Těžká rána opilcova, opět. Ani na pokoj jsem nějak nedošel a
probudil se v půl šesté ráno na terase před naším bungalovem. No coment.
Dopoledne se jdeme projít okolo hotelu, je tu krásné
prostředí. Ale všude je tu bída, navíc to tu smetl hurikán a tak tu baráky
nemají stále střechy.
meziměstská doprava
Pak jedeme na kolech k vodopádům. Největší vodopády na Kubě,
Salton de Guayabo. A nejúžasnější je že je tu na skále u jednoho vodopádu
bazének kde se dá úžasně koupat. Vstupné je 5 pesos convertible, všechno to jde
jako všude vládě takže jim tu nic nezbyde.
koupáníčko u vodopádu Salton de Guayabo
Pak pokračujeme na kolech dále, potkal nás první defekt -
11x propíchlá duše Markéty. Takže Markéta dojíždí na náklaďáku s místňákama.
Pak odjíždíme autem do Humboldtova národního parku.
Všude je tu vidět ta bída. Jezdí tu všude koně s povozem.
Jidlo tu je zase o něco levnější, celá pizza 30 pesos cubana, kafe se tu běžně
prodává za 1 peso cubana.
Neměl to být problematický přejezd, ale posledních 30 km
jedeme asi dvě nebo tři hodiny. Řidiči neví kde je to naše campismo. Dokonce
ani místní lidi neví.
Campismo ma být v Humboldtově národním parku ale ředitel tam
není. A tak máme po spaní, nakonec prý totiž že přisli o licenci
k ubytování, čili přespávání turistů. Nakonec se kousek vracíme a
vybalujeme spacáky a ustýláme si v místňacké občerstvovně alias cafeterii.
Nálada na bodu mrazu, lidi sou nasraný. Z kola jsme zadělaný jako prasata a
nemáme se kde umýt, hlad taky je atd. Takže jsme se hezky zhádali, prostě
kritický den.
Něco
o Kubě
Kubánci berou v průměru 1-2 USD denně. Lépe jsou na tom ti,
co dělají s turisty. Ale třeba celé vstupné do památek jde vládě a místní z
toho nemají skoro nic.
Zdá se mi, že Kubánci minimálně půlku života klábosí. Někam
přijedeme a Manuel si začne s někým povídat, jako kdyby se znali půl života.
Kubánci mají všude dveře i okna otevřené a většinou sedí na houpacím křesle
doma nebo na ulici před svým domem a prostě o něčem kecají. Atmosféra je více
než pohodová, na to že jsou vlastně uvěznění ve své zemi komunistickým režimem
a jsou velice chudí... Oni, jak jsem se dozvěděl, cestovat mohou, ale skoro
nikdo tu na to samozřejmě nemá peníze.
Vzdálenost:
26 km na kole, 150 km autem
Ubytování:
Spacák v cafeterii kousek od Humboldtova národního parku
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7
Žádné komentáře:
Okomentovat