Doprava
Pěšky
Jak věci šli
Přístáli jsme okolo 0:05 ULAT ráno. Nelíbil se jim můj příruční batoh, pořád tam něco rentgenovali, ale pak se na to vyprdli a šlo se dál. Vůbec nevím na co se mě ptal, myslím že i on pochopil že mongolsky ze mě fakt nic nedostane. Na letišti jsme se měli setkat s naší průvodkyní, ale nikdo tam s našimi jmény na deskách nečekal. Nakonec jsme úplnou náhodou našli mongola, který tam čekal na nás, byl schovanej a seděl na zemi, asi abychom ho nenašli. Samozřejmě ani slovo anglicky, ale dal nám potom někoho k telefonu který trochu anglicky tušil.
Vyrážíme autem do Ulánbátaru, je to sice asfaltová silnice ale dá se to porovnat pouze s tankodromem. No ono i letiště bylo takové skromné, celá hala měla tak okolo 250 m2.. Po cestě se pracovalo na silnici, takže do nás téměř najel chlapík s válcem a to i když nás viděl že tam stojíme a čučel na nás. Řidič zastavil a šel se zeptat toho co byl za námi jestli by kousek necouvnul, pak jsme couvli i my a pokračovalo se v jízdě. Opravdu jsem to nepochopil, mongol nám kouká do tváří a jede na nás s válcem. Pracovalo se za tmy, nikde žádné značení, nikde žádné osvětlení (jsou 2 ráno a tma jak v ranci). Dokodrcali jsme se do hotelu Sant Asar někdy po druhé hodině. Mimochodem v koupelně mají otočené kohoutky takže teplá je studená, horší je že z toho teče rezavá voda, asi už tu dlouho nikdo nebydlel. Je 3:15 a jdeme chrápat.
Ráno v 7:45 budíček, spali jsme jak zabitý, vzduch je tu celkem čistý. Vyrážíme do kláštera Gandantegčinlen a cestou poznáváme nástrahy velkoměsta. Znova si říkám kde to jsem a co tu vlastně dělám, je to opravdu velký šok, i když na mnoho věcí jsem byl připraven. Na přechodech, pokud se nějaký občas objeví, neexistuje žádná přednost chodců a to ani na zelenou, je to o osobní odvaze. Je nutno se také naučit poskakovat mezi pruhy, prostě po malých krůčcích nakonec přejdeš. Cestou ke chrámu je na chodníku najednou díra, asi to byla studna nebo co, ale nyní je z toho díra plná odpadků.
Promenáda ke klášteru Gandantegčinlen
Klášter nás zas tolik neoslovil a pokračujeme na kopec Tosgany, kde jsme mohli vidět pomalu celý Ulánbátar. A tam jsme teprve pochopili kde to jsme. Je vidět pár ulic, ale poté jsou už všude chatrče a jurty,
jedna vedle druhé.
Ulánbátar
Koukli jsme do muzea dějin přirody a pak jsme na Sukhbaatar Square zašli do Budweiser baru, což bylo v plánu jako připomenutí odkud jsme to přijeli. V bance nám poté vyměnili za 300 USD celkem 366 000 MNT naboli tubriků, takže je ze mě boháč. Následuje národní muzeum mongolských dějin, tam stojí za zmínku hezké kostry dinosaurů, které tu v Mongolsku stále vykopávají. Chvíli jsme tam v shopu civěli na luk z rohů kozoroha, velbloudí kůže, dřeva a šlach, cena 500 USD, nádherný kousek a ne zas tak drahý. Sukhbaatar Square se nám celkem líbí, bronzové sochy Čingischána a jeho dvou generálů jsou fakt hezký.
Pak vyrážíme do parku Najramdal, kde sídlí soubor písní a tanců Tumen Ekh, což by mělo být to nejlepší co tu v tomto oboru v Mongolsku mají. Park je spíše takové oraniště. Představení v národních mongolských krojích je naprosto úžasný, tradiční mongolské tance, hrdelní zpěv chömí a krásné písně a hudba. Od 18:00 do 19:00 jsem tím naprosto okouzlen.
Soubor písní a tanců Tumen Ekh
Jdeme na večeři, Rich restaurant & Pub, vypadá to velmi vznešeně. Nakonec ale Zdeněk dostal místo steaku hovězí nudle a já místo jehněčího masa, přestárlého berana... Zlatým hřebem večera bylo Zdeňkovo představení ve State department store, asi jediném obchoďáku v Ulánbátaru. Tam si chtěl koupit tradiční oděv zvaný dél a mongolské boty s vytáhlou špičkou. Bavil u toho půlku obchoďáku a ve špičce okolo něj lítalo 6 prodavaček. Boty si nakonec za 240 000 MNT vzal, takže spokojenost byla jistě na obou stranách.
Ještě přidám pár postřehů. Mongolky tu nejsou rozhodně ošklivé, tyhle Ulánbátarské alespoň v centru jsou velmi civilizované, umějí se oblékat a prostě jim to sekne. V obchodech se tu dá platit skoro čímkoliv, kurs si přepočítávají v hlavě a pak na Vás vypustí nějaké číslo. Bacha na to, dost často se seknou, většinou o řád, takže je dobré umět si to spočítat také. S angličtinou jsou tady na tom podstatně lépe než v celé Korei, což mě celkem překvapilo. Ale přeci jen jsme v centru. Ženský tu normálně pracují i na stavbách, dneska jsem jich pár viděl na lešení přímo na Sukhbaatar Square, zezdola je komandoval mongol v kravatě, zajimavý pohled. No a pak jsem si všimnul že nejdůležitější věc na autě je jeho klakson, bez toho tu neuděláte ani krok, troubí se všude a za všech okolností, zatím jsme v tom žádnou smysluplnost nenašli, snad časem... Jde se na hotel a spát, zítra vyrážíme na výlet...
Mapa a denní cesta
Ubytování
Hotel Sant-Asar, Ulaanbaatar
Žádné komentáře:
Okomentovat