úterý 10. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 11.8.2013 - Den 03 – Cusco

Tak dneska se vstávalo v 5.15, v 6.15 byl odjezd na Limské letiště a tam to začalo být zajímavé. Let přesunuli z 8.45 na 8.35, odbavení se vůbec nehejbalo i když nám martina domluvila přednostní odbavení.  Nakonec jsme se odbavili okolo 8.10, prošli rentgenama a do autobusu jsme vlezli asi v 8.30. Teda ne všichni,  známé dvě firmy  zase lítali po záchodech takže před rentgenama se pěkně zasekli. Martina je tam nějak našla a nějak je speciálně protáhla.  Nakonec jsme mohli odletět skoro na čas ale uvízli jsme někde na ranveji. Nakonec jsme odlétali po deváté hodině a to letem 2I 1181, malým letadlem pro necelých 100 lidí BAE 146.

Celý let jsme letěli čumákem zvednutým, vždyť jsme také letěli pomalu z nulové nadmořské výšky do Cusca které leží okolo 3399 metrů nad mořem. Letěli jsme celkem nízko a tak si mohli vychutnávat neskutečně nádherný Andy se zasněženými vrcholky. Přiletěli jsme po desáté hodině a vzali minivan do hotelu. Bydlíme v hotelu San Blas II, který je fakt nádherný.  Mám úžasný výhled na kus Cusca a hory okolo. Krásnej pokoj a jsme kousek od hlavního náměstí Plaza de Armas. Máme trochu problémy s dýcháním, ten přechod je opravdu znát. Náměstí Plaza de Armas vypadá v tom krásném prosluněném dni úchvatně.

Plaza de Armas v Cuscu

Obídek za 15 Sol byl taky dobrý. Pak kupujeme lístek na památky které navštívíme zítra, stojí 130 Sol, Sol je okolo 7 Kč takže celkem drahá sranda. Pak jdeme do chrámu Qorikancha, vstup 10 sol. Chrám postavili španělé když to tu obsadili a to na inckém chrámu Qorikancha. Pak jsme se zašli jen podívat na zdejší tržnici,  nakoupil jsem tam nějakou koku v listech a balení čaje. Je to tu překrásný.  A teďka je půl dvanácté a já se půjdu pomalu uložit do své úžasné postele s těma krásnýma panoramatama.

Dobrou noc...

pondělí 9. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 10.8.2013 - Den 02 – Lima

Tak dneska byla na pořadu prohlídka Limy. Nejdřív jsme se zašli podívat na vlny Tichého oceánu a pak nás převezli do historického centra, které je vyhlášeno památkou Unesco. Lima obecně není moc hezké město, jsou tady i typické slamy těch nejchudších lidí. Co je ještě šílenější je to že tu bydlí 8.5 milionů lidí, t.j. třetina obyvatel Peru. My jsme dojeli na náměstí St. Marten a to bylo opravdu překrásný.  Pak jsme šli na Plaza de Armas kde je prezidentský palác. To je ještě krásnější. Obě dvě náměstí jsou ve velkém kontrastu s tím co je vidět okolo a na cestě do centra. Překrásný stavby. V poledne je také před prezidentským palácem slavnostní střídání stráží. Ve směnárně jsme směnili americké dolary na peruánské soly, poměr 1USD = 2, 8 Sol. Přidal se k nám také poslední člen výpravy, který přijel včera večer,  takže celkem nás je 16 + průvodce. Na oběd jsme šli do jejich typické restaurace na menu - za 6.5 sol to v mém podání byla ocopa jako předkrm (rozkrájená brambora politá omáčkou) a pak nějaký hovězí maso s omáčkou. Bylo to dobré.

