Dnes byl den opět ve znamení přesunu a to z nádherného Sucre
do hornického Potosí. Jeli jsme linkovým busem z nádraží v 9:30, předpokládaný
příjezd v 12:30 se ale nezdařil, přijeli jsme až v 13:30 a celý časový plán se začal trochu bortit.
Nejdříve jsme se ubytovali v moc hezkém hotelu El Turista. Pak rychle do
supermarketu jelikož byl strašnej hlad a na oběd v restauraci už bylo pozdě.
Pak už jsme se vypravili do dolu kde hlavní komoditou je
stříbro. Navlékli nás do munduru, gumaček a helmy s baterkou a šli jsme se na
to podívat. Podmínky v dole jsou fakt zoufalý, těží tu stříbrnou rudu tak jako
pred 200 lety. Vozíky na kolejničkách a pěkně ručně táhnout z dolu ven. V dole
si to k vozíkům tahají na kolečkách, někde to tahají na kbelíku po provaze,
když kutají svislou štolu. Pak si to dávaj do takových tašek. Provázeli nás
takový týpci který pořád pojídali koku a to ve velkém množství a byli asi pěkně
sjetý. Podle toho taky vypadal ten výklad... Občas něco zadunělo, to byl
dynamit, který jsme si mimochodem také v krámcích před dolem mohli koupit a pak
jej třeba darovat horníkům. Ale byli jsme ujištěni že ten dynamit byl odpálen
daleko:-)
Kopec kde se těží stříbro již
stovky let
Stříbro se tu těží 300 let, již pred příchodem Španělů se tu
těžilo ale jen okrajově pro ozdobné účely. Když přišli španělé tak to začlo ve
velkým. Prý se tu vytěžilo tolik stříbra že by se z toho mohl postavit most
odsud až do Španělska. Španělé díky tomuto dolu na kopci a ražbě stříbra ve
zdejší mincovně financovali všechny svoje expanzní aktivity. Jelikož Bolívie
neměla přístup k moři, tak se stříbrné mince dopravovali k pobřeží dlouhými
karavanami lam, které měli až 800 lam. Pak se postavila železnice. V době
největšího boomu žilo v Potosí okolo 500 000 lidí. Dnes je to okolo 220 000 lidí. Výtěžnost
stříbra už není taková.
Horníci tu mají těžkou práci a pokud to dělají mnoho let,
dožívají se pouze tak 55 let. Sdružují se v korporacích, která jim za vytěžené
stříbro podle množství a kvality platí. Navíc korporaci odvádí daň asi 10
procent a korporace jim za to spoří na důchod a také např. platí vdovský důchod
v případě úmrtí horníka.
Horník si vydělá průměrně 2500 Boliviánů měsíčně neboli 7500
Kč. Průměrný plat Bolivijce je přitom
1000 Boliviánů.
V dole jsme prolezli pár pater které jsou přístupné pomocí
vertikálních šachet s žebříky. Celkem nebezpečné, všechno kluzké, bezpečnost
žádná. Bohužel jsme se do spodních pater kde měli být horníci, dostali až po
šesté hodině kdy jim končí směna, takže při práci jsme neviděli žádného. Trochu
zklamání, vstup za 100 Boliviánů.
Z dolu jsme vylezli po sedmé hodině takže jsme ani neviděli
jak ze stříbrné rudy samotné stříbro separují.
Večer jsme si trochu prošli město a dali za 13 Boliviánů
kuře s rýží.
Žádné komentáře:
Okomentovat