtvola. No téměř, přeci jen s těmi zády to bylo fakt blbý. Probral jsem se okolo 8:30 a už nezabral, sleduju ten šrumec, opravdu rušné letiště. Letadlo jde na ranvej a už sem táhnou ke Gate jiné. Všechno to tu lítá do Číny.

Čeká nás 11 hodin letu, jiných 11 hodin letu nežli z Prahy do Soulu. To jsme byli krásně čerství a odpočatí. Nyní jsme unavení, zmlácení a já jsem ještě úplně rozbitej a nevyspalej.

Odlet je v 13:55, bohužel ale nějaký Číňani prý zablokovali vzdušný prostor takže čekáme do 15té hodiny stále u Gate. Let byl takový jaký jsem si myslel, fakt to neutíkalo, záda bolela, chtělo se mi spát ale nějak to nešlo. Jen těch pár filmů tu cestu krátilo.

Plánované přistání je 17:50 CET ale samozřejmě máme kvůli tomu čekání na uvolnění vzdušného prostoru zpoždění. Dosedáme okolo 18:30. Zavazadla v pořádku, vláčím se s nimi do BUSu a moc mi to nejde, fakt to bolí.

 Letiště Ruzyně, tak jsme se Vám přeci jen vrátili...

Druhý den jdu k doktoru, nakonec se zjišťuje že mám zlomené čtvrté žebro a okolo nějakou krvavou podlitinu, proto ty bolesti. Nedá se to zafačovat, je to prý moc vysoko, kde by to vůbec nemělo účinek. Dostávám doporučení abych se naučil spát v sedě anebo polosedě, jelikož poloha v leže je pro mě opravdu to nejhorší.

Ale ani toto nemůže zkazit můj dojem z Mongolska, přívezl jsou si spoustu zážitků a fotografií a každému alespoň trochu dobrodružnému člověku mohu tuto zemi jen doporučit. Pokud máte omezené množství času, doporučuji si cestování vyřídit dopředu s cestovkou, pokud to budete řešit na místě, protáhne se Vám cestování na mnohonásobky, jelikož vnitrostátní doprava je tam velmi řídká.

 Pár suvenýrů co jsem si přivezl

Je možná čas trochu rekapitulovat. Mongolsko bylo takové momentové rozhodnutí, potřeboval jsem v životě nějaký pořádný šok, nějaký zvrat, jelikož tento rok pro mě byl v osobním životě velmi nešťastný. Mongolsko ale také bylo jedním z mých dávných tajných snů, na které si nyní postupně opět vzpomínám a budu si je postupně plnit. Pamatuji si na ten první šok, Ulánbátarské letiště, noční příjezd do Ulánbátaru, první procházka po městě - v jedné ulici domy, obchody a kousek dál prašná ulička s dřevěnýma chajdama, jurtama a divnými psi... . Říkal jsem si, proboha co to je, kde to sem a co tady budu dělat? Den na to ale již s průvodcem a řidičem cesta do krásné mongolské krajiny a pohled na Mongolsko se začal měnit. 

Chtěl bych tu zanechat také pár vět o našich Mongolských přátelích.

Shinee jako naše průvodkyně se snažila abychom si toho odvezli z Mongolska mnoho, snažila se zodpovědět všechny naše otázky, byla to dobrá průvodkyně a rádi jsme se od ní učili Mongolsky. Je již hodně poevropštěná (je vidět že nebydlí v jurtě), prostě není už to ta pravá mongolka, ale to by zase určitě neuměla takhle skvěle anglicky. Párkrát jsem se s ní byl v noci projít, nebo jsme jen tak seděli v restauraci, hodiny jsme si sami povídali a probírali jsme i celkem zajímavá témata :-) , má angličtina se rychle zlepšovala – díky za to Shinee.

Nyamaa jako náš řidič byl prakticky pravým Mongolem, stále se usmíval a i když jsme mu prakticky nerozuměli, užili jsme si s ním hromady srandy. Díky němu jsme se naučili pár mongolských slovíček jako Sajnú (ahoj) nebo Bajarlalá (děkuji). Nejčastěji jsme ale používali Jav Jav (jeď jeď) a to každou chvíli na naší cestě Mongolskem, nebo mach mach (maso maso), na to také slyšel a hihňal se, když jsme seděli u stolu a on jedl pouze maso, ostatní většinou nechával. Nebo když nám plašil koně nebo velbloudy, jen aby byla nějaká stranda a hezké fotky. Byl to skvělý řidič a víme že po 200 km mongolské cesty denně toho musel mít tak akorát, ale vodku si se mnou dal rád, i slivovici jsme ho naučili pít. Nyamaa byl prostě super.

Co říci na závěr o Mongolsku? Je to prostě překrásná, okouzlující země a každý den jsme viděli úplně jiné Mongolsko - Ulánbátar, Národní parky, sbor Tumen Ekh, monument Čingischána, divoké koně Převalského, polopoušť Elsen Tasarkhai a vyjížďka na velbloudech, vyjížďky na koních, nádherná jezera Terchíncagán a především Zuun Nuur, zašlou slávu královského města Charchorin, obrovské jezero Chovsgol a spoustu dalšího.

Mongolsko rozhodně stojí za návštěvu, alespoň na pár týdnů. Jak jsem již psal, totální většina území by mohla být okamžitě národními parky. Všude zelené kopečky, pasoucí se stáda koní, koz, jaků, ovcí a krav. Občas někde romanticky v krajině posazená jurta. Nikde žádné silnice, žádný provoz, lidi, prostě romantika... Jen si to zkuste představit, podívejte se na fotky, zavřete oči a poslouchejte ten krásný klid a pohodu...

Mongolsko jsem si prostě zamiloval, a jsem naprosto přesvědčen že mne změnilo.

