Noc byla fakt těžká. Zima ve spacáku nebyla, ale lidi měli
výškovku. Nakonec jsem si s jedním človíčkem měnil místo na spaní a spal
na lavici se sklonem dolů. Hlavou dolů spát v 5000 m.n.m. bylo fakt
špatný. Ve 4 ráno začala bolet hlava a už nepřestala, až někdy odpoledne.
V sedm se vstávalo na výšlap do základního tábora.
Nakonec jsem šel také, ale se sebezapřením. Vydalo se celkem 5 lidí, v celkem
velké zimě. Hlava bolela jak blázen, břicho totéž, zima velká a u základního
tábora fičel vichr jak blázen. Žádná expedice tam už nebyla, jelikož je již po
sezóně, takže jsme to tam měli sami pro sebe. Mt. Everest si prohlížíme právě v době,
kdy začíná svítat, a první paprsky se opíraly do této krásky. Krásný zážitek,
který za to přemáhání vůbec vylézt ze stanu, určitě stál. Z nomádského
tábořiště to bylo okolo 5 km, ale v této výšce a za těchto podmínek, i
těch 5 km stačilo, cesta trvala od půl osmé do devíti ráno. Cesta zpět už
pouhou hodinku.
svítání
u Mt. Everestu, Everest base camp
Mezitím, co my se kocháme Everestem, nomádi nám rozbourali
stan, jelikož sezóna už skončila a kemp se ruší. Takže zavazadla naházená do
našeho autobusu a trochu zmatek.
Okolo jedenácté konečně odjíždíme, čeká nás okolo 400 km do
Shigatse. První zastávka je po 5 km opět u kláštera Rongbuk, naproti konečně
dostáváme snídani. Klášter nenavštěvujeme, čeká nás jich ještě víc než dost.
Pokračujeme po té šíleně prašné a kamenité cestě asi 60 km do
Old Tingri, odkud jsme včera k Everestu přijížděli. Cesta do New Tingri
neboli Shelkaru je totiž v rekonstrukci, takže si to do Shigatse dáme
s mírnou objížďkou. Do Old Tingri je to 2,5 hodiny cesty, jsme na místě
okolo druhé odpolední. Dále pokračujeme do New Tingri, kde si dáváme oběd. Když
jsme si ale objednali, po chvíli zjistili, že jim došly brambory, takže jdeme
zase do nudlové polévky, cena 20 – 25 juanů. Ale oběd dobrý.
Okolo páté odpoledne dojíždíme
do sedla Gatso La – 5220 m.n.m. – nejvyšší bod celé naší výpravy.
sedlo, které je vždy ověšeno spoustou modlitebních praporků
Celá cesta je prošpikována policejními kontrolami, vojáci a
policajti kontrolují vše možné. Někdy řidičovu licenci, jindy pasy, skupinová
víza apod. Někde musíme na policejní stanici s pasy osobně. Fakt hrozný,
když tu člověk vidí Číňany, jak se se samopaly procházejí po silnici, a
vypadají, že jim patří celý svět.
Číňani rozdělili celý Tibet do zón a právě při přechodu mezi
zónami jsou kontroly nejpřísnější – jdete s pasem na policejní stanici
osobně. Pro vstup do každé zóny musí mít všichni, a to včetně Tibeťanů, permit.
Člověku se chce brečet, když tu vidí okupaci Tibetu na vlastní oči.
Do Shigatse dojíždíme po deváté večer. Shigatse je druhé
největší město Tibetu. Ubytováváme se v Gesar Hotelu, který má 4 hvězdičky,
a byl vyhlášen jako nejlepší ve městě.
Je fakt překrásný a hoooodně velký – 107 pokojů a dnes je například plně
obsazeno. Dostali jsme se do tohoto hotelu úplnou náhodou – manažerem hotelu je
bývalý průvodce tibetské cestovky, která pro Livingstone zařizuje program
zájezdů v Tibetu. Bufetová večeře za 40 juanů nemá chybu, takhle jsme se
tu ještě nikde nenacpali J Pokoje jsou nádherné, včetně
klimatizace, škoda že jsme přijeli tak pozdě a jsme tu jen jeden den. Manažer
hotelu je příjemný chlapík, a tak si s ním chvilku pokecáme a pak jdeme
spát.
Gesar
hotel a náš pokoj
Ubytování
– Shigatse, Gesar hotel
Fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat