29.8.2015 - BušMuž 2015

Akce : BušMuž 2015, triatlon

Kdy : 29.8.2015 13:30
Kde : Obec Buš, Slapská přehrada
Trasa : 700 m plavání, 36 km kolo MTB, 6 km běh
Web : http://busmuz.cz , http://www.obecbus.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=1625&id_dokumenty=1974
Výsledky : http://vysledky.irontime.cz/result100/

Měl jsem spousty snů, a postupně si je plním. Triatlon byl jedním z nich, a myslím, že už mám věk na to si i tento sen splnit ;-)

O tomhle závodě jsem se dozvěděl před nějakým časem od mého učitele, který v obci Buš bydlí. Jelikož jsem ale nevěděl přesné jméno, nic jsem o tom na internetu nenašel. Ve čtvrtek mi to však opět připomněl a tak jsem trochu zbystřil. Po středečním závodě v běhu na 10 km a šesti tanečních lekcí, jsem toho po posledních pěti dnech měl fakt dost, ale tenhle triatlon je výjimečný tím, že se startuje skokem do vody z parníku.

Tak jsem si to v sobotu po deváté ráno přisvištěl do obce Buš, měl jsem trochu obavy, jelikož registrace již na netu byla zavřená. Ale v pátek v noci jsem uhnal jednoho organizátora na mailu a prý že mám přijet. Na místě jsem dostal přihlášku a tak jsem se uklidnil., alespoň dočasně ;-). Času bylo dost, tak jsem se snažil studovat trasu, ale ty čáry v lesech na mapě mi nic neříkaly. Diskuse místních – “tudy takhle na kopec Homole a pak sešup dolu a pak tudy okolo řeky“, mi taky moc nepomohly. Na rozpravě před polednem mi ale bylo jasné, že 5 km stoupák na Homoli a pak těžkej sešup dolu bude nejhorší část pro mě. Dole bude prý dokonce přistavená sanitka, asi to fakt bude masakr.

Věci na běh se nechávají v obci Buš na hřišti v „depu“, věci na plavání a na cyklo část vezeme s sebou do depa k vodě. Sjíždíme k vodě něco po poledni, a čekáme na parník. Je jedna hodina a já začínám cítit, že bych něco pojedl, ta houska v deset nebyla fakt dostatečná. Ale blbec jsem si sem k vodě kromě dvou energy gelů, co mám na cyklo část, nic nevzal. Jdu se rozplavat, voda je příjemná, 23 stupňů a celkem čistá. 

za chvíli to vypukne...

Parník si to sem přihasil asi v 13:15, a už se na něj okolo 120ti plavců naloďuje. Parník s námi vyjíždí po Slapské přehradě, mělo by to být 800 metrů. Organizátor povídá, že na třetí zahoukání začíná závod, ale odkdy se ty houkání počítají, to nikdo netuší. Parník zakoukal a lidi se ptají, jestli jako je teda už start, a prý že jako že jo.

odjezd parníkem

START, PLAVÁNÍ. Ti rychlejší plavci s ambicemi měli být na přídi (příď měla být natočená k cíli plavání), ale parník se neotočil, takže jsou na tom, včetně mě, o dost hůře jelikož se mezi tou stovkou plavců budeme muset prodrat. Plavci a plavkyně skáčou do vody ze všech stran parníku, já si počkám, vždyť já Vás doženu klucí. Tak konečně taky skáču a po pár tempech se snažím chytit nějaký styl. Lidí je tu moc, trochu sem za to vzal a po asi 100 metrech je to lepší. Pár desítek metrů přede mnou skupinka a pár lidí je vedle mě. Nádech po třech tempech mi nějak v závodech nefunguje, tak se chytám nádechu po dvou tempech. Plavu sice trochu křivě ale chytil jsem se jednoho kluka a tak si kontroluji směr většinou jen tím, že zkontroluju vzdálenost od něho. Nakonec jsem zjistil, že to byl výherce závodu. Plave se mi hodně dobře, volně a pohodička. Jsem dost překvapen, protože přede mnou je všeho všudy asi šest lidí. Vybíhám z vody po devíti a půl minutách krásně osvěžený, v pohodě a vedle sebe mám budoucího vítěze závodu.

tady se mi ještě beželo dobře...

KOLO. V depu u vody je to doba. Nasoukat na sebe kraťasy a tričko je zábava. Zbaštím půlku gelu, trochu napít a jede se (na věci u vody máme očíslované igelitky, pořadatelé to seberou a odvezou nám je do Buše). Je to do kopce hned od začátku, takže žádný čas na vydýchání. Jedeme asi tři ale kluci mě trochu ujížděj. Pořád se stoupá, v lese jsou pak sjezdy, prakticky jen ve sjezdech mě lidi předjíždějí. Říkám si, že si je doženu, ale kdo ví. 5 km stoupání je za námi, jsme na kopci Homole, kde je nádrž přečerpávací štěchovické elektrárny. Následuje obávaný sjezd dolů. Je to fakt masakr, kořeny, kamení, díry, výmoly. Okolo mě si to profrčí další tři lidi, pracovně nazvaní sebevrazi, fakt jedou jak šílenci. Rád je pouštím. O něco níže už to jsou snad metrový strouhy. Tam raději sesedám a dvacet metrů to tlačím. Nechápu, jak to někdo může sjet. Dole je přistavená sanitka, to znamená, že ten nejhorší sjezd mám za sebou.

Mám už celkem hlad, na občerstvovačce dostávám jen vodu. Budu si muset příště zakřičet. Dojíždí mě další kluk. Jede pěkně, chtěl jsem se ho držet, ale moc dlouho mi to nešlo a pomalu se mi vzdaloval. Gel už na ten hlad nepomáhá a ten ionťák co si vezu také ne. Banány co jsem měl připravený sem si na kolo nevzal, zdálo se mi to moc těžký :-(. Deset kilometrů je za mnou, nastoupáno asi 300 metrů což mi přijde strašně málo, jelikož prý to bude celkově 1100 metrů. To mě fakt děsí, ještě, že se nakonec ukázalo, že organizátor kecal a bylo to pouze 847 metrů. Ze Štěchovic se jede po rovině, následují brody, beru to přes lávky, ale poslední si projedu. Hezké zpestření a hlavně super osvěžení. 20 km za mnou, cesta šílená, pořád do kopce, samej kamen. A po kopci sjezd dolů, většinou lesem a pak zase nahoru. Mám toho plný zuby a říkám si, jestli takovouhle dřinu mám zapotřebí. Už mi to vůbec nejede, že bych vysednul a šlapal ve stoje mě ani jednou nenapadlo, vlastně napadlo, ale nechtělo se mi. Ale ty přede mnou, kteří mně před chvílí předjeli jsou na tom podobně. Přišel na mě hlaďák a na to ionťák ani ty dva gely co si vezu a postupně je jím, nepomohou. Okolo třicátého kilometru projíždíme občerstvovačkou proti hřišti v Buši, lidi řvou, možná na tom nejsem ještě tak špatně. 

vypadá to jinak, ale po 30ti kilometrech 

to opravdu jako vyjížďka nebyla ...

Vrhám se aspoň na broskev. Pak sjíždíme opět do lesa, tady jsou singltrekové pěšinky mezi stromy kam se taktak vejdu s řídítky. Jsem fakt hotovej a jednou jsem to tam položil. Hošan na mě: "To je obětavost, padá a ani si nevyšlápne". Asi mu nedošlo, že jsem fakt úplně mrtvej a na vyšlápnutí ve zlomku vteřiny fakt nemám. Chlápek dole má na čtyřkolce petky s vodou. Za tři sekundy sem do sebe nalil asi půl litru. Už počítám každý kilometr, ani nevím kolik ta trať vlastně měří, jestli 35 nebo 38 km. Ono ani to značení na silnici - oranžové šipky pro cyklo část a zelené pro tu běžeckou není úplně dostatečné. Občas to někdo přehlídne a pak sem na něj musel hulákat jak na lesy ;-). Ale tohle tý partě nadšenců z obce Buš opravdu prominu, protože jinak to mají super připravené. Jsem fakt mrtvej, na rovinkách už sem někdy musel odpočívat a vydýchávat to.

Vidím další občerstvovačku, volám, že chci banán, a holčina jestli ho chci oloupat, není čas, beru ho jak je, ale stejně ani ten mi nepomohl. Sjezd dolů po poli a přeju si ať ta vesnice dole je Buš. Nakonec to Buš fakt byla, lidi před vjezdem do depa povzbuzující a moje "servismanka" říká, že je to skvělý. Jsem v depu, mrtvej že jsem ani před snímačema před depem nesesedl z kola, prostě už myslím jen na to jak přežít. Trasa cyklo části měla 37,2 km, nastoupáno 847m, průměrná rychlost 17,97 km/h což dává čas 2:04:23.

dojezd na kole ...

BĚH. Jsem sice v depu, ale teďka mě čeká běh a to teprve bude hodně bolet. Láduju do sebe banán, piju ionťák ale stejně na hlaďák už těžko něco pomůže. Na občerstvovačce hned u hřiště beru další banán a vodu, aspoň ta mě osvěžila. 

běžecká etuda začíná...

Je fakt horko, 30 stupňů. Jeden klučina chce běžet se mnou, ale říkám mu, že jsem mrtvej. Mám místo nohou dva těžký válce, které táhnu. Hned po výběhu z vesnice je to po poli do kopce, a pak ještě větší kopec, kde oba jdeme. Tam je má známá slečna s banánem, tak beru další kousek a vodu a jdu dál. Po výstupu na kopec je rovinka, tak zkouším běžet, bolí to, ale jde to. Už mě začalo bolet i v kříži, asi jak mám v zadní kapse u trička tu sušenku a gel, který se tam bimbaj. Láduju do sebe gel a sušenku mám v ruce, stejně už mně nic nepomůže. Asi po třech kilometrech jsem schopen začít trochu lépe běžet, navíc je to i z kopce. Dobíhá mě chlápek, je mu asi šedesát, tak se ho ptám kolik je to do cíle a on že tak minimálně kilometr, to mě dost povzbudilo, čekal jsem to horší. V tu ránu mě kromě něho předbíhá i ženská, ty dva jsem viděl v předešlém kopci, a říkal jsem si, že od nich se nesmím nechat předběhnout. Ale nešlo to, a teď už si chci šetřit síly až do doby než uslyším křik fanoušků v cíli, pak budu vědět, že už jsem blízko cíle. Bohužel jsem je začal slyšet až těsně před cílem, takže těch pár desítek metrů rádoby sprintu mi výsledný čas moc nevylepšilo, za to jsem zbaběle v cílové rovince předběhl tu ženskou, která si mě tam dala při seběhu do vesnice, mimochodem vítězka ženské kategorie.

CÍL. Jsem v cíli, a fakt šťastnej, že to mám za sebou, celkový čas 2:48:19. Dostávám jedno polití vodou zdarma. Procházím okolo sanitky a chlápek na mě jestli jsem v pohodě, jestli nepotřebuji pomoct, že jako v pohodě nevypadám. Odpovídám, že jsem v pohodě, jdu se osvěžit do přistavené káďě a leju do sebe litr vody.

kolpo to přežil, zase ;-)

Koukám na telefon a tam smska od časoměřičů. Václav Kolpek - celkově 18té místo. Nevěřícně na to čumím a kroutím hlavou, ale moje "servismanka", říká že to pravda je, protože jen pár lidí doběhlo do cíle přede mnou. Nakonec tomu začínám věřit a jsem hodně šťastný. Od začátku závodu mě lidi skoro jen předjížděli, což bylo tím, že plavání jsem měl fakt dobré. Ale nepřijel jsem rozhodně ve formě, navíc nohy jsem rozhodně neměl úplně odpočaté a navíc mě v polovině závodu chytil hlaďák a já blbec sem neměl na kole ani banán, natož nějakou tyčinku.

výsledková listina

Do cíle jsem doběhl po čtvrté hodině. Ztráta na vítěze 33 minut. Čeká se na doběhnutí posledních závodníků, vůbec nezávidím těm, kteří nastupují teprve na běžeckou část. Okolo půl sedmé je vyhlášení, tak si jdu pro tílko BušMuž 2015 a malý dárek. A když říkám, že to byl můj druhý triatlon, tak pořadatel říká, "tak to asi hodně trénoval" ;-).

Ano, teďka už jsem asi BušMuž :-).

Závěrem snad jen tolik, že závod byl pro mě strašně těžký, ale dalo mi to zase spoustu zkušeností, které mi snad, doufám, pomohou v překonávání dalších triatlonových výzev. Ano, byla to strašná dřina, dřina do úmoru, ale ten pocit v cíli fakt stojí za to. A navíc, když jsem byl na svém druhém triatlonu, kde startovalo 106 lidí, odměněn 18tým místem, tak to člověka fakt strašně potěší.

A navíc, kdo může říci, že startoval na triatlonu z parníku;-) Díky té partě nadšenců z obce Buš, jsem mezi nimi mohl být i já. Díky!

2.8.2015 - Železný muž Vyžlovky 2015 - můj první triatlon

Akce : Železný muž Vyžlovky, krátký triatlon
Kdy : 2.8.2015 10:30
Kde : Koupaliště Vyžlovka
Trasa : 400 m plavání, 12 km kolo, 4 km běh
Web : http://www.vyzlovka.cz/sk/triatlon-zelezny-muz
Výsledky : http://sportsoft.cz/cs/zavod/results/1680?rid=1824&eventid=1

Chtěl bych se s Vámi podělit o svoje zážitky ze svého prvního závodu v krátkém triatlonu. Možná tyto zkušenosti, kterých je spousta, pomohou někomu, kdo se stejně jako já jednou odhodlá k dobrovolné bolesti jménem triatlon ;-)

Jak jsem se tam probůh ocitl?
To takhle jednou kolegové z práce, jak to tak ostatně bývá, přišli v květnu s tím, že jdou na triatlon a ať jdu s nimi. Chvilku jsem se nechal přemlouvat a nakonec jsem tam přihlášku na začátku června poslal. Byl o to ale takový zájem, že to jestli jsem opravdu účastníkem, jsem se dozvěděl od pořadatele až asi týden před závodem.

Jaké byly moje vyhlídky
Z pohledu triatlonu jsem na tom nebyl vůbec nejlépe. Váha 84 kg nenaznačuje že bych byl cyklistou a už vůbec ne běžcem. O vodě ani nemluvě. Proto jsem měl skromnější cíle a to - dokončit závod, v koutku duše jsem si přál dokončit jej pod jednu hodinu, a takový ten hodně neskromný cíl z říše snů byl dokončit jej do 30tého místa. Ano, to už bylo dosti troufalé, první triatlon v životě, s tréninkem jsem to bůhvíjak nepřeháněl, s mojí těžkou postavou a mezi 97mi chlapy, navíc na horském kole oproti spoustě borců třeba i na karbonových silničkách...

příprava na start

Před závodem
No nespal jsem, pořád mi to v hlavě šrotovalo co tam jako budu dělat a jak to bude probíhat. Do Vyžlovky jsem dojel po osmé ráno, takže jsem se šel trochu vyklusat, a pak si na kole objel jedno kolo, což jsou 4 km okolo rybníka, v pohodovém tempu. V devět registrace, dostal jsem číslo 27, dal jsem si do depa kolo, na které jsem si připnul startovní číslo. Teprve když dostanete čip, dáte si startovní číslo na kolo, začnete si uvědomovat, že cesty zpět není. Nevypadalo to na bůhvíjaké počasí, voda byla fakt studená, takže jsme čas do 10:15 místo rozvičování a rozplavání věnovali klábosení s kolegy, a to byla trochu chyba jak se ukázalo, alespoň pro mě. Nakonec jsem tam těsně před startem do té vody vlezl, ale byl to fakt pouze šok a každou minutu už měl následovat start, na který jsem přišel skoro pozdě.

Taktika
Do závodu jsem šel s taktikou takovou, že musím dokončit, takže nic nesmím přepálit abych někde neshořel. Pro plavání jsem si stanovil jediné - plavat tak jak umím, technicky správně a občas kouknout před sebe a srovnat směr, nic víc. Pro kolo, tam sem si celkem věřil, že by to mohlo jít, takže jsem chtěl kopce jet vysednutý a na těžký převod a vydýchávat to ve sjezdech. A na běh jsem měl pouze taktiku běžet rozumně, hlavně první polovinu pohodovým tempech, tam jsem si fakt nevěřil.

depo připraveno...

Jde se na start
Plavání
Nechal jsem se zařadit do vlny A, kde bylo prvních 50 startovních čísel, další vlna startovala 3 minuty po nás, a za další 3 minuty startovali ženy. Seřadili jsme se všichni do vymezeného startovacího pole před rybníkem a najednou že start. Naběhl jsem do vody a snažil kousek popoběhnout a potom začal plavat kraulem. Byl to ale teplotní šok, spousta adrenalinu a všude hromada lidí. Takže to nešlo a to vůbec, a to především dýchání, prostě všechno špatně. Na prvních sto metrech jsem byl mezi posledními a střídal prsa s kraulem. Po sto metrech jsem začal zkoušet pouze kraul, vypadalo to že to všichni trochu přepálili, dýchal jsem na každé druhé tempo, na techniku jsem vůbec nemyslel. Ponořil jsem hlavu a plaval, před sebe sem moc nekoukal. Prostě všechno špatně, takže jsem vůbec neplaval rovně k obrátce ale úplně mimo, přesto jsem hodně plavců začal přeplavávat, k bójce která byla asi na 250 m jsem plaval opět křivě, přesto jsem další spoustu plavců přeplaval.
Na posledních 150 m jsem začal trochu myslet i na techniku a spoustu lidí opět přeplaval, a to i přesto, že  jsem opět plaval dost vychýlen od přímého směru. V těch mých brýlích se zrcadlovými skly jsem toho v tomto oblačnu moc neviděl, ale přesto se mi zdálo že těch lidí je přede mnou fakt pomálu, což mě opravdu hodně překvapilo. Své plavání jsem si totiž představoval trochu jinak - taktika byla plavat technicky a hlavně pravidělně kontrolovat směr, a to jsem opravdu nedodržel vůbec, přesto to vypadalo že je to celkem dobré!
Ok, jsem u břehu, z vody se mi jde nějak těžce, nakonec začínám i trochu poklusávat. Lidi řvou, fakt to vypadalo že jsem na předních pozicích, v cíli pak civím a ja byl v plavání fakt osmý! Běžím do depa pro kolo..

Kolo
Doběhnu do depa a jako začátečník to mám samozřejmě trochu složitější. Oblékám si triko a kraťasy, na nohy ponožky a pak tretry, na hlavu helmu a pak brýle. Jde to celkem pomalu, člověk je trochu unavenej a v tom spěchu... vybíhám z depa a za zónou sedám na kolo. Je to hnedka do kopečku, jedu v klidu, zatáčím doprava na rovinku a rozjíždím to. První 4km kolo jsem si řekl, že pojedu v klidu a budu tempo zvyšovat až v druhém a třetím kole, hlava mi začala zas fungovat, nebyl to ten bezmozek co jsem byl ve vodě... Jede se celkem dobře, někoho jsem předjel a na chvíli se zahákoval za klučinu na silničce. Po 1 km si říkám, že jede pomalu a tak nasadím a jsem fuč. Zatáčím k rybníku, jsou tam kameny tak si trochu na kole povyskočím a to jsem neměl dělat. Najednou šlapu naprázdno, asi spadnul řetež, zkouším to nahodit předním přesmykačem ale nic.
Tak sesedám nahazuju řetez ale ono pořád nic. Až na druhý pokus zjistím že to nesedí na kladce pod zadní přehazovačkou. Jsem dost naštvaný, ztratil jsem možná minutu... No nic jede se dál, hlavně že mohu pokračovat. Za rybníkem je stoupák nahoru, zkouším vysednout ale není to úplně ono. Vjíždím do druhého kola, trochu jsem zrychlil a pár lidí předjel - asi těch kteří mě předjeli když jsem si tam hrál s tím řetězem. Posilňuju se ionťákem co mám na kole, to celkem bodlo, v tý rychlosti pár kapek chrstlo na mě a tak se na mě usídlila vosa, než jsem jí stačil odehnat, tak mi za odměnu štípla potvora. Jede se mi dobře, ale do kopce jsem to čekal lepší. No nic, následuje třetí kolo, beru za to co to dá, teda skoro, protože strašák jménem běh ... Zatáčím zpět na koupaliště do depa a když sjíždím dolů, vidím spoustu lidí co už vyběhli na běžeckou část. To mě trochu ochladilo. Sesedám z kola a vběhnu do depa.

Běh
V depu shodím helmu, vyměním tretry za běžecký boty a vybíhám. Nohy mám úplně tvrdý, a ten 200 m stoupáček na začátek je fakt smrtící, tady si fakt říkám že to snad nedoběhnu do cíle. Běžím opravdu pomalu a nahoře na rovince koukám že ostatní borci na tom nejsou o moc lépe. Pár jsem jich zas předběhl ale první 2 km běžím pohodičku, nechci se setkat s nějakým průšvihem. Trochu mě také u toho bolí břicho, takže si musím dávat bacha abych si nemusel jít uvolnit do křoví. Do kopečku mě tři běžci předbíhají, chci se jich držet ale nejde to. První kilometr je za mnou a stav o dost zlepšil, už nemám místo nohou dva sudy, není to teda žadný zázrak ale mohu o něco zrychlit. Další zrychlení jsem zkusil po 2 km, ale nechci to přepálit, přeci jen za rybníkem je stoupák tak abych tam neskončil. Ten stoupáček mi fakt dal zabrat, trochu jsem se na něm trápil a při seběhu místo zrychlení se z toho vydýchávám. Pak následuje rovinka, kde trochu zrychluji a seběh do cíle, kde si mohu posledních 20 m zasprintovat, vypadá to efektně, mám radost že jsem dobře rozvrhl síly, na druhou stranu jsem se možná trochu moc šetřil. Za cílem vidím dva kluky, ptám se jaký měli čas a oni že pres 53 minut. V koutku duše doufám že to jsou ti co mě předběhli a že bych to teda mohl mít pod hodinu.

Výsledek
Vyhlašuje se prvních 25 žen. Kolegyně Petra dokončila na druhém místě, stejně jako minulý rok. Klobouk dolů. Pak se vyhlašuje prvních 25 mužů  - 22. místo - Kolpek Václav s časem 53:40. Jsem opravdu překvapený a štěstím si trochu výsknu ;-) Jdu si pro malou cenu a jsem opravdu s umístěním strašně spokojený. 

Výsledková listina - muži 1 - 20té místo

Výsledková listina - muži 21 - 40té místo

Moje výsledky v jednotlivých disciplínách
plavání 400 m :  7m:48s neboli osmé místo (nejlepší plavec za 6m:48s) - to je to moje plavání cik cak ;-)
kolo 12 km : 24m:10s neboli 29té místo (nejlepši cyklista za 21m:53s) - to je ten můj řetez a to že jsem nejel na silničním kole ;-)
běh 4km: 19m neboli 27mé místo (nejlepší běžec za 15m:36s)
K tomu si přičtu 1m13s v depu po plavání a 41s po kole a je z toho výsledný čas 53:40.5.

Zhodnocení
Chyby a co je možno zlepšit:
- nerozplaval jsem se a to byla zásadní chyba
- neplaval jsem svojí zažitkou technikou, byl to fakt zmatek hlavně ten začátek jsem byl úplně mimo a prakticky to vše doháněl z posledního místa, to že jeden plavec plaval úplně mimo trasu bylo vidět i ze břehu, kolegové hlásili... Takže doplavat osmý nejlepší čas se ztrátou pouze minuty na prvního je pro mě až dosti překvapivé
- při plavání jsem nekoukal před sebe a proto si pár desítek metrů zbytečně naplaval
- chce to opravdu občas zajít zaplavat si někam do přirody, ty laboratorní podmínky v krytých bazénech se nedají srovnat s podmínkami na triatlonu v přírodním rybníku.
- kolo bylo celkem v pohodě do doby toho defektu, nechápu to proč ten řetez tak blbě spadnul, příště tam hopsat nebudu po tšch kamenech, možná jsem měl až moc přemazáno, ale řetez mi za celý rok co mám to kolo nespadl
- běh bylo zpočátku trápení, pak se to zlepšilo, ale každopádně je to moje nejslabší disciplína a chtělo by to poladit.
- a také bych měl udělat něco s těmi tuhými nohami po kole na začátku běžecké části, to byla fakt krizovka
- také by to chtělo o něco zkrátit ty přestávky v depech, triatlonový úbor by se celkem hodil...

Klady a co se povedlo:
- jednoznačně se ukázalo v plavání že pokud se začne plavat technicky správně tak to jde, hlavně se neohlížet na ostatní a plavat si to svoje
- metoda úplného ponoření, kterou učí v ČR Tomáš Vojtěchovský a s kterou jsem měl obavu na takto krátké trati se ukázala jako vhodná (pokud se člověk naučí plavat naprosto rovně a nebo před sebe občas kouknout), když jsem vylezl z vody, tak jsem nebyl skoro vůbec unavený a na kole to mohl rozjet na plno.
- na kole to je dobré, pomůže si vzít pití sebou, i když je to takhle krátké, hlavně se nenechat vybláznik hned v prvním kole, nejvíc borců jsem předjel až v tom třetím ;-)
- běh bylo trápení, přesto se prokázalo že je lepší se první polovinu držet v pohodovém tempu a předbíhání si kdyžtak nechat až na tu druhou půlku ;-)


Půjdu do toho znovu?
Pokud zdraví dovolí tak jistě že ano ;-) Trochu to bolí ale ten zážitek v cíli, navíc odměněn i celkem slušným místem stojí za to. A Vám všem co jste dočetli až sem to vřele doporučuji také zkusit.

Přírodní koupaliště Vyžlovka

Deník - Mexiko 2014 - 1.1.2015 - Den 23 - Přílet do ČR

Let byl v pohodě, samozřejmě jsme od letušek žádné zázraky nečekali, i když jsme trochu doufali, že třeba roznesou něco k pití, jelikož letíme na silvestra. No jo no Delta Airlines... Dosedli jsme již před desátou hodinou v Amsterodamu.

V Amsterodamu čekáme téměř čtyři hodiny a pokračujeme do Vídně a to KLM, let KL1847, odlet 14:25 plánovaný přílet 16:15. Zde na security se mi ptali co to jako vezu... tak jim říkám masku z mexika... tak to dvakrát projeli skenerem a pak dali pokoj, pro jistotu mě ale nechali vyndat skoro všechny věci z malého batohu. Masku jsem pronesl v pohodě i do letadla.

Ve Vídni jsme přistáli na čas, někdy okolo čtvrté hodiny odpoledne. Chtěli jsme jet se Student Agency do Prahy, ale bohužel volná místa během letu byla fuč. Dopředu jsme to nechtěli kupovat, jelikož jsme nevěděli, jestli nebudeme mít zpoždění a tak. Bereme si taxíka na letišti, který nás za 34 EUR dovezl na autobusové nádraží Erdberg, odkud jezdí Eurolines v 18:00 do Prahy, cena 22 EUR. Míst mají volných spoustu, takže kupujeme lístek, ale to tady nestačí, na vedlejší přepážce se půl hodiny před odjezdem musí udělat check-in, což známená že paní si vzala jízdenku a půlku si odtrhla. K tomu nám dala nějaký papírek, který si pak řidič vybírá. Zajímavé také bylo, že ke koupy letenky byl potřeba pas.

Eurolines jede přímo do Prahy a přijíždíme na Florenc okolo desáté. A tím končí naše dlouhá cesta do Mexika.

A co říci o výletu a Mexiku?

Pár věcí jsem se zase přiučil. Rozhodně se vyplatí vzít si sebou navigaci a to i pro případ, kdyby se necestovalo půjčeným autem, a samozřejmě dobrého průvodce.

Jak hledat ubytování:

Nejlepší je si ubytování hledat přes booking.com, což jsem ostatně dělal, ale následně ho nerezervovat ale nechat to až na místě.

- Bývá to tak o 10 procent minimálně levnější (provize pro booking), dále je možno si pokoj před zaplacením prohlédnout a pokud se nelíbí tak se jít prostě podívat jinam

- někdy se dá ještě ukecat sleva za to, že se bere více nocí či více pokojů

- nejlepší průvodce je od Lonely Planet, kde se dají pro každé městečko najít doporučené hotely s krátkou recenzí a cenou, i když ta samozřejmě není většinou již aktuální ale pro představu velmi dobré.

Výběr restaurace:

- opět je možno použít průvodce či se podívat na tripadvisor.com

Ceny:

Určitě nás překvapili ceny, které jsou buďto v přepočtu na koruny stejné jako v Čechách ale spíše vyšší. V restauraci se najíte okolo 100 pesos, tzn. 160 Kč, kafe tak 35 pesos atd. Vajíčka k snídani dostanete tak za 60 pesos... To nám také dělalo trochu čáru přes rozpočet a všichni jsme tam nechali všechny dolary a ještě vybírali z karet další hotovost či kartami rovnou platili. Jediné co je levné, je benzin neboli gasolina, brali jsme v Pemexu vždy Magnum 87, který stojí 13 pesos za litr. Levné jsou tu také banány, do 10 pesos za kg. Ostatní ovoce a zelenina, možná ještě kromě pomerančů je tu drahá - např. jablka 40 pesos za kilogram. Člověk si říká, jak vlastně tu ty mexičané přežívají, pokud berou průměrně osm nebo deset tisíc pesos, fakt žádná sláva.

Drahé tu jsou také vstupy do památek, začíná to někde u 50 pesos ale na ty nejznámější je to i okolo 200 pesos.

Co se možná trochu nepovedlo či co bychom udělali jinak:

- tak trochu nás může mrzet, že jsme nenavštívili žádný ostrov - buďto Isla Cozumel nebo Isla Mujeres. Ale jednosměrná jízdenka přívozem stála 19 USD a to si teda myslím je trošku moc.

- ubytování v Hacienda Morelos v Puerto Morelos bylo fakt špatné, ale nic volného za rozumnou cenu nebylo. I ta cena za tohle špatné ubytování byla premrštěná - 1500 pesos za noc a pokoj pro dva lidi. Tohle vědět, tak bychom vyměnili Puerto Morelos za Tulum, kde jsme za nižší cenu než stáli dva pokoje v Hacienda Morelos, měli krásný apartmán pro čtyři osoby.

- v Cancunu nemá cenu se zastavovat ani na jeden den, fakt tu nic není, jen turistický blázinec, spousty lidí a smog. Navíc je to ošklivé město. Možná že na Isla Cancun je to trochu hezčí, ale turistů tam bude ještě mnohem více.

Jak zhodnotit výlet

Výlet se jistě hodně povedl, viděli jsme téměř vše, co jsme měli v plánu. Mayské památky byly nádherné, je vidět že mexičané se snaží ty památky rekonstruovat a otevírat veřejnosti. Těch mayských sídlišť tu ale bylo spoustu, takže stejně člověk neuvidí všechny, po prvním týdnu na mayských pyramidách se vám už o nich skoro zdá. Krásný byl také výlet za plameňáky v Rio Lagartos. A samozřejmě, na východním pobřeží jsou nádherné pláže, pro mě určitě zvítězil Tulum, nádherná pláž, která není přeplněná lidmi.

Určitě je sranda a také se vyplatí při nákupech smlouvat, cena se dá stlačit na padesát procent.

Určitě se vyplatí umět trochu španělsky, i když je Yucatán dosti turistický, tak anglicky se tu domluvíte spíše pouze na východním pobřeží, kde se soustředí turistické resorty a na Američany jsou tu zvyklý. Asi se to bez španělštiny dá rukama nohama, ale bylo by to někde dosti složité, protože někde ani v hotelech ve městech neumí slovo anglicky.

Hodně nás také překvapili všude přítomné příčné prahy na silnicích, autem jsme ujeli 2800 km, takže těch prahů bylo stovky a stovky, někdy máte třeba pro jistotu tři za sebou. Někdy jsou tak vysoké že jsme o ně škrtali spodkem auta a pak se modlili, aby se někde něco neutrhlo.

Na silnicích je tu fakt na každém kousku nějaká hlídka policie ci vojáci. Občas vás zastaví a vyptávají se, někdy chtějí vidět papíry od vozidla, řidičák, nebo kufr. Asi chtěli nějaký úplatek, ale když jsme dělali blbý a že neumíme slovo španělsky, vždycky jsme prošli i bez úplatku. Nikde jsme se tu necítili nějak ohroženě a nikdo se nás nepokoušel okrást, jen možná při posledním čepování benzínu, kdy jsme platili 200 pesos pětistovkou a vrátil mi jen 50 pesos, ale když je mu řekl, že jsem mu dal 500 tak to pak vrátil celé. Někde tu lidé žebrají způsobem, že natáhnou přes silnici provaz a chtějí zaplatit za průjezd, stačí to ignorovat, nebavit se s nima a počkat až ho dají pryč anebo to rovnou projet.

Takže návštěvu Mexika, konkrétně Yucatánu, lze jen doporučit, nejlépe zkombinovat návštěvu mayských památek, koupání v cenotech, prohlídku měst jako je Valladolid, Merida a Campeche, a válení u moře, protože moře a pláže tu jsou fakt krásné. Nejsem sice moc válecí typ, ale musím přiznat, že po pár dnech na pláži, s drinkem pod slunečníkem, občas skočit do moře, se mi tento styl dovolené začínal líbit. Určitě, pokud má někdo více času nebo mu nevadí přepravovat se nočními autobusy, by bylo dobré navštívit např. střední mexiko, kde v dávných dobách vládli Aztékové a další kultury, a vidět zas trochu něco jiného z dávných kultur na území Mexika.

pár suvenýrů z Mexika

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Mapa

https://mapsengine.google.com/map/edit?authuser=0&authuser=0&hl=cs&hl=cs&mid=zDQZqd6lkYk4.kSG3b6eqpM0g

a to je vše, přátelé..

Deník - Mexiko 2014 - 31.12.2014 - Den 22 - Odlet do ČR

Tak v noci se v motelu úplně dobře nespalo, pořád tam někdo jezdil okolo auty. K tomu ta postel byla dost tvrdá a možná už jsme také nemohli dospat odjezdu. Masku, kterou převážím, jsem zabalil do černého igelitu a oblepil novinami. Nakonec to ponesu sebou do letadla, takže pokud to přivezu až do Prahy, tak to bude trochu zázrak, ale věřím si.

Před půl desátou ráno odjíždíme a před desátou jsme v autopůjčovně Sixt u letiště a vracíme auto. Naštěstí auto převzali v pohodě a nedělali žádné problémy, takže půjčovné na nějakých 20 dní vyšlo celkově na nějakých 18000 Kč (při kurzu českých korun k dolaru 22,5 Kč). Z půjčovny nás odvezli na letiště a tam od deseti čekáme na letadlo, které odlétá v 13:38.

Při odbavení a kontrolách u gate se snažím tu masku tak trochu maskovat za své tělo a prošel jsem s tím až do letadla úplně v pohodě. Letíme s Delta Airlines z Cancunu do Minneapolis, let KL7845. Plánovaný přílet je v 17:45. Nakonec jsme i pri zpoždění na odletu dosedli na čas.

Zde v americe je specialita, že si člověk musí i při přestupu dojít k zavazadlovému pásu a svoje zavazadlo si vzít a odnést ho k takové přepážce a tam ho odevzdat. Navíc mohou být pohovory na imigračním atd. a na přestup máme pouze hodinu a půl.

Takže procházíme imigračním, před kterým musíme vyplnit ještě papír k celní deklaraci, dáváme otisky prstů, ale žádný pohovor se tam nekoná. Pak jsme si vyzvedli kufr na páse a pronesli to přes celnici, naštěstí se nám v tom hrabat nechtěli. Pak za rohem jsme hodili na pás velké zavazadlo a pokračovali do odletové haly. Zde jsme prošli security kontrolou, tam si chvíli na rentgenu tu masku prohlíželi, ale pak ji pustili. No a u gate jsem ji zas schoval tak trochu za sebe a byla v letadle.

Pokračujeme Delta Airlines do Amsterodamu, let KL6058, odlet v 19:16, plánovaný přílet je v 10:35.

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 30.12.2014 - Den 21 - Cancún

Tak radovánky u pláže končí a my se již přesouváme k místu našeho odletu, Cancúnu.

moře v Puerto Morelos z našeho pokoje v hotelu

Máme to 30 km, takže za chvíli jsme na místě. Hotel máme ale až na druhém konci města, na výpadovce směrem na Meridu. Ono se ale nejedná o hotel, ale spíše o motel či hodinový hotel. To je fakt super, nechápu, jak se to mohlo dostat na stránky booking.com. Každopádně cena 961 pesos za 2 pokoje na 1 noc je celkem v pořádku. Paní neuměla ani slovo anglicky, ale nějak jsme se domluvili. Pokoj vypadá tak, že je tady v řadě spousta pokojů jako řadovek a u každého je garáž. Z garáže se jde pak hned do pokoje, to aby tu lidi vůbec nemuseli z auta vylézat a nikdo je neviděl. Pokoj také zajímavý, na stropě nad postelí je velké zrcadlo. No prostě masakr.

Jdeme se podívat do města, ale je to velká bída. Ani průvodce lonely planet prakticky neměl žádnou zajímavost, která by v Cancúnu byla. Dá se samozřejmě dojet na pláž či se podívat na Ostrov Cancún, což je prakticky jen tzv. zona hotelera, kde je u pobřeží jeden hotel za druhým, není to tedy žádný ostrov, jen se tomu tak říká. Prolézáme tu Outlet centrum, ale ceny nic moc. Pak chodíme po Avenida Tulum, což je zde hlavní ulice Cancúnu, kde je nejvíce obchodů a také asi nejvíce lidí i aut. Když tak všude sleduji ty ceny - buďto vyšší nežli u nás anebo prakticky stejné, nechápu, jak zde lidé žijí, pokud tu někdo bere třeba 4000 nebo 8000 pesos. Každopádně Cancún nám nic hezkého neukázal, takže tento den byl tak trochu ztracený čas.

Ubytování - Cancún, Motel Costa Express
Ujeto : 50 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 24.12.2014 - 30.12.2014 - Den 15 - Den 20 - Puerto Morelos

24.12.2014 - Den 15 - Puerto Morelos

Dnes jsme se loučili s naším nejlepším bydlením v Mexiku, opravdová paráda. Krásné klidné místo, nádherný apartmán, 2 km daleko nejkrásnější pláže a bazén dva metry od vchodu.

Po snídani jsme jeli kousíček za Tulum směrem na Cobá, do Grand Cenote, je to 3 km. Vstup byl 150 pesos, takže také celkem zdražili, jelikož průvodce z roku 2009 uváděl cenu 80 pesos. Cenot byl ale nádherný, na jedné straně bylo asi 20 želv, ve zbytku se dalo plavat a šnorchlovat. Byly tu krásné malé rybičky, podplouvala se taková jeskyně, no prostě paráda.

Grand cenote

Poté jsme vyrazili směr Puerto Morelos, kde budeme trávit prakticky již zbytek dovolené - 6 nocí. Je to 100 km, takže za hoďku jsme byli na místě. Toho, čeho jsme se obávali, se potvrdilo, lidé na tripadvisor a booking.com to tu dost hanili. Za jeden dvoupokoják na šest dní cena 9500 pesos, takže ještě více nežli v Tulumu, kde to byl luxusní apartmán. Pláž celkem nic moc, voda v moři před hotelem špinavá a paní na recepci hodně nepříjemná. No, to nás tedy čekají věci. Jelikož jsme přijeli v poledne a check-in je až od 15:00, zašli jsme si na oběd. Ceny tu mají zas o něco vyšší - filet z ryby za 100 pesos, a to jsme byli v té rozumnější restauraci. Jdeme se projít po pláži směrem na sever od hotelu a pláž se tu rapidně zlepšuje, takže budeme chodit asi sem. Piňakoládu na pláži tu dostanete za 70 pesos, takže to bude asi naše pití.

V půl čtvrté jdeme zpět do hotelu, že bychom se ubytovali. Nejdříve chyběly ručníky, pak nám nešel odemknout pokoj, tak jsme čekali na jiné klíče, pak jsme nedostali ovladač od klimatizace. No, služby opravdu „naprd“. Hodně budeme litovat, že jsme nezůstali v Tulumu, zde nám to nenabízí absolutně žádnou výhodu, pokoje jsou také nic moc. Ale toto jsme nemohli tušit, hotely byly všude v okolí vybookované, původně jsme chtěli být u Playa del Carmen, ale ceny tam byly ještě vyšší. Nezbývá než vymyslet náhradní program, výlety do cenotů, šnorchlování u korálového útesu, který tu na východní straně Yucatánského poloostrova je atd.

Každopádně Puerto Morelos nedoporučuji, lepší si z Cancúnu zajet až do Tulumu. Není tam tolik lidí jako na Playa del Carmen, o tom se ostatně dojedeme ještě přesvědčit, jak to tam je, a také to nestojí tolik peněz a služby jsou nesrovnatelně lepší. Puerto Morelos je sice 30 km od Cancúnu, jako největšího turistického centra na Yucatánu, ale je tu špína a válí se tu odpadky atd. Navíc je to hooodně malé městečko, takže tu bude tak trochu nuda.

Ubytování - Puerto Morelos, Hotel Hacienda Morelos
Ujeto km - 100 km

25.12.2014 - Den 16 - Puerto Morelos

Dnes to byl pouze den na pláži. Měli jsme pod mrakem, ale to mi nezabránilo v tom se hezky spálit. Nechápu to, ale je to tak.

26.12.2014 - Den 17 - Puerto Morelos

Dnes celkem foukal vítr, sluníčko trochu svítilo, převážně bylo pod mrakem. Přes den opět na pláži. Večer jsme měli stejně jako včera tacos v tacos.com, pán nás už zná, tak z něho zkoušíme vymámit nějaká moudra.

27.12.2014 - Den 18 - Puerto Morelos

Vítr fouká o něco méně, ale také je o něco méně sluníčka než včera.

Večeře opět v tacos.com, trochu se snažím z pana majitele a kuchaře v jedné osobě vytáhnout lámanou španělštinou nějaké údaje. Takže jmenuje se Abelardo a je mu 45 let. Otevřené to tu má 5 let a pracuje zde celá jeho rodina. A kolik udělá tacos denně, na to odpověděl, že hodně... Dokonce mi dal i mail - tacos.com@hotmail.com, to asi abych se ho už na nic neptal, jelikož nemá čas (tacos tu jdou docela na odbyt), a napsal mu raději ty dotazy e-mailem. Nebo si možná vzpomněl, že den předtím jsem jej informoval, že kamarád je žurnalista, takže potřebujeme nějaké informace a také foto té jeho moc dobré restaurace. Jídlo je fakt super, a přitom je to taková téměř garáž na ulici - vejde se do ní tak maximálně 15 lidí a to z toho 2 stoly jsou prakticky na chodníku před. A mimochodem na trip advisoru to má 4,5 hvězdičky z pěti možných. A cena tacos - 80 - 109 pesos, což je na naše koruny celkem dost, ale v Puerto se prakticky levněji najíst nedá a na zbytku Yucatánu to není o moc lepší.

nejlepší tacos na Yucatánu, restaurace tacos.com v Puerto Morelos

28.12.2014 - Den 19 - Puerto Morelos

Dneska se jedeme podívat do Playa del Carmen, městečka, kde jsme původně plánovali, že zůstaneme na tento týden u moře. Je to asi 30 km směrem na Tulum a cestou opět sledujeme ty vjezdy do obrovských resortů, které tu jsou poseté okolo silnice, kde jedna noc stojí 10 000 - 20 000 Kč. Vjezdy jsou fakt monstrózní, např. před jedním je asi 50 m dlouhý bazén. Playa del Carmen je celkem velké město, ale celé zaměřené na turisty. Velké promenády a všude spousta krámků se suvenýry a nahaněči z restaurací. Pláž je plná lidí, takže jsme celkem rádi za Puerto Morelos. Tady se teda koupat nehodláme, takže zpět na naši pláž do Puerto Morelos a nějaký drink.

Dneska celkem hezké počasí, svítí sluníčko a voda je úžasná.

Ujeto : 60 km

29.12.2014 - Den 20 - Puerto Morelos

Dnes jsme poslední den u moře, takže bychom rádi konečně šnorchlovali. Sondovali jsme, kolik tak chtějí za to nás tam dostat, je to tak max 300 metrů od pláže, povídali 25 USD na hlavu. Korálový útes okolo východního pobřeží Yucatánu je druhý největší na světě, po velkém bariérovém útesu, tak uvidíme, jestli tam něco uvidíme :-) Dnes jsem našel chlápka, který mi to nabízel za 300 pesos, nakonec jsme ho s Milanem ukecali na 225 pesos, ale to už se hodně otáčel. Dneska je fakt nejhezčí počasí, svítí sluníčko a vítr tolik nefičí.

Plánovaný odjezd na šnorchlování byl ve 12, ale ten jouda neměl místo, tak řekl, ať přijdeme v jednu odpoledne, trochu jsme se začali obávat, jestli nezdrhnul se zálohou 500 pesos, jelikož v jednu tam nikdo nebyl, nakonec tedy přišel a my mohli okolo půl druhé vyjet. Zastavili jsme se na dvou místech, bylo tu celkem mělko, k tomu začaly být celkem vlny, při kterých tam někdy bylo třeba i jen 40 cm hloubky, což způsobilo, že mě to jednou hodilo na korál a trochu jsem se odřel. No, ale celkově tam té fauny moc nebylo, viděli jsme baracudu, a pár desítek rybiček. Ale kolik jsme toho museli obeplavat, abychom něco viděli...

Večer byla opět návštěva tacos.com, opět jsme si pochutnali a nakonec jsem se s pánem rozloučil a poděkoval za dobré jídlo. Zítra budeme balit a pojedeme se podívat do Cancúnu.

Ubytování - Puerto Morelos, Hotel Hacienda Morelos

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 23.12.2014 - Den 14 - Tulum

Dneska to máme takový plonkový den. Ráno kluci volali do čech, pak měl jeden spolucestovatel střevní problémy, a tak jsme vyjížděli vstříc novým zážitkům až v půl jedenácté. Chceme se podívat do rezervace Sian Ka'an, která začíná kousek od hotelové ulice u pobřeží. Rezervace má celkem 5000 km². Projedeme ulicí okolo pobřeží, je tam jeden hotel na druhém, a vjíždeme do rezervace. Cesta je tu prašná, vede parkem až do vesničky Punta Allen, ale je prý sjízdná pouze pro jeepy, čemuž celkem věřím. V rezervaci se nedá chodit, celá cesta je obehnaná plotem, po 3 km se ale dostáváme ke stánku, kde se prodávají výlety loďkou po laguně a kanálech, které jsou v rezervaci. Chlapík mluvil dobře anglicky a dal nám cenu 900 pesos na osobu, pokud budeme čtyři, za 3,5 hodiny projížďku po laguně, kanálech, kde jsou zbytky mayských památek, možná i nějaký ten krokodýl. To je fakt dost peněz, tak to zkoušíme z druhé strany. U Muyilu, což je asi 20 km zpátky směrem k Chetumalu, je parkoviště před Muyil mayskými památkami, hned asi 100 metrů zatím je neznačená prašná cesta, která vede až k laguně. Zde také dělají projížďky, dostáváme cenu 50 USD na osobu, poté slevuje na 40 USD na osobu, takže dneska na to kašleme, ceny jsou tu fakt trochu mimo.

Jedeme zpátky do Tulumu a měníme dolary na pesos, kurz tu mají zatím nejlepší - 13,8 pesos za dolar. S Martinem jdeme na oběd opět k La Coqueta, ale udělal jsem špatný výběr a dostal ohřátý sýr v zapékací misce, k tomu 3 torilly. A kokosový fresh nebyl také nic moc, i když paní byla družná a lila to z kokosu přímo přede mnou, až mě i polila :-)

Jelikož výměna téměř posledních 200 USD se mi nezdá dostatečná, zavítáme ještě do místního supermarketu a vybírám za poplatek 40 pesos, dalších 5000 pesos. To už by snad, probůh, mohlo stačit do konce naší výpravy, uvidíme. No, a odpoledne se válíme u bazénu v Aldea Zomo, jelikož sluníčko tu zapadá po páté hodině a dneska úplně hezky nebylo, fičel pěkný vítr.

Ubytování - Tulum, Aldea Zomo
Ujeto km - 50 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 22.12.2014 - Den 13 - Tulum

Dnes probíhá přesun do Tulumu, je to okolo 260 km. Za tři hodinky, tzn. ve dvanáct, jsme na místě. Hledáme naše ubytování, to nejluxusnější na naší cestě, máme totiž booknutý přes booking.com apartmán pro čtyři lidi. Je to také dosti drahé, ale zde je jinak všechno beznadějně obsazené. Až později zjišťujeme, že tohle byla naprosto super cena za takovéto bydlení. 

Chetumal má 150 000 obyvatel, Tulum pouze 15 000, a také to tak vypadá. Dálnice mezi Chetumalem a Cancúnem vede skrz město a tato silnice tvoří také hlavní ulici ve městě. Samotné město - říkají mu Tulum Pueblo, je asi 3 km od moře, naše bydlení je asi v polovině cesty z Tulumu směrem k pobřeží. Vzniká tu v lese prakticky nová čtvrť, hodně se tu staví a právě zde je naše bydlení, jmenuje se Aldea Zama Condo 104 (označení přímo našeho apartmánu), v „hotelu“ Real Zama. Vejdeme dovnitř a fakt čučíme, krásný bazén a okolo něho vstupy do apartmánů, prostě paráda, tři metry od obývákových francouzských oken máme bazén. No cena bude za dvě noci a čtyři osoby celkem přes 7000 Kč, takže to bude také druhé nejdražší bydlení na naší cestě (to nejdražší bylo v Puerto Morelos).

Po ubytování jedeme na doporučení do města do restaurace La Coqueta a neděláme vůbec špatně. Ceny tu jsou zas o něco vyšší, ale buríto za 105 pesos je výborné, za 36 pesos dostanete fresh juice, opravdový fresh, asi první nešizený tady v Mexiku. Pokračujeme dále, jedeme k moři, jsou tu veřejné pláže u odbočky z ulice Avenida Coba Sur doleva směrem k mayským ruinám. Pláž je nádherná, krásný bílý písek a příjemně teplé moře.

pobřeží v Tulumu

Poté se jdeme podívat na mayské sídliště - Zona Arqueológica de Tulum, je to jediné místo, kde to mayové u moře postavili. Opravdu krásné místo, vstup za 59 pesos, pro informaci. Ale je potřeba se připravit, že je tu spousta lidí, zatím nejvíc, co jsme viděli, což trochu ten dojem a zážitek kazí.

mayské naleziště v Tulumu

Pokračujeme do obchodního domu na nákup a pak se v apartmánu vaří večeře, steak z argentinského býka, luxusní mňamka.

pláž v Tulumu

O Tulumu se dá říci, že zde začíná ta opravdová turistická oblast, která pokračuje na sever ke Cancúnu, všude spousta hotelů, tady mají přímo ulici podél pobřeží jen s hotely. Lidí je na plážích celkem dost, ale žádná tlačenice, jelikož pláž je celkem dlouhá.

Ubytování - Tulum, Aldea Zomo
Ujeto km - 260 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 21.12.2014 - Den 12 - Bacalar a Chetumal

Jelikož včera jsme zjistili, že v Chetumalu toho k vidění moc není, a vypadá to, že ani bezcelní zóna s nákupy ve městě není, což se potvrdilo, jelikož na recepci hlásili, že to je 100 km daleko směrem k Belize, tak jsme se rozhodli, že pojedeme do Bacalaru, městečka, které leží u Laguna de siete colores - laguny sedmi barev. Což byl také jeden z návrhů již původního plánu. Je to 37 km od Chetumalu směrem na Tulum a Cancún. Městečko velmi malé a jak psal průvodce, tak také ospalé. Je neděle a v deset ráno nikde ani noha, hledáme téměř marně, kde bychom se mohli nasnídat. Nakonec jsme skončili v nějakém balneario publico neboli veřejném koupališti, kam nás za 10 pesos na osobu a 10 pesos za auto, pustili. Není tu pláž, je tu asi 16 poskoků, kteří nás obletují, jelikož jsme skoro jediní hosté. U strany je zaparkováno pár lodiček, tak se jdu zeptat, co by to stálo taková plavba po jezeře, umí tu samozřejmě jen španělsky, tak to je trochu problematické, jelikož jakmile nedávají jednoduché odpovědi, tak se trochu ztrácím, co mi vlastně chtějí říci. Každopádně plavba je na hodinu a půl za 150 pesos na osobu, akorát že jsme pouze čtyři, tak šel hombre shánět nějaké další lidi, což se po chvíli povedlo. Po ránu je zataženo, ale když jsme vyjeli, začalo svítit sluníčko a ta voda v zátoce, která je sladkovodní, měla opravdu více barev, podle toho jak hluboko kde bylo.

bydlení u Laguna de siete Colores, Bacalar

Objíždíme pobřeží, v zátočinách jsou cenoty, voda úplně tmavá, takže celkem hluboké koupání, v mělkých vodách zase krásná nazelenalá průzračná. Koupání je celkem osvěžující, po necelých dvou hodinách se vracíme zpět a celkem mile překvapení, na to, jak nás po ránu uvítal Bacalar. Každopádně v balneariu to už při našem odjezdu začínalo okolo té jedné hodiny odpoledne celkem žít. Jinak tu ve městečku nic není, navštěvujeme ještě kavárnu na náměstí, ale je nic moc. Vracíme se zpět do Chetumalu a po drobném odpočinku chceme tohle město ještě prozkoumat.

Jelikož včera jsme v Chetumalu nic moc zajímavého neviděli a obáváme se, že centrum bylo jinde, nežli vedly naše kroky, raději se poptám na recepci, kde to centrum je. Je to prý vedlejší ulice, která nás zavede k museu mayské kultury, a tam prý to je. Asi to tam teda bylo, spousta krámů na jedné ulici a pak náměstí kde stojí právě i mayské muzeum, ale jakmile odbočíte do jakékoliv jiné ulice, tak je tu prakticky mrtvo. Průzkum tedy ukázal, že zde nic zajímavého k vidění nebude, mayské muzeum nebylo schváleno, tak se půjde pomalu na večeři. Jdeme na jih k pobřeží do naší včera prověřené restaurace Almina café, ale bohužel je zavřeno. Vedle v hotelu dostáváme tip na restauraci kousíček vedle - Spezias. A opravdu to byl dobrý tip. Obsluhoval nás dokonce přímo kuchař, jelikož asi nikdo jiný neuměl anglicky. Jídlo bylo super, všichni jsme se olizovali až za ušima. Ale Almina café byla přeci jen o něco lepší, to se musí nechat.

A jaké vlastně máme počasí?

Obecně je tu teplo, a to i večer, i když to už se občas mikina hodí. Stmívá se strašně brzy, mezi pátou a šestou odpolední. To je velká škoda, jelikož po tmě objevovat nová místa ve městě je dost „naprd“. Teplo je tu prakticky celý rok, jde jen o to, jestli u toho prší či ne, období deštů je tak od května do září.

Prvních 10 dní - Cancún, Valladolid, Merida, Palenque bylo tak 20-25°C.

V Chetumalu jsou už fakt pařáky, je tu tak přes 30°C a venku celkem dusno, takže na hotelu jede klimatizace na plné otáčky. Absolutně tu neprší a jediný zatažený den byl při cestě z Palenque do Chetumalu, a pak ráno v Bacalaru. Jinak je tu prakticky pořád sluníčko. 

Ubytování - Chetumal, hotel Marlon
Ujeto km - 80 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 20.12.2014 - Den 11 - Cesta do Chetumalu

Dnes nás toho moc zajímavého nečeká, je před námi cesta do Chetumalu, takže úplně na druhý břeh Yucatánského poloostrova k hranicím s Belize. Z Palenque to máme hezkých 480 km. Takže se ráno rozloučíme s opravdu hezkým hotelem Caňada Internacional a okolo půl deváté vyrážíme na cestu. Cesta do Chetumalu je celkem slušná, takže se dá téměř pořád jet 100 - 120 km/h. Samozřejmě nechybí všude spousta příčných prahů, někdy nejsou ani označené značkou, to se pak musí rychle brzdit. Někdy jsou ty prahy tak vysoké, že spodkem auta o ně škrtáte, naštěstí kluci už to mají natrénované, takže toto se nám stávalo dříve. Staví nás také asi dvakrát hlídka policie, ono těch hlídek je tu fakt dost. Chce od nás papíry od půjčovny, bohužel neumíme moc španělsky, ale myslím, že od nás chtěl nějaké peníze, že máme nějaký papír z půjčovny pouze fotokopii, ale že bychom měli mít originál, pravděpodobně mu šlo o technický průkaz nebo něco takového. Z půjčovny máme totiž jen pár papírů, ale žádný průkaz od vozidla či něco takového. Silnice se tu dělají také dosti široké, takže problém s předjížděním tu moc není, jelikož kdyžtak se protijedoucí auto trochu uhne ke krajnici.

Do Chetumalu dojíždíme okolo třetí hodiny odpoledne, čistého času jsme byli na cestě téměř šest hodin. Navigace to spočítala na 7 hodin, takže se moc nemýlila, ale my jeli rychleji, nežli je povolená rychlost. Hledáme hotel, ten, co jsme měli zabookovaný, jsme rezervaci zrušili, protože byl dost drahý. Něco jsme sehnali na bookingu, tak to teď objíždíme. Nakonec jsme skončili v hotelu Marlon, jsou tu dva naproti sobě, ten jeden má ještě předponu Grand, tak v tom nejsme. Oba mají ale podobné ceny a jen v tom druhém mají volná místa, takže máme štěstí - volná místa jsme kontrolovali včera na bookingu. Máme opravdu slušné bydlení za 550 pesos, dvoulůžkový pokoj. Spíme tu 2 noci.

Po ubytování si dáváme osvěžení v bazénku v atriu a jdeme se podívat do města. Chetumal má mít 150 000 obyvatel, ale podle toho, kolik je lidí na ulicích, to v žádném případě nevypadá. Jdeme k pobřeží, kde je taková celkem hezká promenáda okolo břehů, lidi tu prakticky žádní nejsou. Fakt divné město. Podle mapy to vypadá, že nemá ani žádné pořádné náměstí. Na druhou stranu, všechny ulice jsou velmi široké a směry jsou od sebe ještě oddělené širokým travním pruhem a stromy, ale kam se poděli lidi, to je fakt záhada.

Chetumal

Na doporučení jdeme na večeři do restaurace Almina café. To jídlo je naprosto skvělé. Sice to nejsou žádná mexická jídla, ale takhle jsme si tu v Mexiku nepochutnali - Caesar salát, tatarák z tuňáka, tuňák s kokosovou krustou. Všichni jednomyslně hodnotíme jako nejlepší jídlo, co jsme tu jedli. Zbývá dokoupit colu k večernímu posezení s Captain Morganem a partičkou karet UNO a může se jít do hotelu. Je okolo osmé večer, a pokud nejdete tou úplně hlavní ulicí, člověk by skoro dostal strach, všude tma, nikde žádní lidé a občas na vás štěká pes za plotem. V Chetumalu prostě nic moc k vidění asi určitě nebude.

západ slunce v Chetumalu

Ubytování - Chetumal, hotel Marlon
Ujeto km - 480 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 19.12.2014 - Den 10 - Palenque a vodopády Agua Azul

Dnes začínáme v mayském sídlišti jménem Palenque, je to asi 8 km od hotelu v Palenque. Za vstup do národního parku se platí 18 pesos za osobu, za vstup na mayské sídliště se pak platí dalších 59 pesos. Na lokalitě jsme asi 2 hodiny, otevíralo se v osm, my jsme na místě byli okolo půl deváté. Lidí je tu celkem dost, ne že by to byla nějaká šílená tlačenice, ale v porovnání s ostatními lokalitami je tu lidí rozhodně nejvíce. Celé mayské sídliště je tu hezky v džungli, a není to tak vyumělkované jako v Chichen Itzá, kde to bylo všechno až moc upravené. Zde mezi jednotlivými skupinami objektů procházíte prakticky džunglí, a má to tu velkou sílu, která na vás hned zapůsobí. Nejkrásnější stavba je palác, který má třípatrovou věž, velmi fotogenické místo.

mayské naleziště Palenque

Jelikož jsme právě asi ty největší mayské památky na poloostrově Yucatán již shlédli, dovolím si jejich vyhodnocení od nejlepších, alespoň těch, které jsme viděli:

1. Palenque -  protože se nachází v džungli a palác je krásný, není to tak vyumělkované a místo má velkou sílu

2. Uxmal - protože jsou tam krásné pyramidy a na jednu se dá vylézt a pozorovat vše tak trochu z ptačí perspektivy, navíc je to v džungli, málo turistů

3. Edzná - zajímavé stavby, velké prostory, málo turistů

4. Ek Balam - na vše se dá vylézt, obklopeno džunglí, málo turistů

5. Chichen Itzá

6. Kabah, Sayil, Labná atd. - rozhodně je nezavrhuji, jen jsou to poměrně malé lokality anebo mne ničím zvláštním nezaujali

Rozhodně tyto všechny lokality stojí za návštěvu, Chichen Itzá je nejznámější a proto také je na žebříčku nízko, jelikož je to tam už hodně vyumělkovaný - všude prosekané velké prostory, krásné chodníčky, miliony stánků se suvenýry a prakticky na žádnou stavbu se nedá vylézt.

Po prohlídce odjíždíme 60 km směrem na Ocosingo, kde jsou vodopády Agua Azul, měly by být ty nejhezčí v Mexiku. Jede se tam samými serpentýnami, a ta silnice není úplně nejlepší, někde ji kus chybí, na mnoha místech je různě propadlá a samozřejmě všude jsou příčné práhy. Do toho se vám tlačí malé děti pomalu na kapotu, a u příčných prahů se vám snaží prodat pomeranče, banány a podobně. Také se tu zkouší nový trik - děti či ženy natáhnou provaz přes cestu a chtějí, abyste za průjezd zaplatili. Buďto jsme jeli dál, jako by se nic nedělo, anebo zastavili a jakoby se bavili jen spolu a vůbec na ně nereagovali, oni to za chvíli vzdali. Naštěstí do auta apod. nekopají, to prý dělají cikáni na Slovensku. Cesta k vodopádům trvá asi hodinu a půl, vstupné zde zaplatíme 25 pesos. Ta voda je krásná, do takových zelenavých barev, vodopádů je tu mnoho kaskádovitě nad sebou a dají se sledovat z jednotlivých vyhlídek, na které se dá dojít pěšky. Jsou tu i vyhrazená místa ke koupání, označená provazy ve vodě. Většina těch míst jsou jen taková jezírka bez atmosféry a tam, kde to za něco stojí, je zas dost lidí a ještě více těch, co na vás čučí, takže koupání se zase nekoná, jelikož sám tam přece nepolezu.

vodopády Agua Azul

Vracíme se do Palenque a jdeme na oběd, pak se jdeme projít do centra Palenque, jelikož bydlíme v turistické oblasti La Caňada, kde je přece jen to prostředí naprosto odlišné - jen samé hotely a hezké restaurace. Za to, když proménádou dojdete k mostu a ten přejdete, začíná pravé mexické městečko. Lidi tu vozí naprosto běžně na korbě jeepů, všude samé zaprášené bary a hospody pro místňáky, na náměstí zas piští šíleným způsobem nějací ptáci schovaní v korunách stromů. No, bude lepší navštívit obchodní dům kousek od hotelu, chceme nakoupit nějaký alkohol pro následující dny, kdy se přesouváme na východní břehy poloostrova Yucatán. A jako na potvoru mají dnes na všechen tvrdý alkohol 20 procent slevu, takže lahvička tequily a pět lahviček Captain Morgan to jistí. Největší problém byl vysvětlit Mexičanům, že chci na ten alkohol nějakou krabici, nakonec se ale přece jen povedlo. Vypadá to, že se takhle za chvíli nevejdeme ani do auta, natož abychom se pak srovnali se zavazadly do letadla.

Ubytování - Palenque, hotel Caňada Internacional
Ujeto km - 120 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA

Deník - Mexiko 2014 - 18.12.2014 - Den 09 - Cesta do Palenque a vodopády Misol-Ha

Tak noc nebyla nic moc, přece jen pokoj bez oken není úplně ono. Navíc nám přes zeď celou noc něco bzučelo, jak nějaký transformátor, tak jsem se moc nevyspal. Den jsme začali okolo půl osmé snídaní v La Parroquia, celkem ta vajíčka ušla. Pak jsme se rozloučili v hotelu, nevím proč, ale chtěli po mně emailovou adresu plus mi dali webovou stránku na tripadvisoru, abych je doporučil. No, doporučím, napíšu pravdu, hezký čistý hotel v samotném centru Campeche na výborné adrese, ale nejsou okna v pokojích...

Asi v 8:20 vyjíždíme na dlouhou cestu do Palenque, máme to 360 km. Jedeme k pobřeží, abychom se nemuseli proplétat celým Campeche, a také se tam neplatí mýto. U pobřeží jsme za chvíli, ale pak jsou trochu zácpy, jedeme směrem na Champotón, kde se pak tato pobřežní cesta sbíhá se zmiňovanou dálnicí. Tam uhybáme směrem na Escarcega a poté jedeme směrem na Villahermosa, ale z cesty uhýbáme v Catazajá na Palenque. Po cestě je, jako všude, stovky příčných prahů, je to fakt hrůza, někdy auto spodkem o ten práh škrtá. Jednou také platíme 20 pesos mýto, pravděpodobně za přejezd mostu, který následoval. Cesta je jinak celkem slušná, povolená rychlost je tu 90 km/h, místy je povolená 100 či 110 km/h. My to svištíme, pokud to jde, tak 120 km/h. Občas jsou u silnice policajti se samopaly, ale umíme už udělat evropský úsměv a vždy nás pustili, jednou jsem se ho šel i zeptat na cestu, to asi nečekal.

Cesta nám trvá čistého času asi pět hodin. V Palenque, v turistické čtvrti, které říkají La Caňada, máme z průvodce Lonely Planet vybraný hotel, ale pak vidíme hotel Caňada Internacional a ten se nám hodně líbí. Jdeme se podívat, kolik chtějí za pokoj, a za dvoulůžkový pokoj chtějí 550 pesos na noc, takže moc nesmlouváme a bereme dvě noci. Zajímavé je, že recepční neumí vůbec anglicky, ale má španělština na objednání pokoje a pár dotazů okolo už stačí. Pokoje jsou opravdu hezké, když to vezmu kolem a kolem, tak nejslabší hotel byl v Cancúnu, který jsme měli dopředu zarezervovaný, ostatní jsme jen vybírali většinou podle průvodce Lonely Planet a vyplatilo se. Cena byla vždy nižší než by byla při rezervaci přes booking.com a byly všechny hezké. Pominu-li tedy chybějící okna v Maya Campeche, což průvodce neuváděl.

Na oběd jdeme do nedaleké restaurace, můj salát se zeleninou a kuřetem za 70 pesos je dobrý, kluci si také nestěžují. V půl čtvrté vyrážíme 20 km k vodopádům Misol-Ha. Je to takovými serpentýnami, až k vodopádům staví dost širokou silnici. U vodopádů jsou i nějací lidé, asi tak 20, což je zatím asi rekord, co jsme tu u památek viděli. Vodopády jsou krásné, dá se zajít až pod ně, kde to na Vás také hezky prší.

vodopády Misol-Ha

Následuje kávička a návštěva obchodního domu, kde mají konečně alkohol. Večer bude párty, dáme si Captain Morgan s Colou :-) No trochu jsme přihli alkoholu, a to rovnou před hotelovou recepcí ;-)

Ubytování - Palenque, hotel Caňada Internacional
Ujeto km - 400 km

Fotogalerie

https://plus.google.com/photos/116902930226777543197/albums/6100492038905443937?authkey=CJDQn5Co1e7fKA