Deník - Nepál - Tibet 2014 - 16.10.2014 - Den 13 - Cesta k Everestu

Nikdo nic nehlásí, takže vstáváme v půl deváté, uvídíme, co se bude dít. V deset se dozvídáme, že za půl hodiny to otevřou, takže vyrážíme z Nyalamu v 10:20. Stoupáme z 3700 m.n.m., je tu všude sníh, jedeme do sedla Tong La, ale všude na silnici tu stojí auta.

Ve dvanáct hodin jsme v 4850 m.n.m., stojíme, led na silnici, nevíme, kde to vázne. Nakonec to musí vyřešit Martina, která donutí Číňany, aby začali něco dělat, a společně vyprostí kamión, který byl zpříčený na silnici, a všichni na to jen koukali.

dopravní komplikace v sedle a Češi v hlavních rolích

Ve dvě odpoledne jsme konečně v sedle Tong La, zavěšujeme modlitební praporky, a s pokřikem KiKiSoSoHaSoLóóó vyhazujeme do větru podepsané modlitební papírky. Sedlo je v 5150 m.n.m., všude spousty sněhu.

Pokračujeme dále po cestě, termální koupel vynecháváme, není čas ztrácet čas, když máme 1 den zpoždění. V Old Tingri jsme měli být včera odpoledne. Nudle tu mají za 25 juanů a jako nic moc. Na konci města je budka, kde nám průvodce kupuje lístky pro vstup do oblasti Mt. Everestu. Vracíme se do města, odbočujeme doleva na prašnou cestu směrem k Mt. Everestu. Projíždíme kontrolou a od sedmnácté hodiny to fičíme šílenou cestou k Mt. Everestu. Po cestě nám z minibusu odpadává pravé přední zrcátko i s držákem. Řidič to moc neřeší, hodí to do kufru a jede se dál cestou necestou.

Před osmou večer jsme u kláštera Rongbuk, 5000 m.n.m., nejvýše položený chrám na světě. Slunce zapadá, ale stále osvětluje Mt. Everest, máme neskutečné výhledy na tuto krásnou horu.

Mt. Everest a západ slunce, od kláštera Rongbuk

Po osmé večer dojíždíme do cíle, nomádského stanového tábora. V nomádském stanu budeme nocovat, všichni v jednom velkém stanu. Hlavně že má hezká kamna, bude teplo, dokud se bude topit. K večeři dostáváme thukpu.

nomádský stan

Jako prevenci před výškovkou si dáváme acylpyrin, někoho už pěkně bolí hlava. Zapíjíme to nějakou šílenou pálenkou.

Ubytování – Mt. Everest, nomádský stan

O Tibetu

Celý průšvih začal v roce 1952, kdy se tu Číňani, pod záminkou pomoci, začali montovat do Tibetu. Dalajláma byl až moc dobrosrdečný, skončilo to ale válkou, ale proti obrovské přesile neměl Tibet s mírumilovnými Tibeťany žádnou šanci. Číňani vše dělali pod záminkou hospodářské pomoci, že je naučí zemědělství apod. Dalajláma utekl s celým dvorem do Indie, kde má exilovou vládu.

Tibeťan nedostane pas, nikdy tedy nemůže vycestovat ze země. I k cestování mezi tibetskými regiony potřebují povolení. Turisti jsou vpuštěni pouze do určitých částí Tibetu, kde Číňani budují, aby se předvedli, ostatní části Tibetu, kam se turisti nedostanou, jsou pořád velmi zaostalé.

Čína zabrala Tibet velmi pravděpodobně kvůli nerostnému bohatství a také proto, že je jich prostě moc, a pomalu se do své země nevejdou. Budují v Tibetu silnice a železnice, aby mohli lépe kontrolovat obrovské území, a dopravovat nerostné suroviny.

Zemědělství

Číňani začali vnucovat své plodiny tam, kam se nehodily, byl z toho hladomor. Začali jim také vnucovat své postupy apod. Naštěstí původní plodiny se vrátily zpět.

Lidé

Číňani začali stěhovat lidi z hor k silnicím, které tu budují ve velkém tak, aby je měli pod větší kontrolou. U silnic jim postavili takové krychle, do kterých je nuceně nahánějí, a Tibeťani za to navíc musí 30 let splácet “hypotéku”. Na výběr nedostali...

Školství

Ve všech školách se vše učí v čínštině. Pouze dvě střední školy ve Lhase mají asi 3 předměty v tibetštině – tibetština, geografie, historie. Ostatní je v čínštině. Na vysokou školu musí Tibeťané do Číny.

Budhismus

90% Tibeťanů jsou budhisté a věří v převtělování, takže smrt neberou nijak tragicky. Pohřbívají nebeským pohřbem – mrtvého donesou na k tomu určené místo, kde ho rozsekají na kousky. Kosti pak rozdrtí palicí a smíchají s campou, aby to supi jedli. Campa je ječmenná mouka smíchaná s tibetským čajem (černý čaj + jačí máslo) a nebo jačím máslem a vodou. Jačí máslo je slané, takže čaj také, a pro nás to tedy příliš chutné není.

Tibetský život

Tibeťanů je mi dost líto, jsou to úžasní a dobrosrdeční lidé, hodně věřící. Mají tu krásnou přírodu, ale těžké klimatické podmínky. Všechno by bylo super, kdyby je Čína neokupovala. Snášejí to ovšem statečně, mají tu velkou cenzuru, zprávy se z Tibetu ven moc nedostávají, nefunguje tu např. ani facebook. Jsou si prý ale dobře vědomí, že hodně lidí na světě stojí za nimi, a alespoň mentálně je podporuje.

Jak žijí Tibeťané:

30% Nomádský život – chovají dobytek, mají 2 nebo 3 lokality podle ročního období, na kterých pasou dobytek. Na zimu - od konce října do března - se stěhují do zimních vesnic, níže položených. Jinak jsou ve vyšších oblastech, kde na jaře a v létě roste zelená tráva. Rodina prodává tak 2-3 jaky ročně, za jednoho dostanou až 1600 USD = 10 000 juanů za maso, což je v pohodě uživí.

60% Zemědělci – nestěhují se, pouze obdělávají svá políčka.

10 % Ostatní – zaměstnáni ve městech jako prodavači, ve státní správě atd.

Kultura

Všude je vše čínsky, tibetská kultura zaniká. Ve Lhase žije více Číňanů nežli Tibeťanů.

Plat – policista 3000 juanů měsíčně, hlídač železniční tratě Peking – Lhasa – 2000 juanů

Komentář:

19.10. jsme se v sedle Simi La setkali s další Livingstone skupinou, která ale jede opačným směrem. Ve Lhase na letišti vyfasovali čínského policajta, který na ně dohlíží, nyní s nimi jede jiný, a ten do autobusu nainstaloval kameru a pěkně si to všechno ještě natáčí. Všude chodí s nimi, bydlí s nimi v hotelu, chodí s nimi na oběd atd.

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE