Deník - Kuba na kolech 2016 - 31.03.2016 - Den 06 - Cesta do Gibary

Dneska jsme toho moc nenaspali, něco přes tři hodiny. Ostatně trochu jsme se vypsali akorát jednou v Havaně, jinak se to tu prostě nestíhá. Jednou se hledá jídlo, pak zase vodu, pak támhlecto, pak tohlecto…

Paní nám připravila tak suprovou snídani, myslím, že na ní budeme dlouho vzpomínat. Dal jsem jí pohled Prahy a tři pesos convertible, byla moc ráda.

Dneska nás čeká cesta do Holguínu autem a pak bychom měli jet ještě na kole do Gibary a zajet se vykoupat.

Nejdříve navštěvujeme Plaza de la revolución v Santa Clara, kde má pomník Ernesto Guevara. Uctívají ho tu stále moc i po těch letech. Je to pro ně nesmrtelný hrdina a celé místo je hezky udržované. Tady vlastně bylo místo, kde také skončil postup Castrových jednotek během kubánské revoluce. Když totiž Guevara došel do Santa Lucia, Batista který byl tehdy u vlády utekl z Kuby a bylo hotovo.

Něco o Kubě

Naprostá většina Kubánců je chudá, nějak tak prostě přežívají, jak kdo umí, jsou na to zvyklý, přeci jen je to dosti uzavřená země, která až v posledních měsících se začíná trochu otevírat, vždyť před týdnem tu byl Barack Obama jako první americký prezident po 88 letech. Očekává se zmirňování sankcí, které na Kubu uvalili USA, byla tu také výprava hoteliérů. Mělo by sem od začátku dubna 2016 létat 20 letadel přímo z Ameriky, dosud neco nevídaného. Prostě ty 3 milióny turistů co sem ročně přijížděj, bude brzy znásobeno. Ale infrastruktura tu na to není připravena. A myslím, že Kubánci také ne. Prostě opravdu nejvyšší čas se na Kubu podívat. Již před naším příletem tu proběhla několikerá vlna zdražování.

Kubánec si aktuálně průměrně vydělá údajně tak 2 USD denně. K tomu dostává potravinové lístky na rýži a fazole, např. 5 liber fazolí měsíčně. Trochu se tu povolují otěže soukromému podnikání. Ale je to asi těžké, když chce někdo nabízet ubytování, musí za to platit poplatek státu ať někoho ubytovaného má nebo ne. Ubytování stojí asi 10-20 pesos convertible v casa neboli v soukromí, za dvoulůžkový pokoj. Z té částky jde až 90 procent státu a Kubáncovi z toho teda moc nezbyde. Ale pomoci se mu může tak, že si u něj dáte třeba snídani nebo večeři. Za snídani chce okolo 4 pesos convertibles, za večeři okolo 10 pesos convertible na osobu, takže cena jako v turistické restauraci, ale toho jídla dostanete mnohem více, jsou to takové hody.

výroba třtinové šťávy

Cesta se nám trochu prodlužuje, zastávky na jídlo, toalety, jednou se vyměňovala guma, pak návštěva opravny a lepení pneu. Včera se taky třeba vyměňoval filtr.

Odpoledne jsme měli jet na kolech z Holguínu do Gibary, ale těch 400 km do Holguínu nám zabere od půl deváté ráno až do půl sedmé večer. Většinu cesty už se nejede po dálnici ale po horších cestách. Pokračujeme teda dále do Gibary, okolo 33km nám ale došlo palivo. Takže tři kilometry před cílem stojíme v kopci, řidiči totiž chtěli ušetřit na benzínu, který chtěli koupit od kamarádů v Gibaře. V Holguínu kamarády neměli, tak to riskli, ale nevyšlo jim to. No ono jim vlastně nefunguje žádný budík na přístrojovce, možná kromě tachometru, takže oni jen tak mohou tipovat kolik toho paliva vlastně mají. Tak jsme se dali na procházku, ale za chvíli nás dojeli. No začíná to být všechno zajímavé, navíc Manuel mi říká, že se bojí, že toto auto v horách nevyjede. Opět 12 hodin na cestě, to v plánu opravdu nebylo.

interiér koloniální casy, Gibara

Ubytování je nádherné, stará koloniální casa.

Vzdálenost: 440 km

Ubytování: Gibara, Sra. Yanelis Morales Mariňo
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 30.03.2016 - Den 05 - Cesta do Santa Clary

Těžké ráno opilcovo. Včera toho rumu bylo fakt moc. S Manuelem, což je náš kubánský průvodce, jsem to včera u ohně pil jako vodu a ani si moc nepamatuju, jak jsem se dostal do spacáku. Ale ostrůvek je to opravdu nadhernej to se musí nechat. Navíc tu u pláže spíme sami a ještě nás tu hlídá hlídač a policajt. Všichni Kubánci jsou moc přátelští, všude tu vládne pohodová atmosféra, i když se mezi sebou neznají, pořád si spolu povídají jak největší kámoši.

Čas je tu gumový, očekávat že se něco stane včas je bláhové. Třeba snídaně na pláži dorazila místo v půl deváté až někdy před jedenáctou. A po poledni také konečně dorazila dodávka, kterou vyměníme na zbytek pobytu za vůz Brunovo a toho druhého pilota, kterého si jménem nepamatuji. Kubánci opět nechvátali, takže vyrážíme až okolo druhé hodiny odpoledne do Santa Clary. Čeká nás okolo 520 km.

Cestou se taky zastavujeme u řidiče před domem, čepuje do auta asi někde na černo získané palivo. Prostě každý se živí, jak může.

Opět si ověřuji, že na Kubě se dá najíst i levně, pokud není člověk náročný a najde si místňáckou tzv. cafeterii s jídlem, třeba docela velký sandvich za 20 pesos cubanos, hned hezky u silnice. Ale to víte, žádnou velkou gastronomii od toho nečekejte.

V Santa Claře jsme okolo půl druhé ranní a po nějakém hledání kde vlastně bydlíme, jsme rozváženi do jednotlivých casas. Máme moc příjemné ubytování u moc příjemné paní. Těch asi 11 hodin cesty bylo ale opravdu neplánovaných a dost dlouhých.

Ubytování: Santa Clara, Sra. Ana Lopez Mesa

Vzdálenost: 520 km autem

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 29.03.2016 - Den 04 - Cayo Jutías

Tak dneska jedeme údolím Viňales na ostrůvek Cayo Jutías. Projíždíme vesničkami a sledujeme tu velkou bídu, která je vidět na každém kroku. Dokonce tu vidíme uhlíře, jak tu hezky ručně vyhrabávají z hromady spáleného dřeva dřevěné uhlí.

i takto se tu lidi dopravují

Kvalita silnic je špatná a před městečkem Santa Lucía přímo hrozná. V Santa Lucii tu vidíme dokonce paneláky, vybydlené a ve strašném stavu. Jo, to bude určitě dárek od soudruhů z SSSR.

městská zástavba

Na ostrůvek je nasypaná cesta přes moře a vyasfaltovaná. Na ostrůvku to celkem žije, mají tu super mojito. K večeři úžasná langusta za 10 pesos convertible pěkně na baru na pláži. Mojito tu mají za 3 pesos convertible. Značně posilněni dostáváme od Kubánce lekci salsy na pláži, ale moc si z ní nemapatuji. Další průběh už nechám pouze v hlavách přímo zůčastněných, prostě toho rumu bylo celkem dost. Spalo se hezky ve spacáku na pláži, na zemi mravenci, ve vzduchu komáři ale to jsem zjistil až ex post ;-)

Ubytování: Cayo jutíos

Vzdálenost: 62 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 28.03.2016 - Den 03 - Viňales

Dneska přejíždíme do Viňales na západ Kuby. Přijet měl nějaký mikrobus staršího data, ale nepřijel. Za to přijeli dvě starodávná auta, jedno včetně vozíku a nacpat tam do nich všechny věci bylo taktak. Za to cesta do Viňales, když jsme koupili šest lahviček rumu, opravdu stála za to. Byla to fakt šílená sranda a hezky a příjemně jsme se opili. Nechyběli zastávky na dálnici, poskakování kdo neskáče, není čech apod, dokonce ani kubánci asi trochu nechápali. 

Dorazili jsme do casy ve Viňales, hezky v náladě, všechny kola v pohodě smontovali a vyrazili se podívat do údolí s těmi zajímavými homolemi. Krásný kraj, ale pak jsme náhodou skončili u jedné stodoly, kde se sušil tabák.

mogoty v údolí Viňales

Po chvíli si nás všimnul majitel, a že se nás ujme a vše vysvětlí. Skončili jsme v takovém hezkém háječku, začalo to fresh juicem z manga a skončilo piňakoládou. Krásná akcička. Pak jsme se konečně dostali do chajdy kde se suší tabák, údajně se v oblasti Viňales dělá nejlepší tabák na světě.

zdravím z Viňales

Pěstování tabáku a výroba doutníků

Miniaturní semínka se nechají někde vyklíčit na lůžku. Po čtyřiceti pěti dnech, kdy mají asi 10 cm, se pak sází na pole po dvaceti centimetrech. Tato rodina sází 20 000 rostlinek. Na poli se po třech měsících sklízí listy. Z jedné rostliny se mohou sklízet listy až třikrát. Ale ty nejkvalitnější jsou samozřejmě pouze z první sklizně. Farmáři musí 90 procent sklizně prodat vládě a další zpracování jde již průmyslově. 10 procent si farmář může nechat a dělá si z toho doutníky cestou, jakou uzná. Každá rodina má svůj postup fermentace, který si střeží.

Takže po sklizni se listy dají do chajdy a tam se suší tři měsíce. Pak se fermentují. Proces fermentace ma každá rodina jiný. Tato má 20l hrnec kde vaří směs různých rostlin, pak to přikryje palmovými listy a nechá tři měsíce uzrát. Pak položí tabákové listy a ručně na ně cáká tuto směs. Pak na to položí další tabákové listy a cákají znova. Pak to všechno sbalí do takové krychle velikosti asi 50x50x50cm a nechají to rok fermentovat.

Následně se balí doutníky. Každý doutník je z pěti listů tabáku. Jsou rozdělené do třech typů, nejdříve se balí čtyři listy a potom se to celé obalí tím nejlepším listem na závěr. Hotovo.

A cena? U této rodiny jsem koupil 12 doutníků za 20 pesos convertible. Což mi přijde jako docela super cena. Zvlášť jestli je tato oblast proslulá nejlepšími doutníky na světě. Ale samozřejmě že ještě lepší cena je to pro samotnou rodinu, vláda je zdírá šílenými daněmi, takto si trochu přilepšili.

sušárna tabáku

No krásně jsme si vychutnali doutníky a po příjezdu na casu jsme si opět vychutnávali rumíčky. Co více si přát... :-)

Večer následuje seznámení s kulturou v la casa de la musica. Kubánci to umí prostě hezky rozjet a salsa tu jede až do rána.

A jaké ceny rumu tu jsou?

Většina rumů tak okolo šest pesos convertible a jsou fakt moc dobré. Pijeme tu legendario, Havana reserva apod.

Ubytování: Viňales

Vzdálenost: 250 km autem, 12 km kolo

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 27.03.2016 - Den 02 - Havana

Tak v noci jsme toho moc nenaspali. Vevnitř je totiž ještě hůř než venku, jak jsme poté zjistili. Navíc tu možná až do šesti ráno hučela šíleným způsobem klimatizace. Ale snídaně na case hezky v soukromí byla super super.

Dnes byl jen jeden úkol a to prolézt Havanu. Bydlíme v ulici Barcelona, asi 200 m od kapitolu takže jsme prakticky v naprostým centru. Jdeme nejdříve procházet čtvrt Havana Vieja neboli stará Havana. Ty uličky jsou starý ale ty domy co tu po sobě nechali španělé jsou překrásné. Navštívíme také katedrálu, opravdu nádhera, akorát se tam odehrává velikonoční mše. Procházíme až k zálivu, který tu udělali na ochranu města, na druhém břehu je pevnost. Všude tu vládne taková pohoda, nikdo nikam nechvátá. Spousty lidí jen tak sedí na ulici před domem a koukají co se děje okolo. Samozřejmě všude přítomná ta stará nádherná auta. Na silnicích ale žádné zácpy nehrozí. Jezdí tu aut celkem málo a jezdí takovým pohodovým tempem, ono víc jim to taky asi nejede, a hlavně kam spěchat.

Něco o Kubě

Počet obyvatel asi 10 mil. Z toho v Havaně 2,5 mil. Mají tu dvě měny, peso convertible - to je hlavně pro turisty, s tím se platí v restauracích a obchodech. Přepočet je 1 Euro = 1 peso convertible přibližně. Co se platí v tomto pesu tak vyjde vždy celkem draho. Pak tu je peso cubana, přepočet 1 peso convertible = 24 pesos cubana. Takže neco okolo naší jedné koruny. S tou se platí třeba u místních, kteří mají na ulicích stánky s občerstvením. Co se platí touto měnou, vyjde vždy hodně levně. Něco se dá platit v obou měnách, všechno tohle určuje stát.

Ceny v restauraci

Pivo  - 2 pesos convertibles
Jídlo  - 10 pesos convertibles

Ceny v obchodě

0,5l vody - 1 peso convertibles

Ceny na ulici

Zmrzlina  - 3 pesos cubana

Vařená kukuřice - 10 pesos cubana

Pizza malá - 10-20 pesos cubana

Výměna v bance probíhá také zajímavě. Je k tomu nutný pas nebo jeho kopie. Konvertibilní pesa se smění za eura normálně. Ale pesos cubana je nutné měnit pouze z pesos convertibles, za eura vám je nevymění.

živé muzeum aut, Havana

V obchodech s jídlem tu fakt moc věcí nemaj, oni toho tu vůbec moc nemají.

Sedáme do autobusu stylu hop nebo jak se to jmenuje, který tu krouží městem a ze kterého lze kdekoliv nastoupit a vystoupit. Navíc má své zastávky. Cena je 10 pesos convertibles. Projíždíme okolo zálivu, pak chvíli centrem okolo Havana Vieja a pak po Malecónu což je krásná silnice s promenádou podél pobřeží. Autobus nás veze okolo Necrópolis de colón neboli Kolumbova hřbitova, který je třetím největším hřbitovem s hrobkami na světě. Vypadá opravdu nádherně. Míjíme také ruskou ambasádu, což je neuvěřitelná stavba, vypadá to jak pevnost a věž dohromady. Autobus nás doveze až na Plaza de la Revolución, kde je nejvyšší stavba Havany - nádherný memorial José Martí. Pak se vracíme busem na Malecón, kde vystupujeme a pokračujeme po Malecónu pěšky. Stále sledujeme tu opravdovou nádheru, co tu po zdejších ulicích jezdí. Další krásná věc je Prado neboli paseo de Martí neboli krásná pěší promenáda obklopená stromy a tak jako všude tu na člověka dýchá naprostá pohoda, bezstarostnost zdejších lidí.

Capitolo Nacional, Havana

Pokud to shrnu tak prostě Havana, na to kolik je tu zaplivaných ulic, zbořených či rozpadajících se domů, je opravdu neskutečně krásné město. Spousta ulic je doslova obsypána zelení. K tomu ti všichni lidi tak v pohodě, krásná stará auta na každém kroku. No prostě jednoznačně doporučuji k návštěvě. Opravdu tohle překonalo má očekávání a to nemluvím o další spoustě překrásných staveb jako národním muzeu, muzeu revoluce apod.

havanský bar

Večeři zkoušíme v čínské čtvrti, ale nebyl to žádný zázrak. Zato mojito v baru s živou muzikou to už stálo za to. A nebylo rozhodně ani jedno ani dvě;-)

Ubytování: Havana
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 26.03.2016 - Den 01 - Odlet na Kubu

Tak se letí na Kubu a hned v plné parádě pěkně s kolem. Letíme následujícími lety:

OK616 Praha - Amsterdam, odlet 7:00, přílet 8:40

KL757 Amsterdam - Panama city, odlet 11:20, přílet 16:35

CM230 Panama city - Havana, odlet 21:33, přílet 1:10.

Tentokráte se jede jakoby s cestovkou, takový speciální mimo katalogový zájezd, který vymyslela Dominika. Hezky v šesti lidech. Sraz máme v pět ráno, což se zdálo jako celkem rozumný čas. Ale pak se začali dít věci. Když jsme přecházeli na Ruzyni z terminálu 1 do terminálu 2, naložili jsme dvě krabice s kolama do výtahu, výtah se zavřel a pak se zablokoval. Asi pět minut jsme se do něj marně dobývali. Nakonec se rozjel nahoru a tam se naštěstí otevřel.

Jdeme na check-in a říkáme, že to jsme my s těmi koly, a oni ať si vystojíme frontu a že nám pak otevřou přepážku. Otevřeli prdlajs a my jsme se dostali k přepážkám okolo 6:15. A začali se dít věci. Začali nás odbavovat, pak se začali vážit kola a oni že kolo máme v letence zaplacený pouze do 14kg, že to budeme muset doplatit. S tím jsme ale počítali. Ale oni že to se na přepážce nedá zaplatit, takže nám sice na krabice dali tagy, ale zaplatit jsme to museli jít na nějaký flight services (na přepážce se dostane takovej papír, že člověk má nadměrné zavazadlo). Tam jsme měli zaplatit 100 Eur, ale oni že přijímají pouze karty nebo české koruny, což zas někdo u sebe neměl 2700 Kč. Dostáváme takový bloček s papírky s vypsaným asi identifikátorem zavazadla. Pak se vracíme zpátky na přepážku, dostaneme vynadáno, že jsme přišli pozdě na celé odbavení, párkrát se někam volá, aby se zpozdil let a byl ještě pro nás otevřen, dostáváme letenky a jdeme odevzdat krabice do nadměrných zavazadel. Máme ale jednu krabici mnohem větší než ostatní krabice a ta se nevejde do rentgenu. Takže se čeká, až přijde někdo to ručně zkontrolovat. Krabici rozbalujeme, proběhne kontrola včetně snímání povrchu asi na stopy výbušnin. Pak nám ale řeknou, že oni nemaj nic, čím bychom to zalepili, prostě Ruzyně. Ale naštěstí má Markéta u kola alespoň tenkou izolepu. No a pak následuje běh přes pasovku a security a v krásných 7:10 jsme v letadle, na gate nám nezapomenou vynadat, že jdeme pozdě. Takže se od tubusu odrazíme okolo 7:20. Výlet nám hezky začal, zpozdili jsme let o 20 minut minimálně. A poučení pro příště? Být na odbavení aspoň dvě nebo tři hodiny před odletem, pokud člověk přepravuje něco nadměrného. A být připraven na změny, jelikož bylo ověřené, že se platí v eurech a při odbavení na přepážce.

Tak jsme přes Amsterdam úspěšně doskákali do Panama City, kde si pěkně počkáme pět hodin na spoj do Havany. Letiště se téměř podobá evropským letištím, v cenách už je dohnalo. Jen pro zajímavost, platí se tu jen v amerických dolarech, půllitrovka vody stojí okolo $3,50, kafe tak $4 - $6, jídlo ve fastfoodu $10 - $12. A luxusní je také cena točeného piva v restauraci - $8,50 a pak si tam ještě započítávají automaticky 10% spropitné. Vraceli nám ale v nějakých panamských drobných.

Let do Havany proběhl v pořádku, s mírným zpožděním jsme přistáli okolo 1:15. Vyplněný papír, který jsme dostali v letadle, mi paní na imigračním roztrhala a řekla, že důležitá je ta doložka, neboli víza co jsme měli zařízená z Čech, a polovinu si odtrhla. Pak jsme prošli přes rentgeny a dostali modrý papír s celní deklarací. Pak se čekalo hezkou dobu na zavazadla a pak také přijeli kola. Ta Markéty krabice byla totálně zdemolovaná, ale kolo vypadá v pořádku. Při odchodu od zavazadel si paní ležérně vzala od někoho ty modré papíry s celní deklarací, ostatní se ještě vrátili a dali jí to, spíše jí to nutili ;-) Prostě kubánci to moc nehrotí ... Před letištěm naložíme zavazadla a asi půl hodiny jedeme do Havany. Bydlíme v casa particulares hned v centru. Jde se spát po čtvrté hodině a máme toho plný brejle.

Ubytování: Havana

Vzdálenost: 25 km autem

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7