8.9.2022 - BikeHero - individuální bike challenge

Akce : BikeHero
Kategorie : Challenge
Kdy : 9.9..2022
Kde : Beroun
Trasa : 164km, převýšení 4800m
Web : https://www.bikehero.cz/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/9568712007

... drsná drsná zkušenost, ale mám double 1 denní RunHero + BikeHero Finisher ...

ÚVODEM

Po opravdu velmi dobrém a možná mém nejlepším ultra bežeckém výkonu na RunHero za 1 den, jsem od první chvíle přemýšlel o tom, udělat něco podobného i na BikeHero.

Vše sem si maloval velmi naivně, přijedu, na pohodu si obkroužím 160km a za 10-12hodin jsem zpátky... Když to přece oběhnu za 24hodin, tak to na kole musím dát za polovinu. Jak já jsem se ale mýlil.

JAK TO ŠLO

Tak jsem teda vyjel v 7 ráno, a jelikož jsem na bike neseděl pět let, a na kole nejezdím 3 roky, prvních 20km jsem se s kolem sžíval. Krpál na Děd sem tlačil, jakožto i dalších spoustu kopců. Po 20ti km začalo pršet a už z tak mokrého terénu to začalo být ještě zajímavější, pršelo až do pozdějšího odpoledne.

Trasa byla těžká, hrozně těžká, kort pro mě. Nahoru dolů nahoru dolů. Stále jsem přemýšlel co tu dělám, že si při svém výkonu ani nezasloužím to dojet do konce. Nebýt té vysoké motivace to dokončit a mít s RunHero double, zabalil bych to už po první čtvrtině, možná polovině když sem byl blízko u auta.

 
Po 50ti km začali křeče, jakože hezké, stačilo slézt z kola a už tam byly, masakr, náběh na křeče byl až do 120tého km, kdy jsem si dal kolu a chipsy a najednou to bylo lepší, spíše ale myslím že tělo pochopilo že teďka to prostě musí se mnou vytrpět až do konce.

Terén byl ale šílený, rozmáčený, popadané stromy, větve od kácení, spousty kořenů, kamení, prostě masakr masakr. Od třetiny trasy jsem nebyl schopen vyjet kopec, prostě nohy nechtěli, takže sem to nějak tak střídal, chvíli jízda, chvíli tlačil. Některé kopce se vyjet nedali, aspoň ne pro mě, i kdybych měl natrénováno, ale za mokra podle mě nemožné. Spoustu kopců jsem musel i částečně scházet dolů, moje technika nula, a všechno totálně mokré. Ale dá se říci že postupem doby jsem byl ve sjezdech troufalejší. Každopádně okolo 10km jsem nachodil, protože jsem prostě na ten krouživý pochyb nebyl zvyklej a tělu se šlapat pod zátěží nechtělo.
Těch kopců bylo nepočítaně a fakt jsem byl od 50tého kilometru zničenej a promoklej. Tělo v poslední čtvrtině cesty pochopilo že to myslím vážně a nechalo mě dokonce kopečky, které jsem předtím vodil, vyjet.

Přehrada Klíčava, tady to bylo ještě celkem v pohodě, 

pak začalo přituhovat a hezky pršet....

známky vyčerpání, dost drsného

 CÍL

Nakonec jsem teda po 14h50min tohle, pro mě šílenství dokončil a mám tak splněno dvojici 1 denní finisher RunHero + BikeHero. RunHero byl opravdu sportovní výkon a užil jsem si to, byl jsem ve formě ale BikeHero jsem si teda moc neužil, byl to souboj těla s hlavou a odhodláním. Ale i to se počítá.

Bylo to dlouhé, bylo to drsné, bylo to intenzivní a i na toto budu opravdu dlouho vzpomínat. Ale Bike zase asi na dlouho odložím :-)

kolo po dojezdu

já po dojezdu

ZÁVĚREM

Ta trasa je překrásná, ale pro člověka co na bike v terénu nejezdí je to opravdu nevhodné :-). S trasou RunHero se potkává asi z 50ti procent, ale člověka to při tom běhu asi ani nenapadne, v jakém terénu vlastně je. Navíc teďka to bylo za deště a všechno mokré rozmáčené, tím ten level obtížnosti byl zase vyšší. A organizátor na tento rok připravil změnu trasy, která byla o cirka 45minut delší, takže jsem si to vychutnal dosyta.

a zmínka i na facebooku Bike Hero :-)

certifikát

...Nakonec se to povedlo, ale bylo to teda pro mě jako ne-bikera a aktualně i ne-cyklistu, opravdu drsný drsný a bolelo to moc moc ...

Maraton Českým rájem - 12. ročník

Akce : Maraton Českým rájem
Kategorie : maraton
Kdy : 7.8.2022 9:00
Kde : Prachov, Muzeum přírody Český ráj
Trasa : 43km (o něco delší něž maraton), převýšení 737 metrů
Web : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Výsledky : http://www.mpcr.cz/ostatni/maraton/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/9356728852

...aneb potřetí na místě činu...

Po mém 161km dlouhém výletu na RunHero v květnu, jsem měl opravdu běžeckou mizérii. První 3 dny jsem byl úplně mimo a nemohl jsem pořádně ani chodit, první týden byl běžecky úplně o ničem, ale ani další týdny to moc nešlo a trvalo asi 6 týdnů než jsem se dostal do nějakých větších tréninkových dávek, a ani tak to nebylo úplně ono. Po dvou a půl měsících už je to dobré, tak jsem se chtěl zkusit zase trochu rychleji proběhnout. A tento závod mám opravdu moc rád. 

I týden před závodem jsem bojoval s velkou únavou, nestíhal jsem se ani pořádně vyspat, ale nakonec jsem to nějak dospal a na závod teda vyjel. Byl jsem sice vyspalej, ale přesto pořád jsem cítil že jsem unavenej, každopádně na závod jsem se těšil, a v hlouby duše cítil že to bude určitě dobré, tak jsem teda vyrazil.

START : Start příjemně v 9:00 a prvních 15km jsem běžel úplně volně, někde okolo 10tého místa a postupně se propracoval až na dělené první místo, tempo okolo 4:30 a byla to prostě parádička. Spolu "s kolegou" jsme pak 10km běželi společně, velmi velmi svižně, řekl bych v těch kopečkách stále slušné průměrné tempo 4:40. Běželo se krásně ale cítil jsem že je to trochu rychlejší než bych měl běžet.

Od 25tého tato běžecké parádička ale skončila, volnost byla ta tam a po návštěvě občerstvovačky na 25tém kilometru mi kolega okamžitě utekl a už jsem ho viděl až v cíli. Tempo šlo úplně do háje, volnost byla pryč, nohy byly tuhý a kopce, které jsem do té doby, běhal okolo 5:00min/km mi už vůbec nechutnali a měl jsem je minimálně o minutu až minutu a půl pomalejší. 

Po třicátém kilometru se k tomu přidal další problém, když jsem na občerstvovačce do sebe nalil půl litru vody, netrvalo ani 2km a už jsem měl vyschlé rty a následně i celé hrdlo. Hrozný... I kvůli tomu se možná pak na konci k tomu přidávali náznaky křečí. 

Někde okolo 39teho km jsem dokonce dva prudší kopečky šel což by se na maratonu fakt dělat nemělo. A náběh na křeče, to se mi nestalo ani na 24h závodě.... Prostě od 25tého kilometru až do cíle to fakt nešlo a stav se pořád jen zhoršoval...

Boj o první místo neměl smysl, a já jsem byl rád že jsem to nějak doklusal do cíle, propad průměrného tempa k 5:02. Vítěz mi nadělil 17 minut.

Nakonec teda dobíhám do cíle u muzea přírody Českého ráje na druhém místě, v čase 3:37:05. Hodinky ukazují 43,17km a 723 nastoupaných metrů. V roce 2017 jsem to běžel za 3:27, v roce 2018 pak za 2:33, ale to jsem den predtim běžel 36km dvoufázový běžecký trénink, a dobře si pamatuju že ráno před závodem mě hezky ty nohy bolely... Takže s časem nemůže být spokojenost v žádném případě, i když i tentokrát jsem na závod šel prakticky z plného tréninku. A druhé místo mám samozřejmě jen díky naprosto minimální konkurenci - beželo tak 30 - 40 běžců.

Stupně vítězů MUŽI

Kolem a kolem, po těch dvou dost dlouhých akcích tento rok, jsem opravdu ztratil tempo v těchto kratších věcech, nechal se strhnout tempem vedoucího závodníka a takticky to fakt nezvládl. A samozřejmě zaměření tréninku je na hony vzdáleno maratonskému tréninku. No dost výmluv, popravdě jsem už skoro takový metráček a taky o kus starší, tak už to tak nelítá 🙂.

diplom s Troskami, okolo kterých vede maraton

Tak snad zase někdy příště. Akci doporučuji všema deseti, nádherná komorní akce v krásném prostředí, většina po malých asfaltkách ale i spousty kilometrů trailu. Ale kopečky trochu koušou. Organizace bezproblémová a značení tratě perfektní.

mapa maratonu

mapa maratonu a profil trati

28.5.2022 - Runhero - individuální bežecká challenge

Akce : RunHero 
Kategorie : Challenge
Kdy : 28.5.2022
Kde : Beroun
Trasa : 160km, převýšení 4765m
Web : https://www.runhero.cz/
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/8911306031

... asi největší sportovní výzva v mém životě, minimálně ta běžecká ...

ÚVODEM
RunHero vznikla nedávno, tohoto roku, jako bratříček akce BikeHero. Je to challenge, kterou může absolvovat každý kdykoliv chce. Navíc to má charitativní význam - výtěžek ze startovného jde na dobročinné účely. Já jsem měl to štěstí (nebo smůlu ;-) ? ), že autorem této výzvy je kamarád, který mi ještě před vyhlášením poslal promo-video. Mělo asi 2 minuty, ale ja jsem prostě ihned věděl že tohle opravdu chci zažít. Podívejte se sami - https://youtu.be/BH81GNGQH34, a teď musím souhlasit, "To se nedá vyprávět, to se musí zažít". Přesto se o vyprávění, či alespoň náznak, pokusím. 

Kolem a kolem - Měl jsem pořadové číslo 1 na registraci, a mohu prozradit že nyní mám také číslo 1 v síni slávy jednodenních finišerů, a to byl můj hlavní cíl a totální motivace.

Původně jsem si myslel, že je nutno, stejně jako BikeHero, jako podmínku 1denního finišera, absolvovat challenge v jednom dnu, RunHero ale nikoliv - stačí za 24 hodin. Jelikož jsem se to dozvěděl až 2 dny před startem, už jsem start plánovaný na 0:01 nepředělával. Dále je dobré vědět že můžete startovat odkudkoliv, trasa je vymezená - dostanete GPX do navigace, ale místo startu je na Vás, jen musíte okruh absolvovat proti směru hodinových ručiček.

Já neměl na přípravu moc času, tak jsem prostě místo startu nechal v Berouně, tak jak byla i GPX navigace připravena.

Jel jsem na tuto šílenost s jediným cílem, pokusit se zdolat trasu do 24hodin a zapsat se tak nesmazatelně na první místo v síni slávy ;-). Pro pražáka který má za trénink tak 50 výškových metrů je to o to těžší, když tady to má přes 4000 výškových metrů.

přípravy v plném proudu

plány možného občerstování, kilometry od startu z Berouna, 

vedle pak předpokládaný doběh, při tempu 9:00 min/km

JAK TO ŠLO

Okolo jedenácté večer jsem zaparkoval na P+R u železniční stanice v Berouně, myslím že celkem vhodné místo. Začal se dávat dohromady a pár minut po půlnoci hned za plotem parkoviště odstartoval. Spustil jsem Garmin LiveTrack a odkaz vysdílel, nakonec se dostal i na RunHero facebook a tak se z toho stala sledovaná uddálost, lidi psali že je to napínavější než náš hokej, kde jsme na MS hráli o třetí místo :-)))). 

Nesl jsem si sebou 3,5 litru vody, celkem asi 5-6kg v běžecké vestě a opasku - tyčinky, gely, náhradní oblečení, 2 čelovky, mobil, powerbanku, magnesium atd. atd. No bylo toho celkem dost, navíc také sebe - 82kg čisté váhy, bohužel...

1 - 53 km - Vystartoval jsem v 0:03. Šlo to samo, teda po seznámení s navigací, kterou jsem ještě vlastně nikdy nepoužíval. Běžel jsem směrem na Brdatky, rozhlednu Děd, zámek Nižbor, přehrada Klíčava, Křivoklát. Ty kopce, kterých po cestě je nepočítaně, si ani nepamatuju, prostě jsem je svižně vyběhl nebo vyšel. Pamatuju si ale krásné traverzové přeběhy na kopcích v Křivoklátských lesích, pamatuju si ten krásnej klid, který se rozhléhal všude. Potkal jsem tam jednou lišku, mládě, tak jsme se tam v klidu na sebe podívali a ja si běžel po svých... Užíval jsem si i okolí, viděl okolní kopce, a mezi mnou a jimi byl někde dole pod námi, mlhový opar. Jak se říká, krása střídá nádheru, a ja si je opravdu užil. Navíc jsem si Těch 53km jsem zakončil v Roztokách, kde jsem potřeboval doplnit vodu a za třetinu běhu jsem si vybudoval náskok asi 50minut na limit 24hodin (tempo na 24h na 160 km je 9:00min/km ale já byl hluboko pod tím), skvělé! Občerstvování také v pohodě, jel jsem na RAW tyčinky z Lidlu a chutnali mi. Nebyl tu žádný problém, prostě žádný.

Bohužel kontakt, který mi tam nechával vodu v křoví mi tam dal pouze litr vody a druhé bohužel bylo že Vietnamec, na kterého jsem spoléhal, měl v sedm ráno ještě zavřeno, náhradní plán byl Coop, který byl kousek od trati, no kousek, tak 400m do kopce, navíc tam byla fronta a ja tam tak trnul strašně dlouho, lidi mě pustit nechtěli. No takže jsem cirka ztratil 20-30 minut a dost mě to psychicky srazilo, když víte kolik jste toho musel naběhat aby tento náskok vznikl. Jdeme dál...

54 - 97km - Tady to začalo hodně skřípat, cítil jsem že jsem nevyspalý a začal se asi na tom sluníčku přehřívat, takže co jsem vypil to jsem za chvíli vymočil. Tělo takto asi regulovalo teplotu, nevím. Ale prostě nic moc pocit, suchá ústa a rty, sušenky byly prakticky nekonzumovatelné a tak jsem začal přecházet na gely. Sice mě taky nechutnali ale bylo to stravitelnější pro mě. Tempo šlo dolů a ten pocit po těle nic moc. Nohy ty byly v pohodě, ty běželi sami. Přicházeli takové ty myšlenky co budu dělat až to nepůjde, kdo pro mě a kam přijede, a nebo jestli to zvládnu nějak doplácat do Popovic, kde na mě čekal kamarád s jídlem a pitím. 

Trasa vedla přes rozhlednu Máminka, Točník, Vraní skálu. Z této části si pamatuju na Točník, ten výstup nahoru na Točník byl docela drsný i když krátký, doplňoval jsem tam také dole vodu v hospodě a dal si kolu, která mě celkem spravila chuť. A Vraní skála, tak to bylo drsný, autor trasy tam totiž dal výstup nahoru přes takovej krpál, i sem si nejdřív myslel že to bude chyba ;-). A teda lezt už v nějaké únavě po té skále, taky nic moc. Každopádně v této části trasy už jsem tu krásu tolik nevnímal a snažil se bojovat sám se sebou a s trasou.

Nakonec jsem to do Popovic nějak doplácal, doplnil zásoby a řekl si že to půjdu ještě zkusit dál. Běhat docela šlo, a když tělo řekně že končíme tak mi dá vědět. Docela to šlo, ale co kopec to krpál jak prase, tady na ty kopce si budu pamatovat, protože samozřejmě všechny sem chodil, a navíc si pomáhal rukama na stehnech abych trochu těm stehnům ulevil. Rovinky a kopečky dolů jsem běhal, i když někdy se moc nechtělo... Myšlenka že bych to zvládl do konce, navíc pod 24h byla hodně vzdálená.

98 - 160 - Ten mizerný pocit pokračoval, i když o kousek lepší to bylo. Strava už jen vlastně gely, ale dost jsem to šidil, částěčně nahrazoval ionťákem. Vodu jsem doplňoval až v Dobřichovicích po 135km. 

Trasa vedla přes Koněprusy, Dobřichovice, Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou. Těšil jsem se také na Skanzen Solvayovy doly, ale popravdě když jsem tam probíhal, byla tma a hlavně já zápasil s časem o doslova každou minutu sekundu.

Kopce tu také stály za to, jedno stoupání bylo tak nekonečné že sem začal vzpomínat na B7. Některé kopce tu byly prudkostí naprosto srovnatelné s B7, jen nebyly tak dlouhé. Pokud bych řekl že to přehřívání nebyla krize ale jen stav těla, nepotkala mě žádná krize po celou dobu. Nohy byly pořád v pohodě, žádné křeče, jo už se jim taky nechtělo, ale když jsem řekl že bežíme, tak běželi a i celkem svižně - v této fázi jsem tempo 6:50min/km považoval za velmi svižné tempo ;-).

Myšlenka a vysněný cíl dát to pod 24hodin, tu byla reálnější a reálnější, kopce sem chodil velmi velmi svižně okolo 10min/km. roviny sem běhal mezi 7:00 - 8:00 min/km.

Pamatovat si určitě budu vzdálené setkání se psem... Asi 12km před koncem trasy někde předem mnou štěká, dle zvuku dost velký pes, byla už tma, ale já měl pocit že tam nikde žádná civilizace není, a tak musí být na volno. Zastavil jsem se a zanadával si a řekl si že je konec. kouknul na mapy na hodinkých a řekl si že to obejdu a to taky udělal, přes krpál vlevo, uffff. Ztratil jsem možná pár minut a tak do toho zase šlápnul a bál se jestli nohy neřeknou, že už stačilo, ale nic tomu nenaznačovalo. Prakticky pořád sem si přepočítával, jaké mi stačí tempo na kilometr, pro zbytek trasy.

Vyhlídku Svatý Jan pod Skalou sem moc nevnímal, matně sem viděl nějaká světla, což je osvětlený kostel. Pamatuji si ale sestup dolů, který je fakt prudký a já se bál aby mi tam nezačali křečovat stehna a já se pak dostal do problému s časem. Začal jsem si dávat bacha na každý krok, únava byla velká a každá blbost mohla znamenat velké problémy nebo také nedokončení minimálně včas.

Celkem rychle jsem se dostal dolů, ale díky eskapádě se psem to muselo pořád být v tempu 10min/km, což sem si říkal že bude pohoda klídek, že si to jen doklušu, maximálně dojdu kdyby nešlo běžet, do Berouna po nějaký silnici. Jak moc jsem se mýlil, jen co sem seběhl dolů, kilometr sice silnice byla ale pak se šlo do lesa, kde to bylo 2km do kopce, a to jako drsnýho. To sem fakt nečekal a zase se obával že to nedám, to že to bude dlouhé 2km jsem nevěděl, to sem zjistil až v cíli. Každopadně sem si děkoval že jsem předchozí kilometry šel ostře a udělal si aspoň nějakou rezervu. Každopádně nakonec jsem se nahoru vyhrabal, poprvé sem využil funkci hodinek se sledováním profilu kopce a kolik výškových metrů ještě zbývá urazit v aktuálním kopci, hodně mi to psychicky pomohlo. Ani seběh z kopce nebyl úplně jednoduchý, ale dalo se to. Měl jsem obavy co nohy, protože po 160km takto náročné trasy toho museli mít dost. Pak už mě čekali asi jen 2km k železniční stanici Beroun, před kterou má cesta začala.

poslední metry

CÍL

V cílové rovince na mě někdo pokřikuje někde vepředu, vnímal jsem to že to bude nějaký ožrala, moc jsem už nepřemýšlel, byl sem slušně unavený. Když křičel znova, pojď pojď tak jsem pochopil že to je můj dobrý kamarád Honza Koubík, autor této výzvy. Byl tam ještě s mým druhým kamarádem a udělalo mi to strašnou radost. Poslední kilometr jsem cítil že i ty nohy už toho mají dost a pomalu by chtěli končit.

Cíl, je těsně před půlnocí, mám dost, 

byl to boj doslova do posledního 

kopce dalo by se říci do posledního metru ;-)

Vbíhám k parkovišti na místo odkud sem vybíhal, když vidím to místo, přijde mi to jako věčnost kdy jsem tam byl naposledy, přitom to bylo necelých 24 hodin, ano tolik toho člověk zažije... Řvu si tam pro sebe Jóóóóóóóóó, protože tohle beru jako můj nejlepší výkon na Ultra, smělě by s tím mohlo soupeřit pouze třetí místo na 10 Lužických 700. Cílový čas 23:41:01, průměrné tempo 8:39 min/km, nastoupáno 4765m, podle Garminu. Tempo považuji za velmi slušné, připočtěme že celá eskapáda s COOPem, jsem měl puštěné stopky.

Jakmile doběhnu, do pár sekund jsem nepohyblivý, jakmile člověk sedne a mozek ví že to skončilo, tak se pohybový systém odstaví ;-). Slyším slova jako neskutečný borec, masakr, no líbí se mi to poslouchat. Honza ještě říká, že si teda myslel že teda  předpokládal že 24hodinový limit vydrží déle, smůla no ;-). Dostávám plaketu, diplom a kšiltovku, paráda.

Tímto jsem teda prvním 1 denním finišerem RunHero v síni slávy, a to už mi nikdo nevezme :-)

Tohle se opravdu opravdu povedlo.

ZÁVĚREM

Ta trasa je krásná překrásná, ale také velmi velmi těžká až drsná řekl bych. Ale tato výzva se opravdu povedla. Já jsem bohužel ty krásy vnímal jen první třetinu, pak jsem se soustředil sám na sebe a boj s časovým limitem, rozhodně toho ale nelituju, protože to byl můj letošní nejvyšší cíl a povedl se! Mám už také registraci na BikeHero, který má z poloviny stejnou trasu, no pro mě jako ne-bikera, to bude také dost drsná výzva, i kdyby třeba jen na dva dny.

Díky Honzo za to že si tuhle krásnou výzvu vytvořil.

Pár rad pro ty co by to chtěli absolvovat a půjde jim třeba o to pokusit se o 1 denní limit:

- naprosto zásadní je mít vyřešeno občerstvování, jídlo sice na 24hodin unesete, to asi není problém, ale vodu nikoliv. Hlavně v noci je to problém, ale i přes den pokud se nechcete zdržovat, řešením je určitě mít support, protože trasa je udělaná podobně jako B7, neboli naprostou většinu strávíte v kopcích a lesích, ale jednou za čas sbíháte do civilizace. Já mít support, měl jsem o starost méně, nemusel jsem tahat sebou kila a kila vody a měl bych minimálně o půl hodiny lepší čas

- rozhodně to nechoďte v silničních botách, já si s tou myšlenkou pohrával abych tlumením ulevil nohám, ale jelikož den předtím pršelo, vzal jsem trailovky, a bylo to dobře, těch prudkých pasáží cestou dolů je dost. Potká vás také spousta kořenů a šutrů, skály... Je dobře když ty boty drží, na prdel sem šel jednou jednou ;-).

- je to samozřejmě dlouhý a těžký, řekl bych že v mé variantě trasy (startovat lze na jakémkoliv bodu trasy) byly ty lehčí kopce na začátku a ty nejhorší za druhou polovinou.

- sledujte bedlivě navigaci, spoustakrát jsem blbě zaběhl, všiml si toho třeba po 50ti metrech a vracel se, prostě do tý navigace sem čučel pořád, a moje Fenix 6X PRO se osvědčili.

- vezměte sebou powerbanku, já jsem měl po 97km ještě 46% baterky, tak jsem si říkal že to je teda pohodička, že to musí stačit parádně, kdybych si to spočítal pořádně tak bych zjistil že to bude tiptop. A posledních 10km jsem si říkal co by se asi stalo kdyby teďka klekly... musel bych vzít powerbanku, nabít hodinky, načíst mapu atd. atd. , navíc bych měl roztržený záznam. Po doběhu jsem měl 2% baterie. Jen doplním že jsem měl všechny externí snímače vypnuté včetně jejich vyhledávání.

- Garmin LiveTrack naprosto parádní věc, jednak lidi přesně ví kde se nacházíte, kdyby byl nějaký problém, jednak je to pro ně i zajimavé.

zátiší RunHero v knihovně v obýváku ;-)

síň slávy na runhero.cz

Pár fotek z trasy, z první poloviny, pak už nebyla chuť ani čas a nebo už tma ;-)

Dokonce jsem se dostal na stránky běžeckých portálů, i když tolik povyku si myslím tento výkon až tak nezaslouží.

https://www.bezvabeh.cz/clanek/7474-run-hero-ma-sveho-prvniho-finishera-ktery-zvladl-trasu-160-km-s-prevysenim-4041-m-v-case-pod-24-hodin

bezvabeh.cz

https://www.outfanatic.com/clanek-1696-RUN-HERO-ma-sveho-prvniho-FINISHERa

https://www.outfanatic.com, hrozná fotka, 

ale žádná lepší asi určitě po doběhu nebyla....

...Byl to masakr masakr ale zážitky, a tento byl obzvlášť silný, vám nikdo nevezme...

23.4.2022 - 24.4.2022 - 24hodin Konstantinovy Lázně

Akce : 24 hodinovka Konstantinovy Lázně
Kategorie : Ultramaraton
Kdy : 23.9.2022 12:00
Kde : Konstantinovy Lázně, Kemp La Rocca
Startovné : 1000 Kč
Trasa : 2,8km cyklostezka
Web : http://k6.barokomaraton.cz
Výsledky : https://vysledky.4timing.cz/index.php?id_zavodu=355
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/8696732133

... druhý pokus o zdolání 24hodin výzvy ...

ÚVODEM

Po podzimním pokusu o zdolání 24hodin který nebyl úplně úspěšný, jsem okamžitě po vzniku tohoto nového závodu začal přemýšlet že bych si dal repárát, takže nakonec jsem pokud o první 100km Závod - Plzeň, jsem to vyměnil za tuto 24 hodinovku.

3 týdny před závodem, 168km v nohách...

Jelikož mne minule vytrestala strava, šel jsem na tom trochu jinak a místo gelů chtěl i po diskusích s rúznými lidmi přejít na standardnější stravu, pevnou. Takže toto byly ty hlavní zdroje energie:

- rýžové koule sladké - rýže, mandlové mléko, datlová pasta, rozinky

- rýžové koule slané - rýže (vařená v zeleninovém vývaru), žampióny, chedar

- pohankové tyčinky - banán, datle, arašídové máslo, pohankové vločky

Sebou sem toho samozřejmě vezl velmi velmi hodně, kdyby to s pevnou stravou třeba nešlo....

Ráno jsem se neprobral v úplně závodním rozpoložení, sice jsem spal dlouho ale nebylo to úplně extra kvalitní spánek...

V sobotu jsme teda vyrazili do Konstantinových lázní, kam jsme dorazili s bráškou, který mi dělal support. Stihnuli jsme opět postavit stan, lehce namazat nohy, obléct se a asi 2 minuty věnovat rozcvičení....

Závodní strategie: Doporučení bylo takové že prvních 12 hodin to musí být jako procházka. Já si to přeložil do tempa 6:15 - 6:30... Pak by měl teprve začít závod a větší usilí.

Závodní strava: Plán byl přijímat 30g sacharidů za hodinu a 0,5l vody, upravit podle aktuálního počasí. Sacharidy především z pevné podomácku připravené stravy - rýžové koule a sušenky, doplnit možná občas Agave gelem či Flapjack sušenkou apod. Pití bylo pouze lehounký ionťák míchaný hypotonicky, k tomu občas míchaný erebos a magnesium Liquid do vody míchaný.

START

Na startu bylo celkem 33 lidí na 24hodinovku a k tomu lidi na 48hodin a 6ti denní. Ve 12 ta taškařice začala...

minuta či dvě do startu ...

... a s nadšením do toho

Začalo se velmi velmi svižně, můj plán začít s tempech 6:30 padl okamžitě po startu, bežel jsem tak 5:40 a to jsem byl prakticky poslední, což mě teda nevadilo, ale pomaleji mi to prostě fakt nešlo. Každopádně za první 2km jsem se uklidnil k tempu 6:00 a dále to sklidňoval k tempu 6:20, což se zanedlouho povedlo. Každopádně prvních řekněme 5-6 hodin jsem se necítil úplně ideálně, možná ten špatný spánek, nechal jsem to ale být a snažil se tím neznervózňovat. To že jsem běhal prakticky poslední nebo jsem si to aspoň myslel mi bylo taky úplně jedno. Byly tu lidi kteří to běhali okolo tempa 5:30 nebo i rychleji, a ti ani jeden nedokončili, jen tak mimochodem...

Já se začal nějak zajímat o pořadí někde okolo 10 nebo 12ti hodin, to jsem byl na nějakám 17tém místě a očekával jsem že se začnu prodírat dopředu. Tak se taky stalo i když jsem to tak rychle nečekal, nutno podotknout že jsem nijak nezačal na tempo tlačit a prostě jen držel nastavené tempo a to se stále na začátku pohybovalo okolo 6:30. Až asi po 100km se to tempo začalo snižovat k 7:00 a nižším, také dané tím že jsem si při jídle zastavil a pouze chodil, protože při běhu už mi to nějak moc nešlo. Většina startovního pole ale zpomalila mnohem více a začalo se i chodit...

Jedl jsem prakticky jen rýžové koule a ty pohankové domácí tyčinky, jednou jsem měl gel, protože sem se cítil bez štávy. Pil prakticky jen lehky enervit ionťák, a postupem sem přidával také dost Coly, protože mi přišlo že žaludek je nějakej divnej. Ionťák jsme časem začali střídat s EREBOSem. Asi 2x jsem do sebe nacpal Flapjack tyčinku, banán a hroznové víno. Hrozně moc mi pomohl teplý hovězí vývar, bez masa, to mě strašně srovnalo žaludek, asi ve spolupráci s tou kolou. Kolem a kolem to v porovnání s průběhem v Plzni, kde mě jídlo fakt vytrápilo, bylo úplně jinde. Na velkou jsem šel jednou asi po 16ti hodinách, na malou jsem šel 2x a to po 7mi a 14ti hodinách.

V depu jsem zastavil jednou, kdy jsem asi po 4 hodinách začal cítit, že ty otřesy svalů při sebězích kopečku, který se opakoval v každém 3km okruhu, nedělají úplně dobře. Nahodil jsem teda kromě lýtkových návleků které jsem měl od startu i stehenní návleky, a pak jsem do depa už nezavítal.

Zpět ale k průběhu závodění. Od 12té hodiny jsem začal pokukovat na průběžné výsledky v cílové rovince na obrazovce a v době kdy lidé začali být zvadlý, tak já se začal cítit perfektně a i když tempo kleslo níže, držel jsem pak v každém okruhu konstatní tempa a začal se rapidně přibližovat do TOP10, během pár hodin jsem byl najednou na 5tém místě a za dalších pár hodin se dostal až na třetí místo, což jsem teda byl velmi velmi překvapen. Ten mega mega cíl, uběhnout 200km se zdál být velice dosažitelný, a umístění na stupních vítězů by byla ještě třešnička na dortu.

Vše to vypadalo krásně, až do 23tí hodiny, tam už jsem měl naběhnuto takovou rezervu, že mi stačilo posledních 23km "běžet" v průměrném tempu 8:30. Snažil jsem se navýšit ještě kousek tuto rezervu a pak to prostě nějak do cíle už dochodit, hlavně abych nebyl ve stredu až do konce... 

Ale ani to nestačilo. Během několika kilometrů jsem úplně zvadl, jakože najednou totálně ztuhli nohy, začal jsem se nějak divně vlnit, zaklánět se v zádech a mít velmi divné pocity únavy, až vrávorání. Nepomohl ani nakopávač - Enervit Liquid gel, jakmile jsem pak na trati jednou zastavil, už jsem se nerozběhl a byl jsem rád že jsem došel necelý kilometr do cíle, doprovázen mým supportem a kamarádkou, a při této cestě jen kecali o tom co teď udělat, mě už to ale bylo vlastně jasné protože cíl 200km se rozplynul přesně tak rychle jak rychle jsem zničehonic zastavil běh při seběhu, protože ten divnej pocit jsem nebyl ochoten dál riskovat...

No takže poslední kilometr jsem měl asi za půl hodiny a došel do depa někdy po 23ti hodině závodu, chvíli laboroval v našem stanu a pak to šel odbouchnout do cíle, nutno říci že strašně zklamanej, a tak výzvy že můžu zkusit ještě něco nachodit, jsem nevyslyšel, protože jakmile jsem na trati zastavil s během, tak se z těch ztuhlých nohou stali naprosto betonové nohy a po chvíli sezení v depu se to samozřejmě ještě zhoršilo.

CÍL

Dá se říci že do cíle jsem teda vlastně nedorazil, ale 24hodin závod má tu výhodu že člověk ho může kdykoliv ukončit ale DNF nedostává, prostě odběhneš si kolik můžeš a jestli zbytek spíš nebo to ukončíš u kousek dřív je na tobě.

Končím teda nakonec v odměřeném čase 23:05:10, a naběháno teda 191,218km. Aktuálně jsem třetí a po konci závodu to vystačí na 4té místo v mužích a první místo v mé věkovce :-). 

Zklamání je veliké ale časem si člověk říká že se posunul na této "distanci" o 40km (v Plzni to bylo 153km), což za půl roku není tak špatné, a odstupem času to oceňuji stále víc a víc.

výsledková listina

ZÁVĚREM

Tak byla to opět škola, ale dá se říci že posun v kladném slova smyslu byl veliký, dokázal jsem fungovat 22,5 hodiny, běhal na průběžném třetím místě a téměř dokázal uběhnout těch 200km. Strava mi sedla dobře a pokud se do této šílenosti pustím někdy příště, věřím že to s mým tělem už dokažu až dokonce, myslím že si prostě na to jen to tělo musí zvyknout a půjde to, protože nevídím nějakou zásadnější chybu kterou jsem udělal. Možná zvýšit o kousek ještě příjem sacharidů a stravy obecně a možná vyladit tu kompresi a zvykat si na ní i v tréninku, kde ji teda moc nepotřebuji. Křeče nepřišli žádné, možná díky 6x konzumaci Magnesium Liquid.

Strava a pití na závodě - část 1

Strava a pití na závodě - část 2

Strava a pití na závodě - část 3

Vůbec si nechci představovat běžet takovýto závod bez supportu, např. cestu tam jsem odpočíval, cestu zpátky bych rozhodně nebyl schopen po závodu absolvovat. A výhody mít svůj support na tomto závodě samotném snad ani nemá cenu komentovat, je to prostě nepoměrné když vše člověku někdo podá až do ruky, a někdo ho třeba trochu kontroluje v příjmu tekutin a potravy obecně. Mimochodem bratr tam naběhl za mých prvních 37km závodu, sám 30km, nemusel ale chtěl ;-).

Musím vyzdvihnout práci bratra, byl tam vlastně pořád skoro každé kolo na dráze, nezastavil se, byl prostě neunavitelný, přebíhal i přes stadion aby byl u mě skoro pořád. A když byl ve stanu, tak něco míchal nebo zapisoval, 20 hodin v kuse!!! Snažil se a tímto mu také na dálku děkuji, nejlepší support jaký jsem mohl mít, ale to už jsem věděl dávno před závodem.

Ohledně stavu mě telesné schránky po závodě musím konstatovat totální zničenost. Po Plzni jsem byl prakticky v pohodě, nyní ale den po závodu jsem fakt zničen a totální tuhost všech svalů nohou a dokonce i částečně zad apod. Klouby taky asi dostali dost zabrat, přeci jen to byl asfalt, v porovnání s tartanem v Plzni. Každopáně volba bot - TOPO ULTRAFLY 3 byla dobrá volba, ani jsem boty nepřezouval.

Kolem a kolem ale musím konstatovat že i moje nohy jsou zničitelné, a tady jsem je teda opravdu zničil ;-)

PODĚKOVÁNÍ

Velký dík samozřejmě patří organizátorům. Nikdy jsem neviděl takto skvěle zorganizovaný závod, navíc první ročník. Celou trať organizátor na noc nasvítil aby běžci nemuseli nosit čelovky - 3km trati! Vývar na noc byl skvělý, byli tam dostupní maséři, na to jsem ale neměl čas..., hrála tam živá hudba, atd. atd. 

...tak a už se těším na další plánovanou šílenost ;-) ...

27.9.2021 - 24 hodin na dráze Plzeň

Akce : 24 hodinovka na dráze
Kategorie : Ultramaraton
Kdy : 27.9.2021 10:00
Kde : Plzeň, Atletický stadion Skvrňany
Startovné : 1400 Kč
Trasa : 400m ovál
Web : https://www.marathonplzen.cz/plzenska-hodinovka-a-beh-na-24-hodin/
Výsledky : https://vysledky.4timing.cz/index.php?id_zavodu=260
Garmin aktivita : https://connect.garmin.com/modern/activity/7558598436

... aneb tohle byl teprve ten opravdový křest do ultra ...

ÚVODEM

Myslím, že tohle bude opravdu dlouhý report, protože to ve mě zanechalo velkou stopu ;-). Jak jsem dostal takový nápad jít na tuhle šílenost? No jednak dobrý výsledek může člověka kvalifikovat na další závody, jednak nic zajímavějšího a delšího mě teďka nezaujalo, a také dříve jsem neměl tak natrénováno. Takže již delší dobu směrovala příprava k tomuto závodu. Příprava byla teda pestrá, a 3 týdny před závodem jsem dostal naordinováno celkem slušnou dávku kilometrů, kterou jsem do té doby nikdy v tréninku neabsolvoval, 180km. Docela jsem měl z toho strach, ale nakonec to bylo úúúplně v pohodě, a místo abych se bál o to abych to doběhl jsem, hlídal jsem si hlavně tepy aby byly v klusech nejlépe pod 120 tepů v tempu okolo 6:00 a to se celkem dařilo. Posledních 14 dní to pak byl objem 85km a v týdnu závodním jen 30km.

3 týdny před závodem, 180km v nohách...

Bral jsem ten závod velmi vážně, takže ve středu večer a ve čtvrtek ráno byl ještě krystýr. Váha se mi dostala na 81,4kg. Ale už od čtvrtka jsem cítil nějakou divnou únavu, v pátek to bylo to samé, i když jsem celkem spal dobře. Ani v sobotu ráno to nebylo o moc lepší, ale na závod jsme s bratrem, který mi dělal support, samozřejmě vyrazili. Psychické rozpoložení také nebylo nijak slavné. Jen nožky, ty byly připravené velmi dobře. Nabalil jsem si sebou spoustu jídla - energetické gely a prášky MAURTEN, tyčinky ZINZINO a Corni, Magnesium, BCAA sypká, proteiňák, colu, tonic ...

jídlo na závod, něco jsem ale ani neotevřel...

Dorazili jsme s bráškou, který mi dělal support, do Plzně nějak před devátou a rozbalili stan, kde mohl brácha bivakovat a domluvili poslední detaily. Já se trošičku stačil rozcvičit, vzít si chip a číslo, namazat nohy vazelínou, skočit na záchod a minutu před startem dorazit na ovál ;-).

naše zázemí, křečkování může začít...

Závodní strategie: Doporučení bylo takové že prvních 10-15 hodin to musí být jako procházka, kdy bych měl mít intenzitu takovou, abych se s lidmi mohl v pohodě bavit. Já si to přeložil do tempa 6:00 - 6:10... Pak by měl teprve začít závod a větší usilí, možná i trápení, krize, únava, bolest..

Závodní strava: Plán byl přijímat 50g sacharidů za hodinu a 0,5 - 0,7l vody, podle aktuálního počasí. Sacharidy především z Maurten energetického drinku a gelů, EREBOS drinku, a částečně z pevné stravy a tyčinek. Mělo by to být 1 Maurten Drink MIX 320, který má 80g sacharidů v 500ml vody rozmíchaný, zkonzumovat v průběhu 2 hodin, zbytek pak buďto gel a nebo něco jiného. Bohužel jsem ale neměl sebou plánované rýžové koule, ani nějakou slanou variantu jídla, ani ovesné domácí sušenky, nebyl čas no... Občas to pak obměnit s pitím proteiňáku a BCAA. Nutno podotknout že všechno mám tak nějak vyzkoušené, kromě Maurten Drink MIX 320, kde ale věřím tomu že když mi sedí Maurten gely, které jsou velmi velmi podobně vyrobené jako drink mix, že to bude v pořádku.

předzávodní nadšení...

START

Na startu bylo celkem okolo 60ti lidí, někdo šel hodinovku, někdo maraton, někdo 12hodin, někdo 24hodin a někdo si to také v průběhu závodu mohl rozmyslet a ukončit to na kratší distanci. V 10:00 nám to teda odbouchli a mi se začali plazit po ovále.

Tak a sranda začíná...

Níže v reportu jsou vždy úváděná tempa z hodinek, ale to není úplně vypovídající, jelikož tu byly odskoky na záchod apod.

1 hodina, 10:00 - 11:00 - Ten nedobrý ranní pocit, se bohužel od startovního výstřelu nezměnil. Spoustakrát jsem se před triatlonem necítil, jak tělo v posledním týdnu nemá tu zátěž, začne občas někde něco trochu pobolívat a člověk má strach jak to dopadne, ale pak v závodě je to vždy v pohodě, aspoň u mě, a jakmile to prostě odstartuje, člověk je v pohodě a závodí. Tohle byl ale jiný pocit, byla to opravdu nějaká únava kterou jsem dostal od čtvrtka a nezbavil se ji. No ale tak co, začal jsem běžet a tohle tempo které si tělo samo trochu snížilo k 6:20 bylo samozřejmě úplně v pohodě.

2há hodina, 11:00 - 12:00 - Jak je možno vidět na přiloženém přehledu, začal jsem cítít trochu lýtka i stehna, celkově jsem se cítil drobet lépe a doufal že se to třeba nějakým zázrakem srovná úplně. Tempo jsem trochu zrychlil a tak se průměrné tempo od začátku závodu zvedlo k 6:17. Začíná být teplo, teplota stoupá až k nějakým 23°C, na což není tělo zvyklé jelikož takhle horko poslední měsíc nebylo. 

3tí hodina, 12:00 - 13:00 - Tempo jsem "stlačil" k průměru 6:15, ale ani jsem to neplánoval. Nožky pořád trochu cítím a jak bráška zapisuje, mám pocit jako kdybych měl dneska běžet v tomhle tempu tak 5-6 hodin. Energii poctivě doplňujeme podle plánu.

4tá hodina, 13:00 - 14:00 - Pořád mě to moc nebaví protože se necítím ve své kůži. Pocit jak kdybych uběhl 80km a rozhodně se necítím jako na procházce.

5tá hodina, 14:00 - 15:00 - Je fakt horko, tempo tak klesá k průměru 6:27. Bojím se křečí v nohou a tak dáváme kompresní návleky na stehna i lýtka. Trochu moc komprese, jelikož mám aktuálně hodně tlustá stehna, a návleky z minulosti jsou prostě na to spíše malé.

6tá hodina, 15:00 - 16:00 - První krize. Takto brzo jsem první krizi nečekal ale je to tady. Žaludek a střeva na tom nejsou dobře, začal jsem chodit na velkou, což je vždy tak na 5minut... V průběhu dalších hodin se to opakovalo tak ještě 5x... Začal jsem hodně chodit, prostě to fakt nejde a doufám že to přejde. Ale je to šok, po necelé čtvrtině závodu mít krizi, to jsem v životě nezažil, jsem zvyklý na krizi v poslední čtvrtine závodu to ano.

7má hodina, 16:00 - 17:00 - Sluníčko pořád svítí hezky... do půlky této hodiny krize pokračuje, pak se to zlepšuje. Pokud mohu běžet, tak je to dobré, dostávám se i v tempech pod 6:00, občas ale jen opravdu občas a na chvilku a pak to sklidňuju. Tempo je nyní průměrné 6:41 a uběhnuto 62km.

8má hodina, 17:00 - 18:00 - Opět výlet na velkou, necítím se pořád úplně ok. 70km v nohách. 

1-8 hodina - jak to zachytil bráška

70 km, asi mi v té chvíli nic netrápilo...

9tá hodina, 18:00 - 19:00 - Krize tak nějak pokračuje, takže ji ani nebudu dávat nové číslo. Na tuhle krizi si ani nepamatuju, ale je jasné že to byly opět výlety na záchod. Mám pocit, že na tom sluníčku jsem měl zvolnit, a to i přesto že jsem tam běhal dost pomalu. Cítím únavu, velkou i když sluníčko už se sklidnilo. První úvahy jestli bych neměl závod zkrátit pouze na 12ti hodinovku. Uvidíme jak to bude pokračovat. Sundavám kompresi ze stehen, tam kde končili návleky u kolena, cítím velké stažení a mohlo by to jít do nějaké křeče, lýtkové návleky nechávám a to se ukázalo jako dobrý kombinace.

10tá hodina, 19:00 - 20:00 - Krize pokračuje, ani bych ji teda nedával nové číslo. Chvíli běhat jde, pak do sebe něco většinou naleju, což děláme průběžně, něco s ním a pak přijde skoro křeč v břiše, tak se jde na záchod. Tak zkouším si sednout do stanu a sníst bramborovou kaši, i když na ní rozhodně nemám chuť. Bratr stále poctivě kontroluje a nutí mě k domluvenému objemu vody a snězené energie v podobě sacharidů. Tempo už kleslo k 6:56, což je samozřejmě hlavně těmi přestávkami. Tenhle závod je opravdu velká škola pro mě samotného i pro brášku ;-) Už mě supportoval na triatlonovém závodě WINTERMAN, tak trochu ví, ale tohle je jinej level...

11tá hodina, 20:00 - 21:00 - Druhá krize. Asi ji takto očísluji, protože vím že to bylo fakt špatný. Jíst se nechtělo, běhat se nechtělo, všechno velký špatný. 91km v nohách, tempo už 7:07. Snědl jsem trochu bramborové kaše a maličko těstovin, ale ty kukuřičné už byly nějak moc tvrdé takže jich bylo fakt jen pár. 

12tá hodina, 21:00 - 22:00 - Pořád to není dobré a hodně se chodí. Zkoušíme rýžové nudle, na mě trochu moc ostré, ale objednané přes dámejidlo, takže si nemohu vybírat... Nohy by pořád chtěli začít běhat, ale zažívání je nějak proti. Stále střeva s náběhem do křečí. 

13tá hodina, 22:00 - 23:00 - Mizerie pokračuje, trochu sem se rozběhl, ale opět jen na nějaký čas. Návštěva záchodu. 100km za 12:25:20. Celkem naběháno 104km. 

9-13 hodina - jak to zachytil bráška

100 km někde okolo 23tí hodiny...

14tá hodina, 23:00 - 24:00 - V botách TOPO FLI-LYTE 2 to už není ono, a i na tom Tartanu cítim kolena. Přezouvám teda do Hoka One One Clifton 5, které jsou ale už pro mě úzké, po těch 100km mám hodně roztahnutou nohy. Cítím jak mi tlačí malíček, což nakonec pak vede také v puchýři. Přemýšlíme co s tím, nakonec si to ale nějak sedne a dá se to. Okolo 23:45 jsem chytil druhý dech a běhá se strašně dobře. Průměrné tempo 7:27 od začátku závodu.

15tá hodina, 0:00 - 1:00 - 14 hodin od startu a tady začínám opravdu závodit, "první hvězdná hodinka".  Pamatuji si jak jsem tam opravdu lítal v tempech okolo 6:30, což pro mě v této fázi závodu bylo opravdu jak kdybych levitoval nad tím oválem. Tady by se dalo říci že jsem začal závodit, sledovat soupeře, průběžnou listinu na LCD displeji apod. Měl jsem z toho velkou radost, vrátila se i chuť k doplňování energie a tu jsem se snažil doplňovat při běhu. Cítil jsem se parádně a běhal stále v kuse. Komentuju to slovy "Už věřím že každá krize se dá překonat". Nohy trochu bolí, ale jinak se cítím dobře. Jednou snad malý náběh na krizi ale ani si to nepamatuju.

16tá hodina, 1:00 - 2:00 - Jára Urban sleduje vykvasenej v křesle na dráze moje pobíhání a říká "Jak z brzké krize útočit na bednu". Posouvám se někam na čtvrté místo v mužích. Já si to dál užívám a běhám. Další můj komentář "Cítím se zatím nejlépe", myšleno od startu celého závodu. Bráška se přesunul k tabuli sledovat s pár lidmi nevěřícně mé časy průběhu jednotlivými 400m okruhy. Bratr si zapisuje "Utrhl se ze řetězu, už asi 10 kol v tempu 2:32/kolo", v překladu 6:15min/km. Průměrné tempo od začátku závodu zvyšuji k 7:25. Komentuji slovy "Poslední 2 hodiny jsem přepálil ale užil jsem si to". A je fakt že jsem to tak vlastně chtěl, jelikož jsem věděl že tyto tempa co jsem tu teďka běhal se vydržet nedají, ale chtěl jsem z toho mít také nějaký pozitivní zážitek a trochu si to užít a to se povedlo. Jsem aktuálně zdaleka nejrychlejší na dráze, chtěl jsem prostě využít toho že zažívání neprotestuje. 

17tá hodina, 2:00 - 3:00 - Pořád to celkem šlo i když už ne tak dobře jako v předchozích 2 hodinách, i když komentuji slovy "jsem nějakej špatnej". Dostávám se na třetí místo a náskok na čtvrtého je 1,9km. Tempo stále průměr na 7:25. 

18tá hodina, 3:00 - 4:00 - stále to pořád jde dobře a běhám, jen jídlo doplňuji za chůze. Moje "hvězdné 4 hodiny běhu" pomalu končí. Posouvám se na 2hé místo v mužích, celkově třetí - ano žena byla nejlepší a nakonec také celkově zvítězila. Stále řeším náskoky a ztraty na ty okolo a pořadí v závodě. Nakonec ale přichází opět menší krize, návštěva záchodu, začínám dost chodit. Nový cíl je tento - 180km. Když břicho nebolí tak umím běžet i pod 6:00 celkem v pohodě. 

14-18 hodina - jak to zachytil bráška

140 km tady to byla pohoda... 

citil jsem se skvele.

19tá hodina, 4:00 - 5:00 - Trochu problém se zaskočeným semínkem z tyčinky, drobná krize ale nic hrozného, stále na druhém místě v mužích. První má náskok 10km, nepřekonatelné.

20tá hodina, 5:00 - 5:40 - Krize a velká, třetí a také poslední. Trochu zývám a náznak mžitek před očima, což jsem nikdy nezažil a tak se trochu bojím jaké by to mohlo mít pokračování pokud bych dál kroužil v závodě. Tady se naplno projevila asi ta únava co mě provázela poslední dny. Návštěva záchodu. Průběžné 3tí místo. Chodím asi 3 kola jestli to přejde, ale nic nového se neděje. Jdu teda do stanu na rýžové těstoviny co přivezla kamarádka Katka. Sedím, pojídám a začínám tušit že to asi nepůjde. Bavíme se o tom kolik mi chybí to 180ti km (kvalifikační čas na určitý závod) a to je 27km, to se za 4 a něco hodiny odchodit nedá - muselo by to být tempo 9:15-9:30, ale já chodím v tempu 10:40. Další cíl by mohl být 100mil neboli 161km, ale k čemu... Není motivace a navíc jak se člověk rozsedí a vypadne za závodu tak je konec, sedím asi 40minut, pak se zvedám a že to jdu ukončit, nohy za tu dobu celkem ztuhly, ale nějak dopajdám k časomíře a odcvaknu si tak posledních 400m, vyzvednu si medaily za účast a tím to pro mě končí. 

CÍL

Dá se říci že do cíle jsem teda vlastně nedorazil, ale 24hodin závod má tu výhodu že člověk ho může kdykoliv ukončit ale DNF nedostává, prostě odběhneš si kolik můžeš a jestli zbytek spíš nebo to ukončíš u kousek dřív je na tobě.

Končím teda nakonec v odměřeném čase 20:19:23, protože poslední kolo jsem seděl 40 minut ve stanu, a naběháno teda 153200m. Aktuálně jsem třetí ale je jasné, že se do konce závodu propadnu někam do propadliště, ale je mi to tak nějak jedno. Moje cíle do závodu byly 2 - reálný cíl 180km, a optimistický ale stále podle mě velmi reálný 200km. Ale prostě nebyl to ten správný týden na závod a spousta věcí se nesešla. 

Sedím tam tak na té dráze, pozoruju běžce, spíše povětšinou chodce na jak si tu dále ukrajují další a další okruhy a je mi tak nějak smutno.

někdy v ranních hodinách, 

už jen jako divák...

výsledková listina

ZÁVĚREM

Tenhle závod byla asi ta největší škola co jsem za ve svém sportovním životě zažil. Ti kdo někdy četli moje povídání o závodech budou možná teďka překvapeni. Nebudu si stěžovat, protože jsem cílů nedosáhl, celkově to vnímám opravdu pozitivně. Dostal jsem tolik informací o sobě a svém těle, jako snad nikdy předtím. Zásadní je to, že mi vlastně vůbec nevadí kroužit jako pošuk po 400m ovále, možná to bylo tím že jsem pořád řešil nějaké problémy, buďto ty střeva, kdy jít na záchod, jestli to vydržím ještě jedno kolo, bratr pořád dorážel s jídlem a pitím. Pak jsem občas sledoval tempo, soupeře, koukal před cestu, a na nějaké hlubokomyslné přemýšlení jsem v těch krizích opravdu neměl čas. Byl to také první závod, kde jsem opravdu zvažoval předčasné ukončení závodu, a nakonec ho také předčasně ukončil. To se mi stalo poprvé, protože zdraví máme jen jedno že ano. Asi by se nic hrozného nestalo ale nevěděl jsem a i odvaha ukončit se počítá ;-).

Musím vyzdvihnout práci bratra, byl tam vlastně pořád skoro každé kolo na dráze, nezastavil se, byl prostě neunavitelný, přebíhal i přes stadion aby byl u mě skoro pořád. A když byl ve stanu, tak něco míchal nebo zapisoval, 20 hodin v kuse!!! Snažil se a tímto mu také na dálku děkuji, nejlepší support jaký jsem mohl mít, ale to už jsem věděl dávno před závodem.

A zde bych si dovolil nějakou polemiku proč se vlastně nedařilo, i když musím říci že nohy by běželi, kdyby je zbytek těla pustil do běhu. Jak v neděli, tak dnes, v pondělí kdy píšu tento report, mám lýtka naprosto v pořádku, stehna trochu cítím ale nic zásadního. Co mě bolí jsou teda kyčle, předpokládám že z toho neustálého zatáčení. A pak také malíčky, které tam v těch HOKA prostě neměli dost místa a na jednom mám blbý puchejř, který mi asi nedovolí pár dnů běhat.

POLEMIKA A ZHODNOCENÍ:

Jednoznačně to byl nejtěžší a také nejdelší závod v mém životě, těch krizí tam bylo až moc a přišli nečekaně brzo, již po čtvrtině závodu. Ale je na čem stavět a hlava to dává, takže dobrý!

Hlavně tři body podle mě určily vývoj závodu...

1. Stav před závodem naznačoval, že tohle není ten správný týden na velké závody a bohužel se to potvrdilo. Pokud ani po odstartování se tento stav nezměnil, bylo to prakticky jasné.

2. Nikdy, ale opravdu nikdy nezkoušej v závodě něco co nemáš vyzkoušené z tréninku. Teďka mířím k MAURTEN Drink MIX, který je sice tvořen stejnou hydrogelovou technologií jako MAURTEN gely, ale asi tam nějaký rozdíl bude. To že na to běhá Brunner Spartathlon, neznamená že na to může běhat Kolpek. Tohle jsem si měl vyzkoušet na 50km tréninkovém běhu, možná by se ten problém se střevy projevil, možná ne. Chtěl jsem na poslední chvíli přidat k té skvělé připravě také dobrou stravu, ale pokud se teďka podívám na report stravování ze závodu, tak hodinu před půlnoci, po které jsem začal konečně běhat, jsem neměl žadný MAURTEN drink a to trvalo až do třetí do rána. Do hodiny pak opět byl problém na stole... Nemusí to být ono ale celkem bych si teďka na to vsadil. Ten hydrogel se totiž částečně tráví v tenkém střevě, tak možná z toho byl ten problém se střevy. Hydrogel Maurten ve formě gelu mám sice vyzkoušený, ale je něco jiného vzít si 2 gely na jednom tréninku, nebo tady 15hodin ten hydrogel pít. Vypil jsem 7 dávek MAURTEN 320 drink, neboli 560g sacharidů v 7,5l vody, a to pouze v tomto drinku. Pak asi 6 Maurten gelů po 25g sacharidů. Jelikož nejsem v této oblasti žádný vědátor, asi bude lepší se vrátit ke stravě kterou používám na závodech typu B7 (za 18hodin pouze 4 gely, 4x CORNI, hodne bananu, obcas chleba, polevka atd.), 10 Lužických 700 apod. 

3. Potřeba 50g sacharidů na hodinu výkonu je sice hezká, ale trochu jsem asi opoměl to, že toto neni triatlon na 10 hodin, kde půlku sedím v klidu na kole a jedu v tepech okolo aerobního prahu, zde pojedu ve velmi nízkých tepech kdy bych měl převážně fungovat tukový metabolismus. Takže příště půjdu mnohem níž, na B7 kde jsem fungoval 18 hodin a jedl max 1 gel = 30g za hodinu a půl, občas CORNI nebo banán, trochu ionťáku a byl jsem v pohodě. Navíc je nutno více teda tuhé stravy. Občas jsem úplně cítil jak mám plný žaludek vody, úplně mi to tam čvachtalo = buďto přebytek sacharidů, což byl asi určitě můj případ, nebo velká koncentrace ionťáku - ten jsem ale nepil.

4. Po dobu závodu jsem do sebe nahnal 6 NUTREND Magnesium Liquid, což se ukázalo jako dobrá strategie. Žádná křeč nepřišla a když jsem cítil náznak a dal magnesium, bylo to v pohodě.

5. Nesmí se podcenit příprava a konzumace tuhé stravy, jak mi říkal Ondra Velička, příprav si sladkou variantu (měl jsem těstoviny s mákem a medem, které ale byly už večer dost tvrdé), neutrální variantu (bramborová kaše), a slanou variantu (neměl jsem). Pro příště teda něco na způsob rýžových koulí, abych to mohl jíst jen z ruky, bramborová kaše OK, a slané asi nějaké chipsy napr. 

6. Nekombinovat toho tolik najednou. Mixoval jsem toho moc - maurten hydrogely, erebos, bcaa do vody, vodu, proteinak, Zinzino Leanshake, maurten gely. K tomu tycinky, banany, obcas pomeranc. Pak take rýžové nudle. No prostě až moc.

7. Pokud je to možné, zůstávat v pohybu. Není problém asi zastavit plánovaně ve stanu, nechat si udělat masáž, což jsem asi 5x udělal, a u toho třeba jíst kaši apod. ale pak okamžitě jít na dráhu. Přístě asi stejně raději i tuhé jídlo si vzít sebou na trať.

8. Největší radost mám ale z těch nohou, které by šli kdyby mohli a mohli jsme tam spolu naběhat spousty dalších kilometrů.

9. Bude asi dobré občas si v tréninku vyzkoušet tu kompresi stehen a lýtek a popřípadě dokoupit správnou velikost stehenních návleků, ano i takovéto blbosti hrajou velkou roli. Komprese lýtek se ukázala jako dobrý nápad. Cítil jsem že hlavně stehna byla sevřená moc pevně a tam kde komprese končila, tak tam ty šlachy boleli, naštěstí jsem tu kompresy stehen včas sundal.

10. Je nutno mít aspoň dvoje boty, což jsem sice měl ale druhé už byly moc úzké, toto bude nutno ještě vychytat, možná jezdit s trojema botama(třetí jsem sice také měl ale nebyly ani náhodou objemové, takže úplně nevhodné pro tento typ závodu - netušil jsem totiž jak měkký/tvrdý ten tartan bude, takže ty INOV-8 RACE ULTRA byly pro variantu hodně měkkého povrchu).

11. Snažil jsem se ten problém s břichem řešit při běhu pokusem o hluboké dýchání s nádechem z nosu, ale to vůbec nepomáhalo. Párkrát jsem opět cítil, jako velmi často v triatlonu, náznak křeče v bránici, na kterou také hluboké dýchání nepomáhalo. Spíše by asi pomohlo trochu více posilovat břicho a vůbec obecně trochu více posilovat.

12. Byl jsem dam zdaleka nejtlustějším běžcem, přesto jsem se s ostatními mohl srovnávat. Každopádně tak jak tak nějaký metabolický/střevní problém musím mít, není přece možné že nemohu hubnout když běhám takové objemy většinou přes 100km týdně.

13. Krystýr už jsem xkrát absolvoval, příště si ho dám, pro jistotu, ale alespoň týden před závodem, nikoliv 2 dny, to mohlo mít také vliv.

14. Nebýt asi 6-8x na záchodě plus dalších tak 30minut ve stanu, měl jsem další hodinu k dobru, kdy jsem mohl natočit spoustu kilometrů, ale na to se už historie nebude ptát... Stejně tak na to že jsem skončil po necelých 20ti hodinách...

Tak a pokud to všechno shrnu, tak musím říci že to ve mě zanechalo hlubokou stopu, a už vím že na tento závod chci jít znova, ať na 400m ovál do Plzně nebo na 1km okruh do Kladna, nebo třeba úplně někam jinam, bude to takový reparát. Spíše teda do toho Kladna ;-).
Neskromně mohu říci že pokud by ty problémy se střevy nenastali a cítil se v ty poslední dny před závodem v pořádku, určitě jsem mohl natočit něco mezi 180 - 200km, a tím také třeba celý závod vyhrát. Ono ta konkurence nikterak velká nebyla, vítěz měl 190km, což je dost málo, samozřejmě na ženskou je to skvělý výkon, ale jinak se tu běhá hodně přes 200km a vítězí se za 220km a více.... Možná průběh závodu byl také ovlivněn nezkušeností, možná nedostatkem pokory k tak dlouhému závodu - nemyslím si že začátek jsem nějak přepálil, tempo 6:20 není nic rychlého, ale stejně s odstupem si říkám že jsem to měl jít pomaleji, a v těch horkých odpoledních hodinách ještě mnohem pomaleji. Každopádně výsledek by asi dopadl podobně, hlavním limitujícím faktorem bylo zažívání.

PODĚKOVÁNÍ

Velký dík samozřejmě patří organizátorům a skvělé časomíře. Display s průběžným stavem, průběžné odměření např. 12hodin, 100mil apod. Opravdu zmáknuté.

Na tom že mám "nezničitelné nohy", má největší podíl můj trenér, Pavel Novák, který mě nutí běhat největší část tréninků v strašně nízkých tepech a ještě pomalejších tempech ;-)

Díky také Katce za tu kaši a těstoviny ;-)

A na závěr musím ještě jednou poděkovat tobě bráško - Díky moc, bez tebe bych to určitě nedal!

...tak a to by snad stačilo, napsal jsem to myslím dostatečně podrobně ;-) ...