Dneska jsme toho moc nenaspali, něco přes tři hodiny.
Ostatně trochu jsme se vypsali akorát jednou v Havaně, jinak se to tu prostě
nestíhá. Jednou se hledá jídlo, pak zase vodu, pak támhlecto, pak tohlecto…
Paní nám připravila tak suprovou snídani, myslím, že na ní
budeme dlouho vzpomínat. Dal jsem jí pohled Prahy a tři pesos convertible, byla
moc ráda.
Dneska nás čeká cesta do Holguínu autem a pak bychom měli jet
ještě na kole do Gibary a zajet se vykoupat.
Nejdříve navštěvujeme Plaza de la revolución v Santa Clara,
kde má pomník Ernesto Guevara. Uctívají ho tu stále moc i po těch letech. Je to
pro ně nesmrtelný hrdina a celé místo je hezky udržované. Tady vlastně bylo
místo, kde také skončil postup Castrových jednotek během kubánské revoluce.
Když totiž Guevara došel do Santa Lucia, Batista který byl tehdy u vlády utekl
z Kuby a bylo hotovo.
Něco
o Kubě
Naprostá většina Kubánců je chudá, nějak tak prostě přežívají,
jak kdo umí, jsou na to zvyklý, přeci jen je to dosti uzavřená země, která až v
posledních měsících se začíná trochu otevírat, vždyť před týdnem tu byl Barack
Obama jako první americký prezident po 88 letech. Očekává se zmirňování sankcí,
které na Kubu uvalili USA, byla tu také výprava hoteliérů. Mělo by sem od
začátku dubna 2016 létat 20 letadel přímo z Ameriky, dosud neco nevídaného.
Prostě ty 3 milióny turistů co sem ročně přijížděj, bude brzy znásobeno. Ale
infrastruktura tu na to není připravena. A myslím, že Kubánci také ne. Prostě
opravdu nejvyšší čas se na Kubu podívat. Již před naším příletem tu proběhla několikerá
vlna zdražování.
Kubánec si aktuálně průměrně vydělá údajně tak 2 USD denně.
K tomu dostává potravinové lístky na rýži a fazole, např. 5 liber fazolí
měsíčně. Trochu se tu povolují otěže soukromému podnikání. Ale je to asi těžké,
když chce někdo nabízet ubytování, musí za to platit poplatek státu ať někoho
ubytovaného má nebo ne. Ubytování stojí asi 10-20 pesos convertible v casa neboli
v soukromí, za dvoulůžkový pokoj. Z té částky jde až 90 procent státu a
Kubáncovi z toho teda moc nezbyde. Ale pomoci se mu může tak, že si u něj
dáte třeba snídani nebo večeři. Za snídani chce okolo 4 pesos convertibles, za
večeři okolo 10 pesos convertible na osobu, takže cena jako v turistické
restauraci, ale toho jídla dostanete mnohem více, jsou to takové hody.
výroba třtinové šťávy
Cesta se nám trochu prodlužuje, zastávky na jídlo, toalety,
jednou se vyměňovala guma, pak návštěva opravny a lepení pneu. Včera se taky
třeba vyměňoval filtr.
Odpoledne jsme měli jet na kolech z Holguínu do Gibary, ale
těch 400 km do Holguínu nám zabere od půl deváté ráno až do půl sedmé večer.
Většinu cesty už se nejede po dálnici ale po horších cestách. Pokračujeme teda
dále do Gibary, okolo 33km nám ale došlo palivo. Takže tři kilometry před cílem
stojíme v kopci, řidiči totiž chtěli ušetřit na benzínu, který chtěli koupit od
kamarádů v Gibaře. V Holguínu kamarády neměli, tak to riskli, ale nevyšlo jim
to. No ono jim vlastně nefunguje žádný budík na přístrojovce, možná kromě
tachometru, takže oni jen tak mohou tipovat kolik toho paliva vlastně mají. Tak
jsme se dali na procházku, ale za chvíli nás dojeli. No začíná to být všechno
zajímavé, navíc Manuel mi říká, že se bojí, že toto auto v horách nevyjede.
Opět 12 hodin na cestě, to v plánu opravdu nebylo.
interiér koloniální casy, Gibara
Ubytování je nádherné, stará koloniální casa.
Vzdálenost:
440 km
Ubytování:
Gibara, Sra. Yanelis Morales Mariňo
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7
Žádné komentáře:
Okomentovat