Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 31.8.2013 - Den 23 - Odlet do ČR

Tak dneska nastalo opět balení, tentokrát už poslední. Hotel se s námi rozloučil opět hodně dobrou snídaní.

Já jsem vyrazil ještě do města. Konečně jsem vyřešil problém jménem pohledy a to na mercado central neboli centrální tržnici. Je to tu hlavně o nákupu čerstvých mořských potvor, poprvé jsem viděl prodávat chobotnice, hnusný to potvory, nechápu jak to někdo může jíst.

Mořský potvory na tržnici mercado central...

Pak jsem také konečně natrefil na otevřenou hlavní poštu. Známka do Evropy stojí 590 pesos.

Pak jsem také konečně natrefil na otevřenou katedrálu Cathedral de Santiago na hlavním náměstí Plaza de Armas. Opravdu krásná stavba a to hlavně zevnitř.

V Chile jsem na těchto pár dní měnil celkem 150 USD.

Pokračoval zrychlený přesun do hotelu a v deset se odjíždí na letiště. Přijeli jsme tam okolo 10:45 a začalo to...

Šli jsme na check-in a tam jsme byli posláni na odbavení na terminál. Na někoho pas to chtělo odbavovat 3 lidi, na můj pas to odbavilo jen mě. Jenže lidem to většinou tisklo palubní vstupenku jen ze Santiaga do Sao Paulo, mě to teda vytisklo i zbývající dvě. Takže se s nima Martina trochu pohádala a šli jsme na přepážku. Tam chaos gradoval, provázený neustálými hádkami, Martina jim dávala co proto. Ale oni fakt byli marní.

Já jsem dopadl dobře,  odbavila mě až do Prahy ale dala mi jen první palubní vstupenku, po mém upozornění vytiskla i ostatní a bylo to v pohodě.  Ale např. Šebkovic rodina ta dopadla hůř - na jejich pas odbavili a vytiskli palubní vstupenky lenky a hanky ale samozřejmě se šebkovic zavazadlama. Naštěstí si toho šebkovic všimli načež to slečna asi nervově nezvládla a řekla že odchází. Podobně to pokračovalo s ostatními lidmi. Většinou jim tiskli buď jen jednu palubní vstupenku a nebo i druhou do Zurichu. Všichni nakonec snad všechny vstupenky na svá jména dostali kromě Heleny, ta bude muset v Zurichu sehnat tu do Prahy.

No na pasovce jsme odevzdali ten zelený papírek který nám zbyl při vstupu do Chile. Nejvtipnější pak byla security. Všechny batohy prošli a to včetně dvoulitrovky coca coly apod. Zajímavé jak nám na vstupu prolejzali autobus a mě převrtali oba batohy úplně celý. Ale heslo odvez si co chceš tu asi platí do puntíku.

Letíme letadlem Boeing 777-300 společnosti TAM Linhas Aereas, let JJ 8027, plánovaný odlet ze Santiaga 12:50, ale ten určitě nestihneme, to je právě ve chvíli co píšu tyto řádky a my stále stojíme. Plánovaný přílet do Sao Paulo je v 17:25, mají tam o hodinu více takže let by měl trvat  jen 3,5 hodiny.

V Sao Paulu to bude asi trochu vzrůšo, na přestup tam máme 65 minut a odlet ještě z terminálu 2, kdežto přiletíme na terminál 1, navíc je jasný že odlétáme ze Santiaga se spožděním. Nakonec na odletu zpoždění 25 minut ale přílet na čas. V Sao Paulu jsme museli projít na transfer security a pak z terminálu 1 až do terminálu 2. Tak jsme to měli jen taktak. Do gate jsme přišli v 18:25...

Naše cesta pokračuje ze Sao Paulo letem LX 93 do Zurichu, plánovaný odlet v 18:30, přílet zítra v 11:05, doba letu je teda 11,5 hodiny. Letíme Swiss Airlines, Airbus A340-300. Nakonec startujeme okolo 17:45 a máme to nějakých 9600 km.

Přehazuji si čas na evropský at si zvykám ;-) a rázem máme 1.9.2013.

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 30.8.2013 - Den 22 – Valparaíso

Tak dobře jako na dnešek jsem se na výletu ještě nevyspal a snídaně byla také nejlepší. Prostě nejlepší bydlení...

Dnes se jedeme podívat okolo Santiaga. První zastávka vede na vinice, ono být v Chile a nevidět jejich vinici je opravdu dle mého názoru hřích, i když to nebylo v oficiálním programu.

První zastávka byla na vinici Emiliana, bio vinice. Ty blázni chtěli za 30ti minutovou tour po vinici 6000 pesos,  30ti minut. degustaci 4 vín 8000 pesos. Za 12500 pesos obojí a pro naši skupinu nabízeli slevu na 9500 pesos za osobu. Tak jsme jeli pryč, jelikož ta tour byla bez návštěvy sklepů...

Dále jsme se vydali do města Valparaíso, kde je také důležitý přístav. Koukli jsme se po městě, historické centrum je zapsáno jako památka Unesco. Pak jsme navštívili dům spisovatele Pabla Nerudy, který tu měl jeden ze svých domů a který měl tak blbý jméno že se přejmenoval podle našeho Nerudy. Koukli jsme také do přístavu, kde jsou i lodě chilského námořnictva. Nahoře nad přístavem je krásná vyhlídka a hned vedle je velení chilského námořnictva a námořnické muzeum v překrásné budově.

Valparaíso

Pak jsme dali rychlý oběd a sjeli z kopce lanovkou za 300 pesos. Rychle jsme přejeli do Viña del Mar, což je moderní městečko přímo spojené s Valparaisem. Mají tu hezkou pláž ale na koupání to není.

V 16:00 jede menší skupinka na víno. Jedeme do Viña casas del Bosque. Tak jsem zvědavý co nám za těch 8500 pesos ukáží.

Větší skupinka jede do Santiaga na kopec Cerro San Cristóbal (nakonec se tam ale bohužel nedostali) a na hotel.

Nejdříve jsme prošli výrobu, obrovské nerezové sudy kde fermentuje až přes milión litrů vína. Vedle zase skladiště s dubovými sudy ve kterých zraje především červené víno. Krásný skládeček se stovkami soudků :-)  No a pak jsme šli na ochutnávku,sice pouze jedno bílé víno a dvě červená ale stejně ta atmosféra být v Chile na ochutnávce je prostě neopakovatelná. Tohle rodinné vinařství má krásný areál okolo kterého jsou všude vinice. Jestli někdy na tuto značku narazím v Čechách, určitě si vínko koupím, hlavně to bílé Savignon blank bylo krásně svěží i když mladé víno roku 2012.

Vinařství Viña casas del Bosque

Návrat do Santiaga okolo půl osmé,  poté opět masová empanáda.

Po deváté hodině začal rozlučkový večírek. Aktuálně máme okolo jedné ráno. Všechno víno jsme uz samozřejmě vypili a nyní pijeme náš oblíbený rum Abuelo (v překladu dědeček), padne tak asi do pěti minut ;-)

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 29.8.2013 - Den 21 - Cesta do Santiago de Chile

Kdyby ten autobus tolik nefučel z tý klimatizace a já nebyl nastydlej a neměl pořád zalehlý jedno ucho, skoro bych si to tu užíval. Spal jsem jako dudek. V deset ráno vyjíždíme z La Serena a máme to do Santiaga necelých 500 km. Škoda že tu maj rychlostní limit 100 km v hodině. Jakmile jej řidič přesáhne, začne to v celém autobusu pípat dokud zase nezpomalí. Tenhle dvoupatrový autobus by mohl jet mnohem rychleji. No nic už to nějak doklepeme.

K snídani sušenka a juice, k obědu opět sandvich s colou. Ještě že máme něco nakoupeno ze San Pedra:-)

Silnice po které jedeme je fakt velmi slušná a za La Serenou se z ní stala hezká dálnice. Aktuálně jedeme kousek od mořského pobřeží. Fakt neskutečný rozdíl oproti Bolívii nebo Chile. Až by mne zajimalo jak je to možné. Chile je prý rybářská velmoc a pak také snad bohatá na nějaké suroviny. Má prý také mnohem nižší korupci v porovnání s ostatními státy Jižní Ameriky.

Projíždíme pouští Atacama. Okolo čtvrté hodiny odpoledne, po necelých 24 hodinách přijíždíme na autobusové nádraží do Santiaga. Bereme taxíka a v půl páté jsme v hotelu Paris Londres boutique hostel. Moc krásný hotýlek v pařížském stylu, ve velmi klidné ulici ale přesto kousek od hlavního náměstí a v centru. Koukám že cena za noc se pohybuje okolo 50 USD.

Po páté hodině jdeme obhlédnout centrum. Santiago má 8 mil. obyvatel. Je to město jako normální evropské město. Ale počet těch obchodů v centru je fakt velkej. Nejen že každá ulice je obsypaná obchody ale v každém bloku jsou křížem krážem pasáže kde jsou spousty dalších obchodů. Celkem pěkný město, i by se tady dalo žít :-)

Náměstí v Santiago de Chile

I ceny jsou tady mnohem příznivější než v turistickém San Pedru.

- 1 kg banánů 500 pesos namísto 1000 pesos v San Pedru

- pohled 300 pesos

- empanada - šáteček plněný masem 750 pesos

K večeři jsme si dali empanádu a pak zašli do cukrárny, kalorické bomby jako blázen. Jo pár kilo jsem tu na výletě určitě nabral a s tím jsem nepočítal.

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 28.8.2013 - Den 20 – Gejzíry El Tatio

Tak dneska se vstávalo ve 4:00, jelikož jsme jeli na 90 km vzdálené gejzíry El Tatio a chtěli jsme je vidět při východu slunce. Jsou to nejvýše položené gejzíry na světě - v 4320 metrech nad mořem. Také jsou to třetí největší - je jich zde 300 což je osm procent všech gejzírů na světě. Po půl šesté jsme na místě. Zima jak blázen -12ºC a foukal šílenej vítr. Také výškový rozdíl je velký, San Pedro leží ve 2000 metrech nad mořem.

Za dopravu minivanem jsme platili každý 20000 pesos. Za vstupenku na gejzíry pak 5000 pesos.

Gejzíry mne celkem zklamaly, byly to povětšinou takové bublající loužičky které nanejvíc bublali do jednoho metru. Žádný bombastický východ slunce se nekonal. Dalo se tam také vykoupat v termálním bazénu ale ani tam nebylo úplně nejtepleji. Každopádně jsem do toho nešel.

Gejzíry El Tatio

Z mého pohledu byla zajímavější cesta zpátky do údolí, ty panoramata byly prostě překrásný.

V poledne jsme vyrazili minibusem od hotelu do údolí smrti, a poté do údolí měsíce - Valle de la Luna, tam se platí 2000 pesos. Moc mě to teda nezaujalo.

Údolí smrti

Následoval okolo třetí hodiny oběd (hovězí plátek, volské oko, hranolky a rýže za 3500 pesos) a pak již přesun ke kanceláři dopravní společnosti, kde nám v 16:40 jede autobus do Santiago de Chile.

Autobus odjel trochu dřív, jelikož je lůžkový a místenkový a jsme jediní kteří ze San Pedra jedeme. Čeká nás prý 23 hodin cesta a 1350 km.

Možná tedka něco o Chile. Země která má 4300 km pobřeží. Platí se zde chilskými pesos. Kurz aktuálně je 1 USD = 500 pesos. Okamzitě co jsme přejeli hranice z Bolívie do Chile, tak byl vidět obrovský rozdíl. Jednak v infrastruktuře - asfaltové silnice,  standardní města se standardními baráky jak je známe, čerpací stanice, spousty větrných elektráren, pouliční osvětlení dokonce někde napájeno solárním panelem. Prostě jiný svět.

Bohužel to ale platí i o cenách. Doprava z hranic do San Pedra což bylo 4 hodiny prý stála tolik co 1,5 jeepu na ty tři dny v Bolívii.

Ceny

- 1,5 litru vody - 1000 pesos

- 1 kg banánů - 1000 pesos

- 150g salámu - 1500 pesos

- večeře ve formě menu - 6000 pesos - a to šlo jistě o tu levnější restauraci

- místní pivo v restauraci 0,33 l - 1500 pesos

- 2 dcl vína - 2000 pesos

- fanta - 1000 pesos

Tak musím opravit údaj o délce trasy do Santiaga. Po 5ti hodinách cesty, v deset večer, jsme v Calamě a za ním byl ukazatel do Santiaga 1368 km, takže tipuju že to máme minimálně 1750 km.

Je tu i něco jako servis v letadle. Večer jsme vyfasovali krabičku s colou a sandvichem. Bohužel teplé nápoje ani teplé jídlo se tu neservíruje.

V autobuse jsem krásně usnul což byla chyba jelikož jsme sestoupali z 2300 metrů k nule metrů a bolí mě šíleně uši a pořádně neslyším, protože jsem nevyrovnával tu změnu tlaku "polykáním". V Calamě byla přestávka a tak jsem zašel na špagety, cena 2500 pesos což je celkem ok a dalo se to i jíst.

Ta klimatizace mě úplně ničí,  z nachlazení mi tu určitě udělá ještě něco horšího.

Jde se spát...

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 27.8.2013 - Den 19 - Přejezd do Chile

Šlo se spát za velké zimy, nabalenej ve spacáku se spalo krásně a bylo teplo. Ale jakmile člověk po tý pátý hodině ráno vylez, byla kosa větší než večer.

Okolo 5:20 byla snídaně, venku mrzlo, což dokazovala jinovatka na oknech. Byl trochu problém s nastartováním jednoho jeepu, nakonec to vyřešilo zapůjčení baterie z jiného jeepu.

Všude samý plameňák :-)

Vyjeli jsme okolo půl sedmé. Plán byl být v deset na hranicích kde na nás bude čekat minibus a odveze nás do San Pedra. Tam bychom měli ještě před západem slunce navštívit údolí slunce Vally de Luna.

Cestou jsme měli poruchu, prasklá pojistka, tak jsme na přechod nedorazili v deset podle původního plánu ale až v jedenáct.

Pro představu - v Bolívii jsem utratil 210 USD.

Vstup do Chile

Jeepy jsme projeli přes bolivijskou hranici, jelikož výstupní razítko jsme dostali už na imigračním v Uyuni. Za hranicí nás čekal minibus, kam jsme všechno přeházeli a vyplnili 2 formuláře pro vstup do Chile. Minibusem jsme popojeli na celnici v Chile a na imigračním si nechali potvrdit vstup do Chile do pasu a na jeden z těch papírů. Pak jsme kousek popojeli a museli vyndat všechny věci z busu a jít s nimi na kontrolu. Vyházeli mi z velkýho baglu všechny věci ale koku mi naštěstí nechali. Ale nesmí se převážet žádné ovoce, zelenina, rostliny apod.

Ve 12:00 jsme vyrazili směr San Pedro. Řidič je pěknej kretén, hnedka odmítl s námi dojet do údolí měsíce takže máme po srandě.

Dorazili jsme do San Pedra okolo čtvrté odpoledne. Náš hotel se jmenuje Don Raul a je moc hezkej, jsou to jednotlivé pokoje na nádvoří, krasné... San Pedro je malé městečko a na první pohled žije z turistického ruchu, jeden hotýlek za druhým. Zajímavý je že má všude i v centru pouze prašnou silnici.

V Chile jsem měnil 100 USD. Kurs je za jeden dolar 500 chilských pesos.

Je to tu trošku dražší, tak o 25 - 50 procent více než u nás. Takže trošku šok oproti Bolívii.

V sedm jdeme na večeři,  cena je 6000 pesos, tak jsem na toho krocana zvědavej :-)

Krocan byl úžasnej a víno za 2000 pesos ještě lepší.

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 26.8.2013 - Den 18 - Laguny na Bolivijském altiplánu

Dnes jsme vyjížděli již před osmou hodinou jelikož jsme přesně nevěděli jestli chilané otevřou hranici u San Pedra přes kterou máme zítra přejet do chile. Takže jsme následovali nakonec původní plán.

Ráno zima jak blázen, jsme přes 4000 metrů nad mořem, jezírko před hotelem zamrzlé. Projíždíme náhorní plošinou a všude okolo nás hory se zasněženými vrcholky. Strašně fouká vítr tak je to dost nepříjemné a je šílená zima.

Nejdříve jsme navštívili místo kde větrná eroze vyřezává ze skal krásné siluety.

Pak jsme navštívili několik lagun, v první bylo jen pár plameňáků ale ve druhé jich už byli snad stovky. Naprosto překrásné pohledy, hlavně když se plameňáci vznesou nad hladinou.

Laguna a plameňáci

Pak jsme navštívili další místo s erozí ohlodanými skalami, kde je i známý objekt ve tvaru hřibu.

Naposledy jsme navštívili Laguna Colorada, opravdu to nejkrásnější jezero. Leží v národním parku kde se za vstup muselo zaplatit 150 boliviánů na osobu. Voda červená od řas které tam rostou, břehy porostlé žlutou trávou a keři a všude stovky plameňáků. V povzdálí na jezeru ledové ostrůvky a pozadí lemovali hory se zasněženými vrcholky. Neskutečná nádhera!

Laguna Colorada, neskutečná nádhera...

Asi 5 km od tohoto jezera jsme se ubytovali ve státním zařízení.

Trošku drsnější podmínky. Teplá voda není a vevnitř bylo okolo deváté večer čtyři stupně a teplota dál klesala. Elektřina funguje pouze od sedmi do desíti. Dozvěděli jsme se nepříjemnou zprávu že přechod u San Pedra je stále zavřený a nevypadá to že se zítra otevře. Pro nás to znamená změnu plánů neboli se zítra vrátit skoro celou cestu co jsme dneska ujeli a vstoupit do chile jiným přechodem. Takže budíček bude v 5:00 a vyjíždět se bude v šest hodin. Pár loků moravské meruñkovice od Ivana, spousta vtipů především od Vaška a před desátou se jde spát. Zima jak blázen. Topení samozřejmě neexistuje, spí se po šesti na pokoji.

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 25.8.2013 - Den 17 - Salar de Uyuni

Dneska začal náš výlet v jeepech. Předtím však předcházela návštěva imigračního oddělení v Uyuni kde si od nás vybrali papírky co jsme dostali na bolivijské straně prechodu Peru-Bolívie a narazítkoval nám do pasu razítko že můžeme být v Bolívii do 27.8.2013, kdy máme právě přejíždět do Chile.

 Nasedat a jedéééém

Naše výprava vyfasovala 3 jeepy. Před jedenáctou jsme vyrazili z Uyuni kousek za město kde na planině je proslulý hřbitov lokomotiv - cementerio de los trenes. Fouká velkej vítr ale stejně to byl nesmírně krásnej zážitek. Nádherné fotografické místo.

Pokračovali jsme na solnou pláň, nejdříve jsme navštívili továrnu na zpracování soli. Velmi jednoduché. Sůl si na pláni nakopou a udělají z ní kopečky na kterých to nechají uschnout. Pak to přivezou do továrničky kde to dají na takové plato - po 500ti kilogramech a půl hodiny pod tím topí a promíchávají. Tím to úplně uschne, pak to promíchají s jodem a hodí do drtičky která to rozdrtí na finální krystalky. Pak už se to jen ručně pytluje do kilogramových pytlíků. 50 kg prodávají za 15 Boliviánů. S čištěním si hlavu nelámou.

Solná pláň vznikla tím že v této oblasti bylo před desítkami milionů let moře a pak se zemská deska Nasca zvedla a moře vyschlo. Tak vznikla solná pláň s rozlohou 12000 km2, vrstva soli je průměrně okolo 12ti metrů. Soli teda mají dost a dost.

Další zastávkou bylo jedno místo kde se na pláni suší sůl než se převeze ke zpracování.

Další zastávkou byl kaktusový ostrov Isla del Pescado přímo na solné pláni. Tam jsme také dostali oběd který jsme si vezli sebou. Neskutečně nádherné místo, prostě ostrov plný kaktusů i 900 let starých.

Kaktusový ostrov Isla del Pescado

Dále jsme navštívili Ojos de Salar - oči Salaru, kde vyvěrá na povrch voda.

Pak jsme jako ostatně asi všichni fotili blbosti na solné pláni. Začali jsme s tím že jsme pomocí všech lidí včetně řidičů vytvořili nápis Livingstone - mimochodem můj nápad :-)

Pomóóóc

  

Livingstone

Pak už jsme jen asi hodinu a půl jeli do našeho bydliště - hotelu ze soli v osadě San Juan kam jsme dojeli přes úplnou větrnou bouři po šesté hodině.

Večeře v osm a pak jsme začali hrát kostky. Popíjeli jsme u toho Sincano a panamský rum Abuelo, mimochodem fakt vynikající, přejmenovali jsme ho na dědku nemáš něco k snědku? . No naše jeep skupina skončila okolo půl čtvrté tak z nás asi měli zase všichni velkou radost...

Celý den nám strašně foukal vítr takže to bylo trochu náročnější ale stejně skvělej den.