Věřte tomu, Mongolsko Vás změní...

 

Mapa a denní cesta

Pro tento den není mapa dostupná.

Ubytování

Letiště Soul, letadlo

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

 a to je vše prátelé..

Deník - Mongolsko 2011 - 24.7.2011 - DEN 20 – Ulánbátar

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 21 km, průměrná rychlost 25 km/h

Korean Air – Let KE 868, Ulánbátar -> Soul, Airbus A330-300, 1974 km

Jak věci šli

Tak a je tu poslední den v Mongolsku. Snídaně v 9:00, pak balení, mě to teda jde hodně těžko, každý pohyb ruky vyvolává šílenou bolest. V tom autě do Moronu jsem si asi skřípnul nějaký nerv, ta bolest se mění, teď ta bolest vychází z jednoho místa. Je to snad horší než to bylo, ale jinak se zdá že budu v pohodě a přežiju to. V 11:00 musíme opustit pokoj, tak si jdu na poštu koupit nějaký pohledy, stejně to musím rozchodit a chůze je téměř jediný co se dá přežít jen s menšími bolestmi. Ve 12 nás vyzvedává Šnéé s řidičem, jde se do State department store ještě koupit nějaký poslední blbosti domů, pak jdeme do restaurace Modern Nomads. Z pohledu prostředí je to ta nejhezčí restaurace jakou jsem v životě viděl. Opravdu nádhera, která se ani v Čechách moc nevidí. Tuto restauraci doporučoval i průvodce, takže v mých prvních plánech také byla. Po polévce dostáváme v dřevěném kyblíku ChorChog, který už jsme jednou konzumovali. Nyní v podstatně menším vydání.

Okolo 15té hodiny jsme v palácích Bogdchána, chánové byli vládci Mongolska.

 Paláce Bogdchána

Okolo 18té hodiny jdeme opět na Tumen Ekh vystoupení, jelikož se mi to poprvé strašně líbilo. Představení bylo o dost jiné než minule, takže za mě dostávají plný počet bodů.

 soubor písní a tanců Tumen Ekh

Na večeři jdeme do BD Mongolian barbeque, Šnéé to volí proto, jelikož se nám to posledně strašně líbilo. Opět nandavám všechno možné a nechávám si na grilu pěkně ugrilovat, 2x.

 Restaurace BD Mongolian barbeque, Ulaanbaatar

Okolo 21:15 odjíždíme na letiště, 3 týdny dovolené pomalu končí. Nastává loučení se Šnéé, je z toho taková na měkko, my pouze trochu. Takže checkin, security kontrola, departure card, pasová kontrola a čeká se na let. Odlétá to v 23.50 ULAT. Plánované přistání v Korei je 3:50 KST.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/7ddef455c95b801c166016467e584d43/

Ubytování

letadlo

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 23.7.2011 - DEN 19 - Cesta do Moronu a Ulánbátaru

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 120 km, průměrná rychlost 25 km/h

Eznis Airways – Moron -> Ulánbátar, SAAB 340 B, 540 km

Jak věci šli

Snídaně okolo 8:30. Cítím se o něco lépe než včera, v noci jsem ale moc nespal, to prostě nešlo. Sebrat se z postele a obléci se, to je ovšem opravdu něco. Vyjíždíme okolo 9:20 směrem na Moron, naše dovolená se pomalu blíží k závěru. Okolo desáté zastavujeme, u cesty jsou cátani s losi. Losi jsou krásná zvířata s nádhernými parohy. Nechápu ale jak se na nich dá jezdit, nebýt toho úrazu, možná bych to zjistil. Takhle jsem ale rád že jsem s bolestmi nalezl do auta. 

 Los

V 10:40 míjíme Hatgal a míříme na Moron. Niam jede pomaleji, možná kvůli mě a možná kvůli Šnéé, která se nemůže se zády také hnout. Já nejsem schopen nic udržet v ruce, i ten malý baťůžek mi dělá problém v ruce udržet. Zatím nevím co se mnou je a jen tak se to nedozvím.

 Niam vyplašil velbloudy a ty se dali na úprk...

Do Moronu dorazíme okolo 14:00, tzn. za 4 hodiny 120 km. Přežil jsem to, hurá. Niam mě šetřil a já zapřenej do sedadla jsem co nejvíce odolával hupům po cestě. Občas to ale hezky bolelo. Oběd v Moronské restauraci byl strašný, ani nebudu komentovat. Dali jsme si jen salát a pak polívku a rychle pryč. Hlad byl ale velký... Jídlo se nedá porovnat s tím co jsme za lahůdky dostávali v jurtových kempech a nebo v restauracích v Ulánbátaru.

Dorážíme na letiště v Moronu okolo 15:00, letí nám to v 17:00 takže času dost. Je to malinkatý letiště, ranvej to má prašnou, asi někdo posekal stepní trávu... Záchody jsou v takové dřevěné chajdě u plotu, v podlaze je v prknech proříznutá díra a to je vše. Fuj. Tak a tady se rozcházejí naše a Niamovi cesty. Nestihli bychom dojet do Ulánbátaru autem, proto letíme letadlem a Niam tak bude autem cestovat do Ulánbátaru sám. Niam ode mne dostává dýško 100 USD, 100 000 MNT, omalovánky, voskovny a podobný blbosti z Čech. Niama mám fakt rád, sice jsme mu vůbec nerozuměli ale byla s ním sranda. Plašil nám koně a velbloudy a mi z toho dostali krásné fotky. Bydlí v jurtě, tak mu snad ty peníze alespoň pomohou.

Odlétáme letadlem SAAB 340B, pro 34 cestujících, společnosti EZNIS AIRWAYS. Krásné vrtulové letadlo. Letíme nízko, takže vychutnáváme Mongolsko ještě z ptačí perspektivy. Je to nádhera. 540 km a za 1,5 hodinu jsme v Ulánbátaru. Záda jsou při letu celkem v pohodě. Na letišti nás vyzvedává jiný řidič cestovky AYAN TRAILS a jede se do Ulánbátaru na večeři do ukrajinské restaurace. Bylo to moc dobré, dýchla na nás domovina, předkrm byl normální špek. V 20:30 přijíždíme do hotelu SANT ASAR a mě čeká to nejhorší, lehnout si do postele. To je opravdu ta nejhorší činnost, kromě oblékání, smrkání a kýchání. Zkouším to rozcvičit ale to nepomáhá. V 22:30 jdu chrápat, poslední noc v Mongolsku.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/436fa4aa238d2ea092fa74c8d9c9bb61/

Ubytování

Hotel Sant-Asar, Ulaanbaatar

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 22.7.2011 - DEN 18 - Jezero Chovsgol

Doprava

Kůň, 5 km

Jak věci šli

Dneska snídaně v 7:30 a ode 9:00 máme projížďku na koních u břehů jezera Chovsgol. Zdeněk obléká svůj dél a mongolský boty, Šnéé si nějaký dél půjčuje. Jde se na břeh jezera a tam už čeká mongol s koňmi. Prvního si bere Zdeněk ale je šíleně línej, takže ho vrací a bere jiného. Pak si koníka beru i já, uděláme hromady fotek a pak se jdeme kousek proběhnout po břehu. Toho koníka si strašně pochvaluji, je to přesně ono co jsem potřeboval. Poslouchá na slovo, spíše se mu chce běhat a tak si to opravdu užívám. Asi 5 minut před desátou, kdy končí naše hodina, se otáčíme a jedeme zpátky. Ještě jednou si pochvaluji tohoto koně a říkám že je to ten nejlepší co jsem v Mongolsku měl.

Jezero Chovsgol, koník a já...

Zdeněk přidává a v rychlém cvalu se blíží do cíle. Ten můj se k tomu přidáva, snažím se najet na jinou dráhu, jelikož tam kde jedu je to dost hrbolaté. Tak ho stočím kousek do leva a pak kousek do prava. Třmeny mám hrozně nízko, což jsem si všimnul již na začátku ale zatím jsem je moc nepotřeboval, takže mi to nevadilo. Když koníka zpátky stáčím rovně, tak koník asi skočil pravou nohou na nějaký hrbol. Mě to samozřejmě vyhazuje ze sedla na levou stranu a vypadává mi pravá noha ze třmenů. Koník si toho nějak všimnul a začal jeho úprk, jelikož si myslel že je již bez jezdce. Snažím se ho trochu zbrzdit ale je to marný, vím že půjdu k zemi. Ještě myslím že se pode mnou hýbalo i sedlo, bylo špatně utažené. Běželi jsme možná tak 40 km/h a já vím že to bude blbý ale že letím k zemi, mám to asi 200 m do cíle. Neuvědomil jsem si že před pádem je nutné si zkontrolovat, zda-li jsou obě nohy ze třmenů, základní chyba, ale to bude tím že jsem ještě nikdy z koně nespadnul. Pak si to moc nepamatuji, prý jsem prostě spadnul na levé rameno, což jsem chtěl a pak se kutálel. Naštěstí levá noha se ze třmenů nějak uvolnila, jinak bych asi tyto řádky nepsal a nevím jak bych dopadl. Kůň by mne mohl táhnout kdo ví jak daleko.

Pád ani kutálení si nepamatuji, pak jsem se probral na zemi, kousek se zvednul aby lidi věděli že jsem živý a zase si lehnul, jelikož mě šíleně boleli záda. Všichni na to zírají a nehybně stojí. Ten můj koník se splašil a když probíhal okolo ostatních koníků, tak ty z toho úplně bláznili, kdyby nebyli připoutaní, tak by pádili tryskem s ním. Dobíha ke mě Zdeněk na koni a mongol, ten když vidí že jsem živý tak se otáčí a jde nahánět toho svýho koně, který už je kdoví kde.

Jdu do jurty, je mi dost zle. Špatně se mi dýchá a dost mě bolí záda. Jak tak jdu cítím že něco ve mě praská, vůbec nevím co. Bunda je z poloviny hnědá, jak jsem tam brousil tu zem. Jsme daleko od civilizace, nejlbižší nemocnice je 800 km v Ulánbátaru, alespoň co já vím, to je 3 dny cesty a nedoporučuje se jí navšťevovat. Pro všechny cizince je jen jedno doporučení – pokusit se dostat do své mateřské země. To mě teďka děsí nejvíc, to že mě nikdo nepomůže. Lehám si stěžka na postel. Přibýhá tam nějaká němka a na něco se mi ptá, ať prý ohodnotím tu bolest na stupnici 1-10, tak hodnotím 5-6. Prohmatává mi žebra ale vidím že tomu prd rozumí, prý je to ale pediatrička. Pak jen prohlašuje ať se kouknu jestli mám v moči krev a odchází. To také udělám, nic tam není, tak snad dobré. Ztěžka uléhám do postele, je to šílená bolest. Ještě že jsem si z Čech přivezl NALGESIN na tlumení bolesti. Naštěstí když dostanu oběd do jurty, tak chuť k jídlu mám, což je dobré znamení. Šnéé je z toho nějaká vyplašená, ale za 2 hoďky byla už dobrá. Takže na tento den je vymalováno. Celý den jen tak ležím a přemýšlím jak přežiju zítřejší cestu do Moronu, podle plánu, je to 120 km po šílený cestě. Pak letíme letadlem do Ulánbátaru. K tomu všemu se mi již 10 dní drží kašel a rýma, pouhé kýchnutí je neuvěřitelná bolest v zádech.

Šnéé rozhoduje že k večeru budu muset začít chodit, musím to rozhýbat abych zítra přežil cestu. Sama si něco skřipne v zádech, takže je pohybu neschopná, takže chodím sám. Chůze je celkem v pohodě, sice to bolí a něco tam praská ale dá se to. Je to snad lepší než to ležení, což je celkem bolest.

Takže takováto věc mne potkala, na poslední hodině, posledních 200 m. Na druhou stranu je dobré že je to těsně před koncem naší dovolené. Udělal jsem chyby, měl jsem jet pomaleji, zapírat se více stehny, mít lépe nastavené třmeny, více sledovat cestu apod. Také ale prý nebylo dobře uchycené sedlo, když probíhal kůň okolo Zdeňka tak prý sedlo už pomalu padalo, a kdoví co na to mělo ještě vliv. Myslím že pár diváků kteří nás sledovali si minimálně ten den projížďku na koních rozmyslelo. Tímto také padli naše úvahy vyzkoušet jízdu na losech.

Tak a takto proběhl můj první pád na koni, jezero Chovsgol, Mongolsko, daleko od civilizace.

Mapa a denní cesta

Pro tento den není mapa dostupná.

Ubytování

Natures door ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 21.7.2011 - DEN 17 - Jezero Chovsgol

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 31 km, průměrná rychlost 25 km/h

Jak věci šli

V 8:30 odjíždíme z kempu, jedeme do jiného kempu, který má být na hezčím místě, v rohu jezera Chosgol. Po 200m Niam zastavuje a je zle. Máme píchlou pneumatiku a včera večer u kempu jsme píchli také, takže nemáme rezervu. Niam vyndá pneu, chytne nějakýho chlápka s motorkou, pneu do ruky a už jede do Hatgalu do pneuservisu. No držím mu palce, v jedné ruce pneumatiku, na motorce, po vymlácený cestě a 8 km. Niam přijíždí za 2,5 hodiny s tím samým chlápkem. Vyrážíme do Hatgalu, kde opravujeme druhou pneu.

 Po cestě jsme potkali losi

V 13:15 konečně dorazíme do našeho posledního kempu - Natures door ger camp. Je to přímo u jezera a nyní teprve vidíme jak je to jezero obrovské. Jsou v něm 2 procenta světových zásob pitné vody. Celé odpoledne prší takže z vyjížďky na koních asi nebude nic a z výletu na lodi to samé.

V Natures door ger camp si opravdu hrají na ekologii. V jurtě samozřejmě není elektřina, ta je dostupná pouze 1 hodinu v restauraci, když se pustí generátor. Záchody jsou tu suché a po vykonání potřeby se to posypává nějakými pilinami, prý to urychluje proces rozkladu... Na WC se oplachuje takovými oplachovátky, z kterých voda ale pouze kape. Na sprchy je tady časový rozvrh.

Od 13.7.2011 jsme najeli 1137 km než jsme dojeli k Chovsgolu. Čistá doba jízdy byla 44 hodin, takže průměrná rychlost vychází na 26 km/h.

Okolo páté hodiny se jdu projít okolo jezera. Po chvíli koukám a vidím psa, běží proti mě, na hubě se mu kejvá rozkousaněj náhubek a štěká jak blázen. Tak jsem vytáhl pepřák, odjistil a zkusil jestli to vůbec funguje, fungovalo to. Pes běží, jsem připraven, naštěstí asi 2 m ode mne se kousek natočí a proběhne těsně okolo mne. Jestli jsem se tu nečeho bál, tak psů. Hromada jich má vzteklinu, a i když jsem očkovaný, tak to znamená konec dovolené…

 Jezero Chovsgol

Jinak sprcha tu byla úplně úžasná, zdaleka nejlepší. Padající voda, celá ve dřevě a voda tekla teplá tak jak jsem si přál. Ano, člověk se zde dokáže radovat jak malý kluk i z takovýchto věcí. 

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/3726f377d76cec8a05de20a4fbed6d43/

Ubytování

Natures door ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 20.7.2011 - DEN 16 - Cesta k jezeru Chovsgol

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 220 km, průměrná rychlost 25 km/h

Jak věci šli

Dnes bychom měli konečně dorazit k jezeru Chovsgol. Budíček v 6:30 a okolo 8mé hodiny jsme již na cestě. Opouštíme nádherné jezero ZUUN NUUR a jedem na sever na Moron. Cesta se hrozně táhne, po 4 hodinách jsme v Moronu, máme za sebou 110 km. Moron je takové mongolské větší město, to je poznat, jelikož tu mají asfaltovou silnici. Jsou tu i banky, ale jako v každém městě bydlí téměř všichni v dřevěných chatrčích. Moron má i letiště, to již brzo otestujeme cestou zpět do Ulánbátaru. Z Moronu již jedeme do Hatgalu, což je kousek od jezera Chovsgol. Měla by tu být silnice, ale bohužel, celá v rekonstrukci, takže opět po stepi. Myslím že naše auto bude muset na generálku, je neuvěřitelné co tady musí vydržet. Nechápu Niama, jak může řídit např. 9 hodin denně, není sekunda kdy by netočil volantem a nevyhýbal se nějaké díře.

V 16:20 vstupujeme bránou do Khusgul National park, Vstup je 300 MNT pro mongoly, 3000 MNT pro zahraniční návštěvníky. V 16:45 jsme v Hatgalu, najeto 200 km za 8,5 hodiny. V 17:15 konečně dorážíme k jezeru Chovsgol a kempu Khuvsgul eco ger camp. 

 Jezero Chovsgol

Jezero má nádhernou tmavě modrou vodu. V kempu nás Šnéé nahání k nějaké prodavačce suvenýrů. Tak si kupuji bičík na koně, prý z nohy muflona a jačí kůže a jeden náhrdelník. K večeři máme špagety s hovězím masem, to mě opět překvapilo. Dohadujeme se o programu na zítra, chtěl bych na projížďku lodí, ale chtějí za to 50 000 MNT a to se mi zdá fakt dost. Nakonec jsme našli kyvadlovou lodní dopravu z Hatgalu, za 2000 MNT, to už je lepší. 

Jezero Chovsgol

Dneska nás asi čeká chladná noc, přinesli nám deku navíc a ta díra uprostřed střechy naší jurty je větší než obvykle.

Tohle je moje první dlouhá dovolená v životě a je to znát. Vůbec nevím kolikátého je a také musím odpočítávat dny abych zjistil jestli je středa nebo neděle. Tomu se říká vypnout... Tady je vypnuté všechno, v posledních kempech neexistuje elektřina a nebo jede elektřina pouze hodinu denně na generátor a možno něco nabít je pouze v restauraci či kuchyni. Voda tu někdy teče, někdy neteče, s teplou je to ještě horší. GSM signál je tu jen někde.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/b9615981f0d034ffdc340a3c87882d14/

Ubytování

Khuvsgul eco ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 19.7.2011 - DEN 15 - Jezero Zuun Nuur

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 155 km, průměrná rychlost 20 km/h

Jak věci šli

Dneska pokračujeme cestou k vrcholnému cíli naší expedice a to jezeru Chovsgol na severu Mongolska. Odjíždíme v 8:00 jelikož nás čeká 150 km. Jedeme podél jezera Terchíncagán stále na západ, i když bychom měli spíše na sever do Moronu. Ale není se co divit, jedeme mezi kopci, nikde samozřejmě žádna značka. Už 50 km jedeme horami a stále téměř na západ. Tady mezi horami už nejsou vůbec žádní lidé, cesta je naprosto šílená, samé kamení, nahorů do hor a dolů. Jedeme tak 15 km/h.

Okolo 12té hodiny dorážíme do městečka Jargalant, Za městem zíráme na dřevěný most přes řeku. Niam se ptá několikrát na cestu, prý musíme okolo hor. Říkám si že určitě pojedeme přes ten most a taky že ano. Jeden nosník to má propadlý o 2 metry, trochu vypodložený, ale most je dále v provozu. Před mostem všichni kromě Niama vysedáme, prý že jsme moc těžký.

 Most za městečkem Jargalant

Pak jedeme opět horami, po 4 hodinách máme za sebou 80 km. Doopravdy drsná cesta. Okolo 15-té hodiny se blížíme k městečku Shine-Ider, tam někde budeme hledat náš kemp. Za celou 8mi hodinovou cestu jsme mohli potkat tak 30-40 aut ale tak okolo 10 000 kusů dobytka.

Okolo 16:00 dojíždíme do kempu Zuun nuur ger camp, který je pojmenován po překrásném jezeru u kterého leží. Jezero je slané, ale je to divné jelikož tam chodí koně. Jezero je opravdu překrásné, takže pouze chodím po břehu a cvakám fotky. Jsme 2006 m nad mořem. Jezero je 7 km dlouhé a 3,8 km široké, je krásně vidět na druhý břeh a je to úžasně fotogenické.

 Jezero Zuun Nuur

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/bb2883b4bc31a72a701488dbebe0f725/

Ubytování

Zuun nuur ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 18.7.2011 - DEN 14 - Jezero Terchíncagán

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 30 km, průměrná rychlost 20 km/h

Jak věci šli

            Dneska je první den naší expedice, kdy nikam necestujeme. Celou noc ale pršelo. Niam na snídani okolo osmé hodiny nedorazil, prý ho bolí břicho. Asi to bude mít z toho tlustého sviště, kterého prý včera pojídal. Tak jsme si objednali koně, abychom se trochu proběhli kolem jezera. Někdy po dvanácté konečně dorazili. Dostali jsme hřebce a k tomu opravdové divočáky, žádné pobízení jako minule, nic takového, máš ho na uzdě a on z ničeho nic začne cválat jak šílenec. Musel jsem ho pořád krotit, jinak bych ležel na zemi po prvních pár metrech. Fakt to byla s ním dřina. Jednou jsem blbě dopadl do sedla a narazil si zadní část těla o takové železné oko, které má sedlo vpředu i vzadu.

 Vyjížďka na koních u jezera Terchíncagán

            Po obědě si jdu trochu lehnout, z dnešní vyjížďky mám nakonec celkem dobrý pocit, že jsem ho dokázal ukočírovat. Ale měl jsem toho plný brejle. A to jsem měl dostat klidného koně... Ty koně jsou strašně malinkatí ale mají v sobě neuvěřitelnou sílu a výbušnost.

            Konečně se trochu vyjasnilo, tak se jedeme podívat na tu sopku, co tu před 9000 lety nadělala takovouhle šílenou paseku. Díky tomu vzniklo i toto jezero, jelikož výbuch zavalil kamenama řeku. Několik kilometrů okolo sopky je takové pole pouze z kamení, opravdu neuvěřitelné. Sopka se jmenuje Khorgo, proto ten název parku.

 Výhled od vrcholu sopky Khorgo

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/42a215e00e93dc7a809da096d9bb2e5e/

Ubytování

Maikhan tolgoi ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 17.7.2011 - DEN 13 - Cesta k jezeru Terchíncagán

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 201 km, průměrná rychlost 23 km/h

Jak věci šli

Dnes nás čeká 200 km, takže to nebude žádná sranda, navíc téměř pouze stepní cestou a trošku horama. Snídaně v 7:00, odjezd v 7:50 a rovnou k jezeru Terchíncagán. Jedeme po cestách které vytvořil život, tak jim tady říkám. Vyjeli jsme směrem na Tsetserleg po loukách a pastvinách. Tsetserleg je správní město ajmaku Argangaj, tam je také poslední možnost něco si koupit. Šnéé nahání telefonem prodavače, mají celkem vyprodáno, např. juice mají pouze jeden. Opouštíme asfaltovou silnici, kterou jsme si tu kousek užili. Niam jeden neohrožen a zatím mu to celkem vychází, nikdy jsem neviděl u něho mapu, takže ho podezřívám že žádnou ani nemá. Navigace mu tam sice u volantu visí ale  nikdy ji nezapnul. Cesta je drsnější a drsnější, každý jede jak umí a jak mu to jeho auto a cesta dovolí. 

 Cestou k jezeru Terchíncagán a Niam prohání koně

Okolo 14:45 jsme u Rocky River, která vede kaňonem, který byl vytvořen zemětřesením. Kouzelné místo. 

  Rocky River

Přidám pár slov o Mongolsku. Největší dluh měli mongolové u Ruska, které jim část odpustilo a zbytek splatilo. Mongolsko má vyrovnaný rozpočet, co je v našich evropských končinách téměř neuvěřitelné. Platy tu jsou pří nástupu do prvního zaměstnání okolo max. 300 000 MNT, což je okolo 4500 CZK. Ceny tu mají tak o 30 procent nižší, alespoň pokud mluvíme o standardních shopech. Ale např. diesel jsem tu viděl za 2000 MNT což je nějakých 28 CZK, takže nic moc. Mají tu celkem dobré daně, zaměstnanci většinou odvádí pouze 10% na zdravotním a 10% na sociálním pojištění. Průměrně tu má rodina 2,5 dítěte.

Okolo 16:00 dojíždíme do Tariatu, což už je blízko jezera. Dobré je ještě zmínit, že ty polňačky, které teď projíždíme, tak to je vlastně hlavní cesta z východu Mongolska na západ. Provoz je tu přesto miziví, občas nejaký Jeep bohatého mongola a nebo minivan s turisty. Občas motorka zdejšího domorodce. Dneska jsme viděli také stavbu či rekonstrukci asfaltové silnice a malování dělící čáry. Prostě si hošani natáhli provázek, vzali malířský váleček a už se malovalo. Umí už celkem dobře i přerušovanou čáru.

Cesta z Tariatu k jezeru mi navodila atmosféru cesty na konec světa. Byla tam taková brána, kde se vybíral poplatek, poté most a potom již jen zplundrovaná krajina od výbuchu sopky. Všude je tu takový černý nános, vyvřeliny a kamení. Přímo na břehu jezera je náš kemp Maikhan tolgoi ger camp, na břeh to máme asi 15 metrů.

Když shrneme dnešní den, tak jsme strávili na cestě 9 hodin a ujeli okolo 200 km. Když ale vidím okolo tu nádheru, říkám si že to stojí za to. Kromě Ulánbátaru by se celé Mongolsko mohlo prohlásit za Národní park, jelikož je to tu fakt nedotknutá příroda. Tohle jezero je take součástí parku – Khorgo National park. Mongolská vláda to jednou vyhodnocovala a vyšlo jim že minimálně 2/3 Mongolska by se Národními parky stát mělo.

Mongolové to tu mají těžké, obrovská země a je jich tak strašně málo. Obchod najdete třeba po 200 km jízdy. Lidi skoro nepotkáte, tu a tam na nějakým kopečku vidíte 2 jurty. 

 

U jezera Terchíncagán nám vidatně prší, v 19:00 k večeři telecí žebro, celkem chutné. S Mongolama hrajeme karty – hru loser, je to celkem sranda. Pak jsme se přesunuli k nám do jurty a já začal pít s Niamem vodku s juicem, nevím jestli mu to chutnalo ale lahvičku jsme dali a Niam bych pěkně nalitej.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/ba65dd35a345ec9422f11a211ed27688/

Ubytování

Maikhan tolgoi ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 16.7.2011 - DEN 12 - Tsenkher Natural Hot Spa

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 121 km, průměrná rychlost 25 km/h

Jak věci šli

V 9:20 vyjíždíme z Kharkorinu směrem na Tsenkher. Nejdříve to byla asfaltová silnice, pak ale byla v rekonstrukci, takže na step a jede se. Poprvé jsem viděl městečko, kde je pouze polní cesta, za to na každém metru to má dřevěný natřený patník. Několikrát se brodíme řekou, mosty tu fakt nemají.

 Cestou k Tsenkher Natural Hot Spa

Všude pouze zíráme na tu krásnou krajinu bez lidí, všude samý dobytek. Jedeme kousek od hlavní silnice, která byla dokonce nakreslena na mapě (ta z Ulánbátaru), přesto nikde ani živáčka. Stejně tak žádné ukazatele cesty, takže je nutno se ptát, pokud někoho potkáte či vlézt do jurty, pokud nějakou najdete. Okolo 12:30 dorážíme k Shiveet mankhan ger camp. Opět velmi hezký kemp, cestovka nám to vybrala opravdu hezky, to nejlepší co je v okolí k mání. Posledních 6 dní je celkem vedro, okolo 30°C.

K obědu byly špagety, to jsem tu opravdu nečekal. Pak následuje odpočinek a v 17:00 by nám měl místní domorodec přivalit nějaký koně. Tak se také stalo, nejdřív mě válčil na špagátu, pak ale říkám že bych to měl zvládnout sám. Nebylo to ani moc těžký, dokonce i sedlo bylo kožené. Toho jsme se děsili nejvíce, jelikož jsme měli informace že se tu jezdí na sedlech dřevených, to mají ale pouze mongolové. Mongolskej koník je strašně maličkej a jeho řízení je tak 100x jednodušší než v Evropě. Čuču – je povel vpřed a ještě se popohání bičíkem. Doleva a doprava se řídí pouze uzdou. Pro zastavení se zatáhne za uzdu za sebe, já mu jště přidával šššš, myslím že se mu to líbilo. Důležité je držet mu uzdu nakrátko, to pak celkem poslouchá. Do klusu a cvalu je to také jednoduché, stačí ho více pobízet a za chvíli letíte stepí jak blázen.

Jedem se podívat k těm Natural Hot Spa, mají to být léčivé prameny, ale celé to bylo o tom že z kopce v jednom místě vytékala voda, která tekla potůčkem do betonových nádrží. Odtud to pak odváděli do kempu. Pak si přidáváme další hoďku na koni a s mongolských chlapcem tu lítáme po kopečkách, to bylo neskutečný, strašně jsem si to užival, jelikož koník byl fakt skvělej, dělal to co jsem mu řekl. A klus i cval je naprosto pohodový, má krátký nohy, takže na tom koni nelítáte jako na velkých evropských koních nahoru a dolů. Nakonec jsme ještě naháněli stádo jaků, které se nějak pomíchalo a to byla opravdu paráda. Člověk už pouze nejel odnikud nikam ale něco smysluplného u toho dělal. Paráda !!! Za hoďku na koni se tu platí 5 USD, což je naprostá pohoda.

V kempu nás čeká překvapení ve sprchách, z obou kohoutků teče vařící voda, asi hot spa... No voda je prý dobrá na žaludek, ale nemusím mít všechno. Pak jsem si dal mongolskou masáž, ale žádné překvapení, téměř shodné jako standardní masáž v Čechách.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/b6d2c8ef8a16fb314ba1ff693ac68de7/

Ubytování

Shiveet mankhan ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 15.7.2011 - DEN 11 – Kharkorin

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 102 km, průměrná rychlost 55 km/h

Jak věci šli

V noci jsem svedl bitvu s nějakými pavouky, ještě jsem to skoušel s moskytierou, ale nic moc. Odjíždíme okolo 8:45 do městečka Charchorin, dříve Karakorum. Je to okolo 90 km a v 10:30 jsme na místě, udělali pár fotek na kopci a tradá do muzea, které je měsíc otevřené. Celkem zajímavé a hlavně nádherně postavené a připravené. Není se co divit, Karakorum bylo hlavní město mongolské říše, takže se tu mongolové trochu plácli přes kapsu.

Okolo 13:30 odjezd do blízkého Munkh tenger ger camp. Již ten minulý kemp měl kvalitu, byly tam i teplé sprchy a tento vypadá podobně. Při příjezdu nás hostí mongolka v tradičním mongolském obleku kravským mlékem s ledem, příjemné osvěžení.

 klášter Erdenezuu

Město Charchorin je postavené na dřívějším hlavním město mongolů Karakorum, nyní se tu dělají vykopávky a objevuje se jak obrovské to bylo město. Nápad na Karakorum dostal přímo Čingischán, realizoval jel ale až další chán po něm. Kromě muzea je tu k vidění klášter Erdenezuu, bývalo to celkem velké, něco okolo 60-100 chrámů obestavěně zdí o rozměrech asi 150 x 150 m. Všechno ale zlikvidovali rusáci za dob Stalina, zůstaly tam pouze 3 chrámy a zbytek areálu je zarostlý. Moc k vidění toho není, přesto se všude vybírá vstupné. Tento den byl teda z mého pohledu celkem ztracený, byl to ale pouze jediný den v Mongolsku který bych takto označil.

Cestou zpátky do kempu jsme navštívili tzv. černý trh, je to prostě něco jako u nás vietnamská tržnice. Mongolové tu mají takové velké dřevěné kontejnery, které my známe z fotek velkých lodí v ocelové podobě. Tak a to se otevře a je z toho obchod. Takových je tu vedle sebe asi 50. No já bých si tam nic nekoupil ale Šnéé tam kupuje nějaký sandály a kraťasy.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/fa8ac68ebad3371525f8a4a6ab26870f/

Ubytování

Munkh tenger ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 14.7.2011 - DEN 10 - Polopoušť Elsen Tasarkhai

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 260 km, průměrná rychlost 50 km/h

Jak věci šli

Budíček v 7:30, sníděně 8:00. Dneska byl býčí jazyk a domácí sýr. Odjezd v 9:00 do po polopouště Elsen Tasarkhai. Má to být 210 km, což nás dost vyděsilo. Cesta vede na západ od Ulánbátaru. Je to jedna z cest, která je i na mapě. Hledáme nějaký servis, kde by nám opravili včera píchlou pneu, ale všude jenom chlastají a nechce se jim moc dělat.

Někdy okolo poledne zastavujeme, jelikož Šné vidí pro nás něco neuvěřitelného. Asi 200 m od silnice se na stepi vyhřívá asi 20 orlů. Jen si tam tak stojí... Za nimi jsou gazeli, možná se na ně orli chystají. Jdeme blíže a vidíme něco neuvěřitelného, jeden po druhém se rozbíhá, zamává křídly a vzlétá, je to kousek od nás.

Teprve nyní, trochu dále od města vidíme tu hustotu zalidnění, občas nějaká jurta či dvě a to je celé. A to jedeme po jedné ze čtyř silnic, které vedou z Ulánbátaru a jsou zakreslené na mapě. Okolo 13:30 dojiždíme do polopouště, je to opravdu nádhera, zvlášť když v pozadí jsou vidět zelené kopce hor. Prochází se tam velloudi, což tu atmosféru umocňuje. 

 Polopoušť Elsen Tasarkhai

 

Popojíždíme kousek a ubytováváme se v Hoyor Zagal ger camp, máme nádhernou jurtu s výhledem snad na půlku Mongolska. Okolo 17:30 nás čeká jízda na velbloudech. Přijíždí jeden starší Nomád s dalšími 3mi velbloudy. Mongolsko jako jediná země na světě má 2hrbé velbloudy. Nasedám na něj a je to celkem sranda. Řízení je celkem jednoduché, pokud teda velbloud poslouchá. Čuču – to je pokyn že chci dopředu, ale musí se mu to mnohokrát zopakovat, aby na to začal reagovat. Suk Suk – tím by si měl velbloud kleknout aby vůbec šlo nasednout. Huk Huk – tím by si měl velbloud stoupnout. Doleva a doprava se řídí provazem, který má uvázán v nose, pro zastavení se tahá provazem za sebe. Jdeme kousek, pak jsme narazili na stádo velbloudů a to jsme hnali (spíše šli) k vodě. Byla to absolutní nádhera.

 To byl můj velbloud, kterým jsem to brázil asi hodinu a čtvrt polopoušť

K večeři jsem si dal s Niamem 5 vodek, trochu ho to zmohlo, asi není zvyklý,začal křížit rukama, tak už asi opravdu nemohl. Noc v jurtě byla zajímavá, spal jsem na zemi, jelikož Šnéé neměla kde spát a tak jsem před spaním svedl bitvu s různými pavouky a jinou havětí, které je v každé jurtě hromada.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/5ae434bc23819fa91f4997a1b32abf47/

Ubytování

Hoyor Zagal ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 13.7.2011 - DEN 09 - Hustai Nuruu Národní Park

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 120 km

Jak věci šli

Dneska začíná velký výlet. V 9 hodin na snídani opět vajíčko a párek. Pak jdem mrknout opět do národního muzea Mongolska, kde je již otevřená expozice o Čingischánovi, lepší než celý zbytek muzea.

Poté vyrázíme do Hustai Nuruu národního parku, za 2,5 hodiny tam jsme. Je to jedno z mála míst na světe kde jsou vidět ve volné přírodě koně Thaki neboli koně Převalského, pocházející z Mongolska. Hustai ger camp je na samém vstupu u národního parku. Oběd ve formě nandej si co chceš a jde se odpočívat.

V 18:00 máme jet do národního parku, ale po dvou metrech píchneme pneu. Nakonec vyrážíme, jelikož Niam je rychlej a šikovnej. Do parku se jezdí takto večer, jelikož koně jdou z kopců k řekám v údolích, kde je povolen vstup. V parku jich má být něco okolo 250ti, my jsme viděli asi 10 kusů. Byla to překrásná podívaná, nádherná přiroda a udělalo to na mne velký dojem.

 Divocí koně Převalského, Hustai Nuruu Národní Park

 To bude asi únava, hladem to být nemůže...

Možná vysvětlím co je to ta jurta. Je to takový kruhový stan. Podlaha je v jurtových kempech z betonu, někdy se setkáte ještě s linem. Pak následuje dřevěná konstrukce a na tu je natažená plsť, která se tu vyrábí drcením a lisováním kozí srsti. Uprostřed jsou kamínka a na střeše díra. Letní jurta má 2 vrstvy plsťě, zimní má vrstvy 3.

Mapa a denní cesta

Link - http://apps.cealogs.co.uk/viewer/etlog/d7337049c98f789036c389cb2b3695fe/

Ubytování

Hustai ger camp

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko

Deník - Mongolsko 2011 - 12.7.2011 - DEN 08 - Naadam festival

Doprava

Autem, Mitsubishi Delica 4x4

pěšky

Jak věci šli

Poslední den v Ulánbátaru před velkým výletem po Mongolsku. Jdeme na lukostřelecký stadiom, kde probíhá lukostřelecké závody mužů a žen v rámci Naadaam festivalu. Každý lukostřelec má celkem 10 kol, v každém kole 4 šípi, kterými se snaží asi na 50m zasáhnout hromádku z plechovek.

 Naadam festival, lukostřelecké závody 

– to mávání má naznačit závodníkovi jak se trefil

Pak jdeme vedle na Naadam stadion, kde bylo slavnostní zahájení a kde probíhá souteě ve wrestlingu – zápase. Jde o to shodit na zem protivníka, to vše, a postupuje se do dalšéího kola. Celkem je asi 9 kol. Zápasníků je přes 500. Ti zápasníci kteří zvítězí, dělají takové srandovní tanečky – chodí, zvedají nohy, mávají rukama, prý jim to má dát sílu od legendárního mongolského ptáka. Hezky se na to dívá. 

 Wrestling, Naadam festival

Okolo poledne jdeme na oběd, opět 4 chody, toto opravdu s dietou nemá nic společného... Šnéé s námi vymetá ty nejlepší podniky. Zastavujeme se opět ve State department store a tak si aspoň kupuji mongolskou čepici. Zdeněk si kupuje dél, takže je kompletně vybaven na jízdu na koni jako pravý mongol. Navštěvujeme také obchod s kašmírem, kde necháváme nehorázný peníze za svetříky, Šnéé ale tvrdí že jsou tu nejlevnější na světě a že nemůžeme odjet z Mongolska bez kašmíru. Dneska také dávám pohledy na poštu, tak jsem zvědav kdy přijdou.

Večeře je v BD Mongolian barbeque na Seoul ulici. Nandej si co chceč a na grilu ti to uděláme. Moc dobrý, zatím nejlepší restaurace co jsme v Ulánbátaru navštívili.

Opět se musím zmínit o dopravě. Dneska jsme zabloudili ve slepé uličce odhadem tak 0,5 km od centra města. V Ulánbátaru opravdu existuje pouze několik málo normálních ulic, jinak je to divočina.

Mapa a denní cesta

Není dostupná

Ubytování

Hotel Sant-Asar, Ulaanbaatar

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_07_525_Mongolsko