Dnes nás čeká asi to nejlepší z Lhasy. Dopoledne jdeme
navštívit palác Potala, což je zimní sídlo Dalajlámy. Lístky musela rezervovat
naše tibetská cestovka den předem a jsou na konkrétní hodinu – 10:40. Musí se
přijít přesně, jinak je průšvih. Číňani tu všechno byrokratizují. Od cestovky
dostáváme pouze rezervační lístky, kde je všechno čínsky nebo tibetsky, jediné
čitelné je číslo pasu. Ano, kontrolují při vstupu i pas. Navíc každá cestovka
má na každý den možnost rezervovat asi jen 20 lístků. Pak procházíme dvěma
rámy, dovnitř se nesmí nosit nože, zapalovače, zbraně ani voda. Teprve po
kontrolách si můžeme koupit vstupenku za 200 juanů!!! Fakt drahá sranda. Navíc
pokud se jde s průvodcem, tak je na prohlídku jen 60 minut, ale Lobsang to
udělal tak že jakoby není náš průvodce, a tak jsme to měli neomezené, jak říkám
dobrý chlapík.
Potala,
zimní sídlo Dalajlámy
Potala je obrovská, rozdělená na dvě hlavní části. Ta část,
která má vnější zdi bílé, je světská, neboli tam je administrativa, asi škola
apod., ta je pro návštěvníky zavřená. Červená část je duchovní a právě tu
procházíme. Je to fakt obrovské, spousta kaplí se sochami různých budhů,
místnosti, kde se scházeli ministři s Dalajlámou, trůny dalajlámů a pak
také hrobky, kde jsou v sedící zkřížené poloze uloženi nabalzamovaní dalajlámové.
Dalajláma údajně věděl, když byl na pokraji smrti, tak si sednul do meditační
polohy a meditoval až do své smrti. Mniši kolikrát nevěděli, zda-li stále
medituje a nebo je již mrtvý, takže se mnohdy neví ani přesná hodina či den
jeho smrti. Každopádně Potala je nádherné místo, palác na kopci, kde měl
Dalajláma krásný výhled na Lhasu. Lhasa měla okolo 5000 obyvatel, po vpádu Číňanů
se ale hodně rozrostla až do dnešních 300 000 obyvatel. Číňani se sem
začali cpát v roce 1952, v roce 1959 už to bylo neúnosné, a tak
Dalajláma utekl v převleku za vojáka, s malou družinou, přes
himalájské hory, do Indie, která mu poskytla azyl.
Po prohlídce jdeme na oběd do restaurace pro místní,
prostředí samozřejmě nic moc, hygiena šílená, ale Yak set za 10 Juanů neboli
jačí maso, rýže, zelenina, byla moc dobrá. Jak je vidět, dá se zde jíst i
levně, ale je nutno vědět kam zajít. Po obědě děláme koru okolo Potaly,
příjemná procházka okolo stovek modlitebních mlýnků.
Navštěvujeme také poštu, pohled je za 2 juany, známka do
Evropy za 4,5 juanu.
Následně sedáme do busu a jedeme na prohlídku Norbulingky,
letního sídla Dalajlámy. Tam je vstup 60 juanů, alespoň pro turisty. Pro místní
je vstup do Potaly 1 juan, do Norbulingky 3 juany. Přece jen místní tam chodí
často, někteří téměř denně. Dalajláma bydlel v Norbulince asi od května do
září, a stěhování mezi zimním a letním palácem byla vždy velká událost –
s Dalajlámou šel velký průvod, který ho doprovázel. Norbulingka je celý
komplex budov, jelikož každý Dalajláma si tu postavil svoji vlastní budovu. Vše
je obklopené krásným parkem a je tu božský klid. Každý palác má opět mnoho
kaplí, přijímací místnost pro návštěvy apod. Z Norbulingky také 14tý
Dalajláma tajně utíkal v roce 1959 do Indie. Téměř nikdo to nevěděl, takže
když Číňani chtěli zajmout v roce 1959 Dalajlámu, útočili na Norbulingku,
kterou však téměř holýma rukama bránilo tisíce Tibeťanů. Skoro všichni
zahynuli, byl to asi největší masakr na Tibeťanech ve 20. století.
K velkému překvapení obou stran však Dalajláma v Norbulince nebyl,
ohlásil se až z Indie, poté, co dostal azyl.
jeden z chrámů Dalajlámy v Norbulince, letního sídlo Dalajlámů
Po prohlídce jsme byli pozváni k Lobsangovi do domu na
večeři. Tohle jsme opravdu nečekali, má to doma moc hezké a hostil nás skvěle.
Jeho přítelkyně nachystala vynikající Masala čaj a ty nejlepší Momo –
zeleninové i jačí. Vynikající, úplně nás tím odrovnal. Navíc u něj doma, mohl
zase říci kus další pravdy o čínské okupaci. Jinde se totiž člověk bojí o tom
mluvit, všude se to hemží tajnými policajty, mohou být i štěnice apod.
knihovna v Nurbulince
Cestou pěšky do hotelu jsme narazili na náměstíčko, kde
stovky Tibeťanů každý večer tancují, tak jsme si také trochu zablbli. No a
večer jsme vyrazili na živou muziku do Lao Xiang baru, kde hrál a zpíval jeden
klučina a druhý ho doprovázel na baskytaru a bubny. Fakt krásné, jen ty ceny
trochu šílené – plechovka Coca coly za 30 juanů, dvojitý panák čínské whisky 70
juanů. A vedle baru také mají super cukrárnu, ještě teďka se olizuju.
V půlnoci jsme konečně dorazili do hotelu. Samozřejmě
kromě naší čtyřky, která tu ponocuje po barech každý den, už všichni ostatní
dávno zařezávají v postelích.
Ubytování
– Lhasa, Tibet Gorkha hotel
Fotogalerie
https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE
Žádné komentáře:
Okomentovat