Tak dneska jsem trávil neděli na vzduchu a užíval si krásného slunečného listopadového počasí, probrázdili jsme Prahu křížem krážem až jsem si ušoupal boty i s nohama :-)
Praha Listopadová - fotky
neděle 27. listopadu 2011
19.11.2011 - Transmission 2011
Tato akce stojí opravdu za to. Kde Vám pustí hudbu ti nejlepší Trance DJs a nechají Vás 9 hodin v kuse tancovat? Kde Vám k tomu udělají laserovou show? No jedině na Transmission!
Transmission 2011 - Foto
Transmission 2011 - Foto
pondělí 29. srpna 2011
27.8.2011 - Staročeská svatba Vládi Brodského
Tak toto byla naprosto luxusní akcička. Pilo, radovalo a hodovalo se od ranních do ranních hodin. Více napoví foto - https://picasaweb.google.com/Vaclav.Kolpek/2011_08_27_VladiBrodskehoSvatba_Polinka?authuser=0&authkey=Gv1sRgCNrI_7_UvaGq3wE&feat=directlink
pátek 19. srpna 2011
Deník - Mongolsko 2011 - 25.7.2011 - DEN 21 - Cesta do České Republiky
Doprava
Korean Air – Let KE 935 – Soul -> Praha, Boeing 777-200, 5770 km
Jak věci šli
Let do Soulu celkem v pohodě, skouknul jsem jeden film, moc to s námi neházelo, ještě že tak, takže záda v pohodě. Máme chvilku zpoždění takže chvilku po čtvrté hodině KST vylézáme z letadla. Chce se mi strašně spát a Zdeněk cestuje ve vysokých mongolských botách, které se mu už nevešli do batohu. Takže výlet který jsem si do Soulu naplánoval se pravděpodobně ruší. Jdeme rovnou na transfer a okolo 4:40 usedáme u Gate 24. Tady nás čeká 9 hodin čekání. Já si tu hezky na sedadlech ustelu jak bezdomovec. Nikdy jsem nechápal ty lidi na letištích, proč spí na těch sedadlech. Teď jsem si tu ustlal, a ležel jak mrtvola. No téměř, přeci jen s těmi zády to bylo fakt blbý. Probral jsem se okolo 8:30 a už nezabral, sleduju ten šrumec, opravdu rušné letiště. Letadlo jde na ranvej a už sem táhnou ke Gate jiné. Všechno to tu lítá do Číny.
Čeká nás 11 hodin letu, jiných 11 hodin letu nežli z Prahy do Soulu. To jsme byli krásně čerství a odpočatí. Nyní jsme unavení, zmlácení a já jsem ještě úplně rozbitej a nevyspalej.
Odlet je v 13:55, bohužel ale nějaký Číňani prý zablokovali vzdušný prostor takže čekáme do 15té hodiny stále u Gate. Let byl takový jaký jsem si myslel, fakt to neutíkalo, záda bolela, chtělo se mi spát ale nějak to nešlo. Jen těch pár filmů tu cestu krátilo.
Plánované přistání je 17:50 CET ale samozřejmě máme kvůli tomu čekání na uvolnění vzdušného prostoru zpoždění. Dosedáme okolo 18:30. Zavazadla v pořádku, vláčím se s nimi do BUSu a moc mi to nejde, fakt to bolí.
Letiště Ruzyně, tak jsme se Vám přeci jen vrátili...
Druhý den jdu k doktoru, nakonec se zjišťuje že mám zlomené čtvrté žebro a okolo nějakou krvavou podlitinu, proto ty bolesti. Nedá se to zafačovat, je to prý moc vysoko, kde by to vůbec nemělo účinek. Dostávám doporučení abych se naučil spát v sedě anebo polosedě, jelikož poloha v leže je pro mě opravdu to nejhorší.
Ale ani toto nemůže zkazit můj dojem z Mongolska, přívezl jsou si spoustu zážitků a fotografií a každému alespoň trochu dobrodružnému člověku mohu tuto zemi jen doporučit. Pokud máte omezené množství času, doporučuji si cestování vyřídit dopředu s cestovkou, pokud to budete řešit na místě, protáhne se Vám cestování na mnohonásobky, jelikož vnitrostátní doprava je tam velmi řídká.
Pár suvenýrů co jsem si přivezl
Je možná čas trochu rekapitulovat. Mongolsko bylo takové momentové rozhodnutí, potřeboval jsem v životě nějaký pořádný šok, nějaký zvrat, jelikož tento rok pro mě byl v osobním životě velmi nešťastný. Mongolsko ale také bylo jedním z mých dávných tajných snů, na které si nyní postupně opět vzpomínám a budu si je postupně plnit. Pamatuji si na ten první šok, Ulánbátarské letiště, noční příjezd do Ulánbátaru, první procházka po městě - v jedné ulici domy, obchody a kousek dál prašná ulička s dřevěnýma chajdama, jurtama a divnými psi... . Říkal jsem si, proboha co to je, kde to sem a co tady budu dělat? Den na to ale již s průvodcem a řidičem cesta do krásné mongolské krajiny a pohled na Mongolsko se začal měnit.
Chtěl bych tu zanechat také pár vět o našich Mongolských přátelích.
Shinee jako naše průvodkyně se snažila abychom si toho odvezli z Mongolska mnoho, snažila se zodpovědět všechny naše otázky, byla to dobrá průvodkyně a rádi jsme se od ní učili Mongolsky. Je již hodně poevropštěná (je vidět že nebydlí v jurtě), prostě není už to ta pravá mongolka, ale to by zase určitě neuměla takhle skvěle anglicky. Párkrát jsem se s ní byl v noci projít, nebo jsme jen tak seděli v restauraci, hodiny jsme si sami povídali a probírali jsme i celkem zajímavá témata :-) , má angličtina se rychle zlepšovala – díky za to Shinee.
Nyamaa jako náš řidič byl prakticky pravým Mongolem, stále se usmíval a i když jsme mu prakticky nerozuměli, užili jsme si s ním hromady srandy. Díky němu jsme se naučili pár mongolských slovíček jako Sajnú (ahoj) nebo Bajarlalá (děkuji). Nejčastěji jsme ale používali Jav Jav (jeď jeď) a to každou chvíli na naší cestě Mongolskem, nebo mach mach (maso maso), na to také slyšel a hihňal se, když jsme seděli u stolu a on jedl pouze maso, ostatní většinou nechával. Nebo když nám plašil koně nebo velbloudy, jen aby byla nějaká stranda a hezké fotky. Byl to skvělý řidič a víme že po 200 km mongolské cesty denně toho musel mít tak akorát, ale vodku si se mnou dal rád, i slivovici jsme ho naučili pít. Nyamaa byl prostě super.
Chtěl bych tu zanechat také pár vět o našich Mongolských přátelích.
Shinee jako naše průvodkyně se snažila abychom si toho odvezli z Mongolska mnoho, snažila se zodpovědět všechny naše otázky, byla to dobrá průvodkyně a rádi jsme se od ní učili Mongolsky. Je již hodně poevropštěná (je vidět že nebydlí v jurtě), prostě není už to ta pravá mongolka, ale to by zase určitě neuměla takhle skvěle anglicky. Párkrát jsem se s ní byl v noci projít, nebo jsme jen tak seděli v restauraci, hodiny jsme si sami povídali a probírali jsme i celkem zajímavá témata :-) , má angličtina se rychle zlepšovala – díky za to Shinee.
Nyamaa jako náš řidič byl prakticky pravým Mongolem, stále se usmíval a i když jsme mu prakticky nerozuměli, užili jsme si s ním hromady srandy. Díky němu jsme se naučili pár mongolských slovíček jako Sajnú (ahoj) nebo Bajarlalá (děkuji). Nejčastěji jsme ale používali Jav Jav (jeď jeď) a to každou chvíli na naší cestě Mongolskem, nebo mach mach (maso maso), na to také slyšel a hihňal se, když jsme seděli u stolu a on jedl pouze maso, ostatní většinou nechával. Nebo když nám plašil koně nebo velbloudy, jen aby byla nějaká stranda a hezké fotky. Byl to skvělý řidič a víme že po 200 km mongolské cesty denně toho musel mít tak akorát, ale vodku si se mnou dal rád, i slivovici jsme ho naučili pít. Nyamaa byl prostě super.
Co říci na závěr o Mongolsku? Je to prostě překrásná, okouzlující země a každý den jsme viděli úplně jiné Mongolsko - Ulánbátar, Národní parky, sbor Tumen Ekh, monument Čingischána, divoké koně Převalského, polopoušť Elsen Tasarkhai a vyjížďka na velbloudech, vyjížďky na koních, nádherná jezera Terchíncagán a především Zuun Nuur, zašlou slávu královského města Charchorin, obrovské jezero Chovsgol a spoustu dalšího.
Mongolsko rozhodně stojí za návštěvu, alespoň na pár týdnů. Jak jsem již psal, totální většina území by mohla být okamžitě národními parky. Všude zelené kopečky, pasoucí se stáda koní, koz, jaků, ovcí a krav. Občas někde romanticky v krajině posazená jurta. Nikde žádné silnice, žádný provoz, lidi, prostě romantika... Jen si to zkuste představit, podívejte se na fotky, zavřete oči a poslouchejte ten krásný klid a pohodu...
Mongolsko jsem si prostě zamiloval, a jsem naprosto přesvědčen že mne změnilo.
Věřte tomu, Mongolsko Vás změní...
Mapa a denní cesta
Pro tento den není mapa dostupná.
Ubytování
Letiště Soul, letadlo
Fotogalerie
a to je vše prátelé..
čtvrtek 18. srpna 2011
Deník - Mongolsko 2011 - 24.7.2011 - DEN 20 – Ulánbátar
Doprava
Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 21 km, průměrná rychlost 25 km/h
Korean Air – Let KE 868, Ulánbátar -> Soul, Airbus A330-300, 1974 km
Jak věci šli
Tak a je tu poslední den v Mongolsku. Snídaně v 9:00, pak balení, mě to teda jde hodně těžko, každý pohyb ruky vyvolává šílenou bolest. V tom autě do Moronu jsem si asi skřípnul nějaký nerv, ta bolest se mění, teď ta bolest vychází z jednoho místa. Je to snad horší než to bylo, ale jinak se zdá že budu v pohodě a přežiju to. V 11:00 musíme opustit pokoj, tak si jdu na poštu koupit nějaký pohledy, stejně to musím rozchodit a chůze je téměř jediný co se dá přežít jen s menšími bolestmi. Ve 12 nás vyzvedává Šnéé s řidičem, jde se do State department store ještě koupit nějaký poslední blbosti domů, pak jdeme do restaurace Modern Nomads. Z pohledu prostředí je to ta nejhezčí restaurace jakou jsem v životě viděl. Opravdu nádhera, která se ani v Čechách moc nevidí. Tuto restauraci doporučoval i průvodce, takže v mých prvních plánech také byla. Po polévce dostáváme v dřevěném kyblíku ChorChog, který už jsme jednou konzumovali. Nyní v podstatně menším vydání.
Okolo 15té hodiny jsme v palácích Bogdchána, chánové byli vládci Mongolska.
Paláce Bogdchána
Okolo 18té hodiny jdeme opět na Tumen Ekh vystoupení, jelikož se mi to poprvé strašně líbilo. Představení bylo o dost jiné než minule, takže za mě dostávají plný počet bodů.
soubor písní a tanců Tumen Ekh
Na večeři jdeme do BD Mongolian barbeque, Šnéé to volí proto, jelikož se nám to posledně strašně líbilo. Opět nandavám všechno možné a nechávám si na grilu pěkně ugrilovat, 2x.
Restaurace BD Mongolian barbeque, Ulaanbaatar
Okolo 21:15 odjíždíme na letiště, 3 týdny dovolené pomalu končí. Nastává loučení se Šnéé, je z toho taková na měkko, my pouze trochu. Takže checkin, security kontrola, departure card, pasová kontrola a čeká se na let. Odlétá to v 23.50 ULAT. Plánované přistání v Korei je 3:50 KST.
Mapa a denní cesta
Ubytování
letadlo
Fotogalerie
středa 17. srpna 2011
Deník - Mongolsko 2011 - 23.7.2011 - DEN 19 - Cesta do Moronu a Ulánbátaru
Doprava
Autem, Mitsubishi Delica 4x4, 120 km, průměrná rychlost 25 km/h
Eznis Airways – Moron -> Ulánbátar, SAAB 340 B, 540 km
Jak věci šli
Snídaně okolo 8:30. Cítím se o něco lépe než včera, v noci jsem ale moc nespal, to prostě nešlo. Sebrat se z postele a obléci se, to je ovšem opravdu něco. Vyjíždíme okolo 9:20 směrem na Moron, naše dovolená se pomalu blíží k závěru. Okolo desáté zastavujeme, u cesty jsou cátani s losi. Losi jsou krásná zvířata s nádhernými parohy. Nechápu ale jak se na nich dá jezdit, nebýt toho úrazu, možná bych to zjistil. Takhle jsem ale rád že jsem s bolestmi nalezl do auta.
Los
V 10:40 míjíme Hatgal a míříme na Moron. Niam jede pomaleji, možná kvůli mě a možná kvůli Šnéé, která se nemůže se zády také hnout. Já nejsem schopen nic udržet v ruce, i ten malý baťůžek mi dělá problém v ruce udržet. Zatím nevím co se mnou je a jen tak se to nedozvím.
Niam vyplašil velbloudy a ty se dali na úprk...
Do Moronu dorazíme okolo 14:00, tzn. za 4 hodiny 120 km. Přežil jsem to, hurá. Niam mě šetřil a já zapřenej do sedadla jsem co nejvíce odolával hupům po cestě. Občas to ale hezky bolelo. Oběd v Moronské restauraci byl strašný, ani nebudu komentovat. Dali jsme si jen salát a pak polívku a rychle pryč. Hlad byl ale velký... Jídlo se nedá porovnat s tím co jsme za lahůdky dostávali v jurtových kempech a nebo v restauracích v Ulánbátaru.
Dorážíme na letiště v Moronu okolo 15:00, letí nám to v 17:00 takže času dost. Je to malinkatý letiště, ranvej to má prašnou, asi někdo posekal stepní trávu... Záchody jsou v takové dřevěné chajdě u plotu, v podlaze je v prknech proříznutá díra a to je vše. Fuj. Tak a tady se rozcházejí naše a Niamovi cesty. Nestihli bychom dojet do Ulánbátaru autem, proto letíme letadlem a Niam tak bude autem cestovat do Ulánbátaru sám. Niam ode mne dostává dýško 100 USD, 100 000 MNT, omalovánky, voskovny a podobný blbosti z Čech. Niama mám fakt rád, sice jsme mu vůbec nerozuměli ale byla s ním sranda. Plašil nám koně a velbloudy a mi z toho dostali krásné fotky. Bydlí v jurtě, tak mu snad ty peníze alespoň pomohou.
Odlétáme letadlem SAAB 340B, pro 34 cestujících, společnosti EZNIS AIRWAYS. Krásné vrtulové letadlo. Letíme nízko, takže vychutnáváme Mongolsko ještě z ptačí perspektivy. Je to nádhera. 540 km a za 1,5 hodinu jsme v Ulánbátaru. Záda jsou při letu celkem v pohodě. Na letišti nás vyzvedává jiný řidič cestovky AYAN TRAILS a jede se do Ulánbátaru na večeři do ukrajinské restaurace. Bylo to moc dobré, dýchla na nás domovina, předkrm byl normální špek. V 20:30 přijíždíme do hotelu SANT ASAR a mě čeká to nejhorší, lehnout si do postele. To je opravdu ta nejhorší činnost, kromě oblékání, smrkání a kýchání. Zkouším to rozcvičit ale to nepomáhá. V 22:30 jdu chrápat, poslední noc v Mongolsku.
Mapa a denní cesta
Ubytování
Hotel Sant-Asar, Ulaanbaatar
Fotogalerie
úterý 16. srpna 2011
Deník - Mongolsko 2011 - 22.7.2011 - DEN 18 - Jezero Chovsgol
Doprava
Kůň, 5 km
Jak věci šli
Dneska snídaně v 7:30 a ode 9:00 máme projížďku na koních u břehů jezera Chovsgol. Zdeněk obléká svůj dél a mongolský boty, Šnéé si nějaký dél půjčuje. Jde se na břeh jezera a tam už čeká mongol s koňmi. Prvního si bere Zdeněk ale je šíleně línej, takže ho vrací a bere jiného. Pak si koníka beru i já, uděláme hromady fotek a pak se jdeme kousek proběhnout po břehu. Toho koníka si strašně pochvaluji, je to přesně ono co jsem potřeboval. Poslouchá na slovo, spíše se mu chce běhat a tak si to opravdu užívám. Asi 5 minut před desátou, kdy končí naše hodina, se otáčíme a jedeme zpátky. Ještě jednou si pochvaluji tohoto koně a říkám že je to ten nejlepší co jsem v Mongolsku měl.
Jezero Chovsgol, koník a já...
Zdeněk přidává a v rychlém cvalu se blíží do cíle. Ten můj se k tomu přidáva, snažím se najet na jinou dráhu, jelikož tam kde jedu je to dost hrbolaté. Tak ho stočím kousek do leva a pak kousek do prava. Třmeny mám hrozně nízko, což jsem si všimnul již na začátku ale zatím jsem je moc nepotřeboval, takže mi to nevadilo. Když koníka zpátky stáčím rovně, tak koník asi skočil pravou nohou na nějaký hrbol. Mě to samozřejmě vyhazuje ze sedla na levou stranu a vypadává mi pravá noha ze třmenů. Koník si toho nějak všimnul a začal jeho úprk, jelikož si myslel že je již bez jezdce. Snažím se ho trochu zbrzdit ale je to marný, vím že půjdu k zemi. Ještě myslím že se pode mnou hýbalo i sedlo, bylo špatně utažené. Běželi jsme možná tak 40 km/h a já vím že to bude blbý ale že letím k zemi, mám to asi 200 m do cíle. Neuvědomil jsem si že před pádem je nutné si zkontrolovat, zda-li jsou obě nohy ze třmenů, základní chyba, ale to bude tím že jsem ještě nikdy z koně nespadnul. Pak si to moc nepamatuji, prý jsem prostě spadnul na levé rameno, což jsem chtěl a pak se kutálel. Naštěstí levá noha se ze třmenů nějak uvolnila, jinak bych asi tyto řádky nepsal a nevím jak bych dopadl. Kůň by mne mohl táhnout kdo ví jak daleko.
Pád ani kutálení si nepamatuji, pak jsem se probral na zemi, kousek se zvednul aby lidi věděli že jsem živý a zase si lehnul, jelikož mě šíleně boleli záda. Všichni na to zírají a nehybně stojí. Ten můj koník se splašil a když probíhal okolo ostatních koníků, tak ty z toho úplně bláznili, kdyby nebyli připoutaní, tak by pádili tryskem s ním. Dobíha ke mě Zdeněk na koni a mongol, ten když vidí že jsem živý tak se otáčí a jde nahánět toho svýho koně, který už je kdoví kde.
Jdu do jurty, je mi dost zle. Špatně se mi dýchá a dost mě bolí záda. Jak tak jdu cítím že něco ve mě praská, vůbec nevím co. Bunda je z poloviny hnědá, jak jsem tam brousil tu zem. Jsme daleko od civilizace, nejlbižší nemocnice je 800 km v Ulánbátaru, alespoň co já vím, to je 3 dny cesty a nedoporučuje se jí navšťevovat. Pro všechny cizince je jen jedno doporučení – pokusit se dostat do své mateřské země. To mě teďka děsí nejvíc, to že mě nikdo nepomůže. Lehám si stěžka na postel. Přibýhá tam nějaká němka a na něco se mi ptá, ať prý ohodnotím tu bolest na stupnici 1-10, tak hodnotím 5-6. Prohmatává mi žebra ale vidím že tomu prd rozumí, prý je to ale pediatrička. Pak jen prohlašuje ať se kouknu jestli mám v moči krev a odchází. To také udělám, nic tam není, tak snad dobré. Ztěžka uléhám do postele, je to šílená bolest. Ještě že jsem si z Čech přivezl NALGESIN na tlumení bolesti. Naštěstí když dostanu oběd do jurty, tak chuť k jídlu mám, což je dobré znamení. Šnéé je z toho nějaká vyplašená, ale za 2 hoďky byla už dobrá. Takže na tento den je vymalováno. Celý den jen tak ležím a přemýšlím jak přežiju zítřejší cestu do Moronu, podle plánu, je to 120 km po šílený cestě. Pak letíme letadlem do Ulánbátaru. K tomu všemu se mi již 10 dní drží kašel a rýma, pouhé kýchnutí je neuvěřitelná bolest v zádech.
Šnéé rozhoduje že k večeru budu muset začít chodit, musím to rozhýbat abych zítra přežil cestu. Sama si něco skřipne v zádech, takže je pohybu neschopná, takže chodím sám. Chůze je celkem v pohodě, sice to bolí a něco tam praská ale dá se to. Je to snad lepší než to ležení, což je celkem bolest.
Takže takováto věc mne potkala, na poslední hodině, posledních 200 m. Na druhou stranu je dobré že je to těsně před koncem naší dovolené. Udělal jsem chyby, měl jsem jet pomaleji, zapírat se více stehny, mít lépe nastavené třmeny, více sledovat cestu apod. Také ale prý nebylo dobře uchycené sedlo, když probíhal kůň okolo Zdeňka tak prý sedlo už pomalu padalo, a kdoví co na to mělo ještě vliv. Myslím že pár diváků kteří nás sledovali si minimálně ten den projížďku na koních rozmyslelo. Tímto také padli naše úvahy vyzkoušet jízdu na losech.
Tak a takto proběhl můj první pád na koni, jezero Chovsgol, Mongolsko, daleko od civilizace.
Mapa a denní cesta
Pro tento den není mapa dostupná.
Ubytování
Natures door ger camp
Fotogalerie
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)