Jedna z krásných budov na Plaza de Armas

Pak jsme šli na prohlídku kláštera st. Francisco. Říká se že ve své době se pod tento klášter pohřbívali všichni zemřelí v Limě,  ale fakt nevím jak by se tam vešli. V samošce tu mají 0,7 litru Havany za 24 Sol tak sem si jednu musel koupit:-) Pak jen přesun taxikem do hotelu. Jde se brzo spát,  zítra se odjíždí na letiště v 6.15 od hotelu.

neděle 8. září 2013

Deník - Peru-Bolívie-Chile 2013 - 9.8.2013 - Den 01 - Odlet do Limy

Tak začíná zase jeden větší výlet. A proč vlastně Jižní Amerika? No někdy v březnu byl cestovatelský festival na Ládví v kulturáku a jeden klučina tam přinesl neskutečně krásný fotky z Bolívie, takže za nějaký čas jsem zrušil úvahy jet na Aljašku,  stejně to kamarád který měl jet se mnou zrušil a já tak byl nucen jet s cestovkou. No a našel jsem si zájezd od Livingstone. Zájezd už byl sice zavřený, jelikož cena letenek šla nahoru, ale jelikož jsem byl ochoten si za ty letenky připlatit 7000 Kč, tak mě ještě vzali.

  Probudil mě budík ve dvě ráno a já byl tak ožralej ze jsem prostě nemohl vstát. Z toho horka a dusna ještě zpocenej no prostě strašnej stav. Ve 2.45 přijel taxík a jelo se. Sraz na letišti ve 4:00. Pak odlet lufthansou letem LH 1403 v šest ráno. Přílet okolo 7.15 do Frankfurtu a jel jsem se podívat do města. Jede tam S-bahn asi 20 minut na hauptbahnhof za 8,30 Euro zpáteční. No město je fakt divný, prakticky žádné historické centrum, bída s nouzí... Tak zpátky na letiště a nuda pokračuje. Pasovka v pohodě ale fór byl na skenerech. Našli mi v baťohu foťák a ten putoval na test jestli v něm nemám výbušninu, ještě k tomu se mě ujal nějaký čech který tu bydlí a pracuje s manželkou.  Naštěstí jsem tam výbušninu neměl:-)
  Odlétáme v 14:30 s lufthansou letem LH 542 do Bogotty v Kolumbii. Přílet je plánován na 18:59 místního času, časový posun je 7 hodin. Takže nás čeká 11,5 hodiny v letadle. Tenhle den bude opravdu hodně dlouhej...
Tak let byl ještě delší jelikož můj soused byl největší idiot v celým letadle. Nejdřív seděl na blbým místě a němec který chtěl pouze svoje místo, tak ty se skoro porvali. Pak si sednul znova blbě a pak když si sednul už správně vedle mě tak si nepřestal stěžovat.  Nakonec mu našli místo, takže tam sem se stěhoval i já. Pořád si na něco stěžoval, že němci jsou debilové a francouzi taky, že lepší než s lufthansou je to se Španělama atd. Celou cestu pořád něco mlel a vyžadoval pozornost. Uf, ještě že to mám za sebou. Odletěli jsme nakonec ve tři hodiny a kolem sedmé hodiny kolumbijského času přistáli v Bogotě. Letěli jsme Airbusem A340 krásných 11.5 hodiny.


V Bogotě čekáme na linku TA141 do Limy. Odlet byl plánován na 21:56 ale nakonec jsme vzlétali okolo 22:40. Mohu říct že lepší jídlo v letadle jsem snad ještě neměl i když to bylo jen kuře s rýží. V letadle každý kdo v Limě končí cestu, dostane dva papíry,  jeden je celní deklarace a druhej takový vstupní formulář který se odevzdává na imigračním.  Příjezd do Limy byl plánován na 00:51, přiletěli jsme skoro na čas. Pak jsme se motali na imigračním, kde se odevzdá ten vstupní formulář, oni se zeptají jak dlouho zde plánujete být a odtrhnou kus z toho formuláře a napíší tam na jak dlouho Vám povolují pobyt. Tento kus papíru se pak odevzdává při odjezdu ze země, v našem případě na peruánských hranicích s Bolívií pak už jsme jen vzali batohy z pásu a na celnici odevzdali deklaraci a v poklidu vylezli. To bylo tak okolo druhé hodiny. Než jsme se dostali do hotelu Imperial v limském distriktu Miraflores, byly už skoro tři hodiny. A než jsem se umyl,  udělal převaz toho mýho prstu, tak tu ve čtyři ráno dopisuju tento deník a jdu spát. Takže vstával jsem v Praze ve dvě ráno a teď máme čtyři ráno peruánského času, takže 33 hodin na cestě.... jdu chrnět, budíček je v osm ráno.

Fotogalerie

neděle 9. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 25.11.2012 - Den 17 - Přílet ČR

Tak díky časovém posunu máme najednou o 6 hodin více neboli jsme se přehouply do neděle rána. Dostali jsme zase nějaký blaf k jídlu, ale na tu bídu je to ještě celkem poživatelné. Dneska už nezbývá než rekapitulovat. Byla to absolutně úžasná dovolená, bylo to 17 dní ale viděl jsem takovej kus světa a tolik věcí že mám pocit že se vracím do reality tak minimálně po měsíci. Vyšlo nám prakticky úplně všechno, akorát na té plavbě po Bahamách ten poslední den kdy jsme museli zůstat na lodi, to byla celkem škoda. Na soukromý ostrov Norwegianu jsem byl opravdu zvĕdavej. 

Co doporučuji na cestu - stokrát se vyplatil pořádnej telefon, ušetřil nám spoustu času a díky němu jsme viděli mnoho věcí navíc. Tentokrát jsem totiž žádný přesný itinerář v detailu na hodiny nepřipravoval, byl to jen rozpis v jakém městě který den budem a jaký tam máme hotel, někdy i hlavní atrakci, takže hodně věci jsme rozhodovali na místě. Pomohl nám k tomu určitě internet, je opravdu dobrý mít na hotelu možnost wifi zdarma. A když nebyl internet, měl jsem na Miami a Orlando staženou aplikaci od Tripadvisoru z Android marketu. Mohu jí vřele doporučit, je to celé offline, má to i podporu gps a i mapu města. Takže přesně na mapě vidíte kde jste a co je zajímavého poblíž a jaké to má hodnocení. K tomu to má v sobě i mapu metra, což je taky super. No a bez navigace do USA nelez, hlavně v Miami kde jedete v šesti pruzích a podle cedulí fakt nevíte kam se máte zařadit, tak se to fakt hodilo. Ale i navigace tu občas měla problémy a říkala úplný kraviny. Ale celkově navigaci Sygic mohu jednoznačně doporučit, dá se to používat offline úplně bez problémů. Super je taky aplikace booking kde vidíte svoje rezervace, i když jsme to tak úplně nepotřebovali. Jo a dobrý je mít vždy u sebe nějaké ty čtvrťáky a jednodolarové bankovky, opravdu je celkem často využijete, ať pro placení mýtného a nebo na jízdenku na metro nebo v autobuse městský dopravy. 

Zase jsem trochu nasál té americké mentality a kultury, tak jsem zase o něco chytřejší. Do doby než jsem se do ameriky vydal jsem měl jen zprostředkované informace a velice malou představu o američanech, teďka už si nemyslím že jsou to takový pitomci. Především na zápase amerického fotbalu jsme se občas divili, jak to umí prožívat. Kdyby mi před rokem někdo řekl že tento rok strávím v americe celkem měsíc času, myslel bych si že je blázen. Když ale vidím kolik je tam krásných a nádherných věcí, a to jsme pořádně ještě nevyrazili do jejich přírody a byli jen v pár státech, člověk by tam mohl jezdit každej rok a měl by na 20 let vystaráno. 

Nejlepší z dovolené - fakt nevím ale nejvíc na mě zanechalo dojem Seaworld v Orlandu, vystoupení delfínů a kosatek. Bylo to tak nádherný že si nepamatuju na krásnější zážitek, mrazilo mě při tom na těle a to si nedělám srandu. Mosty na Key West a samotný Key West to je taky kapitola sama pro sebe. Ale překvapilo mě Miami, je to neskutečně krásný město a tam se mi fakt líbilo moc. Je tam ale dost draho, koukal jsem že byty tam stojí taky 2 milióny dolarů, ano v dolarech... A nesmím zapomenout na Adana, Filipínce kterej nám večeře na lodi hodně zpříjemňoval. 

Co nevyšlo - tak nevyšel hlavně ten 1 den na Bahamách, kdy jsme měli být soukromém ostrově Norwegianu. A ten den co jsme měli být ve Freeportu na Bahamách a místo toho jsme byli na lodi, to jsme mohli vymyslet možná lépe. Ale ty Bahamani z nás prostě chtěli vytáhnout moc peněz a to nás naštvalo. Příště bych se chtěl podívat také ještě na jiný stadion hlavně asi na baseball do Marlin parku v Miami, ten stadion vypadá naprosto překrásnĕ a co jsem tak o něm četl tak je to fakt bomba, ale teďka se nic nehrálo. 

Co nás překvapilo - překvapili mě američani jaký jsou to kliďasové a mám z nich pocit jako kdyby neměli žádný starosti. Nevím proč, prostě to tak vypadá. 

Co bych udělal jinak - moc mě toho nenapadá, všechno krásně vyšlo. Snad jen příště se namazat celej než se jde šnorchlovat, ty záda jsem měl fakt spálený hezky. 

Nejlepší ubytování - shodli jsme se že to byla La Quinta in Cocoa beach na Cape Canaveral. Měla internet, moc příjemné recepční, rozumnou cenu, ucházející snídani a hlavně jako jediní vyhřívaný bazén. 

Kdy jsme měli pocit že nám někdo věší bulíky : za prvé to bylo v půjčovně aut. Cena necelých 5000 kč za půjčení auta když jsme si ho online rezervovali ještě v Čechách, se nám zdála dost nízká, takže s něčím navíc na místě jsme počítali, že to ale bude skoro $400 s tím jsme teda opravdu nepočítali. Pak taky když po nás na Freeportu na Bahamách chtěli $30 dolarů na osobu za taxi do města. A pak taky taxikář který po nás chtěl $37 z hotelu na Miami beach do Miami přístavu k lodi. Nakonec jsme se domluvili na $30 ale ten šmejd ani nezapnul taxametr a nakonec si řekl ještě o dva dolary navíc, jinak neotevřel kufr kde jsme měli zavazadla. 

Konec rozumování, sedím polomrtvej v letadle i když ve 380ce je pohodlno, máme tři ráno středoevropského času tak se jdu pokusit usnout. To se teda moc nepovedlo, celou noc jsem koukal na filmy. Pan pilot za to vzal a za osm a půl hodiny jsme měli za sebou přes 8000 km a před sedmou ráno jsme ve Frankfurtu. V 9:10 sedneme na přískok do Prahy neboli LH 1394 a budeme zpátky v realitě. A to je konec povídání o tomto krásném výletě, zbytek už jen osobně :-)

Fotogalerie

a to je vše prátelé..

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 24.11.2012 - Den 16 - Miami

Tak jsem poprvé spal v Hilton hotelu ale že bych z toho byl nějakej unešenej tak to teda ani náhodou. Spíše naopak, byl to asi ten nejhorší hotel ve kterým jsme tu spali. Jediný pozitivum je že v televizi měli celkem dost kanálů a že se nemusí dělat checkout, účet Vám v noci hodí pod dveře a kartu od pokoje hodíte do takovýho boxu na recepci a nebo necháte na pokoji. Pak jenom při odchodu zavoláte z pokoje a řeknete že se checkoutujete. Ale, na pokoji není lednička, což se mi v USA stalo snad poprvé, klimatizace umí jen chladit, naproti pokoji na chodbě byl mrazák na led, kterej nám řval do pokoje, byl to nejdražší hotel jaký jsme tu v USA měli a výhled jsme měli na střechu garáže. Za $150 za pokoj a noc se mi to zda ubohý. 

Downtown Miami

Pak jsem ale koukal na tripadvisor a ono se zdá že v Downtown Miami je to asi nejlevnější hotel, uffuff. Nespornou výhodu to mělo, před hotelem staví Metromover, který Vás po tom nejužším centru dopraví zadarmo. Tak jsme si ráno zabalili a vyrazili do města a to přímo do centra do Bayfront parku. Opravdu krásný místo, hezkej park, na jedný straně voda a na druhý nádherný mrakodrapy. Pak jsme se šli podívat do Bayside marketplace což je hned u toho a po chvíli chození jsme objevili Walt Disney store. Měli tam nějakou akci a nádherný plyšový a velký mickey mouse, tak jsme si dva odnesli. Šli jsme se s tím fotit do parku, takze na nás lidí koukali co to tam zase je za blázny. Takže zpátky do hotelu, nacpat mišáka do narvaného kufru a hurá na letiště. 

Blázen v parku...

Cesta na letiště je tu hodně jednoduchá. Mají tu tři linky Metromoveru a všechny jedou na Government station, kde je přestup na Metrorail. Ten Vás doveze až na letiště. Jen je nutný vědět že po stejných kolejích jezdí dvě linky, zelená která na letiště nejede a oranžová která tam jede. Označeny to mají fakt blbě, jediný označení že to co jede je oranžová linka jsem našel na přijíždějícím metru jen zepředu. Pak se dá ještě řídit podle jízdního řadu. Každá linka jede o víkendu jednou za půl hodinu.

Dojeli jsme na letiště, je opravdu velký, rozdělený na tři terminály, má to tak cirka 100 gates a včera nad Miami přistávalo jednu dobu každou minutu letadlo. Koukáme na Airbus A-380, opravdu velký letadlo a tím taky pojedeme domů, jsem na to zvĕdavej jelikož je to moje premiéra v tomhle letadle. Kupuji něco na letišti a oni mi ten nákup ani nechtěli dát, že prý až na gate. A fakt že jo, v tubusu k letadle stojí černoch a když mu dávám účtenku tak on mi dal můj nákup, tomu se říká umělá zaměstnanost. Američani jsou v tomto mistři a už jsme viděli hromady lidí který dělali jako že dělají ale vlastně nic kloudného nedělají. Sem zvědavej jak tohle velký tele se vůbec zvedne ze země s těma 500ti lidma. 

Airbus A380 - naše letadýlko pro nás právě přiletělo

Tak tele se v 16:30 opravdu zvedlo a to až překvapivě rychle, sem se teda divil. Vevnitř moc hezký letadlo, je taky asi necelý rok starý a je to vidět. Máme před sebou necelých 9 hodin plánovaného letu a 8179 km na letu LH463...

Fotogalerie

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 23.11.2012 - Den 15 - Miami

Tak a dneska se vstávalo v 6:30, pěkně zabalit, pak si zajít vyplatit kredit, co nám z těch $100 který jsme si uložili na kreditku, zbylo. Moc nam toho nevrátili jelikož se z toho automaticky strhlo $12 na osobu a den jako dýško pro obsluhující personál. Pak jsme skočili na malou snídani, po včerejší večeři u Adana jsme toho fakt moc sníst nemohli a pak dobalit věci. Někdy po osmé jsme vzali kufry a šli z lodi. Vyplnili si hezky celní deklaraci a během 5ti minut byli z terminálu pryč. Chtěli vidět jen pas a to bylo vše. 

Vzali jsme si taxíka a za $10 nás během chviličky hodil na hotel. Tentokrát to byl Hilton v Downtown Miami, dokonce nám už takhle po ránu dali i pokoj, takže v devět hodin už jsme byli ubytovaní a mohli vyrazit do výru velkoměsta. Samozřejmě jsme tu koukali na ty jejich mrakodrapy a šli po pobřeží směrem na jih. Popojížděli jsme Metromoverem, což je  takový malý metro bez řidiče, které tu jezdí v nejužším centru, k tomu je to zadarmo a jezdí celkem často. Pak jsme dokonce objevili BUS B, což je ten který nás umí dopravit na ostrov Key Biscayne, kde mají prý hezké parky. Šli jsme do toho vzdálenějšího neboli Bill Baggs Cape Florida, tam jsme za vstup vypálili $2. 

havěť v Key Biscaine

Mají tu krásné pláže a vzadu je hodně starý maják, měli jsme štěstí jelikož v jednu po obĕdĕ ho otevírá ranger a zezhora z výšky 95 stop je nádherný výhled na Miami siluetu. Po parku jim tu lítá různá zajímavá havěť a celkově to mají hezky udržovaný. 

pohled na Miami z majáku v Bill Baggs State Park

Pak jsme sjeli zpátky, pozřeli opět jedno hodně nezdravé jídlo v Burger King a vyrazili se podívat do Little Havana, což je čtvrť hned vedle centra přes Miami river. Moc nás to tu nenadchlo, člověk by se tu v noci i bál chodit, ty kubánci jsou tu fakt divný. Takže rychle pryč, každopádně opravdu zajímavé co se 2 km od šílených mrakodrapů tady zdržuje za lidi. Tak koupit pár dárků, skočit na Metromover a směr Omni station kde je náš hotel.

Fotogalerie

sobota 8. prosince 2012

Deník - USA-Florida, Bahamy 2012 - 22.11.2012 - Den 14 - Bahamy

Tak dnešek začal neradostnou zprávou když kapitán vyhlásil že se zůstává na lodi a že žádný výlet na soukromý ostrov Norwegian společnosti kterému říkají Great Stirrup Island nebude. Jsou totiž velké vlny a z lodi se tam musí jet katamaranem. Takže bude celej den dost velká nuda a taky že byla, takže jsme toho zase snědli o něco více než bychom měli. K tomu sledování scifi filmu a pak amerického fotbalu. Večer jsme vyrazili zase do Crossing restaurace a objednali si stůl do sektoru kde obsluhuje Adan. Stůl jsme dostali okamžitě a tak přeskočili frontu asi 20ti lidí kteří tam čekali s pagerem na řadu. 

Atrium na lodi Norwegian Sky

Byl den díkůvzdání takže američani se na to hezky vystrojili a menu mělo čtyři chody, alespoň to menu pro ostatní lidi. Nám Adan připravil něco speciálního. Říkal tomu že nám připraví surprise, to předevčírem znamenalo že nám místo jednoho desertu na stůl přinesl všechny co měli, a jen to uvodil tím ať si užijeme dovolenou. Šli jsme z tý restaurace tak prežraný že jsme prostě včera k Adanovi nešli, říkali jsme si že bychom našemu zažívacímu traktu měli dat trochu oddychu. 

Takže když jsme si dneska sedli tak to začalo obvyklým máslem k takovým moc dobrým malým bochánkům. Pak jsme pokračovali předkrmem což byla játrová pomazánka ale naprosto vynikající a se šunkou, pokračovali jsme polévkou a mezi to nám Adan jako speciálitu podával opravdu úžasný Caesar salát, byl fakt perfektně ochucenej. Pak jsme se dostali k hlavnímu chodu, což byly plátky krocana nebo krúty nevím a s bramborovou kaší, to už jsme do sebe tlačili že všech sil a Adan si dělal pořád srandičky. No a pak nám každému přinesl dva deserty, pomalu už začal tušit co komu chutná. Já dostal takovou ovocnou třeň z jablek a nad tím zmrzlinu a druhej deset byl zase jiná zmrzlina. Adan nám prostě udělal zase to jeho surprise. No prostě opravdu masakr, 7 chodů... 

 Adan, ten co nás chtěl zabít žrádlem:-)

Martin jen opakoval že Adan nás chce zabít žrádlem. S Adanem jsme udělali pár fotek, dal jsem mu na sebe kontakt a těžko jsem se s ním loučil. Opravdu takhle pozitivního člověka jsem snad ještě nepotkal. Skončili jsme zase v Captain Cook baru s Paulem za pianem, dali nějakej drink a okolo půl jedné jsme to zabalili.

Fotogalerie