Dneska zase fouká vítr jak blázen, ostatně po ránu je to tu celkem pravidlem. Před devátou jsme vyrazili na pláž co máme za hotelem. Je to tak 200m, vítr už se celkem umoudřil ale vlny byly prostě parádní. Jen co jsem tam vlezl tak mě to začalo hodně bavit a to nepatřím k plážovým povalečům. Ani se mi ven nechtělo. Pak jsme teda zabalili a že pojedeme BUSem 119 do Downtown Miami hnedka před ostrov kde se máme nalodit na naší jízdu okolo Baham. No Google dost zklamal, tvrdil že 119ka jede přímo před hotelem ale kde nic tu nic. Skoro to vypadalo že jí úplně zrušili. No Martin chtěl jet od začátku taxíkem a tak mi bylo jasný že se mnou na jinej bus a to 120ku nepůjde, bylo to o něco dál a ta už opravdu jezdila. Tak jsem teda šel za taxikářům za kolik by nás hodil až na ostrov a on že $37, tak jsem se otočil a říkám že to je moc. A on jako kolik mám tak jsem mu řekl že $30. On ať si teda sedneme.
Cesta na Dodge Island neboli port of Miami trvala z Beach place hotelu asi půl hodiny, mělo to být něco okolo 12ti mil. Ono na ten ostrov by jsme si stejně z Downtown Miami museli vzít taxík jelikož co jsem viděl tak jak na mostě tak na samotném ostrově vůbec neexistují chodníky, s pĕšími se tu moc nepočítá. Když jsme dorazili k terminálů C který je Norwegian společnosti s kterou se plavíme tak dávám černochovi těch $30 a on že ať mu dám ještě dva dolary. Na to že neměl puštěný vůbec taxametr tak celkem drzej. Martin chtěl otevřít kufr ale byl zamčenej. Černochovi jsem řekl že už peníze nemám ale moc ho to nezajímalo, nakonec jsem dva dolary vzal u Martina a teprve potom odemknul od sebe kufr a my se k naším zavazadlům dostali. Nestihl jsem ani vystoupit a naběhli další černoši a jako že s kým jedeme a na jakou loď. Jakmile jsem řekl že na Norwegian Sky tak se sápal po zavazadlech a říkal že chce dva dolary za zavazadlo. Koukali jsme jak blázni jelikož jsme byli pouze na parkovišti. No a jako že jaké jsme číslo kajuty apod. Tak jsme mu dali po dvou dolarech, on dal na kufr štítek Norwegianu s číslem kajuty a bylo. Trochu jsem se o naše zavazadla začal bát ale měli jich tam ve vozozíkách jak na letišti celek spoustu.
Do přístavu jsme přijeli asi v půl dvanáctý, když jsme zjistili že tam žádný chodníky nejsou a že teda z focení Miami mrakodrapů nebude nic, jelikož jsme byli na druhý odvrácený straně, tak jsme se šli odbavit. Bylo to skoro jak na letišti. Nejdříve security kontrola a pak jsme šli na checkin. Akorát jsme ještě vyplňovali papír že jsme jako zdraví. Na checkinu jsme dali jen voucher co jsme dostali z cestovky, zdravotní formulář a pasy a za 5 minut bylo vyřízeno. Ještě chtěl po nás jestli si nechceme z kreditky převést nějaky peníze na naší kartu kterou jsme dostali, se kterou se platí nadstandard, pod tímto slovem chápej třeba coca cola, drinky, pivo a nebo třeba kafe v restauraci apod. Karta je na jméno a také se jí otvírá kajuta.
Pohled na Miami Downtown z lodi
Platí se jí také dýško pro personál $12 na den, který je povinný a není započítána do ceny zájezdu, absolutně nechápu proč. Jen zase tahání peněz z kapes. Výlet je celkem drahý, ale pak z Vás ještě takhle tahají další a další peníze. Pak jsme šli čekat do haly, cestou jsme dostali lístky s číslem devět a to jako že na loď se chodí po skupinách a my půjdeme v deváté skupině. Šlo to celé celkem rychle a někdy v jednu hodinu nás na tu loď pustili. Tak jsme se šli najíst jelikož do kajut se pouští až ve dvě hodiny. Jídlo formou bufetu celkem OK, k pití nějaký limonády, kafe. No pak jsme teda zašli do kajut, celkem pěkná a s hezkým kulatým okýnkem ven, neboli typ kajuty Ocean view. Máme kajutu 8210 neboli osmý deck celkem u přídĕ.
Naše kajuta na lodi
V půl pátý byl na šestém decku nácvik kdyby se něco stalo, mají tu loď rozdělenou do sektorů, my jsme sektor A a taky si nás u sektoru A pěkně označili že jsme na nácviku byli. A kdo nebyl tak ten půjde druhý den. Obědy jsou asi do čtyř hodin takže jsme před tím stihli ještě malou svačinku. Zavazadla už k nám taky konečně dorazili na chodbu před kajutu. Ale že to trvalo, na to že jsme je odevzdali v půl dvanácté a měli jsme je až nějak okolo páté hodiny. Pak jsme si šli nabít tu naší kartu kterou má každý na jméno penězi, každej jsme tam hodili $100. Jsme zvědavý jestli nám tam něco zbyde, minimálně se z toho bude platit to dýško pro personál. V pět jsme měli vyplouvat z Miami ale povedlo se to až okolo šesté, nevíme proč ale po pátý přijela záchranka k lodi tak možná někoho odváželi.
Loď vyjela směrem do centra Miami, už se hodně setmělo, prakticky už byla tma a my jsme konečně viděli ty krásné mrakodrapy Miami a takhle v noci, z vody a ještě pomalu z ptačí perspektivy jsou to neskutečně krásný siluety. Na začátku přístavu to bylo trochu rozšířené, takže lodička udělala obrat o 180 stupňů a pluli jsme přístavem vstříc Bahamy. Na zádi jsme měli dost a dost času vychutnat si opravdu krásnej pohled na Miami. Následovala večeře, šli jsme do Crossing restaurace, už to není forma bufetu ale standard restaurace akorát že mají pouze Menu kde je možno si vybírat asi z 5ti předkrmů a 5ti hlavních jídel. Steak co jsme dostali byl fakt perfektní, ujal se nás Filipínec Adan Pomperado, s kterým jsme celkem nakonec pokecali. Říkal jsem mu že chci jet na Filipíny což je pravda a tak jsme to začali rozebírat. Už se nedivím že je tu na 2000 hostů 930 členů personálu. Filipínec s náma kecal asi půl hodiny a vůbec mu to nevadilo. Večer jsme se šli podívat do divadla, ale moc nás ta jejich sranda nezaujala, možná to bylo tím že jsme jim pořádně nerozuměli. Chvili jsme se poflakovali po lodi a zjišťovali co kde a jak a pak přežraný šli spát.
Fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat