Deník - Mexiko 2014 - 13.12.2014 - Den 04 - Chichen Itza a Izamal

Dnes opouštíme Valladolid a přesouváme se dále na západ. Jelikož nechceme v Chichen Itzá „chytit“ spousty lidí, vstáváme v šest ráno a přesouváme se do Chichen Itzá, což je asi 50 km od Valladolidu. V Chichen Itzá jsou opět památky mayské kultury, turisticky jedno z nejnavštěvovanějších míst na Yucatánu. V hotelu Dolores Alba, kde jsme původně měli spát, si dáváme snídani a v osm hodin jsme v Chichen Itzá. Za chvíli budou otvírat, jsme tu prakticky sami, před námi asi 3 lidi, takže tu budeme mít dost klidu na prohlídku. V Chichen Itzá jsou ty nejzachovalejší mayské památky na Yucatánu, některé z nich jsou navíc hezky zrekonstruované. Vstupné je 204 pesos. Lokalitě dominuje El Castillo, 24 metrů vysoká pyramida, dále je tu míčové hřiště (hra pelota, která se na něm hrála, se hrála tak, že 2 družstva se snažila házet míč do takových kruhů, poražené mužstvo bylo obětováno, alespoň tak se domnívají odborníci), chrám válečníků, observatoř atd. Všechno je to moc krásné, ale bohužel na památky se nedá vylézt, takže se jen obcházejí okolo. Ek Balam byl sice menší, ale měl lepší atmosféru, jelikož je celý schován ve velké džungli, zde to je hodně upravené - jak anglický parčík. Ve stáncích se tu dají koupit velmi hezké dřevěné masky s mayskou tématikou. Nejdříve si kupuji takovou asi 30 cm vysokou, ta stojí 300 pesos. Pak ale „bohužel“ uvidíme tak krásnou masku, asi 1 metr vysokou a já po velkém dumání ji za 700 pesos kupuji, no jsem zvědav, jak ji budu převážet do Evropy. Mimochodem prvotní cena byla 1500 pesos a po drobném snažení jsem tu cenu dostal na 700 pesos. Doprava bude trochu oříšek... Chichen Itzá opouštíme okolo půl jedenácté, to už se sem začínají sjíždět autobusy turistů, stánkaři už mají vybaleno spoustu suvenýrů a začíná ten pravý lov na turisty, ještě že toto jsme nemuseli absolvovat, po ránu tu totiž těch stánkařů bylo jen pomálu.

mayská pyramida v Chichen Itzá

V Izamalu jsme okolo dvanácté hodiny, bylo to jen asi 70 km. Je to menší městečko, máme to při cestě do Meridy. Izamalu se někdy říká La Ciudad Amarilla - žluté město, jelikož alespoň v centru jsou všechny fasády natřené žlutou barvou. V Izamalu jdeme na oběd do restaurace El toro, hned vedle františkánského kláštera Conviento de San Antonio de Padua. Restaurace byla vybraná podle průvodce a byla fakt super. Dal jsem si Enchiladu za 55 pesos a bylo to moooc dobré, takže zde to mohu jistě doporučit. Následuje prohlídka kláštera, byli jsme ale prakticky jen v kostele, který je moc hezký. Ono celé to město je celkem hezké, alespoň v centru. Mají tu nějakou pouť, takže je tu celkem dost lidí, všude stánky a vyhrává muzika. Druhá věc, kterou je tu možné navštívit je pyramida K'inich K'ak' M'o, ale po těch v Chichen Itzá a hlavně Ek Balamu, na kterou se dalo i vylézt, je tohle o něco slabší. Na druhou stranu je odsud nádherný výhled na město, a to především na františkánský klášter. Původní plán tu byl přespat, ale po kafíčku na náměstí se rozhodneme přesunout do Meridy. Od Cancunu totiž nemáme až do Chetumalu zarezervovaný žádný hotel, což se ukazuje jako velmi dobrá volba, a tak máme celkem volnost. Mimochodem např. ve Valladolidu se ukázalo, že ceny hotelu na booking.com jsou větší nežli cena, za kterou hotel dostanete, pokud přijedete napřímo. Cena hotelu ve Valladolidu byla po slevě 980 pesos, za dvoulůžkový pokoj na jednu noc. Po druhé hodině teda odjíždímě směr Merida, čeká nás okolo 70 km a po čtvrté hodině jsme v Meridě.

Merida je největší město na Yucatánu, žije tu 1 milión lidí. Při vjezdu do města se to nezdá, ale pak jsme dojeli do centra a věřit začali. Ulice jsou tu prakticky všechny v centru jednosměrné, máme tu pěknou zácpu a lidí jsou tu plné chodníky. Měl jsem vyhlídnutý hotel Dolores Alba, a tam také směřujeme. Nachází se na Calle 63 a vypadá velmi dobře. Necháme si ukázat pokoje, cena dvoulůžkového je 650 pesos na noc, tak to bereme. Mají tu i bazén, tak se jdeme trochu osvěžit. Pak se jdeme cournout po městě, ale již okolo šesté zapadneme do jedné z restaurací, kterou jsem vyhrabal někde v nějakém cestopisu - La Chaya Maya. Restaurace je kousek od hlavního náměstí, prostředí je krásné, obsluha je také super a jídlo je vynikající. Akorát jsem neměl šťastnou ruku s výběrem, dal jsem si takovou bramboru s masem zabalenou do banánových listů, takže moje jídlo hodnotím jen jako velmi dobré, cena 70 pesos. K pití jsem měl Chaya, nevím přesně, co to je, každopádně je to limonáda se šťávou z limetek, je tam cítit ještě něco jako máta a je to vynikající. Po večeři už jen na skok do vedlejšího baru na panáka tequily a jde se na hotel. Zítra bude klídek, budeme celý den jen v Meridě.

uvaděčka v restauraci La Chaya Maya, Merida

Ubytování - Merida, Hotel Dolores Alba
Ujeto km - okolo 200 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 12.12.2014 - Den 03 - Ek Balam a Rio Lagartos

Ráno jsme zašli vedle hotelu na tržiště, kde jsme si dali snídani. Ceny jsou tu o dost příjemnější, nežli to bylo např. včera v naší hotelové restauraci. Míchaná vajíčka s burritem za nějakých 30 pesos, parádní drink - z papayi a kdo ví, co tam ještě bylo, za asi 10 pesos. Poté jedeme na devátou hodinu do Cenote Dzitnup. Parkoviště u toho měli snad pro tisíc aut ale v cenotu jsme byli naprosto sami. Cenote je vlastně vodní plocha někde v jeskyni, kde se dá koupat, my jsme toho ale zatím nevyužili. Cenot je 7 km západně od Valladolidu, vstupné 59 pesos za osobu.

Po prohlídce cenotu jedeme na sever od Valladolidu do Ek Balam, tam má být zatím celkem neprofláknutá mayská architektura. Je to opravdu nádhera, vstupné 122 pesos na osobu je trochu dost, ale stojí to za to. V džungli tu jsou pozůstatky mayské architektury, kterou lze bez omezení procházet. Největší pyramida má výšku 30 metrů a shora je vidět na okolí. Ale všude okolo jen džungle.

mayské naleziště Ek Balam

Po prohlídce Ek Balamu jedeme dále na sever k městečku Rio Lagartos. Po cestě potkáváme spousty skupin, které doprovázejí běžce s loučí a ohněm. Dnes je totiž, jak jsem již psal, svátek Panny Guadalupské, takže pokračuje to, co včera začínalo.

Do Rio Lagartos dojíždíme okolo 13:30, dáváme oběd a já se číšníka ptám, jestli by nevěděl kde sehnat plavbu lodí k plameňákům. Říká, že ano, a za 15 minut je tam človíček, s kterým se domlouvám. Cena je, myslím, celkem přijatelná - za celou loď na 3 hodiny chce za nás čtyři lidi 900 pesos. Vyjíždíme do zátoky okolo 14:30 a zanedlouho jsme u břehů, kde se potulují pelikáni, orli, atd. Krásné vidět tuhle nádheru takhle živě v přírodě. Občas vidíme krokodýla, ale jen oči, jakmile nás zmerčí, tak zdrhá. Plavíme se až za Las Coloradas, což je vesnice, kde bydlí lidé, kteří tu pracují v továrně na výrobu soli anebo loví ryby.

Rio Lagartos

Pak přijde ta největší nádhera - spousty růžových plaměňáků si tu lebedí ve vodě a my tu cvakáme foťáky jak šílení.

plameňáci na Rio Lagortos

Pak už nezbývá než se otočit a vrátit se. Okolo páté je za námi tento výlet a nás čeká jen cesta do Valladolidu. Všude opět auta doprovázející běžce s pochodní, už je tma ale to jim nevadí. Hlad je již velký, tak si dáváme na ulici burrito, pak přidávám palačinku s čokoládou - mňam a opět zmrzlinu jako včera. Velmi hezký den zakončujeme v hotelovém baru u bazénu, a to skleničkou Piňakolády. Zítra nás čeká ranní výjezd z Valladolidu, což je fakt nádherné městečko, cíl bude Chichen Itzá.

Ubytování - Valladolid, El Meson del Marques
Ujeto km - okolo 250 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 11.12.2014 - Den 02 - Valladolid

Dnes bylo prvním úkolem vyměnit peníze. Po deváté ráno jsme vyrazili do banky, která reklamovala ve výloze kurz 14,05 pesos za americký dolar. Bohužel vyměňuje pouze lidem, kteří u ní mají účet. Tak nic, na každém rohu tu mají napsáno money exchange. Jenže asi na pěti místech mají pořád ještě asi půlnoc a tudíž zavřeno. Nakonec jsme uspěli až kousek od podniku, kde jsme byli včera na kafi, kurz 13,50 pesos za 1 USD.

Po snídani v této kavárně, kde dělají kafe z mexické kávy, mimochodem fakt dobrůtka, vyrážíme do Valladolidu. Z hotelu to máme nějakých 150 km, navigace říká 2 hodiny, 45 minut. Silnice je ve městě čtyřproudová a za městen se rozdvojuje. Cesta označená „cuotas“ je něco jako dálnice a jak jsem se včera v půjčovně dozvěděl, za její použití se platí mýtné 30 USD. My ale jedeme po „libres“, která je zadarmo, má však pouze jeden pruh v každém směru. Cesta vede malými městečky, je tu u silnice spousta krásných sídel, s nádhernými zahradami. Vlastně všude okolo cesty je tu samá zeleň. Na PEMEXu čepujeme gasolina neboli bezolovnatý benzín, Magnum 87. Nechápu, jak se tam mohlo vejít téměř 50 litrů, ukazatel stavu paliva říkal, že máme jestě asi 1/4 nádrže. Cena benzínu je velmi příjemná, 13,3 pesos za litr. Tzn. okolo 20 Kč za litr.

Do Valladolidu dojíždíme po druhé odpolední. Jdeme zkusit ubytování do hotelu El meson del marques, který je v průvodcích označen jako nejlepší. Je hned na hlavním náměstí - parque principal, na calle 39. No, je to zde také určitě nejdražší - 1 noc v dvoulůžkovém hotelu za 1130 pesos. Po slevě, kterou jsme dostali, za 2 noci a 2 pokoje, jsme na 980 pesos za pokoj a noc, tzn. okolo 1500 Kč za noc a pokoj. Hlad je velký, a tak jdeme do hotelové restaurace, která je v krásném atriu v koloniálním stylu. Má to být ta nejlepší restaurace ve Valladolidu a ceny na lístku tomu také trochu odpovídají. Dávám si polévku Sopa de lima, tu zde dostanete za 63 pesos, dále fajitas de pollo za 109 pesos. Jako je to moc dobré, ale přece jen ty ceny jsou na mě trochu dost. Nejsou to také žádné obrovské porce, rozhodně mnohem menší nežli v čechách. Hodně mě překvapily fajitas, ke kterým nebyly žádné tortilly. Teď mě tak napadá, že možná ty tortilly co dostal k jídlu Jakub, byly pro všechny, čímž by se to vysvětlilo, ale nikdo nás na to neupozornil. Každopádně jídlo moc dobré a prostředí nádherné.

Dnešní koupání v Cenot de Dzitnup, což je 7 km za městem, musíme přesunout na zítra, jelikož v cenotu se platí vstupné asi 35 pesos a zavírá v pět hodin odpoledne. Jdeme se teda cournout městem. Náměstí je fakt nádherné, celé město je velmi hezké, ve španělském koloniálním stylu, hodně mi to připomíná Sucre v Bolívii, španělský rukopis je všude podobný. Uprostřed náměstí je park s fontánou, okolo parku vedou silnice, kde jezdí celkem dost aut. Na rohu náměstí je také nádherný kostel, jen vevnitř je trochu chudší výzdobou, nežli jsme zvyklí z Evropy.

park ve Valladolidu

Zítra, 12.12, je svátek "Dia de la Virgen de Guadaloupe" - den Pany Guadalopské. To jsme zaznamenali již cestou do Valladolidu, když tu běželo s loučí spousta skupin, doprovázené auty. Zde ve městě to pokračovalo, na autech zavěšen obrázek Pany Guadalopské, louče lidi vozili na kolech či motorkách a spousta jich troubí jak o život.

Jdeme se podívat ke kostelu Iglesia de San Bernar-dine de Siena - první kostel založený Františkány v roce 1552. Cestou ke kostelu jsme se byli podívat u paní, která tu vyrábí mexickou čokoládu, ale přece jen cena 100 pesos za balíček, asi 15ti malých kuliček se mi zdá celkem dost. Ale ochutnat asi 15 vzorků - čokoláda s anýzem, vanilkou, tequilou atd. stojí za to.

Večer zakončujeme posezením nad pivem a vínkem v podniku na náměstí a sledujeme zdejší život, dnes ozvláštěný stálým troubením kvůli zítřejšímu svátku. Projevuje se asi časový posun 7 hodin, tak se jde hajat do hotelu.

Ubytování - Valladolid, El Meson del Marques
Ujeto km - okolo 150 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 10.12.2014 - Den 01 - Odlet do Mexika

Dnes začíná můj další výlet, tentokráte do Mexika. Naše malá skupinka se stává z mé osoby, Martina, Jakuba a Milana. O výletě jsme začali dumat někdy v září tohoto roku a v září také zakoupili letenky. Letenka koupená v září, odlet z Vídně, přes Paříž do Cancúnu, stála něco málo přes 21000 Kč.

Naše cesta tak začala už prakticky včera, cestou do Vídně. Po dlouhých rozhovorech u vína, jsme zvolili cestu vlakem českých drah, vlak EC 79, odjezd 18:39, příjezd do Vídně v 23:03. Velmi příjemná a pohodlná cesta, cena 530 Kč. Tato cena však platí pouze v případě koupě přes internet a min. 3 dny před odjezdem. Jinak je za 1100 Kč, jelikož jeden člen výpravy to nestihl a tak má jizdenku za plnou palbu... Místenka není třeba a místa je tu celkem dost.

Do Vídně dojíždíme na nádraží Praterstern. Na letiště se dopravujeme taxikem, jedeme asi 20 minut, cena 39 EUR je celkem v pohodě, když jsme čtyři. MHDčkem by to bylo ještě o kousek dražší. Na letišti se tu nic moc neděje, je tu liduprázdno. Přes noc tu totiž nic nelítá, asi z důvodu rušení nočního klidu. Na letišti prakticky všechny obchody i restaurace zavřené, tak tu posedáváme na sedačkách a zkoušíme usnout, ale moc nám to nejde. Navíc tu hezky profukuje, takže si koledujeme o rýmičku...

Odlétáme letem OS411, Austrian Airlines, operovaný ale Tyrolian Airlines, odlet v 7:05 směr Paříž na letiště Charles de Gaull. Máme to tak na dvě hoďky. Na letišti v Paříži sháníme něco k jídlu, ale výběr je fakt mizerný, v teplých jídlech na terminálu 2E je výběr prakticky nulový. Jinak mezi terminály se tu jezdí autobusy.

Dále pokračujeme letem AF650, Air France, v 12:40 do Cancúnu, což je hlavní město státu Yucatán v Mexiku. Čeká nás krásných 11 hodin v letadle. Servis je hrozný, absolutně nesrovnatelný se špičkovým servisem např. v Emirates Airlines. Ve dvě odpoledne jsme dostali oběd, celkem dobré. Od té doby nic, letušky ani nepodávají pití, někde jsou zalezlé, takže se pro nápoje chodí doprostřed nebo do zadní části letadla. Jinak bylo možno se ládovat jen sušenkami, nanukem a jablky, které byly k dostání v zadní části. Štastlivci také vydyndali snack, ale pak došel. V půl jedenácté večer se podává něco jako snídaně - jogurt s malým pečivem a juice.

Přistáváme před půlnocí a přeřizujeme hodinky o 7 hodin zpět, takže rázem máme pět hodin odpoledne. Na letišti procházíme imigračním oddělením, celkem to odbavují rychle. Odevzdává se tu jeden papír, který jsme vyplňovali v letadle, část papíru nám je potvrzena a vrácena a bude ho nutno předložit při odletu ze země.

Po vyzvednutí kufrů následuje ještě celní kontrola, odevzdáváme druhý papír a mačkáme kouzelné tlačítko - taková loterie, náhodný výběr člověka, kterému projedou věci, jestli něco nepašuje. Nás se to ale naštěstí netýkalo. Před terminálem na nás čeká pán z půjčovny SIXT, kde jsme si přes EconomyCarRentals.com objednali auto. Odváží nás asi 5 km do půjčovny SIXT. Zde doplácíme celkem okolo 560 USD za půjčení auta, dalších 6000 Kč jsme již platili předem při rezervaci (cena je již s pojištěním, druhý řidič byl zdarma).

Cancún máme asi 15 km daleko, hotel máme v ulici Tankah, bohužel ulice je rozdělená velkým tržištěm na dvě části, navigace nám hotel ukázala špatně, asi o 400 metrů, takže náš hotel Tankah, hledáme celkem asi hodinu. Cena za ubytování je 38 USD za pokoj a noc. Hlad už je veliký, tak jdeme okolo půl deváté místního času na večeři. No večeři, máme jen dolary a zapadli jsme do kavárny, takže kafe a k tomu tousty apod.

Ubytování - Cancún, hotel Tankah Cancun
Ujeto km - okolo 15 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 29.10.2014 - Den 26 - Přílet do ČR

Vše se zavazadly se nakonec povedlo, Indům to sice trvá dlouho, ale nakonec se povede - trvalo jim to 4 hodiny. Takže konečně můžeme z tranzitu jít na letiště, pokoukat obchody, dát si něco dobrého v cukrárně a pak se dostat až ke gate. V 4:10 letíme Boeingem 777-200 do Dubaje, let EK-513. Celkem příjemný, 4 hodinový let, hezké letušky. Servis Emirates velmi velmi dobrý, jen Korean Air, si myslím, je ještě o něco lepší.

Do Dubaje příletáme místního času v 6:45, ale s podivem nenajíždíme do tubusu, ale pěkně se projedeme po letišti autobusem. Pak už si jen pár hodin počkáme a opět s Emirates odlétáme do Prahy, let EK-139, kam přílétáme někdy okolo půl jedné odpoledne místního času.

 a jsme doma…

Pár slov závěrem

Tak tento výlet se opravdu hodně povedl, i když některé části byly dosti náročné, a to především 6ti denní trek v Langtangu v Nepálu a pak také výšlap do Everest base camp. Ale opravdu úžasné zážitky – nezapomenutelná oslava mých narozenin v Káthmándú, treky v Nepálu a především v Tibetu v nedotčené krajině, výstup k Mt. Everestu, návštěva klášterů v Tibetu a to především Tsurphu, úžasný průvodce Lobsang a také nepálský průvodce Asal atd. atd.

Prakticky každý den byl nějaký zážitek a i stanování v -15°C Vám přinese něco pozitivního a rád na to vzpomínám, také si začnete více vážit toho, co tu v Čechách máme. Také např. z nakupování a všudy přítomného smlouvání si může člověk vybudovat velkou zábavu.

A nakonec!!! Naleznete nové přátele ! a po měsíci stráveném někdy v hodně drsných podmínkách poznáte jejich opravdovou povahu.

pár suvenýrů…

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

60 NEJ Foto

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6082423661980304033?authkey=CIeihvrFkNfexwE

Mapa

https://www.google.com/maps/d/edit?mid=zDQZqd6lkYk4.kQ7zeF5Pu31I

a to je vše, přátelé..

… podporujte Tibet !!!

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 28.10.2014 - Den 25 - Odlet do ČR

Odjíždíme po osmé hodině ráno na letiště. Nám, co jsme do ranních hodin popíjeli, to trvá trochu déle, ale nakonec se povedlo. Cesta na letiště trvá asi hodinu, dříve to bylo mnohem déle, ale Číňani tu provrtali pár hor a tak se cesta stala mnohem kratší, jelikož se žádné hory už neobjíždí. Odbavení v pohodě, jen asi 10x musíte různým lidem ukázat pas. V 11:55 odlétáme směr Káthmándú, let CA-407, Air China, Airbus A-319. Let trvá asi hodinu a čtvrt a ten výhled na pohoří Himaláje je naprosto úchvatný.

let Lhasa – Káthmándú a pohled na pohoří Himaláje

V Káthmándú přeřizujeme čas o dvě a čtvrt hodiny napřed. Jelikož máme dost času, půjdeme ještě do města. Ať tak nebo tak, zavazadla byla odbavená jen do Káthmándú. Za 5 dolarů si vyřizujeme jednodenní transitní vízum. Na letišti jsou na tuto žádost o vízum automaty, kam se dá pouze pas, a pak se na kameru usmějete, vyjede žádost, jdete zaplatit 5 USD a na další přepážce dostanete vízum do pasu. Pak jsme vyzvedli zavazadla a za 1000 rupií najali 2 auta do Káthmándú. V Tamelu jsme za 30 minut okolo půl jedné. Zavazadla jsme si hodili do naší nepálské cestovky a pak jdeme na steak do restaurace Bamboo. Steak za 450 rupií je luxusní.

Pak se jde nakupovat, mé smlouvací schopnosti jsou na vrcholu. V prodejně čajů, kde kupuji čaje a vykuřovací tyčinky mně dokonce prodavač řekl, že mi to tedy za mojí cenu prodá, ale jen z důvodu našeho přátelství, ale ať už po něm nikdy nic nechci. Beru to s rezervou, ale je fakt, že smlouvání může být super zábava, a také byla.

Ve čtyři odpoledne jedeme zpět na letiště, procedura v pohodě. Letíme se Spice Jet, Boeing 737-800 v 18:50 do Dillí, let SG-46. Jsme tu v 20:30 a jdeme na tranzit desk, kde zas na nás čeká procedura se zavazadly, která jsou odbavená jen do Dillí, jelikož Spice Jet to dále odbavit neumí. Přišla paní ze Spice Jetu, opsala si pasy a čísla našich odbavených zavazadel a pak odejde, i s našimi pasy.

Rozloučili jsme se s průvodkyní a pár hodin čekáme, až dostaneme nová čísla našich zavazadel – až je Spice jet najde, přetaguje a předá Emirates, teprve poté dostaneme také nové palubní vstupenky na další cestu a pasy.

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 27.10.2014 - Den 24 – Tsurphu

Dneska vyjíždíme asi 70 km od Lhasy do kláštera Tsurphu, budhistického řádu Kadžupa – černé čepice. Původně měl být klášter Ganden, ale u klášteru Tsurphu má být posvátný strom, jehož 13x obejití má mít stejnou duchovní sílu jako obejití hory Kailash. Tak uvidíme.

Klášter byl založen v roce 1159, za kulturní revoluce v roce 1966 byl ale Číňany zničen, poté obnoven v roce 1986 šestnáctým karmapou. Jedeme opět na sever po stejné cestě jako včera, ale asi po 20 km odbočujeme doleva.

Vidíme zemědělce, jak právě sklízejí obilí, posekají ho a svezou na hromadu. Pak ho mlátí, nevím přesně jak, ale právě, sem viděl před hromadou postavený malý kombajn, kterému obilí z hromady házejí do lišty, zajímavé. Dříve jsem zas viděl vrstvu obilí rozloženou na place, a jezdit potom traktor s “diskovým podmítačem”.

Představeným kláštera je 17tý Karmapa, narozen v roce 1985, v roce 2000 utekl přes Himaláje do Indie. Každý Karmapa na svém konci života napíše na papír jméno svého následovníka. Černou čepici nosí pouze Karmapa, aktuálně jsou však vybraní dva, takže dokud se nedomluví, kdo je ten pravý Karmapa, tak bude čepice uložena v indickém klášteře tohoto řádu. Tam také jeden z karmapů, velmi pravděpodobně ten pravý, žije. Ten druhý je v Evropě, kde se na svém titulu snaží vydělat.

Okolo půl jedenácté navštěvujeme kapli na posvátné zahradě, kousek od kláštera. Na zahradě jsme udělali slibovanou koru – 13x obešli jedno místo na zahradě, i když do teďka nevím jestli a který z těch stromů byl ten posvátný. Spíše to byly takové stromečky.

 posvátná zahrada u kláštera Tsurphu

V kapli byl mnich, předříkával mantry a bubnoval na buben. Řád Kadžupa je znám svou meditační schopností. Nevím proč, ale silněji jsem to nikde v Tibetu necítil, stál jsem tak jak přibitej, prsty na rukou mi vibrovaly a užíval jsem si krásný pocit. Vůbec se mi odsud nechtělo a stále mě to tam táhlo, i nyní když si na to vzpomenu, tak bych se tam nejraději chtěl zase podívat. A pocit, že se z kaple nechtělo odejít, jsem neměl jen já.

Poté jsme dojeli do kláštera Tsurphu, je to hlavní klášter řádu Kadžupa, takže jejich představený - sedmnáctý Karmapa, zde bydlel předtím než utekl v roce 2000 do Indie. Klášter byl ten nejkrásnější, jaký jsme tu viděli. Málo lidí, vstupné 40 juanů, bydlí tu přes 300 mnichů. Viděli jsme je i při polední modlitbě v Assembly hall (shromažďovací hala). Předříkávají mantry, do toho buší do velkých bubnů a někteří občas troubí do takových dlouhých trubek.

modlitba v Tsurphu v Assembly hall

Fakt magický a nádherný zážitek. Opravdu nádhera, dokonce jsme je mohli fotit i natáčet. Klášter je mezi horami, takže nádhera se vším všudy.

jeden z chrámů v klášteře Tsurphu

Oběd v místní restauraci, vaří jen vegetariánská jídla, a po druhé odpolední odjíždíme do Lhasy, kam jsme dojeli po dvou hodinách.

sklizeň obilí po tibetsku

Zašli jsme opět na Barkhor market, kde se projevily naše smlouvací zkušenosti – např. vykuřovací skříňka z 80 na 30 juanů, dřevěný náramek z 80 na 20 juanů, byl jsem na sebe pyšný J Poté jsme zašli do Tibetan steak house kousek od Barkhor náměstí na steak z houbami, mohu vřele doporučit, i když samozřejmě ceny poněkud vyšší. Pak už jen návrat do hotelu, kde jsme pořádně zapili konec zájezdu, a okolo třetí ráno šli spát.

Ubytování – Lhasa, Tibet Gorkha hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE