Deník - Kuba na kolech 2016 - 06.04.2016 - Den 12 - Cesta do Santiaga de Cuba

Dnes byl v plánu přejezd na kolech po legendární horské silnici La Farola vedoucí z Baracoa na jižní pobřeží k Santiagu. Prší ale celou noc a ráno také, takže z toho nic není a jedeme to celé autem. Ta cesta tím horským pralesem je naprosto ohromující i takto když prší a není toho moc vidět. Musí to být na kole strašná dřina ale také nezapomenutelný zážitek. Velká velká škoda, takhle v pralese a nějakých 20 nebo 30 km do kopce ;-).

tak v tomto pralese vede La Farola

Dojeli jsme do Guantanama, od kterého je 30 km daleko známá námořní základna. Američani si to tu pronajali na 99 let, v době kdy se kubánci a američani hodně kamarádili (tzn. před Castrovou revolucí), a pak dokonce nějak ukecali Kubánce na dobu neurčitou, nájem je 2000 USD ročně. Kubánci to samozřejmě dost nelibě nesou.

Na tomto jižním pobřeží je mnohem tepleji, než bylo na severním. Po šesti a půl hodinách dojíždíme do Santiaga. Hotel, či taková větší casa pro nás všechny, je opravdu suprová, kromě toho že pokoje nemají okna ven ale jen do chodby. Ale fakt si není nač stěžovat. Paráda.

Vytahujeme kola a jedeme se podívat na baziliku El Cobre, která je nejsvatějším místem pro každého Kubánce. Říká se, že každý Kubánec by měl toto místo alespoň jednou v životě navštívit.

bazilika El Cobre

Je teda opravdu krásná, škoda že jsme přijeli, až v šest kdy se bazilika zavírá a bohoslužba právě končila.

bazilika El Cobre

Vracíme se do Santiaga, máme najeto 40 km na kole. Samozřejmě opět za tmy.

Ubytování: Santiago de Cuba, hotel confort

Vzdálenost: 160 km autem, 40 km na kole
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 05.04.2016 - Den 11 - Boca de Yumurí

Dneska je v plánu dojet do Boca de Yumurí na kolech a trochu se tam podívat do kaňonu a vykoupat v řece.

moře u Baracoa

Máme to nějakých 30 km. Ale kousek, asi 4 km před Yumurí je krásné koupání s restaurací. Jsou tam pláže s černým pískem, velmi zajímavé, doporučuji. Navíc jsou vlastníci restaurace rybáři takže nam uklohnili pár ryb a nacpali jsme se až k prasknutí.

ano, velké prádlo…

No tím pádem ale do Boca de Yumurí dojíždíme až v půl druhé.

pláž u Boca de Yumurí

Na kole z Baracoa s námi jede také průvodce, podle Manuela ho potřebujeme. Ale byl nám úplně naprd. V Boca de Yumurí je nutno asi 200m na loďce přeplout řeku Yumurí a pak už je člověk v kaňonu. Řeka, která tam protéká, je krásně čistá a je tu krásné koupání. Bohužel proto jsme se nestihli projít kaňonem, velká škoda a rozhodně to doporučuji. Procházka by měla být okolo 4km až by se došlo do městečka.

Vracíme se na kole do Baracoa. Včera před casa de la trova jsme se seznámili s Babo a ten nám na dnešek na sedmou domluvil učitele salsy.

Jdeme teda do casa de la cultura, kde probíhají právě i třeba hodiny tance a mě s Dominikou a Markétou za 10 CUC na osobu, učí dva skvělí učitelé. Za hodinu a kousek už děláme dva kroky a dva typy otoček, dost slušný pokrok. Alespoň pro mě.

Na večeři jdeme do restaurace El cubano, opět na doporučení od Babo, který je z Havany a možná od nás odkoupí kola, která si prohlížel. Ale ceny 100 - 150 CUC se mu asi zdají dost. Restaurace opět super, dali jsme si místní regionální specialitu - rybu na kokosové omáčce a bylo to naprosto super. Navíc tu míchá skvělé mojito, takže si bereme mojito s sebou do kelímku od vody, majitel restaurace to ještě neviděl, tak si nás fotí.

Večer zakončujeme u casa de la trova, holky zkoušejí s Kubáncema salsu a jde jim to. A nakonec končíme na místní diskotéce...

Ubytování: Barakoa, casa Fernando y Natasha

Vzdálenost: 58 km na kolech
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 04.04.2016 - Den 10 - Výstup na El Yunque

Dneska vyrážíme na stolovou horu s názvem El Youngue.

záliv v Baracoa a v dáli stolová hora El Yunque

Na kole to máme 10 km. Vstupné podražilo, s průvodcem na horu je to za 13 CUC, a pokud chceme k vodopádu na koupání tak dalších 8 CUC, tak jasně že chceme. Hora je vysoká 560m.

El Yunque už na nás čeká

Pod horou teče řeka, krásná čistá teplá voda, tak proč se nevykoupat. Pak řeku přebrodit a jde se nahoru.

nejdříve je ale nutno načerpat síly

Stoupání na horu je pěkné, je sice horko, zvlášť když se jde do krpálu, ale v tý džungli je to celkem v pohodě. Nahoře je překrásný výhled prakticky na všechny strany.

ani to nebolelo a jsme nahoře

Je také vidět záliv s městečkem Baracoa. Ta snaha opravdu 10x stojí za to.

výhled z El Yunque na moře u Baracoa

Při zpáteční cestě je v polovině klesání občerstvovna, kde chlapík za 1 CUC, nabízí naporcované ovoce. Lepší grep jsem nejedl, kokos je také neskutečně lahodný. Dole pak samozřejmě opět koupacka v řece, a pak cesta asi 1,5 km k vodopádu. Je sice menší ale mezi krásnou džunglí, s průzračnou vodou až na dno, krásná zelená barva a hezký prostor na koupání přímo pod. A nejluxusnější je, že jsme nepotkali jedinýho turistu, možná jsme tu celý den byli úplně sami.

Opravdu bych netušil, že se na Kubě budu koupat v jeskyni, u vodopádu, v krásných řekách a hlavně v takto průzračně čisté vodě, kterou tu taky už i pijeme. Jinak se totiž samozřejmě pije pouze balená voda.

Pak už jen zpět na kolech do Baracoa, a hurá na večeři kterou jsme si tu objednali hezky přímo u paní domácí.

Výlet na El Yungue je skvělej a vřele jej návštěvníkům těchto končin doporučuji.

Ubytování na Kubě

Velmi rozšířená možnost ubytování jsou takzvané casa neboli ubytování přímo u Kubánců doma v soukromí. Ve městech jsou to často krásné koloniální vily, někde však patrové a někdy i řadové domečky. Zatím jsme se nesetkali s tím, že by se nám někde ubytování nelíbilo. Nejslabší bylo v Havaně, což bych nečekal.

Cena ubytování v casa je např. v Baracoa 20 CUC za pokoj pro dva lidi. Kubánci z toho musí údajně odvádět 90 procent státu, ale to záleží na regionu. Cena snídaně 8 CUC pro dva lidi, a Kubánci většinou asi nehlásí, jestli si člověk snídani vzal nebo ne, jinak by jim nic nezbylo. Takže dát si jídlo v casa je pro ně dost výhodné. Jinak na ubytování moc nevydělají.

Ubytování: Baracoa, casa Fernando y Natasha

Vzdálenost: 20 km na kole, 14 km pěšky
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 03.04.2016 - Den 09 - Národní park Alejandra Humboldta

Ráno snídaně, po delší době zas pozitivní bod.

Vyrážíme na kolech do nedalekého Humboldtova národního parku. Poslední deštný prales v Karibiku. Vstupné 10 CUC, když si vezmete průvodce, což je tu povinné zdá se. Toho jsme dostali suprového. Fakt měl super přehled a věděl spousty zajímavých věcí. Procházíme se parkem, je to krásný, ale úplně nejvíc bylo koupání se v řece s průzračnou vodou, to byla parádička. Navíc nám ukázal nejmenší žábu na světě, jestli měla 1 cm tak to bylo moc.

výhled na záliv z Národního parku Alejandra Humboldta

Po obědě vyrážíme směr Baracoa na kolech. Silnice je tady naprosto šílená. Cestou zastavujeme u moře, které tu je naprosto skvostné. Úžasná koupačka.

krásné moře na cestě do Baracoa, hřích se nevykoupat…

Pak pokračujeme do Baracoa. Ubytovaní jsme v case, i když ne v tom krásném koloniálním stylu. Za to však s výhledem na moře a promenádu, na které se dneska koná karneval. Tam teprve člověk vidí na vlastní oči, jak se Kubánci baví třeba v rytmech salsy.

kolotoče na karnevalu v Baracoa

Mimochodem Baracoa byla politickým centrem Kuby, než se to přestěhovalo do Santiaga a na konec do Havany.

Doprava na východě Kuby

Východ Kuby je nejchudší a podle toho se také odvíjí doprava. Jedním slovem, naprosto šílená. Buďto tu jezděj povozy za koňmi, to hlavně v městech, taková městská hromadná doprava. Nebo mezi městy tu jezděj různě upravené náklaďáky, na korbách seďej nebo stojí lidi a jedou si tou šíleně rozmlácenou silnicí.

Ani na kolech se po té šílené cestě nedá jezdit, maximálně tak 10-15 km/h.

Teď jsme na úplném východě země, sem moc turistů asi zatím nezavítalo, a silnice jsou tady ty nejhorší.

Ubytování: Barakoa, casa

Vzdálenost: 42 Km ma kolech

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 02.04.2016 - Den 08 - Národní park Pico Cristal

Těžká rána opilcova, opět. Ani na pokoj jsem nějak nedošel a probudil se v půl šesté ráno na terase před naším bungalovem. No coment.

Dopoledne se jdeme projít okolo hotelu, je tu krásné prostředí. Ale všude je tu bída, navíc to tu smetl hurikán a tak tu baráky nemají stále střechy.

meziměstská doprava

Pak jedeme na kolech k vodopádům. Největší vodopády na Kubě, Salton de Guayabo. A nejúžasnější je že je tu na skále u jednoho vodopádu bazének kde se dá úžasně koupat. Vstupné je 5 pesos convertible, všechno to jde jako všude vládě takže jim tu nic nezbyde.

koupáníčko u vodopádu Salton de Guayabo

Pak pokračujeme na kolech dále, potkal nás první defekt - 11x propíchlá duše Markéty. Takže Markéta dojíždí na náklaďáku s místňákama. Pak odjíždíme autem do Humboldtova národního parku.

Všude je tu vidět ta bída. Jezdí tu všude koně s povozem. Jidlo tu je zase o něco levnější, celá pizza 30 pesos cubana, kafe se tu běžně prodává za 1 peso cubana.

Neměl to být problematický přejezd, ale posledních 30 km jedeme asi dvě nebo tři hodiny. Řidiči neví kde je to naše campismo. Dokonce ani místní lidi neví.

Campismo ma být v Humboldtově národním parku ale ředitel tam není. A tak máme po spaní, nakonec prý totiž že přisli o licenci k ubytování, čili přespávání turistů. Nakonec se kousek vracíme a vybalujeme spacáky a ustýláme si v místňacké občerstvovně alias cafeterii. Nálada na bodu mrazu, lidi sou nasraný. Z kola jsme zadělaný jako prasata a nemáme se kde umýt, hlad taky je atd. Takže jsme se hezky zhádali, prostě kritický den.          

Něco o Kubě

Kubánci berou v průměru 1-2 USD denně. Lépe jsou na tom ti, co dělají s turisty. Ale třeba celé vstupné do památek jde vládě a místní z toho nemají skoro nic.

Zdá se mi, že Kubánci minimálně půlku života klábosí. Někam přijedeme a Manuel si začne s někým povídat, jako kdyby se znali půl života. Kubánci mají všude dveře i okna otevřené a většinou sedí na houpacím křesle doma nebo na ulici před svým domem a prostě o něčem kecají. Atmosféra je více než pohodová, na to že jsou vlastně uvěznění ve své zemi komunistickým režimem a jsou velice chudí... Oni, jak jsem se dozvěděl, cestovat mohou, ale skoro nikdo tu na to samozřejmě nemá peníze.

Vzdálenost: 26 km na kole, 150 km autem

Ubytování: Spacák v cafeterii kousek od Humboldtova národního parku

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 01.04.2016 - Den 07 - Gibara

Dneska se jedeme projet na kolech po pobřeží u Gibary, asi 40 km celkem. Všude jsou tu vidět následky hurykánu. Taky je hezkej pařák.

bydlení ve vesničkách u pobřeží nedaleko Gibary, následky hurikánu jsou stále patrné

Po poledni se jdeme podívat do zdejší jeskyně. Jako jeskyně nic moc ale dole jsme na stejné hladině jako má moře, a dá se tu krásně koupat. Voda asi 20°C, prostě paráda.

Pak se jdeme podívat na vyhlídku na město Gibara. Město nic moc, vše včetně pobřeží, je to tu zničené hurikánem z roku 2008 a do teďka to nemají opravené. Ale naše bydlení, stará koloniální casa je prostě nádherná. Na náměstí tu mají malou sochu svobody, jinak nic zajímavého. Ukázalo se také, že ten fresh juice byl asi s normální vodou a hezky mě to prohnalo.

pohled na Gibaru

Jedeme zpátky do Holguínu, kde hledáme jídlo, na to jsou bratři Petr a René hodně vysazení a jídlo je pro ně celkem prioritní potřeba;-). Sendviče co tu do nás všude tlačí, už nám dost lezou krkem. Doporučili nám navštívit zdejší holguinský stadion, jsou tam dvě řady stánků s jídlem, jako že fakt s jídlem, většinou vepřovým. A neudělali jsme chybu. Nakonec jsme skončili u jednoho stánku kde za 50 pesos cubana jsme dostali dva kusy vepřového masa od kosti, bramborový chipsy a cizrnu. Nic lepšího jsme tu ještě nejedli, no cpali jsme se tam tím úplně všichni. Moc spokojení a samozřejmě s lahvičkou vynikajícího kubánského rumu pokračujeme cestou do hor do Piňares del Mayari.

Cesta je posledních 25 km opravdu šílená. Vede po nerovné prašné cestě pořád nahoru. Ještě si z nás kubánci na apríla vystřelili, byla už noc, řidič nás nechal vystoupit na té šílené cestě v horách, dostal úplný amok, že to auto nemůže po téhle silnici jet a že potřebuje, abychom tlačili auto. A my jsme opravdu vystoupili a tlačili, auto z kopce… A no tak byl přesvědčivý.

Bylo to jen 150km ale stejně to byla cesta na asi pět hodin. Bydlíme v krásném ekohotelu, s bungalovi rozházenými v lese. Uprostřed areálu bazén, restaurace, terasa, kulečník. Moc lidí tu není, barmana máme jen pro sebe a kulečníková partie s mojitem se drobet protáhla.

Vzdálenost: 40km na kolech, 150km autem

Ubytování: Piňares de Mayari

Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7

Deník - Kuba na kolech 2016 - 31.03.2016 - Den 06 - Cesta do Gibary

Dneska jsme toho moc nenaspali, něco přes tři hodiny. Ostatně trochu jsme se vypsali akorát jednou v Havaně, jinak se to tu prostě nestíhá. Jednou se hledá jídlo, pak zase vodu, pak támhlecto, pak tohlecto…

Paní nám připravila tak suprovou snídani, myslím, že na ní budeme dlouho vzpomínat. Dal jsem jí pohled Prahy a tři pesos convertible, byla moc ráda.

Dneska nás čeká cesta do Holguínu autem a pak bychom měli jet ještě na kole do Gibary a zajet se vykoupat.

Nejdříve navštěvujeme Plaza de la revolución v Santa Clara, kde má pomník Ernesto Guevara. Uctívají ho tu stále moc i po těch letech. Je to pro ně nesmrtelný hrdina a celé místo je hezky udržované. Tady vlastně bylo místo, kde také skončil postup Castrových jednotek během kubánské revoluce. Když totiž Guevara došel do Santa Lucia, Batista který byl tehdy u vlády utekl z Kuby a bylo hotovo.

Něco o Kubě

Naprostá většina Kubánců je chudá, nějak tak prostě přežívají, jak kdo umí, jsou na to zvyklý, přeci jen je to dosti uzavřená země, která až v posledních měsících se začíná trochu otevírat, vždyť před týdnem tu byl Barack Obama jako první americký prezident po 88 letech. Očekává se zmirňování sankcí, které na Kubu uvalili USA, byla tu také výprava hoteliérů. Mělo by sem od začátku dubna 2016 létat 20 letadel přímo z Ameriky, dosud neco nevídaného. Prostě ty 3 milióny turistů co sem ročně přijížděj, bude brzy znásobeno. Ale infrastruktura tu na to není připravena. A myslím, že Kubánci také ne. Prostě opravdu nejvyšší čas se na Kubu podívat. Již před naším příletem tu proběhla několikerá vlna zdražování.

Kubánec si aktuálně průměrně vydělá údajně tak 2 USD denně. K tomu dostává potravinové lístky na rýži a fazole, např. 5 liber fazolí měsíčně. Trochu se tu povolují otěže soukromému podnikání. Ale je to asi těžké, když chce někdo nabízet ubytování, musí za to platit poplatek státu ať někoho ubytovaného má nebo ne. Ubytování stojí asi 10-20 pesos convertible v casa neboli v soukromí, za dvoulůžkový pokoj. Z té částky jde až 90 procent státu a Kubáncovi z toho teda moc nezbyde. Ale pomoci se mu může tak, že si u něj dáte třeba snídani nebo večeři. Za snídani chce okolo 4 pesos convertibles, za večeři okolo 10 pesos convertible na osobu, takže cena jako v turistické restauraci, ale toho jídla dostanete mnohem více, jsou to takové hody.

výroba třtinové šťávy

Cesta se nám trochu prodlužuje, zastávky na jídlo, toalety, jednou se vyměňovala guma, pak návštěva opravny a lepení pneu. Včera se taky třeba vyměňoval filtr.

Odpoledne jsme měli jet na kolech z Holguínu do Gibary, ale těch 400 km do Holguínu nám zabere od půl deváté ráno až do půl sedmé večer. Většinu cesty už se nejede po dálnici ale po horších cestách. Pokračujeme teda dále do Gibary, okolo 33km nám ale došlo palivo. Takže tři kilometry před cílem stojíme v kopci, řidiči totiž chtěli ušetřit na benzínu, který chtěli koupit od kamarádů v Gibaře. V Holguínu kamarády neměli, tak to riskli, ale nevyšlo jim to. No ono jim vlastně nefunguje žádný budík na přístrojovce, možná kromě tachometru, takže oni jen tak mohou tipovat kolik toho paliva vlastně mají. Tak jsme se dali na procházku, ale za chvíli nás dojeli. No začíná to být všechno zajímavé, navíc Manuel mi říká, že se bojí, že toto auto v horách nevyjede. Opět 12 hodin na cestě, to v plánu opravdu nebylo.

interiér koloniální casy, Gibara

Ubytování je nádherné, stará koloniální casa.

Vzdálenost: 440 km

Ubytování: Gibara, Sra. Yanelis Morales Mariňo
Fotogalerie: https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7