Deník - Mexiko 2014 - 11.12.2014 - Den 02 - Valladolid

Dnes bylo prvním úkolem vyměnit peníze. Po deváté ráno jsme vyrazili do banky, která reklamovala ve výloze kurz 14,05 pesos za americký dolar. Bohužel vyměňuje pouze lidem, kteří u ní mají účet. Tak nic, na každém rohu tu mají napsáno money exchange. Jenže asi na pěti místech mají pořád ještě asi půlnoc a tudíž zavřeno. Nakonec jsme uspěli až kousek od podniku, kde jsme byli včera na kafi, kurz 13,50 pesos za 1 USD.

Po snídani v této kavárně, kde dělají kafe z mexické kávy, mimochodem fakt dobrůtka, vyrážíme do Valladolidu. Z hotelu to máme nějakých 150 km, navigace říká 2 hodiny, 45 minut. Silnice je ve městě čtyřproudová a za městen se rozdvojuje. Cesta označená „cuotas“ je něco jako dálnice a jak jsem se včera v půjčovně dozvěděl, za její použití se platí mýtné 30 USD. My ale jedeme po „libres“, která je zadarmo, má však pouze jeden pruh v každém směru. Cesta vede malými městečky, je tu u silnice spousta krásných sídel, s nádhernými zahradami. Vlastně všude okolo cesty je tu samá zeleň. Na PEMEXu čepujeme gasolina neboli bezolovnatý benzín, Magnum 87. Nechápu, jak se tam mohlo vejít téměř 50 litrů, ukazatel stavu paliva říkal, že máme jestě asi 1/4 nádrže. Cena benzínu je velmi příjemná, 13,3 pesos za litr. Tzn. okolo 20 Kč za litr.

Do Valladolidu dojíždíme po druhé odpolední. Jdeme zkusit ubytování do hotelu El meson del marques, který je v průvodcích označen jako nejlepší. Je hned na hlavním náměstí - parque principal, na calle 39. No, je to zde také určitě nejdražší - 1 noc v dvoulůžkovém hotelu za 1130 pesos. Po slevě, kterou jsme dostali, za 2 noci a 2 pokoje, jsme na 980 pesos za pokoj a noc, tzn. okolo 1500 Kč za noc a pokoj. Hlad je velký, a tak jdeme do hotelové restaurace, která je v krásném atriu v koloniálním stylu. Má to být ta nejlepší restaurace ve Valladolidu a ceny na lístku tomu také trochu odpovídají. Dávám si polévku Sopa de lima, tu zde dostanete za 63 pesos, dále fajitas de pollo za 109 pesos. Jako je to moc dobré, ale přece jen ty ceny jsou na mě trochu dost. Nejsou to také žádné obrovské porce, rozhodně mnohem menší nežli v čechách. Hodně mě překvapily fajitas, ke kterým nebyly žádné tortilly. Teď mě tak napadá, že možná ty tortilly co dostal k jídlu Jakub, byly pro všechny, čímž by se to vysvětlilo, ale nikdo nás na to neupozornil. Každopádně jídlo moc dobré a prostředí nádherné.

Dnešní koupání v Cenot de Dzitnup, což je 7 km za městem, musíme přesunout na zítra, jelikož v cenotu se platí vstupné asi 35 pesos a zavírá v pět hodin odpoledne. Jdeme se teda cournout městem. Náměstí je fakt nádherné, celé město je velmi hezké, ve španělském koloniálním stylu, hodně mi to připomíná Sucre v Bolívii, španělský rukopis je všude podobný. Uprostřed náměstí je park s fontánou, okolo parku vedou silnice, kde jezdí celkem dost aut. Na rohu náměstí je také nádherný kostel, jen vevnitř je trochu chudší výzdobou, nežli jsme zvyklí z Evropy.

park ve Valladolidu

Zítra, 12.12, je svátek "Dia de la Virgen de Guadaloupe" - den Pany Guadalopské. To jsme zaznamenali již cestou do Valladolidu, když tu běželo s loučí spousta skupin, doprovázené auty. Zde ve městě to pokračovalo, na autech zavěšen obrázek Pany Guadalopské, louče lidi vozili na kolech či motorkách a spousta jich troubí jak o život.

Jdeme se podívat ke kostelu Iglesia de San Bernar-dine de Siena - první kostel založený Františkány v roce 1552. Cestou ke kostelu jsme se byli podívat u paní, která tu vyrábí mexickou čokoládu, ale přece jen cena 100 pesos za balíček, asi 15ti malých kuliček se mi zdá celkem dost. Ale ochutnat asi 15 vzorků - čokoláda s anýzem, vanilkou, tequilou atd. stojí za to.

Večer zakončujeme posezením nad pivem a vínkem v podniku na náměstí a sledujeme zdejší život, dnes ozvláštěný stálým troubením kvůli zítřejšímu svátku. Projevuje se asi časový posun 7 hodin, tak se jde hajat do hotelu.

Ubytování - Valladolid, El Meson del Marques
Ujeto km - okolo 150 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA