Deník - Nepál - Tibet 2014 - 26.10.2014 - Den 23 - Cesta k Nam Tso

Dneska vyrážíme daleko na sever, 250 km k jezeru Nam tso – jedno ze čtyř posvátných jezer v Tibetu. Odjíždíme v 6:30 a po rozednění sledujeme nádherné zasněžené vrcholky hor, které jsou tu všude. Máme to tak 5 hodin cesty a za světla musíme být ve Lhase, jelikož turistické autobusy mají zakázáno jezdit za tmy. Opět po cestě absolvujeme hromadu policejních kontrol, někde se kontrolují pasy a skupinové vízum, jinde dodržování rychlosti – na jednom místě si označí, kdy jsme na místo přijeli a na druhém pak za jak dlouho jsme trasou projeli, takže někdy na trase musíme třeba 10 minut počkat, abychom na místo kontroly nedojeli příliš brzy, a řidič nedostal pokutu.

Okolo 11:30 přijíždíme k bráně Nam tso National Park, je zavřeno z důvodu sněhových srážek poslední noc. V 12:00 pouští provoz do parku, nejdřív čtyřkolky, pak ostatní. Kupujeme lístek pro vstup do parku za nekřesťanských 120 juanů. Následně je nám oznámeno, že turisty pustí jen do sedla, aby si udělali fotky, a pak musí zpět. Průvodkyni to dost naštvalo a spustila se velká hádka, bylo to ale kontraproduktivní. Řidič odevzdává řidičskou licenci a Lobsang dostal informaci, že pokud pojedeme dál než do sedla, nepustí nás vůbec z národního parku. No jo, Číňani tu vládnou tvrdou okupační rukou.

 tibetské hory v sedle u jezera Nam tso

Do sedla jsme nakonec dojeli, cesta klouzala, hrabalo se. Všude hodně sněhu, ta krajina je úplně jiná než v částech Tibetu, které jsme projížděli poslední týdny. Sedlo je v 5190 m.n.m., je tu zima a hodně fičí. Jezero musí být překrásné, je obklopené horami se zasněženými vrcholky. My toho však ze sedla z té nádhery moc nevidíme, je zataženo, nad jezerem mraky a sedlo je navíc od jezera ještě dosti daleko. No je to po té dlouhé cestě trochu zklamání.

Jezero Nam tso v mracích

Na zpáteční cestě je řidiči vrácena licence, takže můžeme odjet do Lhasy. Po obědě v malém městečku, který byl opravdu super a navíc stál jen 30 juanů, pokračujeme dále v cestě do Lhasy. Nemůžeme se vynadívat na ty krásné hory, které po obou stranách lemují silnici. Opravdu nejkrásnější panoramata. Hned vedle silnice je světově proslulá železniční trať Peking – Lhasa, nejvýše položená železniční trať na světě. Jen na území Tibetu má 4000 km a vede ve výškách 4000 m.n.m. i daleko výš. Je postavená opravdu kvalitně, alespoň na pohled. Jezdí po ní jeden osobní vlak denně. Navíc koukám a okolo tratě jsou všude stany a lidé v maskáčích. Dozvídám se, že celá trať až do Pekingu je hlídaná najmutými hlídači – Tibeťany. Stan s hlídačem je tu tak každých 300 – 500 metrů, tzn. že jen na hlídání tratě v Tibetu je nutno desítky tisíc lidí. Platí jim tu 2000 juanů měsíčně, velká bída a těžká práce v takovéto zimě. Hlídají jen Tibeťané, jak říká Lobsang, Číňané by tuto zimu nevydrželi. Hlídá se kvůli čínské obavě ze sabotáže. Fakt drsná práce.

tibetská krajina a nejvýše položená želežnice Peking - Lhasa na světě

Do Lhasy přes několik kontrol dojíždíme před osmou večerní.

tibetská krajina cestou do Lhasy

K večeři jdeme do stánku se špejlemi. Vyberete si, co chcete – na špejli mají třeba jačí maso, tofu, zeleninu atd. a prodavač to hned ohřeje – namočí na chvíli do kotlíku s rozpáleným olejem. Jedna špejle stojí 2-3 juany, celkem dobré, ale pálivé.

No a večer zakončujeme v hotelu, s Lhasa pivem a čínskou pálenkou. Alkohol je tu fakt levný – 0,7 l piva 4 juany, pálenka asi 10 juanů, ale moc dobrá tedy není.

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 25.10.2014 - Den 22 - Lhasa - Potala a Norbulingka

Dnes nás čeká asi to nejlepší z Lhasy. Dopoledne jdeme navštívit palác Potala, což je zimní sídlo Dalajlámy. Lístky musela rezervovat naše tibetská cestovka den předem a jsou na konkrétní hodinu – 10:40. Musí se přijít přesně, jinak je průšvih. Číňani tu všechno byrokratizují. Od cestovky dostáváme pouze rezervační lístky, kde je všechno čínsky nebo tibetsky, jediné čitelné je číslo pasu. Ano, kontrolují při vstupu i pas. Navíc každá cestovka má na každý den možnost rezervovat asi jen 20 lístků. Pak procházíme dvěma rámy, dovnitř se nesmí nosit nože, zapalovače, zbraně ani voda. Teprve po kontrolách si můžeme koupit vstupenku za 200 juanů!!! Fakt drahá sranda. Navíc pokud se jde s průvodcem, tak je na prohlídku jen 60 minut, ale Lobsang to udělal tak že jakoby není náš průvodce, a tak jsme to měli neomezené, jak říkám dobrý chlapík.

 Potala, zimní sídlo Dalajlámy

Potala je obrovská, rozdělená na dvě hlavní části. Ta část, která má vnější zdi bílé, je světská, neboli tam je administrativa, asi škola apod., ta je pro návštěvníky zavřená. Červená část je duchovní a právě tu procházíme. Je to fakt obrovské, spousta kaplí se sochami různých budhů, místnosti, kde se scházeli ministři s Dalajlámou, trůny dalajlámů a pak také hrobky, kde jsou v sedící zkřížené poloze uloženi nabalzamovaní dalajlámové. Dalajláma údajně věděl, když byl na pokraji smrti, tak si sednul do meditační polohy a meditoval až do své smrti. Mniši kolikrát nevěděli, zda-li stále medituje a nebo je již mrtvý, takže se mnohdy neví ani přesná hodina či den jeho smrti. Každopádně Potala je nádherné místo, palác na kopci, kde měl Dalajláma krásný výhled na Lhasu. Lhasa měla okolo 5000 obyvatel, po vpádu Číňanů se ale hodně rozrostla až do dnešních 300 000 obyvatel. Číňani se sem začali cpát v roce 1952, v roce 1959 už to bylo neúnosné, a tak Dalajláma utekl v převleku za vojáka, s malou družinou, přes himalájské hory, do Indie, která mu poskytla azyl.

Po prohlídce jdeme na oběd do restaurace pro místní, prostředí samozřejmě nic moc, hygiena šílená, ale Yak set za 10 Juanů neboli jačí maso, rýže, zelenina, byla moc dobrá. Jak je vidět, dá se zde jíst i levně, ale je nutno vědět kam zajít. Po obědě děláme koru okolo Potaly, příjemná procházka okolo stovek modlitebních mlýnků.

Navštěvujeme také poštu, pohled je za 2 juany, známka do Evropy za 4,5 juanu.

Následně sedáme do busu a jedeme na prohlídku Norbulingky, letního sídla Dalajlámy. Tam je vstup 60 juanů, alespoň pro turisty. Pro místní je vstup do Potaly 1 juan, do Norbulingky 3 juany. Přece jen místní tam chodí často, někteří téměř denně. Dalajláma bydlel v Norbulince asi od května do září, a stěhování mezi zimním a letním palácem byla vždy velká událost – s Dalajlámou šel velký průvod, který ho doprovázel. Norbulingka je celý komplex budov, jelikož každý Dalajláma si tu postavil svoji vlastní budovu. Vše je obklopené krásným parkem a je tu božský klid. Každý palác má opět mnoho kaplí, přijímací místnost pro návštěvy apod. Z Norbulingky také 14tý Dalajláma tajně utíkal v roce 1959 do Indie. Téměř nikdo to nevěděl, takže když Číňani chtěli zajmout v roce 1959 Dalajlámu, útočili na Norbulingku, kterou však téměř holýma rukama bránilo tisíce Tibeťanů. Skoro všichni zahynuli, byl to asi největší masakr na Tibeťanech ve 20. století. K velkému překvapení obou stran však Dalajláma v Norbulince nebyl, ohlásil se až z Indie, poté, co dostal azyl.

jeden z chrámů Dalajlámy v Norbulince, letního sídlo Dalajlámů

Po prohlídce jsme byli pozváni k Lobsangovi do domu na večeři. Tohle jsme opravdu nečekali, má to doma moc hezké a hostil nás skvěle. Jeho přítelkyně nachystala vynikající Masala čaj a ty nejlepší Momo – zeleninové i jačí. Vynikající, úplně nás tím odrovnal. Navíc u něj doma, mohl zase říci kus další pravdy o čínské okupaci. Jinde se totiž člověk bojí o tom mluvit, všude se to hemží tajnými policajty, mohou být i štěnice apod. 

knihovna v Nurbulince

Cestou pěšky do hotelu jsme narazili na náměstíčko, kde stovky Tibeťanů každý večer tancují, tak jsme si také trochu zablbli. No a večer jsme vyrazili na živou muziku do Lao Xiang baru, kde hrál a zpíval jeden klučina a druhý ho doprovázel na baskytaru a bubny. Fakt krásné, jen ty ceny trochu šílené – plechovka Coca coly za 30 juanů, dvojitý panák čínské whisky 70 juanů. A vedle baru také mají super cukrárnu, ještě teďka se olizuju.

V půlnoci jsme konečně dorazili do hotelu. Samozřejmě kromě naší čtyřky, která tu ponocuje po barech každý den, už všichni ostatní dávno zařezávají v postelích.

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 24.10.2014 - Den 21 - Lhasa - Jokhang a Sera

Dnes jsme po deváté hodině vyrazili na hlavní Lhaské náměstí Barkhor, kde je nejposvátnější chrám v Tibetu - Jokhang. Okolo chrámu vede kora, kterou šlo stovky lidí, někteří i formou prostrace. Před samotným chrámem je také spousta lidí, kteří dělají prostraci. Spousta Tibeťanů čeká frontu, aby se dostalo dovnitř. My jako turisté musíme za vstup zaplatit 80 juanů, ale frontu čekat naštěstí nemusíme, pro turisty je tu speciální vstup. Uvnitř je spousta kaplí s budhy, opravdu krásné místo. Pobýval tu také Dalajláma, když se učil od lámů. Od jednoho mnicha dostáváme takové posvátné šály, Lobsang říká, ať je dobře uchováme, jelikož je to velká vzácnost, když to mnich někomu takto dá, a že nás to bude chránit, i když to bude pouze ležet někde doma. Ze střechy je krásně vidět na náměstí Barkhor, už to ale není to, co to bývalo -  dříve to bylo náměstí s tibetským tržištěm, Číňani ale tržiště zrušili.

 chrám v klášteru Jokhang, ve kterém pobýval Dalajláma

Dále jdeme do menšího chrámu – Murumn ba (ba jako starý), kde se může i fotit, a je tu jeden moc příjemný mnich, který bubnuje na buben a odříkává mantry. Tak to se musí natočit. Dále navštěvujeme další menší chrám, a to Karmasha. Tyto malé chrámy jsou opravdu jen pro místní, většinou zastrčené na tibetských dvorech, někdy jsou umístěné třeba i v patře pavlačových domů.

Oběd si dáváme v typické restauraci pro místní, i cena tomu odpovídá – thukpa za 10 juanů, navíc moc dobrá. Je to obrovský rozdíl, jinak je tu totiž opravdu draho. V těch turistických restauracích jistě dráž nežli u nás. To nejdražší jsou tu určitě vstupy do památek, to se Vám protáčí panenky.

Odjíždíme do klášteru Sera. Dosti velký, na kraji Lhasy a také zajímavý. Mniši tu mají každé odpoledne takový zajímavý debatní kroužek, pořádají ho venku a vysvětlují si mezi sebou např. význam některých posvátných svitků, za pomocí zvláštního tleskání zdůrazňují důležitost svých slov a svého vysvětlení významu. Pro turistu opravdu sranda.

debatní kroužek mnichů v klášteru Sera

V klášteře strávíme příjemnou hodinku a půl a odjíždíme zpět do centra, kde nás čeká večeře u jedné rodiny, říkají tomu “home kitchen restaurant“. Jdeme prakticky do tibetského bytu, který je ale předělán pro potřeby turistické. Jídlo je vynikající, skládá se asi ze sedmi pokrmů, které se servírují v mísách – Momo, jačí maso, tofu, zeleninový salát, nudle atd.. Za 40 juanů jsme si fakt pochutnali.

Večer končíme opět ve stejné restauraci jako včerejší noc, kafe jim došlo, tak zase lassi. Pavel jde opět pozdravit kuchaře do kuchyně, byli celkem překvapení, ale rádi. Začínáme tu být profláklí…

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 23.10.2014 - Den 20 - Yamdrok Tso a cesta do Lhasy

Noc byla opravdu zajímavá, stanovat pět metrů od highway mezi Lhasou a Shigatse, to stálo za to. Občas projel traktor nebo auto, od jezera bylo dost vlhko, ale rozhodně byla menší zima nežli předešlé dny. Vstáváme v půl deváté, snídaně je pěkně venku u silnice, protože je celkem hezky a opět jsme si pochutnali na plackách s marmeládou, vajíčky atd. Rozloučili jsme se s dvěma kuchaři, každý jim dal 50 juanů a odjíždíme busem okolo desáté hodiny k jezeru Yamdrok tso.

 na břehu jezera Yamdrok tso

Yamdrok tso je velké rozlehlé jezero, voda krásně průhledná, tyrkysová. Opravdová nádhera, voda je slaná a hodně studená. Tibeťané chodí okolo jezera koru, což je pěkná procházka na 7 dní. Vyjeli jsme až do sedla, v dáli vidíme na námi dobře známý ledovec NyemcheGanksank, pod kterým jsme ještě před pár dny stanovali. Nad ledovcem se vznáší krásné mráčky.

Yamdrok tso ze sedla, v pozadí ledovec NyemcheGanksank

Pokračujeme do Lhasy, je to 150 km, přijíždíme v půl čtvrté. Lhasa už není moc tibetské město, asi 95% je už čínské město. Je to dost smutné, Číňani si pro čínské turisty vybudovali i celou čtvrť, aby se tu cítili jako doma. My se ale ubytováváme ve staré tibetské čtvrti, Tibet Gorkha hotel. Opravdu krásný, starší hotel. A hlavně s teplou vodou.

K večeru se jdeme projít po městě, dojdeme až k náměstí Barkhor, ale k našemu překvapení se musí projít rámem, hlídají tu a prověřují policajti. Jak říkal Lobsang, ve Lhase už je policejních stanic tisíce a asi má pravdu. Tak prohlídku náměstí si necháme raději na jindy, pas prý ale pro vstup potřeba není, jen nesmíte mít zapalovač, abyste se jim tam nechtěli zapálit…

V půl sedmé jdeme na večeři kousek od hotelu, Lobsangův tip – Lhasa Namaste, tak jsem zvědavý. Chicken pallao za 35 juanů bylo celkem dobré, je to rizoto s kusy kuřecího masa. Večer si obcházíme koru kolem kláštera Jokhang a končíme v restauraci, kde mají celkem dobré lassi – studený jogurtový nápoj. Hlavně Pavel je tam velká hvězda a všichni se s ním chtějí fotit, asi má speciální auru J

lhaská restaurace, zdejší servírky mají hezký stejnokroj

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 22.10.2014 - Den 19 - Yamdrok Tso trek - Den 3

Noc docela ušla, nejdřív fičelo dost, ale pak přestalo a v noci se krásně spalo. Člověk si prostě zvykne asi na cokoliv. Vycházíme z kempu okolo půl desáté, celkem pohodová chůze, před dvanáctou jsme v tzv. kohoutím sedle, okolo 5080 m.n.m. Nyní to je asi 650 metrů klesání, pěkný sešup dolů, který trvá asi 1 hodinu.

ledovec Nyemcheganksank

Zde si pod kopcem dáváme oběd, zas nějaké jenom nudle, přeci jen polní podmínky.

Yak meni, kuchaři a Lobsang

Ale u toho sledujeme hustý provoz na této příkré stezce. Nejdříve slézali dolů naši jaci, pak letělo dolů stádo koz. Na to si to z druhé strany šine nahoru stádo jaků, a když jsou v tom největším krpálu, objeví se na horizontu kousek nad nimi velké stádo ovcí. Ovce se samozřejmě jaků dost polekali, provoz se zastavil a my čekáme, co se bude dít dál. Jaci stojí v krpálu, ovce kousek nad nimi a dost vyplašené. Ovce začali přeskakovat kamennou hradbu a utíkat na okolní kopce, dolů se valí kamení z hradby a ovce lítají všude po kopci. Zajímavá podívaná, ale jak budou honáci shánět ovce dohromady, které jsou tu teďka všude rozeseté, to fakt nevím. Lítají tu za nima po kopcích, tak snad to nějak udělají, u toho nám ještě dolů mávají.

jaci a ovce, kdo z koho…

Od druhé odpoledne jdeme pouze rovinkou přímo za nosem, do vesnice Catang docházíme v půl čtvrté. Rozloučili jsme se tam s Yak meny, kteří se s jaky vracejí zpět do vesnice Mayo. Mimochodem celkem s námi šlo 12 jaků a 3 Yak meni, 1 jak unese max. 40 kg. Od každého z nás dostali 40 juanů, vypadali hodně šťastně. V půl páté odjíždíme již naším minibusem k jezeru Yamdrok tso, jelikož zde se nám moc stanovat nechce, nic tu totiž není. Jezero je tak 10 km daleko, za tři čtvrtě hodiny jsme na místě.

západ slunce u jezera Yamdrok tso

Okolo břehů jezera Yamdrok tso vedou asfaltové silnice a právě vedle silnice, asi tak 5 metrů, zakládáme stanový kemp, jinde to tu prostě nejde a nebo tam není voda, kterou nám kuchaři vždy z místních zdrojů převařují. Couráme se okolo břehů jezera, v místní restauraci si dáme nějakou tu čínskou pálenku a v půl osmé se opět ládujeme v jídelním stanu večeří. Po večeři následuje poděkování, se slzami v očích tu sedíme u stolu a posloucháme Lobsanga a Lagpu, jak se omlouvají, že nemohli uskutečnit Kailash, neboli původní program. Ale my víme, že oni udělali maximum, aby nám to vynahradili, a tento náhradní program je opravdu skvělý. Opravdu toho nelitujeme, tento trek, který jsme právě dokončili, absolvovala před námi tento rok pouze jedna skupina. To proto, že jej objevil a vymyslel Lagpa asi před třemi lety, a nabízí ho jen občas, průměrně dvakrát do roka. Proto jsme mohli jít turisticky nedotčenou oblastí a zažít tak opravdový Tibet. Po celý trek jsme neviděli žádného turistu, pouze pár místních, kteří na nás nevěřícně zírali. Opravdu hezčí trek, s tak krásným počasím, tak úžasnými místními Tibeťany, Lagpou, Lobsangem, kteří byli opravdu úžasní, úžasnou tibetskou krajinou pod ledovcem, jsme nemohli zažít.

Po večeři a poděkování nám Cyring (jeden z kuchařů, říkali jsme mu Cylilink), zatancoval. Fakt jsme se hodně nasmáli, zpíval u toho a v rukách držel rýč jako kytaru. Pak přebírá štafetu Lobsang, který také zpívá, a jako vždy u toho dělá strašnou srandu.

Cyring umí !!!

Lobsang dodává pár krásných vět, např. když budete šťastní Vy, budu šťastný i já. Pak také s Lagpou dodávají, že my Češi teď máme nové tibetské přátele. Na Lobsangovo – Super!!!, asi nikdy nezapomeneme.

Jestli na někoho nezapomenu, tak to bude Asal, náš nepálský průvodce v Langtangu a pak Lobsang z Tibetu, fakt úžasní chlapíci.

Lagpa ještě dodává, ať podporujeme Tibet a šíříme to po Čechách, také děkuje, že naším zájezdem Tibeťany podporujeme, jelikož Lagpa se snaží vždy využívat tibetské lidi, hotely, restaurace atd.

A mimochodem Yamdrok znamená v tibetštině hodně štěstí, někdy se jezeru Yamdrok tso přezdívá také jezero štírů či tyrkysové jezero. Je to jedno ze čtyř posvátných jezer v Tibetu, další jsou Nam tso, Manasarovar a pak jedno ve východním Tiberu, které si ale jménem nepamatuji.

Shrnutí dne treku

Délka dnešní cesty – odhadem 15 km
Sestoupáno – z 4960 m.n.m. do 4450 m.n.m
Ubytování – Yamdrok tso, 4450 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 6 hodin

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 21.10.2014 - Den 18 - Yamdrok Tso trek - Den 2

Zima byla ještě větší než včera a to naštěstí moc nefoukalo. V půl deváté byla snídaně, to byla ještě dost zima, ale potřebujeme dojít v klidu do cílového místa, tak raději vycházíme dříve. Hodinky, které měří teplotu, začaly fungovat až okolo půl desáté ráno, kdy svítilo sluníčko a to naměřily -9,7 °C. K ránu tedy bylo jistě minimálně -15 °C. K tomu je vlhko, a když navlhne spacák, tak už to k ránu není úplně ono.

v sedle Nyarong la, 5210 m.n.m.

V půl desáté vyrážíme a za hodinu jsme v nejvyšším bodě – sedlo Nyarong la má 5210 m.n.m. Je tu zima, fouká, ale také svítí sluníčko, tak to není tak strašné. Scházíme dolů, sledujeme fascinující zasněžené hory okolo. Navštěvujeme nomádskou rodinu, v jejich dočasném působišti – na zimu se, od konce října do března, přestěhují níže do svých zimních příbytků.

to je ten pravý Tibet …

Do stanoviště přicházíme okolo čtvrté hodiny, ale není tam voda, tak stoupáme ještě o pár desítek výškových metrů.

tam někde vpravo nahoře rozvineme náš kemp …

jaci v akci

Konečně jsme došli na místo, pěkně to tu fičí, takže noc bude zajímavá. Jsme na místě jménem Zenbuk, 4960 m.n.m. Okolo páté máme postavené stany, následovala tibetská whisky, kterou přinesl Lobsang, mimochodem byla pěkně hnusná. Následují kostky, večeře a ulehnutí ke spánku. Na “větrné hůrce” to pěkně fouká, asi bude hezká noc.

Shrnutí dne treku

Délka dnešní cesty – odhadem 12,5 km
Převýšení – z 5080 m.n.m. do 5210 m.n.m
Ubytování – Zenbuk, 4960 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 7 hodin

O Tibetu

Tibet byl sjednocen králem Somcengampem, v 7. století.

Cestování

Tibeťané potřebují povolení, pokud chtějí cestovat do jiného regionu Tibetu, i např. řidič, který pro nás jel z Lhasy do Zhangmu. Povolení navíc platí pouze 1 měsíc. Šéf cestovky také vyprávěl o svém útěku do Indie v roce 1984, kde se učil anglicky. Po 4 letech se opět ilegálně vrátil zpět, prý mu nevyhovovalo podnebí. Číňani na to přišli a měl velké problémy – dennodenní návštěvy doma, výslechy, dostal se na blacklist, takže 6 let nemohl ani ze své vesnice – bydlel asi 40 km od Lhasy u rodičů. Do vězení ale naštěstí nešel, vysvětlil jim, že je z početné rodiny, a že se tam pouze učil anglicky.

Export

Tibet exportuje hlavně ovčí vlnu a pak také hodně léčivých rostlin.

Zajímavost

Od roku 2015 bude zakázáno provozovat auta značky Toyota pro turistické potřeby. Číňani nemají totiž rádi Japonce, a tak japonská auta budou nahrazena čínskými.

Budhismus

V tibetském budhismu rozlišujeme 4 řády:

     - Yellow head sect – žluté čepice – řád Gelugpa

     - Red head sect – červené čepice – Ňumapa

     - Black head sect – černé čepice – Kadžupa

     - Sakjapa – bez čepic

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 20.10.2014 - Den 17 - Yamdrok Tso trek - Den 1

Zima byla opravdu velká, tak -15°C, k tomu fičel vítr a bylo vlhko. V půl desáté super snídaně, pak dobalujeme věci – batohy do pytlů. Pak dorazili yak meni se 7 jaky, na které se vše včetně polní kuchyně naložilo. To, co se nevešlo, počká na další jaky, kteří mají přijít později.

stavba domu ve vesnici Mayo

Okolo půl jedenácté konečně dobaleno a jdeme na návštěvu do vesnice Maya. Civíme tu na stavbu nového domu, spíše tedy přístavbu. Zdi jsou z kamene, výplň je ze směsi jílu, vody a slámy, někdy se přidává jačí trus.

jaci v akci

Pokračujeme údolím pod ledovcem mírně nahoru. Jdeme hodně pomalu, v této výšce totiž někomu i obyčejná chůze může dělat problémy. Preventivně jsme si také vzali tablety na výškovku, co jsme koupili v Gyantse. Ty místní se jmenují Plateu-safety, 20 kapslí za 56 juanů, dávkuji 2 kapsle ráno a dvě večer. Maximální dávkování je 3x3 kapsle denně. Okolo páté hodiny jsme již na hezkém kopečku ve výšce 5080 m.n.m., dál už nestíháme dojít, takže kemp budeme muset rozvinout zde. Původní plán, překonat nejvyšší bod a zakotvit v nějaké nižší výšce, se tedy nepovedl.

ledovec Nyemcheganksank

Ta procházka byla ale celý den úchvatná, po pravé straně nádherný ledovec a všude okolo nás nádherná tibetská krajina, všude klid, jen občas stádo jaků, jednou také pár antilop.

tibetská krajina u ledovce

Právě když jsme dostavili kemp, před sedmou večer, se začalo stmívat, to jen znamená, že začne být fakt zima zima zima. V sedm je opět bohatá večeře, takže ta super večeře včera nebyla jen na uvítanou, laťku kuchař nasadil vysoko a stále se jí drží. V půl deváté už je i v jídelním stanu taková zima, že jdeme raději zalézt do stanů a spacáků.

Shrnutí dne treku

Délka dnešní cesty – odhadem 10 km
Převýšení – z 4680 m.n.m. do 5080 m.n.m
Ubytování – někde na cestě k Yamdrok tso, 5080 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 6 hodin

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE