Deník - Kuba na kolech 2016 - 03.04.2016 - Den 09 - Národní park Alejandra Humboldta

Ráno snídaně, po delší době zas pozitivní bod.

Vyrážíme na kolech do nedalekého Humboldtova národního parku. Poslední deštný prales v Karibiku. Vstupné 10 CUC, když si vezmete průvodce, což je tu povinné zdá se. Toho jsme dostali suprového. Fakt měl super přehled a věděl spousty zajímavých věcí. Procházíme se parkem, je to krásný, ale úplně nejvíc bylo koupání se v řece s průzračnou vodou, to byla parádička. Navíc nám ukázal nejmenší žábu na světě, jestli měla 1 cm tak to bylo moc.

výhled na záliv z Národního parku Alejandra Humboldta

Po obědě vyrážíme směr Baracoa na kolech. Silnice je tady naprosto šílená. Cestou zastavujeme u moře, které tu je naprosto skvostné. Úžasná koupačka.

krásné moře na cestě do Baracoa, hřích se nevykoupat…

Pak pokračujeme do Baracoa. Ubytovaní jsme v case, i když ne v tom krásném koloniálním stylu. Za to však s výhledem na moře a promenádu, na které se dneska koná karneval. Tam teprve člověk vidí na vlastní oči, jak se Kubánci baví třeba v rytmech salsy.

kolotoče na karnevalu v Baracoa

Mimochodem Baracoa byla politickým centrem Kuby, než se to přestěhovalo do Santiaga a na konec do Havany.

Doprava na východě Kuby

Východ Kuby je nejchudší a podle toho se také odvíjí doprava. Jedním slovem, naprosto šílená. Buďto tu jezděj povozy za koňmi, to hlavně v městech, taková městská hromadná doprava. Nebo mezi městy tu jezděj různě upravené náklaďáky, na korbách seďej nebo stojí lidi a jedou si tou šíleně rozmlácenou silnicí.

Ani na kolech se po té šílené cestě nedá jezdit, maximálně tak 10-15 km/h.

Teď jsme na úplném východě země, sem moc turistů asi zatím nezavítalo, a silnice jsou tady ty nejhorší.

Ubytování: Barakoa, casa

Vzdálenost: 42 Km ma kolech

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 02.04.2016 - Den 08 - Národní park Pico Cristal

Těžká rána opilcova, opět. Ani na pokoj jsem nějak nedošel a probudil se v půl šesté ráno na terase před naším bungalovem. No coment.

Dopoledne se jdeme projít okolo hotelu, je tu krásné prostředí. Ale všude je tu bída, navíc to tu smetl hurikán a tak tu baráky nemají stále střechy.

meziměstská doprava

Pak jedeme na kolech k vodopádům. Největší vodopády na Kubě, Salton de Guayabo. A nejúžasnější je že je tu na skále u jednoho vodopádu bazének kde se dá úžasně koupat. Vstupné je 5 pesos convertible, všechno to jde jako všude vládě takže jim tu nic nezbyde.

koupáníčko u vodopádu Salton de Guayabo

Pak pokračujeme na kolech dále, potkal nás první defekt - 11x propíchlá duše Markéty. Takže Markéta dojíždí na náklaďáku s místňákama. Pak odjíždíme autem do Humboldtova národního parku.

Všude je tu vidět ta bída. Jezdí tu všude koně s povozem. Jidlo tu je zase o něco levnější, celá pizza 30 pesos cubana, kafe se tu běžně prodává za 1 peso cubana.

Neměl to být problematický přejezd, ale posledních 30 km jedeme asi dvě nebo tři hodiny. Řidiči neví kde je to naše campismo. Dokonce ani místní lidi neví.

Campismo ma být v Humboldtově národním parku ale ředitel tam není. A tak máme po spaní, nakonec prý totiž že přisli o licenci k ubytování, čili přespávání turistů. Nakonec se kousek vracíme a vybalujeme spacáky a ustýláme si v místňacké občerstvovně alias cafeterii. Nálada na bodu mrazu, lidi sou nasraný. Z kola jsme zadělaný jako prasata a nemáme se kde umýt, hlad taky je atd. Takže jsme se hezky zhádali, prostě kritický den.          

Něco o Kubě

Kubánci berou v průměru 1-2 USD denně. Lépe jsou na tom ti, co dělají s turisty. Ale třeba celé vstupné do památek jde vládě a místní z toho nemají skoro nic.

Zdá se mi, že Kubánci minimálně půlku života klábosí. Někam přijedeme a Manuel si začne s někým povídat, jako kdyby se znali půl života. Kubánci mají všude dveře i okna otevřené a většinou sedí na houpacím křesle doma nebo na ulici před svým domem a prostě o něčem kecají. Atmosféra je více než pohodová, na to že jsou vlastně uvěznění ve své zemi komunistickým režimem a jsou velice chudí... Oni, jak jsem se dozvěděl, cestovat mohou, ale skoro nikdo tu na to samozřejmě nemá peníze.

Vzdálenost: 26 km na kole, 150 km autem

Ubytování: Spacák v cafeterii kousek od Humboldtova národního parku

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 01.04.2016 - Den 07 - Gibara

Dneska se jedeme projet na kolech po pobřeží u Gibary, asi 40 km celkem. Všude jsou tu vidět následky hurykánu. Taky je hezkej pařák.

bydlení ve vesničkách u pobřeží nedaleko Gibary, následky hurikánu jsou stále patrné

Po poledni se jdeme podívat do zdejší jeskyně. Jako jeskyně nic moc ale dole jsme na stejné hladině jako má moře, a dá se tu krásně koupat. Voda asi 20°C, prostě paráda.

Pak se jdeme podívat na vyhlídku na město Gibara. Město nic moc, vše včetně pobřeží, je to tu zničené hurikánem z roku 2008 a do teďka to nemají opravené. Ale naše bydlení, stará koloniální casa je prostě nádherná. Na náměstí tu mají malou sochu svobody, jinak nic zajímavého. Ukázalo se také, že ten fresh juice byl asi s normální vodou a hezky mě to prohnalo.

pohled na Gibaru

Jedeme zpátky do Holguínu, kde hledáme jídlo, na to jsou bratři Petr a René hodně vysazení a jídlo je pro ně celkem prioritní potřeba;-). Sendviče co tu do nás všude tlačí, už nám dost lezou krkem. Doporučili nám navštívit zdejší holguinský stadion, jsou tam dvě řady stánků s jídlem, jako že fakt s jídlem, většinou vepřovým. A neudělali jsme chybu. Nakonec jsme skončili u jednoho stánku kde za 50 pesos cubana jsme dostali dva kusy vepřového masa od kosti, bramborový chipsy a cizrnu. Nic lepšího jsme tu ještě nejedli, no cpali jsme se tam tím úplně všichni. Moc spokojení a samozřejmě s lahvičkou vynikajícího kubánského rumu pokračujeme cestou do hor do Piňares del Mayari.

Cesta je posledních 25 km opravdu šílená. Vede po nerovné prašné cestě pořád nahoru. Ještě si z nás kubánci na apríla vystřelili, byla už noc, řidič nás nechal vystoupit na té šílené cestě v horách, dostal úplný amok, že to auto nemůže po téhle silnici jet a že potřebuje, abychom tlačili auto. A my jsme opravdu vystoupili a tlačili, auto z kopce… A no tak byl přesvědčivý.

Bylo to jen 150km ale stejně to byla cesta na asi pět hodin. Bydlíme v krásném ekohotelu, s bungalovi rozházenými v lese. Uprostřed areálu bazén, restaurace, terasa, kulečník. Moc lidí tu není, barmana máme jen pro sebe a kulečníková partie s mojitem se drobet protáhla.

Vzdálenost: 40km na kolech, 150km autem

Ubytování: Piňares de Mayari

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 31.03.2016 - Den 06 - Cesta do Gibary

Dneska jsme toho moc nenaspali, něco přes tři hodiny. Ostatně trochu jsme se vypsali akorát jednou v Havaně, jinak se to tu prostě nestíhá. Jednou se hledá jídlo, pak zase vodu, pak támhlecto, pak tohlecto…

Paní nám připravila tak suprovou snídani, myslím, že na ní budeme dlouho vzpomínat. Dal jsem jí pohled Prahy a tři pesos convertible, byla moc ráda.

Dneska nás čeká cesta do Holguínu autem a pak bychom měli jet ještě na kole do Gibary a zajet se vykoupat.

Nejdříve navštěvujeme Plaza de la revolución v Santa Clara, kde má pomník Ernesto Guevara. Uctívají ho tu stále moc i po těch letech. Je to pro ně nesmrtelný hrdina a celé místo je hezky udržované. Tady vlastně bylo místo, kde také skončil postup Castrových jednotek během kubánské revoluce. Když totiž Guevara došel do Santa Lucia, Batista který byl tehdy u vlády utekl z Kuby a bylo hotovo.

Něco o Kubě

Naprostá většina Kubánců je chudá, nějak tak prostě přežívají, jak kdo umí, jsou na to zvyklý, přeci jen je to dosti uzavřená země, která až v posledních měsících se začíná trochu otevírat, vždyť před týdnem tu byl Barack Obama jako první americký prezident po 88 letech. Očekává se zmirňování sankcí, které na Kubu uvalili USA, byla tu také výprava hoteliérů. Mělo by sem od začátku dubna 2016 létat 20 letadel přímo z Ameriky, dosud neco nevídaného. Prostě ty 3 milióny turistů co sem ročně přijížděj, bude brzy znásobeno. Ale infrastruktura tu na to není připravena. A myslím, že Kubánci také ne. Prostě opravdu nejvyšší čas se na Kubu podívat. Již před naším příletem tu proběhla několikerá vlna zdražování.

Kubánec si aktuálně průměrně vydělá údajně tak 2 USD denně. K tomu dostává potravinové lístky na rýži a fazole, např. 5 liber fazolí měsíčně. Trochu se tu povolují otěže soukromému podnikání. Ale je to asi těžké, když chce někdo nabízet ubytování, musí za to platit poplatek státu ať někoho ubytovaného má nebo ne. Ubytování stojí asi 10-20 pesos convertible v casa neboli v soukromí, za dvoulůžkový pokoj. Z té částky jde až 90 procent státu a Kubáncovi z toho teda moc nezbyde. Ale pomoci se mu může tak, že si u něj dáte třeba snídani nebo večeři. Za snídani chce okolo 4 pesos convertibles, za večeři okolo 10 pesos convertible na osobu, takže cena jako v turistické restauraci, ale toho jídla dostanete mnohem více, jsou to takové hody.

výroba třtinové šťávy

Cesta se nám trochu prodlužuje, zastávky na jídlo, toalety, jednou se vyměňovala guma, pak návštěva opravny a lepení pneu. Včera se taky třeba vyměňoval filtr.

Odpoledne jsme měli jet na kolech z Holguínu do Gibary, ale těch 400 km do Holguínu nám zabere od půl deváté ráno až do půl sedmé večer. Většinu cesty už se nejede po dálnici ale po horších cestách. Pokračujeme teda dále do Gibary, okolo 33km nám ale došlo palivo. Takže tři kilometry před cílem stojíme v kopci, řidiči totiž chtěli ušetřit na benzínu, který chtěli koupit od kamarádů v Gibaře. V Holguínu kamarády neměli, tak to riskli, ale nevyšlo jim to. No ono jim vlastně nefunguje žádný budík na přístrojovce, možná kromě tachometru, takže oni jen tak mohou tipovat kolik toho paliva vlastně mají. Tak jsme se dali na procházku, ale za chvíli nás dojeli. No začíná to být všechno zajímavé, navíc Manuel mi říká, že se bojí, že toto auto v horách nevyjede. Opět 12 hodin na cestě, to v plánu opravdu nebylo.

interiér koloniální casy, Gibara

Ubytování je nádherné, stará koloniální casa.

Vzdálenost: 440 km

Ubytování: Gibara, Sra. Yanelis Morales Mariňo
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 30.03.2016 - Den 05 - Cesta do Santa Clary

Těžké ráno opilcovo. Včera toho rumu bylo fakt moc. S Manuelem, což je náš kubánský průvodce, jsem to včera u ohně pil jako vodu a ani si moc nepamatuju, jak jsem se dostal do spacáku. Ale ostrůvek je to opravdu nadhernej to se musí nechat. Navíc tu u pláže spíme sami a ještě nás tu hlídá hlídač a policajt. Všichni Kubánci jsou moc přátelští, všude tu vládne pohodová atmosféra, i když se mezi sebou neznají, pořád si spolu povídají jak největší kámoši.

Čas je tu gumový, očekávat že se něco stane včas je bláhové. Třeba snídaně na pláži dorazila místo v půl deváté až někdy před jedenáctou. A po poledni také konečně dorazila dodávka, kterou vyměníme na zbytek pobytu za vůz Brunovo a toho druhého pilota, kterého si jménem nepamatuji. Kubánci opět nechvátali, takže vyrážíme až okolo druhé hodiny odpoledne do Santa Clary. Čeká nás okolo 520 km.

Cestou se taky zastavujeme u řidiče před domem, čepuje do auta asi někde na černo získané palivo. Prostě každý se živí, jak může.

Opět si ověřuji, že na Kubě se dá najíst i levně, pokud není člověk náročný a najde si místňáckou tzv. cafeterii s jídlem, třeba docela velký sandvich za 20 pesos cubanos, hned hezky u silnice. Ale to víte, žádnou velkou gastronomii od toho nečekejte.

V Santa Claře jsme okolo půl druhé ranní a po nějakém hledání kde vlastně bydlíme, jsme rozváženi do jednotlivých casas. Máme moc příjemné ubytování u moc příjemné paní. Těch asi 11 hodin cesty bylo ale opravdu neplánovaných a dost dlouhých.

Ubytování: Santa Clara, Sra. Ana Lopez Mesa

Vzdálenost: 520 km autem

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 29.03.2016 - Den 04 - Cayo Jutías

Tak dneska jedeme údolím Viňales na ostrůvek Cayo Jutías. Projíždíme vesničkami a sledujeme tu velkou bídu, která je vidět na každém kroku. Dokonce tu vidíme uhlíře, jak tu hezky ručně vyhrabávají z hromady spáleného dřeva dřevěné uhlí.

i takto se tu lidi dopravují

Kvalita silnic je špatná a před městečkem Santa Lucía přímo hrozná. V Santa Lucii tu vidíme dokonce paneláky, vybydlené a ve strašném stavu. Jo, to bude určitě dárek od soudruhů z SSSR.

městská zástavba

Na ostrůvek je nasypaná cesta přes moře a vyasfaltovaná. Na ostrůvku to celkem žije, mají tu super mojito. K večeři úžasná langusta za 10 pesos convertible pěkně na baru na pláži. Mojito tu mají za 3 pesos convertible. Značně posilněni dostáváme od Kubánce lekci salsy na pláži, ale moc si z ní nemapatuji. Další průběh už nechám pouze v hlavách přímo zůčastněných, prostě toho rumu bylo celkem dost. Spalo se hezky ve spacáku na pláži, na zemi mravenci, ve vzduchu komáři ale to jsem zjistil až ex post ;-)

Ubytování: Cayo jutíos

Vzdálenost: 62 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 28.03.2016 - Den 03 - Viňales

Dneska přejíždíme do Viňales na západ Kuby. Přijet měl nějaký mikrobus staršího data, ale nepřijel. Za to přijeli dvě starodávná auta, jedno včetně vozíku a nacpat tam do nich všechny věci bylo taktak. Za to cesta do Viňales, když jsme koupili šest lahviček rumu, opravdu stála za to. Byla to fakt šílená sranda a hezky a příjemně jsme se opili. Nechyběli zastávky na dálnici, poskakování kdo neskáče, není čech apod, dokonce ani kubánci asi trochu nechápali. 

Dorazili jsme do casy ve Viňales, hezky v náladě, všechny kola v pohodě smontovali a vyrazili se podívat do údolí s těmi zajímavými homolemi. Krásný kraj, ale pak jsme náhodou skončili u jedné stodoly, kde se sušil tabák.

mogoty v údolí Viňales

Po chvíli si nás všimnul majitel, a že se nás ujme a vše vysvětlí. Skončili jsme v takovém hezkém háječku, začalo to fresh juicem z manga a skončilo piňakoládou. Krásná akcička. Pak jsme se konečně dostali do chajdy kde se suší tabák, údajně se v oblasti Viňales dělá nejlepší tabák na světě.

zdravím z Viňales

Pěstování tabáku a výroba doutníků

Miniaturní semínka se nechají někde vyklíčit na lůžku. Po čtyřiceti pěti dnech, kdy mají asi 10 cm, se pak sází na pole po dvaceti centimetrech. Tato rodina sází 20 000 rostlinek. Na poli se po třech měsících sklízí listy. Z jedné rostliny se mohou sklízet listy až třikrát. Ale ty nejkvalitnější jsou samozřejmě pouze z první sklizně. Farmáři musí 90 procent sklizně prodat vládě a další zpracování jde již průmyslově. 10 procent si farmář může nechat a dělá si z toho doutníky cestou, jakou uzná. Každá rodina má svůj postup fermentace, který si střeží.

Takže po sklizni se listy dají do chajdy a tam se suší tři měsíce. Pak se fermentují. Proces fermentace ma každá rodina jiný. Tato má 20l hrnec kde vaří směs různých rostlin, pak to přikryje palmovými listy a nechá tři měsíce uzrát. Pak položí tabákové listy a ručně na ně cáká tuto směs. Pak na to položí další tabákové listy a cákají znova. Pak to všechno sbalí do takové krychle velikosti asi 50x50x50cm a nechají to rok fermentovat.

Následně se balí doutníky. Každý doutník je z pěti listů tabáku. Jsou rozdělené do třech typů, nejdříve se balí čtyři listy a potom se to celé obalí tím nejlepším listem na závěr. Hotovo.

A cena? U této rodiny jsem koupil 12 doutníků za 20 pesos convertible. Což mi přijde jako docela super cena. Zvlášť jestli je tato oblast proslulá nejlepšími doutníky na světě. Ale samozřejmě že ještě lepší cena je to pro samotnou rodinu, vláda je zdírá šílenými daněmi, takto si trochu přilepšili.

sušárna tabáku

No krásně jsme si vychutnali doutníky a po příjezdu na casu jsme si opět vychutnávali rumíčky. Co více si přát... :-)

Večer následuje seznámení s kulturou v la casa de la musica. Kubánci to umí prostě hezky rozjet a salsa tu jede až do rána.

A jaké ceny rumu tu jsou?

Většina rumů tak okolo šest pesos convertible a jsou fakt moc dobré. Pijeme tu legendario, Havana reserva apod.

Ubytování: Viňales

Vzdálenost: 250 km autem, 12 km kolo

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7