Dneska to bude opět hlavně o přesunu, a to do Varadera. To
je asi poslední střípek do mozaiky, aby náš pohled na Kubu byl kompletní. Je to
největší zdejší letovisko, které je navíc celé vlastněné státem.
Po cestě zastavujeme v Cienfuegos, koloniálním městě které
bývalo kvůli pěstování cukrové třtiny velmi bohaté. Má to krásné náměstí, kde
stojí nakouknout do prostor divadla Teatro Tomás Terry. Prohlídka je za 2 CUC,
pokud se jde na představení tak je to za max. 10 kubánských pesos. Zajímavé.
Město má také krásný záliv, na ten je krásný pohled z jiné části města, kde je
Pallacio de Valle. Za 2 CUC je tu vstup na vyhlídku a Cuba libre k tomu.
záliv v Cienfuegos z vyhlídky na Pallacio de Valle
Pak pokračujeme dále do zátoky sviní, kde se v roce 1961 vylodili
kubánští exulanti vycvičení americkou armádou, aby tu udělali kontrarevoluci,
ale Fidel Castro to se svojí armádou během tří dnů potlačil, poté právě Amerika
nasadila obchodní embargo. Bohužel u playa Girón je muzeum této akce, ale v
rekonstrukci, takže jsme viděli prd.
Pokračujeme teda do Varadera. Strava už se omezuje pouze na
známé housky s vepřovým, to je tu k dostání u cesty skoro všude, cena je 10
kubánských pesos. Prostě se tam už těšíme, zítra bude první a také poslední den
kdy si budeme dělat, co chceme, takže válet si šunky a popíjet mojito ;-).
Naše průměrná rychlost autem po Kubě je tak 50 km/h, takže i
250 km přesuny máme s nějakými přestávkami na celý den. V půl páté jsme konečně
po nějakém bloudění Varaderem dojeli do hotelu.
Následovalo samozřejmě trochu přežrání na večeři, koupání a
popíjení rumu.
Něco
o Kubě
40 procent příjmu do rozpočtu Kuby jde z turistiky. Aby ne,
pokud z ubytování dostává stát až 90 procent ceny. To procento se ale mění
region od regionu, město od města.
Dalších 40 procent, jak říkal Manuel, jde státu z kooperace
s ostatními státy. To jsem totiž netušil, že údajně skoro každý desátý Kubánec
je lékařem a ty tu pak léčí pacienty ze zahraničí, tzv. zdravotní turistika,
nebo jsou přímo posíláni do různých zemí a Kuba za to dostává dobře zaplaceno. Každý
desátý, to Manuel samozřejmě přehnal ale jak jsem si pak potvrdil u češky která
tu žije 51 let, lékařů je tu fakt dost. Školství obecně je tu prý na velmi
dobré úrovni.
Kubánci mají zajištěnou zdravotní péči. Také tu mají
přídělový systém na jídlo, např. na hlavu dostávají 5 liber rýže měsíčně. Stát
s tím má velké výdaje, rýže je z většiny dovážena z Číny.
Od doby co je Raul Castro u moci se prý věci mění k lepšímu,
prý je chytřejší a více otevřenější novým věcem. Proto se také za poslední dva
roky dosti změnil např. poměr mezi těmi 60 let starými auty a auty novými. Těch
nových podstatně přibývá. Stále tu ale je problém, že někteří Kubánci peníze
mají, např. majitelé lepších cas v Trinidadu, a nemají je za co utratit, a to
doslova. To určitě nějaký čas ještě potrvá, když přijdete do obchodu, tak je to
vidět, skoro nic tam nemají.
Kvalita silnic je někde katastrofální, ale jak říká Manuel,
je to o prioritách vlády.
Co mě hodně překvapilo je to, že Kubánci mohou vycestovat do
zahraničí, jediný problém je ten že naprostá většina Kubánců na to nemá peníze.
Embargo
USA
Platí někdy od roku 1962, kdy Američani vycvičili několik
set Kubánců na Floridě a pak je poslali na Kubu, aby zde udělali revoluci.
Castro totiž samozřejmě byl pod vlivem Sovětského svazu a budoval socialismus a
to se Američanům nelíbilo. Navíc Američané zjistili, že tu Rusové mají sila s
raketami, údajně na obranu Kuby, ale jasně že pravda je jiná, jsme tu přeci jen
něco okolo 120 km od Miami. Svět byl na pokraji třetí světové války, Chruščov
nakonec dostal rozum a rakety stáhnul. Tak se to Američané pokusili otočit, ale
nepovedlo se. Jednak Kubánci sestřelili letadlo, které pilotoval Američan, čímž
jim bylo jasné, kdo to celé spunktoval, jednak si jeden rybář všiml lodí, které
se blíží ke kubánskému pobřeží - známá zátoka sviní. Kontrarevoluce se teda
nepovedla a tak to Američané zkusili s embargem, že by si třeba Kubánci tu
revoluci proti vládě udělali sami. Ale to se také nepovedlo. Embargo má na
Kubánce velký vliv, mezinárodní obchod je obtížný, je to sice embargo USA ale
je jasné že to hodně zasahuje do mezinárodního obchodu. Aktuálně v roce 2016 se
stavidla trochu otevírají ale i po návštěvě Obamy embargo stále platí. To totiž
může zrušit pouze kongres spojených států. Z těchto skutečností je také asi
jasné že Američany tu v lásce nemají. A základna Guantanámo jim musí neskutečně
ležet v žaludku. Původně si Američané tu oblast pronajali na 100let, do roku
2034, ale pak byl údajně sepsaný dodatek, který tu obast pronajal na neurčito.
A nájem - směšných 2000 USD ročně.
Překvapili mě také názory našeho průvodce Manuela na život
na Kubě. Je to velmi vzdělaný člověk, učitel, hovoří plynně anglicky a
francouzsky, kterou i učí. Navíc dělá průvodce pro různé cestovky. Se státním
zřízením prakticky souhlasí. Když něco nejde nebo je komplikované tak na to
řekne - This is Cuba, zasměje se a dál se tím netrápí. Když se ho zeptáte,
jestli se cítí svobodným, tak odpoví, že nikdo na světě není svobodný. Když mě
šokovalo, že do teďka nepostavili dálnici na jih země, kterou tu budovali se
sovětskou pomocí, a po pádu sovětského svazu pomoc od Ruska skončila a tím také
tato stavba, tak jen řekne, že je to o prioritách a ty jsou třeba ty, aby se
lidi nakrmili. Mimochodem po pádu sovětského svazu to tu asi byl masakr. Sověti
to tu asi dost dotovali, a když s tím rázem přestali, musela to být hrůza.
Ubytování:
Varadero, hotel Brisas del Caribe
Vzdálenost:
250 km autem
Fotogalerie:
https://goo.gl/photos/AJtb9ErDcCxaysaP7
Žádné komentáře:
Okomentovat