Deník - Mexiko 2014 - 16.12.2014 - Den 07 - Puucká cesta a Grutas de Loltún

Tak tento Eco hotýlek v lese, spíše vlastně v džungli, mě fakt dostává. Takhle dobře jsem se tady v Mexiku ještě nevyspal. Je tu naprostý klid, jen cvrčci cvrdlikají a prostředí je překrásné. V osm hodin jsme měli snídani, to byla také dobrůtka, přesně jak paní domu včera večer slibovala. Samozřejmě byla vajíčka, se sýrem, nějaká ta zeleninka a ovoce a bonus navíc, mňam mňam, müsli s mlékem.

Vydáváme se vstříc dalším památkám, dneska to jsou památky na tzv. Puucké cestě, jsou nedaleko odsud. Jedná se o soubor mayských sídlišť, které mají jednotný styl, kterému se říká puucký styl.

První sídliště, které je hned u hlavní silnice, je Kabah, je částečně zrestaurované a opravdu krásné, platí se tu 43 pesos vstupné a jsme tu prakticky sami. Nejhezčí je asi palác Codz Poop, který má na průčelí více než 250 masek boha Chaka s velkým nosem. Cestou k oblouku potkáváme také pár leguánů.

sochy na paláci Codz Poop, mayské naleziště Kabah

Poté musíme odjet s jedním členem naší výpravy zpět do hotelu, pravděpodobně mu nesedla včerejší večeře.

Okolo půl dvanácté jsme na další památce, s názvem Sayil, platíme opět 43 pesos vstupné. Původně zde bydlelo okolo 8000 lidí, nyní je zde vidět pouze pár staveb. Každopádně třípatrový mayský palác stojí za to vidět.

mayské naleziště Sayil

Třetí zastávkou je Xlapac, zde se vstupné neplatí a také víme proč. Jsou tu sice hotové krasné cestičky, ale vedou pouze k ruinám, neboli hromadě kamení, které teprve na rekonstrukci do původní velkoleposti čekají. Je tu prakticky jediná stavba, a to palác s maskami boha deště. Každopádně na některých místech, např. v Uxmalu jsme viděli, že restaurační a rekonstrukční práce běží, takže možná za pár let i na tomto místě budou k vidění krásné a okázalé mayské stavby.

Okolo jedné hodiny jsme na posledním místě Puucké cesty, a to Labná, opět se platí vstupné 43 pesos. Opět několik velmi hezkých staveb, některé již částečně zrestaurované. Je zde také vidět rozdíl mezi nedotčenou a zrekonstruovanou budovou. Mexičané si opravdu máknou, protože, mnohdy jsou vrchní vrstvy kamenného zdiva velmi poničené. Je zde velmi zachovaný mayský oblouk, dále je k vidění krásný palác či objekt El Mirador neboli observatoř.

Ke všem těmto památkám se dá dojet pohodlně autem. Těch mayských pyramid a sídlišť už bylo celkem dost, takže poslední dnešní zastávka jsou jeskyně s názvem Grutas de Loltún. Je to nejdelší jeskynní systém na Yucatánu. Platí se za vstup celkem dost, 108 pesos. Navíc dostáváme informaci, že v tom prakticky nejsou zahrnuty služby průvodce, který je ale pro návštěvu jeskyní povinný. Jako na všech dnešních památkách jsme tu opět prakticky sami. Dokonce jsme nahlásili, že bychom rádi prohlídku v angličtině, a dostali jsme anglicky hovořícího průvodce. Hezky se nám představil a hupky už jsme v jeskyni. Jeskyně má celkem 6 km chodeb, pro návštěvníky je otevřen 1 km. Jeskyně ve svých předních částech byla používána i samotnými mayi, ale bohužel stopy tu po nich nejsou - nástěnné malby byly za ta léta turisty úplně zničeny. Jeskyně je jedním slovem překrásná, obrovské prostory, všude stalaktity, které visí ze stropu. Prohlídka trvá okolo 40ti minut a jelikož jsme chudí češi a nebereme jeho řeči o tom, že dostává okolo 500 - 700 pesos za prohlídku od skupin, úplně vážně, tak od nás dostane celkem jen 150 pesos, přesto vypadá, že je rád, asi nečekal tolik, když jsme jen tři.

Vracíme se zpět do hotelu a okolo páté hodiny jedeme na pozdní oběd do Santa Eleny, hned na kraji je restaurace a hotel The Pickled Onion. Je to mimochodem ta restaurace, kde jsme včera marně jako místo poslední záchrany, sháněli lahev rumu nebo tequily. Odpadl další člen, je mu prý blbě, takže na obědě sedíme jen dva. Dáváme si Fajitas de pollo. Opravdu velmi velmi dobré jídlo a návštěvu lze jen doporučit, pokud někdo pojede okolo. Shodou okolností se setkáváme také s majitelkou. Je to angličanka, Viktorie, postarší dáma, která nám vypráví, jak celý hotel i s restaurací vybudovala z džungle. Je tu osm let a říká, že do poloviny ledna má všechny pokoje obsazené. Každopádně jak jinak, v restauraci sedíme sami dva, a okolo se tu motají nebo spíše nic nedělají 4 mexičani. Paní musím dát také za pravdu, koukám na booking a všechno obsazené, dokonce i v dalších měsících už je toho hodně plného. Ptám se jí, jak je možné, že na takovýchto místech, na kterých jsme dnes byli, nejsou žádní lidé, ona říká, že to neví, ale že teďka běží ta největší sezóna. Jediné, kde prý turisté zastavují, je Kabah, což je pravda, když jsme Kabah opouštěli, zastavil tam jeden autobus. Ostatní lokality jsou kousek stranou od hlavní silnice a tam už nepáchne ani turistická noha, tedy kromě těch našich :-). Vtipnější je ale její odpověď na otázku, kde můžeme koupit v Santa Elena nějaký alkohol, ona říká, že tam alkohol nekoupíme, že tam jsou velmi chudí lidé, a tak na alkohol nemají peníze, pro něj prý musíme do 15 km vzdáleného města Ticul. Pak se ptá, odkud vlastně jsme, říkáme, že z České Republiky, usmívá se a říká, no joo, tady u nás pijí pouze češi a rusové ...:-)

Večer si konečně užívám hamaky, kterou nám na terásce před vstupem do ložnice včera natáhli. Zítra to asi bude náročnější, půlka osádky polomrtvá, tak uvídíme, jaká bude cesta do Campeche.

Pár rad:

- určitě je dobré mít pro takovéto cestování dobrého průvodce v tištěné formě. Ja používám od DK (Dorking Kindersley), své průvodce uvozují názvem Společník Cestovatele. Průvodce je barevný a spousta fotek napoví, zdali místo vidět či ne. Pokud ale nemáte dopředu zarezervované ubytování a nemáte stanovený pevný program, je jistě nejlepší ten od Lonely Planet, kde těch praktických informací - např. kde je jaké ubytování v jakých cenových relacích, kde se dobře najíte apod., nejvíce. My jsme měli s sebou oba, a to je úplně nejlepší :-)

- je také dobré sehnat si nějakého místního tištěného průvodce, např. na Yucatánu se vydává měsíčník, je to takový časopis se spoustou fotek a navíc je úplně zadarmo, mají ho jednak na turistických informacích ve velkých městech a také většinou na hotelech.

- ukázalo se, že ceny ubytování na booking.com jsou vyšší, nežli můžete v jednotlivých hotelech dostat (neplatí to vždy, bývá to alespoň zde tak o 10 procent, což je způsobeno provizí, kterou si bere booking.com za zprostředkování rezervace), takže s nějakým malým riskem je nejlepší si hotel podle průvodce či booking.com vybrat, ale nerezervovat ho, dojet si tam a platit na místě. Navíc vám rádi pokoje ukáží a vy tak víte, do čeho jdete. Nemluvě o tom, že někdy nejde rezervace stornovat, a pokud potřebujete program změnit, tak vás to vyjde draho.

- někde, když se zeptáte na hotelu, dostanete např. 10 procent slevu, když zůstáváte déle než na jednu noc

Ubytování - Santa Elena, Eco hotel Nueva Altia
Ujeto km - 100 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 15.12.2014 - Den 06 - Uxmal

Dnes jsme se po ranní snídani v Meridě s tímto městem rozloučili. Nejprve jsem teda zjisťoval, kolik bude stát poslání masky přes mexickou poštu, pokud balík má do dvou kilogramů, bude stát přes 500 pesos, pokud 3 kg, tak mě to bude stát přes 800 pesos. V deset dopoledne vyjíždíme směrem na jih, první zastávka je Hacienda Yaxcopoil, ve stejnojmenné vesnici, nedaleko od Umánu. Dříve se tu pěstovala agave a na haciendě se zpracovávala. Hacienda je v celkem nedobrém stavu, je ale soukromá, takže vstupné 65 pesos. Mají to tu opravdu hezké.

Okolo dvanácté hodiny pokračujeme dále, dojíždíme do městečka Santa Elena, kde máme vyhlídnuté bydlení. Bydlení se jmenuje Eco hotel Nueva Altia, je kousek za městem. Celé je to v lese, spí se v bungalovech. Je to tu fakt krásné, a 650 pesos za dva lidi na noc včetně snídaně mi připadá celkem dobrá cena. Mají tu i bazének a celé je to hezky upravené, navíc mluví plynně anglicky.

Vracíme se 15 km zpět do Uxmalu, mayské lokality, jedné z těch nej lokalit v Mexiku. V Uxmalu jsem čekal obrovské fronty, ale fronty se nekonají. Není tu skoro ani živáčka, jestli celkem 100 lidí, tak je to moc. Vstupné je 188 pesos a v areálu jsme skoro sami. Zdejší mayská lokalita je z mého pohledu zatím ta nejhezčí, kterou jsme viděli. Celé je to opět v lese, na jednu pyramidu se dá dokonce vylézt, a tak se nabízejí krásné výhledy na celou lokalitu a okolní krajinu. Opravdová paráda. Některé stavby jsou velmi dobře zrekonstruované, takže např. kouzelníkova pyramida vysoká přes 30 metrů je opravdu nádherná. Kocháme se zde asi 2,5 hodiny.

mayské sídliště Uxmal

Poté jedeme zpět do Santa Elena, zastavujeme se na večeři v restauraci, kterou nám doporučili v hotelu Nueva Altia - El Chac mool, říkáme si, že jsme neudělali špatně, ale pak se z toho dva lidi po... Dávám si opět panuchos - na malých plackách směs kuřecího masa a zeleniny. Paní je velmi milá, ukazuje nám, jak venku peče placky z kukuřičného těsta. Snažíme se ve městě sehnat rum nebo tequillu, abychom se večer napili v hotelu, ale nedaří se. Posílají nás od čerta k ďáblu, jediné, co jde v některých krámech sehnat, je pivo. Dokonce v jednom krámku nám říkají, že alkohol tu neseženeme (je tu fakt chudoba, takže na tvrdý alkohol tu nemají peníze), jen nám poradí, že v restauraci pickled onion, nám možná něco prodají. Tam ale říkají, že vlastně žádnou celou plnou lahev nemají, a stejně kdo ví, kolik by za to chtěli.

Po příjezdu na hotel je venku trošku zima, ale na partičku karet to je v pohodě. Škoda, že se k tomu nemůžeme zahřát tím rumem. Ten je tu také celkem levný, v Méridě stála lahev 0,7 litru Bacardi jen 120 pesos.

Ubytování - Santa Elena, Eco hotel Nueva Altia
Ujeto km - 120 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 14.12.2014 - Den 05 - Mérida

Dnes se nic zajímavého neděje, pouze brouzdáme Méridou, největším yucatánským městem s miliónem obyvatel. Bydlíme na Calle 63, která přímo vede na hlavní náměstí Plaza de la independencia. Kousek od hlavního náměstí se nachází velká tržnice, kterou celou prošmejdíme, všude je hrozný mumraj. Cestou sledujeme místní dopravu, všude spousta autobusů, které na sobě mají napsané, kam jedou, hodně se tu používají také colectivos - malé dodávky, kam se vleze tak 10-12 osob, opět mají pevně určené místo, kam pojedou. Všude je tu celkem bordel, hygiena se moc neřeší.

je libo buríto nebo tacos… tržnice v Meridě

Na Plaza de la independencia se jdeme podívat do Palacio de Gobierno, opravdu krásná budova, ve které jsou velké mnohametrové malby. Také se jdeme podívat do Cathedral de Mérida, která je hned vedle. Dnes se tu pravděpodobně koná svatba, lidí je tu celkem dost.

prodej ovoce a zeleniny na ulici v Meridě

Následuje procházka po calle 60 směrem na sever od náměstí. Zde dostávám tip na obchod s mayským zbožím "Cooperativa Yaakun Maya", adresa je Calle #62 Entre La 55 y 57. Mě primárně zajímá hamaka - houpací síť. Tento obchod je tzv. kooperativa, tzn. že věci by měly být vyrobeny ručně mayskými lidmi, zakoupením se tak podporují původní obyvatelé. No, trochu tam s pánem diskutujeme, asi půl hodiny přemýšlím, jestli ji vůbec koupím nebo ne, pak se hledá barva - mají buďto bezbarvé anebo jedno či vícebarevné. Dále je to také otázka materiálu - mayové to dělají z agave, což je ta nejdražší hamaka, mnohem levnější hamaka je nylon či bavlna - tam je to okolo 300 - 600 pesos. Pak je také otázka velikosti - dělá se např. medium pro dva lidi, či king pro čtyři lidi. Nakonec vybírám hamaku z agave, medium velikost, vyrobenou z neobarvené agave, takže je to taková špinavě bílá barva. Z ceny 1900 pesos jsme se dostali na 1350 pesos, za kterou si hamaku také odnáším, mám z ní celkem radost, i když zatím nemám pro ní to správné místo, kde by se mohla houpat. Pán tvrdil, že tato z agave by měla vydržet 20 - 30 let, a že ji mayové vyráběli 3 měsíce, tak uvídíme.

Na oběd jdeme na tržiště, které jsme si dopoledne obhlédli. Za 15 pesos tu dostanete tortu - kus bagety, která je rozříznutá, a vevnitř je směs vepřového masa, guacamole, cibule. Pak zkoušíme také tacos - opět směs, tentokrát nasypaná na malou tortillu.

Pokračujeme delší procházkou k začátku Paseo de Montejo - Calle 56A. Je to na sever od hlavního náměstí, asi 1 km daleko. Vypadá to, jako kdybychom byli v jiném městě a zemi. Z jednosměrných přepolněných a smradlavých ulic v centru tu najednou vidíme bulvár, kde je v každém směru po třech jízdních pruzích, chodníky maji asi 5 metrů a všude u silnice jsou stromy. Navíc je tu krásně uklizeno a lidí celkem poskrovnu. No opravdu překvapení, ulice je v tomto provedení asi 1 km dlouhá a po jejích stranách je množství krásných historických budov. My navštěvujeme Palacio Canton, kde je Museo Antropología. Ta budova je nádherná zvenku i zevnitř, navíc je zde překrásná výstava o Puucké kultuře. Jsou zde vystavené krásné keramické vázy a spousta fotografií s nalezišti Puucké architektury, např. Uxmal atd. To nás také v následujících dnech ještě čeká. Na konci je pak uprostřed kruhového objezdu Monumento a la patria , s mayskou tématikou. Tahle ulice mi připomíná Karl Marx Allee v Berlíně, kde je v celkem nezajímavé části města najednou neskutečná až magická ulice tipu Champs-Élysées. Opravdu překrásné, jak v takto celkem ošklivém městě může být takhle krásná ulice s takovou spoustou nádherných starých budov, které jsou navíc všechny opravené.

Palacio Canton, Merida

Pak už jen následuje návrat do centra, večeře je opět v La Chaya Maya. Tentokrát si dávám Orden de panuchos, tři tortilly, na které je nasypaná směs vepřového masa, nějaké omáčky, cibule atd. Je to moc dobré, zapíjím nápojem Chaya. Při návratu do hotelu již jen sledujeme ruch na hlavním náměstí - silnice na náměstí jsou pro auta zavřená, celý den jsou tu všude stánky, především s jídlem a spousty lidí.

Ceny v mexiku – potraviny a jídlo

1l vody - 8 pesos

torta - bageta na tržišti - 15 pesos

Orden de panuchos v La Chaya Maya - 64 pesos

nápoj Chaya v La Chaya Maya - 19 pesos

panuchos v restauraci – okolo 70 pesos

Fajitas v restauraci – okolo 100 pesos

Pivo v obchodě – plechovka – 10 pesos

Pivo v restauraci – 35 pesos

Espresso - 35 pesos

Frappé - 45 pesos

zmrzlina - 18 pesos (kopečková, ale kopeček je asi tak za tři v Čechách)

mléko 1l - 16 pesos

Captain Morgan rum 0,7 l - 140 pesos

Ceny v mexiku – ostatní

ubytování v Méridě - Hotel Dolores Alba - 650 pesos / 1 noc / pro 2 lidi

vstupné na památky - 50 - 200 pesos

poštovní známka do Evropy - 14 pesos

benzín - 13,3 pesos za litr

pohlednice - 8-10 pesos

Ubytování - Merida, Hotel Dolores Alba

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 13.12.2014 - Den 04 - Chichen Itza a Izamal

Dnes opouštíme Valladolid a přesouváme se dále na západ. Jelikož nechceme v Chichen Itzá „chytit“ spousty lidí, vstáváme v šest ráno a přesouváme se do Chichen Itzá, což je asi 50 km od Valladolidu. V Chichen Itzá jsou opět památky mayské kultury, turisticky jedno z nejnavštěvovanějších míst na Yucatánu. V hotelu Dolores Alba, kde jsme původně měli spát, si dáváme snídani a v osm hodin jsme v Chichen Itzá. Za chvíli budou otvírat, jsme tu prakticky sami, před námi asi 3 lidi, takže tu budeme mít dost klidu na prohlídku. V Chichen Itzá jsou ty nejzachovalejší mayské památky na Yucatánu, některé z nich jsou navíc hezky zrekonstruované. Vstupné je 204 pesos. Lokalitě dominuje El Castillo, 24 metrů vysoká pyramida, dále je tu míčové hřiště (hra pelota, která se na něm hrála, se hrála tak, že 2 družstva se snažila házet míč do takových kruhů, poražené mužstvo bylo obětováno, alespoň tak se domnívají odborníci), chrám válečníků, observatoř atd. Všechno je to moc krásné, ale bohužel na památky se nedá vylézt, takže se jen obcházejí okolo. Ek Balam byl sice menší, ale měl lepší atmosféru, jelikož je celý schován ve velké džungli, zde to je hodně upravené - jak anglický parčík. Ve stáncích se tu dají koupit velmi hezké dřevěné masky s mayskou tématikou. Nejdříve si kupuji takovou asi 30 cm vysokou, ta stojí 300 pesos. Pak ale „bohužel“ uvidíme tak krásnou masku, asi 1 metr vysokou a já po velkém dumání ji za 700 pesos kupuji, no jsem zvědav, jak ji budu převážet do Evropy. Mimochodem prvotní cena byla 1500 pesos a po drobném snažení jsem tu cenu dostal na 700 pesos. Doprava bude trochu oříšek... Chichen Itzá opouštíme okolo půl jedenácté, to už se sem začínají sjíždět autobusy turistů, stánkaři už mají vybaleno spoustu suvenýrů a začíná ten pravý lov na turisty, ještě že toto jsme nemuseli absolvovat, po ránu tu totiž těch stánkařů bylo jen pomálu.

mayská pyramida v Chichen Itzá

V Izamalu jsme okolo dvanácté hodiny, bylo to jen asi 70 km. Je to menší městečko, máme to při cestě do Meridy. Izamalu se někdy říká La Ciudad Amarilla - žluté město, jelikož alespoň v centru jsou všechny fasády natřené žlutou barvou. V Izamalu jdeme na oběd do restaurace El toro, hned vedle františkánského kláštera Conviento de San Antonio de Padua. Restaurace byla vybraná podle průvodce a byla fakt super. Dal jsem si Enchiladu za 55 pesos a bylo to moooc dobré, takže zde to mohu jistě doporučit. Následuje prohlídka kláštera, byli jsme ale prakticky jen v kostele, který je moc hezký. Ono celé to město je celkem hezké, alespoň v centru. Mají tu nějakou pouť, takže je tu celkem dost lidí, všude stánky a vyhrává muzika. Druhá věc, kterou je tu možné navštívit je pyramida K'inich K'ak' M'o, ale po těch v Chichen Itzá a hlavně Ek Balamu, na kterou se dalo i vylézt, je tohle o něco slabší. Na druhou stranu je odsud nádherný výhled na město, a to především na františkánský klášter. Původní plán tu byl přespat, ale po kafíčku na náměstí se rozhodneme přesunout do Meridy. Od Cancunu totiž nemáme až do Chetumalu zarezervovaný žádný hotel, což se ukazuje jako velmi dobrá volba, a tak máme celkem volnost. Mimochodem např. ve Valladolidu se ukázalo, že ceny hotelu na booking.com jsou větší nežli cena, za kterou hotel dostanete, pokud přijedete napřímo. Cena hotelu ve Valladolidu byla po slevě 980 pesos, za dvoulůžkový pokoj na jednu noc. Po druhé hodině teda odjíždímě směr Merida, čeká nás okolo 70 km a po čtvrté hodině jsme v Meridě.

Merida je největší město na Yucatánu, žije tu 1 milión lidí. Při vjezdu do města se to nezdá, ale pak jsme dojeli do centra a věřit začali. Ulice jsou tu prakticky všechny v centru jednosměrné, máme tu pěknou zácpu a lidí jsou tu plné chodníky. Měl jsem vyhlídnutý hotel Dolores Alba, a tam také směřujeme. Nachází se na Calle 63 a vypadá velmi dobře. Necháme si ukázat pokoje, cena dvoulůžkového je 650 pesos na noc, tak to bereme. Mají tu i bazén, tak se jdeme trochu osvěžit. Pak se jdeme cournout po městě, ale již okolo šesté zapadneme do jedné z restaurací, kterou jsem vyhrabal někde v nějakém cestopisu - La Chaya Maya. Restaurace je kousek od hlavního náměstí, prostředí je krásné, obsluha je také super a jídlo je vynikající. Akorát jsem neměl šťastnou ruku s výběrem, dal jsem si takovou bramboru s masem zabalenou do banánových listů, takže moje jídlo hodnotím jen jako velmi dobré, cena 70 pesos. K pití jsem měl Chaya, nevím přesně, co to je, každopádně je to limonáda se šťávou z limetek, je tam cítit ještě něco jako máta a je to vynikající. Po večeři už jen na skok do vedlejšího baru na panáka tequily a jde se na hotel. Zítra bude klídek, budeme celý den jen v Meridě.

uvaděčka v restauraci La Chaya Maya, Merida

Ubytování - Merida, Hotel Dolores Alba
Ujeto km - okolo 200 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 12.12.2014 - Den 03 - Ek Balam a Rio Lagartos

Ráno jsme zašli vedle hotelu na tržiště, kde jsme si dali snídani. Ceny jsou tu o dost příjemnější, nežli to bylo např. včera v naší hotelové restauraci. Míchaná vajíčka s burritem za nějakých 30 pesos, parádní drink - z papayi a kdo ví, co tam ještě bylo, za asi 10 pesos. Poté jedeme na devátou hodinu do Cenote Dzitnup. Parkoviště u toho měli snad pro tisíc aut ale v cenotu jsme byli naprosto sami. Cenote je vlastně vodní plocha někde v jeskyni, kde se dá koupat, my jsme toho ale zatím nevyužili. Cenot je 7 km západně od Valladolidu, vstupné 59 pesos za osobu.

Po prohlídce cenotu jedeme na sever od Valladolidu do Ek Balam, tam má být zatím celkem neprofláknutá mayská architektura. Je to opravdu nádhera, vstupné 122 pesos na osobu je trochu dost, ale stojí to za to. V džungli tu jsou pozůstatky mayské architektury, kterou lze bez omezení procházet. Největší pyramida má výšku 30 metrů a shora je vidět na okolí. Ale všude okolo jen džungle.

mayské naleziště Ek Balam

Po prohlídce Ek Balamu jedeme dále na sever k městečku Rio Lagartos. Po cestě potkáváme spousty skupin, které doprovázejí běžce s loučí a ohněm. Dnes je totiž, jak jsem již psal, svátek Panny Guadalupské, takže pokračuje to, co včera začínalo.

Do Rio Lagartos dojíždíme okolo 13:30, dáváme oběd a já se číšníka ptám, jestli by nevěděl kde sehnat plavbu lodí k plameňákům. Říká, že ano, a za 15 minut je tam človíček, s kterým se domlouvám. Cena je, myslím, celkem přijatelná - za celou loď na 3 hodiny chce za nás čtyři lidi 900 pesos. Vyjíždíme do zátoky okolo 14:30 a zanedlouho jsme u břehů, kde se potulují pelikáni, orli, atd. Krásné vidět tuhle nádheru takhle živě v přírodě. Občas vidíme krokodýla, ale jen oči, jakmile nás zmerčí, tak zdrhá. Plavíme se až za Las Coloradas, což je vesnice, kde bydlí lidé, kteří tu pracují v továrně na výrobu soli anebo loví ryby.

Rio Lagartos

Pak přijde ta největší nádhera - spousty růžových plaměňáků si tu lebedí ve vodě a my tu cvakáme foťáky jak šílení.

plameňáci na Rio Lagortos

Pak už nezbývá než se otočit a vrátit se. Okolo páté je za námi tento výlet a nás čeká jen cesta do Valladolidu. Všude opět auta doprovázející běžce s pochodní, už je tma ale to jim nevadí. Hlad je již velký, tak si dáváme na ulici burrito, pak přidávám palačinku s čokoládou - mňam a opět zmrzlinu jako včera. Velmi hezký den zakončujeme v hotelovém baru u bazénu, a to skleničkou Piňakolády. Zítra nás čeká ranní výjezd z Valladolidu, což je fakt nádherné městečko, cíl bude Chichen Itzá.

Ubytování - Valladolid, El Meson del Marques
Ujeto km - okolo 250 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 11.12.2014 - Den 02 - Valladolid

Dnes bylo prvním úkolem vyměnit peníze. Po deváté ráno jsme vyrazili do banky, která reklamovala ve výloze kurz 14,05 pesos za americký dolar. Bohužel vyměňuje pouze lidem, kteří u ní mají účet. Tak nic, na každém rohu tu mají napsáno money exchange. Jenže asi na pěti místech mají pořád ještě asi půlnoc a tudíž zavřeno. Nakonec jsme uspěli až kousek od podniku, kde jsme byli včera na kafi, kurz 13,50 pesos za 1 USD.

Po snídani v této kavárně, kde dělají kafe z mexické kávy, mimochodem fakt dobrůtka, vyrážíme do Valladolidu. Z hotelu to máme nějakých 150 km, navigace říká 2 hodiny, 45 minut. Silnice je ve městě čtyřproudová a za městen se rozdvojuje. Cesta označená „cuotas“ je něco jako dálnice a jak jsem se včera v půjčovně dozvěděl, za její použití se platí mýtné 30 USD. My ale jedeme po „libres“, která je zadarmo, má však pouze jeden pruh v každém směru. Cesta vede malými městečky, je tu u silnice spousta krásných sídel, s nádhernými zahradami. Vlastně všude okolo cesty je tu samá zeleň. Na PEMEXu čepujeme gasolina neboli bezolovnatý benzín, Magnum 87. Nechápu, jak se tam mohlo vejít téměř 50 litrů, ukazatel stavu paliva říkal, že máme jestě asi 1/4 nádrže. Cena benzínu je velmi příjemná, 13,3 pesos za litr. Tzn. okolo 20 Kč za litr.

Do Valladolidu dojíždíme po druhé odpolední. Jdeme zkusit ubytování do hotelu El meson del marques, který je v průvodcích označen jako nejlepší. Je hned na hlavním náměstí - parque principal, na calle 39. No, je to zde také určitě nejdražší - 1 noc v dvoulůžkovém hotelu za 1130 pesos. Po slevě, kterou jsme dostali, za 2 noci a 2 pokoje, jsme na 980 pesos za pokoj a noc, tzn. okolo 1500 Kč za noc a pokoj. Hlad je velký, a tak jdeme do hotelové restaurace, která je v krásném atriu v koloniálním stylu. Má to být ta nejlepší restaurace ve Valladolidu a ceny na lístku tomu také trochu odpovídají. Dávám si polévku Sopa de lima, tu zde dostanete za 63 pesos, dále fajitas de pollo za 109 pesos. Jako je to moc dobré, ale přece jen ty ceny jsou na mě trochu dost. Nejsou to také žádné obrovské porce, rozhodně mnohem menší nežli v čechách. Hodně mě překvapily fajitas, ke kterým nebyly žádné tortilly. Teď mě tak napadá, že možná ty tortilly co dostal k jídlu Jakub, byly pro všechny, čímž by se to vysvětlilo, ale nikdo nás na to neupozornil. Každopádně jídlo moc dobré a prostředí nádherné.

Dnešní koupání v Cenot de Dzitnup, což je 7 km za městem, musíme přesunout na zítra, jelikož v cenotu se platí vstupné asi 35 pesos a zavírá v pět hodin odpoledne. Jdeme se teda cournout městem. Náměstí je fakt nádherné, celé město je velmi hezké, ve španělském koloniálním stylu, hodně mi to připomíná Sucre v Bolívii, španělský rukopis je všude podobný. Uprostřed náměstí je park s fontánou, okolo parku vedou silnice, kde jezdí celkem dost aut. Na rohu náměstí je také nádherný kostel, jen vevnitř je trochu chudší výzdobou, nežli jsme zvyklí z Evropy.

park ve Valladolidu

Zítra, 12.12, je svátek "Dia de la Virgen de Guadaloupe" - den Pany Guadalopské. To jsme zaznamenali již cestou do Valladolidu, když tu běželo s loučí spousta skupin, doprovázené auty. Zde ve městě to pokračovalo, na autech zavěšen obrázek Pany Guadalopské, louče lidi vozili na kolech či motorkách a spousta jich troubí jak o život.

Jdeme se podívat ke kostelu Iglesia de San Bernar-dine de Siena - první kostel založený Františkány v roce 1552. Cestou ke kostelu jsme se byli podívat u paní, která tu vyrábí mexickou čokoládu, ale přece jen cena 100 pesos za balíček, asi 15ti malých kuliček se mi zdá celkem dost. Ale ochutnat asi 15 vzorků - čokoláda s anýzem, vanilkou, tequilou atd. stojí za to.

Večer zakončujeme posezením nad pivem a vínkem v podniku na náměstí a sledujeme zdejší život, dnes ozvláštěný stálým troubením kvůli zítřejšímu svátku. Projevuje se asi časový posun 7 hodin, tak se jde hajat do hotelu.

Ubytování - Valladolid, El Meson del Marques
Ujeto km - okolo 150 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 10.12.2014 - Den 01 - Odlet do Mexika

Dnes začíná můj další výlet, tentokráte do Mexika. Naše malá skupinka se stává z mé osoby, Martina, Jakuba a Milana. O výletě jsme začali dumat někdy v září tohoto roku a v září také zakoupili letenky. Letenka koupená v září, odlet z Vídně, přes Paříž do Cancúnu, stála něco málo přes 21000 Kč.

Naše cesta tak začala už prakticky včera, cestou do Vídně. Po dlouhých rozhovorech u vína, jsme zvolili cestu vlakem českých drah, vlak EC 79, odjezd 18:39, příjezd do Vídně v 23:03. Velmi příjemná a pohodlná cesta, cena 530 Kč. Tato cena však platí pouze v případě koupě přes internet a min. 3 dny před odjezdem. Jinak je za 1100 Kč, jelikož jeden člen výpravy to nestihl a tak má jizdenku za plnou palbu... Místenka není třeba a místa je tu celkem dost.

Do Vídně dojíždíme na nádraží Praterstern. Na letiště se dopravujeme taxikem, jedeme asi 20 minut, cena 39 EUR je celkem v pohodě, když jsme čtyři. MHDčkem by to bylo ještě o kousek dražší. Na letišti se tu nic moc neděje, je tu liduprázdno. Přes noc tu totiž nic nelítá, asi z důvodu rušení nočního klidu. Na letišti prakticky všechny obchody i restaurace zavřené, tak tu posedáváme na sedačkách a zkoušíme usnout, ale moc nám to nejde. Navíc tu hezky profukuje, takže si koledujeme o rýmičku...

Odlétáme letem OS411, Austrian Airlines, operovaný ale Tyrolian Airlines, odlet v 7:05 směr Paříž na letiště Charles de Gaull. Máme to tak na dvě hoďky. Na letišti v Paříži sháníme něco k jídlu, ale výběr je fakt mizerný, v teplých jídlech na terminálu 2E je výběr prakticky nulový. Jinak mezi terminály se tu jezdí autobusy.

Dále pokračujeme letem AF650, Air France, v 12:40 do Cancúnu, což je hlavní město státu Yucatán v Mexiku. Čeká nás krásných 11 hodin v letadle. Servis je hrozný, absolutně nesrovnatelný se špičkovým servisem např. v Emirates Airlines. Ve dvě odpoledne jsme dostali oběd, celkem dobré. Od té doby nic, letušky ani nepodávají pití, někde jsou zalezlé, takže se pro nápoje chodí doprostřed nebo do zadní části letadla. Jinak bylo možno se ládovat jen sušenkami, nanukem a jablky, které byly k dostání v zadní části. Štastlivci také vydyndali snack, ale pak došel. V půl jedenácté večer se podává něco jako snídaně - jogurt s malým pečivem a juice.

Přistáváme před půlnocí a přeřizujeme hodinky o 7 hodin zpět, takže rázem máme pět hodin odpoledne. Na letišti procházíme imigračním oddělením, celkem to odbavují rychle. Odevzdává se tu jeden papír, který jsme vyplňovali v letadle, část papíru nám je potvrzena a vrácena a bude ho nutno předložit při odletu ze země.

Po vyzvednutí kufrů následuje ještě celní kontrola, odevzdáváme druhý papír a mačkáme kouzelné tlačítko - taková loterie, náhodný výběr člověka, kterému projedou věci, jestli něco nepašuje. Nás se to ale naštěstí netýkalo. Před terminálem na nás čeká pán z půjčovny SIXT, kde jsme si přes EconomyCarRentals.com objednali auto. Odváží nás asi 5 km do půjčovny SIXT. Zde doplácíme celkem okolo 560 USD za půjčení auta, dalších 6000 Kč jsme již platili předem při rezervaci (cena je již s pojištěním, druhý řidič byl zdarma).

Cancún máme asi 15 km daleko, hotel máme v ulici Tankah, bohužel ulice je rozdělená velkým tržištěm na dvě části, navigace nám hotel ukázala špatně, asi o 400 metrů, takže náš hotel Tankah, hledáme celkem asi hodinu. Cena za ubytování je 38 USD za pokoj a noc. Hlad už je veliký, tak jdeme okolo půl deváté místního času na večeři. No večeři, máme jen dolary a zapadli jsme do kavárny, takže kafe a k tomu tousty apod.

Ubytování - Cancún, hotel Tankah Cancun
Ujeto km - okolo 15 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA