Deník - Nepál - Tibet 2014 - 22.10.2014 - Den 19 - Yamdrok Tso trek - Den 3

Noc docela ušla, nejdřív fičelo dost, ale pak přestalo a v noci se krásně spalo. Člověk si prostě zvykne asi na cokoliv. Vycházíme z kempu okolo půl desáté, celkem pohodová chůze, před dvanáctou jsme v tzv. kohoutím sedle, okolo 5080 m.n.m. Nyní to je asi 650 metrů klesání, pěkný sešup dolů, který trvá asi 1 hodinu.

ledovec Nyemcheganksank

Zde si pod kopcem dáváme oběd, zas nějaké jenom nudle, přeci jen polní podmínky.

Yak meni, kuchaři a Lobsang

Ale u toho sledujeme hustý provoz na této příkré stezce. Nejdříve slézali dolů naši jaci, pak letělo dolů stádo koz. Na to si to z druhé strany šine nahoru stádo jaků, a když jsou v tom největším krpálu, objeví se na horizontu kousek nad nimi velké stádo ovcí. Ovce se samozřejmě jaků dost polekali, provoz se zastavil a my čekáme, co se bude dít dál. Jaci stojí v krpálu, ovce kousek nad nimi a dost vyplašené. Ovce začali přeskakovat kamennou hradbu a utíkat na okolní kopce, dolů se valí kamení z hradby a ovce lítají všude po kopci. Zajímavá podívaná, ale jak budou honáci shánět ovce dohromady, které jsou tu teďka všude rozeseté, to fakt nevím. Lítají tu za nima po kopcích, tak snad to nějak udělají, u toho nám ještě dolů mávají.

jaci a ovce, kdo z koho…

Od druhé odpoledne jdeme pouze rovinkou přímo za nosem, do vesnice Catang docházíme v půl čtvrté. Rozloučili jsme se tam s Yak meny, kteří se s jaky vracejí zpět do vesnice Mayo. Mimochodem celkem s námi šlo 12 jaků a 3 Yak meni, 1 jak unese max. 40 kg. Od každého z nás dostali 40 juanů, vypadali hodně šťastně. V půl páté odjíždíme již naším minibusem k jezeru Yamdrok tso, jelikož zde se nám moc stanovat nechce, nic tu totiž není. Jezero je tak 10 km daleko, za tři čtvrtě hodiny jsme na místě.

západ slunce u jezera Yamdrok tso

Okolo břehů jezera Yamdrok tso vedou asfaltové silnice a právě vedle silnice, asi tak 5 metrů, zakládáme stanový kemp, jinde to tu prostě nejde a nebo tam není voda, kterou nám kuchaři vždy z místních zdrojů převařují. Couráme se okolo břehů jezera, v místní restauraci si dáme nějakou tu čínskou pálenku a v půl osmé se opět ládujeme v jídelním stanu večeří. Po večeři následuje poděkování, se slzami v očích tu sedíme u stolu a posloucháme Lobsanga a Lagpu, jak se omlouvají, že nemohli uskutečnit Kailash, neboli původní program. Ale my víme, že oni udělali maximum, aby nám to vynahradili, a tento náhradní program je opravdu skvělý. Opravdu toho nelitujeme, tento trek, který jsme právě dokončili, absolvovala před námi tento rok pouze jedna skupina. To proto, že jej objevil a vymyslel Lagpa asi před třemi lety, a nabízí ho jen občas, průměrně dvakrát do roka. Proto jsme mohli jít turisticky nedotčenou oblastí a zažít tak opravdový Tibet. Po celý trek jsme neviděli žádného turistu, pouze pár místních, kteří na nás nevěřícně zírali. Opravdu hezčí trek, s tak krásným počasím, tak úžasnými místními Tibeťany, Lagpou, Lobsangem, kteří byli opravdu úžasní, úžasnou tibetskou krajinou pod ledovcem, jsme nemohli zažít.

Po večeři a poděkování nám Cyring (jeden z kuchařů, říkali jsme mu Cylilink), zatancoval. Fakt jsme se hodně nasmáli, zpíval u toho a v rukách držel rýč jako kytaru. Pak přebírá štafetu Lobsang, který také zpívá, a jako vždy u toho dělá strašnou srandu.

Cyring umí !!!

Lobsang dodává pár krásných vět, např. když budete šťastní Vy, budu šťastný i já. Pak také s Lagpou dodávají, že my Češi teď máme nové tibetské přátele. Na Lobsangovo – Super!!!, asi nikdy nezapomeneme.

Jestli na někoho nezapomenu, tak to bude Asal, náš nepálský průvodce v Langtangu a pak Lobsang z Tibetu, fakt úžasní chlapíci.

Lagpa ještě dodává, ať podporujeme Tibet a šíříme to po Čechách, také děkuje, že naším zájezdem Tibeťany podporujeme, jelikož Lagpa se snaží vždy využívat tibetské lidi, hotely, restaurace atd.

A mimochodem Yamdrok znamená v tibetštině hodně štěstí, někdy se jezeru Yamdrok tso přezdívá také jezero štírů či tyrkysové jezero. Je to jedno ze čtyř posvátných jezer v Tibetu, další jsou Nam tso, Manasarovar a pak jedno ve východním Tiberu, které si ale jménem nepamatuji.

Shrnutí dne treku

Délka dnešní cesty – odhadem 15 km
Sestoupáno – z 4960 m.n.m. do 4450 m.n.m
Ubytování – Yamdrok tso, 4450 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 6 hodin

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 21.10.2014 - Den 18 - Yamdrok Tso trek - Den 2

Zima byla ještě větší než včera a to naštěstí moc nefoukalo. V půl deváté byla snídaně, to byla ještě dost zima, ale potřebujeme dojít v klidu do cílového místa, tak raději vycházíme dříve. Hodinky, které měří teplotu, začaly fungovat až okolo půl desáté ráno, kdy svítilo sluníčko a to naměřily -9,7 °C. K ránu tedy bylo jistě minimálně -15 °C. K tomu je vlhko, a když navlhne spacák, tak už to k ránu není úplně ono.

v sedle Nyarong la, 5210 m.n.m.

V půl desáté vyrážíme a za hodinu jsme v nejvyšším bodě – sedlo Nyarong la má 5210 m.n.m. Je tu zima, fouká, ale také svítí sluníčko, tak to není tak strašné. Scházíme dolů, sledujeme fascinující zasněžené hory okolo. Navštěvujeme nomádskou rodinu, v jejich dočasném působišti – na zimu se, od konce října do března, přestěhují níže do svých zimních příbytků.

to je ten pravý Tibet …

Do stanoviště přicházíme okolo čtvrté hodiny, ale není tam voda, tak stoupáme ještě o pár desítek výškových metrů.

tam někde vpravo nahoře rozvineme náš kemp …

jaci v akci

Konečně jsme došli na místo, pěkně to tu fičí, takže noc bude zajímavá. Jsme na místě jménem Zenbuk, 4960 m.n.m. Okolo páté máme postavené stany, následovala tibetská whisky, kterou přinesl Lobsang, mimochodem byla pěkně hnusná. Následují kostky, večeře a ulehnutí ke spánku. Na “větrné hůrce” to pěkně fouká, asi bude hezká noc.

Shrnutí dne treku

Délka dnešní cesty – odhadem 12,5 km
Převýšení – z 5080 m.n.m. do 5210 m.n.m
Ubytování – Zenbuk, 4960 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 7 hodin

O Tibetu

Tibet byl sjednocen králem Somcengampem, v 7. století.

Cestování

Tibeťané potřebují povolení, pokud chtějí cestovat do jiného regionu Tibetu, i např. řidič, který pro nás jel z Lhasy do Zhangmu. Povolení navíc platí pouze 1 měsíc. Šéf cestovky také vyprávěl o svém útěku do Indie v roce 1984, kde se učil anglicky. Po 4 letech se opět ilegálně vrátil zpět, prý mu nevyhovovalo podnebí. Číňani na to přišli a měl velké problémy – dennodenní návštěvy doma, výslechy, dostal se na blacklist, takže 6 let nemohl ani ze své vesnice – bydlel asi 40 km od Lhasy u rodičů. Do vězení ale naštěstí nešel, vysvětlil jim, že je z početné rodiny, a že se tam pouze učil anglicky.

Export

Tibet exportuje hlavně ovčí vlnu a pak také hodně léčivých rostlin.

Zajímavost

Od roku 2015 bude zakázáno provozovat auta značky Toyota pro turistické potřeby. Číňani nemají totiž rádi Japonce, a tak japonská auta budou nahrazena čínskými.

Budhismus

V tibetském budhismu rozlišujeme 4 řády:

     - Yellow head sect – žluté čepice – řád Gelugpa

     - Red head sect – červené čepice – Ňumapa

     - Black head sect – černé čepice – Kadžupa

     - Sakjapa – bez čepic

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 20.10.2014 - Den 17 - Yamdrok Tso trek - Den 1

Zima byla opravdu velká, tak -15°C, k tomu fičel vítr a bylo vlhko. V půl desáté super snídaně, pak dobalujeme věci – batohy do pytlů. Pak dorazili yak meni se 7 jaky, na které se vše včetně polní kuchyně naložilo. To, co se nevešlo, počká na další jaky, kteří mají přijít později.

stavba domu ve vesnici Mayo

Okolo půl jedenácté konečně dobaleno a jdeme na návštěvu do vesnice Maya. Civíme tu na stavbu nového domu, spíše tedy přístavbu. Zdi jsou z kamene, výplň je ze směsi jílu, vody a slámy, někdy se přidává jačí trus.

jaci v akci

Pokračujeme údolím pod ledovcem mírně nahoru. Jdeme hodně pomalu, v této výšce totiž někomu i obyčejná chůze může dělat problémy. Preventivně jsme si také vzali tablety na výškovku, co jsme koupili v Gyantse. Ty místní se jmenují Plateu-safety, 20 kapslí za 56 juanů, dávkuji 2 kapsle ráno a dvě večer. Maximální dávkování je 3x3 kapsle denně. Okolo páté hodiny jsme již na hezkém kopečku ve výšce 5080 m.n.m., dál už nestíháme dojít, takže kemp budeme muset rozvinout zde. Původní plán, překonat nejvyšší bod a zakotvit v nějaké nižší výšce, se tedy nepovedl.

ledovec Nyemcheganksank

Ta procházka byla ale celý den úchvatná, po pravé straně nádherný ledovec a všude okolo nás nádherná tibetská krajina, všude klid, jen občas stádo jaků, jednou také pár antilop.

tibetská krajina u ledovce

Právě když jsme dostavili kemp, před sedmou večer, se začalo stmívat, to jen znamená, že začne být fakt zima zima zima. V sedm je opět bohatá večeře, takže ta super večeře včera nebyla jen na uvítanou, laťku kuchař nasadil vysoko a stále se jí drží. V půl deváté už je i v jídelním stanu taková zima, že jdeme raději zalézt do stanů a spacáků.

Shrnutí dne treku

Délka dnešní cesty – odhadem 10 km
Převýšení – z 4680 m.n.m. do 5080 m.n.m
Ubytování – někde na cestě k Yamdrok tso, 5080 m.n.m., stanový kemp
Na cestě – 6 hodin

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 19.10.2014 - Den 16 – Gyantse

Hotel fakt super, klimatizací jsme si pěkně zatopili. V devět snídaně, v deset odjezd k místnímu klášteru Palcho. Vstupné 80 juanů. Klášter nechal postavit první pančenlama.

knihovna v klášteře Palcho

Vedle je také obrovská stúpa Kumbum, plná svatyní budhů. V jednom chrámu tu mají také knihovnu, ručně psané svitky na ručně dělaném papíře nebo na jačí kůži. Jsou psané buďto indickým sanskrtem, nebo již přepsané do tibetského písma.

stúpa Kumbum se spoustou svatyní budhů

Následuje prohlídka pevnosti Dzong, kterou v roce 1904 dobyli Britové. Ale zjistili, že tibetská krajina je nehostinná a tak odtáhli. K obědu za 50 juanů grilovaný kuřecí steak s hranolkami, hodně dobře jsem se najedl. Jasmínový čaj tu dostanete k obědu většinou grátis, téměř v celém Tibetu.

V půl čtvrté odjíždíme do kempu, kde začne náš trek k jezeru Yamdrok Tso. Nejprve ale zastavujeme u jezera Mala Laka a dále v sedle Simi la. Pokračujeme k sedlu Karo la, ale dojeli jsme autobusem pouze kousek pod, do 4950 m.n.m., jelikož v průsmyku se platí vstup. Na naší aklimatizaci, jako přípravu na trek následující dny, to ale stačí. Původní plán byl, že do průsmyku půjdeme pěšky, ale jelikož máme zpoždění a byli jsme dlouho v Gyantse a včera v Shigatse, tento aklimatizační výstup absolvujeme pouze autobusem. Stejně je tu zima J.

tibetská pohádková krajina…

V průsmyku se okolo šesté večer kocháme pohledem na ledovec Nyemcheganksank – 7190 m.n.m. Poté klesáme do výšky 4680 m.n.m., vesnička se jmenuje Mayo. Je přímo pod ledovcem a je to naprosto úchvatné místo, plné klidu, pohody a nádherné krajiny všude okolo. Náš stanový kemp je již připravený – 6 stanů pro dvě osoby, velký jídelní stan a stan kuchařů. Na trek s námi půjde také šéf tibetské cestovky (človíček jménem Lagpa), která vše zařizuje, a zítra přijdou ještě jaci se svými pány, ti nám ponesou veškerá zavazadla, jídlo, stany, prostě všechno.

kemp pod ledovcem Nyemcheganksank

Okolo kempu se pasou početná stáda ovcí, přišli na návštěvu také jaci, je to tu prostě opravdu jako v pohádce. Jen tady na ten pravý Tibet nevěřícně koukáme, neskutečná krása, takhle pod nádherným ledovcem. Honáci ovcí se s námi snaží navázat komunikaci, ale anglicky umí asi 3 slova, smějí se na nás jako na nějaký úkaz. V sedm večer následuje večeře, no spíše jsou to hody hraničící s obžerstvím, to jsme tu ještě nezažili. První chod je polévka, houbová, takovou jsme tu ještě neměli. Poté každý vyfasuje talíř s rýží a na stůl se nosí asi 8 mís s různými dobrotami – zeleninový salát, jačí maso se zeleninou, brambory, rajčata s vajíčkem atd. Snědli jsme toho asi půlku a byli totálně přežraní. Pak se mastí opět kostky.

Toto bude bezpochyby úžasný zážitek, jediná chyba bude ta velká zima, opravdu velká zima.

Ubytování – vesnička Maya, stanový kemp

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 18.10.2014 - Den 15 – Shigatse

Spalo se krásně, opravdu skvělý hotel, k dobru přišla také Wifi, ale nejlepší byla sprcha. Bufetová snídaně v půl deváté nemá chybu, obrovský výběr a moc dobře jsme se najedli.

Vyrážíme do kláštera Ta Shi Lhun Po v Shigatse. Opravdu obrovské dílo, aktuálně zde žije 200 mnichů, bylo jich tu dříve i 800. Číňani to totiž hodně regulují a pro vstup do kláštera panují přísná čínská pravidla.

jeden z chrámů v Tashilhunpo, Shigatse

V klášteře jsou budhističtí mnichové řádu žlutých čepic – Gelugpa. V jednom zdejším chrámu je největší zlacená socha na světě – výška 26 metrů. Socha je z bronzu a pozlacená 300 kg zlata. Fotit se ale nesmí a nebo za velké poplatky.

mnich a Venda Kolpekojc

Máme celkem štěstí, v půl jedné začíná polední modlitba. Mniši se žlutými čepicemi, červenými šaty a žlutými hábity vcházejí do shromažďovací haly. Tam sedí na lavicích, láma předříkává modlitby a všichni se modlí. Hodně silný zážitek, když můžete projít okolo. Vedle kláštera, jen z dálky, prohlížíme pevnost Shigatsedzong.

mniši cestou na polední modlitbu

Pokračujeme korou okolo kláštera, která je tak na hodinu. Po obědě, okolo páté, odjíždíme směr Gyantse.

Dnes jsme také dostali nového průvodce jménem Lobsang. Ten původní byl slabší, moc toho nenamluvil, tenhle je úplný opak a bude s ním zřejmě hodně srandy.

Do Gyantse přijíždíme v půl osmé večer. Po cestě jsme viděli zemědělce, jak sklízí obilí. Nevím jak to sekají, prý traktorem, ale pak jsou na poli hromady, kde je obilí svázáno do snopů. Pak to odvážejí na plac, kde to rozhází do vrstvy a jezdí po tom traktorem se zapojeným „diskovým podmítačem“, alespoň tak to vypadá. Asi to takto mlátí. Pak to ještě hází do fukaru.

V Gyantse bydlíme v hotelu Jian Zang hotel. Celkem hodně slušný, dokonce s teplou vodou. Ale Gesar hotel nastavil nepřekonatelnou laťku.

Ubytování – Gyantse, Jian Zang hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE

Kolpek Václav - Mapa mých cest po světě

Mapa cestování po světě. Po kliknutí na ikonu je možno zobrazit linky na deník, fotky či detailní mapu.

Deník - Nepál - Tibet 2014 - 17.10.2014 - Den 14 - Everest Base Camp

Noc byla fakt těžká. Zima ve spacáku nebyla, ale lidi měli výškovku. Nakonec jsem si s jedním človíčkem měnil místo na spaní a spal na lavici se sklonem dolů. Hlavou dolů spát v 5000 m.n.m. bylo fakt špatný. Ve 4 ráno začala bolet hlava a už nepřestala, až někdy odpoledne.

V sedm se vstávalo na výšlap do základního tábora. Nakonec jsem šel také, ale se sebezapřením. Vydalo se celkem 5 lidí, v celkem velké zimě. Hlava bolela jak blázen, břicho totéž, zima velká a u základního tábora fičel vichr jak blázen. Žádná expedice tam už nebyla, jelikož je již po sezóně, takže jsme to tam měli sami pro sebe. Mt. Everest si prohlížíme právě v době, kdy začíná svítat, a první paprsky se opíraly do této krásky. Krásný zážitek, který za to přemáhání vůbec vylézt ze stanu, určitě stál. Z nomádského tábořiště to bylo okolo 5 km, ale v této výšce a za těchto podmínek, i těch 5 km stačilo, cesta trvala od půl osmé do devíti ráno. Cesta zpět už pouhou hodinku.

svítání u Mt. Everestu, Everest base camp

Mezitím, co my se kocháme Everestem, nomádi nám rozbourali stan, jelikož sezóna už skončila a kemp se ruší. Takže zavazadla naházená do našeho autobusu a trochu zmatek.

Okolo jedenácté konečně odjíždíme, čeká nás okolo 400 km do Shigatse. První zastávka je po 5 km opět u kláštera Rongbuk, naproti konečně dostáváme snídani. Klášter nenavštěvujeme, čeká nás jich ještě víc než dost.

Pokračujeme po té šíleně prašné a kamenité cestě asi 60 km do Old Tingri, odkud jsme včera k Everestu přijížděli. Cesta do New Tingri neboli Shelkaru je totiž v rekonstrukci, takže si to do Shigatse dáme s mírnou objížďkou. Do Old Tingri je to 2,5 hodiny cesty, jsme na místě okolo druhé odpolední. Dále pokračujeme do New Tingri, kde si dáváme oběd. Když jsme si ale objednali, po chvíli zjistili, že jim došly brambory, takže jdeme zase do nudlové polévky, cena 20 – 25 juanů. Ale oběd dobrý.

Okolo páté odpoledne dojíždíme do sedla Gatso La – 5220 m.n.m. – nejvyšší bod celé naší výpravy.

sedlo, které je vždy ověšeno spoustou modlitebních praporků

Celá cesta je prošpikována policejními kontrolami, vojáci a policajti kontrolují vše možné. Někdy řidičovu licenci, jindy pasy, skupinová víza apod. Někde musíme na policejní stanici s pasy osobně. Fakt hrozný, když tu člověk vidí Číňany, jak se se samopaly procházejí po silnici, a vypadají, že jim patří celý svět.

Číňani rozdělili celý Tibet do zón a právě při přechodu mezi zónami jsou kontroly nejpřísnější – jdete s pasem na policejní stanici osobně. Pro vstup do každé zóny musí mít všichni, a to včetně Tibeťanů, permit. Člověku se chce brečet, když tu vidí okupaci Tibetu na vlastní oči.

Do Shigatse dojíždíme po deváté večer. Shigatse je druhé největší město Tibetu. Ubytováváme se v Gesar Hotelu, který má 4 hvězdičky, a byl vyhlášen jako nejlepší ve městě.  Je fakt překrásný a hoooodně velký – 107 pokojů a dnes je například plně obsazeno. Dostali jsme se do tohoto hotelu úplnou náhodou – manažerem hotelu je bývalý průvodce tibetské cestovky, která pro Livingstone zařizuje program zájezdů v Tibetu. Bufetová večeře za 40 juanů nemá chybu, takhle jsme se tu ještě nikde nenacpali J Pokoje jsou nádherné, včetně klimatizace, škoda že jsme přijeli tak pozdě a jsme tu jen jeden den. Manažer hotelu je příjemný chlapík, a tak si s ním chvilku pokecáme a pak jdeme spát.

Gesar hotel a náš pokoj

Ubytování – Shigatse, Gesar hotel

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6079835673861346849?authkey=CP3ivcutnM26gQE